Array ( [0] => 15493127 [id] => 15493127 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Konsenzus [uri] => Konsenzus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Konsenzus je v politologii termín označující dosažení dohody či sjednocení názorů mezi různými stranami. V české politice se jedná o důležitý princip, který má za cíl řešení konfliktů a dosažení společného řešení problémů. Konsenzus se zakládá na vzájemném respektu a ochotě kompromisů. Je obvykle dosahován skrze jednání, debaty a vyjednávání. V politickém procesu je konsenzus často důležitý pro stabilitu a efektivitu státní správy. [oai] => Konsenzus je v politologii termín označující dosažení dohody či sjednocení názorů mezi různými stranami. V české politice se jedná o důležitý princip, který má za cíl řešení konfliktů a dosažení společného řešení problémů. Konsenzus se zakládá na vzájemném respektu a ochotě kompromisů. Je obvykle dosahován skrze jednání, debaty a vyjednávání. V politickém procesu je konsenzus často důležitý pro stabilitu a efektivitu státní správy. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Vlastní výzkum}} [1] => [[Soubor:Consensus flow chart.svg|náhled|Vývojový diagram rozhodování založeného na konsensu]] [2] => '''Konsenzus''', '''konsensus''', '''konsenz''' či '''konsens''' (lat. ''consensus'', souhlas) znamená shodu mínění jistého společenství, zejména spontánní a živelný souhlas,''Nový akademický slovník cizích slov'', Academia, Praha, 2005 obecně jakýkoliv vzájemný souhlas. V právu se za [[konsensuální smlouva|konsenzuální]] považují takové [[smlouva|smlouvy]], k jejichž platnosti stačí projev [[souhlas]]né [[vůle]] stran, v protikladu k [[reálná smlouva|reálným smlouvám]], které jsou uzavřeny až faktickým plněním (např. předáním věci). Alternativou ke konsenzuálnímu rozhodování je buď rozhodování [[autorita]]tivní nebo [[hlasování]].{{Fakt/dne|20110221163449}} Na rozdíl od hlasování a vlády většiny konsensus není výsledek pouze racionální, ale také emocionální. Je složité k němu dojít, jelikož je založen na dobrovolném přístupu a předchází mu diskuse, spory a kompromisy.{{Citace monografie|příjmení=Maříková|jméno=Hana a kol|příjmení2=|jméno2=|titul=Velký sociologický slovník: Konsensus|vydání=|vydavatel=Karolinum|místo=Praha|rok=1996|počet stran=747|strany=523–524|isbn=80-7184-164-1}} [3] => [4] => Konsensus vzniká na základě vzájemného souhlasu členů skupiny, či mezi skupinami. „Absence konsensu“ znamená nesouhlas. Konsensus připouští souhlas většiny, ale také přítomnost a vyjádření nesouhlasu ze strany menšiny, jež se toleruje. Díky tomu se menšina, která nesouhlasí, nemusí cítit jako vyhoštěná a utlačovaná, a tak je možné dospět souhlasu, tedy konsensu.{{Citace monografie [5] => | titul = consenso [6] => | url = https://es.thefreedictionary.com/consenso [7] => }} Konsensuální rozhodnutí nemusí nutně znamenat aktivní souhlas všech zúčastněných, ale spíše přijetí rozhodnutí neodporovat. Na tomto typu rozhodování byly postaveny základní pilíře řecké demokracie.{{Citace periodika [8] => | příjmení = [9] => | jméno = [10] => | titul = Definición de Disenso [11] => | periodikum = Definición ABC [12] => | datum = [13] => | ročník = [14] => | číslo = [15] => | strany = [16] => | jazyk = es-ES [17] => | url = [18] => | datum přístupu = 2017-11-30 [19] => }} [20] => [21] => Konsensu je často přikládán velký význam, neboť je vnímán jakožto zakladatel sociálního společenství, které je opakem sociálního konfliktu, tak, jak ho popisuje Hobbes ve svém širokém pojetí existence společnosti, hovoříme-li o prostředí kde jsou si lidé rovni z hlediska práv, svobody myšlení a vlastního názoru. Významnými autory, kteří se zabývali tématy konsensu, byli [[Émile Durkheim]] a [[Talcott Parsons]]. [22] => [23] => == Pravopis == [24] => Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí ve slovníkové části jako jediný správný tvar ''konsenzus'', stejně jako Akademická pravidla českého pravopisu z roku 1993, 1. bod [[Pilipův dodatek|Pilipova dodatku]] však připustil také psaní se ''s'', přičemž podoba se ''z'' se považuje za základní a stylově neutrální. Nový akademický slovník cizích slov uvádí jen variantu ''konsensus'', Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí formu ''konsens(us)'', tedy ''konsens'' a ''konsensus''. Latinské slovo ''consensus'' (souhlas, jednomyslnost) je přičestím trpným od slovesa ''consentire'' (souhlasit, shodovat se), a to je odvozeno předponou ''con'' (s-, se-, sou-) od slovesa ''sentire'' (vnímat smysly, cítit, pociťovat, pozorovat) a příbuzné se slovem ''sensus'' (počitek, čití, vjem, vnímání, cit, smysl pro něco, smysl něčeho). V češtině souvisí se zdomácnělými slovy nonsens (nesmysl), sentence (výrok, úsudek) či senzace (původně výraz pro silné citové vnímání). [25] => [26] => Chybný je tvar ''koncensus'', neboť slovo etymologicky nesouvisí se slovy ''[[census]]'' (odhad jmění římského občanstva, [[sčítání lidu|soupis obyvatel]]), ''[[cenzura]]'' či ''[[recenze]]''.Jiří Rejzek: ''Český etymologický slovník'', LEDA, Voznice, 2001 [27] => [28] => == Dvojí pojetí pojmu konsensus == [29] => Konsensus lze chápat dvojím způsobem: [30] => # Jako uspořádání zvyků, smýšlení a sociálních postojů. [31] => # Jako kooperativní řešení konfliktů, shoda, k níž se dospěje mezi dvěma přibližně stejnými silami. [32] => Zatímco první definice nabízí mnoho výkladů a zahrnuje široké spektrum procesů ve společnosti, druhá se zaměřuje na přesnější popis a úzký výklad ([[pozitivismus]]).{{Citace monografie|příjmení=Geist|jméno=Bohumil|příjmení2=|jméno2=|titul=Sociologický slovník: konsensus/konsenzus|vydání=|vydavatel=Victoria Publishing|místo=Praha|rok=1993|počet stran=647|strany=187–188|isbn=80-85605-28-7}} [33] => [34] => == Fungování konsensu v praxi == [35] => Aby mohlo ve skupině dojít ke konsensu, musí mít všichni možnost projevit své námitky proti rozhodnutí. To zároveň neznamená jednoznačnou spokojenost zúčastněných s rozhodnutím: spokojenost a souhlas nejsou pouze známkou chybějícího opozičního názoru, nýbrž druhem rozdílných psychických kvalit. Každý jedinec může najednou přijmout a odmítnout různé alternativní možnosti a tím pádem mít pocity rozpolcenosti. Z nepatrného nebo neexistujícího odporu v otázce eventuálního souhlasu (nebo naopak nesouhlasu) není možné dělat závěry. [36] => [37] => V rozhodnutích postavených na principu konsensu jsou tedy účastníci zpravidla rozděleni do následujících skupin: [38] => # Člen stojí za rozhodnutím a plně je podporuje [39] => # Člen stojí za rozhodnutím, ale zároveň vyjadřuje své obavy [40] => # Člen se zdrží hlasování, výsledné rozhodnutí ale přijme za své a řídí se jím [41] => # Člen nepodpoří rozhodnutí a naopak vyjádří vážné námitky, neruší však rozhodovací schopnost skupiny [42] => # Člen stojí stranou – rozhodnutí nechce podpořit ani odmítnout a nechá to na jiných [43] => # Člen vznese formální námitku proti rozhodnutí, takže ve skupině nevznikl konsensus. [44] => [45] => Míru upřímného rozhodnutí jednotlivých členů dané skupiny lze zvenčí hodnotit jen nedostatečně. Nedostatek upřímnosti je plně slučitelný se základním konceptem konsensu. Pokud lze mezi jednotlivými účastníky předpokládat upřímné jednání, dochází ke shodě, které lze rovněž konsensem dosáhnout. Nevýhodou je, že hledání této shody je většinou zdlouhavé{{Citace monografie [46] => | příjmení = Egger [47] => | jméno = Elmar [48] => | příjmení2 = Essl [49] => | jméno2 = Günter [50] => | příjmení3 = Ettl [51] => | jméno3 = Peter [52] => | titul = Worauf Berater achten: Kompetenzen - Methoden Trends in der professionellen Beratung [53] => | url = https://books.google.de/books?id=DjuLBgAAQBAJ&pg=PA163&dq=moderation+kompromiss+konsens&hl=de&sa=X&ei=OshkVdevCYj5UMDRg6AO&ved=0CCIQ6AEwAQ#v=onepage&q=moderation%20kompromiss%20konsens&f=false [54] => | vydavatel = Linde Verlag GmbH [55] => | počet stran = 334 [56] => | isbn = 9783709403211 [57] => | poznámka = Google-Books-ID: DjuLBgAAQBAJ [58] => | jazyk = de [59] => }} [60] => [61] => == Teorie konsensuální versus konfliktní == [62] => V sociologii se vytvořily dvě základní teorie fungování společnosti. Teorie konsensuální vychází z předpokladu, že společnost dodržuje nepsaná pravidla, její jednotliví členové mezi sebou kooperují a maximalizují tak své výhody. Proti tomu stojí teorie [[konflikt]]u, která má za to, že jakákoliv forma soužití vyhovuje vždy jen části společnosti.{{Citace monografie|příjmení=Keller|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Úvod do sociologie: Teorie konsensuální, Teorie konfliktu|vydání=6|vydavatel=Sociologické nakladatelství (SLON)|místo=Praha|rok=2012|počet stran=204|strany=98–129|isbn=978-80-7419-102-2}} [63] => [64] => === Teorie konsensuální === [65] => Teorie konsensu vychází z práce [[Auguste Comte|Augusta Comta]], který za jeden z úkolů sociologie považoval obnovení chybějícího konsensu. Podle definice Talcotta Parsonse je sociální řád založen na určitém minimálním konsensu ohledně základních hodnot. Do této skupiny řadíme i teorii sociální směny jako tržní výklad konsenzu. [66] => [67] => Předpokladem pro uplatnění této teorie je vnitřní integrita společnosti, soudržnost, solidarita a kooperace mezi jejími členy, uznání legitimní autority, norem a hodnot, existence závazků a jejich trvanlivost. [68] => [69] => ==== Strukturní funkcionalismus ==== [70] => Tato teorie vychází z předpokladu vzájemné závislosti částí na celku. [[Émile Durkheim]] jako zastánce této teorie je přesvědčen, že solidarita existuje i v [[Anomie|anomii]]. [71] => [72] => '''[[Talcott Parsons]]''' tvrdí, že centrální úlohu ve společnosti mají sdílené hodnoty. Chování lidí vysvětluje ve čtyřech systémech: [73] => # Kulturní systém (identifikace s hodnotami, náboženstvím) [74] => # Sociální systém (přijímání rolí) [75] => # Systém osobnosti (vnímání individuí a jejich potřeb, motivů a postojů) [76] => # Systém behaviorálního organismu (člověk je biologický tvor) [77] => Dále představuje několik dilemat, se kterými se společnost vypořádává: [78] => * Hodnocení lidí podle toho, kým jsou (na základě rasy, pohlaví atd.), nebo podle toho, co dokázali (výkon) [79] => * Vnímání všeobecných nebo specifických požadavků (např. kamarád nám pomůže řešit více problémů, zubní lékař poradí pouze v jedné oblasti) [80] => * Afektivita nebo afektivní neutralita [81] => * Univerzalismus nebo partikularismus (přístup ke všem lidem jednotný nebo ke každému odlišný) [82] => Uspokojení potřeb nám podle této teorie zajišťuje ekonomika (materiální zajištění), politické instituce (fungování a chod společnosti) a náboženské nebo kulturní instituce (hodnotový systém). [83] => [84] => ==== Kritika strukturního funkcionalismu ==== [85] => Kritika výše zmíněné teorie vychází z toho, že není empiricky ověřitelná, nevysvětluje sociální změny a pokud ano, tak předpokládá pouze dílčí změny v systému, ne změny systému jako takového. Celkový pohled na společnost navíc podle kritiky vyvozuje z preindustriálního období. [86] => [87] => '''[[Robert K. Merton|Robert King Merton]]''' představuje empirické hypotézy, kterými dokazuje své [[teorie středního dosahu]]. Vedle funkce určitých jevů společnosti zavádí i kategorii dysfunkce a poukazuje na to, že určitý jev může působit ve prospěch i neprospěch společnosti zároveň (např. náboženství posiluje sociální integritu a zároveň brzdí pokrok vědy). [88] => [89] => Rozlišuje funkce manifestní (všeobecně známé a banální, např. armáda slouží k obraně státu) a latentní (např. armáda může ruinovat národní hospodářství) a přesvědčuje, že sociologie musí popisovat obě funkce. [90] => [91] => Mezi jeho další teorie středního dosahu patří teorie [[Sebenaplňující předpověď|sebenaplňujícího se proroctví]] (pokud něčemu věříme, jednáme, jako by to skutečně existovalo, čímž zvyšujeme pravděpodobnost existence daného jevu), teorie [[byrokracie]] (tzv. byrokratický intelektuál jedná pouze v souladu s danými pravidly a stává se tak nástrojem mocenských skupin), teorie [[Deviace (sociologie)|deviantního chování]] (identifikace s hodnotami neznamená konformitu) nebo teorie [[Referenční skupina|referenční skupiny]] (člověk se identifikuje s hodnotami skupiny, i když není jejím členem). [92] => [93] => ==== Teorie sociální směny ==== [94] => Teorie sociální směny vychází z předpokladu, že chování lidí je v podstatě směna statků a služeb všeho druhu (tj. hmotného i nehmotného). Antropologové ([[Bronisław Malinowski|B. Malinowski]]) považují směnu za základ sociální soudržnosti. Smyslem cirkulace je podle nich udržování vzájemných závazků. Politická ekonomie naproti tomu vidí ve směně snahu o maximalizaci zisku. [95] => [96] => '''[[George Caspar Homans]]''' interpretuje teorii jako umění dát druhým to, co má pro ně větší hodnotu, než jsou mé náklady (a naopak). Homans chybně vychází z toho, že při směně má každý zisk (ignoruje kategorii moci) a předpokládá, že mocní mají moc proto, že jsou druhým užiteční. Jeho interpretace je chybná i proto, že ji odvozuje z malých, primárních skupin. [97] => [98] => '''[[Peter Blau]]''' naopak zdůrazňuje emergentní vlastnosti institucí (tj. nelze je odvozovat z chování individuí) a připouští, že sociální směna často ustavuje nadřízenost a podřízenost. To však považuje za legitimní, jelikož někteří členové společnosti nemohou mocným nabídnout nic, a proto se podřídí jejich moci. Vymezuje se však vůči vykořisťování, které nastává, pokud se podřízený cítí nekompenzovaný. [99] => [100] => Obecně však lze s teorií sociální směny polemizovat, jelikož tato teorie předpokládá, že člověk je bytost kalkulující. To však není kompatibilní s faktem, že úctu nelze spočítat a lidé se často řídí hodnotami, zvyky či afekty. Přátelství by pak dle této teorie prakticky ztratilo smysl. [101] => [102] => == Související články == [103] => * [[Aklamace]] [104] => * [[Argumentum ad populum]] [105] => * [[Kompromis]] [106] => * [[Syndrom skupinového myšlení]] [107] => [108] => == Reference == [109] => [110] => ''Latinsko-český slovník'', LEDA, Praha, 2000 [111] => [112] => [113] => == Externí odkazy == [114] => * {{Wikislovník|heslo=konsenzus}} [115] => {{Autoritní data}} [116] => [117] => [[Kategorie:Spolupráce]] [118] => [[Kategorie:Politologické pojmy]] [] => )
good wiki

Konsenzus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Talcott Parsons','Émile Durkheim','reálná smlouva','vůle','souhlas','smlouva','konflikt','Auguste Comte','teorie středního dosahu','Anomie','byrokracie','Referenční skupina'

Anomie

Byrokracie

Konflikt

Smlouva

Souhlas

Vůle