Array ( [0] => 14823627 [id] => 14823627 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Japonština [uri] => Japonština [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - jazyk [1] => | název = Japonština
日本語 ''(nihongo)'' [2] => | rozšíření = {{Vlajka a název|Japonsko}}
{{Vlajka a název|Tchaj-wan}} [3] => | mluvčích = 130 milionů [4] => | klasifikace = [[Japonsko-rjúkjúské jazyky]] [5] => | písmo = [[kandži]], [[hiragana]], [[katakana]] [6] => | úřední jazyk = {{Vlajka a název|Japonsko}}
{{Flagicon|Palau}} [[Palau]] [7] => | regulátor = ''není stanoven''
(především japonská vláda) [8] => | ISO6391 = ja [9] => | ISO6392 = jpn [10] => | SIL = JPN [11] => | wikipedie = [[:ja:メインページ|ja.wikipedia.org]] [12] => | mapa rozšíření = [13] => }} [14] => {{IPA3}} [15] => [[Soubor:Japanese dialects-en.png|náhled|249x249px|Japonské dialekty]] [16] => [[Soubor:Japanische Dialekte.png|náhled|248x248px|Japonské dialekty]] [17] => '''Japonština''' ({{Vjazyce2|ja|[[:wikt:日本語|日本語]]}}, ''nihongo'', ''nippongo'') je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v [[Japonsko|Japonsku]], část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě. Japonština je [[aglutinační jazyk]] s mnoha úrovněmi zdvořilosti promluvy. [18] => [19] => Systém japonského písma patří k nejsložitějším na světě – používá se kombinace [[čínské znaky|čínských znaků]] ''([[kandži]])'' a dvě fonetické slabičné abecedy ''([[hiragana]]'' a ''[[katakana]]),'' v některých případech i [[latinka]] ''([[rómadži]]).'' [20] => [21] => Do slovní zásoby byla již od [[5. století]] přejímána slova z [[Čínština|čínštiny]] (ve velkém rozsahu), v malém rozsahu z [[Korejština|korejštiny]] a [[Ainština|ainštiny]]. Od prvních kontaktů s Evropany (v [[16. století]]) do japonštiny pronikají i výrazy z evropských jazyků (tzv. ''[[gairaigo]]),'' nejprve z [[portugalština|portugalštiny]] a [[nizozemština|nizozemštiny]] a od [[Reformy Meidži|reforem Meidži]] z [[němčina|němčiny]], [[francouzština|francouzštiny]] a [[angličtina|angličtiny]]. V současnosti drtivě převažuje angličtina. [22] => [23] => == Genealogická klasifikace == [24] => Japonština patří do rodiny [[Japonsko-rjúkjúské jazyky|japonsko-rjúkjúských jazyků]]. Do této rodiny patří i jazyky souostroví [[Rjúkjú]], ty jsou ale velmi často považovány za dialekty (ač nesrozumitelné) japonštiny, a proto se o japonštině často mluví jako o jazykovém izolátu. Nikdy totiž nebyl prokazatelně doložen [[prajazyk]], který by mohl japonštinu genealogicky vázat k jiným jazykům. Mezi nejčastější teorie o příbuznosti patří: [25] => # Příbuznost s jazyky severní Asie [26] => #* Příbuznost s [[korejština|korejštinou]] (ta je často přiřazována k altajské větvi) [27] => #* Altajská nebo uralo-altajská větev [28] => #* Předpoklad, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata [29] => #* Rjúkjúština – dnes se považuje za jazyk, byl ale původně totožný s japonštinou (dialekt) [30] => # Příbuznost s jazyky jižní Asie [31] => #* Malajsko-polynéská hypotéza, austro-asiatická hypotéza, tibeto-burmská hypotéza [32] => # Hypotézy, které japonštinu spojují s [[indoevropské jazyky|indoevropskými jazyky]] [33] => # Ostatní hypotézy, které se věnovaly komparaci japonštiny s [[perština|perštinou]], [[Řečtina|řečtinou]], [[baskičtina|baskičtinou]] a [[sumerština|sumerštinou]].  [34] => Poslední dvě teorie jsou převážnou většinou lingvistů odmítané. Nejdéle diskutovanou a nejsystematičtější je hypotéza, která řadí japonštinu k [[Altajské jazyky|altajským jazykům]]. [35] => [36] => Hypotéza, která japonštinu spojuje s [[Korejština|korejštinou]], nebyla nikdy definitivně prokázána. Příbuznost (zejména gramatická) moderní japonštiny a korejštiny je ale tak blízká, že často umožňuje doslovný překlad. Předmoderní jazyková stadia ovšem vykazují velké rozdíly mezi starou japonštinou a korejštinou a napovídají ke genealogické nepříbuznosti.VOVIN, Alexander. ''Korea-Japonica: A Re-Evaluation of a Common Genetic Origin''. University of Hawaii Press, 2010. {{ISBN|978-0-8248-3278-0}}.  [37] => Také moderní teorie stavící na altajských hypotézách tvrdí, že japonština je kombinací austronéského substrata a altajského superstrata.ÓNO, S. ''Nihongo no Kigen''. Iwanami, Tokio, 1957. Jedním z hlavních zastánců této teorie je Susumu Óno, který předpokládá, že během období [[Džómon]] (8000 – 400 př. n. l.) se na japonských ostrovech mluvilo jazykem, který měl fonologický systém (4 [[samohláska|vokály]], otevřené [[slabika|slabiky]]) podobný polynéským jazykům. Okolo roku 300 př. n. l. se do Japonska stěhuje kultura Jajoi, která má své kořeny na kontinentální pevnině a jejich jazyk s gramatickou strukturou [[Altajské jazyky|altajských jazyků]] a [[Samohlásková harmonie|vokálovou harmonií]] začal ovlivňovat jazyk, kterým se v Japonsku mluvilo. Migrace probíhala pomalu, proto nový jazyk nevyřadil existující lexikální jednotky, i když byl schopen změnit jeho gramatickou strukturu. Geneticky tedy japonštinu řadí k altajským jazykům, i když obsahuje zbytky austronéského lexika. Tím se snaží odpovědět i na otázku, proč je počet altajských lexikálních [[kognát]]ů tak malý. Polivanov uvádí několik znaků polynéských jazyků, které podporují austronéskou hypotézu:POLIVANOV, E. D. ''Toward work on musical accentuation in Japanese (in connection with Malayan languages).'' The Hague: Mouton, Paříž, 1924 [38] => * Typická dvouslabičnost (bisylabicita) lexikálního morfému (''kata'', ''naka'') [39] => * Přítomnost [[prefix]]ů (což odlišuje japonštinu od plně [[sufix]]álních altajských jazyků) – japonská sufixace je tedy kontinentálního původu [40] => * Reduplikace [41] => * Jednoduchý vokalický systém, absence vokálové harmonie [42] => * Otevřené slabiky [43] => * Postupná ztráta účasti rtů. Japonština: *p: p > f (ɸ) > h; stejný proces v polynéských jazycích: * apui > api > afi > ahi [44] => [45] => == Fonologie == [46] => [47] => === Samohlásky === [48] => [[Soubor: Japanese_vowel_chart.png|náhled|Vokalický systém japonštiny|247x247px]] [49] => Počet [[Samohláska|samohlásek]] se liší podle dialektu. Existují systémy se třemi vokály /i, u, a/ (dialekt na ostrově [[Jonaguni]]) a systémy až s osmi prvky /a, i, u, e, o, æ, centralizované ö, ü/ (dialekt města [[Nagoja]]).ŠIBATANI, Masajoši: ''The Languages of Japan.'' Cambridge: Cambridge University Press, 1990. {{ISBN|0-521-36070-6}} Standardizovaný tokijský dialekt má pětičlenný systém /a, i, u, e, o/, kde /u/ je realizováno jako nezaokrouhlený zadní vysoký vokál [ɯ]. Vokalická délka je [[Fonologie#Distinktivn.C3.AD rysy|fonologicky distinktivní]]: 月 ''cuki'' 'měsíc' a 通気 ''cúki'' 'proudění vzduchu'. [50] => ==== Desonorizace ==== [51] => Vysoké vokály /i, u/ podléhají v mnohých dialektech [[Desonorizace|desonorizaci]], tzn. stávají se neznělými. Ke ztrátě znělosti dochází pouze na jednom místě ve slově, a to buď v [[Znělost|neznělém]] hláskovém kontextu nebo na konci slov, jako například ve slově [kɯ̥t͡sɯ] 靴 ''kucu '''boty' nebo [haɕi̥] 箸 ''haši '''hůlky'. Další příklady frekventovaných slov, které podléhají desonorizaci: [desɯ̥] です ''desu'' slovesná [[Spona (sloveso)|spona]], [gozaimasɯ̥] ございます ''gozaimasu'' 'existovat' (zdvořile), [doːɕi̥te] どうして ''dóšite'' 'proč'. [52] => [53] => === Souhlásky === [54] => {| class="wikitable" border="1" [55] => |+ Přehled fonémů [56] => ! [57] => ! [[Bilabiální souhláska|Bilabiální]] [58] => ! [[Alveolární souhláska|Alveolární]] [59] => ! [[Postalveolární souhláska|Post-alveolární]] [60] => ! [[Palatální souhláska|Palatální]] [61] => ! [[Velární souhláska|Velární]] [62] => ! [[Uvulární souhláska|Uvulární]] [63] => ! [[Glotální souhláska|Glotální]] [64] => |- [65] => ! [[Nazální souhláska|Nazála]] [66] => | [[Bilabiální nazála|m]] || [[Alveolární nazála|n]] || || || || N || [67] => |- [68] => ! [[Plozivní souhláska|Ploziva]] [69] => | [[Neznělá bilabiální ploziva|p]] [[Znělá bilabiální ploziva|b]] || [[Neznělá alveolární ploziva|t]] [[Znělá alveolární ploziva|d]] || || || [[Neznělá velární ploziva|k]] [[Znělá velární ploziva|g]] || || Q [70] => |- [71] => ! [[Frikativní souhláska|Frikativa]] [72] => | || [[Neznělá alveolární frikativa|s]] [[Znělá alveolární frikativa|z]] || || || || || [[Neznělá glotální frikativa|h]] [73] => |- [74] => ! [[Aproximantní souhláska|Aproximanta]] [75] => | || || || [[Palatální aproximanta|j]] || [[Znělá labiovelární aproximanta|w]] || || [76] => |- [77] => ! [[Verberantní souhláska|Švih]] [78] => | || || r || || || || [79] => [80] => |} [81] => [82] => Souhlásky se vyznačují vysokou mírou [[alofon]]ie: [83] => * /t, d/ jsou před /i/ realizovány jako alveo-palatální afrikáta [t͡ɕi, d͡ʑi], před /u/ jako alveolární afrikáta [t͡sɯ, d͡zɯ]. [84] => * /N/ je na koncích slov realizováno jako [[uvulární nazála]] /hoN/ → [hoɴ] 本 ''hon'' 'kniha', často je také realizován jako nazalizace předchozího vokálu [hõõ]. Pokud po /N/ následuje kontinuant, přizpůsobuje se jeho artikulačním pohybům /hoN-jaku/ → [hoj̃jakɯ] 翻訳 ''honjaku'' 'překlad'. Je také realizován jako [m] před bilabiálními konsonanty /siNbuN/ → [ɕimbɯ[[Uvulární nazála|ɴ]]] [[:wikt:新聞|新聞]]] ''šinbun'' 'noviny'. Dále jako [ŋ] před /k, g/, například /kaNkei/ → [kaŋkeː] 関係 ''kankei'' 'souvislost'. Před /d, t, n/ je realizován jako [n]: /hoNdana/ → [hondana] 本棚 ''hondana'' 'police na knihy/knihovna'. [85] => * /z/ je často individuálně relizováno jako [d͡z].AKAMACU, Cutomu. ''Japanese phonology: A functional approach''. München: Lincom Europa, 2000. {{ISBN|3-89586-544-3}}. [86] => * /s/ je před /i/ realizováno jako [[Neznělá alveolopalatální frikativa|alveolopalatální frikativa]] [ɕi]. [87] => * /r/ je apikální post-alveolární švih, který může být reprezentován i [[Laterála|laterální]] variantou. [88] => * /h/ je realizováno jako [ç] před /i/ a /j/ a jako [[Neznělá bilabiální frikativa|[ɸ]]] před /u/. [89] => * Japonci vnímají souhlásky /''r/'' a /''l/'' jako totožné, fonologicky se shodují. [90] => [91] => ==== Geminace ==== [92] => V japonštině je i délka [[konsonant]]u distinktivní: 来た ''kita'' 'přišel' vs. 切った ''kitta'' 'uříznul'. Fonologicky je geminace reprezentována pomocí /Q/, tedy [[mora (lingvistika)|moraického]] orálního [[obstruent]]u s nespecifikovaným místem [[artikulace (lingvistika)|artikulace]]. Foneticky je realizován jako prodloužení konsonantické artikulace a jeho vlastní artikulaci udává následující konsonant. Jinými slovy, /Q/ prodlužuje trvání následujícího konsonantu ([[Frikativní souhláska|frikativy]] budou mít delší trvání, [[Plozivní souhláska|plozivy]] budou mít delší závěr). V písmu je zapisován pomocí malého っ. Geminují zejména konsonanty /p, t, k, s/, a to u japonských a sino-japonských slov. Znělé gemináty /b, d, z, g/ se vyskytují pouze u moderních výpůjček (např. z angličtiny).LABRUNE, Laurence. ''The Phonology of Japanese.''  Oxford University Press, 2012. {{ISBN|9780199545834}}. [93] => * 河童 [カッパ] kappa /kaQpa/ → [kap̚.pa] 'vodník' [94] => * バッグ ''baggu'' /baQgu/ → [bag̚.gɯ] 'taška' [95] => * [[:wikt:喫茶店|喫茶店]] ''kissaten ''/kiQsateN/ → [kisːateɴ] 'čajovna' [96] => * 察知 ''sačči ''/saQti/ → [sat̚.t͡ɕi] 'závěr, úsudek' [97] => [98] => === Přízvuk === [99] => Japonština se řadí mezi jazyky s tonálním systémem, kde navzájem kontrastují dva tóny – vysoký a nízký. Standardní tokijský dialekt je popisován jako [[downstep]] (tonální pokles){{Doplňte zdroj}}. K tonálnímu poklesu dochází po [[Mora (lingvistika)|moře]], která je lexikálně specifikována jako přízvučná, tudíž definována vysokým tónem. Na počátcích slov dochází ke snížení tónu, ale pouze pokud nenesou přízvuk. Ve slovech bez přízvuku nedojde k tonálnímu poklesu. [100] => [101] => {| class="wikitable" [102] => ! colspan="3" |Přízvuk na první moře [103] => ! colspan="3" |Přízvuk na druhé moře [104] => ! colspan="3" |Bez přízvuku [105] => |- [106] => |{{IPA|/kaꜜkio/}}||牡蠣を||ústřice [107] => |{{IPA|/kakiꜜo/}}||垣を||plot [108] => |{{IPA|/kakio/}}||柿を||tomel [109] => |- [110] => | colspan="3" |vysoký–nízký–nízký [111] => | colspan="3" |nízký–vysoký–nízký [112] => | colspan="3" |nízký–vysoký–vysoký [113] => |} [114] => [115] => == Abeceda a výslovnost == [116] => [117] => K zápisu japonštiny se používá směs tří znakových systémů. Jsou to ''[[kandži]]'' ([[:wikt:漢字|漢字]], doslova „čínské znaky“), ''[[hiragana]]'' (ひらがな) a ''[[katakana]]'' (カタカナ). Hiragana a katakana se též označují společným názvem ''[[kana (písmo)|kana]].'' Kandži se používá k vyjádření kořenu slova, koncovky a partikule jsou doplněny hiraganou. Katakana se používá pro fonetický přepis cizích slov, nebo slov převzatých z jiných jazyků. Také se používá v případě, kdy je třeba nějakou část textu zvýraznit, podobně jako [[kurziva|kurzíva]], také nověji pro odborné taxonomické názvosloví. [118] => [119] => Hiragana a katakana jsou [[Slabičné písmo|slabičné]] [[abeceda|abecedy]], zatímco kandži je morfemografické písmo. Většinu znaků kandži je možné číst dvěma i více způsoby. Pokud je potřeba specifikovat výslovnost nějakého znaku, použije se hiragana. Kandži na druhou stranu umožňuje rozlišit význam u [[homonymum|homonym]], která jsou v japonštině velmi běžná. [120] => [121] => Píše se bez mezer mezi slovy. Tradičně jsou znaky uspořádány do sloupců, ve sloupci se píše shora dolů, sloupce jsou řazeny zprava doleva. Japonské knihy tedy mají stránky řazené z českého pohledu „odzadu“. Alternativně je možné znaky psát do řádku zleva doprava, řádky jsou řazené shora dolů (jako v češtině). [122] => [123] => === Kana === [124] => [125] => {| class="wikitable" [126] => |- [127] => | style="text-align:left;" | hiragana: || あ || い || う || え || お || か || き || く || け || こ || さ || し || す || せ || そ || た || ち || つ || て || と || な || に || ぬ || ね || の || は || ひ || ふ || へ || ほ || ま || み || む || め || も || や || ゆ || よ || ら || り || る || れ || ろ || わ || を || ん [128] => |- [129] => | style="text-align:left;" | katakana: || ア || イ || ウ || エ || オ || カ || キ || ク || ケ || コ || サ || シ || ス || セ || ソ || タ || チ || ツ || テ || ト || ナ || ニ || ヌ || ネ || ノ || ハ || ヒ || フ || ヘ || ホ || マ || ミ || ム || メ || モ || ヤ || ユ || ヨ || ラ || リ || ル || レ || ロ || ワ || ヲ || ン [130] => |- [131] => | style="text-align:left;" | [[Hepburnův přepis|hebonshiki rōmaji]]: || a || i || u || e || o || ka || ki || ku || ke || ko || sa || shi || su || se || so || ta || chi || tsu || te || to || na || ni || nu || ne || no || ha || hi || fu || he || ho || ma || mi || mu || me || mo || ya || yu || yo || ra || ri || ru || re || ro || wa || wo || n [132] => |- [133] => | style="text-align:left;" | čekošiki rómadži(výslovnost): || a || i || u || e || o || ka || ki || ku || ke || ko || sa || ši || su || se || so || ta || či || cu || te || to || na || ni || nu || ne || no || ha || hi || fu || he || ho || ma || mi || mu || me || mo || ja || ju || jo || ra || ri || ru || re || ro || wa || wo || n [134] => |} [135] => [136] => * [[Diakritické znaménko|Diakritickým]] znaménkem dakuten (濁点) (dvě krátké čárky v pravém horním rohu znaku; jiný název: [[nigori]] (濁り)) se v písmu značí slabiky se znělou párovou souhláskou. Souhláska /h/ se mění na /b/; /k/ se mění na /g/; /s/ na /z/; /š/ na /dž/; /t/ na /d/; /c/ na /(d)z/; /č/ na /dž/. [137] => * Znaménkem handakuten (半濁点; kroužek v pravém horním rohu znaku; jiný název: [[marunigori]]) se značí změna výlovnosti z /h/ na /p/ (nebo z /f/ na /p/). [138] => * Ze samohlásky /u/ se znaménkem nigori zapisuje slabika ''vu'', která se však používá pouze pro přepis cizích slov katakanou: např. ヴァーツラフ広場 ''vácurafu hiroba'' 'Václavské náměstí'. [139] => [140] => {| class="wikitable" [141] => |- [142] => | style="text-align:left;" | hiragana: || が || ぎ || ぐ || げ || ご || ざ || じ || ず || ぜ || ぞ || だ || ぢ || づ || で || ど || ば || び || ぶ || べ || ぼ || ぱ || ぴ || ぷ || ぺ || ぽ || ゔ [143] => |- [144] => | style="text-align:left;" | katakana: || ガ || ギ || グ || ゲ || ゴ || ザ || ジ || ズ || ゼ || ゾ || ダ || ヂ || ヅ || デ || ド || バ || ビ || ブ || ベ || ボ || パ || ピ || プ || ペ || ポ || ヴ [145] => |- [146] => | style="text-align:left;" | [[Hepburnův přepis|hebonshiki rōmaji]]: || ga || gi || gu || ge || go || za || ji || zu || ze || zo || da || (ji) || (zu) || de || do || ba || bi || bu || be || bo || pa || pi || pu || pe || po || vu [147] => |- [148] => | style="text-align:left;" | čekošiki rómadži(výslovnost): || ga || gi || gu || ge || go || za || dži || zu || ze || zo || da || (dži) || (zu) || de || do || ba || bi || bu || be || bo || pa || pi || pu || pe || po || vu [149] => |} [150] => [151] => * Některá písmena mají zvláštní funkci, jestliže se napíší malá (asi 1/2 až 3/4 normální velikosti, v dolním indexu). [152] => * Slabika se samohláskou /i/, následovaná malým znakem pro slabiky ''ja, ju'' nebo ''jo,'' slouží k zápisu složené slabiky se změkčenou souhláskou: [153] => [154] => {| class="wikitable" [155] => |- [156] => | style="text-align:left;" | hiragana: || きゃ || きゅ || きょ || ぎゃ || ぎゅ || ぎょ || しゃ || しゅ || しょ || じゃ || じゅ || じょ || ちゃ || ちゅ || ちょ || にゃ || にゅ || にょ || ひゃ || ひゅ || ひょ || びゃ || びゅ || びょ || ぴゃ || ぴゅ || ぴょ || みゃ || みゅ || みょ || りゃ || りゅ || りょ [157] => |- [158] => | style="text-align:left;" | katakana: || キャ || キュ || キョ || ギャ || ギュ || ギョ || シャ || シュ || ショ || ジャ || ジュ || ジョ || チャ || チュ || チョ || ニャ || ニュ || ニョ || ヒャ || ヒュ || ヒョ || ビャ || ビュ || ビョ || ピャ || ピュ || ピョ || ミャ || ミュ || ミョ || リャ || リュ || リョ [159] => |- [160] => | style="text-align:left;" | [[Hepburnův přepis|hebonšiki rómadži]]: || kya || kyu || kyo || gya || gyu || gyo || sha || shu || sho || ja || ju || jo || cha || chu || cho || nya || nyu || nyo || hya || hyu || hyo || bya || byu || byo || pya || pyu || pyo || mya || myu || myo || rya || ryu || ryo [161] => |- [162] => | style="text-align:left;" | výslovnost: || kja || kju || kjo || gja || gju || gjo || ša || šu || šo || dža || džu || džo || ča || ču || čo || nja || nju || njo || hja || hju || hjo || bja || bju || bjo || pja || pju || pjo || mja || mju || mjo || rja || rju || rjo [163] => |} [164] => [165] => * Rozdíl mezi složenou slabikou (malé ''ja / ju / jo)'' a dvěma slabikami (normální ''ja / ju / jo)'' je důležitý a může rozlišovat význam, srov. např. びょういん ([[:wikt:病院|病院]]) ''bjóin'' „nemocnice“ a びよういん ([[:wikt:美容院|美容院]]) ''bijóin'' „kadeřnictví“. [166] => * Podobně lze pomocí malých písmen pro samohlásky zapsat slabiky, které v základní sadě nejsou k dispozici. Tato možnost se využívá při přepisu cizích slov katakanou. [167] => [168] => {| class="wikitable" [169] => |- [170] => | style="text-align:left;" | hiragana: || しぇ || じぇ || ちぇ || てぃ || でぃ || ふぁ || ふぇ || ふぃ || ふぉ || ゔぁ || ゔぇ || ゔぃ || ゔぉ [171] => |- [172] => | style="text-align:left;" | katakana: || シェ || ジェ || チェ || ティ || ディ || ファ || フェ || フィ || フォ || ヴァ || ヴェ || ヴィ || ヴォ [173] => |- [174] => | style="text-align:left;" | výslovnost: || še || dže || če || ti/ty || di/dy || fa || fe || fi || fo || va || ve || vi || vo [175] => |} [176] => [177] => * Dlouhé samohlásky se v hiraganě zapisují zdvojením krátké samohlásky, např. ああ = ''á,'' かあ = ''ká.'' Dlouhé ''ó'' se ve slovech japonského původu zapisuje jako zdvojené ''oo,'' např. おおきな ''ókina (ookina)'' „velký“, ale častěji (ve slovech sinojaponského původu) jako ''ou,'' např. とうきょう ''Tókjó (Toukijou)'' „[[Tokio]]“. V některých případech se však u po /o/ vyslovuje, (jedná se především o tvary sloves), například [[:wikt:問う|問う]] [tou], 追う [ou] a podobně. [178] => * V katakaně se k vyznačení délky používá znak ー, např. ビール ''bíru'' „pivo“. [179] => * Zmenšený znak slabiky ''cu'' [[Japonština#Geminace|zdvojuje]] následující souhlásku (tzv. 促音 – sokuon (nebo též cumaruon)), např. がっこう ([[:wikt:学校|学校]]) ''gakkó'' „škola“; パンフレット ''panfuretto'' „brožura, pamflet“. [180] => * Slabiky končící na samohlásku /u/ se využívají při přepisu cizích slov katakanou. Pokud v originále byly dvě souhlásky za sebou, v japonské transkripci se k zápisu první souhlásky použije nejčastěji právě slabika se samohláskou ''u:'' プラハ ''Puraha'' „Praha“, トースト ''tósuto'' „toast“, ゴルフ ''gorufu'' „golf“. V těchto případech dochází často k [[Japonština#Desonorizace|desonorizaci]]. [181] => * Japonci vnímají souhlásky ''r'' a ''l'' jako totožné, fonologicky se shodují. [182] => * Slabika は ve funkci tematické částice se nečte *[ha], ale [wa]. [183] => * Slabika を ve funkci akuzativní částice se nečte *[wo], ale [o]. [184] => * Slabika へ ve funkci směrové částice se nečte *[he], ale [e]. [185] => * Slabiky, zakončené /e/ a následované い (/i/) se nečtou *[-ei], ale [é] (například へい [hé] ve slově [[:wikt:平和|平和]]; toto však neplatí pro oddělené významy/slabiky, jako třeba ve slově [[:wikt:会陰|会陰]] [ein], 毛色 [keiro] a podobných vzácných případech). [186] => [187] => === Kandži === [188] => [[Soubor:Nihongo.png|náhled|100px|''Nihongo'' (japonština)
zapsáno [[Kaligrafie|kaligraficky]] znaky [[kandži]]]]Znaky [[kandži]], které Japonci převzali z [[čínština|čínštiny]], nezachycují [[výslovnost]], ale [[pojem|pojmy]]. V určité omezené míře je tedy možné, aby Číňan i Japonec přečetli tentýž text každý svým jazykem a porozuměli mu. Úplnému porozumění ovšem brání několik faktorů: [189] => [190] => * Gramatická struktura jazyka a slovosled se liší. Čínština a japonština jsou zcela odlišné jazyky z různých jazykových rodin. [191] => * Japonské texty nikdy neobsahují pouze kandži, vždy jde o směs kandži a [[kana (písmo)|kany]] (tj. slabičných abeced hiragany a katakany), kterou čínština nepoužívá. [192] => * I když drtivou většinu znaků používaných v japonštině má nebo měla ve svém repertoáru i čínština, může se lišit jejich preferované užití v obou jazycích. Např. znak pro řeku ve většině čínských názvů řek je 江 ''(jiāng, ťiang),'' popř. 河 ''(hé, che).'' V japonštině je to 川 ''(kawa).'' Tento znak existuje i v čínštině, čte se ''(chuan, čchuan)'' a znamená „vodní tok“, ale v názvech řek se příliš často neobjevuje. Nachází se například v názvu provincie [[S’-čchuan]] (四川, doslova „Čtyřříčí“). [193] => [194] => Na rozdíl od čínštiny má v japonštině každý znak několik možných čtení, správná výslovnost se určí podle kontextu. Některá čtení jsou tzv. ''sinojaponská'', jde o zkomolenou původní čínskou výslovnost daného znaku. Tímto způsobem čínština masivně ovlivnila slovní zásobu japonštiny, když byla v minulosti Čína kulturním vzorem a čínština jazykem vzdělanců, podobně jako v Evropě [[latina]] a v Indii [[sanskrt]]. Kromě toho mají znaky i ''japonské'' čtení, tj. jedno nebo více japonských slov, odvozených od pojmu, kterému daný znak odpovídá. Sinojaponské čtení bývá preferováno ve [[složené slovo|složených slovech]], ale existují výjimky. Čínská výslovnost už v něm mnohdy není slyšet (buď kvůli příliš velkým hláskovým změnám, nebo kvůli vývoji čínské výslovnosti od doby, kdy byl znak přejat). Přestože v čínštině znak vždy označuje právě jednu slabiku, sinojaponské čtení může být dvojslabičné (např. znak [[:wikt:木|木]] „strom“ se v současné čínštině čte ''mù,'' jeho sinojaponské čtení je ''moku,'' popř. ''boku.)'' [195] => [196] => Příklad: [197] => [198] => {| [199] => |- [200] => | [[:wikt:上|上]] || nahoře, nad [201] => |- [202] => | || ''shàng'' || čínsky (např. [[Šanghaj|Shànghǎi ('''上'''海)]] znamená „nad mořem“) [203] => |- [204] => | || ''džó'' || sinojaponsky (např. ''džóhanšin'' ('''上'''半身) je „horní část těla“) [205] => |- [206] => | || ''ue'' || japonsky (např. ''jama no ueni'' (山の'''上'''に) znamená „(nahoře) na horách“) [207] => |- [208] => | || ''uwa'' || japonsky (např. ''uwagi'' ('''上'''着) je „kabát, svrchník“) [209] => |- [210] => | || ''kami'' || japonsky (např. ''kawa kami'' (川'''上''') je „horní tok řeky“) [211] => |- [212] => | || ''a'' || v japonském ''ageru'' ('''上'''げる) „zvedat“ nebo ''agaru'' ('''上'''がる) „stoupat“ [213] => |- [214] => | || ''nobo'' || v japonském ''noboru'' ('''上'''る) „vystupovat“ [215] => |- [216] => | [[:wikt:下|下]] || dole, pod [217] => |- [218] => | || ''xià'' || čínsky (např. ''xiàwén/sia-wen'' ('''下'''文) znamená „(viz) níže v textu“) [219] => |- [220] => | || ''ka'' || sinojaponsky (např. ''čikatecu'' (地'''下'''鉄) je „metro“) [221] => |- [222] => | || ''ge'' || sinojaponsky (např. ''gešuku'' ('''下'''宿) je „podnájem“) [223] => |- [224] => | || ''šita'' || japonsky (např. ''šitagi'' ('''下'''着) je „spodní prádlo“) [225] => |- [226] => | || ''šimo'' || japonsky (např. ''kawa šimo'' (川'''下''') je „dolní tok řeky“) [227] => |- [228] => | || ''sa'' || v japonském ''sageru'' ('''下'''げる) „snižovat“ nebo ''sagaru'' ('''下'''がる) „klesat“ [229] => |- [230] => | || ''kuda'' || v japonském ''kudaru'' ('''下'''る) „sestupovat“ nebo ''kudasai'' ('''下'''さい) „prosím“ [231] => |} [232] => [233] => [234] => Příklad japonského zápisu: {{Cizojazyčně|ja|私はビールを飲みます。}} ''Wataši wa bíru o nomimasu. (= Piji pivo.)'' [235] => [236] => === Abecední řazení slov === [237] => [238] => Japonština používá dva způsoby řazení slov. Ve slovnících je běžně používán systém vycházející ze slabičné abecedy ''godžúon'' ({{Cizojazyčně|ja|五十音}}, doslova „padesát zvuků“). Pořadí znaků odpovídá tabulce uvedené výše. Sobě odpovídající znaky hiragany a katakany jsou si při řazení rovnocenné, slova psaná kandži se řadí podle své výslovnosti zapsané hiraganou. Stále je také používán starší systém řazení ''[[iroha]]'' (いろは), který je vytvořen podle mnemotechnické básně připisované mnichu [[Kúkai]]ovi. Systém iroha (katakanou; od dalšího textu oddělené mezerou) se však nejčastěji používá v číslování částí textů – v češtině tomu odpovídá: za a), za b), za c) atd. [239] => [240] => == Gramatika == [241] => === Podstatná jména === [242] => [243] => [[Podstatné jméno|Podstatná jména]] ''(substantiva)'' nerozlišují [[Jmenný rod|rod]] ani [[mluvnické číslo|číslo]]. Funkci pádu přebírají částice ([[#částice|viz níže]]) připojené za podstatné jméno, které lze v některých případech vnímat jako pádové koncovky. [244] => [245] => I přesto, že většina podstatných jmen nerozlišuje číslo, v některých případech používá japonština k vyjádření většího množství již neproduktivní [[reduplikace|reduplikaci]], tzn. nově přejatá slova již nejsou tímto způsobem tvořena. Výsledkem této operace není [[množné číslo|plurál]] v pravém slova smyslu, ale spíše jde o kolektivní množství. [246] => * 人 ''hito '''člověk' [247] => * 人々 ''hitobito '''skupina lidí' (více než dva členové) [248] => Na stejném principu fungují i kolektivní [[sufix]]y ''-tači'' (達) a ''-ra'' (等) — 太郎たち ''taró-tači'' neznačí 'skupinu mužů jménem Taró', ale 'skupinu, jejíž součástí je Taró'. Překlad tohoto spojení se liší podle kontextu: 'Taró a jeho přátelé', 'Taró a jeho rodina', 'Taró a jeho sourozenci' atp. Tato funkce je zřejmá i ze [[zájmeno|zájmen]] ''wataši-tači'' nebo ''boku-ra'', která jsou překládána jako '''my' '', doslovný překlad je ovšem: 'skupina, jejíž součástí jsem já'. [249] => [250] => Substantiva mohou také reflektovat zdvořilost. K jejímu rozlišení se používá dvou zdvořilostních prefixů, které se zapisují [[hiragana|hiraganovým]] お ''o-'' nebo ご (zastarale 御) ''go-''. [251] => * 結婚 ''kekkon '''svatba', ご結婚 ''go-kekkon'' 'svatba' (zdvořile; v kontextu může znamenat Vaše svatba) [252] => * 金 ''kane'' 'peníze', též 'kov, zlato'; お金 ''o-kane'' 'peníze' (zdvořile) [253] => [254] => === Přídavná jména === [255] => [256] => [[Přídavné jméno|Přídavná jména]] ''(adjektiva)'' se v japonštině dělí na tzv. pravá a nepravá. Pravá adjektiva se chovají podobně jako slovesa. [257] => [258] => * {{Cizojazyčně|ja|車が赤い。}} ''Kuruma ga akai.'' Auto je červené. [259] => * {{Cizojazyčně|ja|車が赤くない。}} ''Kuruma ga akakunai.'' Auto není červené. [260] => * {{Cizojazyčně|ja|車が赤かった。}} ''Kuruma ga akakatta.'' Auto bylo červené. [261] => * {{Cizojazyčně|ja|車が赤くなかった。}} ''Kuruma ga akakunakatta.'' Auto nebylo červené. [262] => [263] => Nepravá adjektiva se připojují pomocí partikule ''na''　(な) nebo　''no'' (の), v případě, že jde o adjektivum tvořené ze [[substantivum|substantiva]]. [264] => [265] => * {{Cizojazyčně|ja|[[:wikt:会社|会社]]の車}} ''kaiša no kuruma'' podnikové auto [266] => [267] => === Osobní zájmena === [268] => [269] => [[Osobní zájmeno|Osobní]] [[zájmeno|zájmena]] se používají poměrně zřídka, pokud jejich význam lze vyrozumět z kontextu, vypouštějí se (vypouštějí se častěji než v češtině). Samostatná sada zájmen existuje pro ''důvěrný stupeň'' a samostatná pro ''zdvořilý stupeň'' promluvy. [270] => [271] => ==== Důvěrný stupeň ==== [272] => [273] => {| [274] => |- [275] => |   ||   || „[[jednotné číslo]]“ || „[[množné číslo]]“ {{Poznámka|name=p1|Ve skutečnosti ani zde japonština nerozlišuje mezi jednotným a množným číslem: například 彼 [kare] může znamenat stejně dobře on jako oni; 彼ら [karera] spíše nežli oni znamená on ''a ti druzí''/on ''a spol.''; podobně i v ostatních příkladech.}} [276] => |- [277] => | [[1. osoba]] || všechny [[Jmenný rod|rody]] || 僕
''boku''
já || 僕ら
''bokura''
my [278] => |- [279] => | || [[mužský rod]] || 俺
''ore'' || 僕達
''bokutači'' [280] => |- [281] => | [[2. osoba]] || všechny rody || 君
''kimi''
ty || 君達{{Fakt/dne|20140218152637}}
''kimitači''
vy [282] => |- [283] => | || mužský rod || お前
''omae'' || お前達{{Fakt/dne|20140218152637}}
''omaetači'' [284] => |- [285] => | [[3. osoba]] || mužský rod || 彼
''kare''
on || 彼ら
''karera''
oni [286] => |- [287] => | || [[ženský rod]] || 彼女
''kanodžo''
ona || 彼女達{{Fakt/dne|20140218152637}}
''kanodžotači''
ony [288] => |} [289] => [290] => [291] => ==== Zdvořilý stupeň ==== [292] => [293] => Zájmena zdvořilého stupně nerozlišují rod a samostatná sada zájmen končících na -ちら ''-čira'' nerozlišuje ani číslo. Ve třetí osobě jde ve skutečnosti o spojení [[ukazovací zájmeno|ukazovacího zájmena]] a podstatného jména 人 ''hito'' „člověk“; podle vzdálenosti může být předpona この ''kono'' nahrazena předponami その ''sono'' nebo あの ''ano.'' [294] => [295] => {| [296] => |- [297] => |   || „[[jednotné číslo]]“ || „[[množné číslo]]“ {{Poznámka|name=p1}} [298] => |- [299] => | [[1. osoba]] || 私
''watakuši (wataši)''
já || 私達、 我々、 我ら
''watakušitači (watašitači), wareware, warera''
my [300] => |- [301] => | [[2. osoba]] || 貴方
''anata''
ty || あなた達、 あなた方
''anatatači, anatagata''
vy [302] => |- [303] => | [[3. osoba]] || この人
''konohito''
on, ona || この人達
''konohitotači''
oni, ony [304] => |} [305] => [306] => Sada zájmen bez rozlišení čísla: {{Poznámka|Ve skutečnosti nejde o zájmena, ale o příslovečná určení místa: こちら [kočira] – zde, そちら/sočira – tam a あちら/ačira – onde.}} [307] => [308] => {| [309] => |- [310] => | [[1. osoba]] || こちら
''kočira''
já, my [311] => |- [312] => | [[2. osoba]] || そちら
''sočira''
ty, vy [313] => |- [314] => | [[3. osoba]] || あちら
''ačira''
on, ona, ono, oni, ony [315] => |} [316] => [317] => === Přivlastňovací zájmena === [318] => [319] => Japonština nemá zvláštní výrazy pro [[přivlastňovací zájmeno|přivlastňovací zájmena]]. Místo toho se za tvar osobního zájmena připojí [[genitiv]]ní částice の ''no.'' [320] => [321] => * {{Cizojazyčně|ja|私のお金}} ''watakuši no okane'' „mé peníze“ (doslova „já od peníze“) [322] => * {{Cizojazyčně|ja|彼の椅子}} ''kare no isu'' „jeho židle“ (doslova „on od židle“) [323] => [324] => Totéž platí i pro [[zvratné zájmeno]] 自分 ''džibun:'' [325] => [326] => * {{Cizojazyčně|ja|自分の仕事}} ''džibun no šigoto'' „svá práce“ [327] => [328] => === Tázací, ukazovací a neurčitá zájmena a příslovce === [329] => [330] => [[Ukazovací zájmeno|Ukazovací]] [[zájmeno|zájmena]] mají různé tvary podle vzdálenosti od mluvčího a posluchače. Současně se rozlišují tvary ''jmenné'' (nahrazují ve větě podstatné jméno), ''přívlastkové'' (rozvíjejí ve větě podstatné jméno výběrem z množství), ''zpřídavnělé'' (rozvíjejí podstatné jméno určením vlastnosti) a ''lokální'' (příslovečné určení místa, v české mluvnici jsou považována za [[příslovce]]). [331] => [332] => {| [333] => |- [334] => |   || Otázka || U mluvčího || U posluchače || Jinde || Neurčité || Libovolné [335] => |- [336] => | Jmenný || だれ、 なに
''dare, nani''
kdo, co || これ
''kore''
toto || それ
''sore''
to || あれ
''are''
tamto || だれか、 なにか
''dareka, nanika''
někdo, něco || だれでも、 なんでも
''daredemo, nandemo''
kdokoliv, cokoliv [337] => |- [338] => | Přívlastkový || どれ、 どの
''dore, dono''
který || この
''kono''
tento || その
''sono''
ten || あの
''ano''
tamten || どれか
''doreka''
některý || どれでも
''doredemo''
jakýkoliv, cokoliv [339] => |- [340] => | Zpřídavnělý || どんな
''donna''
jaký || こんな
''konna''
takovýto || そんな
''sonna''
takový || あんな
''anna''
takový ||   [341] => |- [342] => | Místo || どこ、 どちら
''doko, dočira''
kde || ここ、 こちら
''koko, kočira''
zde || そこ、 そちら
''soko, sočira''
tam || あそこ、 あちら
''asoko, ačira''
támhle || どこか
''dokoka''
někde || どこでも、 どこにも、 どこにでも
''dokodemo, dokonimo, dokonidemo''
kdekoliv, (kamkoliv) [343] => |- [344] => | Směr || どこへ、 どちらへ
''doko e, dočira e''
kam || ここへ、 こちらへ
''koko e, kočira e''
sem || そこへ、 そちらへ
''soko e, sočira e''
tam || あそこへ、 あちらへ
''asoko e, ačira e''
támhle || どこかへ
''dokoka e''
někam || どこへも、 どこへでも
''doko e mo, doko e demo''
kamkoliv [345] => |- [346] => | Čas || いつ
''icu''
kdy ||   ||   ||   || いつか
''icuka''
někdy || いつでも
''icudemo''
kdykoliv [347] => |- [348] => | Způsob || どう
''dó''
jak ||   ||   ||   || どうか
''dóka''
nějak || どうでも
''dódemo''
jakkoliv [349] => |} [350] => [351] => === Čísla a vyjádření počtu === [352] => {{související|Japonské numerativy}} [353] => Japonština používá dva číselné systémy: japonský pro čísla od jedné do deseti a sinojaponský. [354] => [355] => {| class="wikitable" [356] => |- [357] => ! Význam [358] => ! Japonský [359] => ! Sinojaponský [360] => ! [[Kandži]] [361] => |- [362] => | 0 [363] => | zero
(přejato z [[Angličtina|angličtiny]]) [364] => | rei [365] => | 零, ゼロ [366] => |- [367] => | 1 [368] => | hitocu [369] => | iči [370] => | [[:wikt:一|一]] [371] => |- [372] => | 2 [373] => | futacu [374] => | ni [375] => | [[:wikt:二|二]] [376] => |- [377] => | 3 [378] => | micu, miccu [379] => | san [380] => | [[:wikt:三|三]] [381] => |- [382] => | 4 [383] => | jon, jocu, joccu [384] => | ši [385] => | [[:wikt:四|四]] [386] => |- [387] => | 5 [388] => | icucu [389] => | go [390] => | [[:wikt:五|五]] [391] => |- [392] => | 6 [393] => | muccu [394] => | roku [395] => | [[:wikt:六|六]] [396] => |- [397] => | 7 [398] => | nanacu, nana [399] => | šiči [400] => | [[:wikt:七|七]] [401] => |- [402] => | 8 [403] => | jacu [404] => | hači [405] => | [[:wikt:八|八]] [406] => |- [407] => | 9 [408] => | kokonocu [409] => | ku, kjú [410] => | [[:wikt:九|九]] [411] => |- [412] => | 10 [413] => | tó [414] => | džú [415] => | [[:wikt:十|十]] [416] => |- [417] => | 100 [418] => | [419] => | hjaku [420] => | 百 [421] => |- [422] => | 1 000 [423] => | [424] => | sen [425] => | 千 [426] => |- [427] => | 10 000 [428] => | [429] => | man [430] => | 万 [431] => |- [432] => | 100 000 [433] => | [434] => | džúman [435] => | 十万 [436] => |- [437] => |1 000 000 [438] => | [439] => |hjakuman [440] => | 百万 [441] => |- [442] => |10 000 000 [443] => | [444] => |senman [445] => | 千万 [446] => |- [447] => |100 000 000 [448] => | [449] => |oku [450] => | 億 [451] => |- [452] => |1 000 000 000 [453] => | [454] => |džúoku [455] => | 十億 [456] => |} [457] => [458] => Takže číslo {{formatnum|123456}} se pomocí ''kandži'' zapíše {{Cizojazyčně|ja|十二万三千四百五十六}} (''džú ni man san zen jon hjaku go džú roku''). ''Kandži'' se ovšem v běžném styku k zápisu čísel nepoužívá, požívají se arabské číslice. Nicméně zatímco pro nás je výchozí počítání v násobcích {{formatnum|1000}}, Japonci počítají po {{formatnum|10000}}. Sto tisíc je tedy doslova deset desetitisíců, 10 × {{formatnum|10000}} (十万 džú man), jeden milion potom sto desetitisíců, 100 × {{formatnum|10000}} (百万 hjaku man). Velké sumy peněz se často počítají v desetitisících ({{Cizojazyčně|ja|万円}} ''man'en''). [459] => [460] => Sinojaponský systém používá tzv. [[numerativ]]y ([[angličtina|anglicky]] ''counter word/measure word/classifier''), což jsou jakési „měrné jednotky“ pro počítaný předmět. Takže jeden pták je {{Cizojazyčně|ja|鳥一羽}} ''tori ičiwa'', přičemž znak ''wa'' (sinojaponské čtení) má význam „[[pero]], křídlo“. Doslovný překlad by tedy byl „pták jedno křídlo“. [461] => [462] => Japonština nerozlišuje tvarově [[množné číslo]]. V případě, že je třeba množství zdůraznit, pomáhá si příponami ''-tači,-domo,-gata,-ra'' (např. {{Cizojazyčně|ja|私たち}} ''watašitači'' – my, {{Cizojazyčně|ja|彼ら}} ''karera'' – oni), zdvojením ({{Cizojazyčně|ja|我々}} ''wareware'' – my) anebo vyjádřením počtu. [463] => [464] => === Slovesa === [465] => [[Soubor:AMB Japanese Verbs.pdf|náhled|Japonská slovesa]] [466] => Japonská [[sloveso|slovesa]] nevyjadřují [[časování]]m [[Osoba (mluvnice)|osobu]] ani [[Číslo (mluvnice)|číslo]], ale [[čas (lingvistika)|čas]], [[slovesný způsob|způsob]], [[Slovesný rod|rod]] ([[trpný rod|trpný]], [[činný rod|činný]]) a úroveň zdvořilosti. Zvláštní tvary má [[minulý čas]], zatímco tvary [[přítomný čas|přítomného]] a [[budoucí čas|budoucího času]] jsou společné a v případě potřeby se rozlišují [[příslovečné určení|příslovečným určením]]. [467] => [468] => Podle způsobu časování se slovesa dělí na ''samohlásková'' a ''souhlásková.'' [[Infinitiv|Slovníkový tvar („infinitiv“)]] samohláskových sloves se skládá z kmene končícího [[samohláska|samohláskou]] ''e'' nebo ''i'' a z přípony ''-ru'' (-る). Infinitiv souhláskových sloves se skládá z kmene končícího [[souhláska|souhláskou]] nebo samohláskou ''a'' a z přípony ''-u''. [469] => [470] => Z kmene lze vytvořit pět tzv. ''slovesných základů,'' které slouží k dalšímu tvoření slovesných tvarů: [471] => [472] => {| [473] => |- [474] => |   || souhlásková || samohlásková || použití [475] => |- [476] => | 1. základ || ''-a'' (-あ) || – || tvoření důvěrného záporu [477] => |- [478] => | 2. základ || ''-i'' (-い) || – || tvoření zdvořilého budoucího a minulého času [479] => |- [480] => | 3. základ || ''-u'' (-う) || ''-ru'' (-る) || infinitiv, citační tvar slovesa [481] => |- [482] => | 4. základ || ''-e'' (-え) || ''-re'' (-れ) [483] => |- [484] => | 5. základ || ''-o'' (-お) || – [485] => |} [486] => [487] => 3. základ (končící na -u) se považuje za základní, citační tvar slovesa. Tuto funkci má společnou s českým infinitivem. Současně je však možné ho při důvěrném projevu použít jako samostatné plnovýznamové sloveso ve větě, např.: つぎのえきでおりる。 ''Cugi no eki de oriru.'' „Vystoupím v příští stanici.“ (Doslova „Příště od stanice v vystoupit{{Fakt/dne|20140218152637}}.“ První osoba vyplyne z kontextu, přímo ve větě žádnými jazykovými prostředky vyjádřena není. Pokud by to bylo nezbytné, použilo by se osobní zájmeno s částicí は nebo が.) [488] => [489] => Další slovesné tvary (poznámka: při výslovnosti se přípona ''-masu'' zkracuje na ''[-mas],'' přípona ''-šita'' na ''[-šta]):'' [490] => [491] => {| [492] => |- [493] => | třída || důvěrně || || zdvořile [494] => |- [495] => | || || || [[budoucí čas]] || || [[minulý čas]] [496] => |- [497] => | || kladné || záporné || kladné || záporné || kladné || záporné [498] => |- [499] => | souhláskové || [[:wikt:書く|書く]]
kaku
psát || 書かない
kakanai
nepsat || 書きます
kakimasu
napíše || 書きません
kakimasen
nenapíše || 書きました
kakimašita
napsal || 書きませんでした
kakimasendešita
nenapsal [500] => |- [501] => | || [[:wikt:読む|読む]]
jomu
číst || 読まない
jomanai
nečíst || 読みます
jomimasu
přečte || 読みません
jomimasen
nepřečte || 読みました
jomimašita
přečetl || 読みませんでした
jomimasendešita
nepřečetl [502] => |- [503] => | || [[:wikt:売る|売る]]
uru
prodat || 売らない
uranai
neprodat || 売ります
urimasu
prodá || 売りません
urimasen
neprodá || 売りました
urimašita
prodal || 売りませんでした
urimasendešita
neprodal [504] => |- [505] => | || [[:wikt:買う|買う]]
kau
koupit || 買わない
ka'''w'''anai
nekoupit || 買います
kaimasu
koupí || 買いません
kaimasen
nekoupí || 買いました
kaimašita
koupil || 買いませんでした
kaimasendešita
nekoupil [506] => |- [507] => | samohláskové || [[:wikt:食べる|食べる]]
taberu
jíst || 食べない
tabenai
nejíst || 食べます
tabemasu
sní || 食べません
tabemasen
nesní || 食べました
tabemašita
snědl || 食べませんでした
tabemasendešita
nesnědl [508] => |- [509] => | || [[:wikt:見る|見る]]
miru
vidět || 見ない
minai
nevidět || 見ます
mimasu
uvidí || 見ません
mimasen
neuvidí || 見ました
mimašita
viděl || 見ませんでした
mimasendešita
neviděl [510] => |} [511] => [512] => === Částice === [513] => [514] => Na rozdíl od češtiny nejsou japonské [[částice (slovní druh)|částice]] ''(partikule)'' pouze jakýmsi zbytkovým slovním druhem bez jasně vymezené funkce. Naopak, jde o velmi důležitá gramatická slova, která určují vztahy mezi [[větný člen|větnými členy]]. Kladou se za slova nebo [[fráze (syntax)|fráze]] (obvykle [[jmenná fráze|jmenné fráze]]) a určují jejich funkci ve větě podobně jako [[předložka|předložky]] (resp. záložky, ''postpozice)'' a [[mluvnický pád|pádové]] koncovky v jiných jazycích. Lingvisté je převážně popisují jako samostatná slova, ale vzhledem k chybějícímu grafickému vyznačení hranic slov v japonštině by je bylo možné chápat i jako pádové koncovky. Pro jejich samostatnost nicméně mluví fakt, že se připojují jednou za celou frázi, nikoliv za každé slovo fráze zvlášť. [515] => [516] => ==== は ==== [517] => [518] => Částice は se nečte ''ha,'' jak by odpovídalo jejímu zápisu, ale ''wa.'' Zdůrazňuje téma promluvy a může označovat [[podmět]] nebo [[předmět (mluvnice)|předmět]] věty. Díky ní bývá japonština uváděna jako příklad jazyka, který má [[aktuální členění]] vyjádřené [[tvarosloví|morfologicky]]. [519] => [520] => * {{Cizojazyčně|ja|大阪は大きな町です。}} ''Ósaka wa ókina mači desu.'' „Ósaka je velké město.“ (doslova „Ósaka ''téma'' velký město být.“) [521] => [522] => ==== が ==== [523] => [524] => Částice が ''ga'' označuje předcházející frázi jako [[podmět]]. Pokud je podmět označen částicí は jako téma, částice が už se nepřidává. Přesto se mohou obě částice objevit v jednom souvětí, potom částice は označuje podmět [[hlavní věta|hlavní]] a částice が podmět [[vedlejší věta|vedlejší věty]]. [525] => [526] => * {{Cizojazyčně|ja|高い家具}} ''takai kagu'' „drahý nábytek“ [527] => * {{Cizojazyčně|ja|家具が高い。}} ''Kagu ga takai.'' „Nábytek je drahý.“ (doslova „nábytek ''podmět'' drahý.“) [528] => * {{Cizojazyčně|ja|山の上は景色がいいです。}} ''Jama no ue wa kešiki ga ii desu.'' „Na horách je krásná krajina.“ (doslova „hora ''genitiv'' nahoře ''téma'' krajina ''podmět'' krásný být.“) [529] => [530] => ==== を ==== [531] => [532] => Částice を se nečte ''wo,'' jak by odpovídalo jejímu zápisu, ale ''o.'' Má funkci [[akuzativ]]u, čili označuje [[přímý předmět|přímý]] [[předmět (mluvnice)|předmět]]. [533] => [534] => * {{Cizojazyčně|ja|本を読む}} ''hon o jomu'' „číst knihu“ (doslova „kniha ''předmět'' číst“) [535] => * {{Cizojazyčně|ja|絵を書く}} ''e o kaku'' „malovat obraz“ (doslova „obraz ''předmět'' malovat“) [536] => [537] => ==== の ==== [538] => [539] => Částice の ''no'' má funkci [[genitiv]]u a vytváří přivlastňovací vztahy. Lze ji vnímat jako genitivní pádovou koncovku, nebo také jako jakousi [[podřadící spojka|podřadící]] [[spojka (slovní druh)|spojku]], neboť se obvykle nachází mezi [[fráze (syntax)|frází]] vlastníka a frází vlastněného. [540] => [541] => * {{Cizojazyčně|ja|雨の音}} ''ame no oto'' „zvuk deště“ (doslova „déšť od zvuk“) [542] => * {{Cizojazyčně|ja|海の魚}} ''umi no sakana'' „mořská ryba“ (doslova „moře od ryba“) [543] => * {{Cizojazyčně|ja|子供の夏の靴}} ''kodomo no nacu no kucu'' „dětské letní boty“ (doslova „dítě od léto od bota“) [544] => [545] => ==== へ ==== [546] => [547] => Částice へ se nečte ''he,'' jak by odpovídalo jejímu zápisu, ale ''e.'' Označuje směr pohybu nebo činnosti. [548] => [549] => * {{Cizojazyčně|ja|海へ行く}} ''umi e iku'' „jet k moři“ (doslova „moře k jet“) [550] => * {{Cizojazyčně|ja|父への手紙}} ''čiči e no tegami'' „dopis otci“ (doslova „otec k od dopis“) [551] => [552] => ==== に ==== [553] => [554] => Částice に ''ni'' může mít funkci [[dativ]]u, může označovat místo stavu, účel nebo cíl děje nebo čas. Od částice へ se liší tím, že určuje cíl pohybu, zatímco へ určuje směr pohybu (což může, ale nemusí být totéž). [555] => [556] => * {{Cizojazyčně|ja|母にあげる。}} ''Haha ni ageru.'' „Dát matce.“ (doslova „matka k dát“) [557] => * {{Cizojazyčně|ja|友達が広島に住む。}} ''Tomodači ga Hirošima ni sumu.'' „Přítel bydlí v Hirošimě.“ (doslova „přítel ''podmět'' Hirošima v bydlet“) [558] => * {{Cizojazyčně|ja|部屋に入る。}} ''Heja ni hairu.'' „Vstoupit do místnosti.“ (doslova „místnost do vstoupit“) [559] => * {{Cizojazyčně|ja|夏に}} ''nacu ni'' „v létě“ (doslova „léto v“) [560] => * {{Cizojazyčně|ja|学校に行く。}} ''Gakkó ni iku.'' „Jdu do školy.“ (doslova „škola do jít“) [561] => * {{Cizojazyčně|ja|学校へ行く。}} ''Gakkó e iku.'' „Jdu ke škole.“ (doslova „škola k jít“) [562] => [563] => Tato částice má i mnoho dalších použití, např. z nepravých přídavných jmen záměnou za původní な vytvoří [[příslovce]]: [564] => [565] => * {{Cizojazyčně|ja|静かに}} ''šizuka ni'' „tiše“ ({{Cizojazyčně|ja|静かな}} ''šizuka na'' „tichý“, „klidný“) [566] => [567] => ==== で ==== [568] => [569] => Částice で ''de'' má funkci [[instrumentál]]u, označuje prostředek nebo způsob činnosti. [570] => [571] => * {{Cizojazyčně|ja|船で行く}} ''fune de iku'' „jet lodí“ (doslova „loď s jet“) [572] => * {{Cizojazyčně|ja|英語で話す}} ''eigo de hanasu'' „mluvit anglicky“ (doslova „angličtina s mluvit“) [573] => [574] => ==== から ==== [575] => [576] => Částice から ''kara'' má funkci [[ablativ]]u, vyjadřuje místní nebo časové východisko nebo příčinu děje. Přibližně odpovídá českým předložkám ''z, od.'' [577] => [578] => * {{Cizojazyčně|ja|船は港から出る}} ''fune wa minato kara deru'' „lodě odjíždějí z přístavu“ (doslova „loď ''téma'' přístav z odjíždět“) [579] => * {{Cizojazyčně|ja|月曜日から働く}} ''gecujóbi kara hataraku'' „pracovat od pondělí“ (doslova „pondělí od pracovat“) [580] => * {{Cizojazyčně|ja|酒は米から作る}} ''sake wa kome kara cukuru'' „sake se vyrábí z rýže“ (doslova „sake ''téma'' rýže z vyrábět“) [581] => [582] => ==== まで ==== [583] => [584] => Částice まで ''made'' vyjadřuje místní nebo časovou krajní mez, odpovídá českému ''až do.'' [585] => [586] => * {{Cizojazyčně|ja|京都まで行く}} ''Kjóto made iku'' „jet až do Kjóta“ (doslova „Kjóto až-do jet“) [587] => * {{Cizojazyčně|ja|朝まで起きる}} ''asa made okiru'' „být vzhůru do rána“ (doslova „ráno až-do bdít“) [588] => [589] => ==== と, や ==== [590] => [591] => Částice と ''to'' nemá funkci pádové koncovky ani předložky, ale spíše [[souřadící spojka|souřadící]] [[spojka (slovní druh)|spojky]] „a“ u úplného výčtu. Podobnou funkci má i částice や ''ja'', avšak používá se u výčtu neúplného. [592] => [593] => * {{Cizojazyčně|ja|大きい木と小さい石}} ''ókí ki to čísai iši'' „velký strom a malý kámen“ [594] => * {{Cizojazyčně|ja|女の子と男の子}} ''onnanoko to otokonoko'' „děvčata a chlapci“ [595] => * {{Cizojazyčně|ja|庭に猫や犬がいる。}} ''Niwa ni neko ja inu ga iru.'' „Na zahradě je kočka a pes.“ (částice や říká, že jsou tam i další zvířata) [596] => [597] => ==== も ==== [598] => [599] => Částice も ''mo'' zhruba odpovídá českým slovům ''i, také,'' v záporu ''ani.'' Pokud se vyskytne společně s částicí を, znamená „dokonce i“. [600] => [601] => * {{Cizojazyčně|ja|地図を買う}} ''čizu o kau'' „koupím si mapu“ (doslova „mapa ''předmět'' koupit“) [602] => * {{Cizojazyčně|ja|雑誌も買う}} ''zašši mo kau'' „koupím si i časopis“ (doslova „časopis i koupit“) [603] => * {{Cizojazyčně|ja|本をも買う}} ''hon o mo kau'' „koupím si dokonce i knihu“ (doslova „kniha ''předmět'' i koupit“) [604] => [605] => ==== か ==== [606] => [607] => Částice か ''ka'' se klade na konec věty a tvoří [[tázací věta|tázací větu]]. Na rozdíl od jiných jazyků se tázací věta v písmu nevyznačuje [[otazník]]em, ani se v ní nemění [[slovosled]]. [608] => [609] => * {{Cizojazyčně|ja|枝が緑。}} ''Eda ga midori.'' „Větev je zelená.“ [610] => * {{Cizojazyčně|ja|枝が緑か。}} ''Eda ga midori ka.'' „Je větev zelená?“ [611] => [612] => === Slovosled === [613] => [614] => Struktura japonské věty je [[SOV]] ([[podmět]]-[[předmět (mluvnice)|předmět]]-[[sloveso]]). Japonština vyjadřuje gramatickou roli a [[mluvnický pád|pád]] slova pomocí nesamostatných významových jednotek, tzv. [[Partikule (slovní druh)|partikulí]]. [615] => [616] => Příklad: [617] => [618] => {| class="wikitable" style="width:60%;" [619] => |- [620] => | style="width:20%;"| [[kandži]]/[[kana (písmo)|kana]] [621] => | style="width:20%;"| 私 [622] => | style="width:20%;"| は [623] => | style="width:20%;"| ミルク [624] => | style="width:20%;"| を [625] => | style="width:20%;"| 飲みます [626] => |- [627] => | style="width:20%;"| [[hiragana]] [628] => | style="width:20%;"| わたし [629] => | style="width:20%;"| は [630] => | style="width:20%;"| みるく [631] => | style="width:20%;"| を [632] => | style="width:20%;"| のみます [633] => |- [634] => | style="width:20%;"| český přepis [635] => | style="width:20%;"| wataši [636] => | style="width:20%;"| wa [637] => | style="width:20%;"| miruku [638] => | style="width:20%;"| (w)o [639] => | style="width:20%;"| nomimasu [640] => |- [641] => | style="width:20%;"| význam [642] => | style="width:20%;"| já [643] => | style="width:20%;"| ''(tematická částice)'' [644] => | style="width:20%;"| mléko [645] => | style="width:20%;"| ''(akuzativní částice)'' [646] => | style="width:20%;"| pít – zdvořilý tvar [647] => |} [648] => [649] => Jednotlivé prvky věty mohou být vynechány, vyplývají-li z kontextu; a v praktické mluvě tomu tak ve velké míře je – důvtipná vynechání např. některých zájmen jsou pak zdrojem (někdy záměrných) dvojsmyslů a narážek. [650] => [651] => == Úrovně zdvořilosti == [652] => [653] => Japonština rozlišuje zdvořilost promluvy na gramatické úrovni. Zdvořilost se vyjadřuje různými prostředky a jde o obecnou volbu výrazů podle toho, s kým nebo o kom mluvíme. Neomezuje se tedy pouze na případy, kdy se přímo obracíme na respektovanou osobu, jako je tomu v českém vykání. Vzdálenou analogií je v češtině, kromě vykání a tykání, také rozlišování knižního, hovorového a vulgárního stylu. Je dobré vědět, že zvládnutí jazykové zdvořilosti je pro Japonce velmi důležité a Japonec jiného člověka při prvním kontaktu posuzuje právě z hlediska jazykové zdvořilosti. [654] => [655] => Rozeznáváme tyto úrovně zdvořilosti:Ivan Krouský: ''Učebnice japonštiny.'' 229 pp. Nakladatelství H & H Vyšehradská, Praha, 2001. {{ISBN|80-86022-98-6}} Str. 189. [656] => [657] => * [[:wikt:丁寧語|丁寧語]] ''teineigo'' – zdvořilá řeč (angl. ''polite language'') (např. ''masu, desu'' apod.) [658] => * [[:wikt:尊敬語|尊敬語]] ''sonkeigo'' – uctivá řeč (angl. ''honorific language'') [659] => * 謙譲語 ''kendžógo'' – skromná řeč (angl. ''humble language'') (např. ''itadaku'') [660] => [661] => Kromě těchto různých úrovní zdvořilosti existuje i úroveň důvěrná neboli prostá (tj. bez použití zdvořilostních prostředků). [662] => [663] => === Důvěrná úroveň === [664] => [665] => Důvěrná, prostá nebo také „dětská“ úroveň je používána dětmi a vůči dětem, než se ve [[škola|škole]] naučí zdvořilé úrovni, a také mezi členy [[rodina|rodiny]] nebo v rámci užší skupiny, například party kamarádů nebo úzkého pracovního kolektivu. V důvěrné úrovni jsou také psány neosobní texty, např. [[noviny]]. Cizinec se patrně nikdy nedostane do situace, kdy by mohl na této úrovni komunikovat, a Japonec za běžných okolností vůči cizinci tuto úroveň nepoužije. [666] => [667] => Znalost důvěrného stupně je důležitá i proto, že tvoření zdvořilých tvarů přímo vychází z tvarů důvěrných. [668] => [669] => Na důvěrnou úroveň patří mj. koncovka slovesného záporu -ない ''-nai,'' např. „nepůjdu“ důvěrně 行かない ''ikanai,'' zdvořile 行きません ''ikimasen.'' [670] => [671] => === Zdvořilá úroveň === [672] => [673] => Tato úroveň je používána nejčastěji. Je to bezpečná úroveň, slušná za všech okolností. Je používána vůči dospělým, kteří nejsou částí stejné uzavřené skupiny, vůči cizincům apod. Nevyjadřuje důvěrnost, ale ani společenskou nerovnost. [674] => [675] => Na zdvořilou úroveň patří např. tyto slovesné koncovky: [676] => * -[[:wikt:ます|ます]] ''-masu'' (budoucí čas kladný) [677] => * -ません ''-masen'' (budoucí čas záporný) [678] => * -ました ''-mašita'' (minulý čas kladný) [679] => * -ませんでした ''-masendešita'' (minulý čas záporný) [680] => [681] => === Uctivá úroveň === [682] => [683] => Uctivá (formální, honorifická) úroveň je používána vůči lidem, kteří stojí na společenském žebříčku výrazně výše než mluvčí, ať už mluvíme o nich nebo s nimi. Honorifické tvary jsou používány, mluví-li například řadový [[zaměstnanec]] s [[prezident]]em [[Obchodní společnost|společnosti]] nebo běžný [[Japonci|Japonec]] s [[Předseda vlády|předsedou vlády]]. Uctivá mluva je také používána vůči výrazně starším, významným umělcům a všeobecně úctyhodným lidem. [684] => [685] => Do této úrovně komunikace spadá jak výše zmíněná uctivá řeč (sonkeigo), tak i skromná řeč (kendžógo). První zahrnuje prostředky, jak vyjádřit úctu ke společensky výše postavené osobě („povýšit ji“), druhá naopak snižuje význam mluvčího („ponížit se“). [686] => [687] => Příkladem skromné řeči je pomocné sloveso いただく ''itadaku'' s původním významem „přijmout“ (jeho neutrálním protějškem je sloveso もらう ''morau''). Příklad: [688] => * 空港まで行ってもらえますか。 ''kúkó made itte moraemasu ka.'' „Zavezl byste mne až na letiště?“ [689] => ** Neutrální zdvořilá úroveň. 行って ''itte'' je [[přechodník]] slovesa [[:wikt:行く|行く]] ''iku'' „jít“. もらえます ''moraemasu'' je budoucí čas slovesa もらう ''morau'' „dostat“. Kombinace těchto slovesných tvarů znamená „dostat jízdu“, tedy „být zavezen“. [690] => * 友達のお父さんに空港まで行っていただきました。 ''tomodači no otósan ni kúkó made itte itadakimašita.'' „Přítelův otec mne zavezl až na letiště.“ [691] => ** Skromná úroveň. いただきました ''itadakimašita'' je minulý čas skromného slovesa いただく ''itadaku,'' „poníženě, s povděkem přijmout“ (v tomto případě odvezení). Celá věta tak dostává nádech „Přítelův otec byl tak velice laskav, že mne zavezl až na letiště.“ [692] => [693] => Uctivé výrazy se často poznají podle honorifické předpony お- ''o-,'' ご- ''go-,'' které se mohou objevit jak před slovesy, tak před podstatnými a přídavnými jmény. Slovesa kromě toho opět mění i koncovku. Např. sloveso [[:wikt:読む|読む]] ''jomu'' „číst“ má uctivý tvar お[[:wikt:読み|読み]]になる ''ojomi ni naru.'' Naopak skromné tvary jsou お読みいたす ''ojomi itasu'' nebo お読みする ''ojomi suru.'' [694] => [695] => Uctivé tvary také pronikly do ostatních úrovní komunikace jako součásti zdvořilostních frází nebo výrazů pro věci, ke kterým mají Japonci úctu: '''''go'''han'' ([[:wikt:御飯|御飯]]) – vařená [[rýže]], '''''o'''kane'' ([[:wikt:お金|お金]]) – [[peníze]], ''arigató '''go'''zaimasu'' ありがとうご座います – děkuji mnohokrát, '''''o'''hajó '''go'''zaimasu'' [[:wikt:お早う御座います|お早うご座います]] – dobré jitro (tučně jsou vyznačeny honorifické prefixy). [696] => [697] => == Vzorový text == [698] => [699] => {{Vzorový text [700] => |VDLP=ano [701] => |Komentář= [702] => |Jazyk 1=japonsky [703] => |Text 1=すべての[[:wikt:人間|人間]]は、生まれながらにして[[:wikt:自由|自由]]であり、かつ、[[:wikt:尊厳|尊厳]]と[[:wikt:権利|権利]]とについて[[:wikt:平等|平等]]である。人間は、理性と良心とを授けられており、互いに同胞の精神をもって行動しなければならない。 [704] => |Jazyk 2=(čekošiki) rómadži [705] => |Text 2=Subete no ningen wa, umarenagara ni šite džijú de ari, kacu, songen to kenri to ni cuite bjódó de aru. Ningen wa, risei to rjóšin to (w)o sazukerarete ori, tagai ni dóhó no seišin (w)o motte kódó ši nakereba naranai. [706] => }} [http://www.ohchr.org/EN/UDHR/Pages/Language.aspx?LangID=jpn Oficiální text na stránce Vysokého komisaře OSN pro lidská práva] [707] => [708] => == Odkazy == [709] => === Poznámky === [710] => {{Poznámky}} [711] => [712] => === Reference === [713] => [714] => [715] => === Literatura === [716] => * AKAMACU, Cutomu. ''Japanese phonology: A functional approach''. Lincom Europa, Mnichov, 2000. {{ISBN|3-89586-544-3}}. [717] => * {{Citace monografie [718] => | příjmení = Barešová [719] => | jméno = Ivona [720] => | příjmení2 = Dytrtová [721] => | jméno2 = Monika [722] => | titul = Problematika české transkripce japonštiny a pravidla jejího užívání [723] => | vydání = 1 [724] => | vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci [725] => | místo = Olomouc [726] => | rok = 2014 [727] => | počet stran = 100 [728] => | poznámky = Soubor doporučených pravidel pro přepis japonštiny do češtiny [729] => | url = http://japonstina.upol.cz/pluginfile.php/2/course/section/2/Baresova-e-kniha.pdf [730] => | isbn = 978-80-244-4017-0 [731] => | datum přístupu = 2018-01-30 [732] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160304121855/http://japonstina.upol.cz/pluginfile.php/2/course/section/2/Baresova-e-kniha.pdf [733] => | datum archivace = 2016-03-04 [734] => | nedostupné = ano [735] => }} {{Wayback|url=http://japonstina.upol.cz/pluginfile.php/2/course/section/2/Baresova-e-kniha.pdf |date=20160304121855 }} [736] => * KROUSKÝ, Ivan. ''Učebnice japonštiny.'' 229 s. Nakladatelství H & H Vyšehradská, Praha, 2001. {{ISBN|80-86022-98-6}} [737] => * LABRUNE, Laurence. ''The Phonology of Japanese.'' Oxford University Press, 2012. {{ISBN|9780199545834}}. [738] => * ŠIBATANI, Masajoši: ''The Languages of Japan.'' Cambridge University Press, Cambridge, 1990. {{ISBN|0-521-36070-6}} [739] => [740] => === Související články === [741] => * [[Japonské numerativy]] [742] => [743] => === Externí odkazy === [744] => {{InterWiki|code=ja|Japonská}} [745] => * {{Commonscat}} [746] => * {{Wikislovník|heslo=japonština}} [747] => * {{Wikislovník|kategorie=Japonština}} [748] => * {{Wikiverzita|úložiště=Japonština}} [749] => [750] => * [http://jisho.org/ Online japonsko-anglický slovník] [751] => * [https://web.archive.org/web/20060811180623/http://kimallen.sheepdogdesign.net/Japanese/polite.html Kim Allen:Politeness Levels] – O zdvořilostních úrovních [752] => * [https://web.archive.org/web/20060706203024/http://homepage3.nifty.com/jgrammar/grammar/jgr_vcon.htm Logical Japanese Grammar] – Ohýbání sloves [753] => * [https://web.archive.org/web/20061130123415/http://kimallen.sheepdogdesign.net/Japanese/index.html Japanese for western brain] – Zaměřeno na anglicky mluvící, nicméně mnoho užitečných informací i pro ostatní [754] => * [https://web.archive.org/web/20090202181422/http://www.shotokai.com.br/akser-curso-de-japones.html AKSER Brasil - Japanese Video Course] [755] => * [https://web.archive.org/web/20101115145018/http://konoha.fjfi.cvut.cz/?q=jap Základy japonštiny pro zájemce o anime a další lidi] [756] => * [https://web.archive.org/web/20130905161906/http://kanji.prasatko.jp/ Česko-japonský online slovník] [757] => * [http://is.muni.cz/th/255493/ff_b/Analyza_nejnovejsich_tendenci_ve_vyvoji_zdvorilostni_japonstiny.txt Analýza nejnovějších tendencí ve vývoji zdvořilostní japonštiny] [758] => * [http://www.hyoton.websnadno.cz/Japonstina.html Japonština] [759] => [760] => [761] => {{Japonsko-rjúkjúské jazyky}} [762] => {{Autoritní data}} [763] => {{Portály|Japonsko}} [764] => [765] => [[Kategorie:Japonština| ]] [766] => [[Kategorie:Japonsko-rjúkjúské jazyky]] [767] => [[Kategorie:Živé jazyky]] [768] => [[Kategorie:Jazyky Japonska]] [769] => [[Kategorie:Jazyky Palau]] [] => )
good wiki

Japonština

Japonské dialekty Japonské dialekty Japonština ( nihongo, nippongo) je jazyk, kterým mluví přibližně 130 milionů lidí. Většina z nich žije v Japonsku, část pak v komunitách japonských emigrantů po celém světě.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'kandži','hiragana','množné číslo','podmět','1. osoba','2. osoba','Hepburnův přepis','kana (písmo)','katakana','3. osoba','předmět (mluvnice)','zájmeno'

Hiragana

Kandži

Katakana

Podmět

Zájmeno