Array ( [0] => 15533993 [id] => 15533993 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ine [uri] => Ine [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | jméno = Ine [2] => | titul = král [[Wessex]]u [3] => | obrázek = King Ine in the Transfiguration Window of Wells Cathedral (crop).jpg [4] => | popisek = Král Ine vyobrazen na okně [[Proměnění Páně]] v [[Wellská katedrála|katedrále ve Wellsu]]. [5] => | vláda = [[688]]–[[726]] [6] => | celé jméno = Ine z Wessexu [7] => | předchůdce = [[Cædwalla]] [8] => | následník = [[Æthelheard]] [9] => | choť = Æthelburg [10] => | potomstvo = [11] => | rod = [[Cerdikovci]] [12] => | otec = [[Cenred]] [13] => | matka = nedoloženo [14] => | datum narození = [[670]] [15] => | místo narození = Wessex [16] => | datum úmrtí = po [[726]] [17] => }} [18] => '''Ine''', též '''Ini''' nebo '''Ina''' ([[Latina|latinsky]]: ''Inus''; narozen roku [[670]], zemřel po roce [[726]]), byl [[Anglosasové|anglosaským]] [[král]]em [[Wessex]]u z rodu [[Cerdikovci|Cerdikovců]] od roku [[689]]{{Cite book|url=https://archive.org/details/monasticonanglic00dugd/page/n4|title=Monasticon Anglicanum, or, The history of the ancient abbies, and other monasteries, hospitals, cathedral and collegiate churches in England and Wales. With divers French, Irish, and Scotch monasteries formerly relating to England. Abridged Version.|last=Dugdale|first=William|publisher=Sam Keble|year=1693|isbn=|location=|pages=3|translator-last=Wright|translator-first=James}} do roku 726. Při jeho nástupu na trůn ovládalo jeho království velkou část jižní [[Anglie]]. Nebyl však schopen udržet územní zisky svého předchůdce krále [[Cædwalla|Cædwally]], který podstatně rozšířil západosaská území.V článku používané termíny ''západosaský'' a ''wessexský'' jsou [[Synonymum|synonyma]]. Na konci Ineovy vlády již nebyla království [[Kent (království)|Kent]], [[Sussex (království)|Sussex]] a [[Essex (království)|Essex]] pod západosaskou nadvládou. Nicméně si král Ine udržoval kontrolu nad současným [[Anglická tradiční hrabství|hrabstvím]] [[Hampshire]] a upevnil a rozšířil území Wessexu na [[Jihozápadní Anglie|západním poloostrově]]. [19] => [20] => Do dějin se zapsal svým [[zákoník]]em (''leges Inae'' neboli „Ineovy zákony“) vydaným asi roku [[694]]. Jedná se o první anglosaský zákoník vydaný mimo království Kent. Tyto zákony významně osvětlily historii anglosaské společnosti a odhalily Ineovo [[křesťan]]ské přesvědčení. Během Ineovy vlády se obchod výrazně zvýšil, přičemž významným se stalo město ''Hamwic'' (nyní [[Southampton]]). Patrně v době jeho vlády začala ve Wessexu ražba mincí, i když žádná mince s jeho jménem se nedochovala. [21] => [22] => [[Abdikace|Abdikoval]] v roce 726 a vydal se spolu se svou chotí [[Æthelburg]]ou na [[pouť]] do [[Řím]]a. Slovy soudobého kronikáře [[Beda Ctihodný|Bedy Ctihodného]] zanechal království „''mladším mužům''“. Na trůnu Wessexu ho vystřídal [[Æthelheard]].Data, osobní vazby a události z období raných králů Wessexu až po krále [[Ecgberht|Ecgberhta]] jsou nejisté a mnohdy předmětem diskuze mezi historiky. [23] => [24] => == Ineův původ a nástup na trůn == [25] => Rané zdroje se shodují, že Ine byl synem [[Cenred (Wessex)|Cenreda]] a že Cenred byl synem [[Ceolwald]]a. Dále do minulosti je shoda menší.Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', s. 42–43. Ine se narodil kolem roku 670{{cite book|last=Panton|first=James|date=24 February 2011|title=Historical Dictionary of the British Monarchy|url=https://books.google.co.uk/books?id=BiyyueBTpaMC&pg=PA108&dq#v=onepage&q&f=false|publisher=Scarecrow Press|page=108|isbn=9780810874978}} a k jeho sourozencům patřil bratr Ingild a dvě sestry, [[Cuthburh]] a Cwenburg. Ingild je považován anglosaskými královskými [[rodokmen]]y za předka wessexského krále [[Ecgberht|Ecgberhta]] a následujících králů Anglie.Garmonsway, G.N. ed., ''The Anglo-Saxon Chronicle'', London, J. M. Dent & Sons, Ltd., s. xxxii, 2, 4, 42, 66 Cuthburh se stala manželkou [[Northumbrie|northumbrijského]] krále [[Aldfrith]]aKirby, ''Earliest English Kings'', s. 143. a Ine sám byl ženatý s Æthelburgou. Beda Ctihodný říká, že Ine byl „''z královské krve''“, čímž míní královskou linii [[Gewisové|Gewisů]], raného západosaského kmenového uskupení.Bede, ''Ecclesiastical History'', citováno z Leo Sherley-Price's translation, s. 276. [26] => [27] => Ineův rodokmen a rodokmen dalších králů Wessexu je znám ze dvou zdrojů: z ''[[Anglosaská kronika|Anglosaské kroniky]]'' a k ní připojeného ''Západosaského genealogického královského seznamu''. Kronika byla sepsána na konci [[9. století]], pravděpodobně na [[Panovnický dvůr|dvoře]] [[Alfréd Veliký|Alfréda Velikého]], a některé z jejích [[Letopisy|análů]] obsahovaly krátké rodokmeny wessexských králů. Ty jsou často v rozporu s rozsáhlejšími informacemi v ''Západosaském genealogickém královském seznamu''.Blíže k diskuzi ohledně ''Anglosaské kroniky'' and ''Západosaského genealogického královského seznamu'' viz Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s. 128–129. Pro moderní překlad obou pramenů do angličtiny, viz Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', s. 2, 40–41. Zdá se, že tyto nesrovnalosti vyplývají ze snah pozdějších kronikářů prokázat, že každý král na ''Západosaském genealogickém královském seznamu'' byl potomkem [[Cerdic|Cerdika]], podle ''Anglosaské kroniky'' zakladatele západosaské královské linie v Anglii.Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s. 142–143. [28] => [29] => Ineovým předchůdcem na trůnu Wessexu byl král [[Cædwalla]], ale existuje určitá nejistota ohledně přechodu moci z krále Cædwally na Inea. Cædwalla odstoupil v roce [[688]] a odešel do Říma, aby se zde nechal [[Křest|pokřtít]]. Podle ''Západosaského genealogického královského seznamu'' panoval Ine třicet sedm let a abdikoval v roce 726. Tyto údaje znamenají, že trůn získal až roku 689, což by mohlo naznačovat období nestability mezi abdikací krále Cædwally a nástupem krále Inea na trůn. Ine možná po určitou dobu vládl po boku svého otce Cenreda: existují slabé důkazy o společném vládnutí a silnější důkazy o tom, že nedlouho před tím vládnou pod dominantním vládcem ve Wessexu ještě „podkrálové“.Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s.145–146 Ine uznává pomoc svého otce při sestavování svého zákoníku.Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 122. Dochovala se také pozemková donace, která naznačuje, že Cenred po nástupu Inea na trůn ve Wessexu stále vládl.{{cite web|url=http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=seek&query=S+1164|title=Anglo-Saxons.net S 1164|accessdate=4 July 2007}}Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 120. [30] => [31] => == Vláda == [32] => [[Soubor:Map Ina of Wessex-fr.svg|lang=cs|náhled|600x600pixelů|Mapka Wessexu a sousedních království v době krále Inea s místy zmíněnými v článku]] [33] => Rozsah území Wessexu na začátku Ineovy vlády je poměrně známý. Údolí horní [[Temže]] po obou stranách řeky bylo dlouho územím Gewisů, i když již před nástupem Inea na trůn ztratil král Cædwalla území severně od řeky ve prospěch království [[Mercie]]. Je známo, že na západě před sto lety král [[Ceawlin]] dosáhl [[Bristolský záliv|Bristolského zálivu]].Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 29. Západní Sasové od té doby dále rozšiřovali své území na jihozápadním poloostrově a zatlačovali na západ hranici s [[Keltové|keltobritským]] královstvím [[Dumnonie]], které svým rozsahem pravděpodobně zhruba odpovídalo současnými hrabstvími [[Devon (hrabství)|Devon]] a [[Cornwall]].Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 72–73. Za východní hranicí Západních Sasů se nalézalo království [[Essex (království)|Východních Sasů]], které zahrnovalo [[Londýn]] a současné hrabství [[Surrey]]. Na jihovýchodě na pobřeží východně od ostrova [[Wight]] byli [[Sussex (království)|Jižní Sasové]]. Za Sussexem leželo království Kent.Blair, ''Roman Britain'', s. 209. Ineův předchůdce Cædwalla se stal vrchním vládcem většiny těchto jižních království,Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s. 137–138. i když se mu nepodařilo zabránit mercijským nájezdům podél horní Temže. [34] => [35] => Král Ine si udržel kontrolu nad ostrovem Wight a dále postoupil v Dumnonii, ale do konce jeho vlády byly ztraceny územní zisky, kterých předtím dosáhl král Cædwalla v Sussexu, Surrey a Kentu. [36] => [37] => === Kent, Essex, Sussex a Surrey === [38] => Král Ine uzavřel mír v roce 694 s královstvím Kent, když jeho král [[Wihtred]] vyplatil Ineovi značnou částku jako odškodnění za smrt bratra krále Cædwally [[Mul (král Kentu)|Mula]], který byl zabit během kentského povstání v roce [[687]]. Hodnota částky, kterou král Wihtred zaplatil, je nejistá. Většina [[rukopis]]ů ''Anglosaské kroniky'' zaznamenává „třicet tisíc“ a některé specifikují třicet tisíc [[Libra šterlinků|liber]]. Pokud se libry rovnají [[Sceatta|sceattům]], pak tato částka představovala hodnotu života krále v saském systému [[Wergeld|Weregild]], to znamená právní ocenění života člověka podle jeho postavení.Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', s. 40–41, poznámka 3.Lapidge, Michael (ed.), "Wergild", in ''The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England'', s. 469. [39] => [40] => Po určitou dobu udržel král Ine vládu nad královstvím Sussex, které dobyl král Cædwalla v roce [[686]].Lapidge, Michael (ed.), "Ine", in ''The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England'', s. 251. Sussexský král [[Nothhelm Sussexský|Nothhelm]] je v listině z roku [[692]] označován jako Ineův příbuzný (snad spřízněný sňatkem).Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 125–126. Sussex byl stále pod nadvládou Wessexu v roce [[710]], kdy byl král Nothhelm zmíněn, že se spolu s králem Inem zúčastnil tažení na západě proti Dumnonii. [41] => [42] => Vláda nad oblastí současného hrabství Surrey, které možná nikdy nebylo nezávislým královstvím, v letech před panováním krále Inea přecházela mezi Kentem, Mercií, Essexem a Wessexem. Království Essex zahrnovalo také Londýn, přičemž součástí londýnské [[diecéze]] bylo i Surrey. Tato skutečnost se zdá být zdrojem třenic mezi králem Inem a králi Essexu a Mercie, dokud provincie Surrey nebyla převedena pod správu [[winchester]]ské diecéze roku [[705]].Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s. 49. Důkaz pro Ineovu počáteční kontrolu nad Surrey pochází z předmluvy k jeho zákonům, v nichž zmiňuje londýnského [[biskup]]a [[Eorcenwald]]a jako „''mého biskupa''“. Následné vztahy krále Inea s Essexem osvětluje dopis napsaný v roce [[704]] nebo 705 londýnským biskupem [[Wealdhere]]m [[Arcibiskup canterburský|canterburskému arcibiskupu]] [[Brihtwold]]ovi. Dopis se týká „''sporů a neshod''“, které vznikly „''mezi králem Západních Sasů a vládci naší země''“. Vládci, o nichž se Wealdhere zmiňuje, jsou essexští spolukrálové, bratři [[Sigeheard]] a [[Swæfred]], a příčinou neshod byla praxe Essexu poskytovat útočiště vyhnancům z Wessexu. Král Ine souhlasil s mírem za podmínky, že wessexští vyhnanci budou vypovězeni. K řešení sporů byl plánován koncil v [[Brentford]]u.Překlad Wealdherova dopisu lze nalézt ve Whitelocku, ''English Historical Documents'', s. 729. Tehdy již Surrey bylo jasně mimo západosaskou kontrolu. [43] => [44] => Beda Ctihodný zaznamenává, že král Ine držel Sussex v podřízenosti po „''několik let“'',Bede, ''Ecclesiastical History'', citováno z Leo Sherley-Price's translation, s. 230. ale v roce [[722]] západosaský [[princ]] královské krve (''ætheling'') a rebel [[Ealdbert]] uprchl do Surrey a Sussexu. V důsledku toho král Ine napadl Sussex. O tři roky později napadl král Ine Sussex znovu a tentokrát Ealdberta zabil. Před těmito událostmi se Sussex zjevně vymanil ze západosaské nadvlády. Je možné, že Ealdbert byl Ineovým synem nebo synovcem (synem Ineova bratra Ingilda), který se marně snažil být uznán jako jeho dědic.Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 131 & poznámka 75. [45] => [46] => === Dumnonie a Mercie === [47] => Dle ''Anglosaské kroniky'' bojovali v roce 710 králové Ine a Nothhelm proti králi Dumnonie [[Geraint]]ovi. Anglický [[mnich]] a [[Kronika|kronikář]] [[Jan z Worcesteru]] uvádí, že král Geraint byl v této bitvě zabit.Jan z Worcesteru byl kronikář z 12. století, který měl přístup k verzím ''Anglosaské kroniky'', které se dosud dochovaly. Viz Campbell (ed.), ''The Anglo-Saxons'', s. 222.  Text v ''Anglosaské kronice'', viz Forester, ''Chronicle'', s. 36. Tradičně se předpokládalo, že Ineův postup přinesl západosaskou kontrolu nad současným hrabstvím Devon, přičemž novou hranicí s Dumnonií se stala řeka [[Tamar (řeka)|Tamar]]. To se však neshoduje s následujícími událostmi, jako je [[bitva u Hehilu]] nebo [[Ethelstan|Æthelstanovo]] vyhnání britských Keltů („Západních Velšanů“) z ''[[Isca Dumnoniorum|Isky]]'' (současné město [[Exeter]]). Kronika z 10. století ''[[Annales Cambriae]]''Higham, ''King Arthur'', s. 170. zaznamenává, že v roce 722 britští Keltové porazili své nepřátele v bitvě u ''Hehilu''. „Nepřáteli“ musí být král Ine nebo jeho lidé, ale místo bitvy není identifikované. Historici ho umisťovali jak do Cornwallu, tak do Devonu.Todd & Fleming, ''The Southwest'', s. 273. [48] => [49] => Král Ine bojoval v roce 715 u [[Bitva u Woden's Burg|Woden's Barrow]], buď proti mercijskému vojsku vedeným králem [[Ceolred]]em, anebo naopak spolu s ním proti nejmenovanému protivníku. Výsledek bitvy není zaznamenán. Woden's Barrow je [[neolit]]ická [[mohyla]] nyní nazývaná Adamův hrob v Alton Prior v současném hrabství [[Wiltshire]].Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', s. 14. Král Ine zřejmě nezískal žádná území severně od Temže, které patřila Západním Sasům za dřívějších králů. Je ale známo, že ovládal jižní břeh: listina z roku 687 ukazuje, že věnuje [[Církev|církvi]] pozemky ve [[Streatley]] na Temži a blízkém [[Basildon]]u.{{cite web|url=http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=get&type=charter&id=239|title=Anglo-Saxons.net: S 239|accessdate=19 July 2007}} [50] => [51] => === Jiné konflikty === [52] => V roce [[721]] zaznamenává ''Anglosaská kronika'', že král Ine zabil jistého Cynewulfa, o kterém není nic víc známo, ​​i když jeho jméno naznačuje spojení s královskou linií Wessexu. V královské rodině se krátce poté objevil spor: Dle ''Anglosaské kroniky'' v roce 722 Inova manželka, královna Æthelburg, vypálila město [[Taunton]], které její manžel postavil na počátku své vlády, kolem roku 710. Důvodem zničení Tautonu byla snad její snaha, aby město nepadlo do rukou povstalců.{{cite book|author1=Juliana Dresvina|author2=Nicholas Sparks|title=Authority and Gender in Medieval and Renaissance Chronicles|url=https://books.google.com/books?id=rK8wBwAAQBAJ&pg=PA48|date=18 December 2012|publisher=Cambridge Scholars Publishing|isbn=978-1-4438-4428-4|pages=48–}} [53] => [54] => == Domácí politika == [55] => První zmínka ve Wessexu o titulu [[Ealdorman|hraběte]] (''[[ealdorman]]'') a první odkazy na [[hrabství]], která v souvislosti s tímto titulem vznikla, se objevují během Ineovy vlády. Lze předpokládat, že to byl král Ine, kdo rozdělil Wessex na územní celky blížící se moderním hrabstvím Hampshire, Wiltshire, [[Somerset]], Devon a [[Dorset]], i když jejich hranice mohly ovlivnit i správní hranice dřívější. Vznik těchto hrabství možná také pochází od rozdělení království mezi členy královské rodiny. [56] => [57] => Během Ineovy vlády kolem roku 710 byla na západním břehu řeky [[Itchen (řeka v Hampshire)|Itchen]] založena obchodní osada ''Hamwic''. Místo je nyní součástí moderního města Southamptonu. Archeologické objevy svědčí o velké ekonomické aktivitě týkající se řemesel jako [[sklářství]], [[tkaní]] a [[kovářství]] a [[kovodělnictví]] obecně. Možná zde byly i [[Koželuh|koželužny]], pokud lze takto interpretovat místní nálezy mnoha zvířecích kostí. Nalezlo se zde také různé importované zboží, což je známkou významné činnosti obchodní: [[Mlýnský kámen|mlýnské kameny]], brusné kameny a [[Hrnčířství|hrnčířské výrobky]]. Nálezy sceatt z města zahrnují i [[Frísové|fríské]] mince. Není známo, zda se král Ine o ''Hamwic'' zajímal, ale některé druhy zboží, kterému dával přednost včetně zboží luxusního, se do ''Hamwiku'' dovážely a obchodníci pravděpodobně potřebovali královskou ochranu. Celková populace ''Hamwiku'' se odhaduje na 5 000 lidí. Tak vysoký počet obyvatel sám o sobě znamená zapojení krále Inea, neboť nikdo kromě krále by nebyl schopen zajistit výživu a ubytování tak velké skupiny lidí.Campbell (ed.), ''The Anglo-Saxons'', s. 102.Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s. 139–140. [58] => [59] => Růst obchodu zhruba po roce [[700]] postupoval souběžně s rozšířením oblasti oběhu tehdejších běžných mincí sceatt do údolí horní Temže. Předpokládá se, že první západosaské mince byly raženy během Ineovy vlády, ačkoli žádné mince nesoucí jeho jméno se nenašly. Pro sceatty bylo totiž typické, že nenesly žádnou zmínku o panujícím králi. [60] => [61] => == Zákony == [62] => [[Soubor:Peterborough.Chronicle.firstpage.jpg|náhled|Úvodní stránka [[Peterboroughská kronika|Peterboroughské kroniky]] (rukopis „E“ ''Anglosaské kroniky'', pod MS 173 na [[Corpus Christi College]] [[Univerzita v Cambridgi|Univerzity v Cambridgi]]), která obsahuje nejstarší dochovanou kopii Ineových zákonů.]] [63] => Nejstarším dochovaným anglosaským zákoníkem, pocházejícím patrně z let [[602]] nebo [[603]], je zákoník kentského krále [[Æthelberht Kentský|Æthelberhta]], jehož vláda skončila v roce [[616]].Whitelock, ''English Historical Documents'', s. 357.Attenborough. [https://archive.org/stream/lawsofearliesten00grea#page/4/mode/2up The laws of the earliest English kings. s. 4–17] V [[670–679|70.]] nebo [[680–689|80. letech]] [[7. století]] byl vydán zákoník jménem kentských králů [[Hlothher]]a a [[Eadric (Kent)|Eadrika]].Attenborough. [https://archive.org/stream/lawsofearliesten00grea#page/18/mode/2up The laws of the earliest English kings. s. 18–23] Dalšími králi, kteří vydali soubor zákonů, byli kentský král Wihtred, a potom král Ine.Whitelock, ''English Historical Documents'', s. 327–337.Attenborough. [https://archive.org/stream/lawsofearliesten00grea#page/24/mode/2up The laws of the earliest English kings. s. 24–61] [64] => [65] => Data vydání zákonů králů Wihtreda a Inea jsou poněkud nejistá, ale existuje důvod se domnívat, že své zákony vydal král Wihtred [[6. září]] [[695]],Whitelock, ''English Historical Documents'', s. 361. zatímco Ineovy zákony byly sestaveny v roce 694 nebo krátce předtím. Král Ine se nedlouho před tím shodl s králem Wihtredem na mírových podmínkách zahrnujících kompenzaci za Mulovu smrt. Existují náznaky, že oba vládci na tvorbě svých zákonů do určité míry spolupracovali. Kromě shodného načasování existuje jedna klauzule, která se v obou zákonících objevuje téměř ve stejné podobě.Příslušný zákon je kapitolou 20 v Ineově kodexu a kapitolou 28 ve Wihtredově. Ineova verze zní: „Pokud muž z dálky nebo cizinec prochází lesem mimo cestu a nevolá, ani netroubí na roh, má se za to, že je zloděj, a má být zabit nebo zajat pro výkupné.“ Wihtredova verze zní: „Pokud muž z dálky nebo cizinec sejde z cesty a ani nevolá, ani netroubí na roh, má se za to, že je zloděj, a má být zabit nebo zajat pro výkupné.“ Viz Whitelock, ''English Historical Documents'', s. 364, 366. Dalším náznakem spolupráce je to, že Wihtredovy zákony používají západosaský termín pro šlechtice ''gesith'', místo kentského termínu ''eorlcund''. Lze se domnívat, že vydat zákoníky bylo pro oba krále otázkou prestiže, aby obnovili autoritu krále po období nepokojů v obou královstvích. [66] => [67] => Ineovy zákony se dochovaly pouze proto, že je král Alfred Veliký připojil ke svému vlastnímu zákoníku.Whitelock, ''English Historical Documents'', s. 364–372. Nejstarší dochovaný rukopis, a jediná jeho úplná kopie, je rukopis MS 173 uložený na [[Corpus Christi College]] v [[Cambridge|Cambridgi]], který obsahuje jak Alfrédův zákoník, tak i zákoník Ineův a nejstarší existující text ''Anglosaské kroniky''. Zachovaly se další dva neúplné texty. Jeden byl původně úplnou kopií Ineových zákonů coby část rukopisu MS Cotton Otho B xi uchovaného v [[Britská knihovna|Britské knihovně]], ale tento rukopis zničil z velké části požár v roce [[1731]] v londýnském [[Ashburnham House]]. Při požáru unikly destrukci pouze kapitoly 66 až 76.2 Ineových zákonů. Fragment Ineových zákonů lze nalézt také v [[Britské muzeum|Britském muzeu]] jako MS Burney 277. [68] => [69] => Je možné, že nemáme Ineovy zákony v jejich původní podobě ze 7. století. Král Alfréd uvádí v prologu ke svým zákonům, že odmítl ty dřívější zákony, které se mu nelíbily. Nespecifikoval, jaké zákony vynechal, ale pokud se jednalo o zákony, které již v jeho době nebyly relevantní, nelze předpokládat, že dochovaná verze Ineových zákonů je úplná. [70] => [71] => Prolog k Ineovým zákonům uvádí královy poradce. Jmenováni jsou tři lidé: biskupové [[Eorcenwald]] a [[Hædde]] a Ineův otec král Cenred. Ine byl křesťanský král a jeho záměr podpořit [[křesťanství]] je ze zákonů jasný. Například přísaha [[Eucharistie|příjemce svátosti]] má větší váhu než přísaha nekřesťana. Řeší se také [[křest]] a dodržování náboženských předpisů. Značná pozornost je také věnována občanským nařízením, a to více než v soudobých kentských zákonech.Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 124. [72] => [73] => Jeden ze zákonů uvádí, že [[obecní půda]] může být ohrazena několika ''[[Churl|ceorly]]'' (soudobé označení saských svobodných sedláků). Jakýkoli ''ceorl'', který však svůj podíl neohradí a dovolí, aby jeho dobytek pronikl na pole někoho jiného, ​​nese odpovědnost za způsobenou škodu. To neznamená, že země byla držena společně. Každý ''ceorl'' měl svůj vlastní pás země, který ho živil. Je zajímavé, že králův zákon je vyžadován k urovnání relativně menší záležitosti. Zákony nezmiňovaly roli místních pánů při vymáhání právních norem od ''ceorlů''.Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 279–280. Z tohoto a dalších zákonů je zřejmé, že nájemci měli držbu půdy od pána. Úzké zapojení krále naznačuje, že vztah mezi pánem a nájemcem byl pod královou kontrolou.Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 312–314. [74] => [75] => Zákony zabývající se zatoulaným skotem poskytují první písemný důkaz o hospodaření ''[[open-field system]]''. Ukazují, že zemědělská produkce ''open-field system'' byla praktikována ve Wessexu v Ineově době, a je pravděpodobné, že se jednalo také o převládající zemědělskou metodu napříč anglickou oblastí tradičně nazývanou [[Midlands]], a dále až na severovýchod až po království [[Lindsey (království)|Lindsey]] a [[Deira (království)|Deira]]. Avšak celý Wessex tento systém nepoužíval. Používán nebyl kupříkladu v Devonu. Zákon zmiňující ''yard'' ''země'' je první zdokumentovanou zmínkou o této jednotce. ''Yard'' byla plošná jednotka rovnající se čtvrtině [[popluží]]. Popluží byla jednotkou plochy neurčité velikosti měnící se v závislosti na lokalitě, ale mohlo představovat až 120 [[akr]]ů (49 [[Hektar|ha]]). ''Yard'' se v tomto smyslu později stal standardní držbou středověkého [[Nevolnictví|nevolníka]] a byl známý jako ''[[virgate]]''. Anglický [[historik]] [[Frank Stenton]] (1880–1967) poznamenal, že „počátky statkářské ekonomiky jsou jasně vidět v Ineových zákonech“. [76] => [77] => Pokuta za oslyšení branné povinnosti ''[[fyrd]]'' (povinnost vykonávat vojenskou službu pro krále) stanovená na 120 [[šilink]]ů za šlechtice a 30 šilinků za ''ceorla'' bezděčně odhaluje, že ''ceorlové'' museli sloužit v armádě. Historici se neshodují na vojenské hodnotě ''ceorla'', ale nepřekvapuje, že všichni svobodní muži měli bojovat, protože porážka mohla znamenat [[otroctví]].Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 290. [78] => [79] => Jiný zákon stanovil, že kdokoliv obviněný z vraždy potřeboval mít mezi svými „pomocníky pod přísahou“ alespoň jednu vysoce postavenou osobu. Pomocník pod přísahou přísahal jménem obviněného, aby ho zbavil podezření ze spáchání trestného činu. Ineův požadavek znamená, že nedůvěřoval výpovědi pod přísahou učiněné pouze rolníky. Může to představovat významnou změnu oproti dřívější době, kdy se očekávalo, že ve prospěch obviněného budou vypovídat pod přísahou jeho [[Příbuzenství|příbuzní]].Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 316–317. [80] => [81] => Zákony měly oddělená ustanovení pro Ineovy anglosaské a keltobritské poddané, zvýhodňující Anglosasy před britskými Kelty. V rámci anglosaského systému Wergeld byly kompenzace vyplacené za britské Kelty poloviční oproti těm, které byly vyplaceny za Sasy stejného společenského postavení, a také jejich přísahy měly menší hodnotu.Yorke, Barbara. 1995. Wessex in the Early Middle Ages. s.72. Tento důkaz o neúplné integraci těchto dvou populací je podepřen výzkumem historie [[Toponymum|místních jmen]], náboženských objektů a místní archeologií naznačujícími, že západní část Wessexu byla v době vydání Ineových zákonů řídce osídlena novými [[Germáni|germánskými]] přistěhovalci. Za zmínku stojí, že ačkoli byly zákony vydány saským králem saského království, je v nich termín používaný k vymezení Ineových germánských poddaných ''Englisc''. To ukazuje již v tomto raném období na existenci společné anglické identity, která zahrnuje všechny germánské národy [[Velká Británie (ostrov)|Británie]].Patrick Wormald, "Bede, the ''Bretwaldas'' and the origins of the ''Gens Anglorum''", in Patrick Wormald, ''The Times of Bede – studies in early English Christian society and its historian'' (Oxford 2006), s. 106–34 na s. 119 [82] => [83] => == Křesťanství == [84] => Ine byl křesťanský král, který vládl jako patron a ochránce [[Katolická církev|církve]]. Prolog k jeho zákonům uvádí jménem jeho poradce, mezi nimiž jsou londýnský biskup Eorcenwald a winchesterský biskup Hædde. Král Ine říká, že zákony byly vytvořeny také na základě rady a poučení od „všech mých hrabat (''ealdormen'') a vůdčích rádců mého lidu a také velkého shromáždění služebníků Božích“.Kirby, ''Earliest English Kings'', s. 2. Zákony samy o sobě ukazují Ineovo křesťanské přesvědčení, když stanovují pokuty za nepokřtění dětí nebo neodvádění desátků. Král Ine podporoval církev zaštiťováním náboženských staveb, zejména v nové sherbornské diecézi, která byla v roce 705 oddělena od diecéze winchesterské. Král se proti tomuto rozdělení postavil a ignoroval hrozby [[exkomunikace]] z Canterbury. Souhlasil s ním, až když zemřel biskup Haedde. [85] => [86] => První západosaské ženské [[klášter]]y byly založeny během Ineova panování jeho příbuznou [[Bugga|Buggou]], dcerou krále [[Centwine|Centwina]], a Ineovou sestrou Cuthburhou, která založila [[opatství]] [[Wimborne Minster (kostel)|Wimborne]] někdy poté, co se odloučila od svého manžela, northumbrijského krále Aldfritha.Lapidge, Michael (ed.), "Cuthburg", in ''The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England'', s. 133. Na návrh sherbornského biskupa [[Aldhelm]]a v roce 705 postavil král Ine kostel, který se později stal [[Wellská katedrála|wellskou katedrálou]].{{cite web|title=Wells Cathedral|url=http://www.britannia.com/history/somerset/churches/wellscath.html|publisher=Britania|accessdate=24 March 2013|archive-url=https://web.archive.org/web/20130704151157/http://www.britannia.com/history/somerset/churches/wellscath.html|archive-date=4 July 2013|url-status=dead|df=dmy-all}} ''Anglosaská kronika'' také zaznamenává, že postavil [[Velechrám|minster]] v [[Glastonbury]]. Záznam se ale musí týkat jiné budovy nebo přestavby, protože v Glastonbury již existoval klášter keltský.Swanton, ''Anglo-Saxon Chronicle'', s. 40, poznámka 1. [87] => [88] => Král Ine se zasloužil o zřízení organizované církve ve Wessexu, i když není jasné, zda to byla jeho iniciativa. Je také spojován s nejstaršími známými západosaskými [[Biskupský sněm|synodami]]. Jedné z nich předsedal osobně a podle všeho pronesl řeč před shromážděnými kleriky.Stenton, ''Anglo-Saxon England'', s. 71. [89] => [90] => Podle tradice byl král Ine [[Světec|světcem]] a byl mu zasvěcen kostel sv. Iny v Llanině poblíž [[New Quay]] ve [[Wales]]u. Pravděpodobnějším vysvětlením ale je, že tento kostel byl dedikován velšskému [[Svatý Ina|svatému Inovi]] z [[5. století]].{{cite book|last1=Baring-Gould|first1=Sabine|title=Lives of the British Saints|date=1911|page=318|url=https://archive.org/stream/livesofbritishsa03bariuoft#page/350/mode/1up|accessdate=27 November 2015}}{{cite web|title=Saint Ina of Wessex|url=http://catholicsaints.info/saint-ina-of-wessex/|website=CatholicSaints.Info|accessdate=27 November 2015|date=23 August 2009}} [91] => [92] => == Abdikace, nástupnictví a život v Římě == [93] => V roce 726 král Ine odstoupil bez jednoznačného dědice a podle Bedy Ctihodného zanechal své království „''mladším mužům''“, aby se spolu svou manželkou Æthelburgou vydali na pouť do Říma, kde oba zemřeli. Abdikoval také Ineův předchůdce na trůně král Cædwalla, který rovněž odešel do Říma a byl zde pokřtěn papežem. Cílem pouti do Říma bylo zvýšit šance poutníka dostat se do nebe a podle Bedy Ctihodného se mnoho lidí v této době z téhož důvodu do Říma vydalo: „''…šlechtici i prostí lidé, laici i klerici, muži i ženy''“. Podle tradice Ine nebo mercijský král [[Offa Mercijský|Offa]] měli založit tamní charitativní instituci [[Santo Spirito in Sassia|''Schola Saxonum'']] v současné římské čtvrti [[Borgo]]. ''Schola Saxonum'' odvozuje své jméno od saských milic sloužících v Římě, ale nakonec se vyvinula v [[zájezdní hostinec]] pro anglické návštěvníky města. Keynes & Lapidge, ''Alfred the Great'', s. 244. Podle anglického kronikáře [[Roger z Wendoveru|Rogera z Wendoveru]] založil [[Kaple|kapli]] a [[hostel]] Ine v roce [[727]]. [94] => [95] => Ineovým nástupcem se stal král Æthelheard. Nevíme, zda Æthelheard byl Ineův příbuzný, ačkoli některé pozdnější zdroje říkají, že byl Ineův švagr.Yorke, ''Kings and Kingdoms'', s. 147. Příbuzenský vztah je zaznamenán v padělané listině: {{cite web|url=http://www.anglo-saxons.net/hwaet/?do=seek&query=S+250|title=Anglo-Saxons.net S 250|accessdate=15 August 2007}} Æthelheardův nárok na trůn byl zpochybňován ''æthelingem'' Oswaldem. Je možné, že Æthelheardovi v neklidném období následujícím po Ineově abdikaci pomohla na trůn Wessexu mercijská podpora a ta ho také přivedla do sféry vlivu mercijského krále [[Æthelbald (Mercie)|Æthelbalda]]. [96] => [97] => == Poznámky == [98] => [99] => [100] => == Reference == [101] => {{Překlad|en|Ine of Wessex|937697022|fr|Ine (roi du Wessex)|166720918}} [102] => [103] => [104] => == Externí odkazy == [105] => * {{Commonscat}} [106] => [107] => == Primární prameny == [108] => * {{Cite book|editor-last=Attenborough|editor-first=F.L. Tr.|editor-link=Frederick Attenborough|title=The laws of the earliest English kings|url=https://archive.org/stream/lawsofearliesten00grea#page/n5/mode/2up|publisher=Cambridge University Press|location=Cambridge|year=1922|accessdate=13 May 2013}} [109] => * [[Beda Ctihodný|Bede]], ''[[Historia ecclesiastica gentis Anglorum|Ecclesiastical History of the English People]].'' Translated by Leo Sherley-Price, revised R. E. Latham, ed. D.H. Farmer. London: Penguin, 1990. {{ISBN|0-14-044565-X}} [110] => * ''Swanton, Michael (1996), [[Anglosaská kronika|The Anglo-Saxon Chronicle]], New York: Routledge, {{ISBN|0-415-92129-5}}'' [111] => [112] => == Použitá literatura == [113] => * {{cite book |last1= Campbell|first1= James |authorlink1=James Campbell (historian)|first2=Eric|last2=John |authorlink2=Eric John|first3=Patrick|last3=Wormald |authorlink3=Patrick Wormald|title= The Anglo-Saxons|year= 1991|location=London|publisher= Penguin Books|isbn=0-14-014395-5}} [114] => * {{cite book |last= Forester|first= Thomas|title= The Chronicle of Florence of Worcester|year= 1854|location=London|publisher= Henry G. Bohn|oclc=59447738}} [115] => * {{cite book |last= Higham|first= Nicholas J.|title= King Arthur:Myth-making and History|year= 2002|location=London|publisher= Routledge|isbn =0-415-21305-3 }} [116] => * {{cite book |last= Hunter Blair|first= Peter|authorlink=Peter Hunter Blair|title= Roman Britain and Early England: 55 B.C. – A.D. 871|year= 1966|publisher= W.W. Norton & Company|isbn=0-393-00361-2}} [117] => * {{cite book|last1=Keynes|first1=Simon|authorlink1=Simon Keynes|last2=Lapidge|first2=Michael|authorlink2=Michael Lapidge|title=Alfred the Great: Asser's Life of King Alfred and other contemporary sources|year=2004|publisher=Penguin Classics|isbn=0-14-044409-2|url-access=registration|url=https://archive.org/details/alfredgreatasser0000asse}} [118] => * {{cite book |last= Kirby|first= D.P.|title= The Earliest English Kings|year= 1992|location=London|publisher= Routledge|isbn=0-415-09086-5}} [119] => * {{cite book |last=Lapidge|first=Michael|authorlink=Michael Lapidge|title=The Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England|year=1999|location=Oxford|publisher=Blackwell Publishing|isbn=0-631-22492-0}} [120] => * {{cite book |last= Stenton|first= Frank M.| authorlink = Frank Stenton|title= Anglo-Saxon England|year= 1971| location=Oxford|publisher= Clarendon Press|isbn=0-19-821716-1}} [121] => * {{cite book |last1= Todd|first1= Malcolm|authorlink1=Malcolm Todd|last2=Fleming|first2=Andrew|title= The South West to AD 1000|year= 1987|publisher= Longman|location=London|isbn=0-582-49273-4}} [122] => * {{cite book |last=Whitelock|first=Dorothy|authorlink=Dorothy Whitelock|title=English Historical Documents v.l. c.500–1042|year=1968|location=London|publisher=Eyre & Spottiswoode}} [123] => * {{cite book |last= Yorke|first=Barbara|authorlink= Barbara Yorke|title= Kings and Kingdoms of Early Anglo-Saxon England|year= 1990|location=London|publisher= Seaby|isbn=1-85264-027-8}} [124] => [125] => {{posloupnost|co=[[Wessex|Král Wessexu]]|kdy=[[688]]–[[726]]| předchůdce =[[Cædwalla]]| nástupce =[[Æthelheard]]}} [126] => [127] => {{Králové Wessexu}} [128] => {{Autoritní data}} [129] => [130] => [[Kategorie:Wessexové]] [131] => [[Kategorie:Panovníci Wessexu]] [132] => [[Kategorie:Poutníci do Říma]] [133] => [[Kategorie:Narození v 7. století]] [134] => [[Kategorie:Zakladatelé klášterů]] [135] => [[Kategorie:Muži]] [136] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 726]] [] => )
good wiki

Ine

Ine, též Ini nebo Ina (latinsky: Inus; narozen roku 670, zemřel po roce 726), byl anglosaským králem Wessexu z rodu Cerdikovců od roku 689 do roku 726. Při jeho nástupu na trůn ovládalo jeho království velkou část jižní Anglie.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'726','Cædwalla','Æthelheard','Wessex','688','670','Beda Ctihodný','Essex (království)','Cerdikovci','Anglosaská kronika','Wellská katedrála','Sussex (království)'

670

688

726

Cerdikovci

Cædwalla

Wessex

Æthelheard