Array ( [0] => 15480560 [id] => 15480560 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kometa [uri] => Kometa [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Kometa** Kometa je fascinující astronomický objekt, který nám přináší jedinečný pohled na náš sluneční systém a jeho vznik. Tyto tělesa, složená převážně z ledu a prachu, mají obvykle eliptické dráhy a při svém přiblížení ke Slunci nás ohromují krásnými ohony, které se vytvářejí vlivem slunečního záření a slunečního větru. Komety jsou považovány za „zbytky“ raného slunečního systému, které nám pomáhají chápat, jak se vyvíjely planety a další tělesa. Jejich studium nám poskytuje cenné informace o chemických prvcích a molekulách, které by mohly být základem pro vznik života, což je úžasný důkaz o variabilitě a rozmanitosti vesmíru. V průběhu historie lidé obdivovali komety jako symboly změn a nových začátků; jsou spojovány s mytologickými příběhy a legendami, které odrážejí lidskou zvědavost a touhu po poznání. Současné vědecké výzkumy a mise, jako například sonda Rosetta, nám umožnily ještě více proniknout do tajemství těchto kulisatých těles. Komety nás nejen fascinují svým vzhledem, ale také představují příležitost pro spolupráci vědců z celého světa, kteří se ujímají úkolu objasnit jejich složení a chování. Takto kombinovaný přístup a technologie nám otevírají nové obzory a možnost objevování, což podtrhuje lidský duch objevování a inovace. Takže ať už se díváme na jasnou kometu na noční obloze, nebo sledujeme pokroky ve výzkumu, komety nám připomínají, jak je vesmír dynamický a plný záhad, které čekají na to, abychom je objevili. Jejich krása a tajemství nás neustále inspirují a ukazují, jak důležité je hledat pozitivní a konstruktivní odpovědi na otázky, které si klademe o místě, kde žijeme. [oai_cs_optimisticky] => **Kometa** Kometa je fascinující astronomický objekt, který nám přináší jedinečný pohled na náš sluneční systém a jeho vznik. Tyto tělesa, složená převážně z ledu a prachu, mají obvykle eliptické dráhy a při svém přiblížení ke Slunci nás ohromují krásnými ohony, které se vytvářejí vlivem slunečního záření a slunečního větru. Komety jsou považovány za „zbytky“ raného slunečního systému, které nám pomáhají chápat, jak se vyvíjely planety a další tělesa. Jejich studium nám poskytuje cenné informace o chemických prvcích a molekulách, které by mohly být základem pro vznik života, což je úžasný důkaz o variabilitě a rozmanitosti vesmíru. V průběhu historie lidé obdivovali komety jako symboly změn a nových začátků; jsou spojovány s mytologickými příběhy a legendami, které odrážejí lidskou zvědavost a touhu po poznání. Současné vědecké výzkumy a mise, jako například sonda Rosetta, nám umožnily ještě více proniknout do tajemství těchto kulisatých těles. Komety nás nejen fascinují svým vzhledem, ale také představují příležitost pro spolupráci vědců z celého světa, kteří se ujímají úkolu objasnit jejich složení a chování. Takto kombinovaný přístup a technologie nám otevírají nové obzory a možnost objevování, což podtrhuje lidský duch objevování a inovace. Takže ať už se díváme na jasnou kometu na noční obloze, nebo sledujeme pokroky ve výzkumu, komety nám připomínají, jak je vesmír dynamický a plný záhad, které čekají na to, abychom je objevili. Jejich krása a tajemství nás neustále inspirují a ukazují, jak důležité je hledat pozitivní a konstruktivní odpovědi na otázky, které si klademe o místě, kde žijeme. ) Array ( [0] => [[Soubor:Halebopp031197.jpg|náhled|Kometa Hale-Bopp s bílým prachovým a modrým plynovým ohonem (březen 1997)]] [1] => [2] => {{Různé významy}} [3] => [4] => '''Kometa''' ({{vjazyce2|la|cometa}}, z coma, {{vjazyce2|el|κόμη|kómé}}, vlasy), zastarale '''vlasatice''', je [[malé těleso sluneční soustavy]] složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice [[excentricita dráhy|výstředné (excentrické)]] [[elipsa|eliptické]] [[trajektorie|trajektorii]] kolem [[Slunce]]. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou [[Pluto (trpasličí planeta)|Pluta]], odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]]. Velmi často jsou popisované jako „špinavé sněhové koule“ a z velké části je tvoří zmrzlý [[oxid uhličitý]], [[methan]] a [[voda]] smíchaná s [[prach]]em a různými [[Minerál|nerostnými]] látkami. [5] => [6] => V závislosti na [[gravitace|gravitační]] interakci s [[planeta]]mi se dráha komet může změnit na hyperbolickou (a definitivně opustit sluneční soustavu) nebo na méně výstřednou. Například [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] je známý tím, že mění dráhy komet a zachycuje je na krátkých oběžných dráhách. Proto existují i komety, které se ke Slunci vrací pravidelně a často. Mezi ně patří například [[Halleyova kometa|Halleyova]] nebo [[Kohoutkova kometa]]. Častost návratů komety v tomto smyslu znamená jednou za několik let až staletí. [7] => [8] => Komety mohou představovat [[impakt mimozemského tělesa|potenciální hrozbu]] pro Zemi, v jejíž minulosti mohly způsobit některá hromadná vymírání. Obecně platí, že jsou mnohem nebezpečnější než [[asteroid]]y, neboť jejich rychlost může dosahovat až 3,5x vyšších hodnot (až 70 km/s, asteroidy ~20 km/s).{{Citace monografie |autor= R. C. Selley |autor2= R. Cocks |autor3= I. Plimer | titul= Encyclopedia of Geology |url= https://www.amazon.com/Encyclopedia-Geology-Richard-C-Selley/dp/0126363803 |vydavatel= Academic Press |rok vydání= 2004-12-30 |počet stran= 2750 |strany= 179–184 |isbn= 978-0-12-369396-9 |jazyk= angličtina }} Ta se při výpočtu [[kinetická energie|kinetické energie nárazu]] umocňuje na druhou, díky čemuž má na výslednou energii mnohem větší vliv než hmotnost tělesa.{{Citace elektronického periodika |autor= M. Wall |titul= Earth Impact: Are Comets a Bigger Danger Than Asteroids? | periodikum= https://www.space.com |datum vydání= 2014-06-18 |url= https://www.space.com/26264-asteroids-comets-earth-impact-risks.html }} [9] => [10] => [[Soubor:Comet Halley.jpg|náhled|Halleyova kometa]] [11] => [12] => == Složení == [13] => * ''[[Kometární jádro|Jádro]]'' – pevná část komety o velikosti v řádu kilometrů až desítek kilometrů. [14] => * ''[[Koma (astronomie)|Koma]]'' – kulová obálka kolem jádra, složena především z plynů. [15] => * ''Ohon'' – plyn a prachové částice směřující od Slunce (někdy je též označovaný jako chvost nebo ocas). [16] => [17] => Jádro se skládá především z [[voda|vodního ledu]], tuhého [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]], [[oxid uhelnatý|oxidu uhelnatého]], dalších zmrzlých plynů a prachu. Koma obsahuje různé nedisociované i disociované [[molekula|molekuly]], [[radikál]]y a [[ion]]ty, např. OH, NH2−, CO, CO2, [[amoniak|NH3]], [[methan|CH4]], CN, [[dikyan|(CN)2]] aj. [18] => [19] => Všeobecně se předpokládá, že komety vznikají v [[Oortovo mračno|Oortově mračnu]] ve velké vzdálenosti od [[Slunce]], spojováním zbytků po [[Kapalnění|kondenzaci]] [[Vznik a vývoj sluneční soustavy#Pramlhovina|sluneční mlhoviny]]. Okraje takovýchto mlhovin jsou dostatečně chladné na to, aby zde mohla existovat [[voda]] v pevném a nikoli [[plyn]]ném skupenství. [[planetka|Planetky]] vznikají jiným procesem, ale velmi staré komety, které ztratily všechnu svoji těkavou hmotu, se jim mohou podobat. [20] => [[Soubor:Tempel1 DeepImpact.jpg|náhled|Snímek komety [[Tempel 1]] pořízený sondou [[Deep Impact (sonda)|Deep Impact]] ]] [21] => [22] => == Fyzikální vlastnosti == [23] => Předpokládá se, že komety – přesněji kometární jádra – vznikají ve vzdáleném oblaku známém jako [[Oortův oblak]] (pojmenovaném podle holandského astronoma [[Jan Hendrik Oort|Jana Hendrika Oorta]], který jako první vyslovil hypotézu o jeho existenci) ve vzdálenosti kolem 50 000 [[astronomická jednotka|astronomických jednotek]] od [[Slunce]]. V této vzdálenosti je [[gravitace|gravitační působení]] Slunce již velmi slabé a proto na komety významně působí i jiná vesmírná tělesa – především okolní [[hvězda|hvězdy]]. Pokud se některá z nich přiblíží ke Slunci, pak vymrští množství komet z jejich vzdálených oběžných drah. Některé z nich se potom dostanou na extrémně [[excentricita dráhy|protáhlou]] [[elipsa|eliptickou]] oběžnou dráhu, která má [[Perihelium|perihel]] (nejbližší bod oběžné dráhy) dostatečně blízko u Slunce. [24] => [25] => Když se kometa přiblíží k vnitřní části Sluneční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se jeho vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří extrémně řídkou atmosféru okolo komety, nazývanou ''[[koma (astronomie)|koma]]'', a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ''ohonu'' mířícího směrem od Slunce. Prach a plyn vytvářejí samostatné ohony, které míří do mírně odlišných směrů, přičemž prach zůstává v místech oběžné dráhy komety (často takto vzniká zakřivený ohon) a ohon z ionizovaného plynu vždy míří přímo od Slunce, protože plyn je silněji ovlivňován slunečním větrem než prach a sleduje čáry magnetického pole, a ne trajektorii oběžné dráhy. Ačkoli pevné těleso komety, takzvané ''jádro'', má průměr menší než 50 km, koma může být větší než [[Slunce]] a ohony mohou dosáhnout délky 150 milionů km i více. [26] => [27] => Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze [[Země]], když kometa prolétá vnitřní částí Sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku [[ionizace]]. Většina komet je bez pomoci [[dalekohled]]u příliš slabě viditelná, ale několik jich je dostatečně jasných na to, aby byly viditelné pouhým [[oko|okem]]. Před vynálezem [[dalekohled]]u se komety zdánlivě z ničeho nic zjevovaly na obloze a postupně mizely z dohledu. Byly považovány za zlé znamení smrti králů a šlechticů, případně blížících se katastrof. Ze [[starověk]]ých pramenů, například [[Čína|čínských]] kostí pro předpovídání budoucnosti, je známé, že jejich výskyty byly pozorované lidmi po celá tisíciletí. Jedním z nejznámějších starých záznamů je zobrazení [[Halleyova kometa|Halleyovy komety]] na [[Tapisérie z Bayeux|Bayeuxském gobelínu]], který zaznamenává [[normanský tábor]] při dobytí [[Anglie]] roku [[1066]]. [28] => [[Soubor:Cometorbit.sk.png|náhled|Komety mají značně protáhlé oběžné dráhy; znázorněny jsou i dva samostatné ohony]] [29] => [30] => === Optické vlastnosti === [31] => Překvapením je, že kometární jádra patří mezi nejčernější známé objekty, o kterých víme, že existují ve Sluneční soustavě. Sonda [[Giotto (sonda)|Giotto]] zjistila, že jádro Halleyovy komety odráží přibližně 4 % světla, které na něj dopadá. Sonda [[Deep Space 1]] podobně zjistila, že povrch komety [[19P/Borrelly|Borrelly]] odráží jen 2,4 % až 3,0 % dopadajícího světla (pro porovnání [[asfalt]] odráží 7 % dopadajícího světla). Dříve se astronomové domnívali, že [[sluneční záření]] odpařilo ve svrchní vrstvě komety těkavější složky a zůstalo zde více [[organická sloučenina|organických sloučenin]] s delším [[uhlíkový řetězec|řetězcem]], které bývají tmavší. Analýza jádra komety [[73P/Schwassmann-Wachmann]], které se rozpadlo na několik částí, však ukázala, že složení svrchních a vnitřních vrstev komety je prakticky totožné. [32] => {{Citace elektronické monografie [33] => | příjmení = Tichý [34] => | jméno = Miloš [35] => | url = http://www.komety.cz/article.php3?sid=204 [36] => | titul = Chemická rozdílnost komet má původ už v jejich zrodu [37] => | kapitola = [38] => | vydavatel = Observatoř Kleť [39] => | datum vydání = 2009-07-05 [40] => | datum přístupu = 2012-5-18 [41] => }} [42] => [43] => V roce [[1996]] se překvapivě zjistilo, že komety vyzařují i [[rentgenové záření]]. Záření je pravděpodobně generované interakcí komet se [[sluneční vítr|slunečním větrem]]: když vysokoenergetické [[ion]]ty vletí do atmosféry komety, srážejí se s kometárními atomy a molekulami. Při takovéto srážce ionty zachytí jeden nebo více [[elektron]]ů, což vede k emisi rentgenového nebo ultrafialového fotonu.{{Citace elektronické monografie [44] => | url = http://www.kvi.nl/~bodewits [45] => | vydavatel = Kernfysisch Versneller Instituut [46] => | datum přístupu = 2008-12-14 [47] => | titul = [48] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20060615194744/http://www.kvi.nl/~bodewits/ [49] => | datum archivace = 2006-06-15 [50] => | nedostupné = ano [51] => }} [52] => [53] => == Oběhové vlastnosti == [54] => [[Soubor:Comet Kohoutek orbit p391.svg|náhled|Oběžné dráhy [[Kohoutkova kometa|Kohoutkovy komety]] a Země znázorňující velkou [[excentricita dráhy|excentrickou]] oběžnou dráhu a rychlejší pohyb v blízkosti Slunce]] [55] => Komety jsou klasifikovány podle svých [[Doba oběhu|oběžných dob (period)]]. ''Krátkoperiodické komety'' mají oběžné doby kratší než 200 let, zatímco ''dlouhoperiodické komety'' mají oběžné doby delší, ale stále zůstávají gravitačně závislé na Slunci. ''Jednonávratové komety'' mají [[Parabola (matematika)|parabolické]] či [[hyperbola|hyperbolické]] oběžné dráhy, které je vynesou navždy mimo sluneční soustavu po jediném průletu okolo Slunce. Opačným extrémem je krátkoperiodická [[Enckeova kometa]], která má oběžnou dráhu, která jí nedovolí se vzdálit od Slunce dál než k oběžné dráze planety [[Jupiter (planeta)|Jupiter]]. Za místo vzniku krátkoperiodických komet se obecně považuje [[Kuiperův pás]]. Dlouhoperiodické komety zřejmě vznikají v [[Oortův oblak|Oortově oblaku]]. Bylo navrženo množství různých modelů vysvětlujících, proč jsou komety odkloněny do velmi excentrických drah. Patří mezi ně přiblížení k jiným [[hvězda|hvězdám]] na cestě Slunce [[Galaxie|naší Galaxií]], působení hypotetického průvodce Slunce [[Nemesis (hvězda)|Nemesis]] a nebo působení zatím neznámých transneptunických těles, například hypotetické [[Planeta X|Planety X]]. Nejpřijímanější je hypotéza, že k těmto poruchám drah dochází náhodně, vzájemným ovlivňováním se těles v Oortově mračnu. [56] => [57] => Kvůli svým malým hmotnostem a excentrickým oběžným drahám, které je přivádějí do blízkosti velkých planet, jsou oběžné dráhy často rušené (perturbované). Lze si všimnout, že dráhy krátkoperiodických komet mívají často vzdálenosti afelu souměřitelné s [[Velká poloosa dráhy|velkými poloosami]] oběžných drah obřích planet. Tyto skupiny pak obvykle nazýváme ''rodinami'' příslušné planety. [[Jupiter (planeta)|Jupiterova]] rodina komet má přitom nejvíce členů. Je tedy zřejmé, že oběžné dráhy komet přicházejících z Oortova mračna často ovlivňuje gravitace obřích planet, když se k nim komety přiblíží. Jupiter je největším zdrojem těchto poruch, protože je zdaleka nejhmotnější planetou ve sluneční soustavě. [58] => [59] => Kvůli perturbacím dráhy se ztratilo mnoho periodických komet objevených v minulých desetiletích a stoletích. Jejich oběžné dráhy nebyly nikdy dostatečně přesně známé, abychom věděli, kdy a kde čekat jejich budoucí přiblížení. Někdy se díky tomu po zpětném vypočítání dráhy nově objevené komety zjistí, že se jedná o ztracenou kometu. Tento osud sdílí například [[kometa 11P/Tempel-Swift-LINEAR|Tempel-Swift-LINEAR]], která byla objevená v roce [[1869]], ale po roce [[1908]] byla v důsledku poruchy způsobené Jupiterem ztracena. Náhodou byla znovu objevena až v pozorovacím programu [[LINEAR]] v roce [[2001]]. [60] => [61] => === Oběžné dráhy === [62] => Pokud se objeví nová kometa, známe z krátkého pozorování jen malý úsek oběžné dráhy, proto se nejprve vypočítá její parabolická aproximace. Teprve po delším pozorování lze rozhodnout, zda je dráha eliptická nebo hyperbolická. [63] => Z přibližně 3400 komet, které známe, je: [64] => * 40 % komet na eliptických drahách, z toho: [65] => ** 16 % krátkoperiodických (perioda je menší než 200 let) [66] => ** 24 % dlouhoperiodických (perioda je větší než 200 let), [67] => * 49 % na parabolických drahách [68] => * 11 % na hyperbolických drahách [69] => [70] => Velké procento parabolických drah, uvedené v předchozím výčtu, je zkreslující, neboť se jedná i o komety, u nichž doba pozorování byla příliš krátká na to, aby se rozhodlo, zda se pohybují po hyperbole nebo po velmi protáhlé elipse. Z komet, které byly pozorovány alespoň 240 dní, jen 3 % má parabolické dráhy. [71] => [72] => == Historie výzkumu komet == [73] => V každém okamžiku lze na obloze pozorovat desítky komet, avšak pouze za pomoci velkých dalekohledů,{{Citace elektronického periodika [74] => | příjmení = Horálek [75] => | jméno = Petr [76] => | titul = 7+1 perel astronomie: Komety jsou nejkrásnějším nebeským kýčem [77] => | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost [78] => | url = https://www.stoplusjednicka.cz/71-perel-astronomie-komety-jsou-nejkrasnejsim-nebeskym-kycem [79] => | datum vydání = 2021-11-04 [80] => | jazyk = [81] => | datum přístupu = 2022-12-31 [82] => }} pouhým okem jsou každý rok pozorovatelné pouze dvě až tři.{{Citace elektronického periodika [83] => | příjmení = Černý [84] => | jméno = Jakub [85] => | titul = Komety [86] => | periodikum = astro.cz [87] => | vydavatel = Česká astronomická společnost [88] => | url = https://www.astro.cz/na-obloze/komety.html [89] => | jazyk = cs [90] => | datum přístupu = 2022-12-31 [91] => }} [92] => [93] => === První pozorování a názory === [94] => [[Soubor:Great Comet of 1577.gif|náhled|Průlet velké komety kolem Země z roku 1577 (dřevořezba)]] [95] => V minulosti byly komety považovány za znamení zmaru, někdy byly dokonce znázorňovány jako útok nebeských bytostí proti obyvatelům Země. Někteří autoři interpretují zmínky o „padajících hvězdách“ v [[Gilgameš]]ovi, Janově [[Apokalypsa|Apokalypse]] a Knize [[Henoch]] jako zmínky o kometách, případně o [[bolid]]ech. [96] => [97] => [[Babylón|Babylóňané]] a někteří řečtí filosofové před [[Aristotelés|Aristotelem]] považovali komety za nebeská tělesa, jiní pouze za atmosférické jevy. [98] => Aristotelés předložil ve svém díle ''Meteorologica''{{Citace elektronické monografie [99] => | příjmení = Aristotéles [100] => | jméno = [101] => | url = http://classics.mit.edu/Aristotle/meteorology.1.i.html [102] => | titul = Meteorology [103] => | kapitola = [104] => | vydavatel = [105] => | datum vydání = 350 př. Kr. [106] => | datum přístupu = 2011-6-12 [107] => | jazyk = anglicky [108] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110629061102/http://classics.mit.edu/Aristotle/meteorology.1.i.html [109] => | datum archivace = 2011-06-29 [110] => | nedostupné = ano [111] => }} pohled na komety, který nakonec na dvě tisíciletí ovládl západní myšlení. Odmítl názory několika dřívějších filozofů, že komety jsou [[planeta|planety]] nebo alespoň jevy planetám podobné s odůvodněním, že planety se pohybují jen okolo [[zvěrokruh]]u, kdežto komety se objevují v kterékoliv části oblohy. Proto nemohou být ani [[konjunkce (astronomie)|konkunkcí]] dvou planet, které se skoro dotýkají, jak tvrdili [[Anaxagorás]] a [[Démokritos]], ani nemohou být planetárním tělesem, které se zřídka ukazuje, jak tvrdili [[pythagoreismus|pythagorejci]], protože se komet může ukázat více najednou. Přitom jsou komety málo pravidelné, vznikají a zanikají. Nechovají se tedy jako nebeská tělesa ale jako atmosférické jevy. Aristotelés popsal komety jako jevy z vrchní [[atmosféra|atmosféry]], kde příležitostně vybuchují horké a suché plyny. Aristotelés považoval tento mechanismus za zodpovědný nejen za komety, ale i za [[meteor]]y, [[polární záře]] a dokonce i za [[Galaxie Mléčná dráha|Mléčnou dráhu]].{{Citace monografie [112] => | příjmení = Špelda [113] => | jméno = Daniel [114] => | titul = Astronomie v antice [115] => | vydavatel = MONTANEX, a. s. [116] => | místo = Ostrava [117] => | rok = 2006 [118] => | počet stran = 262 [119] => | strany = 122–124 [120] => | isbn = 80-7225-210-0 [121] => | jazyk = cs [122] => }} [123] => [124] => Později několik klasických filozofů jeho názor na komety napadlo. [[Seneca]] ve svých ''Přírodovědeckých otázkách'' uvedl, že komety se pohybují po obloze pravidelně a nejsou rušené [[vítr|větrem]], což odpovídá chování typickému spíše pro nebeská tělesa než pro atmosférické jevy. Připustil, že planety se mimo zvířetník neobjevují, neviděl však žádný důvod, proč by se planetám příbuzné objekty nemohly objevovat v kterékoliv části oblohy. I přes tuto vážnou výtku se zvítězil Aristotelovský názor, komety přešly do oboru meteorologie a astronomové o ně ztratili zájem. [125] => [126] => Až teprve v [[16. století]] se dokázalo, že komety musí existovat mimo atmosféru Země. Roku [[1577]] byla několik měsíců viditelná jasná kometa. [[Dánsko|Dánský]] astronom [[Tycho Brahe]] využil měření polohy komety, která provedl on sám a několik dalších pozorovatelů na různých místech na Zemi, a zjistil, že kometa nemá žádnou měřitelnou [[paralaxa|paralaxu]]. V rámci přesností těchto měření to znamenalo, že kometa musí být alespoň čtyřikrát dále od Země než [[Měsíc]]. [127] => [128] => === Studium oběžných drah komet === [129] => [[Soubor:Newton Comet1680.jpg|náhled|[[Parabola (matematika)|Parabolická]] oběžná dráha komety z roku 1680 načrtnutá v [[Isaac Newton|Newtonových]] ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Principiích]]'']] [130] => [131] => I když již bylo dokázáno, že komety patří na oblohu, o otázce, jak se pohybují po obloze, se debatovalo většinu následujícího staletí. Dokonce i po tom, co [[Johannes Kepler]] zjistil roku [[1609]], že se planety pohybují okolo Slunce po [[elipsa|eliptických]] oběžných drahách, zdráhal se uvěřit, že jeho vlastní [[Keplerovy zákony]], kterými se pohyb planet řídí, ovlivňují i pohyb ostatních objektů. Domníval se, že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách. [[Galileo Galilei]], ačkoli byl oddaným stoupencem [[Mikuláš Koperník|Mikuláše Koperníka]], odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru. [132] => [133] => První návrh, že Keplerovy zákony planetárních pohybů by měly platit i pro komety, předložil [[William Lower]] roku [[1610]]. V následujících desetiletích další astronomové včetně [[Pierre Petit (astronom)|Pierra Petita]], [[Giovanni Alfonso Borelli|Giovanniho Borelliho]], [[Adrien Auzout|Adriena Auzouta]], [[Robert Hooke|Roberta Hooka]] a [[Giovanni Domenico Cassini]]ho předkládali argumenty ve prospěch tvrzení, že se komety okolo Slunce pohybují po eliptických nebo parabolických drahách, zatímco jiní, jako například [[Christiaan Huygens]] a [[Johannes Hevelius]], podporovali hypotézu o přímém pohybu komet. [134] => [135] => Záležitost vyřešila [[C/1680 V1|jasná kometa]], kterou objevil [[Gottfried Kirch]] [[14. listopad]]u [[1680]]. Astronomové v celé Evropě sledovali její pohyb po obloze po několik měsíců. Ve svých ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Principiích]]'' z roku [[1687]] [[Isaac Newton]] dokázal, že objekt pohybující se podle jeho [[Newtonův gravitační zákon|zákona]] o poklesu [[gravitace|gravitační síly]] se čtvercem vzdálenosti musí letět po jedné z [[kuželosečka|kuželoseček]], a demonstroval, jak ztotožnit dráhu komety po obloze s [[Parabola (matematika)|parabolickou]] oběžnou dráhou, přičemž použil kometu z roku 1680 jako příklad. [136] => [137] => V roce [[1705]] [[Edmond Halley]] aplikoval Newtonovu metodu na 24 pozorování komet mezi lety 1337 a 1698. Zjistil, že tři z nich — komety z let 1531, 1607 a 1682 — mají velmi podobné [[elementy dráhy|dráhové elementy]] a byl dále schopný zdůvodnit malé rozdíly v jejich oběžných drahách na základě [[gravitace|gravitačního]] ovlivnění [[Jupiter (planeta)|Jupiterem]] a [[Saturn (planeta)|Saturnem]]. Nabyl přesvědčení, že tyto tři úkazy byly výskyty téže komety a předpověděl, že se objeví znovu někdy roku [[1758]] nebo [[1759]]. (Ještě před Halleyem [[Robert Hooke]] ztotožnil kometu z roku 1664 s další z roku 1618 a [[Giovanni Domenico Cassini]] vyslovil podezření o totožnosti komet z let 1577, 1665 a 1680. Oba se však mýlili. [138] => [139] => Halleyova předpověď data návratu byla brzo upřesněná týmem tří [[Francie|francouzských]] matematiků. [[Alexis Clairaut]], [[Joseph Lalande]] a [[Nicole-Reine Lepaute]] předpověděli datum průchodu komety [[Perihélium|perihelem]] v roce 1759 s přesností na jeden měsíc. Když se kometa objevila podle předpovědi, stala se známou jako [[Halleyova kometa]] (oficiální označení má ''1P/Halley''). Naposledy do vnitřních částí sluneční soustavy zavítala v roce [[1986]]. Její další návrat se očekává v roce [[2061]]. [140] => [141] => Mezi kometami s natolik krátkými periodami, že byly podle historických záznamů několikrát pozorovány, je Halleyova kometa unikátní tím, že je stále dostatečně jasná na to, aby ji bylo možné pozorovat pouhým okem. Od potvrzení periodicity Halleyovy komety bylo pomocí [[dalekohled]]ů objeveno mnoho dalších periodických komet. Druhá kometa, u které byla objevena periodická oběžná dráha, byla [[Enckeova kometa]] (oficiálně označená ''2P/Encke''). Mezi lety [[1819]] až [[1821]] [[Německo|německý]] matematik a fyzik [[Johann Franz Encke]] vypočítal oběžné dráhy série kometárních výskytů pozorovaných v letech [[1786]], [[1795]], [[1805]] a [[1818]] a vyvodil z nich, že jde o tutéž kometu a úspěšně předpověděl její návrat v roce [[1822]]. Do roku [[1900]] bylo pozorováno 17 komet s opakovaným průchodem perihelem, které byly uznány za periodické. Do ledna [[2005]] byl tento status přiznán 164 kometám, ačkoli některé z nich mezitím zanikly nebo se ztratily. [142] => [143] => === Studium fyzikálních charakteristik === [144] => Už na začátku 18. století někteří vědci navrhli správné hypotézy fyzikálního složení komet. V roce [[1755]] [[Immanuel Kant]] vyslovil hypotézu, že komety jsou složené z nějaké těkavé látky, jejíž vypařování způsobuje jejich zářivý vzhled v blízkosti perihelu. V roce [[1836]] německý matematik [[Friedrich Wilhelm Bessel]] po pozorování proudů vypařování během návratu Halleyovy komety v roce [[1835]] přišel s myšlenkou, že [[reaktivní síla|reaktivní síly]] vypařující se látky by mohly být dostatečně velké na to, aby podstatně změnily oběžnou dráhu komety, a tvrdil, že negravitační poruchy dráhy Enckeovy komety vyplývají z tohoto mechanismu. [145] => [146] => Další objev týkající se komet však zastínil tyto myšlenky na téměř jedno století. V období [[1864]] až [[1866]] [[Itálie|italský]] astronom [[Giovanni Schiaparelli]] vypočítal oběžnou dráhu [[Meteorický roj|meteoritického roje]] [[Perseidy|Perseid]] a na základě podobnosti oběžných drah vyslovil správnou hypotézu, že Perseidy jsou fragmenty [[Swift-Tuttleova kometa|komety Swift-Tuttle]]. Souvislost mezi kometami a [[meteorický roj|meteorickými roji]] dramaticky podtrhl výskyt velmi silného meteorického roje na dráze [[Kometa 3D/Biela|Bielovy komety]] roku [[1872]], u níž byl pozorovaný rozpad na dvě části během jejího návratu v roce [[1846]], a která už po roce [[1852]] nikdy nebyla pozorovaná. Vznikl model „štěrkového náspu“ (''gravel bank'') kometární struktury, podle kterého se komety skládají ze sypkých hromad malých kamenných objektů obalených ledovou vrstvou. [147] => [148] => Do poloviny 20. století už měl tento model několik nedostatků: především nedokázal vysvětlit, jak těleso, které obsahovalo jen nevelké množství ledu, mohlo mít zářivé projevy vypařující se páry po několika průchodech perihelem. V roce [[1950]] [[Fred Lawrence Whipple]] navrhl, že namísto skalnatých objektů obsahujících málo ledu, jsou komety převážně ledové objekty obsahující malé množství prachu a úlomků hornin. Tento model „špinavé sněhové koule“ byl rychle přijat. [149] => [150] => ==== Výzkum komet sondami ==== [151] => [[Soubor:NAVCAM top 10 at 10 km – 8 (15765234852).jpg|náhled|Snímek povrchu komety 67P/Churyumov-Gerasimenko pořízený z výšky 10 km modulem Philae]] [152] => Model sněhové koule se potvrdil, když soubor vesmírných sond (včetně sondy [[Evropská kosmická agentura|ESA]] [[Giotto (sonda)|Giotto]] a [[sovětský svaz|sovětské]] sondy [[Vega 1]] a [[Vega 2]]) v roce [[1986]] proletěl komou Halleyovy komety, aby fotografovaly jádro a pozorovaly proudy vypařujícího se materiálu. Dne [[21. září]] [[2001]] americká sonda [[Deep Space 1]] prolétla okolo jádra [[19P/Borrelly|Borrellyovy komety)]] a potvrdila, že vlastnosti Halleyovy komety platí i pro další komety. [153] => [154] => [[Stardust (sonda)|Sonda Stardust]], která odstartovala [[7. únor]]a [[1999]], už [[2. leden|2. ledna]] [[2004]] sesbírala částečky komy komety [[Wild 2]] a na zem je dopravila [[15. leden|15. ledna]] [[2006]]. [155] => {{Citace elektronické monografie [156] => | příjmení = Martinek František [157] => | jméno = Martinek František [158] => | url = http://www.astro.cz/clanek/2833 [159] => | titul = NASA dala nové úkoly dvěma úspěšným sondám [160] => | vydavatel = Česká astronomická společnost [161] => | datum vydání = 2007-07-04 [162] => | datum přístupu = 2011-6-12 [163] => | jazyk = [164] => }} Dne [[4. červenec|4. července]] [[2005]] projektil sondy [[Deep Impact (sonda)]] narazil do komety [[Tempel 1]] a vytvořil kráter s cílem prostudovat její nitro. [165] => [166] => V roce 2011 se začalo uvažovat o tom, že v jádrech komet může existovat [[voda]] i v kapalném stavu. Ve vzorcích přivezených sondou [[Stardust (sonda)|Stardust]] od komety [[Wild 2]] byly nalezeny minerály, které mohou vzniknout jen v rozmezí teplot od 50 do 200 °C. [167] => {{Citace elektronické monografie [168] => | příjmení = Tichý [169] => | jméno = Miloš [170] => | url = http://www.komety.cz/article.php3?sid=231 [171] => | titul = Tekutá voda uvnitř komety [172] => | kapitola = [173] => | vydavatel = Observatoř Kleť [174] => | datum vydání = 2011-04-07 [175] => | datum přístupu = 2011-6-12 [176] => }} Jde konkrétně o minerál [[cubanit]], [[sulfidy|sulfid]] železa a mědi CuFe2S3, který se na Zemi vyskytuje velmi vzácně v oblastech s výskytem horkých podzemních vod. [177] => [178] => ==== Další výzkum ==== [179] => Budoucí vesmírné mise přidají další detaily k naší představě o složení komet. První z nich je v roce [[2014]] evropská sonda [[Rosetta (sonda)|Rosetta]], která úspěšně dosáhla oběžné dráhy komety [[67P/Churyumov-Gerasimenko]] a umístila na její povrch miniaturní přistávací modul [[Philae (sonda)|Philae]]. [180] => [181] => === Přehled úspěšných kometárních sond === [182] => {| class="wikitable" [183] => ! Kometa !! Název sondy !! Datum průzkumu !! Vzdálenost [184] => |- [185] => |[[21P/Giacobini-Zinner]]||ICE||[[11. září]] [[1985]]||7870 km [186] => |- [187] => |[[1P/Halley]]||[[Vega 1]]||[[6. březen|6. března]] [[1986]]||8900 km [188] => |- [189] => |[[1P/Halley]]||[[Vega 2]]||[[9. březen|9. března]] [[1986]]||8030 km [190] => |- [191] => |[[1P/Halley]]||[[Giotto (sonda)|Giotto]]||[[13. březen|13. března]] [[1986]]||596 km [192] => |- [193] => |[[26P/Grigg-Skjellerup]]||[[Giotto (sonda)|Giotto]]||[[10. červenec|10. července]] [[1992]]||200 km [194] => |- [195] => |[[45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková]]||Sakigake||kolem [[11. únor]]a [[1996]]||asi 10 000 km [196] => |- [197] => |[[19P/Borrelly]]||[[Deep Space 1]]||[[17. září]] [[2001]]||2171 km [198] => |- [199] => |[[81P/Wild-2|81P/Wild 2]]||[[Stardust (sonda)|Stardust]]||[[2. leden|2. ledna]] [[2004]]||250 km [200] => |- [201] => |[[9P/Tempel 1]]||[[Deep Impact (sonda)|Deep Impact]]||[[4. červenec|4. července]] [[2005]]||500 km [202] => |- [203] => |[[67P/Churyumov-Gerasimenko]]||[[Rosetta (sonda)|Rosetta]]|| léto [[2014]] - prosinec [[2015]] ||desítky km [204] => |- [205] => |[[67P/Churyumov-Gerasimenko]]||[[Philae (sonda)|Philae]] (modul z [[Rosetta (sonda)|Rosetty)]] || podzim [[2014]] || přistání na kometě [206] => |} [207] => [208] => == Velké komety == [209] => I když vnitřními částmi sluneční soustavy prolétnou ročně stovky komet, jen několik z nich zapůsobí i na veřejnost. Přibližně jednou za deset let se objeví kometa jasná natolik, aby mohla být pozorovatelná pouhým okem. Tyto komety jsou označované jako velké komety. V minulosti jasné komety způsobovaly mezi veřejností paniku a hysterii. Jejich zjevení bývalo považováno za zlé znamení. V nedávné minulosti, během přechodu Halleyovy komety roku [[1910]], Země procházela ohonem komety a noviny v té době mylně způsobily paniku, že v ohonu obsažený [[dikyan]] by mohl otrávit miliony lidí. V roce [[1997]] spustil příchod [[Hale-Bopp|Hale-Boppovy komety]] hromadnou sebevraždu kultu [[Nebeská brána (kult)|Nebeská brána]]. Většina lidí však považuje velké komety za jev velmi krásný, ovšem poměrně neškodný. [210] => [211] => Předpovědět, zda se nějaká kometa stane velkou kometou, je velmi těžké, protože na jasnost komety působí mnoho faktorů. Obecně řečeno, pokud má kometa velké a aktivní jádro, bude procházet blízko povrchu Slunce a není v momentě nejvyšší jasnosti v zákrytu za Sluncem, má velkou šanci se zařadit mezi velké komety. Přestože [[Kohoutkova kometa]] v roce [[1973]] všechna tato kritéria splňovala a bylo očekávané velké vesmírné divadlo, opak byl ale pravdou. Naopak [[kometa West]], která se objevila o tři roky později a která se velkou kometou stát neměla, nakonec byla velmi působivá. [212] => [213] => Ke konci 20. století zažilo lidstvo dlouhou přestávkou mezi objevením se velkých komet. Poté se objevily hned dvě velké komety v rychlém sledu — [[Hjakutakeova kometa|kometa Hjakutake]] v roce [[1996]] následovaná [[Hale-Bopp|Hale-Boppovou kometou]], která dosáhla maxima jasnosti v roce [[1997]], i když byla objevená jen dva roky před tím. [214] => [215] => == Zvláštní komety == [216] => Z tisíců známých komet jsou některé neobvyklé. [[Enckeova kometa]] má dráhu ležící mezi oběžnými dráhami [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]] a [[Merkur (planeta)|Merkuru]]. Naopak [[Schwassmann-Wachmannova kometa|kometa Schwassmann-Wachmannova]] má nestabilní oběžnou dráhu, která celá leží mezi [[Jupiter (planeta)|Jupiterem]] a [[Saturn (planeta)|Saturnem]]. [[Chiron (kometa)|Kometa Chiron]], která má také nestabilní dráhu, tentokrát však mezi [[Saturn (planeta)|Saturnem]] a [[Uran (planeta)|Uranem]], byla nejprve klasifikovaná jako asteroid (dostala dokonce katalogové číslo 2060), později však byla zaznamenána její slabé koma. Podobně byla původně za asteroid považována kometa [[Shoemaker-Levy 2]], dostala označení [[1990 UL3|1990 UL3]]. Některé [[blízkozemní planetka|blízkozemní planetky]] jsou považovány za vyhaslá jádra komet, ze kterých se už neuvolňují plyny. [217] => [218] => Několikrát již byl pozorován rozpad jádra komety. Významným příkladem byla [[Kometa 3D/Biela|kometa Biela]], která se rozlomila při průchodu [[Perihélium|perihelem]] v roce [[1846]]. Dvě nově vzniklé komety potom byly pozorovány v roce [[1852]]. Později se už nikdy nepozorovaly. Místo toho byly v letech [[1872]] a [[1885]], kdy měla kometa být viditelná, pozorovány velkolepé meteoritické roje. Slabý meteoritický roj Andromedidy, který je možné pozorovat každý rok v listopadu, je způsobený tím, že Země přechází původní oběžnou dráhou komety Biela.{{Citace elektronické monografie [219] => | příjmení = [220] => | jméno = [221] => | url = http://meteorshowersonline.com/showers/andromedids.html [222] => | titul = Meteor Showers Online [223] => | kapitola = Andromedids [224] => | vydavatel = [225] => | datum vydání = [226] => | datum přístupu = 2011-6-12 [227] => | jazyk = anglicky [228] => | url archivu = https://www.webcitation.org/6H3h9McO4?url=http://meteorshowersonline.com/showers/andromedids.html [229] => | datum archivace = 2013-06-01 [230] => | nedostupné = ano [231] => }} [232] => [233] => Rozpad v perihelu byl pozorován i u několika dalších komet, včetně velké [[Kometa West|komety West]] a [[Ikeya-Sekiho kometa|komety Ikeya-Seki]]. Některé komety, které se pohybují po oběžných drahách ve skupinách, jsou považovány za části jednoho objektu, který se rozpadl. [234] => [235] => Další významné pozorovaní kometárního rozpadu byl dopad komety [[Shoemaker-Levy 9]], pozorovaný roku [[1993]]. V době objevu procházela dráha komety v blízkosti [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]], jehož gravitace kometu při blízkém průletu v roce [[1992]] zachytila. Tento průlet roztrhal kometu na stovky částí. Během šestí dní v červenci [[1994]] pak tyto kusy někdejší komety spadly na Jupiter. Poprvé tak astronomové mohli ve sluneční soustavě pozorovat srážku dvou objektů. Podobně se diskutuje, zda objekt zodpovědný roku [[1908]] za [[Tunguská událost|Tunguskou katastrofu]] nebyl jedním z fragmentů Enckeovy komety. [236] => [237] => V současné době se díky stále zlepšující se pozorovací technice objevují nové a nové rozpadlé komety. Je již i jasné, že se komety rozpadají prakticky kdekoliv na jejich poutích sluneční soustavou (viz [http://www.komety.cz/article.php3?sid=121&mode=thread&order=0]). [238] => [239] => Podle vědecké studie z roku [[2021]] mohl být objekt, který dopadl do oblasti budoucího [[Mexický záliv|Mexického zálivu]] na konci období [[Křída|křídy]] (před 66 miliony let) a vyhubil dinosaury a dalších 75 % tehdejších druhů ve skutečnosti dlouhoperiodickou kometou a nikoliv dosud favorizovaným [[asteroid]]em z kategorie uhlíkatých chondritů.{{Citace elektronického periodika [240] => | příjmení = SOCHA [241] => | jméno = Vladimír [242] => | odkaz na autora = Vladimír Socha [243] => | titul = Dinosaury možná vyhubila kometa [244] => | periodikum = OSEL.cz [245] => | rok vydání = 2021 [246] => | měsíc vydání = února [247] => | den vydání = 22 [248] => | url = https://www.osel.cz/11610-dinosaury-mozna-vyhubila-kometa.html [249] => }} {{cs}} [250] => [251] => == Komety jako námět fikcí == [252] => Komety byly mnohokrát námětem pro autory literatury i filmu. V úplném rozporu se skutečností byly mnohdy vykreslovány jako tělesa nikoliv ledová, ale hořlavá. [253] => * [[Jules Verne]] ''Hector Servadac'' (česky ''Na kometě'') ([[1877]]) je sice vysoce nepravděpodobná vize cestování sluneční soustavou na kometě, ale také výborné populární shrnutí astronomických znalostí [[19. století]]. [254] => * [[Herbert George Wells|H. G. Wells]] ''In the Days of the Comet'' ([[1905]]) popisuje, jak plyny z ohonu komety způsobí vznik utopie [255] => * [[František Běhounek]] popisuje v knize ''Robinsoni vesmíru'' ([[1958]]) výpravu, která má za úkol zabránit srážce komety se Zemí. [256] => * [[Tove Jansson]] ve své knize ''Kometa'' znázorňuje svět [[Mumínek|Mumínků]] ohrožovaný planoucí kometou. [257] => * [[Arthur Charles Clarke|Arthur C. Clarke]] v románu ''2061: Odyssey Three'' (česky ''2061: Třetí vesmírná odysea'') popisuje výpravu na [[Kometa 1P/Halley|Halleyovu kometu]]. [258] => * V románu ''Heart of the Comet'' od [[Gregory Benford|Gregoryho Benforda]] a [[David Brin|Davida Brina]] ([[1987]]) kolonizuje mezinárodní tým [[Kometa 1P/Halley|Halleyovu kometu]] stavbou příbytků pod ledem. [259] => * V románu ''Lucifer's Hammer'' (česky „Luciferovo kladivo“) od [[Larry Niven|Larryho Nivena]], je popsán apokalyptický příběh o přežití po dopadu komety na Zem. [260] => [261] => == Reference == [262] => [263] => [264] => == Související články == [265] => * [[Seznam komet]] [266] => * [[Seznam periodických komet]] [267] => * [[Seznam neperiodických komet]] [268] => * [[Astrofyzika]] [269] => [270] => == Externí odkazy == [271] => * {{Commonscat|Comets|Komety}} [272] => * {{Wikislovník|heslo=kometa}} [273] => * [http://komety.janmarek.net/zakladni.html Základní informace o kometách] [274] => * [http://www.komety.cz/ Stránka o kometách z Observatoře Kleť] [275] => * {{en}} [http://www.cometography.com/ Cometography.com] [276] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20050204094848/http://www.ifa.hawaii.edu/faculty/jewitt/comet.html Přehled od Davida Jewitta] [277] => * {{en}} [http://cfa-www.harvard.edu/iau/lists/CometLists.html Harvard: Lists and Plots: Comets] [278] => * {{en}} [[Open Directory Project]]: [http://www.dmoz.org/Science/Astronomy/Solar_System/Asteroids,_Comets_and_Meteors/Comets/ Comets] [279] => [280] => {{Sluneční soustava}} [281] => [282] => {{Autoritní data}} [283] => {{Portály|Astronomie}} [284] => [285] => [[Kategorie:Sluneční soustava]] [286] => [[Kategorie:Komety| ]] [] => )
good wiki

Kometa

Kometa Hale-Bopp s bílým prachovým a modrým plynovým ohonem (březen 1997) Kometa ( z coma, vlasy), zastarale vlasatice, je malé těleso sluneční soustavy složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné (excentrické) eliptické trajektorii kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony.

More about us

About

Tyto tělesa, složená převážně z ledu a prachu, mají obvykle eliptické dráhy a při svém přiblížení ke Slunci nás ohromují krásnými ohony, které se vytvářejí vlivem slunečního záření a slunečního větru. Komety jsou považovány za „zbytky“ raného slunečního systému, které nám pomáhají chápat, jak se vyvíjely planety a další tělesa. Jejich studium nám poskytuje cenné informace o chemických prvcích a molekulách, které by mohly být základem pro vznik života, což je úžasný důkaz o variabilitě a rozmanitosti vesmíru. V průběhu historie lidé obdivovali komety jako symboly změn a nových začátků; jsou spojovány s mytologickými příběhy a legendami, které odrážejí lidskou zvědavost a touhu po poznání. Současné vědecké výzkumy a mise, jako například sonda Rosetta, nám umožnily ještě více proniknout do tajemství těchto kulisatých těles. Komety nás nejen fascinují svým vzhledem, ale také představují příležitost pro spolupráci vědců z celého světa, kteří se ujímají úkolu objasnit jejich složení a chování. Takto kombinovaný přístup a technologie nám otevírají nové obzory a možnost objevování, což podtrhuje lidský duch objevování a inovace. Takže ať už se díváme na jasnou kometu na noční obloze, nebo sledujeme pokroky ve výzkumu, komety nám připomínají, jak je vesmír dynamický a plný záhad, které čekají na to, abychom je objevili. Jejich krása a tajemství nás neustále inspirují a ukazují, jak důležité je hledat pozitivní a konstruktivní odpovědi na otázky, které si klademe o místě, kde žijeme.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.