Array ( [0] => 15571482 [id] => 15571482 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hišám [uri] => Hišám [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - osoba [1] => | rodiče = chalífa [[Abdulmalik]]. [2] => }} [3] => '''Hišám''' ([[691]], [[Damašek]] – [[6. březen|6. března]] [[743]], [[Damašek]]) celým jménem '''Hišám ibn Abdulmalik'''. [[Arabové|Arabský]] [[chalífa]] z rodu [[Umajjovci|Umajjovců]] v letech 724–743, další ze synů chalífy [[Abdulmalik]]a. [4] => [5] => == Mládí == [6] => Hišám byl vychováván v Damašku a vedl zde poklidný život. Byl vychován k poctivosti, svědomitosti a vážnosti.F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s. 67. Nevykonával žádné zásadní a důležité funkce, politické zkušenosti získal pouze z pobytu na umajjovském dvoře. [http://www.britannica.com/EBchecked/topic/266926/Hisham-ibn-Abd-al-Malik.htm Hisham ibn Abd-al-Malik] Encyklopedia Britannica, [cit. 2012-11-24]. [7] => [8] => == Chalífa == [9] => Za jeho dlouhé vlády nastal vrchol moci Umajjovců. Byla podniknuta řada vojenských kampaní. Proběhly různé administrativní a vojenské reformy. Rozvíjela se kultura. Obrovská říše se však musela potýkat s celou řadou problémů. [10] => [11] => == Zahraniční politika == [12] => Hišám si uvědomil, že další expanze je pro obrovskou říši nežádoucí, a proto se snažil zřizovat obranné oblasti, které měly stabilizovat [[hranice]]. Přesto [[muslim]]ští nájezdníci často překračovali hranice [[chalífát]]u a vydávali se do nitra nepřátelských území, ať už se jednalo o malé kořistnické výpravy, nebo větší vojenská tažení. R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 249. [13] => [14] => === Vývoj situace na západní hranici chalífátu === [15] => V době Hišámově dosáhli muslimové v [[Západní Evropa|západní Evropě]] největších územních zisků. Muslimský správce [[al-Andalus]]u [[Anbasa ibn Suhajm al-Kalbí]] opět obnovil vpády na území [[Franská říše|Franské říše]]. Jeho vojska obsadila celou [[Septimánie|Septimánii]] a pronikla do údolí [[Rhôna|Rhôny]] až k [[Vogézy|Vogézám]] a [[Besançon|Besanconu]].R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 222. [16] => [17] => V této politice pokračoval i jeden z jeho nástupců [[Abd ar-Rahmán ibn Abdulláh al-Gháfikí]]. Roku 732 uspořádal velkou výpravu, při níž překročil [[Pyreneje]] a porazil [[Akvitánské vévodství|akvitánského vévodu]] [[Odo Akvitánský|Euda]] nedaleko [[Bordeaux]]. Jeho vojska poté pokračovala do nitra Franské říše až k [[Loira|Loiře]]. Eudo mezitím uprchl k franskému [[majordomus|majordomovi]] [[Karel Martel|Karlu Martelovi]] a pod přísahou věrnosti ho požádal o pomoc. Muslimská a franská vojska se následně v říjnu 732 střetla v proslulé [[Bitva u Tours|bitvě u Tours a Poitiers]]. Abd ar-Rahmán při jednom z útoků padl a jeho vojsko poté ustoupilo na jih. Bitva je považována za jedno z rozhodujících střetnutí, která zastavila muslimskou expanzi proti [[Křesťanství|křesťanské]] Evropě.R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 223. Muslimové však nadále ovládali Septimanii a po několik let ještě pronikali hluboko do Franské říše podél toku Rhôny. Na čas dokonce ovládli i [[Arles]] a [[Avignon]].F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s. 68. [18] => [19] => === Vývoj situace v severní Africe === [20] => Zdejší poměry byly určovány vývojem vztahu mezi nově příchozími [[Arabové|Araby]] a [[Islamizace|islamizovanými]] [[Berbeři|Berbery]]. Ti byli za chalífy [[Umar II.|Umara II.]] obdařeni řadou výhod díky masovým konverzím k [[Islám|islámu]].F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s. 66. Jejich situace se však za vlády Umarových nástupců změnila a protežováni byli opět Arabové. To zapříčinilo růst napětí, které nakonec vyvrcholilo velkým berberským povstáním v [[Maghreb]]u a na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] v letech 740–742. Velkými podněcovateli povstání byli stoupenci [[Cháridža|cháridži]]. Jejich učení proto v oblasti zakořenilo a je zde v některých izolovaných oblastech přítomno do současnosti. [21] => [22] => Mohutné povstání smetlo umajjovské místodržící a berberským vojskům se podařilo vstoupit do [[Kajruván|Kajruvánu]] na území [[Tunisko|Tuniska]]. Výprava, která byla proti povstalcům vyslána roku 741, byla poražena. Až následující rok se umajjovským vojskům podařilo zlomit berberský odpor a nastolit relativní pořádek. Berberské povstání nicméně významně pomohlo křesťanům v západní Evropě a umožnilo jim konsolidovat obranu a přeskupit síly. [23] => [24] => === Vývoj situace na Blízkém Východě === [25] => Na [[Byzantská říše|byzantské]] hranici se situace od muslimské porážky u [[Konstantinopol]]e neměnila několik let. Muslimové pod vedením chalífových synů [[Sulajmán ibn Hišám|Sulajmána]] a [[Mu'ávija I.|Mu’áviji]] pořádali každoroční nájezdy do [[Malá Asie|Anatolie]]. Tyto vojenské podniky však dosahovaly pouze částečných úspěchů, neboť byzantský císař [[Leon III. Syrský|Lev III.]] oplácel muslimům vpády stejnou měrou. [26] => [27] => Větší vojenské podniky muslimů byly vždy odraženy. Útok roku 726 byl zadržen již na východě Anatolie a roku 740 byli muslimové drtivě poraženi od Lva III. a jeho syna [[Konstantin V. Kopronymos|Konstantina]] v [[Bitva u Akroinu|bitvě u Akroinu]]. Roku 741 pak Konstantin již jako císař zahájil úspěšnou válku s Araby, která skončila roku 752.R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 242. [28] => [29] => Na severní hranici museli Arabové trvale bojovat s [[Chazarská říše|Chazary]]. Válka se vedla na území [[Arménie]], [[Gruzie]] a [[Ázerbájdžán]]u. Rozhodující bylo, kdo bude držet klíčové horské průsmyky na [[Kavkaz]]u. V letech 727–731 se umajjovským vojskům podařilo ovládnout [[Darialská soutěska|Darjalský průsmyk]]. Chazaři však podnikli protiútok a dostali se až do [[Mezopotámie]]. Nová arabská výprava je však zahnala zpět roku 733. Permanentní pohraniční konflikt zde probíhal po celé 8. století.R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 244. [30] => [31] => === Vývoj situace na východní hranici chalífátu === [32] => Ve [[Střední Asie|střední Asii]] se Umajjovci narazili na vzrůstající moc [[Čína|Číny]], které tehdy vládla dynastie [[Říše Tchang|Tchang]].R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 253. Číňané si podmanili [[Turci|Turky]] sídlící v prostoru mezi [[Fergana|Ferganou]] a [[Tarimská pánev|Tarimskou pánví]] a s jejich pomocí se jim podařilo rozdrtit muslimy nedaleko [[Samarkand]]u roku 730 a opětovně u [[Kašgar]]u roku 736. Arabové byli poté úspěšní v [[bitva u Balchu|bitvě u Balchu]] roku 737, kde Turky porazil [[Nasr ibn Sajjar]].R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996 s. 255. [33] => [34] => == Vnitřní politika == [35] => Hišám se po celou dobu své vlády snažil udržet vnitřní stabilitu chalífátu. Obezřetně postupoval ve vztazích mezi jednotlivými protivníky, skupinami a znesvářenými arabskými kmeny. Vždy se snažil být nad jednotlivými stranami. [[Guvernér|Místodržící]] jmenoval pod jejich schopností, nikoliv podle původu. [36] => [37] => === Fiskální politika === [38] => Rozpočtová politika vynikala [[spoření]]m a hromaděním přebytků a zvýšeným [[Daň|daňovým]] tlakem. Dochované prameny zmiňují Hišámovu hrabivost a hromadění soukromého majetku. [39] => [40] => Chalífa nadále upravil berní systém říše. Jeho pokladna se totiž trvale potýkala s poklesy státních příjmů. Rozlišil proto osobní daň [[jinověrec|jinověrců]] a daň z hlavy od původního systému rent, které byly spojeny s držbou půdy. Daně spojené s půdou a jejím vlastnictvím či [[nájem|nájmem]] se tak proměnily v běžné pozemkové daně, které museli platit všichni bez ohledu na náboženskou víru. Tato pozemková daň byla nazývána [[charádž]]. Obce byly přitom zbaveny hromadné platební povinnosti a daň vybíraná od každého jednotlivce začala být evidována prostřednictvím písemného zápisu, který nahradil olověný [[Přívěsek (šperk)|přívěsek]] na krku plátce.F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s. 69. [41] => [42] => === Kultura === [43] => Závěr doby umajjovské se vyznačoval značným stavebním ruchem. Předchozí chalífové vládli příliš krátce na to, aby po nich zůstaly výrazné stavby. Většinou jen započali některé stavby, které byly za vlády Hišámovy dokončeny. I Hišám, jehož politika byla úsporná, investoval velké částky do [[architektura|architektury]] a s ní spojeného umění.F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s. 70. [44] => [45] => Architektura vynikala stavbou [[mešita|mešit]]. Byly dokončeny [[mešita v Halabu|mešity v Halabu]] a v [[mešita v Ramle|Ramle]]. Začala výstavba velkého [[minaret]]u u [[Mešita v Kajruvánu|mešity v Kajruvánu]], kterou později dokončovali [[Aghlabovci]].[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/383472/minaret#ref34375.htm Minaret] Encyklopedia Britannica, [cit. 2012-11-24]. [46] => [47] => Novinkou byly také světské stavby, které se začaly budovat za vlády Hišámova předchůdce [[Jazíd II.|Jazída II.]] Chalífové často pobývali při tzv. jarních pobytech na okraji [[Poušť|pouště]]. Tyto pobyty se postupně prodlužovaly a pouhé stany přestaly vládcům stačit. V krajích ležících východně od [[Mrtvé moře|Mrtvého moře]] tak začaly vznikat malé umajjovské zámečky ([[Ksar|kasr]], al-kasr) nebo rozsáhlejší paláce ([[híra]]), kde se ubytovával i širší dvorský doprovod a družina. Tyto stavby často zhotovovali nearabští architekti, pocházející z různých regionů říše. [48] => [49] => Mezi nejvýznamnější patří zámeček [[Kusejr Amra|Amra]], který je bohatě vyzdoben [[freska|freskovými]] malbami. Ty jsou většinou ornamentální a postihují jednotlivé výjevy z každodenního života panovníků (lov, lázně, [[alegorie]] apod.). Lázeňský sál je vyzdoben přímo lidskými postavami, je zde chalífa na trůně a zároveň s ním i úhlavní nepřátelé islámu – [[Sásánovská říše|sasánovský]] [[Šáhanšáh|šáh]], [[Seznam byzantských císařů|byzantský císař]], [[Habešský císař|etiopský král]] či [[Seznam vizigótských králů|vizigótský]] [[Roderich]] a jedna blíže neurčená [[Panovník|panovnice]]. Tyto malby jsou zároveň důkazem toho, že v nejstarší době islámu nebyl zákaz zobrazování živých bytostí brán příliš vážně. [50] => [51] => Vedle výtvarného umění kvetlo také umění [[poezie]], [[hudba|hudby]] a [[zpěv]]u. Umělci navštěvovali umajjovský dvůr. Mezi nejvýznamnější patřili [[al-Achtal]], [[al-Džaríja]], [[Ma´bad]], [[al-Gharíd]], [[Júnus al-Kátib]], který uspořádal první sbírku arabských písní.F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s. 71. [52] => [53] => == Smrt a nástupnictví == [54] => Hišám zemřel v březnu 743 a jeho nástupcem byl učiněn [[al-Valíd II.]], jehož nástupnictví bylo od počátku zpochybňováno ostatními příbuznými a nakonec vyústilo v občanskou válku. [55] => [56] => == Reference == [57] => [58] => [59] => == Literatura == [60] => * DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. [[Praha]]: [[Forma (vydavatelství)|Forma]], 1996. 667 s. {{ISBN|80-7213-000-5}}. [61] => * TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, [[Vyšehrad (vydavatelství)|Vyšehrad]], 1984. 303 s. [62] => [63] => == Související články == [64] => * [[Bitva u Tours]] [65] => [66] => == Externí odkazy == [67] => * {{Commonscat}} [68] => [69] => {{Autoritní data}} [70] => [71] => [[Kategorie:Narození v 7. století]] [72] => [[Kategorie:Úmrtí 6. února]] [73] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 743]] [74] => [[Kategorie:Umajjovci]] [75] => [[Kategorie:Muži]] [76] => [[Kategorie:Sunnitští chalífové]] [] => )
good wiki

Hišám

Hišám (691, Damašek - 6. března 743, Damašek) celým jménem Hišám ibn Abdulmalik.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Damašek','Abdulmalik','Arabové','Bitva u Tours','mešita v Halabu','Bordeaux','Tarimská pánev','Mezopotámie','Nasr ibn Sajjar','Konstantin V. Kopronymos','Pyrenejský poloostrov','Avignon'

Abdulmalik

Arabové

Avignon

Bordeaux

Damašek

Mezopotámie

Mezopotámie je historická oblast nacházející se ve střední části Mezopotámské nížiny (dnešní Jižní Irák).