Array ( [0] => 14663750 [id] => 14663750 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Liberalismus [uri] => Liberalismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Liberalismus je politický směr a ideologie, která vznikla ve druhé polovině 18. století a prosazuje individuální svobody, rovnost lidí, parlamentní demokracii a tržní hospodářství. V českých zemích se liberální myšlenky začaly šířit již během národního obrození a hned po revoluci v roce 1848 získaly na popularitě. V období Rakousko-Uherska byla liberální strana jednou z hlavních politických sil a prosazovala české národní zájmy a občanská práva. V období první republiky byla liberalizace společnosti a ekonomiky jedním z hlavních cílů, který usilovalo mnoho politických a intelektuálních osobností. Po druhé světové válce a nástupu komunistického režimu byly liberální myšlenky potlačeny a česká společnost byla ovládána jednostrannou ideologií. Po pádu komunismu v roce 1989 se česká politická scéna opět otevřela a liberální myšlenky znovu získaly na důležitosti. Vznikly různé liberální strany a hnutí, které se snaží prosadit své ideály v politickém, ekonomickém a sociálním životě. Liberalismus v Česku je často spojován s ochranou lidských práv, individualismem a odlehčením státních regulací v hospodářství. Nicméně, existují také různé proudy liberalismu, které se v Česku liší ve svých politických a sociálních názorech. Celkově lze říci, že liberalistické myšlenky mají v české společnosti své místo a jejich vliv je patrný ve vládních politikách a rozhodování, a to jak na národní, tak na místní úrovni. [oai] => Liberalismus je politický směr a ideologie, která vznikla ve druhé polovině 18. století a prosazuje individuální svobody, rovnost lidí, parlamentní demokracii a tržní hospodářství. V českých zemích se liberální myšlenky začaly šířit již během národního obrození a hned po revoluci v roce 1848 získaly na popularitě. V období Rakousko-Uherska byla liberální strana jednou z hlavních politických sil a prosazovala české národní zájmy a občanská práva. V období první republiky byla liberalizace společnosti a ekonomiky jedním z hlavních cílů, který usilovalo mnoho politických a intelektuálních osobností. Po druhé světové válce a nástupu komunistického režimu byly liberální myšlenky potlačeny a česká společnost byla ovládána jednostrannou ideologií. Po pádu komunismu v roce 1989 se česká politická scéna opět otevřela a liberální myšlenky znovu získaly na důležitosti. Vznikly různé liberální strany a hnutí, které se snaží prosadit své ideály v politickém, ekonomickém a sociálním životě. Liberalismus v Česku je často spojován s ochranou lidských práv, individualismem a odlehčením státních regulací v hospodářství. Nicméně, existují také různé proudy liberalismu, které se v Česku liší ve svých politických a sociálních názorech. Celkově lze říci, že liberalistické myšlenky mají v české společnosti své místo a jejich vliv je patrný ve vládních politikách a rozhodování, a to jak na národní, tak na místní úrovni. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Neověřeno}} [1] => '''Liberalismus''' ([[Latina|latinsky]] ''liber'' svobodný, ''liberalis'' svobody se týkající, svobodomyslný) je [[politika|politický]] směr nebo také [[filosofický pohled]], který většinou prosazuje principy jako [[svoboda]], [[demokracie]], [[sekularismus]], [[Rovnost (právo)|právní rovnost]], podporu [[Občanská práva|občanských]] a [[Lidská práva|lidských práv]].{{Citace elektronického periodika [2] => | příjmení = [3] => | jméno = [4] => | titul = Oxford Manifesto 1997 - Manifesto - Politics - Liberalism [5] => | periodikum = Liberal Manisfesto [6] => | vydavatel = [7] => | url = http://www.liberal-international.org/editorial.asp?ia_id=537 [8] => | datum vydání = 2011-02-07 [9] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110207012341/http://www.liberal-international.org/editorial.asp?ia_id=537 [10] => | datum přístupu = 2020-11-07 [11] => | datum archivace = 2011-02-07 [12] => }}{{Citace periodika [13] => | příjmení = [14] => | jméno = [15] => | titul = The Economist [16] => | periodikum = [[The Economist]] [17] => | datum vydání = 1996 [18] => | ročník = 349 [19] => | číslo = 7995–7997 [20] => | url = https://books.google.cz/books?id=KBzHAAAAIAAJ&q=liberalism+freedom+of+religion&dq=liberalism+freedom+of+religion&redir_esc=y [21] => }}{{Citace monografie [22] => | příjmení = Lalor [23] => | jméno = John Joseph [24] => | titul = Cyclopædia of Political Science, Political Economy, and of the Political History of the United States [25] => | url = https://archive.org/details/cyclopaediapoli00lalogoog/page/n758 [26] => | vydavatel = Nabu Press [27] => | místo = USA [28] => | rok vydání = 1883 [29] => | strany = 760 [30] => }} Tato [[ideologie]] původně vznikla v [[17. století]] v [[Anglie|Anglii]]{{doplňte zdroj}} a má kořeny v evropském [[osvícenství]]. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně, a proto může mít slovo „liberalismus“ celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu, které se mohou i částečně ideologicky rozporovat. Obecně je liberalismus označován za [[Politický střed|středovou]] ideologii,Boswell, Jonathan (2013). ''Community and the Economy: The Theory of Public Co-operation''. Routledge. p. 160. {{ISBN|9781136159015}}.{{Citace elektronické monografie [31] => | příjmení = Starr [32] => | jméno = Paul [33] => | titul = Center-Left Liberalism [34] => | url = https://www.princeton.edu/~starr/articles/articles12/Starr_Center-left-liberalism.html [35] => | vydavatel = The Oxford Companion to American Politics [36] => | datum vydání = 2012 [37] => | datum přístupu = 2020 [38] => }} protože liberalismus je v západním světě [[status quo]].{{Doplňte zdroj}} přičemž lze nalézt formy liberalismu přiklánějící se více k [[Středolevice|levému]] (sociální liberalismus) či [[Středopravice|pravému středu]] (ekonomický, klasický nebo [[Liberální konzervatismus|konzervativní]] liberalismus).{{Citace periodika [39] => | příjmení = Rooksby [40] => | jméno = Ed [41] => | titul = What does it mean to be a 'liberal'? {{!}} Ed Rooksby [42] => | periodikum = The Guardian [43] => | datum vydání = 2011-08-15 [44] => | issn = 0261-3077 [45] => | jazyk = en-GB [46] => | url = https://www.theguardian.com/commentisfree/2011/aug/15/liberalism-political-economic-different-ideologies [47] => | datum přístupu = 2020-11-08 [48] => }} [49] => [50] => Základní hodnotou liberalismu je [[svoboda]]. Fašismus, komunismus i monarchismus mají svá vlastní pojetí svobody,{{Doplňte zdroj}} liberalismus vidí svobodu více individuálně (individualistická svoboda). Je v protikladu k [[Totalitarismus|totalitarismu]], tj. úplné pohlcení společnosti ideologií, to však neznamená, že v liberálních státech neexistuje státní nebo většinová ideologie. Od [[anarchismus|anarchismu]] se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. [[Klasický liberalismus]] dobře charakterizuje citát: „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu" {{Doplňte zdroj}} nebo: "Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." Často se však svobody překrývají, a tak praktický výklad této jinak myšlenky je sporný.{{Doplňte zdroj}} [51] => [52] => == Historie liberalismu == [53] => Prvky liberalismu lze najít již ve Starověkém Řecku, k hlavnímu rozvoji samotného proudu však došlo až v novodobé historii.{{Citace monografie [54] => | titul = History of liberalism [55] => | url = https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=History_of_liberalism&oldid=1144383649 [56] => | poznámka = Page Version ID: 1144383649 [57] => | jazyk = en [58] => }} [59] => [60] => Počátky liberalismu sahají do [[osvícenství]], vzniku svobodného pohledu na svět a jeho uplatnění ve [[filosofie|filozofii]] a [[politika|politice]]. Liberalismus chce osvobodit společnost od [[ideologie|ideologií]], které se snaží obhajovat nutnost nesvobody (příklad: „vše jest od milosti boží“). Základem jeho politické filozofie je [[individuum]], [[Občanství|občan]], který má co největší svobodu. Svoboda je podle liberálního přesvědčení základem společnosti, na němž [[stát]], [[politika]] a [[Ekonomika|hospodářství]] spočívají a který stát chrání. Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit, jen když je porušena svoboda osobní. [61] => [62] => Vznik liberalismu jakožto ideologického směru je spjat s revolucemi, které se udály v mnoha zemích Evropy v 17. a 18. století. Právě liberální myšlenky byly hnacím motorem těchto událostí, které vedly v mnoha zemích k posílení demokracie a potlačení [[autoritářství]].Ball, Terence, and Richard Dagger. "The 'L-Word': A Short History of Liberalism." The Political Science Teacher 3, no. 1 (Winter 1990): 1-6 [63] => [64] => Pro liberalismus konce 18. století byla cílem svoboda a [[individualismus]]. Pomocí ''[[laissez faire]]'' mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství, a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně o ochranu občanských svobod jednotlivců. [65] => [66] => Během 19. století se vnímání liberalismu začalo štěpit. Zatímco liberálové 17. a 18. století prosazovali minimální zásahy státu do ekonomiky a života občanů, někteří jejich následovníci věřili, že svobodu není důležité jen chránit, nýbrž i aktivně prosazovat. [67] => [68] => Výraznou postavou liberálního hnutí této doby byl [[Jeremy Bentham]], představitel [[Utilitarismus|utilitarismu.]] Bentham byl přesvědčen, že jediný způsob, jak může stát zlepšovat blahobyt svých občanů, je zdržet se intervencí do jejich životů. [69] => [70] => V této době se také liberalismus dostává do rozporu s dosavadním chápáním demokracie. Díky porevolučním tendencím zlepšovat demokracii, které byly do značné míry hnány právě liberální ideologií, a rozšiřování volebního práva vzrůstala i obava, že zájmy jednotlivce či menšin by mohly být utlačovány většinovými rozhodnutími. [71] => [72] => [[John Stuart Mill]] označoval tento koncept za "novou tyranii" a formuloval podmínku, která je nutná k předcházení tohoto konceptu. Podle něj by měla být moc prosazována proti vůli jedince jen tehdy, pokud je tak činěno v zájmu ochrany ostatních. [73] => [74] => Řešení tohoto problému spatřovali někteří liberálové v rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní a také v zavedení pravidelných voleb, které by zabránily tomu, aby byl postoj soudobé většiny prosazován po dlouhou dobu. {{Citace elektronického periodika [75] => | titul = Liberalism - Classical liberalism {{!}} Britannica [76] => | periodikum = www.britannica.com [77] => | url = https://www.britannica.com/topic/liberalism/Classical-liberalism [78] => | jazyk = en [79] => | datum přístupu = 2023-04-06 [80] => }} [81] => [82] => V první třetině 20. století hlavně v USA nabývá pojem liberalismu zcela jiný nádech, nadále má vyjadřovat spíše blahobyt a rovnost, které se mají konečně stát alternativou svobody. Americká levice tedy pod pojmem liberalismus prosazuje odlišné záměry oproti původnímu významu pojmu i oproti evropskému úzu;{{Doplňte zdroj}} pro americkou levici liberalismus představuje podporu centralizované moci a široké zásahy do ekonomické oblasti. Změna v chápání liberalismu je citelnější v oblasti ekonomické než v politické.{{Doplňte zdroj}} [83] => [84] => V některých vyspělých zemích, např. ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], se prosadila tato definice liberalismu: ''Svoboda a zodpovědnost – pro každého bez rozdílu.''{{Doplňte zdroj}} Svoboda a zodpovědnost jak ekonomická, tak politická i sociální. Tito liberálové jej považují za jedinou alternativu k [[tržní fundamentalismus|tržnímu fundamentalismu]], „divokému kapitalismu“ (svoboda bez zodpovědnosti) na straně jedné a k „všeovládajícímu státu“ (zodpovědnost bez svobody) na straně druhé. Nepovažují se za ani pravé, ani levé. Poukazují na to, že svoboda bez zodpovědnosti směřuje k rozpadu společnosti na „mocensko-politické klany“, jejímž zájmům je společnost vydána napospas. Zároveň poukazují na to, že zodpovědnost bez svobody vede k [[Totalitarismus|totalitě]] a k rostoucí [[byrokracie|byrokracii]], jejímž zájmům je společnost nakonec podřízena.{{Doplňte zdroj}} [85] => [86] => [[Peru]]ánský ekonom [[Hernando de Soto (ekonom)|Hernando de Soto]] a jeho [[Institut pro svobodu a demokracii]] tvrdí, že stát, v dnešním pojetí s vysokou [[participace|participací]] občanů, má mimo jiné důležitý úkol – svobodu a zodpovědnost chránit (viz též [[právní stát]]).{{Doplňte zdroj}} Matrice dvou aspektů politického spektra má podle jedné z prací (''sociotopological modeling'') Institutu Sotomo Univerzity v [[Curych]]u, dvě hlavní dimenze – na jedné ose dole konzervativní (snažící se co nejvíce zachovat, trvající na jednou, kdysi, prosazeném) a nahoře liberální (tolerantní, otevřená změnám, pokroku) a na druhé ose klasickou dimenzi levou (orientace více na společnost a na zástupcům delegované kompetence) a pravou (orientace více na jednotlivce a jeho přímou zodpovědnost). Liberály podle jejich politiky a činů curyšští experti zobrazují v horních dvou čtvercích.{{Doplňte zdroj}} [87] => [88] => == Ideje liberalismu == [89] => [90] => === Základní liberální princip === [91] => Ústřední otázkou liberální politické teorie je, zda lze politickou autoritu ospravedlnit, a pokud ano, jakým způsobem. Z tohoto důvodu je teorie společenské smlouvy, jejíž základní kameny položili [[Thomas Hobbes]], [[John Locke]], [[Jean-Jacques Rousseau]] nebo [[Immanuel Kant]], obvykle považována za liberální. A to i přesto, že politické spisy [[Thomas Hobbes|Hobbese]] nebo [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseaua]], mají výrazně neliberální rysy. Jestliže berou jako svůj výchozí bod přirozený stav, ve kterém jsou lidé svobodní a jsou si rovni, a tvrdí, že jakékoli omezení této svobody a rovnosti musí být odůvodněno (tj. Společenskou smlouvou), tradice společenské smlouvy vyjadřuje základní liberální princip. Princip, který tvrdí, že omezení svobody musí být odůvodněno.{{Citace monografie [92] => | příjmení = Gaus [93] => | jméno = Gerald [94] => | příjmení2 = Courtland [95] => | jméno2 = Shane D. [96] => | příjmení3 = Schmidtz [97] => | jméno3 = David [98] => | titul = Liberalism [99] => | url = https://plato.stanford.edu/archives/fall2020/entries/liberalism/ [100] => | editoři = Edward N. Zalta [101] => | vydání = Fall 2020 [102] => | vydavatel = Metaphysics Research Lab, Stanford University [103] => }} [104] => [105] => Na tuto otázku už ale [[Thomas Hobbes|Hobbes]] nebo [[John Locke|Locke]] odpovídají různě. [[Thomas Hobbes|Hobbes]], který je typicky považován za zastánce neomezené absolutní monarchie, říká, že stát je oprávněn dělat vše pro udržení míru. Ve svém díle [[Leviathan (kniha)|Leviathan]] [[Thomas Hobbes|Hobbes]] píše, že v přirozeném stavu má každý právo na cokoliv. Ale kvůli vzácnosti věcí na světě je stálá válka všech proti všem. Jelikož vše je lepší než válka, má panovník (nebo jiná forma vlády) právo jí zabránit i prostředky, které drasticky omezují svobodu.{{Citace monografie [106] => | příjmení = Hobbes [107] => | jméno = Thomas [108] => | titul = Leviathan [109] => | url = http://worldcat.org/oclc/1226856139 [110] => | isbn = 978-0-393-53248-7 [111] => | isbn2 = 0-393-53248-8 [112] => | oclc = 1226856139 [113] => }} [114] => [115] => [[John Locke|Locke]] a další paradigmatičtí liberálové nejen obhajují základní liberální princip, ale také tvrdí, že jen omezená vláda může být ospravedlnitelná. Základním úkolem vlády je chránit stejnou svobodu občanů. Legitimní vláda je taková, která chrání právo na život, svobodu, zdraví a vlastnictví všech občanů a zároveň trestá ty občany, kteří porušili práva ostatních.{{Citace monografie [116] => | příjmení = Locke [117] => | jméno = John [118] => | titul = Dvě pojednání o vládě [119] => | url = http://worldcat.org/oclc/42110089 [120] => | vydavatel = NČSAV [121] => | oclc = 42110089 [122] => }} [123] => [124] => === Soukromé vlastnictví === [125] => [126] => ==== Klasický liberalismus ==== [127] => Z pohledu [[Klasický liberalismus|klasických liberálů]] spolu svoboda a soukromé vlastnictví úzce souvisí. Od 18. století až do současnosti trvají klasičtí liberálové na tom, že ekonomický systém založený na soukromém vlastnictví je v souladu s individuální svobodou, která umožňuje každému žít svůj život, jak uzná za vhodné. To se týká i využití své [[Práce (ekonomie)|práce]] a [[kapitál]]u. Klasičtí liberálové a [[Libertarianismus|libertariáni]] často tvrdili, že svoboda a majetek jsou do jisté míry to samé; například se tvrdilo, že všechna práva, včetně práv na svobodu, jsou majetkovými právy; jiní tvrdili, že vlastnictví je samo o sobě formou svobody. Pokud lidé nemohou svobodně uzavírat smlouvy a prodávat svou práci, šetřit a investovat své příjmy, jak uznají za vhodné, a svobodně zakládat podniky při zvyšování kapitálu, nejsou ve skutečnosti svobodní. [128] => [129] => Druhým argumentem klasických liberálů spojující svobodu a soukromé vlastnictví je, že soukromé vlastnictví účinně chrání svobodu a žádná ochrana nemůže být účinná bez soukromého vlastnictví. Rozptýlení moci, které je výsledkem tržní ekonomiky založené na soukromém vlastnictví, chrání svobodu subjektů před zásahy státu.
,,Nemůže existovat svoboda tisku, pokud jsou tiskové nástroje pod kontrolou vlády, svoboda shromažďování, pokud jsou takto kontrolovány potřebné prostory, svoboda pohybu, pokud jsou dopravní prostředky vládním monopolem“ - [[Friedrich August von Hayek|F. A. Hayek]] {{Citace monografie [130] => | příjmení = Hayek [131] => | jméno = F. A. [132] => | titul = New Studies in Philosophy, Politics, Economics, and the History of Ideas [133] => | url = http://dx.doi.org/10.7208/chicago/9780226321288.001.0001 [134] => | vydavatel = University of Chicago Press [135] => | isbn = 978-0-226-32070-0 [136] => | isbn2 = 978-0-226-32128-8 [137] => }}
Liberálové tvrdí, že jediný proveditelný řád lidské kooperace ve společnosti založené na dělbě práce je soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Tvrdí, že socialismus jako celkový, všechny výrobní prostředky zahrnující systém, je neproveditelný. Tvrdí, že jeho aplikace na část výrobních prostředků sice není nemožná, avšak vede k tomu, že se produktivita práce sníží, takže by nejen nemohl vytvořit větší bohatství, ale naopak by nutně působil ve směru zmenšování bohatství.{{Citace monografie [138] => | příjmení = von Mises [139] => | jméno = Ludwig [140] => | titul = Liberalismus [141] => | url = http://worldcat.org/oclc/248896027 [142] => | vydavatel = Acad. Verl [143] => | strany = 27, 28 [144] => | isbn = 3-88345-428-1 [145] => | isbn2 = 978-3-88345-428-3 [146] => | oclc = 248896027 [147] => }} [148] => [149] => ==== Sociální liberalismus ==== [150] => Na rozdíl od klasických liberálů [[Sociální liberalismus|sociální liberálové]] zpochybňují spojení mezi osobní svobodou a tržním řádem založeným na soukromém vlastnictví. [151] => [152] => Rozšíření tohoto myšlení vysvětlují tři faktory. Za prvé, sociální liberalismus vznikl na konci devatenáctého a počátku dvacátého století, kdy byla zpochybňována schopnost volného trhu udržet tehdejší prosperující stav. V přesvědčení, že trh založený na soukromém vlastnictví má tendenci být nestabilní, nebo by mohl, jak argumentoval [[John Maynard Keynes|Keynes]], uváznout v rovnováze s vysokou nezaměstnaností, začali noví liberálové zpočátku pochybovat o tom, že klasický liberalismus je přiměřený základ pro stabilní, svobodnou společnost. [153] => [154] => Zde vstupuje do hry druhý faktor: stejně jako noví liberálové ztráceli víru v trh, rostla i jejich víra ve vládu jako prostředek dohledu nad ekonomickým životem. To bylo částečně způsobeno zkušenostmi z [[První světová válka|první světové války]], v níž se zdálo, že vládní pokusy o ekonomické plánování uspěly. Ještě důležitější je, že toto přehodnocení státu bylo podníceno demokratizací západních států a přesvědčením, že vůbec poprvé mohli být zvolení úředníci. [155] => [156] => Třetí faktor, který je základem měny nového liberalismu, byl pravděpodobně nejzásadnější: rostoucí přesvědčení, že vlastnická práva podporují nespravedlivou nerovnost moci. Toto téma je ústředním bodem toho, co se v americké politice dnes nazývá „liberalismus“, a kombinuje silnou podporu občanských a osobních svobod s lhostejností nebo dokonce nepřátelstvím k soukromému vlastnictví. [157] => [158] => == Hlavní proudy liberalismu == [159] => Přestože mají všechny liberální doktríny společné dědictví, navazují na ně „oddělené a mnohdy protichůdné myšlenkové proudy“.{{Citace monografie [160] => | příjmení = Young [161] => | jméno = Shaun [162] => | titul = Beyond Rawls: An Analysis of the Concept of Political Liberalism [163] => | url = https://archive.org/details/beyondrawlsanaly0000youn/page/n7/mode/2up [164] => | dostupnost = Dostupné online [165] => | vydavatel = University Press of America [166] => | místo = Lanham, Md. [167] => | rok vydání = 2002 [168] => | počet stran = [169] => | strany = [170] => | isbn = 978-0-7618-2240-0 [171] => }}Young 2002, s. 24. Různorodost liberalismu pramení z četných přívlastků, které liberální myslitelé a hnutí připojili k samotnému termínu "liberalismus", neboť se cíle liberálních teoretiků a filozofů v různých dobách lišily, tj. [[Klasický liberalismus|klasický]], [[Ekonomický liberalismus|ekonomický]], [[Sociální liberalismus|sociální]], egalitářský, etnický, perfekcionistický, demokratický atd.Young 2002, s. 25. Navzdory těmto rozdílům vykazuje liberální myšlení obecně několik určitých základních idejí. V rámci všech těchto směrů a tradic lze vidět tyto hlavní společné rysy liberálního myšlení, a to: víra v rovnost a svobodu jednotlivce, podpora soukromého vlastnictví a individuálních práv, podpora myšlenky omezené ústavní vlády a uznání významu souvisejících hodnot, jako jsou pluralismus, tolerance, autonomie či tělesná integrita.Young 2002, s. 45. [172] => [173] => Jak napsal v knize ''Liberalismus'' známý rakouský ekonom [[Ludwig von Mises]]: ''"Již jsme se zmínili o tom, že se dnes dokonce i v Anglii'' ''pod liberalismem rozumí cosi, co se mnohem více podobá toryismu a socialismu, než starému programu přívrženců svobodného obchodu. Existuji-li liberálové, kteří považují za slučitelné se svým liberalismem, aby se zasadili dokonce za zestátněni železnic, dolů a jiných podniků anebo za ochranná cla, poznáme snadno, že z liberalismu přetrvává pouze název."''Von Mises, Liberalismus (1927), s. 14. [174] => [175] => === Klasický a moderní === [176] => [177] => ==== John Locke and Thomas Hobbes ==== [178] => Osvícenští filozofové se zasloužili o zrod liberálních myšlenek. Tyto ideje poprvé spojil a systematizoval jako samostatnou ideologii anglický filozof [[John Locke]], který je obecně považován za otce moderního liberalismu, v jeho veleznámém textu ''Dvě pojednání o vládě'' (1690).{{Citace monografie [179] => | příjmení = Delaney [180] => | jméno = Tim [181] => | titul = The march of unreason: science, democracy, and the new fundamentalism [182] => | url = https://archive.org/details/marchofunreasons0000tave [183] => | vydavatel = Oxford University Press [184] => | místo = New York [185] => | rok vydání = 2005 [186] => | isbn = 0-19-280485-5 [187] => }}Delaney, s. 18.{{Citace monografie [188] => | příjmení = Godwin [189] => | jméno = Kenneth et al [190] => | titul = School choice tradeoffs: liberty, equity, and diversity [191] => | url = https://archive.org/details/schoolchoicetrad0000godw [192] => | vydavatel = University of Texas Press [193] => | místo = Austin [194] => | rok vydání = 2002 [195] => | isbn = 0-292-72842-5 [196] => }}Godwin et al., s. 12. [[Thomas Hobbes]] ve své knize [[Leviathan (kniha)|Leviathan]] (1651) vypracoval [[Společenská smlouva|teorii společenské smlouvy]], podle níž se jednotlivci v anarchickém a brutálním přirozeném stavu sdružovali a dobrovolně se vzdávali některých svých individuálních práv ve prospěch ustanovené státní autority, která by vytvářela zákony regulující sociální styky, aby zmírnila konflikty a prosadila spravedlnost. Zatímco Hobbes prosazoval silnou monarchickou pospolitost, Locke rozvíjel tehdy radikální myšlenku, podle níž musí vláda získat souhlas od ovládaných, který však musí být neustále zachován, aby byla vláda legitimní.Copleston, s. 39–41. Locke sice přijal Hobbesovu myšlenku přirozeného stavu a teorii společenské smlouvy, byť tvrdil, že monarcha, jenž se stane tyranem, představuje porušení společenské smlouvy - ta chrání život, svobodu a vlastnictví jako přirozené právo. Podle Lockea má lid posléze právo takového monarchu-tyrana svrhnout. Tímto Lock postavil bezpečnost života, svobody a majetku jako nejvyšší hodnotu práva a moci a formuloval tak základy liberalismu založeného na teorii společenské smlouvy. Pro tyto rané osvícenské myslitele vyžadovalo zajištění nejzákladnějších životních hodnot, tj. svobody a soukromého vlastnictví, vytvoření "svrchovaného" orgánu s univerzální pravomocí.{{Citace monografie [197] => | příjmení = Zvesper [198] => | jméno = John [199] => | titul = Nature and liberty [200] => | url = https://archive.org/details/natureliberty0000zves [201] => | vydavatel = Routledge [202] => | místo = New York [203] => | rok vydání = 1993 [204] => | isbn = 0-415-08923-9 [205] => }}Zvesper, s. 93. [206] => [207] => Mimo jiné formuloval John Locke také myšlenku separace církve a vlády. Podle jeho názoru měl každý jedinec právo na svobodu smýšlení, a proto trval na tom, aby i víra a církev byla striktně oddělena od moci státu. [208] => [209] => Locke byl také tolerantní vůči všem náboženstvím a požadoval, aby žádný jedinec nemohl být diskriminován na základě volby náboženství. [210] => [211] => Johna Locka ovlivnila v jeho názorech řada dalších liberálních myslitelů. Jedním z nich byl [[John Milton]], anglický básník a intelektuál, který prosazoval svobodu projevu jakožto jednu z nejzákladnějších svobod člověka. Locke se do značné míry inspiroval také [[Algernon Sidney|Algernonem Sidneym]], jehož myšlenka, že každý svobodný člověk má právo vzepřít se tyranii, byla citována mnoha soudobými předními politiky.{{Citace monografie [212] => | titul = History of liberalism [213] => | url = https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=History_of_liberalism&oldid=1144383649 [214] => | poznámka = Page Version ID: 1144383649 [215] => | jazyk = en [216] => }} [217] => [218] => V přirozeném stavu věcí, tvrdili liberálové, jsou lidé hnáni pudy sebezáchovy a přežití a jediným způsobem, jak uniknout takovému nebezpečí, je vytvoření společné a svrchované moci, která by byla schopna rozhodovat mezi soupeřícími lidskými touhami.Young 2002, s. 30. Tato moc by mohla být vytvořena v rámci občanské společnosti, která by umožnila jednotlivcům uzavřít dobrovolnou společenskou smlouvu se svrchovanou autoritou a přenést na ni svá přirozená práva výměnou za ochranu života, svobody a majetku. Tito raní liberálové se často neshodli na nejvhodnější formě takové vlády, ale všichni sdíleli přesvědčení, že svoboda je přirozená a že její omezení je třeba důrazně zdůvodnit. Současně obecně věřili v omezenou vládu, i když i takovou ji několik liberálních filozofů přímo odsuzovalo. [[Thomas Paine]] napsal, ''„vláda je i ve svém ideálním provedení jen nutným zlem“.''Young 2002, s. 31. [219] => [220] => ==== James Madison and Montesquieu ==== [221] => Liberální teoretici [[James Madison]] a [[Charles Louis Montesquieu|Montesquieu]] stáli za myšlenkou omezení vládních pravomocí skrze koncept [[Dělba moci|dělby moci]], což je systém, jehož cílem je rovnoměrné rozdělení vládní moci mezi [[Výkonná moc|moc výkonnou]], [[Zákonodárná moc|zákonodárnou]] a [[Soudní moc|soudní]]. Tito liberální myslitelé tvrdili, že špatná vláda dává lidu pravomoc svrhnout vládnoucí řád všemi možnými prostředky, v případě potřeby dokonce i násilím či revolucí.Young 2002, s. 32. Současní liberálové, silně ovlivnění sociálním liberalismem, nadále podporují omezenou ústavní vládu a zároveň se zasazují o státní ustanovení zajišťující rovná práva. Moderní liberálové tvrdí, že formální nebo oficiální záruky práv jednotlivce jsou irelevantní, když jednotlivci nemají materiální prostředky k využití těchto práv, a volají po větší roli státu při řešení ekonomických záležitostí.Young 2002, s. 32–33. [222] => [223] => Raní liberálové také položili základy odluky církve od státu. Jako dědicové osvícenství věřili, že jakýkoli daný společenský a politický řád vychází z lidského vzájemné působení, nikoli z boží vůle.{{Citace monografie [224] => | příjmení = Gould [225] => | jméno = Andrew [226] => | titul = Origins of liberal dominance [227] => | url = https://archive.org/details/originsofliberal0000goul [228] => | vydavatel = University of Michigan Press [229] => | místo = Ann Arbor [230] => | rok vydání = 1999 [231] => | isbn = 0-472-11015-2 [232] => }}Gould, s. 4. Mnozí liberálové byli nepřátelští vůči samotné náboženské víře, ale většina z nich soustředila svůj odpor proti spojení náboženské a politické autority a tvrdila, že víra může prosperovat sama o sobě, bez oficiálního sponzorování nebo správy ze strany státu. [233] => [234] => Kromě určení jasné role vlády v moderní společnosti se liberálové také přeli o význam a povahu nejdůležitějšího principu liberální filozofie, totiž svobody. Od 17. století až do 19. století liberálové, od [[Adam Smith|Adama Smithe]] po [[John Stuart Mill|Johna Stuarta Milla]], pojímali svobodu jako absenci zásahů ze strany vlády a ostatních jednotlivců a tvrdili, že všichni lidé by měli mít svobodu rozvíjet své jedinečné schopnosti a možnosti, aniž by je ostatní sabotovali. S tímto principem je často spojována podpora laissez-faire kapitalismu, přičemž [[Friedrich August von Hayek|Friedrich von Hayek]] v knize ''Cesta do otroctví'' (1944) tvrdil, že spoléhání se na volný trh by vyloučilo totalitní kontrolu ze strany státu.{{Citace monografie [235] => | příjmení = Wolfe [236] => | jméno = Alan [237] => | titul = The Future of Liberalism [238] => | vydavatel = Random House, Inc. [239] => | místo = New York [240] => | rok vydání = 2009 [241] => | isbn = 0-307-38625-2. [242] => }}Wolfe, s. 74. [243] => [244] => ==== Britský liberalismus ==== [245] => V Británii byl liberalismus založen na základních koncepcích, jako je klasická ekonomie, volný obchod, [[Laissez faire|laissez-faire]], vláda s minimálními zásahy a daněmi a vyrovnaný rozpočet. Klasičtí liberálové vyznávali individualismus, svobodu a rovná práva. [[:en:Richard Cobden|Richard Cobden]] byl jedním ze spisovatelů, kteří vystupovali proti aristokratickým privilegiím, a považovali je za překážku rozvoje.{{Citace monografie [246] => | příjmení = Vincent [247] => | jméno = Andrew [248] => | titul = Modern Political Ideologies [249] => | vydavatel = New Jersey [250] => | místo = Hoboken [251] => | rok vydání = 2009 [252] => | isbn = 978-1-4051-5495-6 [253] => }}Vincent, s. 29–30. [254] => [255] => Od konce 19. století se v liberální intelektuální aréně objevilo nové pojetí svobody. Tento nový druh svobody se začal označovat jako pozitivní svoboda, jakožto protipól negativní verze, a poprvé jej rozvinul britský filozof [[Thomas Hill Green]]. Green odmítl myšlenku, že lidé jsou vedeni pouze vlastním zájmem, a místo toho zdůraznil složité okolnosti, které se podílejí na vývoji našeho morálního charakteru.{{Citace monografie [256] => | příjmení = Adams [257] => | jméno = Ian [258] => | titul = Ideology and politics in Britain today [259] => | vydavatel = Manchester University Press [260] => | místo = Manchester [261] => | rok vydání = 1998 [262] => | isbn = 0-7190-5056-1 [263] => }}Adams, s. 54–55. Green rozděloval svobodu na pozitivní a negativní. Negativní svobodou pro něj byla absolutní svoboda jedince od zásahu státu nebo jiné autority. Do jisté míry však spatřoval svobodu i v tom mít možnost konat a naplňovat svůj potenciál. Ve smyslu pozitivní svobody by stát, hnaný mocí lidu, měl konat, aby zlepšoval blahobyt občanů a zajistil jim tak svobodu v pozitivním slova smyslu. Namísto dřívějších liberálních koncepcí, které považovaly společnost za složenou ze sobeckých jedinců, Green vnímal společnost jako organický celek, v němž mají všichni jedinci povinnost podporovat veřejný prospěch.Adams, p. 55. Jeho myšlenky se rychle šířily a byly rozvíjeny dalšími mysliteli. [264] => [265] => Kromě zkoumání negativní a pozitivní svobody se liberálové snažili pochopit správný vztah mezi svobodou a demokracií. V době, kdy bojovali za rozšíření volebního práva, liberálové stále více chápali, že lidé vyřazení z demokratického rozhodovacího procesu jsou vystaveni "tyranii většiny", což je pojem vysvětlený v Millově díle ''O svobodě myšlení a slova'' (1859) a v díle ''Demokracie v Americe'' (1835) [[Alexis de Tocqueville|Alexise de Tocquevilla]].Young 2002, s. 36. [266] => [267] => Kromě svobody liberálové vytvořili několik dalších principů, které jsou důležité pro budování jejich filozofické struktury, jako je [[Rovnost (právo)|rovnost]], [[Pluralismus (filosofie)|pluralismus]] a [[tolerance]]. Při zdůrazňování nejasností ohledně prvního principu [[Voltaire]] poznamenal, že ''„rovnost je zároveň nejpřirozenější a někdy nejchimeričtější z věcí.“''Wolfe, s. 63. Všechny formy liberalismu v určitém základním smyslu předpokládají, že jednotlivci jsou si rovni.Young 2002, s. 39. Při tvrzení, že lidé jsou si přirozeně rovni, liberálové předpokládají, že všichni mají stejné právo na svobodu.Young 2002, s. 39–40. Jinými slovy, nikdo není ze své podstaty oprávněn užívat výhod liberální společnosti více než kdokoli jiný a všichni lidé jsou si před zákonem rovni.Young 2002, s. 40. [268] => [269] => === Sociální liberalismus === [270] => {{Podrobně|Sociální liberalismus|Moderní liberalismus}} [271] => Po vzniku socialismu se důraz politiky přenesl na sociální oblast. Mainstreamový liberalismus na to reagoval svou modifikací na většinový [[sociální liberalismus]]. Sociální liberalismus (nazývaný též levicovým liberalismem) je ideologie, která má blíž k politice evropských [[sociální demokracie|sociálně demokratických]] stran, leč v ekonomických oblastech je přece jen více [[Politický střed|středovější]] a protržnější. Prosazuje [[Ekonomická regulace|regulovanou]] [[Tržní ekonomika|tržní ekonomiku]], adekvátní zdanění a [[sociální stát]] ''(welfare state)''. To znamená, že sociální liberálové větší měrou než ostatní liberálové omezují ekonomickou svobodu ve prospěch [[Rovnostářství|rovnosti]], ale stejně jako klasičtí liberálové a [[libertarianismus|libertariáni]] prosazují poměrně velkou osobní svobodu.{{Citace monografie [272] => | příjmení = Adams [273] => | jméno = Ian [274] => | titul = Political Ideology Today (Politics Today) [275] => | url = https://archive.org/details/politicalideolog0000adam/page/n331 [276] => | vydavatel = Manchester University Press [277] => | místo = Manchester [278] => | rok vydání = 2001 [279] => | počet stran = 315 [280] => | isbn = 0719060206 [281] => | jazyk = anglicky [282] => }} [283] => [284] => V [[Spojené státy americké|USA]] je variantou sociálního liberalismu [[moderní liberalismus]]. Obvykle je na něj odkazováno bez přívlastku, slovo ''liberalismus'' je tak chápáno právě ve významu moderního liberalismu. Liberalismus zde prosazuje zejména [[Demokratická strana (USA)|Demokratická strana]].[https://www.politico.com/magazine/story/2018/11/04/elections-2018-democrats-history-liberal-progressive-socialist-222187 Democrats Aren’t Moving Left. They’re Returning to Their Roots] (anglicky). politico.com. JOSHUA ZEITZ. 4. listopad 2018. Americký liberalismus je blízký západoevropské sociální demokracii, v mnoha věcech se však liší. Zejména v oblasti ekonomiky, kde prosazuje [[Politický střed|středovější]] cestu. [285] => [286] => === Neoliberalismus === [287] => {{Podrobně|Neoliberalismus}} [288] => Podle kritiků je neoliberalismus [[ekonomie|ekonomická]] a [[ideologie|ideologická]] jednostrannost politiky. Jeho zastánci poukazují na nutnost změn, které stát a rostoucí [[Ekonomická regulace|regulace mezinárodních trhů]] podle nich vyžadují. Tento spor a toto označení vznikly v 70. letech 20. století, kdy některé státy začaly snižovat bariéry regulace mezinárodních a vnitřních trhů. I přes svou nejednoznačnou definici se pojem neoliberalismus často používá v souvislosti s [[Washingtonský konsenzus|Washingtonským konsenzem]].{{Doplňte zdroj}} Neoliberalismus akceptuje určitou [[stát]]ní roli v ekonomice, jako nezbytnost nezávislých [[centrální banka|centrálních bank]] a ochrany [[právo|práva]] a [[bezpečnost]]i. Zároveň ale vyžaduje omezení role státu ve všech možných oblastech, a tím umožněné snížení [[daň]]ového zatížení. [289] => [290] => Ryze ekonomicky orientovaný neoliberalismus zpravidla ale neznamená liberální postoj v jiných záležitostech politiky a společnosti. Protože se neoliberalismus ne nutně zajímá o osobní [[svoboda|svobodu]], [[etika|etiku]], [[morálka|morálku]], byl v průběhu dějin využíván i [[diktatura|diktátorskými režimy]], jako například [[Augusto Pinochet|Pinochetovým]] režimem v [[Chile]], ale i [[Čína|Čínou]], která se otevírá především ekonomicky.{{Doplňte zdroj}} [291] => [292] => === Klasický liberalismus a libertarianismus === [293] => {{Podrobně|Klasický liberalismus|Libertarianismus}} [294] => V USA se smysl slova liberalismus postupně změnil a nyní jím jsou označeny politické ideály, které jsou v Evropě považovány za sociálně-demokratické. [[Klasický liberalismus]] ve smyslu, v jakém byl používán v Evropě, se proto ve Spojených státech nazývá [[Libertarianismus|libertarianismem]] (ve smyslu pravicového libertarianismu). [295] => [296] => === Anarchokapitalismus === [297] => Zatímco klasický liberalismus prosazuje minimální zásahy státu do ekonomiky, [[anarchokapitalismus]] je politická a ekonomická teorie, která usiluje o úplnou eliminaci státu ve prospěch neregulovaného [[Volný trh|volného trhu]], soukromého vlastnictví a [[Princip neagrese|principu neagrese]].{{Pahýl část}} [298] => == Citáty == [299] => {{Citát|Existují dvě slova v politice, která nejde přeložit. [[Federalismus]] a liberalismus. … Být liberální ve Francii znamená až ocitnout se extrémně napravo. Být liberální v Americe znamená být nalevo. Liberální v Británii znamená centristickou politiku, lehce doleva, levý střed.|[[François Bayrou]]''Jsem ten, kdo šlechtí dostihové koně francouzské politiky'', [http://www.blisty.cz/2006/5/11/art28336.html Britské listy] {{Wayback|url=http://www.blisty.cz/2006/5/11/art28336.html |date=20060526060539 }}, rozhovor: Štěpán Kotrba, Praha, 10. 5. 2006}} [300] => [301] => == Odkazy == [302] => [303] => === Reference === [304] => [305] => [306] => [307] => === Literatura === [308] => [309] => * Guido de Ruggiero: ''Dějiny evropského liberalismu'', Orbis, Praha 1929 [310] => * John Gray: ''Liberalismus'', Občanský institut, Praha 1999, {{ISBN|80-86228-01-0}} [311] => * David Boaz: ''Liberalismus v teorii a politice'', Liberální institut, Praha 2002, {{ISBN|80-86389-23-5}} [312] => * John Gray: ''Dvě tváře liberalismu'', Mladá fronta, Praha 2004, {{ISBN|80-204-0992-0}} [313] => * {{citace monografie [314] => | příjmení = von Mises [315] => | jméno = Ludwig [316] => | odkaz na autora = Ludwig von Mises [317] => | titul = Liberalismus [318] => | url = http://www.libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2606/mises_liberalismus_ocr.pdf [319] => | vydavatel = Liberální institut [320] => | odkaz na vydavatele = Liberální institut [321] => | místo = Praha [322] => | rok = 1998 [323] => | počet stran = 184 [324] => | isbn = 80-86119-08-4 [325] => | datum přístupu = 2014-01-01 [326] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20140102192413/http://www.libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2606/mises_liberalismus_ocr.pdf [327] => | datum archivace = 2014-01-02 [328] => | nedostupné = ano [329] => }} {{Wayback|url=http://www.libinst.cz/Files/KqLFy4r2/profile/2606/mises_liberalismus_ocr.pdf |date=20140102192413 }} [330] => * Young, Shaun (2002). Beyond Rawls: An Analysis of the Concept of Political Liberalism. Lanham, MD: University Press of America. {{ISBN|978-0-7618-2240-0}} [331] => [332] => === Související články === [333] => [334] => * [[Liberalismus v Česku]] [335] => * [[Objektivismus]] [336] => * [[Karl Popper]] [337] => * [[Friedrich August von Hayek]] [338] => * [[Libertinismus]] [339] => * [[Konstitucionalismus]] [340] => * [[Keynesiánství]] [341] => * [[Rakouská škola]] [342] => * [[Ludwig von Mises Institute]] [343] => * [[Kulturní liberalismus]] [344] => [345] => === Externí odkazy === [346] => * {{Commonscat}} [347] => * {{wikislovník|heslo=liberalizmus}} [348] => * {{Otto|heslo=Liberalismus}} [349] => * {{wikicitáty|téma=Liberalismus}} [350] => [351] => {{liberalismus}} [352] => {{ideologie}} [353] => {{Autoritní data}} [354] => {{portály|Politika}} [355] => [356] => [[Kategorie:Liberalismus| ]] [357] => [[Kategorie:Politické ideologie]] [358] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [359] => [[Kategorie:Filozofická hnutí]] [360] => [[Kategorie:Sociální filozofie]] [361] => [[Kategorie:Politická filozofie]] [] => )
good wiki

Liberalismus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Thomas Hobbes','John Locke','Klasický liberalismus','politika','Politický střed','ideologie','svoboda','Friedrich August von Hayek','Ekonomická regulace','John Stuart Mill','Rovnost (právo)','Totalitarismus'

Ideologie

Politika

Svoboda

Totalitarismus

Totalitarismus je politický systém, který se vyznačuje absolutním a neomezeným vládnutím jedné strany nebo jednotlivce.