Array ( [0] => 14847271 [id] => 14847271 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Legitimita [uri] => Legitimita [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Legitimita''' (z [[latina|lat.]] ''legitimus'', oprávněný, od ''legem timere'', být v souladu se [[zákon]]emhttp://www.etymonline.com/index.php?search=legitim&searchmode=none) je [[Filosofie|filosofický]], [[Politologie|politologický]] a zvláště pak [[Právní věda|právní]] pojem, který označuje právoplatnost, oprávněnost, a to buď oprávněnost vládnoucí moci, panovníka, nebo oprávněnost očekávání naplnění určitých požadavků. [1] => [2] => == Legitimita ve filosofii a politologii == [3] => Legitimita v [[politologie|politologii]] vyjadřuje oprávnění nebo uznání a [[respekt]] [[autorita|autority]], [[politický režim|politického režimu]] nebo [[Vláda|vlády]]. K legitimitě vlády patří nejen to, že vznikla podle práva ([[Zákonnost|legálně]]), nýbrž také že jako řádná vláda funguje a že ji občané jako takovou uznávají.K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky'', str. 231. [4] => [5] => [[Immanuel Kant]] rozlišuje legitimitu (například logického soudu, nároku, vlády či panovníka) a pouze formální [[zákonnost|legalitu]]. Legitimita podle Kanta znamená všestrannou oprávněnost a ospravedlnitelnost, kdežto legalita pouze odpovídající předpisu nebo zákonu.I. Kant: ''Logik'', AA IX., str. 135; tent. ''Die Metaphysik der Sitten'', AA VI., str. 392; tent. ''Kritik der praktischen Vernunft'', AA V. str. 151 aj. [6] => [7] => == Legitimita v právu == [8] => Legitimita v právu vyjadřuje ospravedlnění [[Právní řád|právního řádu]] nebo nějakého právem hodnoceného jednání. Přístupy k této otázce se liší podle konkrétní právněteoretické školy. Zejména zastánci [[Přirozené právo|přirozeného práva]] akcentují otázku oprávněnosti určitého chování, které může být třeba z hlediska právě platného [[Pozitivní právo|pozitivního práva]] nezákonné, tradiční [[Právní pozitivismus|právní pozitivisté]] naopak prakticky ztotožňují legitimitu s [[Zákonnost|legalitou]]. Pojetí otázky legitimity je v moderní době úzce spjato s [[Právní stát|právním státem]] a [[Demokracie|demokraticky]] vytvářeným právním řádem.HENDRYCH, Dušan a kol. ''Právnický slovník''. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, heslo Legitimita. Např. ústavní soudce [[Antonín Procházka (právník)|Antonín Procházka]] odmítá legitimitu práva, které není schvalováno většinou občanů, ale je tvořeno jen na základě mocenského monopolu.PROCHÁZKA, Antonín. Legitimita, legalita a kontinuita. In ''Právní rozhledy'' č. 10/1995, str. 408–409. [9] => [10] => Zvláště se pak otázka legitimity objevuje, resp. objevovala v [[Rodinné právo|rodinném]] a [[Dědické právo|dědickém právu]]. ''Legitimní potomek'' dříve označoval [[Manželství|manželské]] dítě, zatímco nemanželské dítě až do roku [[1918]] platilo za nelegitimní, resp. [[Levoboček|levobočka]]. To mělo mj. důsledek v odlišném vyřešení otázky nároku na [[pozůstalost|dědictví]], které původně náleželo jen dětem pocházejícím z manželství a nelegitimní potomci tak mohli dědit pouze na základě [[Závěť|závěti]]. Podle současného českého [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] není původ z manželského svazku pro dědění podmínkou ({{OZ|1635}}). [11] => [12] => == Princip legitimního očekávání v právu == [13] => Princip naplnění ''legitimního (oprávněného) očekávání'' (jinak také ''princip předvídatelnosti práva'') je vyjádřením obecnějšího požadavku [[Právní jistota|právní jistoty]], která je neoddělitelným znakem [[Právní stát|právního státu]].{{Citace elektronického periodika [14] => | titul = Krátce k principu právní jistoty ve světle aktuální judikatury [15] => | periodikum = epravo.cz [16] => | url = https://www.epravo.cz/top/clanky/kratce-k-principu-pravni-jistoty-ve-svetle-aktualni-judikatury-93342.html [17] => | datum vydání = 2014-05-23 [18] => | datum přístupu = 2018-05-09 [19] => }} Bez existence tohoto principu si lze jen stěží představit demokratický právní stát. Tento princip obecně znamená, že je právo stálé a předvídatelné, a tudíž se na něj občan může spolehnout. Zásada předvídatelnosti práva je zakotvena např. v § 2 odst. 4 [[Správní řád|správního řádu]], kde je uvedeno, že „''[s]právní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly''“.§ 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-500#p2-4 Dostupné online.] Z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o projev ústavního principu rovnosti, jenž vychází z čl. 1 Listiny základních práv a svobod, v němž je uvedeno: „''Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné''“.Čl. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. [https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html Dostupné online.] Obdobně normuje v § 13 i [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]]: „''Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.''“§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#p13-1 Dostupné online.] [20] => [21] => Tento princip je nezbytným předpokladem obecné důvěry občanů v právo a právní stát, z čehož vyplývá, že se každý může spolehnout na to, že mu stávající státní moc nebude bránit v uplatnění jeho subjektivních [[nárok]]ů, a naopak mu dopomůže k jejich realizaci. Každá [[Fyzická osoba|fyzická]] nebo [[právnická osoba]], která na základě předchozí zkušenosti oprávněně dospěje k závěru, že jí svědčí určité [[subjektivní právo]] nebo že bude platit určité právo objektivní, má právo na to, aby její očekávání bylo naplněno, tzn. že není přípustné „měnit pravidla během hry“. S tím souvisí i další ze základních principů právního státu, a to je nepřípustnost [[Retroaktivita|retroaktivity]] a retroaktivního výkladu právních norem. [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] např. už ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 215/94 výslovně uvedl: „''Ke znakům právního státu nepochybně patří princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo. Součástí právní jistoty pak je také zákaz retroaktivity právních norem, resp. jejich retroaktivního výkladu (...) Jestliže tedy někdo jedná v důvěře v nějaký zákon, nemá být v této své důvěře zklamán.''“{{Citace soudního rozhodnutí [22] => | rozhodnutí = Nález Ústavního soudu České republiky [23] => | datum vydání = 8. 6. 1995 [24] => | spisová značka = IV. ÚS 215/94 [25] => | url = http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-215-94 [26] => | datum přístupu = 2018-05-09 [27] => }} [28] => [29] => Tento princip brání např. měnit [[daň]]ové zákony v neprospěch poplatníků během účetního období, měnit podmínky [[Výběrové řízení|výběrového řízení]] po zaplacení vstupního poplatku nebo výběrová řízení neodůvodněně rušit apod. Jako porušení principu legitimního očekávání bylo například některými odmítnutými kandidátyRozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007-197, ve věci JUDr. Petr Langer v. prezident republiky, čl. VI. 1 odůvodnění, [http://nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0009_4Ans_0700197A_prevedeno.pdf dostupný online] na www.nssoud.cz. označeno rozhodnutí [[Prezident České republiky|prezidenta republiky]] nejmenovat [[Soudce|soudci]] ty [[justiční čekatel]]e, kteří nedosáhli 30 let věku, a tím na ně fakticky vztáhnout změnu [[Zákon o soudech a soudcích|zákona o soudech a soudcích]], k níž došlo až během jejich čekatelského období, ačkoli zákon výslovně stanoví, že se na ně toto omezení nevztahuje.Čl. X. písm. b) zákona č. 192/2003 Sb. [30] => [31] => == Odkazy == [32] => [33] => === Reference === [34] => {{Překlad|en|Legitimacy (political)|378142414}} [35] => [36] => === Literatura === [37] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Legitimita. Sv. 16, str. 795 [38] => * K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky''. Praha: Libri 2004, heslo Legitimita. [39] => [40] => === Související články === [41] => * [[Legitimismus]] [42] => * [[Právní stát]] [43] => * [[Mandát]] [44] => * [[Legitimita EU]] [45] => [46] => === Externí odkazy === [47] => * {{Otto|heslo=Legitimita}} [48] => * {{Wikislovník|heslo=legitimita}} [49] => [50] => {{Autoritní data}} [51] => {{Portály|Právo|Politika}} [52] => [53] => [[Kategorie:Právní pojmy]] [54] => [[Kategorie:Právní věda]] [55] => [[Kategorie:Politika]] [56] => [[Kategorie:Politologické pojmy]] [57] => [[Kategorie:Filozofie]] [] => )
good wiki

Legitimita

Legitimita (z lat. legitimus, oprávněný, od legem timere, být v souladu se zákonem) je filosofický, politologický a zvláště pak právní pojem, který označuje právoplatnost, oprávněnost, a to buď oprávněnost vládnoucí moci, panovníka, nebo oprávněnost očekávání naplnění určitých požadavků.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Právní stát','Zákonnost','Občanský zákoník (Česko, 2012)','Zákon o soudech a soudcích','politologie','Ústavní soud České republiky','Výběrové řízení','respekt','Dědické právo','subjektivní právo','Fyzická osoba','latina'

Latina

Politologie

Politologie je vědní disciplína zabývající se studiem politiky.

Respekt

Zákonnost