Array ( [0] => 14742283 [id] => 14742283 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Lobkovicové [uri] => Lobkovicové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Lobkovicové jsou významným českým šlechtickým rodem, který získal svůj původ pravděpodobně koncem 13. století. Známým představitelem rodu byl Jiří Popel z Lobkovic, který se uplatnil jako diplomat a politik ve službách císaře Karla IV. Rodina získala postavení jednoho z nejmocnějších u dvora a její majetek zahrnoval rozsáhlé statky v Čechách i na Moravě. Lobkovicové hráli významnou roli v českých dějinách. Podporovali husitské hnutí a podíleli se na jeho vojenských akcích. Později se rod aktivně zapojil do protihabsburského odboje v době stavovského povstání. Mnozí členové rodu zastávali vysoké úřady a stali se důležitými politickými a vojenskými osobnostmi. V roce 1623 však byl rod Lobkoviců vinou jejich účasti na stavovském povstání zděděný majetek zkonfiskován a rodina byla nucena opustit Čechy. Po několika letech se jim však podařilo získat část majetku zpět a postupně se opět zapojili do politického života. Lobkovicové se v průběhu staletí vyznačovali podporou umění a kultury. Z jejich podnětu vznikla řada významných staveb, například Lobkovicův palác v Praze. Rodina také sbírala umělecká díla, která jsou dnes součástí sbírek mnoha evropských muzeí. Dnešním představitelem rodu Lobkoviců je Michal Lobkowicz, který pokračuje v podpoře umění a kultury a je aktivní ve veřejném životě. Rod Lobkoviců dodnes patří mezi významné české šlechtické rody. [oai] => Lobkovicové jsou významným českým šlechtickým rodem, který získal svůj původ pravděpodobně koncem 13. století. Známým představitelem rodu byl Jiří Popel z Lobkovic, který se uplatnil jako diplomat a politik ve službách císaře Karla IV. Rodina získala postavení jednoho z nejmocnějších u dvora a její majetek zahrnoval rozsáhlé statky v Čechách i na Moravě. Lobkovicové hráli významnou roli v českých dějinách. Podporovali husitské hnutí a podíleli se na jeho vojenských akcích. Později se rod aktivně zapojil do protihabsburského odboje v době stavovského povstání. Mnozí členové rodu zastávali vysoké úřady a stali se důležitými politickými a vojenskými osobnostmi. V roce 1623 však byl rod Lobkoviců vinou jejich účasti na stavovském povstání zděděný majetek zkonfiskován a rodina byla nucena opustit Čechy. Po několika letech se jim však podařilo získat část majetku zpět a postupně se opět zapojili do politického života. Lobkovicové se v průběhu staletí vyznačovali podporou umění a kultury. Z jejich podnětu vznikla řada významných staveb, například Lobkovicův palác v Praze. Rodina také sbírala umělecká díla, která jsou dnes součástí sbírek mnoha evropských muzeí. Dnešním představitelem rodu Lobkoviců je Michal Lobkowicz, který pokračuje v podpoře umění a kultury a je aktivní ve veřejném životě. Rod Lobkoviců dodnes patří mezi významné české šlechtické rody. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Lobkowiczové
(Lobkovicové) [2] => | znak = CoA_Lobcowicz_Family.svg [3] => | velikost znaku = 200px [4] => | popisek = Lobkovický erb [5] => | země = {{Vlajka a název|České království}}
{{Vlajka a název|Belgie}} [6] => | mateřská dynastie = [7] => | tituly = [8] => * [[Soubor:Baro.jpg|25px|Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán]] 1459 [[panský stav|svobodný pán]] (Říše) [9] => * [[Soubor:Baro.jpg|25px|Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán]] 1479 [[panský stav|svobodný pán]] (Čechy) [10] => * [[Soubor:Knize.png|25px|Hodnostní korunka náležící titulu kníže]] 1624 [[kníže]] (Říše a Čechy) [11] => * 1624 vladař domu lobkowiczkého [12] => * 1641 okněžněný hrabě ze Sternsteinu [13] => * [[Soubor:Ducal Hat.svg|25px|Hodnostní klobouk panujících vévodů]] 1646 vévoda zaháňský (do 1785) [14] => * [[Soubor:Ducal Hat.svg|25px|Hodnostní klobouk panujících vévodů]] 1786 [[Seznam roudnických vévodů|vévoda roudnický]] [15] => * 1825 (primogenitura) a 1847 (sekundogenitura) oslovení Jasnost ''(Durchlaucht)'' pro hlavu rodu [16] => * 1869 oslovení Jasnost ''(Durchlaucht)'' pro všechny členy primogenitury [17] => * 1958 uznání šlechtického stavu ''prince de Lobkowicz'' v Belgii pro Ladislava Lobkowicze (1925–1985) z křimické linie [18] => ----- [19] => * POZNÁMKY: [20] => * 1647 velký palatinát [21] => * 1833 nebo 1834 [[Nejvyšší pokladník|dědičný nejvyšší pokladník]] [22] => * 1861 (primogenitura) a 1883 (sekundogenitura) dědičný člen [[Panská sněmovna|rakouské Panské sněmovny]] [23] => | zakladatel = Martin z Újezda [24] => | mýtický zakladatel = [25] => | rok založení = [[14. století]] [26] => | konec vlády = [27] => | meč = [28] => | přeslice = [29] => | poslední vládce = [30] => | současná hlava = [[Jaroslav Lobkowicz]] [31] => | větve rodu = [[Hasištejnští z Lobkovic]], [[Popelové z Lobkovic]], primogentitura na Roudnici (roudnická linie, křimická linie, dolnobeřkovická linie, velkomeziříčská linie † 1908), sekundogenitura na Mělníce [32] => }} [33] => '''Lobkovicové''' (starším pravopisem '''Lobkowiczové''', v německé formě '''Lobkowitz/ové''') jsou staročeský rytířský a později panský [[šlechta|šlechtický]] rod, jehož kořeny sahají do konce [[14. století]]. Knížecí titul získal [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic]], který se stal v roce 1624 prvním vladařem domu lobkovického. V polovině 18. století se rod rozdělil na dvě knížecí větve, [[Primogenitura|primogeniturní]] ''roudnickou'' (od ní se později oddělily větve ''křimická'' a ''dolnobeřkovická'') a sekundogeniturní, označovanou jako ''mělnická'' nebo mělnicko-hořínská (jejím zakladatelem byl [[Jan Jiří Kristián z Lobkowicz|Jan Jiří Kristián z Lobkovic]]). Tyto čtyři větve mají své pokračování v Čechách i v současné době. [34] => [35] => Do roku 1919 se psali '''z Lobkowitz''' (foneticky přepsaná německá forma českého ''z Lobkovic'' podle vsi [[Lobkovice]] u [[Mělník]]a). Roku 1919 tehdejší hlava rodiny [[Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz|Ferdinand Zdeněk]] rozhodl, že se rod bude psát '''Lobkowicz''' místo Lobkowitz (tedy staročesky místo německy). [36] => [37] => == Historie rodu == [38] => [[Soubor:Wappen_1594_BSB_cod_icon_326_047_crop.jpg|náhled|upright|Erb Oldřicha Felixe Popela z Lobkowicz]] [39] => [40] => === Původ === [41] => Prapředkem rodu byl nepříliš zámožný zeman [[Martin z Újezda]] (zemřel před rokem 1397), který se psal podle vsi [[Újezd (Jestřebí)|Újezd]] nedaleko [[Česká Lípa|České Lípy]]). Jeho syn [[Mikuláš Chudý z Újezda]] vystudoval filozofickou fakultu pražské univerzity. Vzdělání mu poté otevřelo cestu k významným zemským úřadům. Roku 1401 se stal urburním písařem v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]]. Později sloužil u českého krále [[Václav IV.|Václava IV.]] a díky jeho přízni získal i ves [[Lobkovice]], podle níž se také začal používat přídomek „z Lobkovic“. Mikulášova vlivu na krále využil i mistr [[Jan Hus]], který jej požádal, aby se u Václava IV. zasadil o změnu hlasovacího práva na pražské univerzitě. To se také podařilo a roku 1409 byl vydán [[Dekret kutnohorský]]. V roce 1417 byl Mikuláš jmenován [[Nejvyšší zemský písař|nejvyšším písařem]] [[České království|Království českého]]. Z králova příkazu dobyl několik hradů odbojné šlechty ([[Hasištejn]], [[Nový hrad (okres Šumperk)|Nový Hrad]], [[Hněvín|Most]], [[Přimda (hrad)|Přimda]]), které poté dostal od krále v [[léno]]. Pouze Hasištejn mu panovník nechal zapsat do dědičného držení, ostatní vyměnil za Hlubokou. Díky Mikulášovi, který zemřel roku 1435, byly položeny základy vzestupu původně nevýznamné [[rytíř]]ské rodiny mezi přední panské rody království. [42] => [43] => === Rozdělení na Hasištejnskou a Popelovskou větev === [44] => [[Soubor:Burg hassenstein.jpg|náhled|vlevo|upright|Hrad Hasištejn]] [45] => [46] => Po smrti Mikuláše se rod rozdělil na dvě větve. Jednu větev (Hasištejnští z Lobkovic) založil starší syn [[Mikuláš II. Hasištejnský z Lobkowicz|Mikuláš]], posléze Hasištejnský z Lobkovic (zemřel 1462). Druhá větev (Popelové z Lobkovic) byla založena mladším synem [[Jan I. Popel z Lobkowicz|Janem]], posléze Popelem z Lobkovic (zemřel 1470). [47] => [48] => Roku 1440 zdědil starší Mikuláš po otci hrad Hasištejn a statek [[Obříství]]. Mikuláš i jeho mladší bratr Jan byli v Brně dne 3.8.1459 povýšeni císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] do říšského stavu svobodných pánů (''Freiherrenstand''). Současně jim byl oběma polepšen erb o černou orlici slavného rodu [[Žirotínové|Žirotínů]], jehož příslušnice Žofie byla manželkou Mikuláše, a kterou rod Žirotínů vymírá. V Čechách jim byl tento titul uznán a zároveň udělen český [[panský stav]] až o 20 let později (1479). [49] => [50] => === Hasištejnští z Lobkovic === [51] => Významnou osobností této větve byl [[Jan Hasištejnský z Lobkovic]] (1450–1517), který byl žateckým hejtmanem a diplomatem ve službách krále [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagellonského]]. Jeho bratr [[Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic]] (asi 1460–1510) obdivoval antiku a vypravil se na cesty po Středomoří. Byl nazýván českým Pliniem, psal latinsky a česky. Hasištejnská větev Lobkoviců poté nabyla značného majetku. Její české odnože však vymřely již na počátku [[17. století]]. Kryštof Hasištejnský prodal roku 1623 panství [[Toužim]]. Někteří členové této větve byli konfesně [[luteránství|luterány]]. Až na přelomu 17. a [[18. století]] přestoupil jeden z nich (Albrecht Theodor) ke [[katolicismus|katolictví]]. [52] => [53] => === Popelové z Lobkovic === [54] => Mladší [[Jan I. Popel z Lobkowicz|Jan]] (Jan I. Popel z Lobkovic) získal z otcova majetku [[Hluboká (zámek)|hrad Hluboká]] a ves Lobkovice. Do vymření Hasištejnské větve užívali jeho potomci rodové jméno Popel (od vsi [[Popelov (Jestřebí)|Popelov]] na [[Českolipsko|Českolipsku]]). Jak již bylo zmíněno, roku 1459 byl spolu s bratrem povýšen do panského stavu. Jeho synové poté rod rozdělili na bílinskou ([[Děpolt Popel z Lobkowicz|Děpolt]]) a chlumeckou větev ([[Ladislav I. Popel z Lobkowicz|Ladislav]]). Z bílinské větve se v další generaci oddělily ještě perucká, tachovská a duchcovská větev, z chlumecké pak později větev zbirožská. [55] => [56] => == Větve rodu Popelů z Lobkovic == [57] => [58] => === Bílinská větev === [59] => Zakladatelem této větve byl [[Děpolt Popel z Lobkowicz]] († 1527). [60] => [61] => Do bílinské větve se sňatkem s [[Vilém mladší Popel z Lobkowicz|Vilémem Popelem z Lobkowicz]] (asi 1575–1647) přivdala [[Benigna Kateřina z Lobkowicz|Benigna Kateřina Popelovna Lobkowicz]] (1594–1653), která pocházela z duchcovské větve Lobkoviců a stala se zakladatelkou poutního místa [[Pražská Loreta|Lorety]] v Praze na Hradčanech. Pražské Loretě byla zasvěcena 20. kaple [[Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi|Svaté cesty]] z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674, kterou financoval vnuk hraběnky Kateřiny [[Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz|Ferdinand Vilém z Lobkowicz]] (1647–1708). Donátorem 21. kaple této poutní cesty byl další hraběnčin vnuk [[Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz|Václav Ferdinand Lobkowicz]] (1654–1697), který byl císařským radou a komořím, působil také jako vyslanec a byl nositelem Řádu zlatého rouna.http://genealogy.euweb.cz/lobkow/lobkow9.html [62] => [63] => Bílinská větev vymřela počátkem 18. století. [64] => [65] => === Perucká větev === [66] => U této větve jsou známé pouze 3 generace. Založil ji [[Jiří Popel z Lobkowicz]] († 1534) a pokračovatelem byl [[Děpolt starší Popel z Lobkowicz|Děpolt starší Popel z Lobkovicz]] (asi 1530–1594), hejtman [[Slánský kraj|slánského kraje]]. Jeho syn Děpolt mladší byl v roce 1582 pážetem císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] [67] => [68] => === Tachovská větev === [69] => Zakladatelem tachovské pošlosti byl [[Jan mladší Popel z Lobkovic|Jan IV. Popel z Lobkovic]] (1510–1570), [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšší komorník]] a [[nejvyšší purkrabí]] [[České království|Českého království]]. Z této větve stojí za zmínku i [[Vilém starší Popel z Lobkowicz|Vilém starší z Popel Lobkovic]] (1567–1626), který byl luteránem a jedním z předáků české stavovské opozice. Roku 1618 se pak osobně podílel na [[Pražská defenestrace (1618)|pražské defenestraci]]. Za krátké vlády [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]] zastával úřad [[Dvorský hofmistr|nejvyššího hofmistra]]. Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] mu byl veškerý majetek zkonfiskován a on odsouzen k smrti. Díky přímluvě ostatních příbuzných mu však byl trest „milostivě“ změněn na doživotní žalář. Jeho syn Jan Erdman (1603–1648) byl posledním členem tachovské větve. [70] => [71] => === Duchcovská větev === [72] => Založil ji [[Václav Popel z Lobkowicz]] († 1574), hejtman litoměřického kraje. Jeho syn [[Jan Václav Popel z Lobkowicz]] (1561–1608) byl hejtmanem [[Staré Město (Praha)|Starého Města pražského]]. [[Václav Vilém Popel z Lobkowicz]] (1592–1621) byl císařským radou a komořím. Posledním příslušníkem duchcovské větve byl František Josef Popel z Lobkowicz (1617–1642), který byl v roce 1635 povýšen do stavu říšských hrabat. [73] => [74] => === Chlumecká větev === [75] => [[Soubor:Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz.jpg|náhled|upright|Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz]]Zakladatelem této větve lobkovického rodu byl [[Ladislav I. Popel z Lobkowicz]] († 1505). Jeho první syn [[Jan III. Popel z Lobkowicz]] (1490–1569) založil krátkou, ale ve své době velmi vlivnou '''zbirožskou větev'''. Z ní stojí za zmínku především [[Jiří Popel z Lobkovic]] (1540–1607), který byl oporou katolické (císařské) strany v Čechách a roku 1585 se stal [[Dvorský hofmistr|nejvyšším hofmistrem]]. Později se však postavil proti císaři [[Rudolf II.|Rudolfu II.]] (nechal sepsat protikrálovský list, přednesený roku 1593 na zemském sněmu). Ten proto nechal Jiřího uvěznit a zkonfiskoval mu veškerý majetek. Poslední žalář byl na hradě [[Loket (hrad)|Lokti]], kde Jiří z Lobkovic v roce 1607 zemřel. Do zbirožské větve patřil i jeho bratr [[Bohuslav Havel Popel z Lobkowicz]] (1543–1595), hejtman berounského kraje. [76] => [77] => Pokračovatelem hlavní chlumecké linie se stal druhý syn [[Ladislav II. Popel z Lobkovic|Ladislav II. Popel z Lobkowicz]] (1501–1584). Z této větve pochází jeden z nejvýznamnějších představitelů rodu Lobkoviců: [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeněk Vojtěch z Lobkovic]] (1568–1628). V rodině byl vychován ke katolictví a jemu také zůstal v životě „věrný“. Roku 1599 byl jmenován nejvyšším kancléřem Království českého. Za manželku si vzal [[Polyxena z Lobkovic|Polyxenu z Pernštejna]], vdovu po [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] [[Vilém z Rožmberka|Vilému z Rožmberka]]. Jejich vzájemné pouto jen zostřilo jeho postoj k nekatolickým vyznáním. To se projevilo i roku 1609, kdy Zdeněk Vojtěch odmítl jakožto [[nejvyšší kancléř]] připojit podpis k [[Rudolfův majestát|Rudolfovu majestátu]]. Po vypuknutí [[České stavovské povstání|českého stavovského povstání]] byl roku 1619 vypovězen ze země. Lobkovic však i poté zůstal na straně císaře a roku 1620 byl zato odměněn řádem Zlatého rouna (později jej získala ještě řada dalších členů rodu). Roku 1624 získal knížecí titul (u nás tehdy nový titul podle zvyklostí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], v Čechách byl před Bílou Horou šlechtický stav rozdělen pouze na rytířský a panský). Období [[rekatolizace]] mu však přineslo spíše zklamání než uspokojení. Císař dával na svém dvoře přednost daleko bezohlednějším katolíkům, než byl on sám, neboť Zdeněk Vojtěch reprezentoval stavovské svobody království. V pobělohorských konfiskacích byl Zdeněk zdrženlivý. To už se však nedalo říci o jeho manželce Polyxeně, která skoupila statky za 350 tisíc zlatých. [78] => [79] => Jediným synem Zdeňka a Polyxeny byl [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic]] (1609–1677). Ten roku 1631 vstoupil do císařské armády a rychle postupoval v hodnostech. Roku 1640 se stal polním podmaršálkem a o sedm let později (1647) polním maršálem. Působil také ve dvorské válečné radě, kde byl od roku 1636 jejím radou a od roku 1652 jejím prezidentem. Roku 1665 se stal nejvyšším hofmistrem a krátce na to také prvním ministrem a prezidentem tajné rady. V říšské politice zastával spojenectví s Francií, čímž se dostal do ostrého konfliktu se španělskými katolíky a [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]], které nenáviděl. Po sňatku císaře [[Leopold I.|Leopolda]] s Klaudií Tyrolskou se jeho postavení horšilo, až byl nakonec internován na [[Roudnice nad Labem (zámek)|zámku v Roudnici]]. [80] => [81] => Za svého života dosáhl Václav Eusebius z Lobkovic nejvyšších poct a úřadů. Císař [[Ferdinand III. Habsburský]] povýšil jeho německé panství Sternstein na okněžněné hrabství, což ho opravňovalo počítat se mezi říšská knížata. Roku 1646 poté Václav koupil [[Zaháňské knížectví|vévodství Zaháňské]] ve [[Slezsko|Slezsku]] a rok nato privilegium velkého palatinátu. Roku 1653 pak byl přijat do kolegia říšských knížat. [82] => [83] => Jeho syn kníže [[Ferdinand August z Lobkovic]] (1654–1715) opět získal důvěru císařského dvora. Roku 1689 se stal tajným radou a v letech 1699–1708 zastával úřad nejvyššího hofmistra. Stejně jako jeho otec a děd získal řád Zlatého rouna (1698). [84] => [85] => [[Soubor:Roudnice nad Labem -zámek.jpg|náhled|vlevo|Zámek Roudnice nad Labem]] [86] => [[Soubor:Zámek Mělník.jpg|náhled|vlevo|Zámek v Mělníku]] [87] => [88] => Ferdinand August měl tři syny. Josef Antonín August (1681–1717) se dal na vojenskou dráhu. Stal se polním podmaršálkem a majitelem kyrysnického pluku. Nejmladší syn, za válek s Francií a Pruskem císařský polní maršál [[Jan Jiří Kristián z Lobkowicz|Jan Jiří Kristián]] (1686–1753) založil '''mělnickou větev''' rodu, z níž se později oddělila ještě '''drahenická odnož'''. [89] => [90] => Nejstarší syn [[Filip Hyacint z Lobkovic]] (1680–1737) se stal zakladatelem '''roudnické větve''' rodu. Jeho vnuk (a tedy 6. vládnoucí kníže) [[Josef František Maxmilián z Lobkovic]] (1772–1816) prodal [[Zaháňské knížectví|vévodství Zaháňské]]. O vévodský titul však nepřišel, neboť císař [[Josef II.]] povýšil statky roudnické (hlavní) větve rodu na [[Roudnické vévodství]] (1786). Roku 1807 prodal také své [[hrabství|okněžněné hrabství]] [[Störnstein|Sternstein]] v [[Bavorsko|Bavorsku]], neboť se odmítl stát poddaným zdejšího krále (kvůli probíhajícím napoleonským válkám a rozpadu [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] se bavorský vévoda prohlásil za krále). František Maxmilián také bojoval v napoleonských válkách v císařské armádě a dosáhl zde hodnosti polního podmaršálka. Roku 1809 také z vlastních prostředků zřídil prapor [[Polní myslivec|myslivců]]. Na roudnickém zámku vybudoval divadlo. Na [[Jezeří (zámek)|zámku Jezeří]] poté vybudoval konzervatoř, jejíž absolventem byl i [[Josef Spitz]], učitel [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]]. Kníže byl také mecenášem řady umělců, například [[Ludwig van Beethoven|Ludwiga van Beethovena]], jehož některé skladby autor sám dirigoval na Jezeří. Roku 1792 se oženil s [[Karolina ze Schwarzenberka|Karolinou ze Schwarzenberka]]. Jeho mladší synové založili další dvě linie roudnické [[Primogenitura|primogenitury]] – [[Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz|Jan Nepomuk Karel]] (1799–1878) '''křimickou''' a [[Josef František Karel z Lobkovic|Josef František Karel]] (1803–1875) '''dolnobeřkovickou.''' Jan Karel byl tím Lobkovicem, který v noční Praze pomohl neznámému starci, a jak se později ukázalo, byl jím poslední [[Páni z Vrtby|hrabě z Vrtby]], který pak v roce 1830 Lobkovicům odkázal veškeré jmění. [91] => [92] => Prvorozeným synem Josefa Františka Maxmiliána, v pořadí již sedmým knížetem z Lobkovic a pokračovatelem roudnické linie, byl [[Ferdinand Josef z Lobkowicz|Ferdinand Josef Jan]] (1797–1868). Ten sice roku 1829 prodal rodné Lobkovice, avšak statky rodu se tím nijak zvláště nezmenšily. Ve druhé polovině [[19. století]] čítala rozloha rodinných statků 28 tisíc hektarů (jedna z největších v podunajské monarchii). V pořadí osmým knížetem byl Ferdinandův syn [[Mořic Alois z Lobkowicz|Mořic Alois Lobkowicz]] (1831–1903). Ten považoval zpětné odkoupení Lobkovic za věc osobní cti. To se mu také podařilo a roku 1897 rodnou ves odkoupil od Jana Palackého (syna [[František Palacký|Františka Palackého]]). [93] => [94] => Mořicův jediný syn a v pořadí devátý kníže z Lobkovic [[Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz|Ferdinand Zdeněk]] (1858–1938) vydal dne 19. ledna 1919 rodové nařízení o změně přízviska ''z Lobkowitz'' (německý fonetický přepis českého ''z Lobkovic'') na ''Lobkowicz'', které se stalo podle [[Československo|československých]] zákonů nadále příjmením rodiny. [95] => [96] => Z mělnické (nebo také mělnicko-hořínské) větve stojí za zmínku např. [[Jiří Kristián z Lobkowicz|Jiří Kristán z Lobkowicz]], který v letech 1871–1908 vykonával funkci maršálka [[Český zemský sněm|sněmu Království českého]]. Jeho vnuk Jiří Kristián zahynul při automobilových závodech 22. května 1932 na okruhu AVUS v [[Berlín]]ě. [97] => [98] => == Lobkovicové v Československu == [99] => Po vzniku [[Československo|Československa]] v roce 1918 připravil československý zákon o [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformě]] Lobkovice o 80 % všech pozemků, které jim vyvlastnil za peněžitou náhradu. [100] => [101] => V roce 1927 prodali Lobkovicové československému státu [[Lobkovický palác]] na [[Malá Strana|Malé Straně]] (tzv. ''bývalý palác Přehořovských'' ve [[Vlašská (Praha)|Vlašské ulici]], v němž dnes sídlí německé velvyslanectví. Jiný [[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác]] stojí v Jiřské ulici na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Palác na Pražském hradě je v držení jedné z větví Lobkoviců dodnes a je tak jedinou budovou v soukromých rukou v areálu Pražského hradu). [102] => [103] => [[Jaroslav Lobkowicz (1877–1953)|Jaroslav Lobkowicz]] (1877–1953) z křimické větve vstoupil do služeb československého státu (20. a 21. prosince 1918 doprovázel prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]] v jeho vlaku, při návratu do vlasti) PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, {{ISBN|978-80-87173-47-3}}, s. 136 - 144, 164 - 167, 169, 170 - 171 a v letech 1920–1926 působil jako diplomat v [[Londýn]]ě. [104] => [105] => Ve 30. letech se synové Ferdinanda Zdeňka Lobkowicze, možní nástupci 10. roudnického vévody, oženili dle svého přání a ne podle aristokratických pravidel. Tím nástupnictví přešlo v roce 1938 na [[Jaroslav Lobkowicz (1877–1953)|Jaroslava Lobkowicze]] (1877–1953) z křimické větve, v roce 1953 pak na Jaroslavova prvního syna [[Bedřich z Lobkowicz|Bedřicha]] (1907–1954) a v roce 1954 na druhého syna [[Jaroslav Claude Lobkowicz|Jaroslava Claude Lobkowicze]] (1910–1985). [106] => [107] => V letech 1938 a 1939 se několik členů rodu Lobkowizců připojilo k [[Deklarace české šlechty v letech 1938 a 1939|Deklaracím zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa]]. Všech tří deklarací se zúčastnil [[Jan Adolf Lobkowicz]] (1885–1952) z mělnicko-hořínské větve, a signatáři Národnostního prohlášení ze září 1939 byli také [[Jaroslav Lobkowicz (1877–1953)|Jaroslav Lobkowicz]] (1877–1953) z křimické větve a jeho synové [[Bedřich z Lobkowicz|Bedřich František]] (1907–1954) a [[Jaroslav Claude Lobkowicz|Jaroslav]] (1910–1985), a [[Mořic Lobkowicz]] (1890–1944) se synem Josefem (1918–1946) z větve dolnobeřkovické. [108] => [109] => Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] se [[Max Lobkowicz|Maximilian Lobkowicz]] (1888–1967), syn Ferdinanda Zdeňka Lobkowicze, stal velvyslancem [[Prozatímní státní zřízení|československé exilové vlády]] v Londýně. Jeho rodový majetek byl [[Nacistické Německo|nacisty]] zabaven a ze [[Roudnice nad Labem (zámek)|zámku]] v [[Roudnice nad Labem|Roudnici]] byl vytvořen výcvikový tábor pro [[Hitlerjugend|německou mládež]]. Po válce roku 1945 byl Maxi Lobkowiczovi majetek s pomocí spojeneckých vojsk navrácen. Ale již roku [[Únor 1948|1948]] mu byl opět [[Znárodnění|vyvlastněn]], tentokrát [[Komunistický režim v Československu|komunisty]] a bez náhrady. [110] => [111] => [[Soubor:German Embassy, Prague, back side with garden-6587.jpg|vlevo|náhled|[[Lobkovický palác]] v Praze na [[Malá Strana|Malé Straně]], ve Vlašské ulici. Sídlo německého velvyslanectví]] [112] => [[Soubor:Lobkovický palác (Pražský hrad) 03.JPG|náhled|vlevo|[[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác na Pražském hradě]], v Jiřské ulici]] [113] => [114] => == Po druhé světové válce == [115] => [[Soubor:Jezeří02.jpg|náhled|Zámek Jezeří]] [116] => Za období čtyřiceti let byly téměř všechny rodové zámky zpustošeny. Inventář byl částečně vykraden, zničen nebo svěřen památkové správě. Lobkowiczká sídla byla darována „institucím“, které neměly sebemenší zájem na zachování památek. [117] => [118] => [[Jezeří (zámek)|Zámek Jezeří]] byl v blízkosti uhelných dolů téměř zničen, Roudnice byla předána armádě a naprosto zpustošena. Ostatní místa se pak stala sídly JZD či skladišti. Pražský palác na Hradě byl v 80. letech [[20. století]] kompletně rekonstruován pro potřeby [[Národní muzeum|Národního muzea]]. [[Nelahozeves (zámek)|Zámek v Nelahozevsi]] převzala Středočeská galerie a instalovala zde jejich zestátněné sbírky z Roudnice. [119] => [120] => Po roce 1948 někteří příslušníci rodu emigrovali z komunistického Československa. Mikuláš se stal politologem a rektorem univerzity v [[Eichstätt]]u. Ladislavu (1925–1985), synu Jaroslava (1877–1953) byl v roce 1958 přiznán belgický titul „Prince de Lobkowicz“. [121] => [122] => == Po roce 1989 == [123] => Po roce 1989 se někteří z Lobkoviců vrátili z emigrace a úspěšně zrestituovali část dříve zabaveného majetku.{{Citace elektronického periodika [124] => | titul = Modrá krev: Lobkowiczové [125] => | periodikum = Česká televize [126] => | vydavatel = [127] => | url = https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/416235100131002-lobkowiczove/ [128] => | datum vydání = [129] => | jazyk = cs [130] => | url archivu = [131] => | datum přístupu = 2019-12-05 [132] => }} [133] => [134] => Majetek roudnické linie byl vrácen Martinu Lobkowiczovi (1928–2014), synu [[Max Lobkowicz|Maximiliana Lobkowicze.]] Součástí tohoto majetku kromě [[Roudnice nad Labem (zámek)|zámku v Roudnici]] je i [[Nelahozeves (zámek)|zámek v Nelahozevsi]], v němž je zpřístupněna slavná lobkovická sbírka i zámecké prostory. Rodině patří také [[Střekov (hrad)|hrad Střekov]] a [[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác]], jediný soukromý palác v areálu [[Pražský hrad|Pražského hradu]]. Ten byl rodu vrácen roku 2002, následně podstoupil pět let trvající extenzivní rekonstrukci a finálně byl v roce 2007 znovu zpřístupněn veřejnosti. Majetkem této větve je také vrchol hory [[Říp]] a některé okolní pozemky. Představitelem rodové větve je [[William Lobkowicz]] (* 1961). [135] => [136] => Hlavou křimické větve je [[Jaroslav Lobkowicz]] (* 1942), který od roku 1968 žil v Německu a po roce 1989 získal zpět pozemky a rodové sídlo v [[Křimice (zámek)|Křimicích]]. Po svém návratu se angažoval v české politice (v letech 1998–2006 byl poslancem parlamentu) a podnikal v zemědělství. V roce 2012 převzal vedení rodinného majetku jeho syn Vladimír (* 1972).{{Citace elektronické monografie [137] => | titul = Informační portál obce Křimice: Rozhovory o a s Jaroslavem L. [138] => | url = http://krimice.info/?page_id=483 [139] => | vydavatel = [140] => | místo = [141] => | datum vydání = [142] => | datum přístupu = 2019-12-05 [143] => | jazyk = cs-CZ [144] => }} Jaroslavův bratr [[František Lobkowicz]] (1948–2022), který po studiu teologie působil v Československu od roku 1975 jako kněz, byl v roce 1990 ustanoven světícím biskupem pražským a v roce 1996 byl jmenován prvním biskupem nově založené [[Diecéze ostravsko-opavská|ostravsko-opavské diecéze]]. [145] => [146] => [[Otakar Lobkowicz]] (1922–1995) ''z'' mělnicko-hořínské větve se do Československa vrátil v roce 1990 se svým synem Jiřím, žil pak střídavě v Praze a ve Vídni. V restitučním řízení byl [[Jiří Lobkowicz|Jiřímu Lobkowiczovi]] navrácen majetek sekundogeniturní větve Lobkowiczů ve výměře 1700 ha i s [[Mělník (zámek)|mělnickým]] a [[Hořín (zámek)|hořínským]] zámkem. [147] => [148] => Do této větve patřil i [[Mikuláš Lobkowicz]] (1931–2019), filosof a politolog, který působil v exilu v USA a v Německu. O vrácení majetku v Drahenicích ([[Drahenice (zámek)|zámek]] a okolní pozemky) úspěšně usiloval jeho syn [[Johannes Lobkowicz]] (* 1954), když všichni ostatní příbuzní, kteří měli nárok na dědictví po [[Jan Adolf z Lobkowicz|Janu Adolfovi Lobkowiczovi]], se svého nároku ve prospěch Johana vzdali. [149] => [150] => Také majetek dolnobeřkovické větve Lobkoviců byl po roce 1989 byl v restituci vrácen potomkům Leopolda Lobkowicze (1888–1933). [[Dolní Beřkovice (zámek)|Zámek]] i park v [[Dolní Beřkovice|Dolních Beřkovicích]] byly značně poškozeny povodní v roce 2002. V současné době patří celý areál rodině [[Thurn-Taxisové|Thurn-Taxisů]].{{Citace elektronického periodika [151] => | titul = Dolní Beřkovice {{!}} Historie [152] => | periodikum = www.dolniberkovice.cz [153] => | url = https://www.dolniberkovice.cz/historie [154] => | datum přístupu = 2019-12-05 [155] => }} Do dolnobeřkovické větve patří také [[Michal Lobkowicz]] (* 1964), bývalý politik, poslanec a v roce 1998 [[Seznam ministrů obrany České republiky|ministr obrany České republiky]]. [156] => [157] => == Seznam vladařů domu lobkowiczkého == [158] => [[Soubor:Canaletto (I) 062.jpg|náhled|Lobkovický palác ve Vídni]] [159] => # 1624–1628 [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeněk Vojtěch]] (1568–1628) [160] => # 1628–1677 [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václav Eusebius]] (1609–1677) [161] => # 1677–1715 [[Ferdinand August z Lobkovic|Ferdinand August]] (1655–1715) [162] => # 1715–1734 [[Filip Hyacint z Lobkovic|Filip Hyacint]] (1680–1734) [163] => # 1734–1739 [[Václav Ferdinand z Lobkovic|Václav Ferdinand]] (1723–1739) [164] => # 1739–1784 [[Ferdinand Filip z Lobkovic|Ferdinand Filip]] (1724–1784) [165] => # 1784–1816 [[Josef František Maxmilián z Lobkovic|Josef František Maxmilián]] (1772–1816) [166] => # 1816–1868 [[Ferdinand Josef z Lobkowicz|Ferdinand Josef]] (1797–1868) [167] => # 1868–1903 [[Mořic Alois z Lobkowicz|Mořic Alois]] (1831–1903) [168] => # 1903–1938 [[Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz|Ferdinand Zdeněk]] (1858–1938)České republikánské zřízení přijetím zákona č. 61/1918 Sb. šlechtické tituly, včetně titulů pána a vladaře od roku 1918 (s výjimkou období protektorátu) neuznává. [169] => # 1938–1953 [[Jaroslav Lobkowicz (1877–1953)|Jaroslav]] (1877–1953), i dále už křimická větev [170] => # 1953–1954 [[Bedřich z Lobkowicz|Bedřich]] (1907–1954) [171] => # 1954–1985 [[Jaroslav Claude Lobkowicz|Jaroslav Claude]] (1910–1985) [172] => # 1985– [[Jaroslav Lobkowicz|Jaroslav]] (* 1942) [173] => [174] => == Rodová posloupnost Lobkoviců od Zdeňka Vojtěcha Popela po Vladimíra Lobkovice == [175] => [[Soubor:Lobkovicove.png|náhled|upright|Moderní podoba erbu Lobkoviců]] [176] => [177] => * [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic]] (1568–1628) [178] => * [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic]] (1609–1677) [179] => * [[Ferdinand August z Lobkovic]] (1655–1715) [180] => * [[Filip Hyacint z Lobkovic]] (1680–1737) [181] => * [[Ferdinand Filip z Lobkovic]] (1724–1784) [182] => * [[Josef František Maxmilián z Lobkovic]] (1772–1816) [183] => * [[Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz]] (1799–1878), počátek křimické linie [184] => * [[František Evžen z Lobkowicz]] (1839–1898) [185] => * [[Jaroslav Lobkowicz (1877–1953)|Jaroslav Lobkowicz]] (1877–1953) [186] => * [[Jaroslav Claude Lobkowicz]] (1910–1985) [187] => * [[Jaroslav Lobkowicz]] (* 1942) – současná hlava rodu [188] => * [[Vladimír Lobkowicz]] (* 1972) [189] => [190] => == Posloupnost sekundogeniturní mělnicko-hořínské linie == [191] => * [[Jan Jiří Kristián z Lobkowicz|Jan Jiří Kristián z Lobkovic]] (1686–1755) [192] => * [[Josef Maria Karel z Lobkowicz|Josef Maria z Lobkovic]] (1724–1802), bez mužského potomka [193] => * [[August Antonín Josef z Lobkowicz|August Antonín z Lobkovic]] (1729–1803), sňatkem získal panství Mělník se sídelním zámkem v Hoříně [194] => * [[Antonín Isidor z Lobkowicz|Antonín Isidor z Lobkovic]] (1773–1819) [195] => * [[August Longin z Lobkowicz|August Longin z Lobkovic]] (1797–1842) [196] => * [[Jiří Kristián z Lobkowicz|Jiří Kristián z Lobkovic]] (1835–1908) [197] => * [[Bedřich Lobkowicz]] (1881–1923) [198] => * [[Jiří Kristián Lobkowicz (závodník)|Jiří Kristián Lobkowicz]] (1907–1932) [199] => * [[Jan Adolf Lobkowicz]] (1885–1952) [200] => * [[Otakar Lobkowicz|Otakar Karel Lobkowicz]] (1922–1995) [201] => * [[Antonín Lobkowicz]] (* 1956) [202] => [203] => == Erb == [204] => Nejstarším středověkým rodovým znakem byla prostá tzv. červená hlava (tj. horní třetina) stříbrného čili bílého štítu, od druhé poloviny 15. století ve čtvrceném štítě spojená s vyženěnou černou kosmou orlicí vymřelých pánů [[Žerotínové (Čechy)|z Žirotína]] či Žerotína (českého [[Žerotín (okres Louny)|Žerotína]], který nesouvisí se stejnojmennou moravskou obcí a známějšími pány a hrabaty [[Žerotínové|z Žerotína]] erbu lva a trojvrší). Až v polovině 17. století začali Lobkovicové používat složitý [[erb]] s knížecí korunou a hermelínovým pláštěm, v němž se ve dvou štítech objevily všechny tituly i nároky rodu: vyženěná černá zubří hlava s houžví vymřelých pánů [[Pernštejnové|z Pernštejna]], anděl i lev slezského [[Zaháňské knížectví|zaháňského vévodství]] (ze znaku zavedeného již Albrechtem z Valdštejna, jako předešlého zaháňského vévody) a proto také černá slezská orlice, včetně znaku bavorského říšského okněžněného hrabství Störnstein (česky „Hvězdný kámen“), tvořeného dvěma spojenými hornofalckými panstvími ([[Störnstein]] a [[Neustadt an der Waldnaab]]) v podobě tzv. mluvícího znamení tří hvězd nad trojvrším a třemi černými kůly (užívaného v rodovém erbu již dříve, ještě před ziskem zaháňského vévodství a touto konečnou úpravou velkého knížecího erbu). Do středu hlavního štítu byl položen původní čtvrcený štítek s jednoduchým rodovým červeno-stříbrným znamením v 1. a 4. poli, přičemž v 2. a 3. poli je výše zmíněná černá orlice [[Žerotínové (Čechy)|Žerotínů]]. Na štítě pak spočívají čtyři šlechtické korunované turnajské přilby s tzv. klenoty (tj. znameními vztahujícími se historicky k polím erbu) – pero a [[kalamář]] (z Lobkovic), zubří hlava (z Pernštejna), praporce (za Störnstein) a šachovnice (za slezské Zaháňsko, podle znaku Hlohovska). [205] => [206] => == Rytíři Řádu zlatého rouna == [207] => Pořadové číslo řádu – datum udělení – jméno a životní data: [208] => * 341. (10. 8. 1620) – [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeněk Vojtěch]] (1568–1628) [209] => * 403. (16. 5. 1644) – [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václav Eusebius]] (1609–1677) [210] => * 570. (9. 7. 1695) – [[Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz|Václav Ferdinand]] (1656–1697) [211] => * 586. (18. 7. 1698) – [[Ferdinand August z Lobkovic|Ferdinand August]] (1655–1715) [212] => * 660. (27. 11. 1731) – [[Filip Hyacint z Lobkovic|Filip Hyacint]] (1680–1734) [213] => * 687. (28. 11. 1739) – [[Jan Jiří Kristián z Lobkowicz|Jan Jiří Kristián]] (1686–1755) [214] => * 798. (11. 10. 1772) – [[Josef Maria Karel z Lobkowicz|Josef Maria Karel]] (1724–1802) [215] => * 836. (21. 11. 1792) – [[August Antonín Josef z Lobkowicz|August Antonín]] (1729–1803) [216] => * 875. (9. 3. 1809) – [[Josef František Maxmilián z Lobkovic|Josef František Maxmilián]] (1772–1816) [217] => * 919. (15. 9. 1836) – [[Ferdinand Josef z Lobkowicz|Ferdinand Josef]] (1797–1868) [218] => * 1052. (26. 4. 1881) – [[Mořic Alois z Lobkowicz|Mořic Alois]] (1831–1903) [219] => * 1095. (28. 5. 1892) – [[Rudolf Ferdinand z Lobkowicz|Rudolf Ferdinand]] (1840–1908) [220] => * 1132. (1903) – [[Jiří Kristián z Lobkowicz|Jiří Kristián]] (1835–1908) [221] => * 1160. (1908) – [[Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz|Ferdinand Zdeněk]] (1858–1938) [222] => * 1171. (12. 4. 1913) – [[Ferdinand Lobkowicz|Ferdinand]] (1850–1926) [223] => * 1198. (1918) – [[Zdenko Lobkowicz|Zdenko]] (1858–1933) [224] => * 1294. (1978) – [[Mikuláš Lobkowicz|Mikuláš]] (1931–2019) [225] => [226] => == Někteří další známí nositelé rodového jména == [227] => * [[Jan Caramuel z Lobkovic]] (1606–1682) [228] => * [[František Lobkowicz (genealog)|František Lobkowicz]] (1927–1998) [229] => * [[František Lobkowicz]] (1948–2022) [230] => * [[Zdeněk Filip Lobkowicz]] (* 1954) [231] => * [[Jiří Lobkowicz]] (* 1956) [232] => * [[Michal Lobkowicz]] (* 1964) [233] => [234] => == Důležitá rodová místa == [235] => * [[Lobkovice]]: 1409–1489, 1615–1829, 1897–1948, po 1989 [[Lobkovice (zámek)|zámek]] vrácen potomkům roudnické větve (nyní Ridder-Lobkowicz) [236] => * [[Hasištejn]]: 1421–1594 [237] => * [[Vysoký Chlumec]]: 1474–asi 1940, [[Vysoký Chlumec (hrad)|zámek]] 1992 vrácen Lobkowiczům a následně 1998 prodán příbuznému rodu (Arco-Zinneberg) [238] => * [[Bílina (město)|Bílina]]: 1502–1945, po roce [[1989]] vráceno roudnické větvi Lobkowiczů, následně [[Bílina (zámek)|zámek]] i lázně prodány [239] => * [[Ústí nad Labem]] ([[Střekov (hrad)|hrad Střekov]]): 1563–1945 a znovu od 1992 roudnická větev Lobkowiczů [240] => * [[Roudnice nad Labem]]: 1603–1948, po 1989 [[Roudnice nad Labem (zámek)|zámek]] vrácen roudnickým Lobkowiczům [241] => * [[Jezeří (zámek)|Jezeří]]: 1623–asi 1940, 1991 zámek vrácen roudnické větvi Lobkowiczů, 1996 věnován státu [242] => * [[Nelahozeves]]: 1623–1950, 1993 [[Nelahozeves (zámek)|zámek]] vrácen roudnické větvi Lobkowiczů [243] => * [[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác na Pražském hradě]]: 1627–1939, 2002 vrácen roudnické větvi Lobkowiczů [244] => * [[Dolní Beřkovice]]: 1627–1948, po roce 1989 zámek vrácen potomkům dolnobeřkovické větve a přešel na rodinu [[Thurn-Taxisové|Thurn-Taxisů]] [245] => * [[Lobkovický palác (Vídeň)|Lobkovický palác ve Vídni]]: 1745–1980 [246] => [247] => * [[Mělník]] a [[Hořín]]: 1753–1938, 1992 [[Mělník (zámek)|mělnický]] i [[Hořín (zámek)|hořínský]] zámek vráceny mělnicko-hořínské větvi Lobkowiczů [248] => * [[Lobkovický palác|Lobkovický palác na Malé Straně]]: 1753–1927 [249] => * [[Konopiště]]: 1830–1887 [250] => * [[Plzeň 5-Křimice|Křimice]]: 1830–1948, 1994 byl [[Křimice (zámek)|zámek]] navrácen křimické větvi Lobkowiczů [251] => * [[Drahenice]]: 1870–1948, 1992 vráceno drahenické odnoži Lobkowiczů [252] => * [[Vráž (okres Písek)|Vráž u Písku]] (zámek, letní rezidence): 1875–1926 [253] => [254] => == Odkazy == [255] => === Poznámky === [256] => [257] => [258] => === Reference === [259] => [260] => {{Citace elektronické monografie [261] => | titul = České a moravské šlechtické rody [262] => | url = http://www.ceskatelevize.cz/porady/1026669431-ceske-a-moravske-slechticke-rody/200327272240006-lobkovicove/ [263] => | datum vydání = 2000 [264] => | datum přístupu = 2017-11-28 [265] => | vydavatel = Česká televize [266] => }} [267] => {{Citace periodika [268] => | příjmení = Panáček [269] => | jméno = Jaroslav [270] => | titul = Školy a studenti na Českolipsku v době předhusitské [271] => | periodikum = Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska [272] => | rok = 2009 [273] => | číslo = 18 [274] => | strany = 8 [275] => | issn = 1211-9172 [276] => }} [277] => [http://aristokracie/tabularium/ Aristokracie.cz]{{Nedostupný zdroj}} [278] => {{Citace elektronického periodika |titul=Genealogie Lobkowiczů |url=http://genealogy.euweb.cz/lobkow/lobkow4.html |datum přístupu=2011-03-26 |url archivu=https://web.archive.org/web/20210403105307/http://www.genealogy.euweb.cz/lobkow/lobkow4.html |datum archivace=2021-04-03 }} [279] => {{Citace monografie [280] => | příjmení = Kasík [281] => | jméno = Stanislav [282] => | příjmení2 = Mašek [283] => | jméno2 = Petr [284] => | odkaz na autora2 = Petr Mašek (spisovatel) [285] => | příjmení3 = Mžyková [286] => | jméno3 = Marie [287] => | odkaz na autora3 = Marie Mžyková [288] => | titul = Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu [289] => | vydavatel = Bohumír Němec – Veduta [290] => | místo = České Budějovice [291] => | rok = 2002 [292] => | počet stran = 240 [293] => | strany = 146 [294] => | isbn = 80-903040-3-6 [295] => | poznámky = dále jen ''Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu'' [296] => }} [297] => ''Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu'', s. 220 [298] => [299] => [300] => === Literatura === [301] => * {{Citace monografie | příjmení = Halada | příjmení2 = | příjmení3 = | jméno = Jan | jméno2 = | jméno3 = | titul = Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti) | vydavatel = Akropolis | místo = Praha | rok = 1992 | kapitola = z Lobkovic | strany = 91–93 | isbn = 80-901020-3-4}} [302] => * {{Citace monografie | příjmení = Juřík | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Juřík | titul = Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu | vydavatel = Euromedia Group – Knižní klub | místo = Praha | rok = 2017 | počet stran = 160 | kapitola = | strany = | isbn = 978-80-242-5429-6}} [303] => * {{Citace monografie | příjmení = Kasík | jméno = Stanislav | odkaz na autora = | příjmení2 = Mašek | jméno2 = Petr | odkaz na autora2 = Petr Mašek (spisovatel) | příjmení3 = Mžyková | jméno3 = Marie | autor3 = | odkaz na autora3 = Marie Mžyková | titul = Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu | vydavatel = Bohumír Němec – Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2002 | vydání = | počet stran = 240 | kapitola = | strany = | isbn = 80-903040-3-6}} [304] => * {{Citace monografie [305] => | příjmení1 = Tichý [306] => | jméno1 = Karel [307] => | titul = Lobkowiczové dolnobeřkovští. Politický, kulturní a hospodářský význam české šlechty a její soužití s občanskou společností na příkladu panství Dolní Beřkovice [308] => | vydavatel = Karel Tichý [309] => | místo = Dolní Beřkovice [310] => | rok = 2022 [311] => | počet_stran = 928 [312] => | isbn = 978-80-908607-0-4 [313] => }} [314] => * {{Citace monografie | příjmení = Županič | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Županič | příjmení2 = Stellner | jméno2 = František | odkaz na autora2 = František Stellner | příjmení3 = Fiala | jméno3 = Michal | odkaz na autora3 = Michal Fiala | titul = Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české | vydavatel = Aleš Skřivan ml. | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 340 | isbn = 80-86493-00-8}} [315] => * {{Citace monografie [316] => | příjmení = Kašpárková [317] => | jméno = Tereza [318] => | příjmení2 = [319] => | jméno2 = [320] => | titul = Mělnická větev Lobkowiczů ve 20. století [321] => | url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/136491/ [322] => | vydání = 1 [323] => | vydavatel = Univerzita Karlova vPraze, Pedagogická fakulta [324] => | místo = Praha [325] => | rok vydání = 2013 [326] => | počet stran = 82 [327] => | strany = [328] => | isbn = [329] => | poznámka = Diplomová práce [330] => }} [331] => [332] => === Související články === [333] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]] [334] => * [[Lobkowicz (příjmení)]] [335] => [336] => === Externí odkazy === [337] => * {{Commonscat}} [338] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=z Lobkovic}} [339] => * [https://www.historickaslechta.cz/prehled-rodu/lobkowicz/ Historická šlechta: Lobkowiczové] [340] => * [https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/416235100131002/ Lobkowiczové], ''[[Modrá krev#5. Lobkowiczové|Modrá krev]]'', Česká televize [341] => [342] => {{Autoritní data}}{{Portály|Česko|Historie|Lidé}} [343] => [344] => [[Kategorie:Lobkowiczové| ]] [345] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [346] => [[Kategorie:Mediatizované rody]] [] => )
good wiki

Lobkovicové

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Jaroslav Lobkowicz (1877-1953)','Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic','Ferdinand August z Lobkovic','Jan Jiří Kristián z Lobkowicz','Jaroslav Claude Lobkowicz','Václav Eusebius Popel z Lobkovic','Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz','Roudnice nad Labem (zámek)','Jaroslav Lobkowicz','Jiří Kristián z Lobkowicz','Zaháňské knížectví','Bedřich z Lobkowicz'