Array ( [0] => 15488800 [id] => 15488800 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Karbon [uri] => Karbon [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => 7 [is_good] => 7 [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Karbon je chemický prvek, který se nachází ve skupině 14 periodické tabulky. S atomovým číslem 6 je základem života na Zemi a vyskytuje se ve všech organických sloučeninách. Karbon má unikátní vlastnost formovat širokou škálu sloučenin, což umožňuje druhům s různými potřebami a vlastnostmi přežít a prosperovat v různých prostředích. Jednou z nejvýznamnějších forem uhlíku je grafit, který se využívá například v tužkách a jako mazivo. Další formou je diamant, známý pro svou krásu a tvrdost, která inspirovala kulturu a umění po staletí. Karbon také hraje klíčovou roli v průmyslu; jeho sloučeniny se využívají v mnoha oblastech, od výroby plastů po energetiku. V posledních letech se karbon stal středem pozornosti díky svému vlivu na životní prostředí a klimatické změny. Nicméně, vyvíjejí se technologie, které umožňují efektivní zachycování a využívání uhlíku, což otevírá nové možnosti pro udržitelnost. Zároveň se stále více vědců a inženýrů snaží najít inovativní řešení, jak využívat karbon jako cenný zdroj pro obnovitelné zdroje energie. Tento perspektivní prvek má tedy nejen kritický význam pro naši současnost, ale také pro udržitelnou budoucnost plnou příležitostí. Věda a technologie nám nabízejí cestu, jak převádět výzvy spojené s karbónem na pokrok a pozitivní změny v našem světě. [oai_cs_optimisticky] => Karbon je chemický prvek, který se nachází ve skupině 14 periodické tabulky. S atomovým číslem 6 je základem života na Zemi a vyskytuje se ve všech organických sloučeninách. Karbon má unikátní vlastnost formovat širokou škálu sloučenin, což umožňuje druhům s různými potřebami a vlastnostmi přežít a prosperovat v různých prostředích. Jednou z nejvýznamnějších forem uhlíku je grafit, který se využívá například v tužkách a jako mazivo. Další formou je diamant, známý pro svou krásu a tvrdost, která inspirovala kulturu a umění po staletí. Karbon také hraje klíčovou roli v průmyslu; jeho sloučeniny se využívají v mnoha oblastech, od výroby plastů po energetiku. V posledních letech se karbon stal středem pozornosti díky svému vlivu na životní prostředí a klimatické změny. Nicméně, vyvíjejí se technologie, které umožňují efektivní zachycování a využívání uhlíku, což otevírá nové možnosti pro udržitelnost. Zároveň se stále více vědců a inženýrů snaží najít inovativní řešení, jak využívat karbon jako cenný zdroj pro obnovitelné zdroje energie. Tento perspektivní prvek má tedy nejen kritický význam pro naši současnost, ale také pro udržitelnou budoucnost plnou příležitostí. Věda a technologie nám nabízejí cestu, jak převádět výzvy spojené s karbónem na pokrok a pozitivní změny v našem světě. ) Array ( [0] => {{různé významy|stránka=Karbon (rozcestník)}} [1] => {{Geologická období}} [2] => '''Karbon''' je geologický útvar [[Paleozoikum|prvohor]] ([[paleozoikum]]) a jde tedy také o součást [[eón]]u [[Fanerozoikum|fanerozoika]]. Počátek karbonského útvaru je kladen 354 milionů let ([[Annum|Ma]]) zpět do [[minulost]]i a jeho spodní hranice je vymezena nástupem druhu ''Siphonodella sulcata'', což je drobný [[Konodonti|konodont]] (''Conodonta''). [[Stratotyp]] spodní hranice je v jižní [[Francie|Francii]] západně od [[Montpellier]] na vrchu La Serre v [[Montagne Noire]]. Svrchní hranice je vymezena ve [[stratotyp]]u u Aidaralašského potoka v [[Jižní Ural|Jižním Uralu]] v severním [[Kazachstán]]u – 50 km od města [[Aktobe|Aktjubinsk]], kde je hranice vymezena také výskytem konodontů. Konec karbonu je kladen 298 milionů let (Ma) zpět. Dělení karbonu se stále vyvíjí, obecně se však dělí na starší [[spodní karbon]] a mladší [[svrchní karbon]], přičemž uvažovaná hranice je stále věcí diskusí a dohadů. V mezinárodním stratigrafickém dělení se spodní karbon nazývá [[mississip]]ian a svrchní karbon je nazýván [[pennsylvan]]ian.[[Soubor:Lepidostrobus variabilis.jpg|náhled]] [5] => [6] => V Evropě se používala a ještě používají obdobná pojmenování, spodní karbon byl nazýván dinant [dyná] a svrchní karbon byl nazýván silesian. Také stupně karbonu jsou pojmenovány v jednotlivých částech světa různě. V České republice, střední a západní Evropě to jsou: [[tournai (geologie)|tournai]], [[visé]], [[namur]], [[westphal]] a [[stephan]] (od nejstaršího). Ve východní Evropě to jsou: [[tournai (geologie)|tournai]], [[visé]], [[serpuchov (geologie)|serpuchov]], [[baškir (geologie)|baškir]], [[moskov]], [[kasimov (geologie)|kasimov]] a [[gžel]] (od nejstaršího). V [[Severní Amerika|Severní Americe]] to jsou: [[kinderhook]], [[osage]], [[meramec]], [[chester (geologie)|chester]], [[morrow]], [[atoka]], [[des moines]], [[missouri (geologie)|missouri]], [[virgil]]. [7] => [10] => [11] => Přestože má karbon své nejvýznačnější [[stratotyp]]y ve Francii, Kazachstánu a [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]], popsán byl poprvé anglickými vědci Conybearem a Phillipsem{{Doplňte zdroj}} v roce [[1822]] ve Velké Británii, kde také dostal jméno ''Carboniferous'' (uhlonosné [období]) podle hojného výskytu [[Černé uhlí|kamenného uhlí]] v karbonských sedimentech, z latinského ''carbo'' ([[uhlí]]). O několik let dříve (1808) použil francouzský vědec Omalins D’Halloy{{Doplňte zdroj}} označení „terrain houiller“ /uhelný útvar/. [12] => [13] => == Paleogeografické poměry == [14] => Na počátku karbonu byly pevniny rozděleny na několik paleokontinentů - [[Gondwana|Gondwanu]], [[Euramerika|Laurussii]], [[Siberia|Siberii]] a další menší mikrokontinenty. Laurussia ležela v oblasti rovníku. Gondwana ležela rozprostřena kolem jižního pólu a ve vyšších šířkách. Ve spodním karbonu (dinantu) se [[Gondwana]] přibližuje k [[Laurussia|Laurussii]]. Srážka Gondwany a Laurussie má za následek vznik [[Variské horstvo|variského horstva]] (variscidy), které má své odpovídající ekvivalenty i v Africe a v Severní Americe. Součástí variského horstva byl i [[Česká vysočina|Český masiv]]. Variské horstvo se táhlo podél [[rovník]]u a stáčelo se k severovýchodu. [15] => [16] => == Paleoklimatické poměry == [17] => [[Podnebí|Klima]] karbonu bylo zpočátku velmi teplé. Průběh zóny teplého klimatu je doložen i rozšířením uhelných ložisek s druhově bohatou [[Květena|flórou]]. Během karbonu se klima ochladilo a dochází i k zalednění Gondwany, jehož stopy v podobě [[moréna|morén]] a [[tillit]]ů jsou doloženy z [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], jižní [[Afrika|Afriky]], [[Antarktida|Antarktidy]], [[Indie]] a [[Austrálie]]. Jedná se o nejrozsáhlejší [[ledovec|zalednění]] v historii [[Země]], které bylo způsobeno [[Kontinentální drift|driftem]] Gondwany k jihu. Druhově monotónnější flóra Gondwany je označována jako glossopterisová (podle rodu Glossopteris) a její rozšíření od svrchní karbonu do spodní [[křída|křídy]] v jižní Africe, Jižní Americe, Indii, [[Madagaskar]]u, Antarktidě, Austrálii a [[Falklandské ostrovy|Falklandských ostrovech]] je jedním z důležitých důkazů pro existenci Gondwany. [[Cirkumpolární zóna]] na [[Sibiř]]i je typická [[mechorosty]], rody Pursongia, Zamiopteris aj., představuje mírné a vlhké podnebí (doprovázené vznikem uhelných slojí) a je označována jako flóra angarská. [18] => Pro severoatlantický kontinent jsou typické dvě [[facie]]: [19] => * [[karbonatická facie]] uhelných [[vápenec|vápenců]] s hojným podílem [[bentická fauna|bentické fauny]] ([[korál]]i, [[mechovky]], [[řasy]], krinoidé). Převažují organodetritické vápence nad organogenními. Útesové formy většinou chybí [20] => * [[kulmská facie]] – klastický vývoj ([[droba|droby]], [[slepenec|slepence]], [[prachovec|prachovce]], [[Jílovec (hornina)|jílovce]]) s faunou planktonického, epiplanktonického a nektonického typu (goniatité, [[měkkýši]]). Typickým znakem je výrazná rytmičnost s charakterem [[flyš]]ových uloženin, rozšířená zejména při okrajích variského orogénu. [21] => Při okrajích variského orogénu dochází k cyklickému kolísání mořské hladiny, které vytváří nepříznivé podmínky pro vznik [[uhelná pánev|uhelných pánví]]. Oproti tomu na evropském [[kontinent]]u v mělkovodních močálech dochází k hromadění rostlinné hmoty s pozdějším vznikem rozsáhlých uhelných ložisek. V [[ovzduší]] s původním přebytkem [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] pocházejícího ze [[sopečná činnost|sopečné činnosti]] dochází postupně ke spotřebování oxidu uhličitého [[Rostliny|rostlinami]] a klima se stává sušším ([[pouštní klima]] svrchního karbonu a [[perm]]u). [22] => [23] => == Tektonika == [24] => Výsledkem kolize kontinentálních bloků Gondwany a severoatlantického kontinentu je rozsáhlé hercynské (variské) vrásnění. Jednalo se o migrující orogenetické vlny způsobené procesy [[subdukce]] a kolizemi kontinentálních bloků. Území [[Evropa|Evropy]] spadá do mobilní kolizní zóny, kde se [[orogeneze]] projevila se značnou intenzitou. [[Vrásnění]] bylo doprovázeno [[metamorfované horniny|metamorfózou]] a [[plutonismus|plutonismem]] a tyto jevy často zakrývají starší projevy (typicky v [[Česká vysočina|Českém masívu]]). Dílčí fáze variské orogeneze se označují jako [25] => * bretonská (svrchní devon – spodní karbon) [26] => * [[Krkonošsko-jesenická subprovincie|sudetská]] (spodní – svrchní karbon) [27] => * krušnohorská (svrchní namur – spodní vestfál) [28] => * asturská (svrchní vestfál – spodní stefan) [29] => [[Magmatická činnost]] v mobilních oblastech je zastoupena zejména [[bazický vulkanismus|bazickým vulkanismem]], po hlavních procesech nastupuje [[subsekventní kyselý vulkanismus]] ([[ryolit]]y, [[porfyr]]y, [[křemenný porfyr|křemenné porfyry]]). Významná jsou [[ložisko rud|ložiska rud]], jejichž vznik je spojen s projevy variské orogeneze (Cu-Pb-Zn rudy, ložiska [[zlato|zlata]]). [30] => [31] => == Biosféra == [32] => [33] => === Flóra === [34] => V karbonu jsou poprvé v historii Země příhodné části kontinentů pokryty bylinnou a stromovou flórou, v níž převládají [[Výtrusné rostliny|rostliny výtrusné]] ([[plavuně]] /''Lycophyta''/, [[přeslička|přesličky]] /''Sphenophyta''/), které společně s [[Kapraďorosty|kapraďovitými]] rostlinami tvořily hlavní zdroj uhlotvorné hmoty. Z plavuní jsou to zejména rody ''[[Lepidodendron]]'' a ''[[Sigillaria]]'', vytvářející obrovské stromy až 30 m vysoké s průměrem kmene 1,5–2 metry, s listy od několika cm až metrové délky. Povrch kmenu byl pokryt listovými polštářky kosočtverečného až vřetenovitého tvaru, sestavenými do šroubovice. Všechny stromovité plavuně se rozmnožovaly větrem roznášenými [[výtrus]]y. Pro [[podloží]] uhelných slojí jsou charakteristické [[horizont]]y tvořené kořenovými částmi rostlin (Stigmaria). Mezi spodnokarbonskými přesličkami je důležitý rod ''Asterocalamites'', ve svrchním karbonu pak rody ''Calamites'' a ''Mesocalamites''. Stratigraficky významné jsou drobné popínavé přesličky rodu ''Sphenophyllum''. V karbonských pralesích byly hojné [[kapraďosemenné]] rostliny (''Pteridospermae''). Na gondwanském kontinentu převládaly zejména rody ''Glossopteris'' a ''Gangamopteris''. Známé jsou i vyšší [[nahosemenné]] rostliny ([[kordaity]] pojmenované podle pražského přírodovědce z 19. st. A. J. C. Cordy) a ve svrchním karbonu se objevují i první pravé [[jehličnany]] (rod ''Walchia''). Pro bližší členění karbonu jsou důležité i [[palynologie|palynologické]] nálezy. Hranice devon-karbon je dána druhy ''Hymenozonotriletes lepidophytus'' a ''Vallatisporites pusillites'', mezi karbonem a permem pak zástupci rodu ''Laevigatosporides''. [35] => Svými popisy nálezů ze svrchního karbonu na Plzeňsku v díle „Versuch einer geognostisch-botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt“, vydaném v letech [[1820]]–[[1838]] se k zakladatelům [[paleobotanika|paleobotaniky]] zařadil i hrabě [[Kašpar Šternberk]]. [36] => [37] => === Fauna === [38] => [[Soubor:LoganFauna011312.jpg|náhled|''Aviculopecten'', ''Syringothyris'']] [39] => Z [[prvok]]ů jsou stratigraficky významné [[foraminifery]]. Drobné formy ze spodního karbonu (''Endothyra'', ''Quasiendothyra'') byly nahrazeny velkými (řád Fusulinacea, Valvalina), jejichž schránky vytvářejí ve východní Evropě a Asii polohy vápenců. V mělkých vodách jsou hojní brachiopodi s masivními a velkými schránkami (až 20 cm ''Gigantoproductus''). Z [[měkkýši|měkkýšů]] významné místo zaujímají amonoidní goniatité (''Gattendorfia'', ''Pericyklus'', ''Goniatites'', ''Gastrioceras''). Nautiloidní [[hlavonožci]] jsou reprezentováni pevně svinutými [[loděnka]]mi (mizí druhy s přímými a zahnutými schránkami). Mezi epiplanktonické [[mlži|mlže]] řadíme Pectinacea s tenkými schránkami, ke sladkovodním druhům patřily druhy ''Carbonicola'', ''Anthracosia'', ''Curvirinula''. Nápadný úbytek zaznamenali [[trilobiti]]. Většinou patří k drobným zástupcům čeledi Proetidae. Naopak rozvoj zaznamenali suchozemští [[členovci]] – [[pavouci]], [[štíři]], [[stonožky]] a zejména [[hmyz]]. Typické jsou [[pravážky]] (rod ''Ostrava'' z ostravského svrchního karbonu), dosahující rozpětí křídel až 75 cm (rod ''Meganeura'', největší dosud známý hmyz). Objevují se i pravé [[vážky]], [[jepice]], [[brouci]], [[stejnokřídlí]], [[chrostíci]] a jiné skupiny hmyzu. Mezi vymřelými skupinami zaujímají zvláštní postavení ''Palaeodictyoptera'' se třemi páry křídel či ''[[Arthropleura]]'', zbytky jejichž až 250 cm dlouhých článkovaných těl se zachovaly v sladkovodních sedimentech svrchního karbonu (i v ČR). Jednalo se tak o jedny z největších členovců všech dob.{{Citace elektronického periodika [40] => | příjmení = SOCHA [41] => | jméno = Vladimír [42] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [43] => | titul = Největší členovci všech dob [44] => | periodikum = OSEL.cz [45] => | rok vydání = 2022 [46] => | měsíc vydání = května [47] => | den vydání = 27 [48] => | url = https://www.osel.cz/12331-nejvetsi-clenovci-vsech-dob.html [49] => }} {{cs}} [50] => [51] => Z mořských [[ostnokožci|ostnokožců]] mají horninotvorný význam [[lilijice]], v Severní Americe používané k stratigrafickému členění. Jejich husté porosty obývaly mělká moře (''Cyathocrinus'', ''Woodocrinus'', ''Actinocrinus''). Do sladkých jezer se rozšiřovaly [[trnoploutvé ryby]], rozvíjí se ryby [[paprskoploutvé]] (Palaeoniscida). V jezerech a řekách žili velcí [[žraloci]] (Xenacanthida), na území České republiky žijící rod ''Xenacanthus'' dosahoval délky až 70 cm. Rozšířeni byli akantoidé. Vymírají [[pancéřnaté ryby]]. [[Obojživelníci]] jsou zastoupeni hlavně [[krytolebci]] (Stegocephali), připomínající stavbou těla ještě své rybí předchůdce. Jejich tělo bylo pokryto [[Karapax|pancířem]] z jemných šupin. Plochá hlava měla trojúhelníkovitý nebo obloukový tvar. Tvar zubů prozrazuje dravý způsob života. Mezi týlními kostmi měli [[světločivný orgán]] (třetí oko). Obývali převážně močály a tůně se stojatou vodou, objevují se však i na vlhkých březích jezer či klidně tekoucích řek. Množili se vajíčky, [[Larva|larvy]] dýchaly vnějšími žábrami. Dobře zachované nálezy těchto tvorů pocházejí z nýřanských slojí. [[Soubor:Crassigyrinus BW.jpg|náhled|Zástupce tetrapodů rodu ''Crassigyrinus'', Skotsko]] [52] => Díky ústupu hladiny moře se postupně vyvíjely druhy se zrohovatělou pokožkou, která je chránila před vypařováním vody. Přestaly klást vajíčka do vody a potřebnou vodu pro vývoj zárodku nahradila tekutina v tzv. [[amnionová dutina|amnionové dutině]] (dodnes je tomu tak u vyšších [[Obratlovci|obratlovců]], tj. [[ptáci|ptáků]], [[plazi|plazů]] a [[savci|savců]]). Změna [[kostra|kostry]] pak dala ve svrchním karbonu vzniknout skupině pokročilých obojživelníků a pravých plazů (''[[Archerperton]]'', ''[[Seymouria]]'', ''[[Hylonomus]]'').Kayla D. Bazzana, Bryan M. Gee, Joseph J. Bevitt & Robert R. Reisz (2020). [https://peerj.com/articles/8698/ Postcranial anatomy and histology of ''Seymouria'', and the terrestriality of seymouriamorphs.] ''PeerJ''. '''8''': e8698. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.8698Jozef Klembara, Ralf Werneburg, Marika Mikudíková, Juraj Šurka & Stanislav Štamberg. [http://www.geology.cz/bulletin/contents/art1882# The oldest records of the stem amniote ''Discosauriscus'' (Seymouriamorpha, Discosauriscidae) from the European Carboniferous–Permian boundary]. ''Bulletin of Geosciences''. '''98''' (3): 233–246. O období na přelomu karbonu a permu se tak někdy mluví jako o "první éře plazů" (druhou pak bylo období druhohor, kdy dominovali [[dinosauři]] a další plazi).Neil Brocklehurst (2021). [https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fevo.2021.669765/full The First Age of Reptiles? Comparing Reptile and Synapsid Diversity, and the Influence of Lagerstätten, During the Carboniferous and Early Permian]. ''Frontiers in Ecology and Evolution''. '''9''': 669765. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2021.669765 [53] => [54] => == Regionální přehled == [55] => [56] => === Severní Amerika === [57] => Spodní karbon navazuje svoji mořskou, často karbonátickou sedimentací na [[faciální vývoj]] devonu, pak následuje stratigrafický hiát způsobený vrásněním v appalačské oblasti (odpovídá variské orogenezi). Na východě pak ustává mořská regrese, směrem k západu od orogénu přecházejí uhlonosné limnické facie přes [[paralické sedimenty]] do mělkovodních uloženin kontinentálního typu s karbonáty a ložisky [[evaporit]]ů. [58] => [59] => V kordillerské oblasti současně s [[antlerská orogeneze|antlerskou orogenezí]] se při západním okraji usazovaly několik tisíc metrů mocné [[klastické sedimenty]]. [[Soubor:Greererpeton BW.jpg|vpravo|náhled|Tetrapod rodu ''[[Greererpeton]]''.Megan R. Whitney & Stephanie E. Pierce (2021). Osteohistology of ''Greererpeton'' provides insight into the life history of an early Carboniferous tetrapod. ''Journal of Anatomy''. doi: https://doi.org/10.1111/joa.13520 [60] => doi: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/joa.13520]] [61] => [62] => === Asie === [63] => Při kolizi sibiřského a východoevropského bloku se vyvrásnila [[uralská geosynklinála]], stejně tak horstva [[střední Asie]] mají svůj původ v kolizi kazašského a sibiřského bloku. Podstatné části kontinentů byly zaplaveny mělkým mořem (s rozsáhlými karbonátickými faciemi), v předpolí orogénu sedimentovaly komplexy kulmu. Ve svrchním karbonu začíná regrese moře a [[pelagické facie]] se koncentrují do mobilních oblastí ([[Kavkaz]], [[Pamír]], [[Himálaj]]). Kontinentální pánve (kuzněcká, minusinská, tunguzská, severočínské) měli vhodné podmínky pro rozvoj uhlotvorné vegetace v průběhu svrchního karbonu až permu. [64] => [65] => === Mediteránní oblast a severní Afrika === [66] => Karbonské sedimenty mají poměrně úplný vývoj v severní okrajové zóně v [[Asturie|Asturii]]. Na základě profilů tam byla vymezena [[asturská fáze]] variské orogenze (H. Stille). Podstupeň [[kantaber]] reprezentují paralické sedimenty o mocnosti až několik tisíc metrů (mezi vestfálem D a stefanem A). Kulmská facie je známa z [[Korsika|Korsiky]], [[Španělsko|Španělska]] a [[Balkán]]u. Podstatným zbytkem variské orogeneze je [[iberský masív]]. V severní Africe převládá karbonátická facie. Orogeneze postihla [[Marocká meseta|Marockou mesetu]] s následnou transgresí a paralickým vývojem svrchního vestfálu. Na [[Sahara|Sahaře]] začíná ve svrchním karbonu sedimentovat [[núbický pískovec]], jehož vrstvy se ukládají až do [[mezozoikum|mezozoika]]. [67] => [68] => === Evropa === [69] => * Východní Evropa – omezené povrchové výskyty jsou v oblasti [[Krakov]]a a [[Svatokřížské hory|Svatokřížských hor]] (kulm), svrchní karbon tam chybí. Mořská sedimentace (spodní karbon-namur) v hornoslezské pánvi a [[lublinská deprese|lublinské depresi]] je ve vestfálu po regresi vystřídána kontinentální sedimentací. Východoevropská platforma je pokryta mělkým mořem s hojnou bentickou faunou. Ve visé díky částečným regresím vznikaly [[uhelná sloj|uhelné sloje]] (slabě prouhelněná [[moskevská pánev]]), koncem spodního karbonu se začíná značně prohlubovat [[donská pánev]] (mocnost sedimentů až 10 km) s mocnými paralickými sedimenty svrchního visé – stefanu. [70] => * Západní a střední Evropa – zbytky variského orogénu lze sledovat v jv. [[Anglie|Anglii]], [[armorický masív|armorickém masívu]], [[Massif Central]], [[Vogézy|Vogézách]], [[Schwarzwald]]u, [[Rýnské pohoří břidličné|Rýnském pohoří břidličném]], [[Harz]]u až po Český masív. Původní rozsah byl zejména v [[alpsko-karpatská oblast|alpsko-karpatské oblasti]] začleněn později do [[alpský orogén|alpského orogénu]]. Můžeme vyčlenit [71] => ** moldanubickou (centrální) zónu – intenzivní vrásnění, metamorfóza, [[granitizace]] a plutonismus. Patří sem Massif Central, Vogézy, Schwarzwald, Český masív [72] => ** [[saxothuringikum]] (sasko-durynská oblast) zasažené hlavně [[Krkonošsko-jesenická subprovincie|sudetskou]] fází ([[lugikum]], moravsko-slezská oblast) [73] => ** [[rhenohercynikum]] s oblastí maximálního zahloubení geosynklinály v devonu až spodním karbonu. Orogeneze probíhala hlavně v asturské fázi (Rýnské pohoří břidličné, Harz, [[Nízký Jeseník]], [[Drahanská vrchovina]]) [74] => ** subvariscikum na severním okraji geosynklinály, nejméně postižená oblast. Sedimenty lze sledovat od střední Anglie do severní [[Francie]], [[Belgie]], [[Nizozemsko]] po hornoslezskou pánev. [75] => [76] => === Britské ostrovy === [77] => Spodní karbon v kulmském vývoji v jižní Anglii ([[Cornwall]], [[Devon (hrabství)|Devon]]) a [[Irsko|Irsku]] je intenzívně zvrásněn. V jižní Anglii byl poprvé definován kulm Sedgwickem a Murchisonem (1837). Severněji převládá facie tzv. uhelného vápence ([[Bristol]], mocnost do 1 km) s korálovou a brachiopodovou faunou. Ve svrchním karbonu lze vysledovat od jihu na sever přechod od čistě mořských facií (kulm) přes paralické po čistě kontinentální (limnické) sedimenty ve [[Skotsko|Skotsku]]. Paralické a limnické uloženiny jsou bohatě uhlonosné. Ve střední Anglii jsou v nadloží uhelného vápence sedimenty [[Millstone Grit]] (cyklotémy, [[Jíl|jíly]]) stáří namuru, nad nimi pak vestfálské sedimenty [[Coal Measures]]. [78] => [79] => === Západní Evropa === [80] => Orogeneze v Massif Central, Schwarzwaldu a Vogézách postihla i kulmské sedimenty stáří visé. Namur a spodní vestfál chybějí. Od svrchního vestfálu pokračovala sedimentace až do permu. Limnické uhlonosné pánve jsou typickou oblastí, kde byl definován stupeň stefan (pánev St. Etienne). V intenzivně klesající depresi mezi sasko-durynskou a rhenohercynskou zónou vznikla [[sárská uhelná pánev]] s celkovou mocností převyšující 6.000 metrů. Nejstarší vrstvy spodního karbonu mají kulmský vývoj, ve vestfálu již limnický s převahou klastik, hlavní uhelné sloje pak patří svrchnímu vestfálu. Sedimentace pokračuje nepřerušeně až do permu. V Rýnském pohoří břidličném ve směru od jihu na sever ubývají hrubá klastika (droby a slepence) a přibývá sedimentů karbonátické facie typu uhelného vápence. Spodní karbon doprovází rozsáhlá vulkanická činnost ([[Čedič|bazalty]], tzv. Deckdiabas). V [[ruhrská pánev|ruhrské pánvi]] je vyvinut svrchní karbon subvariské předhlubně s bohatými uhlonosnými vrstvami vestfálu. V nadloží pánve jsou limnické sedimenty spodního stefanu, důsledkem asturské fáze chybí svrchní stefan. [81] => [82] => === Český masív === [83] => * [[sasko-durynská oblast]] (vogtlandsko-saské paleozoikum) – limnický spodní karbon má typický kulmský vývoj ([[břidlice]], prachovce, [[Pískovec|pískovce]], droby), dle diskordantně uložených vrstev nejsvrchnějšího visé na podloží je zřejmé, že hlavní fáze orogeneze proběhla na konci visé, uhelné sloje v této oblasti jsou převážně stáří svrchního vestfálu (Lugau-Ölsnitz) [84] => * [[krušnohorská oblast]] – stratigraficky významná je malá pánvička u [[Brandov]]a o rozloze 2,5 km², na bázi jsou zastoupena šedá, až 270 m mocná klastika, nad nimi je několik slojí antracitického uhlí, stáří svrchního vestfálu, které odpovídají radnickým vrstvám středočeského karbonu, vestfál D a stefan chybějí, pro tuto oblast je charakteristický kyselý subsekventní vulkanismus ([[teplický ryolitový komplex]]) [85] => * [[lužická oblast]] – v [[krkonošsko-jizerské krystalinikum|krkonošsko-jizerském krystaliniku]] patří spodnímu karbonu [[jitravská skupina]], kde sedimentace pokračuje nepřerušeně od svrchního devonu, v Labském pohoří břidličném patří spodnímu karbonu droby, břidlice a [[brekcie]], v [[ještědské krystalinikum|ještědském krystaliniku]] má převážně kulmský vývoj s klastiky, dále jsou to břidlice s trilobity, prachovce, droby a slepence, ekvivalenty stáří tournai byly nalezeny ve vrtech u [[Třebechovice|Třebechovic]] a [[Nepasice|Nepasic]] u [[Hradec Králové|Hradce Králové]] [86] => * [[moravsko-slezská oblast]] – ze svrchního devonu pokračuje sedimentace karbonátů a pelitů, doložená konodonty, foraminiferami a trilobity z Moravského krasu a organodetritickými vápenci s korálovou faunou od [[Hranice (okres Přerov)|Hranic]], po mořské regresi nastupuje kulmský vývoj – rytmické jílovito-písčité sedimenty flyšového rázu s drobami a slepenci [87] => ** [[Moravský kras]] a [[Drahanská vrchovina]] ([[drahanský kulm]]) [88] => *** březinské a ostrovské břidlice (trilobitová fauna) na bázi, nasedající na devonské karbonáty [89] => *** souvrství protivanovské – již typický kulmský vývoj, stáří tournai-svrchní visé, mocnost do 2,5 km [90] => **** velenovské břidlice [91] => **** brodecké droby [92] => **** rozstáňské břidlice [93] => *** souvrství myslejovické (svrchní visé), až 3 km mocné – na jihu račické a lulečské slepence, které směrem k S přecházejí do drob a břidlic [94] => ** Nízký Jeseník ([[slezský kulm]]) [95] => *** andělskohorské souvrství (tournai-spodní visé) – prachovce ("[[černý flyš]]"), droby, slepence [96] => *** hornobenešovské souvrství – asi 1000 m mocné [97] => **** moravskoberounské slepence [98] => **** láryšovské vrstvy [99] => **** brantické vrstvy [100] => *** moravické s. – stáří střední-svrchní visé, mocnost do 2,5 km, drobně rytmický flyš, těží se pokrývačské břidlice s bohatou makroflórou [101] => **** bohdanovické v. [102] => **** cvilínské v. [103] => **** brumovické v. [104] => **** vikštejnské v. [105] => *** hradecko-kyjovické s. – mocnost do 1,5 km, stáří svrchní visé – namur, na bázi droby, slepence (s goniatity), výše jemnozrnné sedimenty (prachovce, pelity) [106] => ** kulm [[kra Maleníku|kry Maleníku]] – karbonátická sedimentace stáří tournai – spodní visé, následují aleuropelity odpovídající moravickému souvrství a droby, je doložen (vrty) přesun původně podložních devonských hornin přes spodnokarbonské sedimenty [107] => * [[hornoslezská pánev]] – v České republice pouze jihozápadní cíp, který je zakrytý sedimenty [[neogén]]u a [[flyšové příkrovy|flyšovými příkrovy]] [[Západní Karpaty|Západních Karpat]] [108] => ** ostravské s. – o mocnosti do 2,8 km, na spodní hranici je tzv. [[Štúrovo mořské patro]] (kulmský ráz) s brachiopodovou a trilobitovou faunou, následuje cyklická paralická sedimentace s uhelnými slojemi, jejichž celková hmotnost je asi 60 m (celkem 200 slojí), pískovci, prachovci, jílovci, která představuje přímořskou akumulační plošinu, mocnost prudce klesá na V a k J (okraj pánve) [109] => *** petřkovické v. (namur A) [110] => *** hrušovské v. (namur A) [111] => **** mořské patro Enna [112] => *** jaklovecké v. (namur A) [113] => **** mořské patro Barbora [114] => *** porubské v. (namur B) [115] => **** mořské patro Gaeblerovo [116] => *** uhelná [[sloj Prokop]] (nejmocnější sloj, mající v průměru kolem 5 metrů, max. mocnost 15,25 metru [117] => ** karvinské s. – stáří namur B – vestfál A, má kontinentální limnický vývoj, odpovídá jezerně deltovým a jezerním sedimentům, mocnost kolem 1000 metrů, více než 120 slojí o průměrné mocnosti kolem 1,8 metru [118] => *** sedlové v. (namur B–C) – slepence, pískovce [119] => *** sušské v. (namur C – vestfál A) [120] => *** doubravské v. (pískovce, aleuropelity) [121] => * kontinentální (limnické) pánve [122] => ** [[středočeský permokarbon]] – bezodtoká pánev s přínosem materiálu zejména od J a JZ, dílčí pánve jsou plzeňská, manětínská, radnická, rakovnická, kladenská, žihelská, českokamenická, roudnická a mšenská, krom ložisek uhlí jsou v těchto pánvích ložiska [[Kaolin|kaolínu]] a žáruvzdorných jílovců [[Soubor:Neuropteris.JPG|vpravo|náhled|Cévnatá rostlina rodu ''Neuropteris'']] [123] => *** kladenské s. (350–400 m) – spodní šedé [124] => **** radnické v. na bázi s brekciemi, radnické a lubenské souslojí, dále slepence, pískovce, prachovce (vestfál B–C), mezi spodní a svrchní radnickou slojí leží významný litologický horizont, tzv. [[brouskový obzor]] na bázi s pískovci (tzv. bělky) a nadložními ryolitovými tufy (tzv. brousky) [125] => **** nýřanské v. – hrubozrnné sedimenty (mirošovské slepence), pískovce, prachovce, pelity (vestfál D–stefan A) [126] => *** týřanské s. (spodní červené) – arkózy, prachovce, sloje uhlí chybějí [127] => *** slánské s. (svrchní šedé) [128] => **** jelenické v. [129] => **** mšenské v. s jílovci a mělnickým souslojím [130] => **** otrubecké v. – pískovce, kounovské souslojí (Slaný), jedna ze slojí má v nadloží jílovec se zbytky ryb a krytolebců – tzv. "[[švartna]]" [131] => *** líňské s. (svrchní červené) – sedimentace od stefanu (?) pokračuje do spodního permu [132] => * lugická oblast – s dílčími pánvemi [133] => ** [[dolnoslezská pánev]] [134] => *** žacléřské s. (namur C – vestfál C) – jezerně deltové, proluviální sedimenty doprovázené často vulkanity ([[melafyr]]y, [[ryolit]]y), celková mocnost kolem 1 km [135] => **** lampertické v. – uhlonosné, 52 slojí o mocnosti 0,5–2,5 metru, souslojí dolu Šverma má až 50 dílčích slojí [136] => **** dolsko-ždárecké v. – 8 slojí ([[Malé Svatoňovice]]) [137] => **** petrovické v. – slepence křenovské a hronovské [138] => *** odolovské s. – vestfál D – stefan B, říční a jezerně deltové sedimenty o mocnosti 1,5 km [139] => **** svatoňovické v. (prachovce) – uhlonosné [140] => **** jívecké v. (žaltmanské arkózy) s radvanickými slojemi [141] => ** [[podkrkonošská pánev]] – svrchní vestfál – stefan, mocnost asi 1 km, klastické, červené sedimenty [142] => *** kumburské s. (štikovské arkózy) [143] => *** syřenovské s. – pískovce, jílovce se 3 uhelnými slojemi [144] => *** semilské s. – slepence, horniny ploužnického obzoru (prachovce, tufy, tufity, vápence, silicity) [145] => ** [[mnichovohradišťská pánev]] – zcela zakryta sedimenty svrchní křídy, známá pouze z vrtů, mocnost do 1 km, bezuhelnatá sedimentace stefanu (odpovídá týneckému – líňskému s.), v severní části tvoří výplň z 95% vulkanity permského stáří [146] => * [[boskovická brázda]] – sedimenty stáří svrchního stefanu až permu, na východě patří karbonu rokytenské slepence, na západě balinské slepence, v jižní části brázdy jsou rosicko-oslavanské sloje (mezi [[Zbýšov]]em a [[Nová Ves (okres Brno-venkov)|Novou Vsí]]) [147] => * [[blanická brázda]] – karbonu patří reliktní ostrov českobrodský v severní části [148] => [149] => == Odkazy == [150] => [151] => === Reference === [152] => [153] => [154] => === Literatura === [155] => * MIŠÍK Milan et al. ''Stratigrafická a historická geológia''. 1. vydání. Bratislava: SPN. 1985. 576 s. [156] => * MÍSAŘ Zdeněk et al. ''Geologie ČSSR I. Český masív''. 1. vydání. Praha: SPN. 1983. 335 s. [157] => * PETRÁNEK Jan et al. ''Encyklopedický slovník geologických věd''. 1. vydání. Praha: Academia. 1983. 1 svazek A-M. 920 s. [158] => * ŠPINAR Zdeněk. ''Kniha o pravěku''. 1. vydání. AVENTINUM nakladatelství, s.r.o. 1995. 257 s. [159] => * Spencer G. Lucas, Joerg W. Schneider, Svetlana Nikolaeva and Xiangdong Wang (2022). [https://sp.lyellcollection.org/content/early/2022/01/31/SP512-2021-160 The Carboniferous timescale: an introduction]. ''Geological Society, London, Special Publications''. '''512''': SP512-2021-160. doi: https://doi.org/10.1144/SP512-2021-160 [160] => [161] => === Externí odkazy === [162] => * {{Commonscat}} [163] => * [http://www.stratigraphy.org/ International Commission on Stratigraphy ] [164] => * [http://www.stratigraphy.org/gssp.htm International Commission on Stratigraphy ] [165] => * [https://web.archive.org/web/20070514235041/http://oldwww.upol.cz/resources/geology/karbon.htm Univerzita Palackého v Olomouci] [166] => [167] => {{posloupnost|co=[[paleozoikum]]|kdy=354 Ma – 298 Ma| předchůdce =[[devon (geologie)|devon]]| nástupce =[[perm]]}} [168] => {{Autoritní data}} [169] => [170] => [[Kategorie:Geologické periody]] [171] => [[Kategorie:Paleozoikum]] [] => )
good wiki

Karbon

Karbon je geologický útvar prvohor (paleozoikum) a jde tedy také o součást eónu fanerozoika. Počátek karbonského útvaru je kladen 354 milionů let (Ma) zpět do minulosti a jeho spodní hranice je vymezena nástupem druhu Siphonodella sulcata, což je drobný konodont (Conodonta).

More about us

About

S atomovým číslem 6 je základem života na Zemi a vyskytuje se ve všech organických sloučeninách. Karbon má unikátní vlastnost formovat širokou škálu sloučenin, což umožňuje druhům s různými potřebami a vlastnostmi přežít a prosperovat v různých prostředích. Jednou z nejvýznamnějších forem uhlíku je grafit, který se využívá například v tužkách a jako mazivo. Další formou je diamant, známý pro svou krásu a tvrdost, která inspirovala kulturu a umění po staletí. Karbon také hraje klíčovou roli v průmyslu; jeho sloučeniny se využívají v mnoha oblastech, od výroby plastů po energetiku. V posledních letech se karbon stal středem pozornosti díky svému vlivu na životní prostředí a klimatické změny. Nicméně, vyvíjejí se technologie, které umožňují efektivní zachycování a využívání uhlíku, což otevírá nové možnosti pro udržitelnost. Zároveň se stále více vědců a inženýrů snaží najít inovativní řešení, jak využívat karbon jako cenný zdroj pro obnovitelné zdroje energie. Tento perspektivní prvek má tedy nejen kritický význam pro naši současnost, ale také pro udržitelnou budoucnost plnou příležitostí. Věda a technologie nám nabízejí cestu, jak převádět výzvy spojené s karbónem na pokrok a pozitivní změny v našem světě.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'tournai (geologie)','ryolit','Česká vysočina','perm','Drahanská vrchovina','paleozoikum','Francie','Krkonošsko-jesenická subprovincie','Gondwana','stratotyp','visé','měkkýši'