Array ( [0] => 15523648 [id] => 15523648 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Kontrapunkt [uri] => Kontrapunkt [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Kontrapunkt** Kontrapunkt je umělecká technika, která se v hudbě používá k vytváření složitých a harmonických vztahů mezi různými melodiemi. Tato metoda, která vyžaduje vynikající znalosti a kreativitu, podporuje široké spektrum vyjadřovacích možností a umožňuje skladatelům zkoumat nové harmonické světy. V kontrapunktu se jednotlivé hlasy, nebo melodie, vzájemně doplňují a reagují na sebe, což přináší bohaté a mnohovrstevné zážitky pro posluchače. Tato forma se vyvinula od renesance a baroka, kdy byla umělecky oslavována a stala se základem pro mnoho skladeb, které dodnes obdivujeme. Mezi nejznámějšími skladateli kontrapunktu najdeme J. S. Bacha, jehož díla jsou považována za vrchol této techniky. Jeho schopnost propojovat různé melodické linie a vytvářet harmonicky bohaté textury je inspirací pro mnohé hudebníky a skladatele i dnes. Kontrapunkt nás učí radosti z komplexity a dovoluje nám vidět, jak různé prvky mohou spolu harmonicky koexistovat. Tento koncept se uplatňuje nejen v hudbě, ale také v jiných oblastech umění a vědy, kde kombinace různých myšlenek a přístupů může vést k nečekaným a pozitivním výsledkům. Celkově vzato, kontrapunkt je oslavou kreativity a spolupráce, která ukazuje, jak skvělým může být propojení různých hlasů v harmonickém celku. [oai_cs_optimisticky] => **Kontrapunkt** Kontrapunkt je umělecká technika, která se v hudbě používá k vytváření složitých a harmonických vztahů mezi různými melodiemi. Tato metoda, která vyžaduje vynikající znalosti a kreativitu, podporuje široké spektrum vyjadřovacích možností a umožňuje skladatelům zkoumat nové harmonické světy. V kontrapunktu se jednotlivé hlasy, nebo melodie, vzájemně doplňují a reagují na sebe, což přináší bohaté a mnohovrstevné zážitky pro posluchače. Tato forma se vyvinula od renesance a baroka, kdy byla umělecky oslavována a stala se základem pro mnoho skladeb, které dodnes obdivujeme. Mezi nejznámějšími skladateli kontrapunktu najdeme J. S. Bacha, jehož díla jsou považována za vrchol této techniky. Jeho schopnost propojovat různé melodické linie a vytvářet harmonicky bohaté textury je inspirací pro mnohé hudebníky a skladatele i dnes. Kontrapunkt nás učí radosti z komplexity a dovoluje nám vidět, jak různé prvky mohou spolu harmonicky koexistovat. Tento koncept se uplatňuje nejen v hudbě, ale také v jiných oblastech umění a vědy, kde kombinace různých myšlenek a přístupů může vést k nečekaným a pozitivním výsledkům. Celkově vzato, kontrapunkt je oslavou kreativity a spolupráce, která ukazuje, jak skvělým může být propojení různých hlasů v harmonickém celku. ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=způsobu kompozice hudby|druhý=epizodě seriálu [[Star Trek: Vesmírná loď Voyager]]|rozlišovač=Star Trek}} [1] => [2] => '''Kontrapunkt''' (z lat. ''punctum contra punctum'' = „nota proti notě“) je [[skladba (hudba)|skladebná technika]] používaná při vytváření [[Polyfonie|polyfonní]] hudby (technikou používanou při vytváření hudby [[Homofonie (hudba)|homofonní]] je [[harmonie]]). Nejvíce se používala v době [[Renesanční hudba|renesance]] a [[Barokní hudba|baroka]], vrcholu dosáhla za [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]]. [3] => [4] => Nejjednodušší formou kontrapunktu v [[Hudební teorie|hudební teorii]] je „protihlas“ k dané [[Melodie|melodii]]. Např. [[fuga]] obsahuje hlavní melodii, která se nazývá [[Téma (hudba)|téma]] resp. [[soggetto]] (tj. it. subjekt, téma), kontrapunkt pak rozvíjí a doprovází téma jako samostatný [[Hlas (hudba)|hlas]]. Tomu také odpovídá výraz „kontrapunkt“ ve smyslu umění resp. techniky jednotlivých protihlasů k dané řadě tónů, jejichž souzvuk sám o sobě dává smysl jak vertikálně ([[Harmonie|harmonicky]]), tak i v rovině horizontálně-lineární (melodicky). [5] => [6] => [[Soubor:Linear.png|náhled|Kontrapunkt: hlasy jsou vedeny tak, že „dávají smysl“ nejen vertikálně (současně), ale i horizontálně (lineárně, postupně).]] [7] => Kontrapunkt jako skladebná technika podléhala v hudebních dějinách měnícím se pravidlům, jež závisela na měnícím se vnímání [[Konsonance|konsonancí]] a [[Disonance|disonancí]]. [8] => [9] => Jelikož je ovládnutí pravidel kontrapunktu pro kompozici polyfonní hudby velmi důležité, užívá se výrazu kontrapunkt i jako synonymum pro [[Polyfonie|polyfonii]]. [10] => [11] => == Dějiny == [12] => Když se ve 14. století objevil název ''Contrapunctus'', bylo již samotné umění vícehlasé sazby velmi rozvinuté. Teoretické traktáty [[Johannes de Muris|Johanna de Muris]], [[Philippe de Vitry|Philippa de Vitry]] nazvané ''Regulae de contrapuncto'' (pravidla kontrapunktu) fakticky vlastně nepřinesly nic nového, nýbrž jsou pojednáními o způsobu psaní do té doby zvaného [[discantus]] jen s novou terminologií. Vycházeli při tom z principu „nota proti notě“ (''punctus contra punctum'' či ''nota contra notam''), který byl Murisem výslovně označen jako základ vícehlasosti (''fundamentum discantus''). [13] => [14] => Nestejný kontrapunkt, při němž noty různé hodnoty v hlasech stojí proti sobě, nazývá Muris „''Diminutio contrapuncti''“ (dosl.: „zmenšení kontrapunktu“, čili: „zmenšený kontrapunkt“), což je názor přijímaný dodnes. [15] => [16] => [[Imitace (hudba)|Imitační]] formy kontrapunktu, při nichž [[Téma (hudba)|témata]] resp. [[Motiv (hudba)|motivy]] hudební skladby vystupují různé hlasy jeden po druhém, mají kořeny již ve 13. století. [[Walter Odington]] (1228 biskup z Canterbury) definuje ''Rondellus'' slovy: „Pokud to, co je zpíváno, (pak) všichni popořadě za ním přednesou“ (''Si quod unus cantat, omnes per ordinem recitent'', Coussemaker, Script. I, 245). [17] => [18] => Kontrapunktisté 15. a 16. století si vydatně sloužili imitací v komplexních formách. V 17. a 18. století se z nich vyvinula [[Fuga (hudba)|fuga]]. Přísný [[Kánon (hudba)|kánon]] s rychlými sledy hlasů je zvláštní formou kontrapunktu, jejíž konstrukce melodie vyžaduje obzvláštní pozornost skladatele. [19] => [20] => '''Dvojitý kontrapunkt''' je složen tak, že se oba hlasy mohou zaměňovat (vrchní hlas se stává spodním), aniž by se dostávaly do konfliktu s dobově platnými pravidly a zákazy ve vzájemných vztazích hudebních [[Interval (hudba)|intervalů]] a dalších faktorů. Rozlišují se dvojitý kontrapunkt v oktávě, v decimě a duodecimě, podle toho, zda hovoříme o inverzi (obratu) přeložením o oktávu, decimu či duodecimu. Přehledný výklad rozličných způsobů dvojitého kontrapunktu a kánonu podává již [[Gioseffo Zarlino|Zarlino]] ve svých ''Istitutioni armoniche'' (1558). [21] => [22] => Vrcholu dosahuje kontrapunktická sazba v renesanci a později zejména v díle Johanna Sebastiana Bacha, [[Jan Dismas Zelenka|Jana Dismase Zelenky]], [[Johannes Brahms|Johannese Brahmse]], [[Max Reger|Maxe Regera]] a v hudbě 20. století mj. u [[Anton Webern|Antona Weberna]] a [[Paul Hindemith|Paula Hindemitha]]{{Poznámka pod čarou|Hindemith je považován za velkého „kontrapunktistu“ své doby, první poloviny 20. století.}}. Z rockové a jazzové hudby jsou to například [[Moondog]] a [[Gentle Giant]], u nichž se kontrapunkt vyskytuje téměř v každé kompozici. [23] => [24] => Nicméně ''stylus gravis'', jak jej známe například u [[Giovanni Pierluigi da Palestrina|Giovanniho da Palestrina]], si především v římskokatolické církevní hudbě dlouhou dobu zachoval svůj význam. V 19./20. století se kontrapunktem zabýval zejména [[Ferruccio Busoni]]. Učebnice kontrapunktu ve starém stylu (na základech církevních tónin) jsou například ty od [[Giovanni Battista Martini|Martiniho]], [[Johann Georg Albrechtsberger|Albrechtsbergera]], [[Luigi Cherubini|Cherubiniho]], [[François-Joseph Fétis|Fétise]], [[Heinrich Belermann|Bellermanna]], [[Ludwig Bussler|Busslera]], [[Johann Joseph Fux|Fuxe]] ad.; pro ty je nauka o harmonii jen accidens, pravidla jsou v základu táž, jako v časech [[Discantus|discantu]], kdy ještě nebyla o harmonii jasná představa (nauka o intervalech místo harmonie). Oproti tomu Dehn (B. Scholz), Richter, Tiersch a další ve svých pracích úzce navazují na [[Nauka o harmonii|nauku o harmonii]], pro ně je nauka o harmonii je vlastní škola a kontrapunkt zkouška na příkladech, na nichž se žák musí učit a tyto instinktivně ovládat. [25] => [26] => Koncem 19. století připadá teorie kontrapunktu samotným hudebním teoretikům natolik roztříštěná, že se některé významné osobnosti kriticky vyjádřily: [27] => [28] => {{citát|Nauka o kontrapunktu [...] je nejstarší formou nauky vícehlasé sazby a vznikla v 14. – 16. století v nejvyšší dokonalosti. Rozlišování dokonalých a nedokonalých konsonancí, na nichž jsou založena základní pravidla nauky o kontrapunktu, má svůj původ v těchto dobách, což je jasně patrné z toho, že není možné do ruky vzít učebnici kontrapunktu, aniž bychom přitom na každém kroku nenaráželi na latinskou, nebo přinejmenším italskou terminologii. Cantus firmus jsme s to přijmout, ale k čemu slouží modus rectus, obliquus a contrarius, contrapunctus aequalis, diminitus, ligatus a floridus a u nauky o imitaci proposta a risposta a celý ostatní zastaralý žargon, tam již jednoduše není možné dohlédnout.|Meyers Konversationslexikon|Musiktheoretische Litteratur. 19. Band, Jahres-Supplement 1891 - 1892, str. 650 f}} [29] => [30] => == Pravidla vedení hlasů == [31] => Nejdůležitějšími principy kontrapunktu jsou: [32] => * vést jednotlivé hlasy tak, že mohou být vnímány jako samostatné objekty (to se děje v prvé řadě pomocí asynchronní resp. doplňkové čili komplementární rytmiky); [33] => * snažit se o vyrovnaný poměr mezi postupnými a skokovými pohyby; [34] => * ve vyváženém poměru užívat tří druhů pohybu: stranného, paralelního a protipohybu; [35] => * prvků, které tíhnou k vytváření skupinek, např. [[Sekvence (hudba)|sekvencí]], opakování tónů, [[trojzvuk]]ových kroků a podobných útvarů užívat jen úsporně nebo se jim zcela vyhnout; [36] => * harmoniku sazby chápat jako výsledek lineárního postupu hlasů a nikoli opačně. [37] => [38] => == Poznámky == [39] => {{Poznámky pod čarou}} [40] => [41] => == Literatura == [42] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Kontrapunkt. Sv. 14, str. 753 [43] => * ''Meyers Lexikon'' [44] => * ''Brockhaus Riemann Musiklexikon'', Mnichov 1979 (doplnění) [45] => * Knud Jeppesen, ''Kontrapunkt'', učebnice klasické vokální polyfonie, Wiesbaden 1985 [46] => * Geschichte/Geschehen 5/6, 2006 [47] => * [[Heinrich Bellermann|Bellermann, Heinrich]]: ''Der Contrapunkt. Mit zahlreichen Notenbeispielen und 5 lith. Tafeln in Farbendruck''. Berlín, nakladatelství Springer 1901, XVIII, 480 SW [48] => * [[Diether de la Motte|De la Motte, Diether]]: ''Kontrapunkt. Ein Lese- und Arbeitsbuch'', Mnichov, dtv 2002, {{ISBN|3-423-30146-5}} [49] => * [[Dietrich Manicke|Manicke, Dietrich]]: ''Der polyphone Satz'', dva svazky, Řezno, nakl. Laaber 1965 resp. 1979. [50] => * Klaus-Jürgen Sachs: ''Der Contrapunctus im 14. und 15. Jahrhundert. Untersuchungen zum Terminus, zur Lehre und zu den Quellen''. Stuttgart, nakl. Franz Steiner 1974, {{ISBN|3-515-01952-9}} [51] => [52] => == Externí odkazy == [53] => * {{Commonscat}} [54] => * {{Otto|Kontrapunkt}} [55] => * [https://web.archive.org/web/20150205220140/https://www.webdepot.umontreal.ca/Usagers/belkina/MonDepotPublic/bk.C/index.html Principles of Counterpoint (anglicky)] [56] => [57] => {{Autoritní data}} [58] => {{Portály|Hudba}} [59] => [60] => [[Kategorie:Hudební teorie]] [61] => [[Kategorie:Hudební terminologie]] [] => )
good wiki

Kontrapunkt

Kontrapunkt (z lat. punctum contra punctum = „nota proti notě“) je skladebná technika používaná při vytváření polyfonní hudby (technikou používanou při vytváření hudby homofonní je harmonie).

More about us

About

Tato metoda, která vyžaduje vynikající znalosti a kreativitu, podporuje široké spektrum vyjadřovacích možností a umožňuje skladatelům zkoumat nové harmonické světy. V kontrapunktu se jednotlivé hlasy, nebo melodie, vzájemně doplňují a reagují na sebe, což přináší bohaté a mnohovrstevné zážitky pro posluchače. Tato forma se vyvinula od renesance a baroka, kdy byla umělecky oslavována a stala se základem pro mnoho skladeb, které dodnes obdivujeme. Mezi nejznámějšími skladateli kontrapunktu najdeme J. S. Bacha, jehož díla jsou považována za vrchol této techniky. Jeho schopnost propojovat různé melodické linie a vytvářet harmonicky bohaté textury je inspirací pro mnohé hudebníky a skladatele i dnes. Kontrapunkt nás učí radosti z komplexity a dovoluje nám vidět, jak různé prvky mohou spolu harmonicky koexistovat. Tento koncept se uplatňuje nejen v hudbě, ale také v jiných oblastech umění a vědy, kde kombinace různých myšlenek a přístupů může vést k nečekaným a pozitivním výsledkům. Celkově vzato, kontrapunkt je oslavou kreativity a spolupráce, která ukazuje, jak skvělým může být propojení různých hlasů v harmonickém celku.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Polyfonie','Téma (hudba)','Johann Sebastian Bach','Barokní hudba','Renesanční hudba','harmonie','Homofonie (hudba)','Johannes de Muris','Hudební teorie','discantus','Imitace (hudba)','Walter Odington'

Discantus

Harmonie

Polyfonie