Array ( [0] => 15480623 [id] => 15480623 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Jazz [uri] => Jazz [3] => EubieBlake.jpg [img] => EubieBlake.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Jazz je fascinující hudební žánr, který vznikl na začátku 20. století v Spojených státech a rychle se stal symbolem kreativního vyjádření a kulturní výměny. Jeho kořeny spočívají v afroamerické hudební tradici, ale čerpá také z evropské hudby, což vytváří jedinečný a dynamický mix. Jazz se charakterizuje improvizací, rytmickými variacemi a bohatou harmonií, což neustále inspiruje hudebníky i posluchače k novým objevům. V průběhu své historie se jazz vyvíjel do mnoha různých stylů, včetně swingu, bebopu, cool jazzu a fusion. Každý z těchto směrů přináší své vlastní prvky a inovace, které dodávají této hudbě neustálou energii a přitažlivost. Mnoho světově uznávaných hudebníků, jako jsou Louis Armstrong, Duke Ellington, Miles Davis a John Coltrane, obohatilo jazz svým jedinečným přístupem a osobním stylem, čímž posunuli hranice tohoto žánru a inspirovali generace hudebníků. Jazz má také schopnost spojovat lidi. Společné jam sessions a koncerty vytvářejí prostor pro sdílení a výměnu nápadů, které překračují kultury a tradice. Přes své kořeny ve 20. století se jazz vyvinul v globální fenomén, který má silnou přítomnost ve všech koutech světa. Dnes je jazz více než jen hudba; je to způsob vyjádření emocí a myšlenek, který odráží rozmanitost lidské zkušenosti. Jazzové festivaly a kluby přitahují posluchače, kteří si užívají vynikající hudbu a společenské interakce, což posiluje komunitního ducha a kulturní obohacení. I když některé výzvy zůstávají, jazz jako umělecká forma nadále prosperuje a ukazuje, jak hudba může být silným nástrojem pro pozitivní změnu a spojení mezi lidmi. [oai_cs_optimisticky] => Jazz je fascinující hudební žánr, který vznikl na začátku 20. století v Spojených státech a rychle se stal symbolem kreativního vyjádření a kulturní výměny. Jeho kořeny spočívají v afroamerické hudební tradici, ale čerpá také z evropské hudby, což vytváří jedinečný a dynamický mix. Jazz se charakterizuje improvizací, rytmickými variacemi a bohatou harmonií, což neustále inspiruje hudebníky i posluchače k novým objevům. V průběhu své historie se jazz vyvíjel do mnoha různých stylů, včetně swingu, bebopu, cool jazzu a fusion. Každý z těchto směrů přináší své vlastní prvky a inovace, které dodávají této hudbě neustálou energii a přitažlivost. Mnoho světově uznávaných hudebníků, jako jsou Louis Armstrong, Duke Ellington, Miles Davis a John Coltrane, obohatilo jazz svým jedinečným přístupem a osobním stylem, čímž posunuli hranice tohoto žánru a inspirovali generace hudebníků. Jazz má také schopnost spojovat lidi. Společné jam sessions a koncerty vytvářejí prostor pro sdílení a výměnu nápadů, které překračují kultury a tradice. Přes své kořeny ve 20. století se jazz vyvinul v globální fenomén, který má silnou přítomnost ve všech koutech světa. Dnes je jazz více než jen hudba; je to způsob vyjádření emocí a myšlenek, který odráží rozmanitost lidské zkušenosti. Jazzové festivaly a kluby přitahují posluchače, kteří si užívají vynikající hudbu a společenské interakce, což posiluje komunitního ducha a kulturní obohacení. I když některé výzvy zůstávají, jazz jako umělecká forma nadále prosperuje a ukazuje, jak hudba může být silným nástrojem pro pozitivní změnu a spojení mezi lidmi. ) Array ( [0] => {{různé významy}} [1] => {{Infobox - hudební žánr [2] => | název = Jazz [3] => | původ ve stylech = [[Blues]] a afroamerická [[folk]]ová hudba, [[Ragtime]], pochodové písně z [[1910–1919|druhého desetiletí 20. století]], [[Dechová hudba|evropská dechová hudba]] [4] => | kulturní pozadí = konec [[19. století]],
[[New Orleans]], [[Louisiana]], [[Spojené státy americké|USA]] [5] => | nástroje = [[saxofon]], [[trubka]], [[pozoun]], [[klarinet]], [[klavír]], [[kytara]],[[hammondovy varhany]], [[kontrabas]], [[Bicí souprava|bicí]], [[Zpěv]] [6] => | popularita = 20. - 60. léta [7] => | odvozené styly = [8] => | seznam podstylů = [9] => | podstyly = [[Avant-garde jazz]] – [[Bebop]] – [[Cool jazz]] - [[Stride Piano]] – [[Dixieland]] – [[Free jazz]] – [[Gypsy jazz]] – [[Hard bop]] – [[Jazz fusion]] –[[Kansas City Jazz]] – [[Latin jazz]] – [[Mainstream jazz]] – [[Modal jazz]] – [[M-Base]] – [[Smooth jazz]] – [[Soul-jazz]] – [[Swing (hudba)|Swing]] – [[Third stream]] – [[West Coast jazz]] [10] => | směs stylů = [[Acid jazz]] – [[Asian American jazz]] – [[Calypso jazz]] – [[Crossover jazz]] – [[Jazz blues]] – [[Jazz fusion]] – [[Jazz rap]] – [[Jazz-rock]] – [[Nu jazz]] – [[Smooth jazz]] – [[Bossa Nova]] – [[rhythm and blues]] – [[deep house]] [11] => | regionální scény = [12] => | jiná témata = [13] => }} [14] => {{Cizojazyčně|en|'''Jazz'''}}, čili '''džez''' (z [[Angličtina|angličtiny]]), je původně [[Spojené státy americké|severoamerický]] [[hudební styl]], který vznikl na začátku [[20. století]] mezi afroamerickou komunitou na jihu [[Spojené státy americké|USA]], smícháním [[Afrika|afrických]] a [[Evropa|evropských]] hudebních stylů. Jeho africké kořeny se projevují hlavně v používání blue tónů, [[odpovídačka|odpovídaček]], [[improvizace]], [[Polyrytmus|polyrytmů]], [[synkopa|synkop]] a tečkovaných (houpavých) skupin not. Později jazz přebíral i prvky populární hudby. Původ slova jazz, které bylo pro označení této hudby poprvé použito okolo r. [[1915]], je nejasný, avšak pravděpodobně se jedná o zkomolenou zkratku ''jas(mine)'' v narážce na [[jasmín]]ový parfém, populární v [[New Orleans]] té doby.{{Citace elektronického periodika [15] => | titul = Origin of the Word Jazz [16] => | periodikum = www.upstateswing.com [17] => | url = http://www.upstateswing.com/Greg/origin-of-the-word-jazz.php [18] => | datum přístupu = 2023-04-26 [19] => }} [20] => [21] => V jazzu vznikala od jeho počátku řada podžánrů, od [[New Orleans|neworleanského]] [[dixieland]]u, datovaného do prvního desetiletí 20. století, přes [[Swing (hudba)|swing]] v podání [[big band]]ů ze 30. a 40. let, [[bebop]] ve 40. letech, rozmanitý [[latinský jazz]] a jeho kombinace, např. [[afrokubánský jazz]] a [[brazilský jazz]] z 50. a 60. let, [[jazz fusion|jazz-rock fusion]] ze 70. let, až po např. [[acid jazz]]. [22] => [23] => == Původ == [24] => Do r. [[1808]] bylo dovezeno do [[Spojené státy americké|USA]] skoro půl milionu černošských [[Otrokářství|otroků]], především ze západní [[Afrika|Afriky]]. Otroci si s sebou "přivezli" silné [[Tradice|hudební tradice]]. Africká hudba byla většinou účelová, pomáhala při práci ([[pracovní píseň|pracovní písně]]), nebo byla součástí kmenových [[rituál]]ů, včetně [[bojové pokřiky|bojových pokřiků]]. Podle africké tradice měly písně jednohlasou [[melodie|melodii]] a používali odpovídačky (call-and-response), ale bez evropské představy [[harmonie]]. Rytmy odrážely africký způsob mluveného projevu. Používala se [[Bluesová stupnice|pentatonická stupnice]], prokládaná [[Bluesová stupnice|blue tóny]] v [[blues]] a jazzu. [25] => [26] => Na začátku [[19. století]] rostl počet [[černoši|černošských]] muzikantů, kteří se učili hrát na [[Hudební nástroj|evropské nástroje]], především na [[housle]], které používali k parodování evropské taneční hudby ve svých tradičních tancích [[cakewalk]]. "Bílí" umělci (černě namaskovaní), kteří rozšiřovali černošskou hudbu mezi širokou veřejnost v evropských a amerických pěveckých show, naopak kombinovali [[Synkopa|synkopy]] a evropský [[Harmonie|harmonický]] doprovod. [[Louis Moreau Gottschalk]] upravil africko-americkou hudbu cakewalk, také jihoafrické, karibské a jiné melodie otroků, do podoby salonních písní pro piano. Další vliv na podobu jazzu mělo začlenění harmonického stylu [[chorál]]ů, který se černoši naučili v kostelích, a včlenili jej do své hudby, např. do [[Spirituál (hudba)|spirituálů]]. Původ blues je nedoložený, jednou z možností je, že vzniklo jako [[Světskost|světská]] podoba spirituálů. Vznik a vývoj afroamerické hudby a kultury od doby otroctví sledoval např. [[Paul Oliver]], v r. 2007 založil sbírku africko-americké hudby a souvisejících tradic. [27] => [28] => == 1890–1910 == [29] => [30] => === Ragtime === [31] => [[Otrokářství|Zrušení otroctví]] (r. [[1865]]) vedlo k novým možnostem vzdělání [[Svoboda|osvobozených]] Afroameričanů, ale přetrvávající sociální rozdělení znamenalo omezené pracovní možnosti. Černošští muzikanti připravovali zábavu pro nižší společenské vrstvy (např. [[tanec|tance]], pěvecké show), černošští pianisté hráli v barech, klubech a nevěstincích. [32] => [33] => V r. [[1897]] první bělošský skladatel [[William H. Krell]] vydal svou „[[Mississippi Rag]]“," jako první psaný instrumentální [[ragtime]] pro piano. Následující rok složil pianista [[Scott Joplin]] (je označován za Krále ragtime) skladbu „[[Original Rags]]“, poté v r. [[1899]] vydal světový hit „[[Maple Leaf Rag]]“. Napsal řadu známých [[Ragtime|ragtimů]], kombinujících synkopy, banjo figury (?), a někdy i call-and-response. Otcem blues je nazýván [[W. C. Handy]], který blues vydával a zpopularizoval, a jehož „[[Memphis Blues]]“ z r. [[1912]] a „[[St. Louis Blues]]“ z r. [[1914]] se staly [[jazzový standard|jazzovými standardy]]. [34] => [35] => === Muzika z New Orleans === [36] => Na vývoj raného jazzu měla muzika z [[New Orleans]]u velký vliv. Hodně místních jazzových interpretů hrálo ve čtvrti [[Storyville]]. Pochodové kapely hrály na [[Pohřeb|pohřbech]] [[Komunita|africké komunity.]] Nástroje, používané v těchto, a v tanečních kapelách, se staly základními nástroji pro jazz. Jsou jimi [[dechový nástroj|dechové]] a [[bicí souprava|bicí nástroje]]. Malé kapely, v nichž působili samouci i vzdělaní afroameričtí hudebníci (mnozí vycházeli z tradic pohřebních procesí v New Orleans), hrály klíčovou roli ve vývoji a rozšíření raného jazzu. Kapely cestovaly napříč černošskými komunitami na [[Jih (USA)|jihu]], a od r. [[1914]] hráli afrokreolští a afroameričtí muzikanti i v [[Západ USA|západních]] městech USA. [37] => [38] => Afrokreolský pianista [[Jelly Roll Morton]] začal svou kariéru v Storyville. Od r. [[1904]] procestoval s [[Vaudeville]] show města na severu [[Spojené státy americké|USA]], včetně [[Chicago|Chicaga]] a [[New York]]u. Jeho „[[Jelly Roll Blues]]“, jež napsal v r. [[1905]], bylo publikováno v r. [[1915]] jako první jazzové tištěné [[Aranžmá (hudba)|aranžmá]]. To přitáhlo do [[New Orleans]] mnoho muzikantů. [39] => [40] => Na severovýchodě [[Spojené státy americké|USA]] se rozvíjelo hraní ragtime, zejména v podání [[James Reese Europe]] a jeho symfonického [[Cleff Club]] orchestru v New Yorku. Hrál např. na [[Dobročinnost|benefičním]] koncertu v [[Carnegie Hall]] v r. [[1912]], a jeho „Society Orchestra“ se v r. [[1913]] stala první nahrávkou černošské skupiny. [[Eubie Blake]], ovlivněný [[James P. Johnson|James P. Johnsonem]], vyvíjel v té době styl [[stride piano]] playing, ve kterém pravá ruka hraje [[Melodie|melodii]], zatímco levá ruka se stará o [[Rytmus (hudba)|rytmus]] a basu. [41] => [42] => Za pravděpodobně vůbec první nahrávku jazzové hudby lze patrně považovat gramodesku '''„Livery Stable Blues“''' od ''Original Dixieland Jass Band'', vydané [[26. únor|26. února]] [[1917]].Český rozhlas Praha: [https://www.mujrozhlas.cz/rozhrani/magazin-zajimavosti-o-rozhlase-lidech-pravidelne-setkani-dvou-svetu-rozhlasoveho-9 RozHraní – magazín zajímavostí o rozhlase a lidech], vysíláno 8. března 2007., její [[Coververze|coververzi]] nahráli v září 1917 [[William Christopher Handy]] a jeho ''Orchestra of Memphis''. Toho roku nespočet kapel vytvořilo [[Záznam a reprodukce zvuku|nahrávky]] se zdůrazněním slova „jazz“ v názvu skladby, ale většinou to byl spíše ragtime, než jazz. Do Evropy tento styl přivezli v únoru [[1918]] James Reese a jeho kapela ''Hellfighters'', kteří po svém návratu do USA nahráli desku „The Darktown Strutter's Ball“. [43] => [44] => == 20. a 30. léta 20. století == [45] => [[Prohibice]] v [[Spojené státy americké|USA]] (1920–1933) zakázala prodej [[alkoholický nápoj|alkoholických]] nápojů. [[Nezákonnost|Nezákonný]] obchod s alkoholem v době tzv. „[[Jazzový věk|jazzového věku]]“{{Citace elektronického periodika [46] => | příjmení = Ehrenberger [47] => | jméno = Jakub [48] => | příjmení2 = [49] => | jméno2 = [50] => | titul = RECENZE: Povídky jazzového věku. Krátký pohled do pokladnice Francise Scotta Fitzgeralda [51] => | periodikum = TOPZINE.cz [52] => | url = https://www.topzine.cz/recenze-povidky-jazzoveho-veku-kratky-pohled-do-pokladnice-francise-scotta-fitzgeralda [53] => | datum vydání = 2012-01-11 [54] => | jazyk = cs [55] => | datum přístupu = 2023-04-26 [56] => }}, éry, kdy populární hudba obsahovala jak aktuální taneční, ale i nové písně a divadelní melodie, ovlivnil i to, že jazz začal být považován za nemorální. Mnoho členů starší generace v tom vidělo ohrožování starých kulturních zásad, a prosazování nových, úpadkových hodnot z tzv.„Roaring Twenties“ (bouřlivých dvacátých let). Od r. [[1919]] Kid Oryův Original Creole Jazz Band, složený z muzikantů z New Orleansu, hrál v [[San Francisco|San Francisku]] a [[Los Angeles]], kde v r. 1919 nahráli svou první nahrávku. Hlavním centrem rozvoje jazzu bylo [[Chicago]], kde se [[Joe King Oliver|King Oliver]] spojil [[Bill Johnson (hudebník)|Billem Johnsonem]]. V tomto roce vznikla i první nahrávka [[Bessie Smith]]ové, nejznámější bluesové [[zpěvačky]] 20. let 20. století. [57] => [58] => [[Bix Beiderbecke]] založil r. [[1924]] kapelu The Wolverines. V témže roce se [[Louis Armstrong]] přidal k taneční kapele [[Fletcher Henderson]]a, působil zde jako [[sólista]] na [[Trubka|trubku]]. Pak zformoval vlastní skupinu [[Louis Armstrong and His Hot Five|Hot Five]], a vytvořil oblíbený styl [[scat singing]] (pěvecká improvizace). [[Jelly Roll Morton]] nahrával s kapelou New Orleans Rhythm Kings, poté zformoval kapelu Red Hot Peppers. [59] => [60] => Zvýšila se [[poptávka]] po výstřední taneční hudbě, hrané bělošskými orchestry, jako třeba Orchestrem [[Jean Goldkett|Jeana Goldketta]] a Orchestrem [[Paul Whiteman|Paula Whitemana]]. Ten v r. [[1924]] nacvičil se svým Whiteman's Orchestra skladbu [[Rhapsody in Blue]] od skladatele [[George Gershwin]]a. Z dalších, nově vzniklých hudebních souborů, lze jmenovat např. [[Fletcher Henderson]]'s band, [[Duke Ellington]]'s band v [[New York]]u a [[Earl Hines]]'s Band v [[Chicago|Chicagu]]. Všechny uvedené kapely měly značný vliv na vývoj [[big band]]ovského [[Swing (hudba)|swingu]]. [61] => [62] => === Swing === [63] => Třicátá léta patřila populárním [[Swing (hudba)|swingovým]] [[big band]]ům, v nichž se někteří [[Sólista|sólisté]] zapsali do dějin jako [[Kapelník|kapelníci]]. Patří mezi ně [[Count Basie]], [[Cab Calloway]], [[Fletcher Henderson]], [[Earl Hines]], [[Duke Ellington]], [[Artie Shaw]], [[Tommy Dorsey]], [[Benny Goodman]], [[Frank Sinatra]] a [[Glenn Miller]]. [64] => [65] => Swing byl také taneční hudba, a byl v rádiích živě vysílán po celé Americe po řadu let. Ačkoliv to byl [[Společnost|kolektivní]] zvuk, nabízel [[Individualismus|individuálně]] muzikantům šanci zahrát si sóla a improvizované melodie, i tematická sóla, která leckdy mohou být velmi [[komplexní]] a důležitou součástí hudby. [66] => [67] => Časem se sociální kritika [[Rasismus|rasového]] dělení vrátila do normálu, a [[Bílí Američané|bělošští]] kapelníci zase začali nabírat [[Afroamerické hnutí za občanská práva|černošské]] hudebníky. V 30. letech 20. století [[Benny Goodman]] přemluvil ke spolupráci pianistu [[Teddy Wilson|Teddyho Wilsona]], vibrafonistu [[Lionel Hampton|Lionela Hamptona]] a kytaristu [[Charlie Christian|Charlieho Christiana]]. Styl raných 40. let byl známý jako „jumping the blues“, nebo [[Jump blues|„jump blues]]", protože používali malá [[Kytarový zesilovač|komba]] (jazzové kapely té doby měly 3–4 členy). Je pro ně typické vysoké tempo skladby a bluesové akordové postupy. Kapela [[Kansas City Jazz]] v roce [[1930]] přešla od [[big band]]ů k [[bebop]]u, ten pak ovlivnil celá 40. léta. [68] => [69] => === Jazz v Evropě === [70] => Mimo USA začíná jasný evropský styl jazzu vznikat ve [[Francie|Francii]] v Quintette du Hot Club de France. Belgický kytarový virtuos [[Django Reinhardt]] rozšířil [[gypsy jazz]], mix amerického swingu ze 30. let, francouzských „dud“ a východoevropského folku, s pomalým, svůdným cítěním. Hlavními nástroji jsou [[steel kytara]], [[housle]] a [[kontrabas]]. Sólové přechody z jednoho hráče na druhého, jako třeba kytara a basa, hrají roli v rytmické sekci. [71] => [72] => == 40. a 50. léta 20. století == [73] => [74] => === Dixieland revival === [75] => Na konci 30. let se znovu začala oprašovat [[dixieland]] hudba, vracela se k původnímu kontrapunktovému neworleánskému stylu. Z velké části tomu napomáhaly nahrávací společnosti, publikující ranou jazzovou klasiku, jako třeba Oliverovy, Mortonovy a Armstrongovy kapely z 20. let. Oživení ([[Revival (obnovení)|revivalu]]) se zúčastnily dvě skupiny muzikantů. První skupina byla složená z hráčů, kteří začínali svou kariéru v tradičním stylu, a vrátili se, nebo pokračovali v tom, co hráli po většinu času, např. skupina Bobcats, kterou založil [[Bob Crosby]]. Dalšími revivalisty byli [[Max Kaminsky]], [[Eddie Condon]] a [[Wild Bill Davison]]. Většina hráčů pocházela ze [[Středozápad Spojených států amerických|středozápadu]], ale našel se mezi nimi i malý počet muzikantů z [[New Orleans]]u. Druhou skupinou revivalistů byli muzikanti, kteří byli příliš mladí na to, aby byli ovlivněni počátky jazzu, ale kteří nyní odmítli styl swingu, a začali preferovat [[Tradiční jazz|tradiční]] metody hry. Lu Watters [[Lu Watters|band]] byl nejspíše tím nejznámějším představitelem této skupiny. [[Louis Armstrong]] zformoval svůj All-stars band{{Citace elektronického periodika [76] => | titul = Louis Armstrong And His All-Stars [77] => | periodikum = Discogs [78] => | url = https://www.discogs.com/artist/326657-Louis-Armstrong-And-His-All-Stars [79] => | jazyk = en [80] => | datum přístupu = 2023-04-26 [81] => }}, který se stal vedoucím souborem mezi dixieland revivaly. V průběhu 50. a 60. let byl [[dixieland]] jedním z komerčně nejznámějších jazzových stylů v [[Spojené státy americké|USA]], [[Evropa|Evropě]] i v [[Japonsko|Japonsku]]. [82] => [83] => === Bebop === [84] => Uprostřed 40. let se bebopeři snažili posunout jazz z taneční populární muziky k vyzývavější hudební poloze. Významné odlišnosti od swingu rozšířili první bebopeři prvky z taneční muziky, vytvářeli [[bebop]] více jako uměleckou formu, charakteristickou svým rychlým tempem, komplexními souzvuky, složitými melodiemi, a zjednodušením rytmické sekce. Vlivnými muzikanty v bebopu byli např. saxofonista [[Charlie Parker]], pianista [[Bud Powell]] a [[Thelonious Monk]], trumpetista [[Dizzy Gillespie]] a [[Clifford Brown]], basista [[Ray Brown (hudebník)|Ray Brown]] a bubeník [[Max Roach]]. [85] => [86] => Bebopeři vnášeli do jazzu nové barevnosti tónu, nesouzvuku a více [[Abstrakce|abstraktních]] forem [[Umělecká improvizace|improvizací]], kde používali [[akord]]ové „mimoně“, náhradní i pozměněné akordy. Měnil se i styl bubnování, na více úskočný a explozivní, ve kterém byl [[Ride činel|činel ride]] používán pro udržení rytmu, zatímco [[Vířivý buben|snare (virbl)]] a [[basový buben]] byly použity pro neočekávané akcenty. Tyto odchylky, od t.č. hlavního jazzového proudu, se zprvu setkávaly s nepochopením, občas s nepřátelskými ohlasy mezi fanoušky a kolegy muzikanty. Přesto se [[bebop]] zapsal do jazzového slovníku jako [[Akceptace|akceptovaná]] součást jazzu. [87] => [88] => === Cool jazz === [89] => [[Cool jazz]] byl představen na konci 40. let v [[New York|New Yorku]], jako výsledek kombinování převážně stylu bělošských jazzových muzikantů, a černošských beboperů. Nahrávky cool jazzu od [[Chet Baker]]a, [[Dave Brubeck]]a, [[Bill Evans]]e, [[Gil Evans]]e, [[Stan Getz]]e a [[Modern Jazz Quartet]]u měly obvykle odlehčený zvuk, který zabránil agresivnímu tempu, a harmonickou abstrakci z bebopu. Důležitou nahrávku „[[Birth of the Cool]]“ vytvořil trumpetista [[Miles Davis]]. Muzikanti, jako třeba pianista [[Bill Evans]], začali hledat novou cestu ke struktuře svých improvizací objevováním formální muziky. Cool jazz byl později silně spojován se scénou [[West Coast jazz]]. Mělo to vliv na pozdější vývoj hudby, např. pro [[bossa nova]], [[modal jazz]] a také pro [[free jazz]]. [90] => [91] => === Hard bop === [92] => [[Hard bop]] je odbočkou bebopu (nebo „bopu“), do které se začlenily vlivy z [[rhythm and blues]], [[gospel music]] a [[blues]], obzvláště v saxofonové a [[klavír]]ní hře. Hard bop se rozvinul uprostřed 50. let, zčásti jako odpověď na oblibu cool jazzu na začátku tohoto období (především mezi lety [[1953]] a [[1954]]), současně se vzrůstem [[rhythm and blues]]. Miles Davisovo dílo „[[Walkin']]“ ohlásilo nový styl pro svět jazzu. Kvintet [[Art Blakey]] and the Jazz Messengers s kapelníkem Blakeym, pianistou [[Horace Silver]]em a trumpetistou [[Clifford Brownem]] byli vedoucími silami v hard bopovém hnutí, společně s Davisem. [93] => [94] => === Free jazz === [95] => [[Free jazz]], a jeho podobná forma [[avant-garde jazz]], jsou podžánry jazzu, založené na bebopu, používající méně předepsaných materiálů, a poskytují hráči více svobody. Free jazz používá implicitní nebo volnou harmonii, a [[tempo]], která bylo na začátku vnímáno jako kontroverzní. Basista [[Charles Mingus]] je také často označován za průkopníka ve světě jazzu, ačkoliv jeho aranže procházely řadou stylů a žánrů. První větší změna přišla v 50. letech, s ranými pracemi [[Ornette Coleman]]a a [[Cecil Taylor]]a, v 60. letech to byli například [[John Coltrane]], [[Archie Shepp]], [[Sun Ra]], [[Albert Ayler]], [[Pharoah Sanders]] a další. Free jazz rychle našel oporu v Evropě. Není náhodou, že mnoho muzikantů, jako Ayler, Taylor, [[Steve Lacy]] a [[Eric Dolphy]], strávili delší dobu v Evropě. [96] => [97] => == 60. a 70. léta 20. století == [98] => [99] => === Latin jazz === [100] => [[Latin jazz]] má dvě hlavní odnože: [[afrokubánský jazz]] a [[brazilský jazz]]. Afrokubánský jazz byl v USA hrán po éře bebopu, zatímco brazilský jazz začal být populární během 60. let. Afrokubánský jazz se začal jako styl rozvíjet uprostřed 50. let, díky muzikantům, jakými byli [[Dizzy Gillespie]] a [[Billy Taylor]]. Ti byli ovlivněni mnoha kubánskými muzikanty, jako byl [[Xavier Cugat]], [[Tito Puente]] a [[Arturo Sandoval]]. Brazilský jazz, jako např. [[bossa nova]], vychází ze [[Samba (hudba)|samby]], přidávají se prvky z jazzu, a z mnoha dalších klasických a populárních stylů 20. století. Bossa je vesměs nepříliš rychlá, s melodií zpívanou v [[Portugalština|portugalštině]] nebo [[Angličtina|angličtině]]. Průkopníky v tomto stylu byli [[Brazilci]] [[João Gilberto]], [[Antônio Carlos Jobim]], [[Vinicius de Moraes|Vinícius de Moraes]] a spousta dalších. Příbuzným stylem je [[jazz-samba]], popisovaná jako kompozice bossa novy, vložená do jazzových frází, interpretovaná např. [[Stan Getz]]em a [[Charlie Byrd]]em. [101] => [102] => === Soul jazz === [103] => [[Soul-jazz|Soul jazz]] vznikl vývojem hard bopu, míchá silné vlivy [[blues]], [[gospel]]u a [[rhythm and blues]] v hudbě pro malé skupiny, nejčastěji organ tria, používajících [[Hammondovy varhany]]. Na rozdíl od hard bopu, soul jazz vesměs zvýrazňuje opakující se formy a melodické oraty, a [[improvizace]] je často méně komplikovaná, než u ostatních druhů jazzu. [[Horace Silver]] měl velký vliv na vývoj soul jazzu, v jeho písničkách se používá funky, a často i improvizace kostelních varhan. Mezi známé soul jazzové varhaníky patří [[Jimmy McGriff]], [[Jimmy Smith (hudebník)|Jimmy Smith]] a [[Johnny Hammond Smith]], a mezi významné tenor saxofonisty patří třeba [[Eddie Davis|Eddie „Lockjaw“ Davis]] a [[Stanley Turrentine]]. [104] => [105] => === Jazz fusion === [106] => Na konci 60. let, a začátkem 70. let, se začala tvořit hybridní forma jazz rocku, tzv. [[jazz fusion]]. Ačkoliv se jazzoví puristé bránili proti mixování jazzu a rocku, někteří důležití jazzoví inovátoři přeskočili od dobové hardbop scény k fusion. Jazz fusion často mísí rytmus, neobvyklé takty, synkopy a složité akordy a harmonie, využívající velký počet elektrických nástrojů, jako je třeba [[elektrická kytara]], [[elektrická baskytara]], [[elektrické piano]] a [[syntezátory]]. Vynikajícími hráči jazz fusion byli [[Miles Davis]], keyboardista [[Chick Corea]] a [[Herbie Hancock]], bubeník [[Tony Williams]], kytarista [[Larry Coryell]] a [[John McLaughlin]], saxofonista [[Wayne Shorter]] a baskytarový skladatel [[Jaco Pastorius]]. [107] => [108] => === Trendy 70. let === [109] => Na začátku 70. let nastala obroda zajímavostí v jazzu a v dalších formách afroamerické kultury. Muzikanti, jako [[Pharoah Sanders]], [[Hubert Laws]] a [[Wayne Shorter]], začali používat [[kalimbo]], [[cowbell]], [[shekeire]], a další hudební nástroje, pro jazz ne zrovna typické. Za povšimnutí stojí také jazzová harfistka [[Alice Coltrane]], jazzový houslista [[Jean-Luc Ponty]] a jazzový [[dudy|dudák]] [[Rufus Harley]]. Jazz se začal rozrůstat a měnit, inspiroval se v ostatních hudebních stylech, jako např. ve [[world music]], [[experimentální hudba|experimentální hudbě]] a [[rock]] a [[pop music]]. [[kytara|Kytarista]] [[John McLaughlin]] a jeho [[Mahavishnu Orchestra]] hráli kombinaci jazzu a [[rock]]u, s prvky muziky z východní [[Indie]]. V nahrávací společnosti [[ECM Records|ECM]] natočilo desky mnoho umělců, např. [[Keith Jarrett]], [[Paul Bley]], [[Pat Metheny|The Pat Metheny Group]], [[Jan Garbarek]], [[Ralph Towner]] a [[Eberhard Weber]]. Otevřeli tím dveře nové estetické muzice, využívající převážně [[akustické nástroje]], a smíchaly je s prvky světové a [[folk|folkové muziky]]. [110] => [111] => === 1980–2000 === [112] => V 80. letech se jazzová komunita ztenčila a rozdělila. Především u starších posluchačů přetrvával zájem o [[Tradiční jazz|tradiční]] a přímé formy jazzu. [[Wynton Marsalis]] se snažil tvořit hudbu, založenou na víře v [[tradice]], [[Inspirace|inspiraci]] hledal u [[Louis Armstrong|Louise Armstronga]] a [[Duke Ellington]]a. [113] => [114] => Na začátku 80. let se stala úspěšnou lehce komerční forma jazz fusion, nazývaná pop fusion nebo [[smooth jazz]], a hrála se ve všech důležitějších rádiích. Význačnými smooth jazz saxofonisty byli [[Grover Washington, Jr.]], [[Kenny G]] a [[Najee]]. [115] => [116] => Později, v 80. letech a začátkem 90. let, se některé podžánry spojily, např. jazz s populární muzikou, a vznikl tak [[acid jazz]], [[nu jazz]] a [[jazz rap]]. Acid jazz a nu jazz kombinoval elementy jazzu s moderní formou elektrické taneční muziky. Avšak nu jazz je založený na jazzové harmonii a melodii, většinou v něm nenajdeme improvizaci. Jazz rap spojil jazz a [[hip hop]]. [[Gang Starr]] nahráli „Words I Manifest“, „Jazz Music“ a „Jazz Thing“ ve spolupráci s [[Branford Marsalis]]em a [[Terence Blanchard]]em. Od roku [[1993]] raper [[Guru]] a jeho [[Jazzmatazz]] angažovali jazzové muzikanty ke svým studiovým nahrávkám. [[Radiohead]], [[Björk]] a [[Portishead]] také často vkládali do své muziky prvky z jazzu. [117] => [118] => Na začátku [[21. století]] „přímý“(?) jazz pokračoval v dovolávání se k jádru(?) posluchačů. Osvědčení jazzoví muzikanti, jejichž kariéra trvala desetiletí, jako [[Chick Corea]], [[Jack DeJohnette]], [[Bill Frisell]], [[Charlie Haden]], [[Herbie Hancock]], [[Roy Haynes]], [[Keith Jarrett]], [[Wynton Marsalis]], [[John McLaughlin]], [[Pat Metheny]], [[Paquito D'Rivera]], [[Sonny Rollins]], [[John Scofield]], [[Wayne Shorter]], [[John Surman]], [[Stan Tracey]] a [[Jessica Williams]], pokračovali v nahrávání a vystupování. Našlo se i pár novátorských jazzových umělců, kteří se v roce [[1990]]–[[2000]] dostali do popředí. Byli to třeba [[The Bad Plus]], [[Brad Mehldau]], [[Robert Glasper]], [[Brian Blade]], [[Larry Goldings]], [[Kurt Rosenwinkel]], [[Gonzalo Rubalcaba]] a [[Medeski, Martin & Wood]]. [119] => [120] => == Definice == [121] => Jelikož termín „jazz“ se používá pro pestrou škálu různých stylů, jednotná definice, sjednocující všechny styly, by byla zavádějící. Někteří fanatikové si stojí za jasnými definicemi, které z pojmu jazz vyjímají všechny druhy hudby od jazzu pouze odvozené, ale hudebníci samotní odmítají definovat hudbu, kterou sami hrají. [[Duke Ellington]] pojem jazz shrnul větou „Všechno je to hudba“. Někteří kritikové dokonce tvrdí, že ani Ellingtovona hudba nebyla jazzem, jelikož podle nich čistý jazz nikdy neměl být v orchestrální podobě. Na druhou stranu, „transformace“ Ellingtonových nahrávek v podání jeho přítele Earla Hinese (na albu ''Earl Hines Plays Duke Ellington'', vydaném 1970), byly hudebním kritikem Benem Ratiffem označeny za „stejně dobrý příklad jazzu jako cokoliv jiného“. [122] => [123] => Dlouho se debatovalo o definici hranice, co je ještě jazz. Ve 30. letech kritizovali milovníci jazzu inovace, spojené s érou swingu, které podle nich odporovaly improvizačnímu stylu, spojenému s „čistým jazzem“. V průběhu 40., 50. a 60. let spolu vedli spory hráči tradičního jazzu a bebopeři, kteří navzájem svou tvorbu kritizovali za to, že jí k jazzu „něco chybí“. Přestože změny a transformace jazzu pod novými vlivy jsou často označovány za jeho znehodnocování, Andrew Gilbert oponuje tím, že jazz má „schopnost absorbovat a měnit vlivy“ z různorodých stylů. [124] => [125] => Dlouho byly kritizovány formy jazzu, ovlivněné komerční populární hudbou, proti kterým se bouřili hlavně bebopeři. Fanoušci tradičního jazzu naopak kritizovali bebop, tzv. „Fusion eru“, probíhající v 70. letech, a další inovace, označujíce je za znehodnocení jazzové tvorby. Podle Bruce Johnsona ale byl jazz odjakživa na rozhraní mezi komerční hudbou a uměním. [126] => [127] => Gilbert podotýká, že pojetí základních zásad jazzu se stále vyvíjí, a že „plody minulosti“ se stále mohou stát „nadřazenými výstřední kreativitě“ a inovacím dnešních umělců. Jazzový kritik Gary Giddins namítá, že šíření jazzu je dnes příliš institucionalizované a kontrolované velkými firmami hudebního průmyslu, a že jazz čelí „těžkým časům respektovanosti a přijetí bez jakéhokoliv zájmu“. David Ake varuje, že vytvoření norem pro jazz bude znamenat vytlačení většiny nových, avantgardních forem jazzu na okraj tvorby. [128] => [129] => Jedna z možností, jak obejít problémy s definicí, je definovat pojem jazz více obecně. Podle Krina Gabbarda je jazz předobrazem, vhodným pro vytvoření mnoha druhů muziky, které mají dost společného na to, aby si zachovaly společnou tradici. Travis Jackson definuje jazz také zeširoka, tvrzením že je to muzika, obsahující kvality jako je „swinging“ (swingování), improvizace, skupinová spolupráce, vytvoření si „individuálního hlasu“ a otevřenost jiným hudebním možnostem. [130] => [131] => == Improvizace == [132] => Jestli je v jazzu něco těžké definovat, pak určitě jednou z těch věcí bude improvizace. Hráči blues běžně zakládali svá sóla zčásti na call-and-response, pocházejícímu z afroamerické tradice, a z části na pracovních a bojovných písních černochů. To jsou základní rysy klasického jazzu, zatímco v evropské klasické hudbě se hráči snaží zahrát skladbu přesně tak, jak byla napsána, bez jakýchkoliv kudrlinek a změn doprovodu. [133] => [134] => Naproti tomu v jazzu zkušený hráč ztvární skladbu ve velice individuálním stylu, a nikdy nezahraje jednu skladbu dvakrát naprosto stejně. Jazzový hudebník mění melodie, souzvuky a odmlky podle své nálady, osobních zkušeností, spolupráce s ostatními muzikanty, nebo i s diváky. Evropská klasická hudba je údajně skladatelovým médiem. Jazz naproti tomu je většinou charakterizován jako demokratická společná kreativita, interakce a spolupráce, která klade stejný důraz na přínosy skladatelovy i hudebníkovy, obratně odlišujíce jedno od druhého. [135] => [136] => Ve stylu „New Orleans“ a „dixieland“ se jednotliví muzikanti střídali v hraní melodie, zatímco ostatní improvizovali a hráli protimelodie. S příchodem éry swingu začaly big bandy více spoléhat a přiklánět se k předepsané hudbě, a ta více spoléhala na pevný řád a psané notové zápisy, které se hudebníci buď naučili nebo je odposlouchali. Mnoho jazzových hudebníků neumělo ani číst noty. Sólisté ale i v těchto předepsaných skladbách improvizovali. Později, při vzestupu bebopu, se trend soustředil znovu na malé kapely a maximální improvizaci. Hlavní melodie, známá jako „téma“, byla nastíněna na začátku a na konci skladby, ale prostředek byl vyplněn sérií improvizací. [137] => [138] => Pozdější styly, jako [[modal jazz]], opustily striktní dodržování pořadí akordů, čímž daly hudebníkům ještě větší prostor k improvizacím. Avantgarde jazz a [[free jazz]] opouští dokonce i stupnice a rytmy. [139] => [140] => == Jazz v české hudbě == [141] => Jazz je hudba vážná, beze zpěvu (u některých výjimek se zpěv objevit může), a hraje se spíše na [[Klavír|piáno]], [[saxofon]], [[klarinet]] a pod. V Českých zemích se slovo jazz poprvé zřejmě objevilo v názvu skladby skladatele Otakara Samka „Wentery Jazz“. To bylo v roce [[1919]]. Ovšem s jazzem, jak se hrál v té době v USA, měla tato hudba pramálo společného. Jazzem se totiž tehdy nazývala jakákoli hudba či orchestr, který měl soupravu bicích nástrojů. Povědomí o jazzové hudbě bylo v Českých zemích ještě ve 20. letech velmi kusé. Čeští mladí avantgardní umělci však začali stále častěji jezdit do centra umělců té doby, do [[Paříž]]e. Zde se setkávali s hudbou, jejíž rytmy více vyhovovaly jejich životním pocitům, a celkové atmosféře doby. Ta nová, dravá hudba, se nazývala jazz. V roce [[1928]] byla vydána kniha s prostým názvem ''Jazz''. Byla to první česká, a jedna z prvních evropských knih, pojednávající o jazzu. [142] => [143] => Nejvýraznější osobností, vyrostlou z tohoto jazzového podhoubí, byl [[Jaroslav Ježek]]. Jeho jazzová tvorba bývá někdy označována jako raný český [[swing (hudba)|swing]]. Ježek se narodil v Praze, na [[Žižkov]]ě. Hlásil se na [[konzervatoř]], byl přijat. Ježek absolvoval konzervatoř jako [[klavír]]ista a [[Hudební skladatel|skladatel]]. [144] => [145] => Po nástupu [[fašismus|fašismu]] se jazzová hudba stala nežádoucí, jako hudba méněcenné rasy. Toto období si vyžádalo mnoho obětí i mezi hudebníky. Nesmyslné zákazy a omezení té doby obcházeli hudebníci různými způsoby. Po zákazu tanečních zábav se písně přestěhovaly na koncertní pódia. Začaly tak plnit i poslechovou funkci. [146] => [147] => Ke konci padesátých let český jazz výrazně ovlivnila tvorba [[Jiří Šlitr|Jiřího Šlitra]] a [[Jiří Suchý|Jiřího Suchého]]. [148] => [149] => [[Jazz Half Sextet|Jazz]] obohatil českou hudbu o zcela nové prvky, a inspiroval řadu [[výtvarník]]ů, [[básník]]ů, [[divadelník]]ů či [[filmař]]ů. Po naivních začátcích a převzatých skladbách začaly vznikat kvalitní české písničky, které se staly zdrojem pro [[populární hudba|populární hudbu]] druhé poloviny 20. století. [150] => [151] => Za socialismu měl jazz v Českých zemích obecně volnější pole působnosti, než např. [[Rock and roll]]. Mnoho skupin jako například [[Jazz Q]], [[Energit (hudební skupina)|Energit]], nebo [[Rozhlasový Big Band Gustava Broma|Bigband Gustava Broma]] tak mohlo koncertovat v zahraničí nebo zvát do Českých zemích známá jména, jako např. [[Maynard Ferguson|Maynard Fergusson]]. [152] => [153] =>
[154] => Soubor:Louis Armstrong restored.jpg|Jazzový trumpetista [[Louis Armstrong]] [155] => Soubor:EconHall4May07Stringbass.jpg|Jazzový kontrabasista [156] => [157] =>
[158] => [159] => == Odkazy == [160] => [161] => === Reference === [162] => {{Překlad|en|Jazz|553144748}} [163] => [164] => [165] => === Související články === [166] => * [[Jazz dance]] [167] => * [[Step (tanec)]] [168] => * [[Moderní scénický tanec]] [169] => * [[Stop-time]] [170] => * [[Mezinárodní den jazzu]] [171] => [172] => === Externí odkazy === [173] => * {{Commonscat|Jazz}} [174] => * {{Wikicitáty|téma=Jazz}} [175] => * {{Wikislovník|heslo=jazz}} [176] => * [http://www.czechjazz.org Česká jazzová společnost] [177] => * [http://www.kjj.cz Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka vyučuje populární hudbu, jazz a muzikál] [178] => * [http://www.jazz.rozhlas.cz ČRo Euro Jazz, jazzové internetové rádio] [179] => * [http://www.jazzport.cz JazzPort.cz - portál o jazzovém dění v České republice] [180] => [181] => {{Jazz}} [182] => {{Autoritní data}} [183] => {{Portály|Hudba}} [184] => [185] => [[Kategorie:Jazz| ]] [186] => [[Kategorie:Afroamerická hudba]] [] => )
good wiki

Jazz

, čili džez (z angličtiny), je původně severoamerický hudební styl, který vznikl na začátku 20. století mezi afroamerickou komunitou na jihu USA, smícháním afrických a evropských hudebních stylů.

More about us

About

století v Spojených státech a rychle se stal symbolem kreativního vyjádření a kulturní výměny. Jeho kořeny spočívají v afroamerické hudební tradici, ale čerpá také z evropské hudby, což vytváří jedinečný a dynamický mix. Jazz se charakterizuje improvizací, rytmickými variacemi a bohatou harmonií, což neustále inspiruje hudebníky i posluchače k novým objevům. V průběhu své historie se jazz vyvíjel do mnoha různých stylů, včetně swingu, bebopu, cool jazzu a fusion. Každý z těchto směrů přináší své vlastní prvky a inovace, které dodávají této hudbě neustálou energii a přitažlivost. Mnoho světově uznávaných hudebníků, jako jsou Louis Armstrong, Duke Ellington, Miles Davis a John Coltrane, obohatilo jazz svým jedinečným přístupem a osobním stylem, čímž posunuli hranice tohoto žánru a inspirovali generace hudebníků. Jazz má také schopnost spojovat lidi. Společné jam sessions a koncerty vytvářejí prostor pro sdílení a výměnu nápadů, které překračují kultury a tradice. Přes své kořeny ve 20. století se jazz vyvinul v globální fenomén, který má silnou přítomnost ve všech koutech světa. Dnes je jazz více než jen hudba; je to způsob vyjádření emocí a myšlenek, který odráží rozmanitost lidské zkušenosti. Jazzové festivaly a kluby přitahují posluchače, kteří si užívají vynikající hudbu a společenské interakce, což posiluje komunitního ducha a kulturní obohacení. I když některé výzvy zůstávají, jazz jako umělecká forma nadále prosperuje a ukazuje, jak hudba může být silným nástrojem pro pozitivní změnu a spojení mezi lidmi.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Spojené státy americké','New Orleans','big band','rhythm and blues','Swing (hudba)','Louis Armstrong','Duke Ellington','bebop','New York','blues','klavír','John McLaughlin'

Bebop

Blues

Klavír