Array ( [0] => 14730234 [id] => 14730234 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hilsneriáda [uri] => Hilsneriáda [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Symbolický hrob Anežky Hrůzové.jpeg|náhled|upright|Symbolický hrob [[Anežka Hrůzová|Anežky Hrůzové]]]] [1] => '''Hilsneriáda''' je označení pro procesy s [[Židé|Židem]] [[Leopold Hilsner|Leopoldem Hilsnerem]], který byl obviněn z vraždy devatenáctileté [[Křesťanství|křesťanky]] [[Anežka Hrůzová|Anežky Hrůzové]], a celospolečenskou diskusi s procesy spjatou. Hilsneriáda byla spojena s největšími projevy [[Antisemitismus|antisemitismu]] na českém území během [[19. století]]. Do aféry významně zasáhl budoucí prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk]],MASARYK T. G. ''O pověře rituelní.'' Praha 1900.MASARYK T. G. ''Význam procesu polenského pro pověru rituelní''. Praha 1900, německy Vídeň 1900. který veřejně vystupoval zejména proti rozšířené domněnce, že šlo o [[Rituální vražda|rituální vraždu]].ČERNÝ, Bohumil. ''Vražda v Polné''. 1968, s. 123–125.MASARYK T. G. ''Nutnost revidovati proces polenský'', Praha 1899. [2] => [3] => == Průběh == [4] => [5] => === Vražda a vyšetřování === [6] => [[Soubor:Místo vraždy Anežky Hrůzové.jpg|náhled|upright|Místo vraždy Anežky Hrůzové s obrázkem [[Vyšehradská madona|Panny Marie Vyšehradské-Dešťové]]]] [7] => [[Anežka Hrůzová]] (narozená [[16. duben|16. dubna]] [[1879]]) byla devatenáctiletá dívka [[římskokatolická církev|římskokatolického vyznání]] z vesnice [[Věžnička|Malá Věžnice]] nedaleko od [[Polná|Polné]], kde pracovala jako švadlena. Ve středu [[29. březen|29. března]] [[1899]] odešla jako každý den z práce, vracela se po pěšině do Věžničky okolo lesa Březina,{{Citace monografie [8] => | příjmení = Mudrová [9] => | jméno = Ivana [10] => | odkaz na autora = Ivana Mudrová [11] => | titul = Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty [12] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [13] => | místo = Praha [14] => | rok = 2007 [15] => | isbn = 978-80-7106-891-4 [16] => | kapitola = Hilsneriáda a jiné židovské příběhy [17] => | strany = 147–155 [18] => | jazyk = [19] => }} domů však již nedošla. Její tělo bylo nalezeno po třech dnech, [[1. duben|1. dubna]] v lese Březina. Vrah ji nejprve uhodil zezadu do hlavy holí a kameny, potom přiškrtil provazem a nakonec jí rozřízl hrdlo ostrým nožem, tělo ukryl do mlází a zmizel. Měla roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky [[znásilnění]] – neměla protrženou [[Panenská blána|panenskou blánu]]. Příčinou smrti bylo vykrvácení. Poblíž místa nalezení těla byly stopy [[Krev|krve]]. Řada stop ovšem byla zničena davem při objevení. [20] => [21] => Na základě nepřímých svědectví byl z vraždy obviněn dvaadvacetiletý nepříliš inteligentní příslušník polenského ghetta [[Leopold Hilsner]] (* 10. července 1876Židovská matrika v Polné, kniha narození 1869-1877, strana 196, řádek 586), který byl židovského vyznání, pocházel z chudé rodiny a živil se především jako [[Tuláctví|tulák]] a [[žebrání|žebrák]]. [22] => [23] => Tělo bylo pohřbeno [[4. duben|4. dubna]] [[1899]] na hřbitově u [[Kostel svaté Barbory (Polná)|kostela sv. Barbory]] za velké účasti veřejnosti. [24] => [25] => === Pověra o rituální vraždě === [26] => I v souvislosti s tím, že tělo bylo nalezeno na [[Bílá sobota|Bílou sobotu]] 1. dubna ráno, našly ji během pátrací akce školní děti, a Velikonoce toho roku připadaly na konec židovského svátku [[Pesach]], objevila se domněnka, že se Anežka Hrůzová stala obětí [[rituální vražda|rituální vraždy]] na základě středověké [[Pověra|pověry]] (poprvé doložená v [[Norwich|Norwichi]] 1144){{Citace monografie | příjmení = Messadié | jméno = Gérald | titul = Obecné dějiny antisemitismu | rok = 2000 | vydavatel = Práh | místo = Praha | isbn = 80-7252-038-5 | stránky = 146, 153}}, že Židé vraždí křesťanské děti či panny a jejich krev přidávají do [[maces]]ů. V případě Anežky Hrůzové měla domněnka svůj počátek ve spontánních reakcích na místě nálezu, kdy nejdřív četník Klenovec řekl „Vždyť ona je podříznutá jako dobytče!“ a nato se ozvalo „Je podkošerována!“ v narážce na rituální [[Šchita|židovskou porážku zvířat]], v Polné obecně známou, při které se zvíře podřízne nožem „košerákem“ a zvíře se vykrví, aby maso bylo v souladu s náboženskými předpisy „[[Kašrut|košer]]“.Černý (1968), s. 9 Domněnku měl údajně podporovat pitevní nález, který tvrdil: ''Smrt nastala úplným vykrvácením, ale množství sražené krve, které se našlo na místě, neodpovídalo tomu, kolik jí musela ztratit.'' [27] => [28] => === Odsouzení a omilostnění === [29] => Proces byl zahájen 12. září{{Citace elektronického periodika [30] => | titul = Vražda v Polné [31] => | periodikum = Národní listy [32] => | datum_vydání = 1899-09-12 [33] => | datum_přístupu = 2013-07-15 [34] => | ročník = 39 [35] => | číslo = 253 [36] => | strany = 1 [37] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:1663f830-7276-11dc-ac55-000d606f5dc6 [38] => | issn = 1214-1240 [39] => | jazyk = čeština [40] => }} a probíhal dále 16. září [[1899]]{{Citace monografie| příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-238-8985-0 | kapitola = Hilsner Leopold | strany = 45–46 | jazyk = }} u krajského soudu v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]] za obrovského zájmu médií a před velkým množstvím publika, které bylo přesvědčeno o Hilsnerově vině. Publikum se nevešlo ani do soudní síně a na vynesení [[Rozsudek|rozsudku]] čekalo pod okny soudu. Soudní senát byl složen z předsedy senátu dvorského soudního rady Josefa Ježka a soudních radů Františka Budecia a Václava Peška. Posouzení viny obžalovaného spočívalo na dvanáctičlenné porotě, v níž zasedli: Václav Vančura, rolník z Vrdů, Josef Mikolášek, mlynář z Toužic, Emil Javůrek, kupec z Kutné Hory, František Jelínek, rolník z Malína, Václav Runčík, nadlesní z Hraběšína, Tomáš Oupeka, továrník z Kutné Hory, Václav Vondra, rolník z Močovic, František Prokeš, mlynář z Mladotic, František Müller, správce ze Žlebů, [[Josef svobodný pán Hrubý z Jelení]], velkostatkář z Červených Peček a František Štěrba, chemik z Peček, jako náhradníci také Antonín Uher, rolník z Vrbčan a František Moravec, rolník z Hořan.{{Citace periodika [41] => | titul = Vražda v Polné před porotou kutnohorskou [42] => | periodikum = Národní politika [43] => | ročník = XVIII. [44] => | číslo = 253 [45] => | datum = 1899-09-12 [46] => | strany = 1–4 [47] => | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=10577364&picp=&it=0&s=djvu [48] => | datum_přístupu = 2016-02-04 [49] => }} Významnou roli sehrál právní zástupce matky zavražděné, národovec a radikální poslanec [[Doktor práv|JUDr.]] [[Karel Baxa]], pozdější pražský primátor a předseda [[Ústavní soud Československé republiky|Ústavního soudu]]. Státním zástupcem byl [[Antonín Schneider-Svoboda]]. Hilsnerovým obhájcem byl JUDr. [[Zdenko Auředníček]]. Na základě nepřímých důkazů byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě k [[trest smrti|trestu smrti]]. Účast dalších osob nebyla nikdy před soudem prokázána. [50] => [51] => [[Soubor:Karikatura z doby hilsneriády.JPG|náhled|upright=1.6|Dobová karikatura srovnávající protagonisty hilsneriády a [[Dreyfusova aféra|Dreyfusovy aféry]]]] [52] => Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš G. Masaryk]], který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti. Za tuto projevenou statečnost se mu dostalo básničky „Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!“ Po jeho protestech proti rozsudku a na základě dalších znaleckých posudků byl verdikt [[25. duben|25. dubna]] [[1900]] zrušen a případ byl kasačním soudem ve [[Vídeň|Vídni]] vrácen k novému projednání. Za svou obhajobu si Masaryk vysloužil posměch a odsudky od společnosti i velké části svých studentů. Masarykovi nešlo ani tak o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval dosti s despektemČerný (1968), s. 125 cituje: „Je to ničema, který dávno patřil do polepšovny.“ (např. v Hovorech z Lán), ale o to, aby celý případ nebyl vnímán jako rituální vražda. [53] => [54] => V novém procesu u Krajského soudu v [[Písek (město)|Písku]] v říjnu [[1900]] byl však Hilsner obžalován navíc ze spoluúčasti na vraždě další dívky, Marie Klímové z Horní Věžnice, která zahynula před více než dvěma roky. Leopold Hilsner byl [[14. listopad]]u 1900 znovu na základě nepřímých nebo údajně vymyšlených svědectví odsouzen za spoluúčast na obou vraždách k trestu smrti na šibenici. Rozsudky však nekonstatovaly jako motiv vraždy motiv náboženský, nýbrž motiv sexuální (i když dle lékařských posudků, které měl soud k dispozici, netrpěl Hilsner žádnou [[sexuální úchylka|sexuální úchylkou]]). [55] => [56] => Císař [[František Josef I.]] v červnu [[1901]] prominul trest smrti císařskou [[milost (právo)|milostí]] a [[Nejvyšší soudní a kasační dvůr|Nejvyšší soud]] mu proto trest změnil na [[doživotí]]. 17. června 1901 byl převezen z písecké věznice do Prahy na [[Věznice Pankrác|Pankrác]], kde bývala mužská káznice. Po 18 letech věznění byl Hilsner [[24. březen|24. března]] [[1918]] s podlomeným zdravím propuštěn na základě milosti, kterou mu udělil [[Karel I.]], rehabilitován však nikdy nebyl. Na svobodě žil ve Velkém Meziříčí, Praze a [[Vídeň|Vídni]], kde se ve 20. letech živil jako podomní obchodník pod pozměněným jménem Heller, finančně jej podporovala vídeňská židovská obec i prezident Masaryk. V archivu prezidentské kanceláře našel berlínský lékař Petr Vašiček doklady, že Hilsner poslal Masarykovi fingované svatební oznámení, podle nějž si bere ve Vídni za ženu učitelku. Současně žádal po Masarykovi finanční příspěvek. Prezident mu vyhověl. Později se ukázalo, že žádná svatba nebyla. Hilsner zemřel ve věku 51 let{{kdy?}} v [[Rothschildova nemocnice|Rothschildově nemocnici]] pravděpodobně na [[rakovina tlustého střeva|rakovinu tlustého střeva]]. [57] => [58] => == Pochybnosti == [59] => Řada autorů, mimo jiné [[Jiří Kovtun]] a Bohumil Černý, kteří se případem zabývali koncem 20. století, tvrdí, že důkazy o Hilsnerově vině nebyly zdaleka dostačující, a zpochybňují některá svědectví.{{Citace monografie [60] => | příjmení = Černý [61] => | jméno = Bohumil [62] => | titul = Hilsneriáda (k 100. výročí píseckého procesu) - Vražda v Polné [63] => | vydavatel = Linda [64] => | místo = Polná [65] => | rok = 1999 [66] => | isbn = 80-238-6060-7 [67] => | kapitola = Hlásí se korunní svědek, Vypravěč bajek [68] => | strany = 45–46, 87–88 [69] => | jazyk = čeština [70] => }}{{Citace monografie [71] => | příjmení = Kovtun [72] => | jméno = Jiří [73] => | příjmení2 = [74] => | jméno2 = [75] => | titul = Tajúplná vražda: Případ Leopolda Hilsnera [76] => | vydání = [77] => | vydavatel = Sefer [78] => | místo = Praha [79] => | rok vydání = 1994 [80] => | počet stran = 574 [81] => | strany = passim [82] => | isbn = [83] => }} Existovala také řada dalších podezření, kdo by mohl být vrahem Anežky (například její bratr, který se s ní den před vraždou pohádal, Hilsnerův spolubydlící atd.), tato podezření se ovšem pro nedostatek důkazů nikdy nepodařilo prokázat. [84] => [85] => Jan Hrůza, Anežčin bratr, se údajně na smrtelném loži v roce [[1943]] přiznal k vraždě své sestry. Důvodem mělo být Anežkou žádané vyplacení [[Věno|věna]] k její chystané [[Svatba|svatbě]], což by ho připravilo o nemalou část dědictví. Této verzi údajně na nějakou dobu uvěřil i [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]].Hans Dieter Zimmermann: ''Zwei Prager Philosophen: [[Felix Weltsch]] und Tomas Garrigue Masaryk''. In: [[Friedrich Battenberg]] [[et al.]] (Beiträge), Manfred Voigts (Hrsg.): ''Von Enoch bis Kafka. Festschrift für [[Karl Erich Grözinger|Karl E(rich) Grözinger]] zum 60. Geburtstag''. Harrassowitz, Wiesbaden 2002, {{ISBN|3-447-04500-0}}, S. 324, [http://books.google.at/books?id=EuhCKcHBYJwC&pg=PA324&lpg=PA324 online]. Tyto pověsti se pokusil prověřit český historik Bohumil Černý. Zjistil, že Jana Hrůzu na smrtelné posteli zpovídal a poté v roce 1943 pohřbíval ThDr. Anton Janko, katolický kněz ze Ždírce u Polné, který se po válce dobrovolně vystěhoval do [[Západní Německo|Spolkové republiky Německo]], přestože mu pro jeho dobrý vztah k Čechům bylo nabídnuto, aby zůstal v Čechách. Podařilo se mu s ním v roce 1968 sejít a ten mu řekl, že se na [[pohřeb]] Jana Hrůzy pamatuje. Dále mu sdělil, že sice nesmí vyzrazovat [[zpovědní tajemství]], ale kdyby se při zpovědi dověděl věc, která by pomohla očistit nevinně nařčeného, byl by povinen o tuto očistu usilovat. Údajné přiznání Jana Hrůzy na smrtelné posteli je tedy podle Černého zřejmě jen nepodloženou pověstí.ČERNÝ, Bohumil. ''Justiční omyl: hilsneriáda''. Praha: Magnet-Press, 1990. 125 s. {{ISBN|80-85110-46-6}}. S. 102.Bohumil Černý: [https://www.kzhp.cz/clanek/thdr-anton-janko-pohrbival-ve-zdirci-jana-hruzu-phdr-bohumil-cerny-17 ThDr. Anton Janko pohřbíval ve Ždírci Jana Hrůzu], Klub za historickou Polnou, (Polensko, č. 3/2001, s. 17–18) [86] => [87] => Od roku [[1996]] se berlínský lékař MUDr. Petr Vašíček snaží o revizi procesu a Hilsnerovu rehabilitaci, spolu s členy Klubu Za historickou Polnou.Radek Laudin: [https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/berlinsky-lekar-hodla-ocistit-jmeno-odsouzeneho-vraha-hilsnera.A150226_2142760_jihlava-zpravy_evs Lékař usiluje o Hilsnerovo očištění v případu přes sto let staré vraždy], iDnes.cz, 27. 2. 2015 Prohledával třeboňský archiv, kde jsou materiály píseckého soudu, archiv prezidentské kanceláře a kvůli případu navštívil také [[Portugalsko]] a [[Izrael]]. V Polné pomáhal odstraňovat plakáty proti Masarykovi a Židům, které tam vylepili [[skinhead]]i. [88] => [89] => Italský právník Mario Umberto Morini, který požaduje historickou i justiční rehabilitaci Hilsnera, se domnívá, že by revize procesu měla proběhnout před rakouským soudem, protože konečný rozsudek byl vyhlášen ve [[Vídeň|Vídni]] a český stát tehdy neexistoval. [90] => [91] => K věci se vyjádřilo několik českých ministrů spravedlnosti. V roce 1998 ministryně spravedlnosti [[Vlasta Parkanová]] napsala doktoru Vašíčkovi, že v trestní věci Leopolda Hilsnera byl porušen zákon. Podle ní však není možné porušení zákona „odstranit“. Za prvé v době, kdy byl Hilsner odsouzen, neexistovala možnost stížnosti pro porušení zákona. Za druhé případ projednával a rozhodoval jako odvolací nejvyšší soud ve Vídni. Hilsnerově kauze se následně věnovali i ministři spravedlnosti [[Otakar Motejl]] a [[Jaroslav Bureš]]. Rakouské ministerstvo spravedlnosti v roce 2009 oznámilo, že z české strany nedošlo ke zrušení obou prvoinstančních rozsudků v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]] a v [[Písek (město)|Písku]], a proto ani Rakousko nevidí žádnou možnost zrušení rozhodnutí odvolacího soudu ve Vídni, a to ani cestou prohlášení, že uvedené rozhodnutí bylo nezákonné. [92] => [93] => [[Karel Čapek]] do své knihy ''[[Povídky z jedné kapsy]]'' (1929) zařadil povídku ''[[Případ Selvinův]]''. Je stylizovaná jako vyprávění starce, Leonarda Undena, uznávaného literáta, který se jako mladý aktivista zastal člověka, o němž nabyl přesvědčení, že byl ve šlendriánském procesu nespravedlivě odsouzen za vraždu ženy. Dotyčný podezřelý Frank Selvin{{Citace knihy | příjmení = Čapek | jméno = Karel | titul = Případ Selvinův (Povídky z jedné kapsy) | url = https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-capek/pripad-selvinuv-povidky-z-jedne-kapsy.html }} byl trochu grázlík, trochu podivín, jinak proti němu nebyl postaven žádný přesvědčivý důkaz, ale přesto byl odsouzen. Proces vzbudil široký a světový ohlas a vynesl panu umělci slávu i nenávist ulice. Undenovi se nakonec podařilo dosáhnout obnovení procesu a Selvinova osvobození. Selvin za ním později přišel, poděkoval mu, přiznal se, že vraždu skutečně spáchal, a postupně jej začal vydírat, že se půjde udat, pokud nedostane držhubné. Pan umělec tedy Selvina začal podporovat, až mu zaplatil odcestování do zahraničí. Čapkova povídka je inspirována případy [[Dreyfusova aféra|Alfreda Dreyfuse]], Leopolda Hilsnera a [[Leo Frank|Leo Franka]], po němž je pachatel pojmenován. Režisér [[Jiří Weiss]], který na její motivy natočil v roce 1968 televizní film, v březnu 1968 pro časopis [[Květy (časopis)|Květy]] uvedl: "''Co napsal Karel Čapek? Napsal krátkou hříčku, řekněme, o Masarykovi a Hilsnerovi, nebo o Zolovi a Dreyfusovi. O tom jak nakonec Dreyfus řekne Zolovi, že opravdu byl rakouským špiónem, nebo jak Hilsner se Masarykovi přizná, že tu Anežku Hrůzovou opravdu zabil... Kdybychom tuhle anekdotu domysleli v plném dosahu, dojdeme k otřesnému zjištění, že vlastně nikdy nemá cenu se někoho ujmout. Náš film není přepis, ale rozvinutí spisovatelovy anekdoty.''"{{Citace periodika [94] => | příjmení = Bystrov [95] => | jméno = Vladimír [96] => | titul = Natáčí Jiří Weiss [97] => | periodikum = Květy [98] => | rok vydání = 1968 [99] => | měsíc vydání = březen [100] => | ročník = XVIII [101] => | číslo = 11 [102] => | strany = 54–55 [103] => }} Podle Weisse se Karel Čapek jednou Masaryka na schůzi [[pátečníci|pátečníků]] zeptal, co kdyby Hilsner přišel a řekl, že skutečně použil Anežku Hrůzovou do macesů. Úzký kroužek přátel prý ten dotaz pobavil a Čapek poté napsal svou povídku.{{Citace monografie [104] => | příjmení = Liehm [105] => | jméno = Antonín Jaroslav [106] => | titul = Ostře sledované filmy [107] => | vydání = [108] => | vydavatel = Národní filmový archiv [109] => | místo = Praha [110] => | rok vydání = 2001 [111] => | počet stran = 474 [112] => | strany = 92–93 [113] => | isbn = 80-7004-100-5 [114] => }}{{Citace monografie [115] => | příjmení = Weiss [116] => | jméno = Jiří [117] => | titul = Bílý mercedes [118] => | vydání = [119] => | vydavatel = Victoria Publishing [120] => | místo = Praha [121] => | rok vydání = 1995 [122] => | počet stran = 244 [123] => | strany = 192–193 [124] => | isbn = 80-7187-061-7 [125] => }} [126] => [127] => Nejnověji se případem zabýval český badatel [[Jaroslav Mareš (publicista)|Jaroslav V. Mareš]], z jehož výzkumu nejvíce vyplývá, že vrahem Anežky by měl být její bratr Jan.[https://youtu.be/c8p2tEWlPu4?si=RXtijXYqv8A27kGM Jaroslav Mareš: Leopold Hilsner není vrah Anežky Hrůzové. Mám důkaz o rozporech ve spisu] : Český rozhlas Radiožurnál YouTube[https://www.youtube.com/watch?v=eSUPEm%20hvqk Badatelé položivě: Leopold Hilsner - jak to bylo doopravdy] : YouTube[https://www.youtube.com/watch?v=3A%203HPY83qI Hilsner a vraždy v Polné: Nové kolo bitvy o rituální vraždy] : YouTube[https://www.youtube.com/watch?v=umqUL1R0MSg Kdo zavraždil Anežku Hrůzovou: Vyšetřovací spis vydal překvapující tajemství] : YouTube[https://www.youtube.com/watch?v=aKx1A1QcfDQ Konečně odhalen: Vraha Anežky Hrůzové prozradila jeho matka] : YouTube [128] => [129] => == Ohlasy == [130] => [131] => === Písnička === [132] => Na toto téma tehdy vznikla i lidová odrhovačka:{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.gentleman.cz/archiv/05/0929.htm |datum přístupu=2015-08-17 |url archivu=https://web.archive.org/web/20210924190437/http://www.gentleman.cz/archiv/05/0929.htm |datum archivace=2021-09-24 }} [133] =>
[134] => ''Nekupujte u Židů,''
''cukr, kávu, mouku,''
''voni nám zavraždili''
''modrovokou holku.''
[135] =>
''Anežka Hrůzová''
''byla zavražděná,''
''vod Poldy Hilsnera''
''byla podřezaná.''
[136] =>
''Zeptejte se Sálusa,''
''jak ji táhli do lesa.''
''Sálus u ní vartu stál,''
''když jí Hilsner podřezal.'' [137] =>
[138] => [139] => === Filmová zpracování === [140] => Režisér [[Franz Köhler (režisér)|Franz Köhler]] v roce [[1919]] o aféře natočil celovečerní film ''Der Fall Hilsner – Případ Hilsner'', v hlavní roli se objevil sám Hilsner.http://www.kzhp.cz/fgalerie/pripad-leopolda-hilsnera2008-02-02/big/2124.jpg [141] => [142] => V roce [[2016]] byl případ zfilmován jako ''[[Zločin v Polné]]'' režiséry [[Viktor Polesný|Viktorem Polesným]] a [[Václav Šašek|Václavem Šaškem]].{{Citace elektronické monografie|titul = Zločin v Polné|url = http://www.csfd.cz/film/407309-zlocin-v-polne/prehled/|vydavatel = ČSFD.cz|datum přístupu = 2016-01-31}} [143] => [144] => === Politické dopady === [145] => T. G. Masaryk v Čapkově knize rozhovorů ''[[Hovory s T. G. Masarykem]]'' ve vydání z roku 1937 (v novějším vydání tato pasáž chybí) říká: „Zajel jsem i do Polné, abych prohlédl místo zločinu a jeho okolí. Pak řekli, že jsem za to placen od Židů. Vídeňští antisemité poštvali český nacionální a klerikální tisk, začali tlouci do mne – nu, musel jsem se bránit.“ Později vzpomínal: „Světový tisk je zčásti řízen nebo financován od Židů, znali mě z Hilsnerovy aféry a teď se odvděčili tím, že psali o naší věci sympathicky nebo aspoň slušně. Politicky nám to hodně pomohlo.“ [146] => [147] => === Památníky === [148] => Symbolický hrob Anežky Hrůzové se nachází na místě nálezu jejího těla v lese Březina, je vidět ze silnice mezi [[Polná|Polnou]] a Věžničkou. Ohraničují ho kameny, nad nimi se tyčí dřevěný kříž. Na stromě visí pamětní cedule pod [[svatý obrázek|svatým obrázkem]]. Je to jedno ze zastavení nově značené naučné Klementovy stezky. [149] => [150] => V polenském Regionálním židovském muzeu je k zhlédnutí stálá expozice ''Případ Leopolda Hilsnera''. [151] => [152] => [[25. duben|25. dubna]] [[2002]] Hilsnerovi ve Vídni na domě, ve kterém ve 20. letech 20. století bydlel, odhalili pamětní desku. [153] => [154] => Rakouská ministryně spravedlnosti [[Maria Bergerová]] dne 14. listopadu 2008 odhalila na náhrobním kameni Leopolda Hilsnera ve Vídni pamětní epigram, kterým se pokusila vyjádřit politicko-morální symbolické odčinění údajné justiční křivdy. [155] => [156] => === Akce === [157] => Na [[Květná neděle|květnou neděli]] [[28. březen|28. března]] [[1999]] sloužili polenský děkan Zdeněk Krček a profesor [[Tomáš Halík]] v [[kostel Nanebevzetí Panny Marie (Polná)|děkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie]] [[Mše|mši svatou]] za [[Anežka Hrůzová|Anežku Hrůzovou]] u příležitosti sta let od jejího zavraždění.{{Citace monografie | příjmení = Plašil | jméno = Filip | odkaz na autora = | titul = Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné | vydavatel = Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná | místo = Polná | rok = 2007 | isbn = | kapitola = Historie v datech | strany =57 | jazyk = }} Profesor Halík pronesl omluvu za roli církve v nespravedlivém odsouzení Hilsnera.https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/film-zlocin-v-polne-ocima-obyvatel-mesta.A160209_2224421_jihlava-zpravy_mv [158] => [159] => V roce 1999 uspořádalo [[Evropské hnutí]] v ČR na toto téma mezinárodní konferenci v prostorách [[Karolinum|Karolina]].[[Vratislav Preclík]]: ''Hilsneriáda a česká společnost'' (konference 24.-26. listopadu 1999, Univerzita Karlova Praha k stému výročí Polenského procesu), reportáž in ČAS, str.15-16, ročník 7, číslo 35, prosinec 1999, ISSN 1210-1648 [160] => [161] => == Odkazy == [162] => [163] => === Reference === [164] => [165] => [166] => === Literatura === [167] => * ''Přelíčení s Hilsnerem před porotou v Kutné Hoře pro vraždu v Polné – doslovný otisk stenografických protokolů''. Praha 1899 {{Kramerius|ABA001|21435197|dostupné online}} [168] => * VAŘEJČKA, Roman: ''Hilsneriáda''. Diplomová práce PedF MU Brno 2011 [http://is.muni.cz/th/209713/pedf_m/Hilsneriada.pdf dostupné online] [169] => * [[Bohumil Černý|ČERNÝ, Bohumil]]: ''Vražda v Polné''; Magnet, Vydavatelství časopisu MNO, Praha 1968 [170] => * [[Jiří Kovtun|KOVTUN, Jiří]]: ''Tajuplná vražda, Případ Leopolda Hilsnera'', [[Sefer (nakladatelství)|Sefer]] [[1994]] {{ISBN|80-900895-9-3}} [171] => *MERHAUT. L. Masaryk lidem „jen trochu myslícím“. Každodennost a hilsneriáda. 1899–1901. In: ''Cesty polemiky. Význam a proměny žánru polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století.'' Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2021. ISBN 978-80-7671-020-7 (print), ISBN 978-80-7671-021-4 (online) [172] => * RYS, Jan: ''Hilsneriáda a TGM'', ABB Praha 2016, reprint z roku 1939 {{ISBN|978-80-905861-7-8}} [https://www.knihovny.cz/Record/nkp.NKC01-002783318?referer=aHR0cDovL3d3dy5rbmlob3ZueS5jei9TZWFyY2gvUmVzdWx0cy8_Ym9vbDAlNUIlNUQ9QU5EJnR5cGUwJTVCJTVEPWFkdl9zZWFyY2hfaXNibl9pc3NuX2lzbW4mbG9va2ZvcjAlNUIlNUQ9OTc4ODA5MDU4NjE3OCZqb2luPUFORCZzZWFyY2hUeXBlVGVtcGxhdGU9YWR2YW5jZWQmZGF0YWJhc2U9U29sciZsaW1pdD0yMCZzb3J0PXJlbGV2YW5jZSZwYWdlPTE knihovny.cz] [173] => [174] => === Související články === [175] => * [[Anežka Hrůzová]] [176] => * [[Dreyfusova aféra]] [177] => * [[Leopold Hilsner]] [178] => * [[Tomáš Garrigue Masaryk]] [179] => [180] => === Externí odkazy === [181] => * {{Commonscat}} [182] => * [http://bohumildolezal.cz/texty/rs1188.html Bohumil Doležal, ''Masaryk a česká média IV.''] [183] => * [https://web.archive.org/web/20131227063348/http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/1999/04/sto_let_hilsner Jiří Kovtun, ''Sto let od vypuknutí aféry Leopolda Hilsnera''] [184] => [185] => {{Antisemitismus}} [186] => {{Autoritní data}} [187] => [188] => {{Portály|Česko}} [189] => [190] => [[Kategorie:Hilsneriáda| ]] [191] => [[Kategorie:Antisemitismus v Česku]] [192] => [[Kategorie:České dějiny 19. století]] [193] => [[Kategorie:Události roku 1899]] [194] => [[Kategorie:Dějiny okresu Jihlava]] [195] => [[Kategorie:Události v Polné]] [196] => [[Kategorie:Česko v roce 1899]] [] => )
good wiki

Hilsneriáda

Anežky Hrůzové Hilsneriáda je označení pro procesy s Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy devatenáctileté křesťanky Anežky Hrůzové, a celospolečenskou diskusi s procesy spjatou. Hilsneriáda byla spojena s největšími projevy antisemitismu na českém území během 19.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Anežka Hrůzová','Tomáš Garrigue Masaryk','Vídeň','Leopold Hilsner','1899','Kutná Hora','Písek (město)','Polná','1900','Jiří Kovtun','25. duben','Dreyfusova aféra'

1899

1900

Polná

Vídeň