Array ( [0] => 15482687 [id] => 15482687 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hereze [uri] => Hereze [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{neověřeno}} [1] => {{Různé významy|redirect=kacíř|stránka=Kacíř (rozcestník)}} [2] => [[Soubor:Albigensian Crusade 01.jpg|náhled|upright=1.3|Papež [[Inocenc III.]] exkomunikuje [[Kataři|katary]], působící v jižní [[Francie|Francii]] (vlevo). Masakr katarů [[Křížové výpravy|křižáky]] (vpravo).]] [3] => [[Soubor:Galileo before the Holy Office.jpg|náhled|upright=1.0|[[Galileo Galilei]] před soudem inkvizice]] [4] => [5] => '''Hereze''' (z [[Starořečtina|řeckého]] αἵρεσις ''hairesis'' volba, výběr) označovalo původně filosofické směry, dnes obvykle odštěpený menšinový [[Náboženství|náboženský]] směr, který je v podstatném věroučném rozporu s oficiální církví. Oficiální církev, která sama sebe považuje za pravověrnou neboli [[Ortodoxie (náboženství)|ortodoxní]], označuje za '''heretiky''' stoupence učení, které je v rozporu s jejím [[dogma]]tem a které vnímá jako ohrožení, proti kterému je potřeba aktivně vystupovat. Jde tedy o označení odlišného věroučného ([[Krédo|konfesijního]]) směru z pohledu oficiální církve a z pohledu odštěpené církve může být vnímáno jako [[Pejorativum|pejorativní]]. [6] => [7] => Jako hereze se původně označovaly křesťanské směry prvních staletí n. l., vůči kterým se vymezovala většinová církev na velkých [[Ekumenický koncil|ekumenických koncilech]] a na základě toho formulovala své základní články víry, sumarizované v tzv. [[Krédo|vyznání víry]]. Patřily k nim např. [[manicheismus]], [[ariánství]] a [[nestoriánství]], zosobněné jejich vybraným hlasatelem, podle kterého získaly jméno. Po rozpadu jednotného křesťanství, zejména [[Velké schizma|velkém schizmatu]], které jej rozdělilo na dvě „pravověrné“ církve, [[Východní křesťanství|východní]] ([[Pravoslaví|pravoslavnou]], ortodoxní) a [[Západní křesťanství|západní]] ([[Katolická církev|katolickou]], „všeobecnou“), začala být za hereze označována učení odsouzená jednotlivými církvemi. Objevují se pak další termíny jako '''blud''' nebo '''kacířství''', odvozený od názvu středověkých [[Kataři|katarů]]. [8] => [9] => Místo o herezi se mluví o [[schizma]]tu v případě rozštěpení náboženství na větší větve. [[Sekta]] označuje herezi, která má charakter spíše nového náboženství. Odlišný význam má také [[apostáze]] – odpadnutí od víry a [[Rouhání|blasfemie]] či rouhání –urážka, znevážení předmětu náboženské úcty. [10] => [11] => == Vymezení pojmu == [12] => Pravověrná doktrína je vymezována [[církev|církvemi]] prostřednictvím [[dogma]]t. Mezi herezí a [[Schizma|schismatem]] je rozdíl v tom, že hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve, schisma je naproti tomu rozštěpení církve na dva nové subjekty. [[Gilbert Keith Chesterton]] definoval herezi jako „zblázněnou pravdu“, takže ji lze vnímat jako teologickou výzvu.{{Citace monografie|jméno=Tomáš|příjmení=Halík|odkaz na autora=Tomáš Halík|titul=Vzdáleným nablízku|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|isbn=978-80-7106-907-2|stránky=116}} Ačkoliv je pojem spojován především s křesťanstvím, v němž vznikl, užívá se i pro označení odchylky v rámci jiných [[náboženství]], například [[Achnaton]]ově [[amarnské období|atonismu]] v [[egyptské náboženství|náboženství egyptském]] (přibližně 1354 př. n. l.-1336 př. n. l.), který byl krátce po [[faraon]]ově smrti opuštěn. [13] => [14] => Slovo ''kacíř'' je zevšeobecněním pojmu [[kataři|katar]] (z řeckého καθαρός ''katharos'' čistý), což byl příslušník [[Francie|francouzského]] [[středověk]]ého náboženského hnutí, jehož stoupenci byli vyvražděni křížovými výpravami počátkem [[13. století]]. Pojmy kacířství a kacíř se používají především ve vztahu ke [[středověk]]ým herezím. [15] => [16] => == Hereze v křesťanství == [17] => {{Podrobně|Hereze v křesťanství}} [18] => {{vlastní výzkum}} [19] => [[Soubor:Te Deum Lyahovo Guslitsa 8687.jpg|náhled|Ruští [[starověrci]] byli [[Ruská pravoslavná církev|pravoslavnou církví]] pronásledováni jako heretici]] [20] => Heretické názory byly v historii násilím potlačovány, dnes ve vlastním smyslu je hereze příčinou ukončení společenství víry s danou církví, tedy [[exkomunikace|exkomunikací]]. [21] => [22] => Církev předpokládá, že hereze je překážkou [[spása|spásy]], že kacíř bude věčně zatracen, pokud [[Bůh]] ve své nekonečné milosti nerozhodne jinak. Za prvního popraveného heretika lze považovat španělského [[mnich]]a [[Priscillianus z Avily|Priscilliana z Avily]], kterého nechal na formální žádost dvou biskupů popravit císař [[Magnus Maximus]] v roce [[385]]. Priscillianus na základě sporného výkladu [[Pavel z Tarsu|Pavlových]] epištol založil přísně asketickou skupinu, praktikující důsledný [[celibát]]. Zakazoval svým následníkům [[manželství]] (a pochopitelně i mimomanželský sex), slavení [[neděle|nedělí]], prosazoval rovnost pohlaví. Jeho názory byly v rozporu s učením tehdejší církve a byl proto obviněn z [[čarodějnictví]] a zabit.{{Citace monografie [23] => | příjmení = Češka | jméno = Josef [24] => | odkaz na autora = Josef Češka [25] => | titul = Římský stát a katolická církev ve IV. století [26] => | url = | vydavatel = Univerzita J. E. Purkyně [27] => | místo = Brno | rok vydání = 1983 | vydání = 1 [28] => | počet stran = 162 [29] => | kapitola = VI. Zbožnost v konfrontaci s právním řádem, tendence k teokracii a byzantinismu [30] => | url kapitoly = https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/121832/SpisyFF_240-1983-1_8.pdf?sequence=1 [31] => | strany = 125–128 | isbn = | id = cnb000002005 | jazyk = [32] => }} [33] => [34] => Ve [[středověk]]u byla zřízena [[inkvizice]], která vyhledávala kacířství. Zatvrzelí nebo znovu upadlí kacíři byli vydáváni světské moci k potrestání. Hereze byla totiž kodifikována světskou mocí jako zločin a obvykle za něj byl stanoven trest smrti upálením.{{Citace elektronického periodika [35] => | titul = Dobová pozadí vzniku reformace, str. 5-20 [36] => | periodikum = Věstník spolku Exulant [37] => | url = http://exulant.evangnet.cz/?q=system%2Ffiles%2Fex41.pdf [38] => | datum vydání = 1/2016 [39] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20200409220147/http://exulant.evangnet.cz/?q=system%2Ffiles%2Fex41.pdf [40] => | datum přístupu = [41] => | datum archivace = 2020-04-09 [42] => }} Při vyšetřování kacířství byly oběti často nuceny k přiznání nelidským zacházením, včetně [[mučení]]. [43] => [44] => == Hereze v křesťanských církvích == [45] => === Základní hereze === [46] => [[Soubor:Jan Hus at the Stake.jpg|náhled|170px|[[Husitství]] bylo odsouzeno na [[Kostnický koncil|Kostnickém koncilu]]. Ve snaze potlačit husitství bylo vedeno pět [[Křížové výpravy|křížových výprav]].]] [47] => Každé církevní dogma je v zásadě určitou formou negace jednostranných interpretací Zjevení. Základní pravdy víry vykazují strukturu bipolárního paradoxu, pak také každá hereze v sobě nese kus pravdy, kterou je třeba nechat přebývat v chrámu ortodoxie.{{Citace monografie [48] => | příjmení = Pospíšil [49] => | jméno = Ctirad [50] => | titul = Jako v nebi, tak i na zemi [51] => | vydavatel = Kostelní Vydří [52] => | místo = Karmelitánské nakladatelství [53] => | rok = 2010 [54] => | počet_stran = 590 [55] => | kapitola = Zrod trinitologie a formulace trojničního dogmatu [56] => | strany = 227–324 [57] => | isbn = 978-80-7195-465-1 [58] => }} [59] => [60] => Kromě vnitřní bipolárně paradoxální struktury tajemství víry je ale třeba ještě zmínit vnější polaritu, která se projevuje mezi neměnným poselstvím zjevení a dobovou místní kulturní filozofií. [61] => [62] => Pouze [[katolická církev]] má orgán zvlášť určený pro zkoumání a definování náboženské nauky, který posuzuje, zda určitý autor není s naukou církve v rozporu. Jde o [[Kongregace pro nauku víry|Kongregaci pro nauku víry]], dříve [[Svaté Officium|Svaté officium]] (vzniklo reformou [[Inkvizice]]), která je jedním z výkonných orgánů [[papež]]e. Není to však jediná instituce, která může označit nějaké učení za herezi. Stejnou (ale nadřazenou) pravomoc má [[koncil]]. [63] => [64] => === Nekatolické církve === [65] => I jiné církve mají prostředky, jak deklarovat, že je nějaké učení heretické. Například [[anglikánská církev]] může požádat [[Parlament Spojeného království|parlament]], aby něco prohlásil za heretické. Heretici a nakládáni s nimi se objevují i v judaismu ([[Baruch Spinoza|Spinoza]]) nebo v islámu ([[drúzové]]). [66] => [67] => == Hereze jako historická skutečnost == [68] => Hereze stojí ve středu budování Západu, protože umožnila zrození [[Inkvizice]]. Inkviziční řízení bylo definitivně ustanoveno [[papež]]em [[Řehoř IX.|Řehořem IX.]] v roce 1231. [69] => [70] => === Kanonický korpus Nového zákona a hereze === [71] => Kanonický korpus [[Nový zákon|Nového zákona]], nebo také sbírka textů, postupně prohlašovaných za ''ortodoxní'', což znamená odvozené v přímé linii od jednou provždy zafixovaného Kristova učení, umožňovaly formulovat jednotné a neměnné vyznání víry a založit světovou církev (všeobecnou – katolickou). Polemiky při zrodu kánonu vyjadřovaly rozdíly, které byly pro potřeby sporu zveličovány a nově vznikající církevní instituce je prohlubovaly. Už od konce 2. století se vytvářel stereotypní seznam herezí, který se neustále prodlužoval. [72] => [73] => === Vývoj definice hereze === [74] => Řecký pojem „hereze“ se uchoval ve dvou výrocích [[apoštol]]a [[Pavel z Tarsu|sv. Pavla]]: ''„Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.“'' (1 K 11,19) a ''„Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni.“'' (Tt 3, 10). [[Isidor ze Sevilly|Svatý Isidor Sevillský]] a [[Svatý Augustin|sv. Augustin]] zprostředkovali středověku význam slova „heretik“. Sv. Augustin ve svém díle ''De heresibus'', napsaném na počátku 5. století, rozeznává 85 herezí. Isidor Sevillský píše: ''„Haeresis graece, electio latinae“'' a dodává, že ''„...heretik je nejen ten, kdo žije v bludu, ale trvá na něm“''. [75] => [76] => == Dějiny hereze a dějiny státu == [77] => [[Soubor:عزاداری شیعیان در ماه محرم 02.jpg|náhled|Šíité v Íránu. [[Ší'itský islám]] je některými sunnitskými muslimy považovan za herezi.]] [78] => Císař Konstantin učinil z křesťanství povolené náboženství a dějiny herezí jsou úzce provázány s dějinami státu. Od 4. stol. mohli být lidé, kteří odmítali autoritu [[Církevní otcové|církevních Otců]], pronásledováni zákonem podle stejného principu jako předtím, v pohanském období, křesťané odmítající přijmou kult císaře. Známým případem byl hispánský biskup Priscillianus, který byl roku 385 zabit na rozkaz císaře [[Magnus Maximus|Magna Maxima]]. Je však nutné říct, že církev tak brutální postup spíše odmítala a [[milán]]ský [[biskup]] [[Svatý Ambrož|sv. Ambrož]] i tehdejší papež [[Siricius]] císaře za tento krok tvrdě kritizovali. Po pádu římského impéria hereze z latinského Západu postupně mizí a znovu se objevuje v 10. století po zániku [[Franská říše|Francké říše]]. Nejstarší středověké zprávy o herezi pocházejí z [[Kapetovci|kapetovské]] Francie, kde za krále [[Robert II. Francouzský|Roberta II.]] došlo roku 1022 k prvnímu známému [[Upálení na hranici|upalování]] kacířů. Až do 13. stol. se však jednalo o řídký, z hlediska majoritní společnosti spíše okrajový jev. [79] => [80] => == Klášterní diskurs do poloviny 12. století == [81] => Na počátku 11. století se objevují pět konkrétních, přesně datovaných případů, jejichž aktéři jsou známi. O čtyřech aférách z pěti vypráví burgundský mnich ''Raul Glaber'' v prvních čtyřech knihách svých ''Dějin'', které sepsal v letech 1031 až 1042. Významnou událost klade do roku 1000: rolník ''Leutard z Vertus u Chậlons-de-Champagne'' vyhnal svou ženu, rozbil sochy svatých i kříž, odmítl platit desátky a začal kázat. Nebo: učený ''Vilgard z Raveny'' se stal kacířem pro svou lásku ke gramatice a pohanským básníkům. Vážnější byl případ v Orleánsu. O Vánocích v roce 1022 bylo asi deset až čtrnáct vysoce postavených kleriků z tamní katedrály, včetně scholastika, obviněno z kacířství a na rozkaz krále [[Robert II. Francouzský|Roberta Pobožného]] upáleno. Dvě zprávy o této události pocházejí z kláštera ''Fleury-sur-Loire'', jehož opat se účastnil synody v Orléansu. Po dramatické události mnich z Ripollu v [[Katalánsko|Katalánsku]], který v Orleánsu právě pobýval, poslal svému opatovi dopis, v němž tvrdí, že odsouzení popírali milost křtu, eucharistii, opuštění smrtelných hříchů, manželství a zdržovali se požívání masa. Stejná odezva se objevuje v Gauzlinově ''Životě'', sepsaném v roce 1040. V roce 1031 líčí mnich Adémar z Chabannes. Ve své ''Kronice'' odsouzence jako manichejce sloužící ďáblu – je jediný, kdo zachází tak daleko. Kolem roku 1080 autor listináře kostela Saint-Piérre v [[Chartres]] věnoval této události obsáhlý exkurz a přimísil do nich báchorky o nočních orgiích provinilců. Uprostřed intelektuální společnosti otevřené nejodvážnějším teologickým spekulacím se politické kliky střetly kvůli obsazování [[Diecéze|biskupských stolců]]. Scholastik z Tours Béranger, který ve svém učení popíral [[Transsubstanciace|transsubstanciaci]], měl větší štěstí, že jeho díla byla několikrát odsouzena a spálena. On sám si zachoval své postavení až do smrti. Roul Glaber a kronikář z 11. století, který přepsal protokol o výslechu arcikacíře: asi roku 1028 nalezl [[Arcidiecéze milánská|milánský arcibiskup]] při návštěvě [[Arcidiecéze turínská|turínské diecéze]] na hradě Monteforte komunitu mužů a žen, kteří společně užívali majetek, žili přehnaně cudně, modlili se a postili pod vedením jakéhosi Gérarda a pod ochranou jisté urozené dámy. Zdá se, napsal, že jejich učení vycházelo z teologie vyučované v karolinských školách na severu, která se šířila Itálií v 10. století. Zřejmě se jednalo o venkovskou komunitu kajícníků, která se odchýlila od učení církve a odmítla její autoritu. V době sociální krize zřejmě takových skupin nebylo málo. [82] => [83] => V roce 1025 byli odhaleni kacíři z [[Arras]]u, kteří jsou známi díky záznamům opsaným koncem 12. století v jednom cisterciáckém rukopise, který obsahuje polemiku s kacíři. Je to jediný pramen, který referuje o synodě, kterou svolal [[Arcidiecéze cambraiská|biskup z Cambrai]] a [[Diecéze arraská|Arrasu]]. Kacíři z Arrasu jsou líčeni jako komunita nevzdělaných laiků. Pověst kacířského kraje se připisuje Akvitánii. Kacíři chtěli žít po vzoru apoštolů, hlásali zbožný život a neustále se modlili a postili. Protože odmítali uctívat kříž, relikviáře a obrazy svatých, protože zavrhovali svátost mše, z níž liturgie stále více vylučovala laiky a naopak do ní zahrnovala stále větší počet řeholníků s kněžským svěcením. Požadovali přístup ke studiu Bible a čím dál více si přisvojovali kněžské pravomoci. [84] => [85] => V roce 1049 svolal [[papež]] [[Lev IX.]] první reformační koncil a vzal situaci na vědomí. [86] => [87] => == Odkazy == [88] => === Reference === [89] => [90] => [91] => === Související články === [92] => * [[Apostáze]] [93] => * [[Inkvizice]] [94] => * [[Heterodoxie]] [95] => * [[Schizma]] [96] => [97] => === Externí odkazy === [98] => * {{Commonscat}} [99] => * {{Otto|heslo=Haerese}} [100] => * {{Wikicitáty|téma=Kacíř}} [101] => * {{Wikislovník|heslo=kacíř}} [102] => * [http://www.newadvent.org/cathen/07256b.htm Podrobný přehled a výklad na Katolické encyklopedii (angl.)] [103] => * [https://www.e-stredovek.cz/post/rok-1000-konec-sveta-a-vznik-hereze/ Rok 1000 – Konec světa a vznik hereze] [104] => {{Autoritní data}} [105] => [106] => [[Kategorie:Hereze| ]] [107] => [[Kategorie:Řecká slova a fráze]] [] => )
good wiki

Hereze

křižáky (vpravo). Galileo Galilei před soudem inkvizice Hereze (z řeckého αἵρεσις hairesis volba, výběr) označovalo původně filosofické směry, dnes obvykle odštěpený menšinový náboženský směr, který je v podstatném věroučném rozporu s oficiální církví.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'středověk','Inkvizice','papež','dogma','Pavel z Tarsu','Magnus Maximus','Robert II. Francouzský','Krédo','Schizma','koncil','Soubor:Albigensian Crusade 01.jpg','Soubor:Galileo before the Holy Office.jpg'

Dogma

Inkvizice

Koncil

Krédo

Papež

Schizma

Středověk