Array ( [0] => 15485561 [id] => 15485561 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Humanismus [uri] => Humanismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Pinturicchio - No. 3 - Frederick III Crowning Enea Silvio Piccolomini with a Laurel Wreath (detail) - WGA17793.jpg|náhled|Humanista Enea Silvio Piccolomini, budoucí papež [[Pius II.]], je roku 1442 korunován jako [[poeta laureatus]] císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] (freska z dómské knihovny v Sieně, autorem je [[Pinturicchio]]) ]] [1] => '''Humanismus''' (z [[latina|latinského]] ''humanus'', lidský) je pozdější označení pro filosofické, literární a kulturní hnutí, vzniklé v Itálii ve 14. století, charakteristické obnoveným zájmem o klasické jazyky, antickou kulturu a filosofii a vysokým hodnocením lidské osoby, včetně její zbožnosti a ctností. Reagoval na racionální a spekulativní [[Scholastika|scholastiku]], středověkou syntézu křesťanské teologie s aristotelskou filosofií, a položil velký důraz na literární a básnickou formu. Během 15. a 16. století se rozšířil po celé západní a střední Evropě a připravil cestu [[Renesance|renesanci]] jako slohu výtvarného umění, rovněž inspirovaného klasickým starověkem.Blecha, ''Filosofický slovník'', str. 176n.; Schischkoff, ''Philosophisches Woerterbuch'', S. 309n. [2] => [3] => == Historie == [4] => Humanismus vznikl v Itálii a za jeho první představitele se považují [[Dante Alighieri]] (1265–1321), [[Francesco Petrarca]] (1304–1374) a [[Giovanni Boccaccio]] (1313–1375). Myšlenky humanistů se šířily nejdříve po Itálii, kde byla významná centra humanismu [[Florencie]], [[Řím]], [[Benátky]], [[Neapol]], [[Janov (Itálie)|Janov]], [[Mantova]], [[Ferrara]] a [[Urbino]], a od 15. století i po celé západní a střední Evropě. První humanisté psali latinsky a jejich vzorem byl hlavně řečník a filosof [[Marcus Tullius Cicero]] (106–43 př. n. l.), už Dante však psal v lidovém jazyce – italštině, o jejíž spisovnou podobu se velmi zasloužil. Když v polovině 15. století uprchlíci z [[Konstantinopol]]e přivezli do Itálie dotud neznámé řecké spisy [[Platón]]a a dalších, přední humanisté je začali překládat, komentovat a vydávat tiskem. I v ostatních evropských zemích (včetně českých) se humanisté dělili na ty, kteří psali latinsky, a ty, kteří psali lidovými jazyky. [5] => [6] => Základem humanismu bylo literárně orientované vzdělání. Humanisté prosazovali radikální reformu školství, od které očekávali optimální rozvoj lidských schopností spojením vědění a [[ctnost]]i. Humanistické vzdělání mělo člověka uschopnit, aby poznal svoje pravé určení a uskutečnil ideální lidství pomocí nápodoby klasických vzorů. Podle humanistů byl hodnotný, pravdivý obsah v jednotě s dokonalou jazykovou formou, a proto se rozhodující váha přikládala kvalitě jazyka, lingvistice a literatuře. Nejdůležitějšími odvětvími vědění byly proto básnictví a rétorika. Zvýšená péče o učenecké jazyky latinu a řečtinu zároveň dala impulsy i nově se rodící literatuře v lidových jazycích, v první řadě v [[Italština|italštině]]. [7] => [8] => == Charakteristika == [9] => Rozhodujícím znakem humanistického hnutí bylo vědomí, že nastupuje nová epocha, a snaha vymezit se proti bezprostředně minulým staletím. Touto minulostí, kterou tehdy začali nazývat [[středověk]], hlavní zástupci humanismu ostentativně pohrdali, odmítali pozdně středověkou scholastiku a proti údajně barbarské a temné epoše středověku stavěli [[Antika|antiku]] jako směrodatný vzor všech oblastí života. Snaha tento vzor lépe poznat v původní, nedeformované podobě vedla k hledání antických textových zdrojů a jejich podrobnému vědeckému zkoumání, jak vyjadřuje latinské heslo humanistů ''ad fontes'', k pramenům. Tím podstatně vzrostla znalost antického dědictví a zároveň byly položeny nebo prohloubeny vědecké základy mnoha oborů lingvistiky, literární vědy a historiografie. Nové poznatky bylo navíc možno díky právě vynalezenému [[knihtisk]]u snadno šířit. [10] => [11] => == Další význam == [12] => Dále se slovo humanismus používá také buď jako obecná orientace na člověka a jeho blaho nebo na pozemské hodnoty, anebo zejména v anglosaských zemích jako označení části [[Ateismus|ateistického]] hnutí 20. a 21. století. Kromě toho ho používají i další směry, například [[Humanistické hnutí]] argentinského spisovatele Sila. Na základě vývoje důrazů v rámci nejrůznějších hnutí, které se hlásí k humanismu, zastával [[Ješa'jahu Leibowitz]] názor, že za humanistu v pravém slova smyslu se smí považovat jedině ten, kdo je zároveň [[Kosmopolitismus|kosmopolitou]], [[Pacifismus|pacifistou]], [[Anarchismus|anarchistou]] a ateistou.{{Citace monografie|jméno=Michael|příjmení=Shashar|odkaz na autora=Michael Shashar|titul=Hovory o Bohu a světě s Ješajahu Leibowitzem|místo=Praha|rok=1996|vydavatel=Sefer|isbn=80-85924-10-2| stránky=184}} [13] => [14] => == Odkazy == [15] => [16] => === Reference === [17] => [18] => [19] => === Literatura === [20] => * I. Blecha a kol., ''Filosofický slovník''. Olomouc 1998 [21] => * J. Carroll, ''Humanismus: zánik západní kultury''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 1996 – 199 s. {{ISBN|80-85959-13-5}} [22] => * I. Hlobil – E. Petrů, ''Humanismus a raná renesance na Moravě''. Praha: Academia, 1992 – 273 s. {{ISBN|80-200-0385-1}} [23] => * M. Kopecký, ''Český humanismus''. Praha: Melantrich 1988 [24] => * M. Heidegger, ''Dopis o humanismu''. 1949 [25] => * J.-P. Sartre, ''Existencialismus je humanismus''. Praha: Vyšehrad, 2004 – 109 s. {{ISBN|80-7021-661-1}} [26] => * G. Schischkoff (red.), ''Philosophisches Worterbuch''. Stuttgart: Kroener 1991 [27] => * R. Seltenreich, ''Právní humanismus jako výraz evropského právního vývoje''. Praha: Univerzita Karlova, 1996 – 270 s. {{ISBN|80-7184-160-9}} [28] => [29] => === Související články === [30] => * [[Humanismus a renesance v české literatuře]] [31] => * [[Pseudohumanismus]] [32] => [33] => === Externí odkazy === [34] => * {{Commonscat}} [35] => * {{Wikicitáty|téma=Humanismus}} [36] => * {{Wikislovník|heslo=humanismus}} [37] => * {{Wikislovník|heslo=humanizmus}} [38] => {{Autoritní data}} [39] => [40] => {{Portály|Filozofie|Itálie}} [41] => [42] => [[Kategorie:Humanismus| ]] [43] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [44] => [[Kategorie:Umělecké směry]] [45] => [[Kategorie:14. století]] [46] => [[Kategorie:15. století]] [47] => [[Kategorie:16. století]] [48] => [[Kategorie:Dějiny vědy]] [] => )
good wiki

Humanismus

Fridrichem III. (freska z dómské knihovny v Sieně, autorem je Pinturicchio) Humanismus (z latinského humanus, lidský) je pozdější označení pro filosofické, literární a kulturní hnutí, vzniklé v Itálii ve 14.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Soubor:Pinturicchio - No. 3 - Frederick III Crowning Enea Silvio Piccolomini with a Laurel Wreath (detail) - WGA17793.jpg','Florencie','Anarchismus','Kosmopolitismus','Humanistické hnutí','knihtisk','ctnost','středověk','Scholastika','Konstantinopol','Renesance','Dante Alighieri'

Anarchismus

Ctnost

Florencie

Florencie je hlavní město a největší město Itálie.

Knihtisk

Knihtisk je technika tisku, která se používá k výrobě knih od 15.

Konstantinopol

Kosmopolitismus

Kosmopolitismus je filozofický a politický směr, který zdůrazňuje, že každý člověk je členem světového společenství a měl by se tak chovat.

Renesance

Scholastika

Středověk