Array ( [0] => 14689727 [id] => 14689727 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kaktusovité [uri] => Kaktusovité [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Kaktusovité [2] => | obrázek = Ferocactus stainesii 01.jpg [3] => | popisek = ''Ferocactus stainesii'' [4] => | říše = [[rostliny]] (''Plantae'') [5] => | podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'') [6] => | oddělení = [[krytosemenné]] (''Magnoliophyta'') [7] => | třída = [[vyšší dvouděložné]] (Rosopsida) [8] => | řád = [[hvozdíkotvaré]] (''Caryophyllales'') [9] => | čeleď = '''kaktusovité''' (''Cactaceae'') [10] => | čeleď popsal = [[Antoine Laurent de Jussieu|Juss.]], 1789 [11] => | druhotné dělení = Podčeledi [12] => | podřazené taxony = [13] => * [[Pereskioideae]] [14] => * [[Maihuenioideae]] [15] => * [[Opuntioideae]] [16] => * [[Cactoideae]] [17] => }} [18] => [[Soubor:Rebutia minuscula (491304107).jpg|náhled|Rebucie ''Rebutia minuscula'']] [19] => '''Kaktusovité''' (''Cactaceae''), známé též jako '''kaktusy''' je čeleď [[vyšší dvouděložné|dvouděložných]] rostlin z řádu [[hvozdíkotvaré]]. Jsou to vytrvalé rostliny se sukulentními [[stonek|stonky]] specifické stavby. Většina druhů nemá zelené listy, ty se přeměnily v [[trn (botanika)|trny]]. [[Květ]]y mají mnoho okvětních lístků i [[tyčinka (botanika)|tyčinek]]. Plodem je [[bobule]]. [20] => [21] => Kaktusy zahrnují asi 1900 druhů ve 127 rodech. S výjimkou jediného druhu [[ripsalis]]u pocházejí výhradně z [[Amerika|Ameriky]], kde jsou rozšířeny od [[Kanada|Kanady]] až po [[Patagonie|Patagonii]]. Největší počet druhů se vyskytuje v oblasti jihozápadu [[spojené státy americké|USA]] a severozápadu [[Mexiko|Mexika]] a také v jihoamerických [[Andy|Andách]]. [22] => [23] => Kaktusy náležejí mezi oblíbené a obecně známé okrasné rostliny, pěstované v nepřeberném množství druhů. [[Opuncie mexická]] a některé jiné druhy jsou v tropech a subtropech pěstovány pro [[ovoce]]. [[Lofofora|Lofofory]], ''[[Echinopsis pachanoi]]'' a další druhy slouží jako [[halucinogen]]y. [24] => [25] => == Popis == [26] => Kaktusy jsou vytrvalé sukulentní rostliny dosti rozmanitého vzhledu. Většina pozemních druhů má kulovitý až sloupcovitý, popřípadě i zploštělý a článkovaný dužnatý stonek velmi specifické stavby. Stonek je na povrchu hrbolkatý, žebernatý až křídlatý. Většina druhů kaktusů je bezlistá a listy jsou přeměněny v trny. Plně vyvinuté listy nalezneme pouze u několika vývojově nejpůvodnějších rodů. Některé tyto kaktusy (''[[Pereskia lychnidiflora]]'', ''[[Quiabentia verticillata]]'') mají stromovitý vzrůst a mohou dosáhnou výšky až 15 metrů. Drobné a brzy opadavé listy se objevují i u podčeledi ''[[Opuntioideae]]''. Specifickým orgánem kaktusů jsou areoly. Jsou to v podstatě zkrácené postranní větévky, které mají vlastní růstové pletivo i cévní zásobení a nesou trny, případně i různé typy [[trichom]]ů. U nemnohých kaktusů trny v dospělosti chybějí (např. [[lofofora]], ''[[Ariocarpus]]'', ''[[Blossfeldia]]''). Epifytické kaktusy mají buď tenké stonky s okrouhlým průřezem (např. ''[[Rhipsalis]]''), nebo zploštělé stonky ([[fylokládium|fylokládia]]) připomínající dužnaté listy (''[[Epiphyllum]]'', ''[[Disocactus]]'' aj.). [27] => [28] => [29] => Soubor:Pereskia grandifolia4.jpg|Olistěný kaktus ''Pereskia grandifolia'' [30] => Soubor:Neobuxbaumia tetezo (5758807588).jpg|Sloupcovitý kaktus ''Neobuxbaumia tetezo'' [31] => Soubor:Leuchtenbergia principis 0zz.jpg|Kaktus ''Leuchtenbergia principis'' s unikátním vzhledem [32] => Soubor:Ariocarpus retusus Flower.jpg|Beztrný kaktus ''Ariocarpus retusus'' [33] => Soubor:Epiphyllum oxypetalum (Dutchman's Pipe, Night Queen or निशागंधी Nishagandhi or Gul-e-Bakawali).jpg|Epifytní kaktus ''Epiphyllum oxypetalum'' [34] => [35] => [36] => Květy kaktusů jsou často pohledné a nápadné, zpravidla jednotlivé nebo řidčeji po několika na vrcholcích areol, výjimečně vrcholové (''[[Pterocactus]]'') nebo uspořádané v [[lata|latovitých]] či [[vrcholík]]ovitých květenstvích (''[[Pereskia]]''). U většiny druhů jsou oboupohlavné a pravidelné. Květy mají dlouhou [[češule|češuli]], která je holá nebo pokrytá listenovitými šupinami, areolami, trichomy nebo i ostny. Okvětí je většinou složeno z velkého počtu lístků postupně přecházejících od kališních ke korunním. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinek]] bývá velmi mnoho. [[Semeník]] je až na řídké výjimky (některé druhy ''Pereskia'') spodní, srostlý ze 3 až 20 plodolistů a obsahující jedinou komůrku s mnoha vajíčky. [[Čnělka]] je jediná, počet bliznových laloků odpovídá počtu plodolistů. Plodem je dužnatá nebo suchá, za zralosti nepukavá nebo pukající [[bobule]]. Plody mohou být na povrchu lysé, šupinaté, chlupaté nebo ostnité. Semen bývá mnoho, u některých zástupců mohou nést [[míšek]] nebo [[strofiola|strofiolu]]. Osemení je různým způsobem skulpturováno. Kaktusy kvetou poměrně krátce, což je dokladem jejich úsporného režimu s vodou.{{Citace monografie [37] => | příjmení = Kunte [38] => | jméno = Libor [39] => | příjmení2 = [40] => | jméno2 = [41] => | titul = Encyklopedie kaktusů [42] => | url = [43] => | vydání = 1 [44] => | vydavatel = Rebo Productions CZ [45] => | místo = Čestlice [46] => | rok vydání = 2003 [47] => | počet stran = 288 [48] => | strany = 10 [49] => | isbn = 80-7234-216-9 [50] => | isbn2 = [51] => | oclc = [52] => }} [53] => [54] => == Rostliny podobné kaktusům == [55] => Kaktusům se poněkud podobají i některé jiné sukulentní rostliny, které jim však vesměs nejsou nijak příbuzné a také se vyskytují v jiných částech světa. Podobný vzhled je produktem přizpůsobení se obdobným ekologickým podmínkám. Kaktusům asi nejpodobnější jsou některé sukulentní pryšce, a to včetně žebernatých, sukulentních, trnitých stonků. Některé pryšce mají i kulovitý vzrůst. Lze je snadno rozeznat podle zcela odlišných květů, v nekvetoucím stavu pak např. podle párových trnů, které na rozdíl od trnů kaktusů vznikly přeměnou párových palistů. Všechny sukulentní pryšce pocházejí ze [[Starý svět|Starého světa]], zejména z Afriky, zatímco kaktusy jsou rozšířeny v Americe. Z jiných čeledí se mohou kaktusům poněkud podobat např. některé stapélie a jim příbuzné sukulenty z čeledi [[toješťovité]].{{Citace monografie [56] => | příjmení = Anderson [57] => | jméno = Edward F. [58] => | titul = The cactus family [59] => | url = https://archive.org/details/cactusfamily0000ande [60] => | vydavatel = Timber Press [61] => | místo = Portland, Oregon [62] => | rok = 2001 [63] => | isbn = 0-88192-498-9 [64] => | jazyk = en [65] => }} [66] => [67] => [68] => Euphorbia avasmontana 02.JPG|Sloupcovitý pryšec ''Euphorbia avasmontana'' [69] => Euphorbia meloformis subsp. valida (Euphorbia valida) 2.JPG|Kulovitý pryšec ''Euphorbia meloformis'' [70] => Stapelia grandiflora-- the African Starfish Plant (26126855843).jpg|Stapélie ''Stapelia grandiflora'' [71] => Pereskiopsis spathulata.jpg|''Pereskiopsis spathulata'', olistěný kaktus podobný některým pryšcům [72] => [73] => [74] => == Rozšíření == [75] => Čeleď kaktusovité zahrnuje dohromady asi 1900 druhů ve 127 rodech. Největší rody jsou [[opuncie]] (''Opuntia'', 205 druhů), [[mamilárie]] (''Mammillaria'', 166 druhů) a ''[[Echinopsis]]'' (78 druhů){{Citace monografie [76] => | příjmení = Smith [77] => | jméno = Nantan et al [78] => | titul = Flowering Plants of the Neotropics [79] => | vydavatel = Princeton University Press [80] => | místo = Princeton [81] => | rok = 2003 [82] => | isbn = 0691116946 [83] => | jazyk = en [84] => }} Až na několik výjimek se vyskytují výhradně v [[Amerika|Americe]] a přilehlých ostrovech (např. [[Galapágy]]). Nejdále na sever (až po 56° severní šířky) dosahuje opuncie ''[[Opuntia fragilis]]'', která je rozšířena až po kanadské provincie [[Britská Kolumbie]] a [[Alberta]]. Do Kanady zasahuje také druh ''[[Opuntia humifusa]]''. Na jihu přesahují 50° jižní šířky v argentinské [[Patagonie|Patagonii]] rody ''[[Maihuenia]]'', ''[[Maihueniopsis]]'' a ''[[Pterocactus]]''. [85] => [86] => Hlavní centrum druhové diverzity je v suchých oblastech [[Mexiko|Mexika]] a přilehlé oblasti jihu [[Spojené státy americké|USA]]. Tato oblast je zvláště bohatá na sloupcovité kaktusy (zejména rody ''[[Pachycereus]]'', ''[[Stenocereus]]'', ''[[saguaro|Carnegiea]]'', ''[[Myrtillocactus]]'', ''[[Cephalocereus]]'', ''[[Neobuxbaumia]]'' a ''[[Polaskia]]''). Z nízkých kaktusů zde rostou zejména [[mamilárie]] (''Mammillaria''), ''[[Echinocereus]]'' a ''[[Coryphantha]]''. [87] => [88] => Další druhotné centrum diverzity je ve střední části jihoamerických [[Andy|And]] v oblasti [[Peru]], [[Bolívie]] a severní [[Argentina|Argentiny]]. Převažují zde kulovité kaktusy zejména z rodů ''[[Gymnocalycium]]'', ''[[Echinopsis]]'', ''[[Parodia]]'' a [[rebucie]] (''Rebutia''). Další centra lze nalézt v severovýchodní [[Brazílie|Brazílii]] (rody ''[[Pereskia]]'', ''[[Tacinga]]'', ''[[Facheiroa]]'', ''[[Stephanocereus]]'', ''[[Espostoopsis]]'' aj.), v oblasti středozápadní a jižní Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a severovýchodní Argentiny (rody ''[[Frailea]]'', ''[[Harrisia]]'', ''[[opuncie|Opuntia]]'', ''[[Cereus]]'', ''[[Gymnocalycium]]'', ''[[Parodia]]''), ve středním a severozápadním Chile (mnoho endemických druhů rodů ''[[Copiapoa]]'' a ''[[Eriosyce]]'') a na [[Karibik|Karibských ostrovech]] (endemické rody ''[[Consolea]]'', ''[[Leptocereus]]'' a ''[[Dendrocereus]]''). Dva monotypické endemické rody (''[[Jasminocereus]]'' a ''[[Brachycereus]]'') rostou na [[Galapágy|Galapágách]]. [89] => [90] => [91] => Saguaro Cactus near Tucson, Arizona LCCN2010630276.tif|Sloupcovité kaktusy v Arizoně (''Carnegiea gigantea'') [92] => Cactus en Incahuasi.jpg|Kaktusy v Bolívii poblíž solné pláně Salar de Yuni [93] => Coleocephalocereus fluminensis - Cactus no Costão.jpg|Kaktusy v jihovýchodní Brazílii (''Coleocephalocereus fluminensis'') [94] => Cactus and Light, Argentina (7050274407).jpg|Sloupcovité kaktusy v severní Argentině [95] => Cactus en Algarrobo.JPG|Kaktusy v Chile (''Echinopsis sp.'') [96] => [97] => [98] => Kaktusy rostou i mimo území Ameriky. [[Opuncie]] jsou vysazovány v Jižní a Severní Africe, kde se používají jako píce nebo větrolamy. Opuncie rostou v Asii (Indie), v Evropě (Itálie, České republika) a v Austrálii. [[Invaze opuncií v Austrálii]], např. Opuncie vzpřímená (Opuncia stricta) a [[Opuncie mexická]] (Opuntia ficus-indica) začala v 19. století, Opuncie byly vysazovány jako okrasné rostliny a živé ploty, poté se rozšířili do volné přírody a protože měly velmi příznivé podmínky pro růst, staly se velkým problémem. Vzhledem k plánovité biologické (motýlem Cactoblastis cactorum) a fyzické likvidaci kácením je jich tam dnes mnohem méně a jsou jako invazivní druh nadále likvidovány. Dalším druhem kaktusu rozšířeným mimo Ameriku je ''[[Rhipsalis baccifera]]'', který je mimo značné části tropické Ameriky rozšířen i v tropické [[Afrika|Africe]], [[Madagaskar]]u a jiných ostrovech západního Indického oceánu a také na [[Srí Lanka|Srí Lance]].{{Citace elektronické monografie [99] => | titul = The IUCN red list of threatened species. Rhipsalis baccifera [100] => | url = http://www.iucnredlist.org/details/full/62378/0 [101] => | jazyk = en [102] => | datum přístupu = 2018-10-22 [103] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180625164857/http://www.iucnredlist.org/details/full/62378/0 [104] => | datum archivace = 2018-06-25 [105] => | nedostupné = ano [106] => }} [107] => [108] => == Ekologie == [109] => Kaktusy rostou na široké škále stanovišť od vyprahlých [[poušť|pouští]] až po [[tropický deštný les|tropické deštné lesy]]. Největší počet druhů je ovšem soustředěn do suchých, polopouštních oblastí. V jihoamerických [[Andy|Andách]] dosahují až do nadmořských výšek okolo 5000 metrů. Některé [[stenoendemit|stenoendemické]] druhy jsou svým výskytem omezeny na izolované výchozy [[vápenec|vápenců]], [[sádrovec|sádrovců]] nebo [[serpentinit|hadců]]. [110] => [111] => Kaktusy se rozličnými způsoby přizpůsobily růstu a úspěšnému přežití v suchém prostředí. Většina druhů zcela ztratila zelené listy a fotosyntetizuje stonkem. Stonky jsou sukulentní, na povrchu chráněné tlustou pokožkou se zanořenými průduchy a obsahují pletiva, v nichž je shromažďována vláha. Často jsou ještě chráněny ostny nebo dlouhými vlasovitými chlupy. CAM metabolismus umožňuje mít průduchy v pokožce v denním žáru zavřené, čímž se omezují ztráty vody odparem. K otevření průduchů a výměně plynů dochází v noci. Kořenový systém bývá mělký a rozprostřený, u některých zástupců je přítomen i hluboký kůlovitý hlavní kořen.{{Citace monografie [112] => | příjmení = Judd [113] => | jméno = et al. [114] => | titul = Plant Systematics: A Phylogenetic Approach [115] => | vydavatel = Sinauer Associates Inc. [116] => | rok = 2002 [117] => | isbn = 9780878934034 [118] => | jazyk = en [119] => }} [120] => [121] => == Ekologické interakce == [122] => [[Soubor:Diadasia Bee Straddles Cactus Flower Carpels close-up.jpg|náhled|Včela na květu opuncie]] [123] => Většina druhů kaktusů je cizosprašná, nejsou tedy schopny samoopylení. Většina kaktusů je opylována [[včelovití|včelami]], což je u kaktusů pokládáno za základní a původní způsob opylování. Některé druhy však mají specializovaný způsob opylení. Řada druhů [[rebucie|rebucií]] má květy s úzkou květní trubkou a kolovitou korunou s odstávajícími korunními plátky, které jsou opylovány [[motýli|motýly]]. V rámci různých skupin kaktusů se nezávisle vyvinulo též opylování [[kolibříkovití|kolibříky]] s charakteristickými průvodními znaky, jako jsou červené, nevonné, trubkovité a často i dvoustranně souměrné květy vytvářející množství nektaru. Příkladem je ''[[Cleistocactus]]'', ''[[Disocactus]]'', ''[[Schlumbergera]]'', ''[[Pereskia stenantha]]'', ''[[Opuntia cochenillifera]]'' nebo mamilárie ''[[Mammillaria poselgeri]]''. Řada druhů, zejména z podčeledi ''Cactoideae,'' je specializována na opylování [[lišajovití|lišaji]] (''[[Epiphyllum phyllanthus]]'', ''[[Selenicereus wittii]]'') nebo [[netopýři|netopýry]] (sloupcovité kaktusy ''[[saguaro|Carnegiea]]'', ''[[Pilosocereus]]'', epifytní ''[[Weberocereus]]'' aj.).{{Citace monografie [124] => | příjmení = Kubitzki [125] => | jméno = K. (ed.) [126] => | titul = The families and genera of vascular plants. Vol. 2 [127] => | vydavatel = Springer [128] => | místo = Berlin [129] => | rok = 1993 [130] => | isbn = 978-3-642-08141-5 [131] => | jazyk = en [132] => }} [133] => [134] => [135] => Cleistocactus colademononis mit Blüte 01.jpg|Květy ''Cleistocactus colademononis'' jsou opylovány kolibříky [136] => Epiphyllum phyllanthus in Blüte.jpg|Květ ''Epiphyllum phyllanthus'' má velmi dlouhou květní trubku a je opylován lišaji [137] => Pilosocereus (4526088067).jpg|Květ ''Pilosocereus'' je specializován na opylování netopýry [138] => [139] => [140] => [141] => V květech kaktusů jsou v přírodě poměrně často nacházeny různé druhy [[brouci|brouků]] a larvy řady druhů se v nich vyvíjejí, k opylování však významným způsobem nepřispívají. [142] => [143] => Dužnaté a sladce chutnající plody většiny druhů jsou vyhledávány a šířeny zejména ptáky. U některých drobných kulovitých druhů se suchými plody se o šíření semen starají mravenci. Řada druhů (např. ''[[Cereus]])'' má kombinaci obou typů šíření semen. Pokud se o plody nepostarají ptáci, uschnou na rostlině a po puknutí z nich vypadávají drobná semena, která vyhledávají mravenci pro dužnaté poutko (''funiculus''). Plody některých opuncií jsou silně ostnité a přichytávají se na srsti zvířat. Některé druhy opuncií, mamilárií aj. rodů se podobným způsobem šíří vegetativně pomocí snadno se odlamujících, ostnitých segmentů stonku. Plody některých druhů (''[[Pereskia bahiensis]]'', ''[[Acanthocereus brasiliensis]]'') po dozrání opadávají na zem, kde puknou a vydávají sladkou vůni. Vyhledávají je různé větší druhy savců. Semena ''[[Pterocactus]]'' a ''[[Espostoa blossfeldiorum]]'' a celé, nafouklé plody některých druhů ''[[Neoporteria]]'' se šíří větrem. Drobounká semena některých druhů kulovitých kaktusů (např. ''[[Parodia]]'') se šíří dokonce vodou, přičemž [[strofiola]] slouží jako plovák. Také ''[[Selenicereus wittii]]'', epifytní druh rostoucí v periodicky zaplavovaných lesích Amazonie, má [144] => Kaktusy zpravidla tvoří velké množství semen, úspěšnost uchycení semenáčků však bývá nízká. Semena rozšiřuje celá řada různých živočichů, jako jsou netopýři, hlodavci a jiní savci, ptáci, ještěrky, krabi, hmyz, a dokonce i ryby. Jsou šířena také větrem a vodou. V Karibiku přispívají k úspěšnému uchycení semenáčků [[Tropická cyklóna|hurikány]]. [145] => [146] => Kaktusy představují v suchých oblastech významný zdroj potravy pro širokou škálu různých živočichů a poskytují jim i úkryt. Například dužnaté plody ''[[saguaro|Carnegiea gigantea]]'' živí přinejmenším 20 různých druhů ptáků. [147] => [148] => [149] => Giant hummingbird Patagonia Gigas on cactus in Peru by Devon Pike.jpeg|Kolibřík velký na kaktusu [150] => Hummingbird Adult in Nest in Cactus in Mesa, Arizona.jpg|Kolibřík na hnízdě na opuncii v Arizoně [151] => [152] => [153] => == Obsahové látky == [154] => U zástupců čeledi bylo zjištěno 60 různých alkaloidů. Nejčastěji se jedná o tyraminové alkaloidy a [[fenethylaminy]]. Kaktusy rodu [[ježunka]] obsahují značné množství halucinogenního [[meskalin]]u a příbuzných alkaloidů. U tohoto rodu a většiny zástupců ''[[Pachycereeae]]'' jsou obsaženy též tetrahydroisochinolinové alkaloidy (anhalidin, pellotin aj.). Častý je také obsah triterpenů, glykosidů a steroidních sloučenin. Fenolické sloučeniny jsou přítomny jen ve stopách a třísloviny chybějí. [155] => Jasné zbarvení květů i plodů způsobují barviva [[betalainy]], zatímco [[anthokyany]] zcela chybějí. [156] => [157] => == Taxonomie == [158] => V klasických taxonomických systémech ([[Cronquistův systém|Cronquist]], [[Dahlgrenův systém|Dahlgren]], [[Tachtadžjanův systém|Tachtadžjan]]) byla čeleď ''Cactaceae'' řazena do řádu ''Caryophyllales''. Podle výsledků molekulárních analýz je nejblíže příbuznou skupinou čeleď ''[[trsnatcovité|Anacampserotaceae]]'', oddělená v systému [[systém APG III|APG III]] od čeledi ''[[šrucha|Portulacaceae]]''.{{Citace periodika [159] => | příjmení = Nyffeller [160] => | jméno = R. [161] => | příjmení2 = Uggly [162] => | jméno2 = U. [163] => | titul = Disintegrating Portulacaceae: A new familial classification of the suborder Portulacineae (Caryophyllales) based on molecular and morphological data [164] => | periodikum = Taxon [165] => | rok = 2010 [166] => | číslo = 59 [167] => }} [168] => [169] => V současné taxonomii je uznáváno asi 1900 druhů kaktusů, počet dosud publikovaných druhových názvů však dosahuje 12000. Enormní počet neplatných názvů souvisí s pěstitelským zájmem o tyto rostliny. [170] => [171] => == Rekordy v říši kaktusů == [172] => [[Soubor:Blossfeldia liliputana 20130512.jpg|náhled|''Blossfeldia liliputana'', nejmenší kaktus světa]] [173] => Nejvyšší druhy sloupcovitých kaktusů mohou dosáhnout výšek až 20 metrů. Jedná se o druh ''[[saguaro|Carnegiea gigantea]]'' a některé druhy rodu ''[[Neobuxbaumia]]''. Největší květy nalezneme u rodu ''[[Hylocereus]]''. Dosahují délky až 30 centimetrů a obdobné šířky. Nejmenším druhem kaktusu je ''[[Blossfeldia liliputana]]''. Tento kulovitý kaktus původem z jihoamerických And dosahuje velikosti jen 12 mm. Nejodolnějšími kaktusy vůči nízkým teplotám jsou některé opuncie. Severoamerické druhy ''[[Opuntia fragilis]]'' a ''[[Opuntia humifusa]]'' snášejí mráz až do -35 °C.{{Citace elektronické monografie [174] => | příjmení = Nanna [175] => | jméno = Ursula [176] => | titul = Selected cold hardy cacti and other succulents [177] => | url = https://txmg-wpengine.netdna-ssl.com/bell/files/2010/03/Clip-art-COLD-HARDY-CACTI-and-SUCCULENTS-2.pdf [178] => | datum vydání = 2010 [179] => | vydavatel = Texas Master Gardener Association [180] => | jazyk = en [181] => | datum přístupu = 2017-12-29 [182] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20171229232042/https://txmg-wpengine.netdna-ssl.com/bell/files/2010/03/Clip-art-COLD-HARDY-CACTI-and-SUCCULENTS-2.pdf [183] => | datum archivace = 2017-12-29 [184] => | nedostupné = ano [185] => }} [186] => [187] => == Zástupci == [188] => * [[astrofytum]] (''Astrophytum'') [189] => * [[hylocereus]] (''Hylocereus'') [190] => * [[isolatocereus]] (''Isolatocereus'') [191] => * [[kleistokaktus]] (''Cleistocactus'') [192] => * [[opuncie]] (''Opuntia'') [193] => * [[rebucie]] (''Rebutia'') [194] => * [[ripsalis]] (''Rhipsalis'') [195] => * [[saguaro]] (''Carnegiea'') [196] => * [[selenicereus]] (''Selenicereus'') [197] => * [[sklerokaktus]] (''Sclerocactus'') [198] => * [[stetsonie]] (''Stetsonia'') [199] => * [[Thelocactus|telokaktus]] (''Thelocactus'') [200] => * [[trichocereus]] (''Trichocereus''){{Citace monografie [201] => | příjmení = Skalická [202] => | jméno = Anna [203] => | příjmení2 = Větvička [204] => | jméno2 = Václav [205] => | příjmení3 = Zelený [206] => | jméno3 = Václav [207] => | titul = Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin [208] => | vydavatel = Aventinum [209] => | místo = Praha [210] => | rok = 2012 [211] => | isbn = 978-80-7442-031-3 [212] => }} [213] => [214] => == Význam == [215] => [[Opuncie mexická]] je pěstována v mnoha tropických a subtropických zemích pro jedlé plody. Na místních trzích mají význam i plody některých jiných kaktusů, zejména z rodů ''[[Hylocereus]]'', ''[[Myrtillocactus]]'', ''[[Echinocereus]]'' a ''[[Pereskia]]''. Mladé stonky různých druhů [[opuncie|opuncií]] se konzumují vařené a někdy slouží i jako krmivo pro dobytek. V Mexiku se kandují některé vonné druhy rodu ''[[Ferocactus]]''. [216] => [217] => Sloupcovité kaktusy se vysazují jako neprostupné zábrany a ohrazení. V některých oblastech bez stromů slouží stonky sloupcovitých kaktusů i v dnešní době jako palivo. [218] => [[Aztécká říše|Aztékové]] a jiné mexické indiánské kmeny získávaly z [[červec nopálový|červců nopálových]] žijících na opunciích červené barvivo. Tuto kulturu později převzali dobyvatelé a barvivo bylo známo jako [[karmín]]. Ačkoliv jeho využití z větší části vytlačila syntetická barviva, dosud se v některých zemích získává a slouží zejména v potravinářství (E 120) a kosmetice. [219] => Některé kaktusy mají [[halucinogen]]ní účinky. Mezi nejznámější náleží mexický [[peyotl]] (''Lophophora williamsii'') a jihoamerický [[Echinopsis pachanoi|San Pedro]] (''Echinopsis pachanoi''). Jejich využití má tisíciletou tradici. [220] => [221] => Kaktusy mají nemalý význam jako okrasné rostliny a jsou pěstovány v nepřeberném množství druhů a forem. [222] => [223] => == Pěstování kaktusů == [224] => Úspěšné pěstovaní kaktusů vyžaduje dodržení dvou podmínek, jednak respektování období vegetace a období zimního klidu a zadruhé opatrnou zálivku. Následující pravidla jsou obecná pro většinu druhů. Speciální požadavky vyžadují většinou jen druhy pěstované kaktusáři. Odlišně se pěstují [[epifytické kaktusy]]. [225] => [226] => === Vegetační období === [227] => Vegetační období je od dubna do října. Kaktusy musí být umístěny na místo s přímým slunečním svitem. Vyžadují obvykle nad 5 hodin oslunění denně. Při kratším oslunění se výběr prosperujících druhů zužuje. Rostou, na temeni jsou vidět přirůstající nové areoly s trny a mladá světlejší pokožka. Kaktusy mají být díky zálivce napité. Zálivka začíná v dubnu, vrcholí v květnu a červnu. V červenci, kdy jsou noční teploty vysoké, mají některé druhy letní období klidu (''Rebutia'', ''Lobivia'' a další). Na podzim se již zálivka omezuje. Během vegetace je možné 2× až 4× doplnit zálivku o hnojiva. Po každé zálivce musí následovat proschnutí celého objemu substrátu. Trvalá vlhkost kořenů, žádoucí pro nesukulentní rostliny, vede k hnilobě kořenů a zániku. Během déletrvajících dešťů se zálivka vynechává. Sukulenty snadno vydrží několik měsíců bez zálivky, zatímco jedna nevhodná zálivka může vést k jejich zániku. Zálivku je možné doplnit o rosení. [228] => [229] => === Přezimování === [230] => v období nedostatečného slunečního svitu v listopadu až březnu jsou kaktusy v období klidu odpovídajícímu stagnaci v suchém období na nalezištích. Vyžadují umístění v suchu a chladu. Většině druhů vyhovuje teplota 8 – 12 °C. Světlo je vhodné, ale není nutné. Zásadně se nezalévají, vodu nevyužijí a vede k hnilobě kořenů a zániku rostliny. Taktéž vysoká vzdušná vlhkost je nebezpečná. Běžně sesycháním ztrácí třetinu objemu. [231] => [232] => === Přesazování === [233] => Kaktusy se přesazují dle potřeby, občas doporučované každoroční přesazování není nutné a u větších sbírek ani proveditelné. Traduje se z dob, kdy neexistovaly účinné postřiky proti kořenovým škůdcům. Nejvhodnější období na přesazování je jaro. Substrát má obsahovat jednu až dvě třetiny hrubšího propraného písku nebo antuky, složení zbývající zeminy není příliš podstatné. Kaktusy v přírodě během suchého období ztrácejí vedlejší kořeny, proto při přesazování nemá smysl zachovávat kořenový bal. Většinou se starý substrát zcela odstraní, včetně vedlejších kořenů a hlavní kořeny se zkrátí na polovinu až třetinu. Ranky se nechají několik dní zaschnout. Sází se do suchého substrátu a zalévá se nejdříve týden po zasazení. [234] => [235] => === Hydroponie === [236] => neboli štěrková kultura. Místo běžného substrátu s obsahem zeminy se používá anorganický inertní materiál, obvykle písek a antuka o zrnění 2 – 6 mm, proprané a zbavené prachu. Takový substrát je chemicky inertní, nemění složení, je vzdušný, omezuje vývin škůdců a plísní a kaktusy v něm dobře koření. Snadno se regeneruje, propláchnutím se vyplaví organické zbytky a soli, propařením zničí škůdci. Při přesazování pak není nutné shánět novou zeminu. Do zálivky se asi 4× ročně přidává plné hnojivo s obsahem stopových prvků. [237] => [238] => [239] => === Volná kultura === [240] => znamená umístění během vegetace v květnu až září do venkovního prostředí, např. do předokenních truhlíků, na balkon, na zvýšené místo třeba stůl do zahrady. Kaktusy vystavené přímému slunečnímu záření, střídání teplot během dne a ranní rose mají mohutné trny, vybarvenou pokožku, jsou otužilé a dobře kvetou. Není vhodná pro mexické pouštní druhy jako je ''Aztekium'', ''Ariocarpus'', ''Astrophytum'', ''Sclerocactus'', které během vegetace vyžadují vysoké teploty. [241] => [242] => === Rozmnožování === [243] => Mnoho druhů vytváří odnože. Často je možné je lehce oddělit. Pevně přirostlé odnože je nutné v místě spojení odříznout, aby nedošlo k vytržení cévního svazku z mateční rostliny. Ranku je nutné nechat zaschnout, nesmí na ni přijít voda. Po zaschnutí se odnož zasadí a substrát se mírně zvlhčuje. Také je možné vyčkat na vytvoření zárodků kořenů bez zasazení na suchu a sázet až po jejich objevení. [244] => [245] => Rozmnožování semeny vyžaduje především ochranu proti plísním a trpělivost. Substrát se sterilizuje přepařením, pěstební nádoby také nebo chemicky (peroxidem, lihem). Semena se očistí od zbytků pulpy a ošetřují se fungicidy. Drobná semena se do substrátu pouze zatlačují, nezasypávají se. Klíčí během 1 až 3 týdnů. [246] => [247] => == Přehled rodů == [248] => ''[[Acanthocereus]]'', [249] => ''[[Acharagma]]'', [250] => ''[[Ariocarpus]]'', [251] => ''[[Armatocereus]]'', [252] => ''[[Arrojadoa]]'', [253] => ''[[Arthrocereus]]'', [254] => ''[[astrofytum|Astrophytum]]'', [255] => ''[[Austrocactus]]'', [256] => ''[[Austrocylindropuntia]]'', [257] => ''[[Aztekium]]'', [258] => ''[[Bergerocactus]]'', [259] => ''[[Blossfeldia]]'', [260] => ''[[Brachycereus]]'', [261] => ''[[Brasilicereus]]'', [262] => ''[[Brasiliopuntia]]'', [263] => ''[[Browningia]]'', [264] => ''[[Calymmanthium]]'', [265] => ''[[Saguaro|Carnegiea]]'', [266] => ''[[Castellanosia]]'', [267] => ''[[Cephalocereus]]'', [268] => ''[[Cereus]]'', [269] => ''[[Cintia]]'', [270] => ''[[Cipocereus]]'', [271] => ''[[Cleistocactus]]'', [272] => ''[[Cleistocana]]'', [273] => ''[[Coleocephalocereus]]'', [274] => ''[[Consolea]]'', [275] => ''[[Copiapoa]]'', [276] => ''[[Corryocactus]]'', [277] => ''[[Corynopuntia]]'', [278] => ''[[Coryphantha]]'', [279] => ''[[Cumulopuntia]]'', [280] => ''[[Cylindropuntia]]'', [281] => ''[[Dendrocereus]]'', [282] => ''[[Denmoza]]'', [283] => ''[[Discocactus]]'', [284] => ''[[Disocactus]]'', [285] => ''[[Echinocactus]]'', [286] => ''[[Echinocereus]]'', [287] => ''[[Echinopsis]]'', [288] => ''[[Epiphyllum]]'', [289] => ''[[Epithelantha]]'', [290] => ''[[Eriosyce]]'', [291] => ''[[Escobaria]]'', [292] => ''[[Escontria]]'', [293] => ''[[Espostoa]]'', [294] => ''[[Espostocactus]]'', [295] => ''[[Espostoopsis]]'', [296] => ''[[Eulychnia]]'', [297] => ''[[Facheiroa]]'', [298] => ''[[Ferocactus]]'', [299] => ''[[Frailea]]'', [300] => ''[[Geohintonia]]'', [301] => ''[[Grusonia]]'', [302] => ''[[Gymnocalycium]]'', [303] => ''[[Haageocereus]]'', [304] => ''[[Haagespostoa]]'', [305] => ''[[Harrisia]]'', [306] => ''[[Hatiora]]'', [307] => ''[[Hylocereus]]'', [308] => ''[[Jasminocereus]]'', [309] => ''[[Lasiocereus]]'', [310] => ''[[Leocereus]]'', [311] => ''[[Lepismium]]'', [312] => ''[[Leptocereus]]'', [313] => ''[[Leuchtenbergia]]'', [314] => ''[[lofofora|Lophophora]]'', [315] => ''[[Maihuenia]]'', [316] => ''[[Maihueniopsis]]'', [317] => ''[[Mamilárie|Mammillaria]]'', [318] => ''[[Matucana]]'', [319] => ''[[Melocactus]]'', [320] => ''[[Micranthocereus]]'', [321] => ''[[Mila]]'', [322] => ''[[Miqueliopuntia]]'', [323] => ''[[Myrtgerocactus]]'', [324] => ''[[Myrtillocactus]]'', [325] => ''[[Neobuxbaumia]]'', [326] => ''[[Neolloydia]]'', [327] => ''[[Neoraimondia]]'', [328] => ''[[Neowerdermannia]]'', [329] => ''[[Nopalea]]'', [330] => ''[[Obregonia]]'', [331] => ''[[Opuncie|Opuntia]]'', [332] => ''[[Oreocereus]]'', [333] => ''[[Oroya]]'', [334] => ''[[Ortegocactus]]'', [335] => ''[[Pacherocactus]]'', [336] => ''[[Pachycereus]]'', [337] => ''[[Parodia]]'', [338] => ''[[Pediocactus]]'', [339] => ''[[Pelecyphora]]'', [340] => ''[[Peniocereus]]'', [341] => ''[[Pereskia]]'', [342] => ''[[Pereskiopsis]]'', [343] => ''[[Pfeiffera]]'', [344] => ''[[Pierrebraunia]]'', [345] => ''[[Pilosocereus]]'', [346] => ''[[Polaskia]]'', [347] => ''[[Praecereus]]'', [348] => ''[[Pseudoacanthocereus]]'', [349] => ''[[Pseudorhipsalis]]'', [350] => ''[[Pterocactus]]'', [351] => ''[[Pygmaeocereus]]'', [352] => ''[[Quiabentia]]'', [353] => ''[[Rauhocereus]]'', [354] => ''[[rebucie|Rebutia]]'', [355] => ''[[Rhipsalis]]'', [356] => ''[[Samaipaticereus]]'', [357] => ''[[Schlumbergera]]'', [358] => ''[[Sclerocactus]]'', [359] => ''[[Selenicereus]]'', [360] => ''[[Stenocactus]]'', [361] => ''[[Stenocereus]]'', [362] => ''[[Stephanocereus]]'', [363] => ''[[Stetsonia]]'', [364] => ''[[Strombocactus]]'', [365] => ''[[Strophocactus]]'', [366] => ''[[Tacinga]]'', [367] => ''[[Tephrocactus]]'', [368] => ''[[Thelocactus]]'', [369] => ''[[Tunilla]]'', [370] => ''[[Turbinicarpus]]'', [371] => ''[[Uebelmannia]]'', [372] => ''[[Weberbauerocereus]]'', [373] => ''[[Weberocereus]]'', [374] => ''[[Yavia]]'', [375] => ''[[Yungasocereus]]''{{Citace elektronické monografie [376] => | příjmení = Hassler [377] => | jméno = M. [378] => | titul = Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [379] => | url = http://www.catalogueoflife.org/col/browse/tree/id/d6840ec73815affec12eda9265234ca0 [380] => | datum vydání = 2017 [381] => | vydavatel = Naturalis Biodiversity Center [382] => | jazyk = en [383] => | datum přístupu = 2017-12-29 [384] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20171230060251/http://www.catalogueoflife.org/col/browse/tree/id/d6840ec73815affec12eda9265234ca0 [385] => | datum archivace = 2017-12-30 [386] => | nedostupné = ano [387] => }} [388] => [389] => == Odkazy == [390] => [391] => === Reference === [392] => [393] => [394] => === Externí odkazy === [395] => * {{Wikislovník|heslo=kaktus}} [396] => * {{Commonscat}} [397] => * {{Wikidruhy|taxon=Cactaceae}} [398] => * {{Otto|Cactaceae}} [399] => * [http://www.cact.cz/galerie_test/galerie.htm Atlas kaktusů] [400] => * [https://web.archive.org/web/20090708095155/http://vesmir.msu.cas.cz/kaktusy/kaktusy_obsah.html Seriál o kaktusech v časopisu Vesmír] [401] => [402] => {{Taxonbar|from=Q14560}} [403] => {{Autoritní data}} [404] => {{Portály|Rostliny}} [405] => [406] => [[Kategorie:Kaktusovité| ]] [407] => [[Kategorie:Hvozdíkotvaré]] [408] => [[Kategorie:Botanické čeledi]] [409] => [[Kategorie:Okrasné rostliny]] [] => )
good wiki

Kaktusovité

Rebucie Rebutia minuscula Kaktusovité (Cactaceae), známé též jako kaktusy je čeleď dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré. Jsou to vytrvalé rostliny se sukulentními stonky specifické stavby.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'saguaro','Parodia','opuncie','Pterocactus','Pereskia','rebucie','Echinocereus','Gymnocalycium','Opuncie mexická','Neobuxbaumia','Andy','Echinopsis'

Andy

Echinocereus

Echinopsis

Gymnocalycium

Opuncie

Parodia

Pereskia

Pereskia je rod kaktusů, který zahrnuje asi 20 druhů.

Rebucie

Saguaro

Saguaro je velký kaktus, který je původem z pouští jihozápadního USA a severozápadního Mexika.