Array ( [0] => 15485928 [id] => 15485928 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Livius [uri] => Livius [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Livius byl významný římský historik, jehož dílo se stalo základním kamenem pro porozumění raným dějinám Říma a jeho kultury. Narodil se kolem roku 59 př. n. l. v Patávii, dnešní Padově v Itálii, a zemřel kolem roku 17 n. l. Jeho nejslavnějším dílem je "Ab urbe condita," což znamená "Od založení města," které se zaměřuje na dějiny Říma od jeho legendárního založení až k jeho vlastnímu období. Liviova práce byla nejen faktografickým popisem událostí, ale také hlubokou analýzou lidské povahy, morálních hodnot a etiky ve společnosti. Jeho schopnost vyprávět o hrdinství i tragédiích, o velkých vítězstvích i poučeních z porážek, ukazuje, jakým způsobem lidé i národy rostou a vyvíjejí se. Livius filtruje historické události skrze optiku naděje a poučení, což čtenářům umožňuje vidět, že i v těžkých časech se skrývá potenciál k pokroku a obnově. Jeho vliv na pozdější historiky a myslitele je nepopiratelný. Liviovo dílo podnítilo zájem o historii jako žánr, který nás učí, jak se vyrovnávat s výzvami a jak nacházet inspiraci k činu. I když Livius zachytil mnohé konflikty a rozporuplné okamžiky, jeho přístup byl vždy motivován vírou, že lidstvo má schopnost překonávat obtíže a posouvat se kupředu. Díky svému stylu a myšlení Livius zanechal trvalý odkaz, který inspiruje filozofy, historiky a čtenáře dodnes. Jeho schopnost vidět v historii nejen pouhé události, ale také příběhy o lidském duchu a vytrvalosti, nabízí optimistický pohled na náš svět – ten, který nám připomíná, že naděje a růst jsou vždy na dosah, i v těch nejtemnějších chvílích. [oai_cs_optimisticky] => Livius byl významný římský historik, jehož dílo se stalo základním kamenem pro porozumění raným dějinám Říma a jeho kultury. Narodil se kolem roku 59 př. n. l. v Patávii, dnešní Padově v Itálii, a zemřel kolem roku 17 n. l. Jeho nejslavnějším dílem je "Ab urbe condita," což znamená "Od založení města," které se zaměřuje na dějiny Říma od jeho legendárního založení až k jeho vlastnímu období. Liviova práce byla nejen faktografickým popisem událostí, ale také hlubokou analýzou lidské povahy, morálních hodnot a etiky ve společnosti. Jeho schopnost vyprávět o hrdinství i tragédiích, o velkých vítězstvích i poučeních z porážek, ukazuje, jakým způsobem lidé i národy rostou a vyvíjejí se. Livius filtruje historické události skrze optiku naděje a poučení, což čtenářům umožňuje vidět, že i v těžkých časech se skrývá potenciál k pokroku a obnově. Jeho vliv na pozdější historiky a myslitele je nepopiratelný. Liviovo dílo podnítilo zájem o historii jako žánr, který nás učí, jak se vyrovnávat s výzvami a jak nacházet inspiraci k činu. I když Livius zachytil mnohé konflikty a rozporuplné okamžiky, jeho přístup byl vždy motivován vírou, že lidstvo má schopnost překonávat obtíže a posouvat se kupředu. Díky svému stylu a myšlení Livius zanechal trvalý odkaz, který inspiruje filozofy, historiky a čtenáře dodnes. Jeho schopnost vidět v historii nejen pouhé události, ale také příběhy o lidském duchu a vytrvalosti, nabízí optimistický pohled na náš svět – ten, který nám připomíná, že naděje a růst jsou vždy na dosah, i v těch nejtemnějších chvílích. ) Array ( [0] => {{infobox - spisovatel [1] => | obrázek = Titus Livius.png [2] => | popisek = Fiktivní portrét Tita Livia [3] => }} [4] => [[Soubor:Nuremberg chronicles f 093v 3.png|vpravo|náhled|upright=1.3|Titus Livius (Schedelova kronika, 1493)]] [5] => '''Titus Livius''', podle svého rodiště také '''Patavinus''' ([[59 př. n. l.]], Patavie, nyní [[Padova]] – [[17]] tamt.) byl [[Starověký Řím|římský]] spisovatel a [[historik]], autor monumentálních dějin Říma ''Ab urbe condita''. [6] => [7] => == Život == [8] => O Liviovi je známo velmi málo, hlavním pramenem je biskup [[Eusebios z Kaisareie|Eusebius]] a jeho ''Chronicon''. Pocházel z bohaté a pravděpodobně významné rodiny, takže byl finančně nezávislý. Vzdělání získal v [[Padova|Patavii]] a na své rodiště byl do smrti velmi hrdý. Tamní občané získali římské občanství až v roce 48 př. n. l. a zůstali dlouho věrni [[Pompeius|Pompeiovi]] a republice a nepodporovali [[Julius Caesar|Caesara]]. Občanská válka v letech 49 až 45 př. n. l. možná způsobila, že Livius neabsolvoval studijní pobyt v Řecku, což bylo u mladých vzdělaných mužů v té době obvyklé. Ve věku 28 let a patrně už po občanské válce odešel do Říma, kde se věnoval literatuře, historii a filosofii. [9] => [10] => Pobýval v domě [[Maecenas|Maecenatově]], kde se patrně také spřátelil s Gaiem Octaviem, pozdějším císařem [[Augustus|Augustem]]. Svým dílem se významně podílel na jeho programu upevnění říše obnovou starých římských ctností, podobně jako další autoři tak zvaného „zlatého věku římské literatury“ ([[Publius Vergilius Maro|Vergilius]], [[Ovidius]], [[Horatius]] aj.), a byl také učitelem pozdějšího císaře [[Claudius|Claudia]]. Livius nebyl voják a patrně nezastával žádný veřejný úřad, čímž se lišil od starších římských historiků, a věnoval se pouze studiu a psaní. Psal filosofické dialogy i rétorické texty, které se však nezachovaly. Pobýval patrně střídavě v Římě a v Padově, kde také zemřel.''Ottův slovník naučný'', heslo Livius Titus. [11] => [12] => == Historik == [13] => Osobní přátelství s Augustem a s císařskou rodinou umožnilo Liviovi dobrý přístup do knihoven a archívů, takže mohl zpracovat velké množství pramenných informací. Své zdroje často cituje a pokud se rozcházejí, uvádí i protichůdná mínění, což dává jeho dílu velikou cenu. Ačkoli je často ke svým pramenům, zejména k pověstem a bájím, poměrně kritický, přece jeho záměr nebyl pouze historiografický v moderním slova smyslu, nýbrž literární a vzdělávací, možná dokonce politický. Šlo mu o pozvednutí říše a národa, o nápravu mravních poměrů a o posílení římského sebevědomí, a to právě líčením velkých postav a historických úspěchů římského národa. K tomu slouží i velmi elegantní styl vyprávění, často prokládaného rozhovory a jednotlivými výroky, o jejichž autentičnosti moderní historikové pochybují. Jeho dílo také obsahuje řadu chyb a nedorozumění, i když poslední archeologické nálezy řadu jeho tvrzení o počátcích města a římské společnosti nepřímo potvrzují.{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.livius.org/li-ln/livy/livy.htm |datum přístupu=2012-03-25 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160303171237/http://www.livius.org/li-ln/livy/livy.htm |datum archivace=2016-03-03 }} [14] => [15] => Livius měl dobré styky s Augustem a celou císařskou rodinou, nicméně jeho kritika současných poměrů, líčení starých ctností a hrdinství i spíše republikánská tradice jeho rodného města by mohly svědčit o tom, že byl příznivcem republiky. Bohužel knihy, věnované období občanské války a počátkům císařství, se nezachovaly, takže tuto otázku nelze jednoznačně zodpovědět. [16] => [17] => == Ab Urbe condita == [18] => Jediné Liviovo částečně zachované dílo, monumentální ''[[Dějiny od založení Města]]'' („Ab Urbe condita libri CXLII“), jsou jeho celoživotním dílem, které začal psát někdy kolem roku [[27 př. n. l.]] a do konce života pravděpodobně nedokončil. Tvořilo je 142 „knih“ tj. patrně svitků, které pokrývaly dějiny Říma od jeho legendárního založení (podle tradice roku 753 př. n. l.) až do smrti [[Drusus|Drusa]] roku 9 př. n. l. Je velmi pravděpodobné, že je chtěl dovést až do smrti svého příznivce císaře Augusta roku 14 n. l. Dílo, z něhož se zachovala asi čtvrtina, postupuje analisticky, v časovém pořadí, a je komponováno po skupinách pěti, deseti nebo patnácti „knih“, snad jak Livius své dílo postupně publikoval. [19] => [20] => Ve srovnání s Caesarem nebo [[Marcus Tullius Cicero|Ciceronem]] je Liviův styl poetický až archaický. Často psal z perspektivy nepřátel Říma, aby zvýraznil římské ctnosti při dobývání Itálie a Středozemí. Nutno říci, že v jeho poetickém podání a v zájmu jednak čtivosti, jednak přesvědčivosti se často stírá rozdíl mezi fakty a fikcí. Často využíval předchozích autorů, protože doufal, že morální poučení z minulosti poslouží římské společnosti jeho dní. Současní autoři mu však neupírají snahu o historickou správnost a poctivost. [21] => [22] => === Text === [23] => [[Soubor:Ab Urbe condita.tif|náhled|''Ab Urbe condita'', 1714]] [24] => Nejstarší zachované rukopisy pocházejí z 10. století a vesměs vycházejí z kritické redakce (emendace), kterou koncem 4. století pořídil Nicomachus Flavianus a jeho syn z pověření konsula Symmacha. [25] => [26] => Z praktických důvodů se knihy často řadí do „dekád“, z nichž se zachovaly: [27] => * první dekáda, knihy 1 až 10, které končí rokem 321 př. n. l. [28] => * třetí dekáda, knihy 21 až 30, líčící války s Hannibalem [29] => * čtvrtá dekáda, knihy 31 až 40, které začínají druhou punskou válkou [30] => * část páté dekády, knihy 41 až 45 s velkými mezerami, která končí rokem 167 př. n. l. [31] => [32] => Zlomek 91. knihy o rozsahu asi 1000 slov byl objeven na [[palimpsest]]u ve Vatikánské knihovně v roce 1772. Několik zlomků na papyru bylo nalezeno v Egyptě od roku 1900, posledním objevem je cca 40 slov z knihy 11, která byla nalezena v 80. letech. [33] => [34] => == Vliv == [35] => Liviovy Dějiny měly veliký úspěch a zcela zastínily všechny předchůdce. Staly se autoritou a vzorem pro řadu dalších historiků. Byly ale tak rozsáhlé, že už ve starověku vznikaly zkrácené verze (''epitomé''), jaká se zachovala pro Knihu I, ale ještě dál do stručných přehledů a obsahů (''perioché''). Zkrácená verze knih 37-40 a 48-55 byla nalezena v [[Oxyrhynchos|Oxyrhynchu]]. Tudíž existuje alespoň seznam toho, co obsahují Liviovy ztracené knihy, bohužel už nevíme, co si o tom Livius myslel. [36] => Mnoho římských autorů využilo Livia, včetně Aurelia Victora, Cassiodora, Eutropia, Festa, Flora, Grania Liciniana a Orosia. Julius Obsequens využil Livia, nebo zdroj, který měl přístup k Liviovi, při psaní svého díla ''De Prodigiis'', výčet nadpřirozených událostí v Římě, od konzulátu Scipiona a Laelia až do konzulátu Paula Fabia a Quinta Aelia. [37] => [38] => Zájem o Liviovy Dějiny se významně oživil v pozdním středověku, cituje ho [[Dante Alighieri]] a [[Petrarca]] i papež [[Mikuláš V.]], kteří sbírali staré rukopisy. [[Lorenzo Valla]] publikoval emendované vydání textu a [[Niccolò Machiavelli|Machiavelliho]] ''Discorsi'' - první moderní teorie státu - se opírají o první desítku Liviových Dějin. Kniha se pak stala součástí klasického vzdělání a až do počátku 20. století ji četli všichni gymnazisté. [39] => [40] => == Odkazy == [41] => [42] => === Reference === [43] => [44] => [45] => === Literatura === [46] => * Livius: ''Dějiny I./II.'' Přel. P. Kucharský a Č. Vránek. Praha: Svoboda 1972. (Knihy 1-10) [47] => * ''Encyklopedie antiky''. Praha: Svoboda 1973 [48] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Livius Titus. Sv. 16, str. 202 [49] => * {{Citace monografie [50] => | příjmení = Markalous [51] => | jméno = Václav [52] => | odkaz na autora = Václav Markalous [53] => | titul = Výbor z řečí dějepisců římských Sallustia, Livia, Kurtia Rufa, Tacita [54] => | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:66ba2370-10b4-11e4-8f64-005056827e52 [55] => | vydavatel = vl. nákl. [56] => | místo = Chrudim [57] => | rok = 1903 [58] => | počet stran = 226 [59] => | kapitola = Řeči Liviovy [60] => | typ kapitoly = kapitola [61] => | url kapitoly = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c91a4290-289f-11e4-8c14-5ef3fc9bb22f [62] => | strany = 30–166 [63] => }} [64] => * {{Citace monografie [65] => | jméno = Titus [66] => | příjmení = Livius [67] => | odkaz na autora = [68] => | titul = Tita Livia dějiny od založení Říma [69] => | url = http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:6194f8f0-f67f-11e4-92a1-5ef3fc9bb22f [70] => | vydavatel = Dr. Edvard Grégr [71] => | místo = Praha [72] => | vydání = [73] => | rok = 1864 [74] => | ilustrátoři = [[Josef Pechánek]] [75] => | počet stran = 447 [76] => }} [77] => [78] => === Související články === [79] => * [[Augustus]] [80] => * [[Starověký Řím]] [81] => * [[Dějiny Říma]] [82] => [83] => === Externí odkazy === [84] => * {{Commonscat|Titus Livius}} [85] => * {{Wikizdroje|autor=Livius}} [86] => * {{Wikizdroje2|jazyk=en|autor=Livy}} [87] => * {{NK ČR|jn19981001759}} [88] => * {{Wikicitáty|osoba=Titus Livius}} [89] => * {{Ndk autor|id=Livius,%20Titus|jméno=Tita Livia}} [90] => * {{en}} [91] => * [http://www.gutenberg.org/browse/authors/l#a3707 Úplný text na projektu Gutenberg] [92] => * [http://www.livius.org/li-ln/livy/livy.htm Životopis, schéma a kritika knihy (J. Lendering)] {{Wayback|url=http://www.livius.org/li-ln/livy/livy.htm |date=20160303171237 }} [93] => * {{la}} [94] => * [http://www.thelatinlibrary.com/liv.html Latinský text na The Latin Library] [95] => [96] => {{Autoritní data}} [97] => {{Portály|Starověký Řím}} [98] => [99] => [[Kategorie:Starověcí římští historikové]] [100] => [[Kategorie:Narození v 1. století př. n. l.]] [101] => [[Kategorie:Úmrtí v 1. století]] [102] => [[Kategorie:Postavy Božské komedie (Peklo)]] [103] => [[Kategorie:Muži]] [104] => [[Kategorie:Narození v Padově]] [] => )
good wiki

Livius

Titus Livius (Schedelova kronika, 1493) Titus Livius, podle svého rodiště také Patavinus (59 př. n.

More about us

About

Narodil se kolem roku 59 př. n. l. v Patávii, dnešní Padově v Itálii, a zemřel kolem roku 17 n. l. Jeho nejslavnějším dílem je "Ab urbe condita," což znamená "Od založení města," které se zaměřuje na dějiny Říma od jeho legendárního založení až k jeho vlastnímu období. Liviova práce byla nejen faktografickým popisem událostí, ale také hlubokou analýzou lidské povahy, morálních hodnot a etiky ve společnosti. Jeho schopnost vyprávět o hrdinství i tragédiích, o velkých vítězstvích i poučeních z porážek, ukazuje, jakým způsobem lidé i národy rostou a vyvíjejí se. Livius filtruje historické události skrze optiku naděje a poučení, což čtenářům umožňuje vidět, že i v těžkých časech se skrývá potenciál k pokroku a obnově. Jeho vliv na pozdější historiky a myslitele je nepopiratelný. Liviovo dílo podnítilo zájem o historii jako žánr, který nás učí, jak se vyrovnávat s výzvami a jak nacházet inspiraci k činu. I když Livius zachytil mnohé konflikty a rozporuplné okamžiky, jeho přístup byl vždy motivován vírou, že lidstvo má schopnost překonávat obtíže a posouvat se kupředu. Díky svému stylu a myšlení Livius zanechal trvalý odkaz, který inspiruje filozofy, historiky a čtenáře dodnes. Jeho schopnost vidět v historii nejen pouhé události, ale také příběhy o lidském duchu a vytrvalosti, nabízí optimistický pohled na náš svět – ten, který nám připomíná, že naděje a růst jsou vždy na dosah, i v těch nejtemnějších chvílích.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Starověký Řím','Padova','Augustus','palimpsest','historik','17','59 př. n. l.','27 př. n. l.','Marcus Tullius Cicero','Mikuláš V.','Dante Alighieri','Soubor:Nuremberg chronicles f 093v 3.png'

17

Augustus

Historik

Padova

Palimpsest