Array ( [0] => 15515511 [id] => 15515511 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Krása [uri] => Krása [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy}} [1] => [2] => '''Krása''' je [[Abstrakce|abstraktní]] pojem, s nímž se setkáváme v mnoha oblastech lidského bytí. Významem tohoto pojmu se zabývá především [[Filosofie|filosofická]] disciplína zvaná [[estetika]] (původně od řeckého ''aisthésis'', smyslové vnímání). Krása je však pouze jednou z tzv. estetických kategorií (další jsou ošklivost, [[vznešenost]] aj.) a v rámci estetiky postupně ztrácí dominantní místo.{{Doplňte zdroj}} Krása je buď považována za kvalitu přítomnou v nějakém [[Jsoucno|jsoucnu]] (člověku, krajině, písni, myšlence, nauce), která v nás budí [[libost]] (podle [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]] tzv. ''nezainteresované zalíbení'', vztah, který vylučuje jakýkoli praktický zájem na věci), nebo je krása věcí vnímatelova přístupu k věci („krása je v oku pozorovatele“); pak se ukazuje, jak je krása závislá na [[Společenské pravidlo|konvencích]]. Krásu jako jsoucí [[Imanence|imanentně]] ve věci chápe tzv. [[esencialismus]], krásu jako věc vnímatelova postoje tzv. [[konvencionalismus]]. Analogickými pojmy jsou estetický objektivismus a subjektivismus. Objektivismus věří, že schopnost vnímání a posuzování krásy, někdy označovaná jako „smysl pro krásu“, vkus nebo cit, lze u subjektu vycvičit, kultivovat a dosáhnout tak stavu „ideálního pozorovatele“. Pokusem o kompromis mezi objektivismem a subjektivismem je definovat krásu jako intersubjektivní, skupinový jev. Věda se pak pokouší i za pomoci počítačových modelů vytvořit typickou (průměrnou) krásu (například obličeje), výsledky ale někdy budí rozpaky, taková krása bývá někdy označována za "nápadně nezajímavou" či "nedráždivou" - s tím souvisí prastarý poznatek umělců, že k dokonalosti krásy patří její jistá narušenost. [3] => [4] => V dějinách vzniklo několik přístupů ke kráse. Klasické koncepce, jež našly svůj vrchol v [[Renesance|renesanci]], např. v dílech [[Itálie|italských]] malířů jako byli [[Sandro Botticelli]] a [[Raffael Santi]] nebo v [[Architektura|architektuře]] ([[Andrea Palladio]] a jiní), ji dávají do souvislosti s [[Harmonie|harmonií]] a [[Symetrie|symetrií]]. Definují tedy krásu ve vztahu mezi krásným objektem jako celkem a jeho částmi: části by měly stát ve správném poměru k sobě navzájem (např. [[zlatý řez]]) a vytvářet tak integrovaný harmonický celek. [[Hédonismus|Hédonistické]] koncepce vidí nezbytnou souvislost mezi krásou a potěšením - krásný předmět by měl vyvolat nějakou [[Senzualismus|senzuální]], slastnou odezvu v [[Organismus|organismu]]. Jiné koncepce definují krásu předmětu jeho hodnotou, funkcí nebo tím, zda je schopen v nás vyvolat láskyplný přístup.  [5] => [6] => Krása je ovšem také sociálním jevem (vztahování se společnosti ke vzhledu, zejména lidí), a ten pak studují [[sociologie]], [[antropologie]], [[kulturální studia]] či jiné [[Společenské vědy|humanitní a sociální vědy]]. Zvláštní zájem o krásu mají [[feminismus]] a [[genderová studia]]). Dobové ideály krásy a snaha se jim přizpůsobit mohou u některých lidí vést k psychickým či zdravotním problémům. [[Diskriminace]] na základě vzhledu bývá nazývána lookismus nebo atrakcionismus. [7] => [8] => == Krása ve filozofii == [9] => Nejranější západní teorii krásy lze nalézt v dílech raných [[Antická řecká filosofie|řeckých filozofů]], tzv. [[Předsókratici|předsókratiků]]. Již v jednom [[Hérakleitos|Hérakleitově]] fragmentu (č. 106) je zmiňována krása: "Pro Boha jsou všechny věci krásné, dobré, správné," píše Hérakleitos. [10] => [11] => [[Pythagoras]] pojal krásu jako nástroj pro morální výchovu duše. Psal o tom, jak lidé prožívají potěšení, když vnímají zrakem nebo sluchem nějakou uspořádanou formu. Přímo [[Matematika|matematickým]] způsobem toto uspořádání prozkoumal v [[Hudba|hudbě]], když definoval základní poměry v [[Harmonická stupnice|harmonických stupnicích]]. Pro všechny [[Pythagoreismus|pythagorejce]] se krása stala neodpojitelnou od matematiky a možnosti matematického vyjádření. Byli to právě pythagorejci, kdo spojili vizuální krásu s proporcemi [[Zlatý řez|zlatého řezu]]. [12] => [13] => [[Sókratés]] začal krásu chápat jako projev božské dobroty. [[Xenofón]] uvádí, že tento názor zmínil v rozhovoru s [[Aristippos z Kyrény|Aristippem]]. Krása se stala předmětem zájmu i Sókratova žáka [[Platón|Platóna]]. V jeho díle ''[[Symposion (Platón)|Symposion]]'' je rozvinuta teorie ideje krásy za pomoci výkladu velekněžky Diotimy. Člověk se podle Platóna k ideji krásy postupně propracovává. Nejdříve vnímá krásu narcistickou, krásu vlastního těla a tváře. Poté se učí ocenit [[Erotika|erotickou]] krásu cizího těla. Poté se naučí vnímat krásu duše. Posléze se může propracovat na vyšší stupeň, kdy počíná vnímat krásu v institucích a zákonech. Pátým stupněm je vnímání krásy poznání. Nakonec se může člověk naučit vnímat krásu jako takovou, krásu samu o sobě, ideji krásy. Tehdy také podle Platóna krása splyne s pravdou. Platón také pojednává o kráse ve svém dialogu ''Faidros''. Krásu zde označil za ideu čnící nad všemi ostatními idejemi. Krása tak vlastně splývá s božstvím. [14] => [15] => [[Aristotelés]] definoval krásu ve spise ''Metafyzika'' jako řád a symetrii. Vrací se de facto k pythagorejskému pojetí, když tvrdí, že ke kráse se lze dobrat matematickými metodami. Viděl také vztah mezi krásou a ctností. [16] => [17] => [[Starověký Řím|Římský]] filozof [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v díle ''De Natura Deorum'' obnovil sokratovské pojetí, když krásu označil za důkaz boží existence. [18] => [19] => Ve [[Středověk|středověku]] [[Scholastika|scholastičtí]] filozofové zařadili krásu mezi transcendentální atributy [[bytí]]. [[Svatý Augustin]] řekl: „Krása je skutečně dobrým Božím darem; ale aby toto dobro nebylo přeceněno, Bůh ho rozdává i bezbožným.“ [[Tomáš Akvinský]] ve svém spisu ''Summa Theologica'' popsal tři podmínky krásy: ''integritas'' (celistvost), ''consonantia'' (harmonie a proporce) a ''claritas'' (zář a jasnost).{{Citace monografie [20] => | příjmení = Eco [21] => | jméno = Umberto [22] => | titul = The Aesthetics of Thomas Aquinas [23] => | url = https://books.google.cz/books?id=ZzFGZq4U4goC&printsec=frontcover&dq=The+Aesthetics+of+Thomas+Aquinas.&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=The%20Aesthetics%20of%20Thomas%20Aquinas.&f=false [24] => | vydavatel = Harvard University Press [25] => | počet stran = 306 [26] => | isbn = 978-0-674-00676-8 [27] => | poznámka = Google-Books-ID: ZzFGZq4U4goC [28] => | jazyk = en [29] => }} Spojování světla s krásou bylo ve středověku velmi typické. [30] => [31] => Vzestup zájmu o pojem krásy nastal v raném [[Novověk|novověku]]. Například skotský filozof [[Francis Hutcheson]] tvrdil, že krása je „jednota v rozmanitosti a rozmanitost v jednotě“. Napsal, že krása není ani čistě subjektivní, ani čistě objektivní. [32] => [33] => [[Immanuel Kant]] věřil, že nemůže existovat „univerzální kritérium krásy“, a že prožívání krásy je subjektivní, nicméně také dospěl k názoru, že předmět je považován za krásný, když se zdá, že vykazuje „účelnost“. Rozlišoval „volnou krásu“ od „čistě závislé krásy“.  U první naznáme koncept, tedy "jaký by předmět měl být" (např. mušle nebo hudba), u závislé krásy takový koncept známe a můžeme s ním předmět poměřit (budova, lidské tělo). [34] => [35] => V období romantismu [[Edmund Burke]] od sebe odlišil krásu a [[vznešenost]]. Příkladem mu byla [[gotika]], ta je podle něj vznešená, byť není krásná v klasickém (starořeckém, harmonickém) smyslu. [36] => [37] => [[Friedrich Nietzsche]] tvrdil, že "vůle k moci je vůlí ke kráse". [38] => [39] => Ve 20. století pojem krásy přestal filozofii do značné míry zajímat, podobně i umění. Předmětem reflexe se stalo až toto samotné opuštění, tato absence krásy v moderním a postmoderním světě. Americký [[Analytická filosofie|analytický filozof]] [[Guy Sircello]] uvedl, že se odpovědná filozofie musí ke kráse vrátit a spojil ji s "živostí, smělostí a jemností".{{Citace monografie [40] => | příjmení = Sircello [41] => | jméno = Guy [42] => | titul = New Theory of Beauty [43] => | url = https://books.google.cz/books?id=_mMWrgEACAAJ&dq=A+New+Theory+of+Beauty.&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [44] => | vydavatel = Princeton University Press [45] => | počet stran = 152 [46] => | isbn = 978-0-691-61768-8 [47] => | poznámka = Google-Books-ID: _mMWrgEACAAJ [48] => | jazyk = en [49] => }} [50] => [51] => == Galerie == [52] => [53] => Soubor:Nymph with morning glory flowers.jpg|náhled|Nymfa se svlačci, obraz francouzského malíře Julese Josepha Lefebvra [54] => Soubor:Michelangelo Caravaggio 065.jpg|náhled|Krásný [[Narkissos]], [[Caravaggio|Caravaggiův]] obraz, 1594-1596 [55] => Soubor:Sandro Botticelli - La nascita di Venere - Google Art Project - edited.jpg|Mytologická bohyně lásky [[Venuše (mytologie)|Venuše]] je symbolem krásy. Obraz vytvořil [[Sandro Botticelli]]. [56] => Soubor:Redoute - Rosa gallica purpuro-violacea magna.jpg|Krásná růže (''rosa gallica''). [[Rytina]], autor [[Pierre-Joseph Redouté]] (1824). [57] => Soubor:Praha, Katedrála, rozeta 01.jpg|náhled|[[Rozeta (architektura)|Rozeta]] v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha]] v [[Praha|Praze]] [58] => Soubor:Chiesa del Redentore retouched.jpg|Krásná stavba – [[kostel]] Nejsvětějšího Vykupitele ([[Il Redentore]]), [[Benátky]]. Architekt [[Andrea Palladio]]. [59] => [60] => [61] => == Odkazy == [62] => [63] => === Reference === [64] => [65] => [66] => === Související články === [67] => * [[estetika]] [68] => * [[ošklivost]] [69] => * [[vkus]] [70] => * [[Ganymédés]] [71] => * [[Hezkost]] [72] => [73] => === Externí odkazy === [74] => * {{Commonscat}} [75] => * {{Wikicitáty|téma=Krása}} [76] => * {{Wikislovník|heslo=krása}} [77] => * [http://www.magazin.cz/lifestyle/2483-co-cini-lidi-krasnymi?SID Tajemství krásy? Průměrnost, hormony, blond...] [78] => [79] => {{Autoritní data}} [80] => {{Portály|Filozofie|Umění}} [81] => [82] => [[Kategorie:Abstrakta]] [83] => [[Kategorie:Estetika]] [] => )
good wiki

Krása

Krása je abstraktní pojem, s nímž se setkáváme v mnoha oblastech lidského bytí. Významem tohoto pojmu se zabývá především filosofická disciplína zvaná estetika (původně od řeckého aisthésis, smyslové vnímání).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Immanuel Kant','estetika','Sandro Botticelli','Andrea Palladio','vznešenost','Hérakleitos','Il Redentore','Jsoucno','libost','Zlatý řez','Matematika','Harmonická stupnice'

Estetika

Estetika je vědní disciplína zabývající se zkoumáním a analýzou krásna, uměleckého vyjádření a vnímání a hodnocení estetických hodnot.

Hérakleitos

Jsoucno

Matematika

Vznešenost