Array ( [0] => 15534619 [id] => 15534619 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Licinius [uri] => Licinius [3] => Bust_of_Licinius%2C_Kunsthistorisches_Museum.jpg [img] => Bust_of_Licinius%2C_Kunsthistorisches_Museum.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník}} [1] => '''Gaius Valerius Licinianus Licinius''' (kolem [[265]][[Epitome de Caesaribus]] 41, 8. dolní Podunají – jaro [[325]] [[Soluň]]) byl [[Starověký Řím|římský]] [[císař]] panující od [[11. listopad]]u [[308]] do [[19. září]] [[324]] na východě impéria. Jeho spoluvládcem na západě byl jeden z nejvýznamnějších vladařů pozdní antiky, [[Konstantin I. Veliký|Konstantin Veliký]]. [2] => [3] => == Původ a kariéra == [4] => Licinius pocházel oblasti, která byla od [[Aurelianus|Aurelianových]] časů součástí provincie ''Dacia Nova'' na pravém břehu [[Dunaj]]e.[[Anonymus Valesianus]] 5, 13; [[Sokrates Scholastikos]] 1, 2, 1; [[Eutropius]] 10, 4, 1. Jeho rodiče byli rolníkyEpitome de Caesaribus 41, 9; Anonymus Valesianus 5, 13. a on svůj prostý původ později nijak neskrýval. Údaj [[Historia Augusta|Historie Augusty]], že za svého předka oficiálně vyhlašoval císaře [[Philippus Arabs|Philippa Araba]], je dnes považován za fikci autora tohoto pozdně antického souboru biografií.[[Historia Augusta]], ''vita Gord.'' 34, 5. Viz k tomu ''Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft'', 25. díl, reprint, Weimar 1994, sloupec 222. Do stavu manželského vstoupil Licinius z politických důvodů až téměř v padesáti letech. [5] => [6] => Není známo, kdy a jak zahájil službu v armádě, ví se jen, že tam poznal [[Galerius|Galeria]], budoucího [[Diocletianus|Diocletianova]] ''[[caesar]]a'',[[Lactantius]], ''De mortibus persecutorum'' 20, 3; Eutropius 10, 4, 1; Sokrates Scholastikos 1, 2, 1; [[Aurelius Victor]] 40, 8; [[Zosimos]] 2, 11. a prošel s ním rozličná bojiště, včetně války s [[Perská říše|Peršany]] roku [[297]], při níž se vyznamenal.Eutropius 10, 4, 1. Galeria – už jako císaře – doprovázel i do války s [[uzurpátor]]em [[Maxentius|Maxentiem]] roku [[307]], kdy působil coby vyjednavač.Anonymus Valesianus 3, 7. [7] => [8] => == Proklamace za císaře == [9] => Císařem byl proklamován [[11. listopad]]u [[308]] v [[Carnuntum|Carnuntu]] za přítomnosti Galeria a Diocletiana, kteří zde projednávali složitou situaci v říši po Maxentiově uzurpaci a smrti západního císaře [[Flavius Severus|Flavia Severa]].Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 29, 2; Aurelius Victor 40, 8; Eutropius 10, 4, 1; Anonymus Valesianus 3, 8. Galerius ho chtěl učinit svým spoluvladařem již v roce [[306]], kdy zemřel císař [[Constantius I. Chlorus|Constantius Chlorus]], avšak tyto snahy tehdy překazil Constantiův syn [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]], který sám sáhl po purpuru.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 20; 25, 4. Na rozdíl od ostatních vladařů druhé, třetí i čtvrté [[Tetrarchie (území)|tetrarchie]] získal Licinius rovnou titul plnoprávného císaře – ''[[Augustus (titul)|augusta]]'', aniž by předtím byl kdy ''[[caesar]]em'', tedy mladším spoluvladařem stávajících ''augustů''. [10] => [11] => == Vláda == [12] => Liciniova sféra vlivu se zpočátku omezovala na relativně malou oblast mezi [[Alpy|Alpami]] a [[Dunaj]]em, neboť [[Dějiny Itálie|Itálii]], která mu byla přiřčena, nadále ovládal uzurpátor Maxentius v [[Řím]]ě.Anonymus Valesianus 5, 13; Zosimos 2, 11. Jeho vyhlídky však přesto vypadaly nadějně – churavějící Galerius si totiž právě jej vyhlédl za svého dědice. Vedle Maxentia mu přirozený protivník vyvstal především v osobě ambiciózního [[Maximinus Daia|Maximina Daji]] na východě, někdejšího Galeriova ''caesara'', který se o své vůli prohlásil v roce [[310]] ''augustem''. [13] => [14] => Konflikt mezi nimi propukl hned po Galeriově smrti v roce [[311]], neboť Maximinus Daia obsadil celou [[Malá Asie|Malou Asii]] a přemístil se vojskem až k [[Bospor]]u.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 36, 1. Nakonec se však oba císaři setkali na lodi v úžině a uzavřeli dohodu, podle níž každému připadly ty části říše, které právě ovládali.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 36, 2; 43, 2; [[Eusebios z Kaisareie|Eusebius]], ''Historia ecclesiastica'' 9, 10, 2. Rozhodující zápas o vliv na východě se tím jen odsunul do budoucna a Licinius i Maximinus usilovně hledali spojence. První ho našel v Konstantinovi na západě, a zasnoubil se proto s jeho sestrou Constantií,Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 43, 2; Zosimos 2, 17, 2. druhý navázal tajné styky s Maxentiem v Itálii.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 43, 3; 44, 10; Eusebius, ''Historia ecclesiastica'' 8, 14, 7. [15] => [16] => === Vítězství nad Maximinem === [17] => V roce [[312]] dokončili Maxentius i Maximinus Daia přípravy na válku a Maxentiův prefekt [[Pompeianus Ruricius]] se chystal vytáhnout z [[Verona|Verony]] směrem k [[Brennerský průsmyk|Brennerskému průsmyku]]. Ale do dění nečekaně zasáhl Konstantin, dobyl Veronu a [[28. říjen|28. října]] [[312]] porazil Maxentia v [[Bitva u Milvijského mostu|bitvě u Milvijského mostu]]. Licinius, proti němuž byla válka vlastně zaměřena, zůstal po celou dobu stranou a svým chováním vzbudil u pozdějších historiků dojem, že mu nebylo proti mysli, když se Konstantin a Maxentius navzájem vyčerpávali v bojích. Do Itálie se odebral teprve po Maxentiově smrti, aby zde uzavřel sňatek se svou snoubenkou Constantií. [18] => [19] => Svatební oslavy byly příležitostí k politickým rozhovorům, které vyústily ve společné vyhlášení ženicha a švagra týkající se tolerance vůči [[Křesťanství|křesťanům]] (tzv. [[edikt milánský]]).Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 48, 2; Eusebius, ''Historia ecclesiastica'' 10, 5, 4. Licinius se dlouho nezdržel a rychle odcestoval na východ, neboť Maximinus Daia zatím překročil Bospor a obsadil města [[Byzantion]] a [[Hérakleia]] v [[Evropa|Evropě]]. V následné [[Bitva u Campus Serenus|bitvě u Campus Serenus]] mezi poštovními stanicemi Tzirallum a Drizipara utrpěla vojska útočníka [[30. duben|30. dubna]] [[313]] těžkou porážku a Maximinus uprchl do Malé Asie, kde za nejasných okolností zahynul.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 45–49; Eusebius, ''Historia ecclesiastica'' 9, 10, 2–4; ''Vita Constantini'' 1, 58, 3; Zosimos 2, 17, 3. [20] => [21] => === Konflikt s Konstantinem === [22] => Jakmile ovládl celý východ včetně [[Aegyptus|Egypta]], dal Licinius povraždit rodinné příslušníky všech bývalých císařů a neušetřil ani Galeriovu ženu a syna, třebaže ho s Galeriem pojilo dlouholeté osobní přátelství. Jeho snahou však obecně nebyla konfrontace, nýbrž konsolidace, byť se pozdější Konstantinovi straníci snažili vylíčit ho ve špatném světle. V duchu politiky dohodnuté v Miláně nařídil vrátit církvi odňaté modlitebny a v zákoně z [[13. červen|13. června]] [[313]] vyhlásil plnou náboženskou toleranci. [23] => [24] => S Konstantinem se dostal brzy do konfliktu, prý z toho důvodu, že se ho snažil odklidit z cesty.Eusebius, ''Historia ecclesiastica'' 10, 8, 5; ''Vita Constantini'' 1, 47, 2; 50. V [[Bitva u Cibelae|bitvě u Cibelae]] zvítězil [[8. říjen|8. října]] [[314]] s přehledem Konstantin a Licinius uprchl do [[Thrákie]], kde usilovně shromažďoval novou armádu a zároveň jmenoval nového císaře pro západ, [[Valerius Valens|Valeria Valenta]]. U [[Bitva u Campus Mardiensis|Campus Mardiensis]] poblíž [[Plovdiv|Philippopole]] se koncem roku střetli nerozhodně, jen s velkými ztrátami na obou stranách.Anonymus Valesianus 5, 17; Zosimos 2, 19. Za těchto okolností nemělo smysl pokračovat v bojích, Licinius sesadil Valenta a dal ho zabít, Konstantin pak obdržel do správy dvě nové diecéze, Panonii a Makedonii, přičemž zbytek držav potvrdil Liciniovi. Dne [[1. leden|1. ledna]] [[315]] nastoupili oba císaři společný [[Římský konzul|konzulát]]. [25] => [26] => === Problémy s církví === [27] => [[Soubor:Licinius_gold_multiple_CdM_Beistegui_232.jpg|náhled|Licinius a jeho syn Licinianus]]Soulad mezi Liciniem a Konstantinem, vyjádřený v roce [[317]] jmenováním nových ''caesarů'' (Konstantinových synů [[Crispus|Crispa]] a [[Konstantin II.|Konstantina]] a Liciniova syna [[Licinianus|Liciniana]]), opětovně narušil [[Ariánství|ariánský spor]], v němž se Licinius zřetelně postavil na stranu [[Areios|Areia]] a proti křesťanské ortodoxii. Licinius sice nikdy osobně nepřijal [[křest]], stejně jako Konstantin se však prezentoval jako ochránce [[Církev|církve]] a její dobrodinec. To vše se změnilo ve chvíli, kdy [[Alexandrie|alexandrijský]] [[biskup]] Alexandr odsoudil proti jeho přání Areiovo učení a křesťanský východ se rozštěpil na dva tábory. [28] => [29] => Počínaje rokem [[320]] byli křesťané postupně vytlačováni z administrativy i z řad elitních jednotek bez ohledu na to, na čí straně stáli. Císař zjevně usoudil, že neposlušnost biskupa Alexandra prokazuje neloajalitu všech zastánců Kristova učení. Byly zakázány synody, zavírány kostely, a došlo i na otevřené formy [[Pronásledování křesťanů|pronásledování]].Eusebius, ''Historia ecclesiastica'' 10, 8; 14, 17; ''Vita Constantini'' 1, 54, 2. Vztahy s Konstantinem, který křesťany podporoval z přesvědčení, klesly na bod mrazu a napětí přiživil i fakt, že při volbách konzulů preferoval Konstantin své syny, a nikoli Liciniana – o jeho snaze získat postavení prvního ''augusta'' ani nemluvě. [30] => [31] => === Liciniův pád === [32] => Obě strany se více či méně otevřeně připravovaly na měření sil. Podle antických autorů shromáždil Licinius celkem 150 000 [[Pěchota|pěšáků]], 1500 [[Jezdectvo|jezdců]] a 350 [[Válečná loď|lodí]], Konstantin pak asi 120 000 vojáků, 10 000 jezdců, 200 galér a 2000 nákladních plavidel.Zosimos 2, 22, 1–2. Záminkou k válce se stal Konstantinův útok proti [[Gótové|gótským]] nájezdníkům, při němž jeho vojsko vstoupilo na území přiznané roku [[314]] Liciniovi.Eusebius, ''Vita Constantini'' 1, 50; 2, 3, 2; Anonymus Valesianus 5, 21, 22. [33] => [34] => Na počátku léta [[324]] se Konstantinovi podařilo překročit lstí řeku [[Marica|Hebros]] a [[3. červenec|3. července]] připravit soupeři u [[Bitva u Adrianopole (324)|Adrianopole]] takovou porážku, že na poli zůstalo 34 000 vojáků a velká část ostatních se vzdala.Zosimos 2, 22, 3nn; Anonymus Valesianus 5, 24. Licinius se dostal do obklíčení v [[Byzantion|Byzantiu]], odkud uprchl do [[Chalkedon]]u v Malé Asii. Jeho loďstvo zatím překvapila velká bouře, která zničila 130 galér a zahubila 5000 námořníků; zbytek Konstantinův syn Crispus zajal. [35] => [36] => Pozici východního císaře už nemohlo zachránit ani urychlené jmenování ''magistra officiorum'' [[Martinianus|Martiniana]] spolucísařem, ani soustředění nového vojska o síle 130 000 mužů u Chrysopole. Dne [[18. září]] [[324]] mu Konstantin uštědřil další těžkou porážku a z bitvy uniklo jen asi 30 000 mužů, 25 000 jich padlo. Licinius prchl do Nikomedie, kde se chystal bránit, nakonec se však po zásahu své manželky Constantie vydal Konstantinovi, byl zbaven trůnu a poslán do vyhnanství v [[Soluň|Soluni]]. Tam žil ještě půl roku, než ho Konstantin za údajný komplot nechal popravit.Anonymus Valesianus 5, 29; [[Zonaras]] XIII 1, 3; Eutropius 10, 6, 1, Zosimos 2, 28, 2, [[Sozomenos]] 1, 7, 5. [37] => [38] => == Obraz císaře == [39] => Vítězná strana vynaložila značné úsilí, aby očernila pověst svrženého císaře – především poukazy na jeho krutost. Zdůrazňovalo se, že zavinil smrt Severiana, syna císaře Severa, a Candidiana, nemanželského syna Galeriova. Zmiňoval se i osud manželky a dcery císaře Diocletiana. Licinius byl popisován jako zastánce pohanů a pronásledovatel církve, jakkoli byl tento obraz sporný – po většinu své vlády se totiž choval ke křesťanům příznivě. Jeho krutost nebyla obecně o nic větší než krutost Konstantina Velikého. Ten dal po Liciniově pádu popravit svého syna a manželku a byl patrně zodpovědný i za smrt svého tchána Maximiana Herculia. [40] => [41] => == Reference == [42] => [43] => [44] => == Literatura == [45] => * {{Citace monografie | příjmení = Češka | jméno = Josef | titul = Zánik antického světa | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 280 | isbn =80-7021-386-8 | jazyk = česky}} [46] => * {{Citace monografie | příjmení = Eusebius Pamphili | jméno = | titul = Církevní dějiny | vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 225 | isbn = | jazyk = česky | url =http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej.htm}} [47] => * {{Citace monografie | příjmení = Gibbon | jméno = Edward | titul = Úpadek a pád římské říše | vydavatel = Levné knihy KMa | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 380 | isbn =80-7309-189-5 | jazyk = česky}} [48] => * {{Citace monografie | příjmení = Grant | jméno = Michael | titul = Římští císařové | vydavatel = BB art | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 387 | isbn =80-7257-731-X | jazyk = česky}} [49] => * {{Citace monografie | příjmení = Penrose | jméno = Jane | titul = Řím a jeho nepřátelé: říše stvořená a zničená válkou | vydavatel = Fighters Publications | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 303 | isbn =978-80-86977-10-2 | jazyk = česky}} [50] => * {{Citace monografie | příjmení = Treadgold | jméno = Warren | odkaz na autora = Warren Treadgold | titul = A History of the Byzantine State and Society | url = https://archive.org/details/historyofbyzanti0000trea | vydavatel = Stanford University Press | místo = Stanford | rok = 1997 | počet stran = xxiii, 1019 | isbn =0-8047-2630-2 | jazyk = anglicky}} [51] => * {{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila a kol | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1992 | počet stran = 529 | isbn =80-200-0454-8 | jazyk = česky}} [52] => * {{Citace monografie | příjmení = Zosimos | jméno = | titul = Stesky posledního Římana | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 303 | isbn = | jazyk = česky}} [53] => [54] => == Externí odkazy == [55] => * {{Commonscat|Licinius}} [56] => * {{cs}} [http://rim.me.cz/cisarove/licinius/licinius.php Licinius (Římské císařství)] [57] => * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/licinius.htm Liciniova biografie] [58] => [59] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Flavius Severus]]| nástupce =[[Konstantin I. Veliký|Konstantin I.]]|kdy=[[308]]–[[324]]}} [60] => {{Autoritní data}} [61] => [62] => [[Kategorie:Tetrarchie]] [63] => [[Kategorie:Narození ve 3. století]] [64] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 325]] [65] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Licinius

Gaius Valerius Licinianus Licinius (kolem 265 dolní Podunají - jaro 325 Soluň) byl římský císař panující od 11. listopadu 308 do 19.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'324','Konstantin I. Veliký','308','Flavius Severus','Byzantion','Soluň','314','11. listopad','312','Dunaj','313','caesar'

308

312

313

314

Stránka 314 na české Wikipedii je technicky nehodnotná.

324

Stránka 324 na české Wikipedii je stránkou obsahující různé informace týkající se tématu daného čísla.

Byzantion

CAESAR

Dunaj

Soluň