Array ( [0] => 14743468 [id] => 14743468 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hlubotisk [uri] => Hlubotisk [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{neověřeno}} [1] => {{upravit}} [2] => '''Hlubotisk''' (také ''intaglio'' či ''tisk z hloubky'') je tisková technika pracující na principu [[Tisk z hloubky|tisku z hloubky]]. Tisková forma je reliéfní a tiskové prvky jsou zahloubeny pod úroveň prvků netisknoucích – je tomu tedy opačně než u [[Tisk z výšky|tisku z výšky]]. Tisková místa jsou zaplněna řídkou rychle zasychající [[barva|barvou]] a při tisku dochází k převzetí barvy potiskovaným materiálem, ponejvíce [[papír]]em. K fixaci barvy na papíru dochází odpařením těkavých rozpouštědel. [3] => [4] => Podobně jako u knihtisku existuje také nepřímý hlubotisk. Podle typu formy může být hlubotisk plochý nebo rotační, i když v poslední době naprosto převládá rotační hlubotisk. Hlubotisk se používá jen k tisku vysokých nákladů z důvodů náročnosti technologie přípravy a vysokých nákladů na výrobu tiskové formy (laserová gravura, chromování). V zájmu vysokých rychlostí tisku se jedná prakticky jen o kotoučový nekonečný tisk, proto bývají hlubotiskové linky osazovány výsekovou jednotkou s automatickým snášecim a vykládacim zařízením. [5] => [6] => == Princip hlubotisku == [7] => [[Soubor:NTM prof. Husník.JPG|náhled|Profesor Husník, vynálezce hlubotisku a světlotisku. (Foto [[Národní technické muzeum v Praze]])]] [8] => Tento princip se poprvé k tisku uplatnil v 15. století v podobě [[mědiryt]]u. Do měděné destičky se obraz zahluboval rydlem, samozřejmě ručně. Z mědirytiny se posléze vyvinuly další varianty grafických technik jako [[mědilept]], [[suchá jehla]], [[akvatinta]] aj. Podobnou technikou je pak [[ocelorytina]] či [[ocelotisk]]. Tato technika se pro velkou výdržnost tiskové formy, dobrou reprodukci jemných pérovek a obtížnou napodobitelnost používá při tisku [[cenina|cenin]]. [9] => [10] => Dále do kategorie tisku z hloubky patří [[tamponový tisk]]. Jedná se o nepřímý tisk pomocí [[silikon]]ového pružného tampónu, který ze zahloubené ploché formy přenáší barvu většinou na vícerozměrné předměty. Využívá se především při potisku reklamních a jiných předmětů (propisky, zapalovače, hrnečky). [11] => [12] => ''Rotační stírací hlubotisk'' vynalezl v roce 1890 [[Karel Klíč]]. Tato tisková technika byla odvozena z Klíčova vynálezu [[heliogravura|heliogravury]], kde byl obraz přenášen na měděnou destičku s přitaveným [[asfalt]]ovým práškem pomocí světlocitlivého tzv. pigmentového papíru, na který byl obraz nakopírován z tónového diapozitivu. Tisknoucí prvky jsou pak zahloubeny leptáním FeCl3. Asfaltový prášek vytvořil zrno potřebné k reprodukci polotónu před vynálezem autotypie. [13] => [14] => ''Klasický hlubotisk'' využívá také pigmentového papíru a leptání, ale asfaltové zrno je nahrazeno tzv. hlubotiskovou sítí, která obraz rozdělí do pravidelných linek – tzv. nosných můstků, které pak při tisku slouží jako opěrný systém pro hlubotiskový stěrač. Barva nanesená na tiskovou formu se totiž z netisknoucích míst musí odstranit právě tímto stěračem. [15] => [16] => Klasický hlubotisk využívá tisknoucích prvků o stejné velikosti, ale s různou hloubkou. Tónové odstíny pak nejsou vyjádřeny velikostí bodů, jako u jiných moderních tiskových technik, ale množstvím (nánosem) transparentní tiskové barvy. Tímto způsobem lze optimálně reprodukovat tónové předlohy. [17] => [18] => Z ''klasického'' hlubotisku byl později odvozen hlubotisk ''autotypický''. Tónový diapozitiv byl zde nahrazen autotypickým (rastrovým) a tisknoucí prvky měly tedy různou velikost a stejnou hloubku. Formy se stále leptaly. Odpadlo kopírování hlubotiskové sítě, která nebyla potřeba díky autotypické síti diapozitivu. [19] => [20] => Poslední a dnes nejpoužívanější variantou je hlubotisk ''poloautotypický'', kde jsou tisknoucí prvky ryty diamantovou kónickou jehlou a liší se tedy velikostí i hloubkou. [21] => [22] => == Tiskové formy == [23] => Základem tiskové formy je ocelový válec, na nějž se galvanicky vylučují vrstvy dalších kovů – niklu, mědi a následně po zhotovení obrazu ještě chromu. [24] => [25] => Kovy se na ocelový válec vylučují v elektrolytu – vodivém roztoku (většinou roztoky kyselin HNO3, H2SO4…), prostřednictvím stejnosměrného elektrického proudu (viz druhá příloha). Katodou je v vždy pokovovaný válec, anodou například granule z mědi. [26] => [27] => Ocelové jádro se nejprve ponikluje, pak se nanáší základní vrstva mědi, následně většinou dělicí vrstva a pak tzv. ''[[Ballardova slupka]]''. Jedná se o tenkou vrstvu mědi, do které se vytvoří tisknoucí prvky a následně se povrch pochromuje. Po tisku je možné pochromovanou Ballardovu slupku naříznout a díky dělicí vrstvě sloupnout. Následuje další galvanické nanášení slupky, tvorby tisknoucích prvků atd… [28] => [29] => Existují i jiné varianty, ale Ballardův systém je asi nejpoužívanější. [30] => [31] => == Tvorba tisknoucích prvků == [32] => U '''klasického hlubotisku '''se na speciální papír s vrstvou zcitlivené želatiny nakopírovala negativní hlubotisková síť a následně obraz tónového diapozitivu. Pak se vrstva s vykopírovaným obrazem přenesla na povrch poměděného válce a přes reliéf želatiny se leptalo. Díky tónovému podkladu byla želatina různě utvrzena a proto se při dodržení správného času leptání docílilo různé hloubky tisknoucích prvků. [33] => [34] => U '''autotypického hlubotisku '''se ovrstvoval přímo formový válec (většinou ovrstvovacím prstencem), na vrstvu se pak nakopíroval autotypický diapozitiv a následovalo leptání FeCl3. [35] => [36] => U '''poloautotypického hlubotisku '''se používají elektronicky řízené rycí automaty, které zhotovují jamky diamantovou jehlou, která kmitá obrovskou rychlostí (4000 kmitů za sekundu i více). Obraz se ryje ve šroubovici. Rycí jehla se posouvá po délce otáčejícího se válce. [37] => [38] => Dříve měly rycí automaty snímací část pro skenování předlohy a rycí část. Dnes není snímací část nutná, ryje se na základě digitálních dat v počítači. Tisknoucí prvky se také mohou zhotovovat vypalováním laserem či elektronovým paprskem. Dominantní technologií je však dnes rytí diamantem. [39] => [40] => U všech technologií se forma po zhotovení tisknoucích prvků a případných korekturách ještě galvanicky chromuje pro větší výdržnost. [41] => [42] => == Tiskové stroje == [43] => Většinou se setkáme s ''kotoučovými ''hlubotiskovými stroji, ať už v obalovém tisku, nebo při tisku periodik. Výjimku tvoří například archové stroje pro potisk obalů na cigarety, či některé speciální stroje pro tisk cenin. Setkat se můžeme i se stroji, které tiskové techniky kombinují (opět např. u cenin). [44] => [45] => Základní části hlubotiskových strojů se např. od ofsetových příliš neliší. Rozdíl je v konstrukci tiskové jednotky. Ta se skládá z ''tlakového'', většinou volně zavěšeného ''kovového válce'', ''formového válce'', ''stěrače'' a ''barevníku''. Každá tisková jednotka má své sušicí zařízení s intenzivním odsáváním nasyceného vzduchu. Odsátý vzduch nasycený odpařenými rozpouštědly je veden do rekuperačního zařízení, kde se z něj zpětně získávají rozpouštědla za vzniku tepla, které lze použít například pro vytápění tiskárny. [46] => [47] => '''Barevníky '''hlubotiskových strojů jsou relativně jednoduché. Barva má velmi nízkou viskozitu a není ji třeba roztírat. Velmi často se jedná o jeden ponorný navalovací válec, který se brodí v barvě a tu nanáší na válec formový. V barvě však může být částečně ponořen přímo válec formový a nebo se používají varianty, kdy je barva na formový válec nastřikována tryskami. Moderní barevníky jsou vybaveny zásobníkem s cirkulací a filtrací barvy. Často jsou barevníky se zásobníky mobilní a lze je přemisťovat mezi tiskovými jednotkami. [48] => [49] => Důležitou součástí jednotky je '''stěrač '''(rakle). Jedná se o většinou ocelový nůž. Který stírá přebytečnou barvu z netisknoucích prvků. Stěrač má velký vliv na kvalitu tisku. Jeho postavení (pozitivní, negativní), sklon, přítlak a také boční pohyb, který stěrač musí vykonávat, ovlivňuje množství nanášené barvy a tudíž i gradační hodnoty tisku, kontrast, ostrost…Stěrače jsou dnes k formovému válci přistavovány pneumaticky. Jejich přítlak je tedy regulován pomocí stlačeného vzduchu. [50] => [51] => V hlubotisku bývají tiskové jednotky řazeny za sebou, tlakový válec je v horní části jednotky, pod ním je válec formový a barevník je úplně vespod. Pás papíru je bezprostředně po tisku veden nad tiskovou jednotku, kde je vertikálně umístěné sušicí a odsávací zařízení. Díky sušení jsou jednotlivé tiskové věže velmi vysoké, samotná tisková část je však pouze v jejich spodní části. [52] => [53] => Kotoučové stroje pak mají samozřejmě '''odvíječe '''(často s automatickou výměnou rolí), vtahovací jednotky atd. podobně jako jiné kotoučové stroje. Na konci stroje bývá integrovaný skládací aparát, řezání na archy či navíjení do role. Všechny varianty se v hlubotisku používají – záleží na tištěném sortimentu. Samozřejmostí jsou elektronická zařízení pro kontrolu vedení pásu strojem, soutisku a vybarvení. [54] => [55] => == Odkazy == [56] => [57] => === Související články === [58] => * [[Tisk]] [59] => [60] => === Externí odkazy === [61] => * {{Commonscat}} [62] => * {{Wikislovník|heslo=hlubotisk}} [63] => * {{TDKIV}} [64] => [65] => {{Autoritní data}} [66] => [67] => [[Kategorie:Tiskové techniky]] [68] => [[Kategorie:Grafické techniky]] [] => )
good wiki

Hlubotisk

Hlubotisk (také intaglio či tisk z hloubky) je tisková technika pracující na principu tisku z hloubky. Tisková forma je reliéfní a tiskové prvky jsou zahloubeny pod úroveň prvků netisknoucích - je tomu tedy opačně než u tisku z výšky.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Tisk z hloubky','ocelorytina','Kategorie:Tiskové techniky','Ballardova slupka','heliogravura','Karel Klíč','silikon','tamponový tisk','cenina','ocelotisk','akvatinta','Tisk z výšky'

Akvatinta

Cenina

Heliogravura

Silikon