Array ( [0] => 15480379 [id] => 15480379 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Měď [uri] => Měď [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy|tento=kovovém prvku|druhý=minerálu|stránka=Měď (minerál)}} [1] => {{Infobox - chemický prvek [2] => | značka = Cu [3] => | protonové číslo = 29 [4] => | nukleonové číslo = 63 [5] => | název = Měď [6] => | latinsky = cuprum [7] => | nad = [8] => | pod = [[Stříbro|Ag]] [9] => | vlevo = [[Nikl]] [10] => | vpravo = [[Zinek]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => | chemická skupina = Přechodné kovy [13] => | číslo CAS = 7440-50-8 [14] => | skupina = 11 [15] => | perioda = 4 [16] => | blok = d [17] => | koncentrace v zemské kůře = 55 až 70 ppm [18] => | koncentrace v mořské vodě = 0,003 mg/l [19] => | obrázek = NatCopper.jpg [20] => | emisní spektrum = Copper spectrum visible.png [21] => | vzhled = Ušlechtilý kov načervenalé barvy [22] => | relativní atomová hmotnost = 63,546 [23] => | atomový poloměr = 128 pm [24] => | kovalentní poloměr = 132 pm [25] => | Van der Waalsův poloměr = 140 pm [26] => | elektronová konfigurace = [Ar] 3d10 4s1 [27] => | oxidační čísla = '''I''', '''II''', III, IV [28] => | skupenství = [[Pevná látka|Pevné]] [29] => | krystalografická soustava = Krychlová, plošně centrovaná [30] => | hustota = 8,94 g/cm3 [31] => | tvrdost = 3,0 [32] => | magnetické chování = [[Diamagnetismus|Diamagnetický]] [33] => | teplota tání = 1084,62 [34] => | teplota varu = 2562 [35] => | molární objem = 7,11×10−6 m3/mol [36] => | skupenské teplo tání = 13 KJ/mol [37] => | skupenské teplo varu = 307 KJ/mol [38] => | tlak syté páry = 100 Pa při 1850K [39] => | rychlost zvuku = 3810 m/s [40] => | měrná tepelná kapacita = 383 Jkg−1K−1 [41] => | měrný elektrický odpor = 16,78 nΩ·m při 20°C [42] => | tepelná vodivost = 386 W⋅m−1⋅K−1 (při 25 °C) [43] => | standardní elektrodový potenciál = 0,337 V [44] => | elektronegativita = 1,90 [45] => | spalné teplo na m3 = [46] => | spalné teplo na kg = [47] => | ionizační energie = 745,5 KJ/mol [48] => | ionizační energie2 = 1957,9 KJ/mol [49] => | ionizační energie3 = 3555 KJ/mol [50] => | iontový poloměr = 96 pm [51] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [52] => | nukleonové číslo = 63 [53] => | značka = Cu [54] => | výskyt = 69,15% [55] => | počet neutronů = 34 [56] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [57] => | nukleonové číslo = 64 [58] => | značka = Cu [59] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [60] => | poločas = 12,701 hodiny [61] => | způsob = [[Zachycení elektronu|ε]] [[Záření beta|β+]] [62] => | energie = 1,674 4 [63] => | nukleonové číslo produktu = 64 [64] => | značka produktu = [[Nikl|Ni]] [65] => | způsob2 = [[záření beta|β−]] [66] => | energie2 = 0,579 [67] => | nukleonové číslo produktu2 = 64 [68] => | značka produktu2 = [[Zinek|Zn]] [69] => }}{{Infobox - chemický prvek/Stabilní izotop [70] => | nukleonové číslo = 65 [71] => | značka = Cu [72] => | výskyt = 30,85% [73] => | počet neutronů = 36 [74] => }}{{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [75] => | nukleonové číslo = 67 [76] => | značka = Cu [77] => | výskyt = [[Umělý izotop|umělý]] [78] => | poločas = 63,83 hodiny [79] => | způsob = [[záření beta|β−]] [80] => | energie = 0.577 [81] => | nukleonové číslo produktu = 67 [82] => | značka produktu = [[Zinek|Zn]] [83] => }} [84] => | R-věty = [85] => | S-věty = [86] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS02}}{{GHS09}}{{Citace elektronického periodika | titul = Měď prášková | url = https://www.pentachemicals.eu/data/Bezpecnostni_listy/cz/Měď%20prášková_1085_4.0.pdf | jazyk = cs | datum přístupu = 2024-01-18 | datum vydání = 2020-05-29 | datum aktualizace = 2023-12-20 }}
{{Nebezpečí}} [87] => }} [88] => '''Měď''' (chemická značka '''Cu''', {{Vjazyce|la}} ''cuprum'') je ušlechtilý [[Kovy|kovový]] [[chemický prvek|prvek]] načervenalé barvy, používaný člověkem již od [[pravěk]]u: v pozdní době kamenné, zvané [[eneolit]] (též chalkolit, doba měděná) se začala měď těžit, tavit a zpracovávat vedle dosavadních kamenných industrií a předznamenala tak nástup doby bronzové. Do této doby (cca 3200 př. n. l.) patří např. nález těla tzv. Ötziho, vybaveného měděnou sekyrou remedellské kultury, r. 1990 v Alpách na hranici Rakouska a Itálie.{{Citace monografie [89] => | příjmení = Spindler [90] => | jméno = Konrad [91] => | příjmení2 = [92] => | jméno2 = [93] => | titul = Muž z ledovce [94] => | vydání = 1 [95] => | vydavatel = Mladá fronta [96] => | místo = Praha [97] => | rok vydání = 1998 [98] => | počet stran = 304 [99] => | strany = [100] => | isbn = 80-204-0704-9 [101] => }} Nejstarší doklady o tavení tohoto kovu v primitivních pecích, v nichž se topilo [[Datle|datlovými]] peckami nebo suchým [[Výkal|trusem]], pocházejí z 3. tisíciletí ze severní [[Mezopotámie]].{{Citace monografie|jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz na autora=Miloš Bič|titul=Při řekách babylónských|místo=Praha|rok=1990|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-032-X|stránky=31-32}} V období [[starověký Řím|Římské říše]] se měď těžila hlavně na [[Kypr]]u, proto dostala jméno cyprium (kov Kypru); později se zkrátilo na cuprum. České slovo měď (a podobně v ostatních slovanských jazycích) pochází se staré perštiny, která tento kov nazývala med,{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=https://copperalliance.cz/o-medi/fakta-o-medi/ |datum přístupu=2018-10-30 |url archivu=https://web.archive.org/web/20181031005225/https://copperalliance.cz/o-medi/fakta-o-medi/ |datum archivace=2018-10-31 }} nebo také možná původně z názvu [[Médie]], oblasti v Turecku a severozápadním Íránu, přes kterou se měď na [[Jónské ostrovy (souostroví)|Iónské ostrovy]] a dál do Evropy dovážela.{{Citace monografie [102] => | příjmení = MACHEK [103] => | jméno = Václav [104] => | titul = Etymologický slovník jazyka českého [105] => | vydání = 3 [106] => | vydavatel = Academia [107] => | místo = Praha [108] => | rok vydání = 1971 [109] => | počet stran = 868 [110] => | strany = 357 [111] => }} Území Persie (přibližně dnešní Írán a Afghánistán) patřilo k nejstarším nalezištím měděné rudy. Měď se vyznačuje velmi dobrou tepelnou a elektrickou vodivostí, dobře se mechanicky zpracovává a je odolná k atmosférické korozi. Je základní součástí řady velmi důležitých [[slitina|slitin]] a mimořádně důležitá pro [[elektrotechnika|elektrotechniku]]. [112] => [113] => == Historický význam == [114] => Většina etap lidských dějin nese názvy po kovech či jejich slitinách a měď zde stojí na samém počátku. Lidé v době kamenné se naučili mechanickou úpravou za studena zpracovávat kov, nalezený v nativní podobě. Jednalo se o [[zlato]], [[stříbro]] a měď. Tyto výrobky sloužily většinou ke zdobení a neměly výrazný vliv na technický rozvoj. Aby bylo možné z kovu vyrábět nástroje, bylo nutné ho získat v množství, které nálezy čistého kovu neumožňovaly. Že lze kov získat zahřátím určitých kamenů v redukčním prostředí, nemohlo napadnout ani toho nejtalentovanějšího jedince v [[Doba kamenná|době kamenné]]. Teplo a v některých částech i redukční prostření však poskytovalo ohniště, šlo jen o to dostat do pravých míst pravý kámen. K potřebné náhodě došlo nezávisle na celém světě zhruba ve stejné době kolem 5. tisíciletí před naším letopočtem. Kameny, atraktivní svým vzhledem, obsahující [[malachit]] a [[azurit]] se staly předmětem šamanských manévrů na jejichž výstupech se ocitly kapičky mědi spojené struskou v kujnou hmotu.{{Citace monografie [115] => | příjmení = Renfrew [116] => | jméno = Colin [117] => | příjmení2 = Bahn [118] => | jméno2 = Paul [119] => | titul = METHODS IN ARCHEOLOGY [120] => | vydání = 3 [121] => | vydavatel = Thames and Hudson [122] => | místo = London [123] => | rok vydání = 2000 [124] => | počet stran = 640 [125] => }} [[Uhlík]] a [[oxid uhelnatý]] se za vysoké teploty setkal s [[uhličitany]] mědi. Mezi lidská poznání přibyl první [[Metalurgie|metalurgický proces]]. Následovalo hledání a dobývání měděné rudy a zdokonalovaní výrobního procesu. Nejcennější stopu po způsobu dobývání rudy poskytuje prehistorický důl [[Rudna Glava]] v [[Srbsko|Srbsku]],{{Citace elektronického periodika [126] => | titul = Early Metallurgy in Southeastern Europe {{!}} Encyclopedia.com [127] => | periodikum = www.encyclopedia.com [128] => | url = https://www.encyclopedia.com/humanities/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/early-metallurgy-southeastern-europe [129] => | datum přístupu = 2022-01-31 [130] => }} spojený s [[Kultura Vinča|kulturou Vinča]]. Hutní proces nejlépe prokazuje archeologické naleziště Los Millares ve [[Španělsko|Španělsku]]. Na západní polokouli ve stejné době došlo k rozvoji metalurgie mědi v [[Peru]] během aktivit kultury Moche. [131] => [132] => V procesu, objeveném díky mědi, se časem ocitly i rudy jiných kovů, redukcí za tepla byl získán [[cín]] a začala tak [[doba bronzová]]. Později do žáru dřevného uhlí zamířil [[Magnetit|magnetovec]]. Po vykování prvního předmětu z tzv. [[Železná houba|železné houby]] nastala [[doba železná]], která trvá dodnes. Čistá měď ustoupila do pozadí až do konce 19. století, kdy se navíjený měděný drát stal nezbytným prvkem éry elektřiny. S pravděpodobností blížící se jistotě stály na počátku technického pokroku vzhledově atraktivní uhličitany mědi. [133] => [134] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [135] => [[Soubor:Flametest--Cu.swn.jpg|náhled|vlevo|Plamenová zkouška měďnaté soli]] [136] => Typický kovový prvek, kovově lesklý s červeným nádechem. Na vzduchu vlivem oxidace tmavne a pozvolna přechází do rezavohnědé barvy. Ve velmi tenkých plíšcích prosvítá zelenomodře. Krystalizuje v kubické plošně centrované soustavě. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře a patří do [[11. skupina|I.B skupiny]]. Měď, stejně jako [[stříbro]] a [[zlato]], které se nacházejí ve stejné skupině, se většinou vlastností podobají svým sousedům nalevo v periodické tabulce (prvkům [[10. skupina|VIII.B skupiny]] a tedy přechodným kovům – [[nikl]], [[palladium]] a [[platina]]), v některých vlastnostech se však velmi podobají prvkům [[Alkalické kovy|I.A skupiny]] – alkalickým kovům, tedy prvkům nepřechodným. Společný rys se sousedy vlevo má měď v oxidačním stupni Cu2+ a svých barevných [[Komplexní sloučenina|komplexech]] a společný rys s alkalickými kovy má zejména Cu1+. V těchto dvou oxidačních stupních tvoří měď nejvíce sloučenin, vzácně i v oxidačním stupni Cu3+ a Cu4+. Trojmocnou měď je nutné stabilizovat velkými anionty. [137] => [138] => K rozpouštění mědi v minerálních [[kyseliny|kyselinách]] dochází, jako ušlechtilý kov však nedokáže z kyseliny vytěsnit kation [[vodík]]u, a proto se rozpouští v oxidujících kyselinách nebo v neoxidujících kyselinách v prostředí oxidačních činidel. [139] => [140] => Ve zředěném roztoku [[kyselina chlorovodíková|kyseliny chlorovodíkové]] se měď nerozpouští. Pokud se do roztoku přidá oxidační činidlo (nejběžněji [[peroxid vodíku]]), probíhá rozpouštění velmi pomalu až bouřlivě v závislosti na koncentraci kyseliny a peroxidu. V koncentrované kyselině chlorovodíkové se měď také nerozpouští, v přítomnosti oxidačních činidel však probíhá rozpouštění poměrně rychle za vzniku zeleného roztoku [[chlorid měďnatý|chloridu měďnatého]]. [141] => [142] => : 2 HCl + H2O2 + Cu → CuCl2 + 2 H2O [143] => [144] => Ve zředěném roztoku kyseliny sírové se měď nerozpouští, v přítomnosti oxidačního činidla se však rozpouští za vzniku zelenomodrého roztoku [[síran měďnatý|síranu měďnatého]]. V koncentrované kyselině sírové, která je sama oxidující kyselinou, se měď zprvu nerozpouští a pouze černá na [[oxid měďnatý]], přičemž se uvolňuje [[oxid siřičitý]], a teprve po zčernání mědi se oxid měďnatý rozpouští v kyselině sírové na modrý roztok [[síran měďnatý|síranu měďnatého]]. [145] => [146] => : H2SO4 + H2O2 + Cu → CuSO4 + 2 H2O [147] => : Cu + H2SO4 → CuO + SO2 + H2O [148] => : CuO + H2SO4 → CuSO4 + H2O [149] => [150] => Ve zředěném roztoku [[kyselina dusičná|kyseliny dusičné]], která je oxidující kyselinou, se měď rozpouští za vzniku modrého roztoku [[dusičnan měďnatý|dusičnanu měďnatého]] a uvolňování [[oxid dusnatý|oxidu dusnatého]]. V koncentrované [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]], která je také oxidující kyselinou, se měď rozpouští za vzniku modrého roztoku [[dusičnan měďnatý|dusičnanu měďnatého]] a uvolňování [[oxid dusičitý|oxidu dusičitého]]. [151] => [152] => : 3 Cu + 8 HNO3 → 3 Cu(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O [153] => : Cu + 4 HNO3 → Cu(NO3)2 + 2 NO2 + 2 H2O [154] => [155] => V alkalických hydroxidech je měď nerozpustná, dobře se však rozpouští v koncentrovaných roztocích alkalických kyanidů za vývoje vodíku.{{Zdroj?}} [156] => [157] => : 2 Cu + 2 H2O + 4 CN− → 2 [CuI(CN)2]− + 2 OH− + H2 [158] => [159] => [[Soubor:Verdigris2.JPG|náhled|vlevo|[[Měděnka]] v pražském metru ve stanici Florenc]] [160] => Ke [[koroze|korozi]] na vzduchu vykazuje měď (velmi) dobrou odolnost, neboť se působením [[kyslík]]u, atmosférické [[vlhkost]]i a [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] pokrývá tenkou vrstvičkou zeleného zásaditého [[uhličitan měďnatý|uhličitanu měďnatého]] (CuCO3 . Cu(OH)2) – [[měděnka|měděnkou]], která ji účinně chrání proti další korozi (tzv. [[pasivace]]). Proto se silnější vrstva měděnky vytvoří, v závislosti na vzdušné vlhkosti, za několik měsíců až mnoho let. Na měď působí za pokojové teploty a vzdušné vlhkosti i [[chlor|chlór]]. Za vyšší teploty se měď slučuje s velkým počtem prvků; k nejvýraznějším vlastnostem patří slučivost se [[síra|sírou]]. Sloučeniny měďnaté barví plamen zeleně. [161] => [[Soubor:Chalcopyrite perou.jpg|vpravo|náhled|Chalkopyrit – CuFeS2]] [162] => Měď vede v čistém stavu velmi dobře [[elektrický proud]], po [[stříbro|stříbře]] vykazuje druhou nejlepší vodivost ze všech kovových prvků za normální teploty.[[elektrická vodivost|Vodivost]] se však výrazně snižuje i při velmi malém obsahu nečistot, zejména [[antimon]]u a [[arsen|arzénu]]. Zároveň je i výborným vodičem [[teplo|tepla]]. (Z praxe: Je třeba elektrodou k sobě svařit dva vodorovné ocelové plechy tloušťky 6 mm, mezera také 6 mm. Zespod se přitiskne měděná destička tloušťky 10 mm. Poté se začnou el. obloukem tyto plechy k sobě svářet. Ačkoliv teplota oblouku je 3000 °C a roztavené oceli 1500 °C, měď odvádí teplo tak rychle, že se ani nenataví a žhavou lázeň udrží. Destička—neporušená—pak odpadne). Čistá kovová měď je poměrně měkká, a proto se pro praktické aplikace často používají její slitiny. Měď je velmi tažná a kujná a i proto se z ní vyrábějí vodiče elektrického proudu. [163] => [164] => U určitého druhu mědi se při teplotě vyšší než 400 [[Stupeň Celsia|°C]] vyskytuje tzv. '''vodíková nemoc'''. Jde o měď obsahující [[Kyslík|O2]] nad 0,003% (u bezkyslíkové mědi nad 0,002%). Za vysokých teplot do mědi difunduje (proniká) [[vodík]], který se následně váže s kyslíkem v mědi a vytváří molekuly vody v podobě [[vodní pára|vodní páry]]. Vodní pára působí tlakem na okolní strukturu materiálu a vznikají malé trhlinky, jejichž následkem je zhoršení [[Mechanické vlastnosti materiálů|mechanických vlastností]] mědi. [165] => [166] => Jestliže měď rozžhavíme a prudce ochladíme ve vodě, změkne. Časem opět sama ztvrdne. Této vlastnosti využívali například mědikovci. Automechanici si takové nýty dávali do ledničky, aby déle vydržely měkké. [167] => [168] => == Výskyt == [169] => [[Soubor:Azuriteoujda.jpg|vpravo|náhled|Azurit – 2 CuCO3 . Cu(OH)2]] [170] => [[Soubor:Cuprite.jpg|vlevo|náhled|Kuprit – Cu2O]] [171] => Měď je v [[zemská kůra|zemské kůře]] přítomna poměrně vzácně. Odhaduje se, že její obsah činí 55 – 70 [[Parts per million|ppm]] (mg/kg). V mořské [[voda|vodě]] se její koncentrace pohybuje pouze na úrovni 0,003 miligramů v jednom litru. Předpokládá se, že ve [[vesmír]]u připadá na jeden atom mědi přibližně 1 miliarda atomů [[vodík]]u. [172] => [173] => [[Měď (minerál)|Ryzí měď]] se v přírodě nachází, avšak pouze vzácně ve větším množství a vyskytuje se tedy převážně ve sloučeninách. Elementární měď se hojněji vyskytuje u [[Hořejší jezero|Hořejšího jezera]] v [[Severní Amerika|Severní Americe]]. Nejčastěji se nachází ve formě [[sulfidy|sulfidů]], k nimž patří například [[Sulfid měďný|chalkocit]] neboli leštěnec měděný Cu2S, [[covellin]] CuS, [[bornit]] Cu3FeS3, [[bournonit]] (Cu2. Pb)3[SbS3]2 a [[chalkopyrit]] neboli kyz měděný CuFeS2. Dalšími významnými minerály jsou [[kuprit]] Cu2O, zelený [[malachit]] CuCO3 . Cu(OH)2 a jemu chemicky podobný modrý [[azurit]] 2 CuCO3 . Cu(OH)2. [174] => [175] => K největším světovým producentům mědi patří především [[Chile]], [[Peru]] a [[Spojené státy americké|USA]] v [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]] a [[Utah]]u. Významná ložiska měděných rud se nacházejí také v [[Konžská demokratická republika|Zairu]], [[Zambie|Zambii]], [[Kanada|Kanadě]], [[Kazachstán]]u a [[Polsko|Polsku]]. [176] => [177] => Měď patří také k [[biogenní prvky|biogenním prvkům]], neboť je součástí [[hemocyanin]]u, obsaženého v krvi [[Měkkýši|měkkýšů]]. [178] => [179] => == Výroba == [180] => {{Podrobně|Výroba mědi}} [181] => [[Soubor:2012copper (mined).svg|vlevo|náhled|Světová produkce mědi roku 2005. Na prvním místě je [[Chile]] s asi 5,3 miliony tun za rok, následují [[Peru]], [[Spojené státy americké]] a [[Indonésie]]: každá z těchto zemí těží asi 1 milion tun ročně.]] [182] => [[Soubor:Copper - world production trend.svg|vpravo|náhled|Graf světové produkce mědi 1900 až 2010]] [183] => [[Soubor:Chuquicamata-002.jpg|náhled|[[Důl Chuquicamata|Chuquicamata]] v Chile je vůbec jeden z největších povrchových dolů na světě.]] [184] => Hlavním zdrojem pro průmyslovou výrobu mědi jsou sulfidické rudy, které jsou poměrně bohaté na [[železo]]; obsah mědi se v nich pohybuje kolem 1 %. Vytěžená ruda se proto nejprve drtí a koncentruje, čímž obsah mědi stoupne na 15 až 20 %. [185] => [186] => Výroba mědi ze sulfidických rud probíhá ve třech základních krocích. Třetí krok se však postupem času změnil a dnes se již nevyužívá ani německého pochodu pražně-redukčního, ani anglického pochodu pražně-reakčního. [187] => [188] => 1. Pražení je první základní krok, jehož podstatou je odstranění co možná největšího podílu [[síra|síry]] z rudy a převedení co možná největšího podílu [[sulfidy|sulfidů]] na [[oxidy]]. Oxidy [[arsen|arzénu]] a [[antimon]]u při pražení vytěkají. Když klesne obsah síry v rudě natolik, že na jeden atom mědi připadá přibližně jeden atom síry, následuje druhý krok. [189] => [190] => : Cu2S + 2 O2 → 2 CuO + SO2 [191] => [192] => 2. Tavení na měděný lech (kamínek) probíhá v šachtových nebo plamenných pecích za přidání [[koks]]u a struskotvorných přísad (nejčastěji [[oxid křemičitý]]) při teplotě 1400 °C, aby se odstranil [[sulfid železnatý]] FeS. Při tomto pochodu přechází [[oxid měďnatý]], vzniklý v minulém kroku, opět v sulfid a sulfid železnatý reaguje s oxidem křemičitým na [[křemičitan železnatý]], který tvoří [[struska|strusku]]. [[Sulfid měďný]], který při reakci vzniká, se spolu s dalšími sloučeninami usazuje na dně taveniny jako měděný lech neboli kamínek. Po odstranění velkého podílu sulfidu železnatého z rudy následuje třetí krok. [193] => [194] => : 2 CuO + FeS + C + SiO2 → Cu2S + FeSiO3 + CO [195] => [196] => 3. Zpracování měděného lechu na surovou měď se dnes výhradně provádí dmýcháním v konvertoru; tato metoda je označována jako pražení s dmýcháním nebo besemerace mědi (jejím vynálezcem byl [[Henry Bessemer]]). Tento způsob výroby spočívá v kombinaci pochodu pražně-redukčního a pochodu pražně-reakčního. Roztavený měděný lech se vlije do konvertoru se zásaditou nebo kyselou vyzdívkou podle toho, zda ruda obsahuje zásadité nebo kyselé přísady, a vhání se stlačený vzduch. Zbytky sulfidu železnatého přecházejí na oxid a vytvářejí tak strusku. Poté probíhá oxidace sulfidu měďného na oxid měďnatý, který se energicky redukuje se sulfidem měďným na kovovou měď. [197] => [198] => : 2 Cu2O + Cu2S → 6 Cu + SO2 [199] => [200] => Oxidické měděné rudy lze zpracovávat na kov přímou redukcí koksem za vysoké teploty, častěji se však přidávají k sulfidickým rudám mědi, kde tyto rudy působí oxidačně a urychlují tak redukci sulfidu na oxid, popřípadě na kov při vhodně zvoleném poměru. [201] => [202] => : 2 Cu2O + Cu2S → 6 Cu + SO2 [203] => [204] => Surová měď, tzv. černá měď, se čistí [[elektrolýza|elektrolyticky]]. Anodou je surová měď, jako [[elektrolyt]] se používá kyselý roztok [[síran měďnatý|síranu měďnatého]] CuSO4 a [[katoda|katodu]] tvoří čistá měď. Nečistoty, které se hromadí v okolí anody jako anodické kaly, jsou cenným zdrojem [[stříbro|stříbra]], [[zlato|zlata]] a dalších těžkých kovů. [205] => [206] => == Použití == [207] => Měď se nevyužívá jen v čisté podobě, ale ze 45% také ve [[Slitina|slitinách]], např. [[bronz]]u nebo [[mosaz]]i. [208] => [209] => === Čistý kov === [210] => [[Soubor:Kupra tubo.jpg|vpravo|náhled|Měděná trubka pro rozvod plynů]] [211] => 1. Čistá měď nalézá uplatnění pro svoji odolnost vůči [[koroze|korozi]], protože se na vzduchu působením atmosférické vlhkosti a [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] rychle pokryje tenkou souvislou vrstvičkou nazelenalého zásaditého [[uhličitan měďnatý|uhličitanu měďnatého]] (CuCO3 . Cu(OH)2) ([[měděnka]])) který ji účinně chrání proti další korozi. Vzhledem k dnešnímu znečištěnému ovzduší však chemická reakce zabarví měď do hněda. Pokud bychom chtěli historickou zelenou patinu, musí se měď ještě potřít zvláštní směsí, jejíž složkou je [[Amoniak|čpavek]]. [212] => [213] => Měď se používá např. pro: [214] => [215] => * [[Střešní krytina|střešní krytiny]] – vzhledem k vysokým nákladům především pro pokrývání střech chrámů, věží, historických staveb a podobně; [216] => * materiál pro odolné [[okap]]y a střešní doplňky; [217] => * trubice pro rozvody technických plynů (s výjimkou [[ethyn|acetylenu]], který tvoří s mědí acetylid a materiál pak rychle koroduje); [218] => * ražbu mincí. [219] => [220] => 2. Vysoká [[elektrická vodivost]] se uplatňuje při výrobě: [221] => * elektrických vodičů jak pro průmyslové aplikace ([[elektromotor]]y, elektrické generátory apod.), tak i pro rozvody elektrické energie v bytech apod.; [222] => * elektronických součástek, např. [[integrovaný obvod|integrovaných obvodů.]] [223] => [224] => 3. Vynikající [[tepelná vodivost]] mědi se uplatní při výrobě: [225] => * kotlů a zařízení pro rychlý a bezeztrátový přenos tepla; [226] => * [[chladič]]ů, např. v počítačích, automobilech a průmyslových zařízeních; [227] => * kuchyňského nádobí; [228] => * [[klempíř]]ství – chceme-li měď pájet (nebo také letovat) cínem, musíme budoucí spoj připravit potřením kyselinou chlorovodíkovou, převařenou se zinkem; do otevřené nádobky nalijeme kyselinu a vkládáme do ní zinek tak dlouho, až přestane reagovat; získáme tak chlorid zinečnatý (nemáme-li zinek, lze v nouzi použít i kousky pozinkovaného plechu, trvá to však dlouho); [229] => * z historie: nahrazování mědi hliníkem v elektrotechnice zavedli Němci za 2. svět. války, když neměli přístup k mědi; Pracovní vlaky jezdily od nádraží k nádraží a všude sbíraly měděné dráty a vyměňovaly je za hliníkové; po válce v Československu byly v prodeji dráty hliníkové i měděné, měděné však byly mnohem dražší, proto lidé i podniky používali nadále dráty hliníkové (měď musel komunistický režim kupovat za převoditelné měny). [230] => [231] => === Bronz === [232] => [[Soubor:Freer 005.jpg|vpravo|náhled|bronzová nádoba]] [233] => Patrně nejvýznamnější [[Slitina|slitinou]] mědi je [[bronz]]. O jeho významu hovoří již skutečnost, že dal jméno dlouhému období prehistorie a rané historie lidstva ([[doba bronzová]]), sportovci za třetí umístění dostávají [[bronzová medaile|bronzové medaile]] atd. [234] => [235] => Nejznámějším bronzem je slitina mědi s [[cín]]em. Pod pojmem bronz však rozumíme slitinu mědi s jakýmkoliv prvkem mimo [[zinek]] (taková slitina se nazývá [[mosaz]]). [236] => [237] => Přídavek cínu do kovové mědi odstraňuje její hlavní nedostatek pro výrobu prakticky použitelných nástrojů – malou [[tvrdost kovů|tvrdost]]. Přitom zůstává zachována vysoká odolnost proti korozi a relativně snadná opracovatelnost. V době bronzové sloužil tento kov jak pro výrobu zbraní, tak pro zhotovování celé řady nástrojů pro řemeslnou výrobu a domácnost i dekorativních předmětů. Existuje dokonce teorie, že k přechodu na daleko obtížněji vyrobitelné [[železo]] nedošlo pro lepší vlastnosti železa, ale kvůli vyčerpání snadno těžitelných cínových rud. Z cínového bronzu se vyrábějí součásti [[spínač]]ů, [[sběrný kroužek|sběrné kroužky]], [[elektrický kontakt|kontaktní]] segmenty apod. [238] => [239] => I v současné době má bronz mimořádný význam. Existují stovky slitin tohoto typu, z nichž mnohé obsahují kromě mědi a cínu řadu dalších kovů, např. [[nikl]]u ([[dělovina]], [[odporový vodič|odporové vodiče]], [[termoelektrický článek|termoelektrické články]]), [[mangan]]u, [[olovo]]a, [[beryllium|beryllia]], [[hliník]]u (součástky odolné vyšším teplotám) i nekovů ([[fosfor]], [[křemík]]). [240] => [241] => Praktické využití bronzu je spojeno především s jejich vysokou odolností proti korozi, přestože jeho cena je výrazně vyšší než cena železa nebo [[ocel]]i. Z bronzu se vyrábějí kovové součástky čerpadel, která pracují s vysokými tlaky v agresivním prostředí, kluzná [[ložisko|ložiska]], pružinová péra a velmi často součásti [[loď|lodí]] a [[ponorka|ponorek]], protože velmi dobře odolávají působení [[mořská voda|mořské vody]]. Stejně jako v minulosti je pak bronz materiálem pro zhotovení soch, pamětních desek a mincí, medailí a podobných předmětů. [242] => [243] => === Mosaz === [244] => [[Soubor:Trumpet in b german.jpg|vpravo|náhled|hudební nástroj vyrobený z mosazi]] [245] => Slitina mědi se [[zinek|zinkem]] se nazývá [[mosaz]]. Mosaz obsahuje optimálně 32% zinku (maximálně 42%). Existují stovky různých mosazí, jejichž přesné složení je dáno mezinárodními normami a liší se od sebe mechanickými vlastnostmi ([[Tvrdost kovů|tvrdost]], [[Pevnost (fyzika)|pevnost]], mechanická opracovatelnost atd.), bodem tání a zpracovatelností litím (možností odlévání). [246] => [247] => Běžná mosaz je poměrně měkká slitina jasně zlatavé barvy s poměrně nízkou chemickou odolností vůči kyselinám a louhům. Proti působení atmosférických vlivů je však mosaz značně odolná. [248] => [249] => Používá se často k výrobě hudebních nástrojů a dekorativních předmětů, zhotovují se z ní součásti pro vybavení koupelen a drobné bytové doplňky a slouží také k výrobě [[bižuterie]] jako tzv. kočičí zlato. Díky vizuální podobnosti se [[zlato|zlatem]] se mohou vyskytnout i pokusy o úmyslnou záměnu a oklamání důvěřivého zákazníka. Poměrně časté jsou případy, kdy většina předmětu (např. ozdobný masivní řetízek) je vyrobena z mosazi a pouze na povrchu pozlacena. Při testu na kameni ([[buližník]]) nebo metodou rentgenové [[fluorescence]] se pak předmět jeví jako skutečně zlatý, protože se v obou případech zkouší pouze povrch. [250] => [251] => V současné době existují i způsoby [[elektrolýza|elektrolytického]] vylučování mosazných vrstev na kovový podklad a tohoto elektrolytického pomosazení se využívá k povrchové protikorozní ochraně především [[železo|železných]] předmětů. [252] => [253] => === Klenotnické, dentální a mincovní slitiny === [254] => Zlaté klenotnické slitiny obsahuji kromě zlata nejčastěji [[stříbro]] a měď, můžeme v nich však nalézt i zinek, [[nikl]], [[palladium]] a další kovy. Hlavním důvodem pro výrobu zlatých šperků ze slitin je velmi malá mechanická odolnost čistého zlata (měkkost, snadný otěr). Přídavky doprovodných kovů zvyšují tvrdost slitiny a mohou mít i estetický efekt. Měď se ve zlatých klenotnických materiálech vyskytuje v rozmezí 0 – 30 % a podle jejího obsahu je možno docílit i zvoleného barevného odstínu slitiny od zářivě žluté až po téměř červenou. [255] => [256] => Stříbrné šperky jsou obvykle vyráběny ze slitin stříbra s mědí, v nichž obsah mědi činí 3 – 10 %. Důvodem je opět větší mechanická odolnost slitiny oproti čistému stříbru a navíc větší odolnost vůči korozi atmosférickými plyny s obsahem [[síra|síry]] ([[oxid siřičitý]], [[sulfan]]…). [257] => [258] => [[Dentální slitiny]], používané pro výrobu zubních náhrad, musí být především zdravotně nezávadné, tedy odolné proti korozi materiálu v chemicky poměrně silně agresivním prostředí ústní dutiny. K jejich výrobě se proto používají především drahé kovy jako [[zlato]], [[stříbro]], [[palladium]], [[platina]] nebo [[iridium]] a další kovy jako měď, zinek, [[cín]], [[antimon]] nebo [[indium]] mají za účel upravit mechanické vlastnosti slitiny, např. tvrdost a opracovatelnost. [259] => [260] => Jiným typem dentální slitiny, používané pro zubní výplně, jsou dentální [[amalgámy]]. Tyto materiály obvykle tvoří slitina stříbra, mědi a cínu, která je velmi jemně rozmělněna. Před vlastním úkonem v zubní ordinaci se k definovanému množství této směsi přidá elementární [[rtuť]], která během několika minut vytvoří velmi pevnou a chemicky odolnou slitinu – amalgám. Proto je velmi důležité, aby zubní lékař vyplnil dutiny v zubu amalgámem v relativně krátké době po smíchání, kdy je směs ještě tvárná. [261] => [262] => Pro mincovní kovy se slitiny mědi s niklem a zinkem používají k ražbě mincí s vyšší nominální hodnotou právě pro poměrně vysokou cenu čisté mědi. Přísady mědi zde mají účel upravit zbarvení slitiny do žluta až červena a zároveň zvyšují korozní odolnost [[mince]]. [263] => [264] => == Sloučeniny == [265] => Ve sloučeninách se měď vyskytuje především v mocenstvích Cu1+ a Cu2+, vzácně i Cu3+ a ve velmi nestabilních sloučeninách Cu4+. Nejstálejší jsou sloučeniny Cu2+, které mají obvykle modrou nebo zelenou barvu. Sloučeniny Cu1+ svým chemickým chováním připomínají soli stříbrné, zatímco sloučeniny Cu3+ jsou mimořádně nestálé a za běžných podmínek se samovolně rozkládají. [266] => [267] => === Anorganické sloučeniny === [268] => ==== Sloučeniny měďné Cu1+ ==== [269] => [[Soubor:CopperIoxide.jpg|vpravo|náhled|Oxid měďný Cu2O]] [270] => [[Soubor:Copper(I)-chloride-sample.jpg|vpravo|náhled|Chlorid měďný CuCl]] [271] => [[Soubor:Copper(I) iodide.jpg|vpravo|náhled|Jodid měďný CuI]] [272] => [273] => Jsou látky často špatně rozpustné nebo úplně nerozpustné ve vodě. Soli jsou nejčastěji v bezvodém stavu bílé a v hydratovaném barevné; některé tvoří komplexní sloučeniny, které jsou nejčastěji bezbarvé. [274] => [275] => [[Oxid měďný]] Cu2O je červená až černohnědá jemně práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Ve vodě se však rozpouští v prostředí amoniaku a koncentrovaného roztoku halogenovodíkové kyseliny za vzniku komplexních sloučenin. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[kuprit]]. Působením zředěných kyslíkatých kyselin dojde k autooxidaci oxidu měďného za vzniku měďnaté soli a mědi. [[Oxid měďný]] se uplatňuje při barvení ve sklářství a keramice na červeno, do barev k nátěru dna lodí a slouží také k hubení škůdců. [[Oxid měďný]] se připravuje přidáním [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] a [[Glukóza|hroznového cukru]] k roztoku měďnaté soli nebo [[Fehlingův roztok|Fehlingovu roztoku]]. [276] => [277] => [[Chlorid měďný]] CuCl je v čerstvém stavu bílý prášek nerozpustný ve vodě, který na vlhkém vzduchu nabíhá rychle do zelena. Chlorid měďný vytváří komplexní, adiční i podvojné sloučeniny. Připravuje se zahříváním měděných hoblin v koncentrované [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přídavku malého množství [[chlorečnan draselný|chlorečnanu draselného]]. Může se také připravit redukcí [[chlorid měďnatý|chloridu měďnatého]] [[kyselina siřičitá|kyselinou siřičitou]]. [278] => [279] => [[Bromid měďný]] CuBr je žlutozelená krystalická látka, nerozpustná ve vodě, která tvoří adiční a komplexní sloučeniny. Připravuje se tepelným rozkladem [[bromid měďnatý|bromidu měďnatého]]. [280] => [281] => [[Jodid měďný]] CuI je v čistém stavu bílý prášek, který se přimíšením [[Jod|jódu]] barví do hněda až černa; je nerozpustný ve vodě. V roztocích tvoří adiční a komplexní sloučeniny. Připravuje se zahříváním mědi s [[jod|jódem]] a horkou koncentrovanou [[kyselina jodovodíková|kyselinou jodovodíkovou]] nebo smíšením alkalického [[Jodidy|jodidu]] s roztokem měďnaté soli a přídavkem [[oxid siřičitý|oxidu siřičitého]] nebo [[thiosíran sodný|thiosíranu sodného]]. [282] => [283] => [[Kyanid měďný]] CuCN je bílý prášek, nerozpustný ve vodě a zředěných kyselinách. Rozpouští se v koncentrovaných kyselinách, amoniaku a roztocích amonných solí za vzniku komplexních sloučenin. Připravuje se reakcí [[Kyanid draselný|kyanidových]] iontů s měďnatými kationty, přičemž se zprvu vzniklý [[kyanid měďnatý]] rozkládá na [[dikyan]] a [[kyanid měďný]]. [284] => [285] => [[Rhodanid měďný]] CuSCN je bílý prášek, ve vodě a kyselinách za chladu nerozpustný. V nadbytku rhodanidu se rozpouští za vzniku komplexní sloučeniny. Rhodanid měďný dokáže adovat amoniak, který se však opět snadno odštěpuje. [[Rhodanid měďný]] se připravuje reakcí měďnaté soli s [[Thiokyanatan|rhodanidovými]] anionty za přítomnosti redukčního činidla. [286] => [287] => [[Siřičitan měďný]] Cu2SO3 je bílý prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v roztoku [[kyselina siřičitá|kyseliny siřičité]]. V roztoku vytváří málo stabilní podvojné a komplexní sloučeniny, většinou rozpustné. Siřičitan měďný se připravuje zaváděním [[oxid siřičitý|oxidu siřičitého]] do roztoku [[octan měďnatý|octanu měďnatého]], silně okyseleného [[kyselina octová|kyselinou octovou]]. [288] => [289] => [[Sulfid měďný]] Cu2S je tmavě olověně šedý krystalický prášek, nerozpustný ve vodě. V přírodě se nachází jako nerost [[chalkocit]]. Sulfid měďný vede dobře [[elektrický proud]], avšak poněkud hůře než [[sulfid měďnatý]]. Sulfid měďný vytváří podvojné i komplexní sloučeniny, většinou rozpustné ve vodě. Lze jej získat žíháním sulfidu měďnatého v proudu [[vodík]]u za malého přidání síry. [290] => [291] => ==== Sloučeniny měďnaté Cu2+ ==== [292] => [[Soubor:CopperIIoxide.jpg|vpravo|náhled|Oxid měďnatý CuO]] [293] => [[Soubor:Copper(II) chloride dihydrate.jpg|vpravo|náhled|Chlorid měďnatý CuCl2]] [294] => [[Soubor:CuSO4.5H2O.jpg|vpravo|náhled|Síran měďnatý CuSO4 – modrá skalice]] [295] => [[Soubor:Copper(II)-nitrate-trihydrate-sample.jpg|vpravo|náhled|Dusičnan měďnatý Cu(NO3)2]] [296] => [[Soubor:Basic copper(II) carbonate.jpg|vpravo|náhled|Uhličitan měďnatý CuCO3]] [297] => [298] => Jsou to látky ve vodě většinou dobře rozpustné a ve vodě se ve velmi malém množství hydrolyticky štěpí. Hydratované měďnaté ionty jsou blankytně modré a v bezvodém stavu jsou měďnaté sloučeniny často bezbarvé, některé však i barevné. [299] => [300] => [[Oxid měďnatý]] CuO je tmavohnědý, ve vodě nerozpustný prášek. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[tenorit]]. Používá se k barvení [[sklo|skla]] a [[smalt]]ů na zeleno, modro nebo červeno a v keramickém průmyslu k přípravě [[Email (barva)|emailů]] pro zdobení [[keramika|keramiky]]. Také se využívá v kupronových článcích jako [[depolarizátor]], v organické elementární analýze jako oxidační činidlo a v [[lékařství]] v mastech. [[Oxid měďnatý]] vzniká tepelným rozkladem [[hydroxid měďnatý|hydroxidu měďnatého]], [[dusičnan měďnatý|dusičnanu měďnatého]] nebo [[uhličitan měďnatý|uhličitanu měďnatého]], nebo také zahříváním mědi. [301] => [302] => [[Hydroxid měďnatý]] Cu(OH)2 je modrá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Při zahřívání se rozkládá na [[oxid měďnatý]] a vodu. Čerstvě sražený [[hydroxid měďnatý]] se rozpouští v alkalických hydroxidech za vzniku komplexních sloučenin [[hydroxoměďnatany|hydroxoměďnatanů.]] Také se rozpouští v roztoku amoniaku na tmavěmodrý roztok, přičemž vzniká komplexní sloučenina, známá jako [[Schweizerovo činidlo]] (viz níže). [[Hydroxid měďnatý]] se připravuje srážením rozpustných měďnatých solí rozpustným alkalickým [[hydroxidy|hydroxidem]]. [303] => [304] => [[Fluorid měďnatý]] CuF2 je v hydratovaném stavu světle modrá krystalická látka a v bezvodém stavu bílý krystalický prášek, málo rozpustný ve studené vodě a horkou vodou se rozkládá na zásaditý [[Fluoridy|fluorid]]. Připravuje se rozpouštěním [[uhličitan měďnatý|uhličitanu měďnatého]] nebo [[hydroxid měďnatý|hydroxidu měďnatého]] v nadbytku [[kyselina fluorovodíková|kyseliny fluorovodíkové]] nebo přímým slučováním mědi s [[fluor]]em. [305] => [306] => [[Chlorid měďnatý]] CuCl2 je v bezvodém stavu temně hnědá roztékavá hmota a v podobě dihydrátu blankytně modrá krystalická látka, která se stopami vody barví zeleně. Rozpouští se dobře ve vodě, [[Ethanol|etanolu]], [[aceton]]u a [[pyridin]]u. Roztok koncentrovaného chloridu měďnatého je temně hnědý, při zřeďování přechází přes zelenou až do modré barvy. V koncentrovaných roztocích chloridu měďnatého lze připravit komplexní (viz níže), podvojné i adiční sloučeniny. Koncentrovaný vodný roztok dokáže adovat velká množství [[oxid dusnatý|oxidu dusnatého]], který se při zřeďování uvolňuje. [[Chlorid měďnatý]] se připravuje rozpouštěním [[uhličitan měďnatý|uhličitanu měďnatého]] nebo [[hydroxid měďnatý|hydroxidu měďnatého]] v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]]. [307] => [308] => [[Bromid měďnatý]] CuBr2 tvoří v bezvodém stavu lesklé černé krystaly, v hydratované podobě hnědavě zelené krystaly. Ve vodném roztoku lze získat adiční, podvojné i komplexní sloučeniny. Bromid měďnatý se připravuje rozpouštěním [[uhličitan měďnatý|uhličitanu měďnatého]] nebo [[hydroxid měďnatý|hydroxidu měďnatého]] v [[kyselina bromovodíková|kyselině bromovodíkové]]. [309] => [310] => [[Jodid měďnatý]] CuI2 vzniká pouze jako přechodný produkt při reakci rozpustné měďnaté soli s rozpustným alkalickým [[Jodidy|jodidem]]. Jodid měďnatý se po chvíli rozkládá za vzniku [[jodid měďný|jodidu měďného]] a [[jod|jódu]]. Stálejší jsou adiční a podvojné soli. [311] => [312] => [[Síran měďnatý]], krystalizující z vodného roztoku jako pentahydrát CuSO4.5 H2O neboli [[Chalkantit|modrá skalice]], je blankytně modrá krystalická látka, dobře rozpustná ve vodě. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[chalkantit]]. Opatrným zahříváním lze krystalickou vodu odstranit a vzniká bezvodá sůl CuSO4, která má bílou barvu. Velmi ochotně přijímá vodu zpět, čehož lze využít k sušení některých nepolárních organických rozpouštědel, v nichž je síran měďnatý prakticky nerozpustný. V roztoku vytváří snadno adiční a podvojné sloučeniny. Díky své dobré rozpustnosti ve vodě je využíván pro výrobu [[galvanická lázeň|galvanických lázní]] pro proudové poměďování. Protože soli Cu2+ obecně jsou silně [[fungicid]]ní (hubí [[houby]] a [[plíseň|plísně]]), používají se přípravky s vysokým podílem modré skalice k ošetřování zemědělských plodin nebo osiva na ochranu proti houbovým a plísňovým [[Infekční onemocnění|infekcím]]. [[Chalkantit|Modrá skalice]] se vyrábí rozpouštěním měděných odpadků v horké koncentrované [[kyselina sírová|kyselině sírové]] nebo ve zředěné kyselině sírové za přístupu [[vzduch]]u. [313] => [314] => [[Dusičnan měďnatý]] krystaluje jako hexahydrát Cu(NO3)2. 6 H2O v modrých krystalcích, bezvodý je bezbarvý s poněkud nazelenalým nádechem, ve vodě je dobře rozpustný. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[gerhardtit]]. Roztoky dusičnanu měďnatého se používají k úpravě povrchu železných slitků ([[moření]]) před dalším zpracováním. Dusičnan měďnatý se připravuje rozpouštěním [[uhličitan měďnatý|uhličitanu měďnatého]] nebo [[hydroxid měďnatý|hydroxidu měďnatého]] v [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]]. [315] => [316] => [[Uhličitan měďnatý]] CuCO3 není znám v čistém stavu, ale pouze ve své zásadité podobě. Ve vodě je nerozpustný, ale rozpouští se ve zředěných kyselinách. V přírodě se vyskytuje v podobě nerostů [[malachit]]u a [[azurit]]u. V roztoku vytváří podvojné sloučeniny. Zásadité uhličitany měďnaté se používají jako malířské barvy, do modrých světlic v ohněstrůjství a v barvířství. Zásadité [[uhličitany]] měďnaté se vyrábějí srážením roztoků měďnatých solí alkalickými uhličitany, přičemž se vždy určitá část uhličitanu měďnatého rozkládá na [[hydroxid měďnatý]]. [317] => [318] => [[Rhodanid měďnatý]] Cu(SCN)2 je černá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Ve vodě snadno vytváří rozpustné podvojné, adiční i komplexní sloučeniny. Velmi dobře se rozpouští v roztoku [[amoniak]]u. Rhodanid měďnatý se připravuje srážením roztoku měďnaté soli roztokem [[kyselina rhodanovodíková|kyseliny rhodanovodíkové]] nebo alkalického [[Thiokyanatan|rhodanidu]]. [319] => [320] => [[Sulfid měďnatý]] CuS je černá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě a zředěných kyselinách; na vzduchu se částečně oxiduje na [[síran měďnatý]]. V přírodě se nachází jako nerost [[covellin]]. Sulfid měďnatý vede dobře [[elektrický proud]]. V prostředí oxidačních činidel, jako je [[peroxid vodíku]], přechází na síran měďnatý. Sulfid měďnatý lze získat přiváděním [[sulfan]]u do roztoku měďnaté soli. [321] => [322] => [[Oxychlorid měďnatý]] (CuCl2·3Cu(OH)2) je účinnou látkou chemického postřiku [[kuprikol]]u, který je v České republice registrován jako [[fungicid]]. Jde o látku zdraví i životnímu prostředí škodlivou. Při jeho tepelném rozkladu může docházet k uvolňování [[chlorovodík]]u a dalších toxických látek. [323] => [324] => Analyticky využitelná je redukce iontu Cu2+ v alkalickém prostředí redukujícími sacharidy neboli [[sacharidy]] obsahujícími volný poloacetalový hydroxyl (všechny monosacharidy, laktóza, maltóza aj.). V přítomnosti těchto sloučenin skýtá alkalický roztok měďnaté soli – Fehlingovo činidlo – červenohnědou sraženinu oxidu měďného Cu2O, zatímco sacharidy neobsahující volný poloacetalový hydroxyl (neredukující sacharidy, např. sacharóza) tuto reakci neposkytují. [325] => [326] => ==== Sloučeniny mědité Cu3+ ==== [327] => Sloučenin trojmocné mědi je známo velmi málo. První připravená sloučenina byla roku 1921 [[oxid měditý]]. Je to granátově červený prášek, který se podařilo získat působením [[peroxodisíran draselný|peroxodisíranu draselného]] na čerstvě sražený [[hydroxid měďnatý]]. [[Oxid měditý]] je kyselé povahy a tvoří s [[hydroxidy]] červené [[hydroxoměditany]] s obecným vzorcem MI[Cu(OH)4], které se vodou i na vzduchu rozkládají. Roku 1949 se podařilo připravit fluorosůl trojmocné mědi K3[CuF6]. Roku 1951 se podařilo připravit také [[měditany]] KCuO2 a Ba(CuO2)2. Poté bylo připraveno ještě několik dalších sloučenin, žádná z nich však nemá praktický význam, neboť se na [[vzduch]]u rozkládají. [328] => [329] => === [[Komplexní sloučeniny]] === [330] => {{Názvosloví koordinačních sloučenin/Starý název}} [331] => ==== Oxidační stav IV (d7) ==== [332] => Komplexní sloučeniny CuIV nejsou stabilní na vzduchu, a proto nemají praktický význam (např. Cs2[CuIVF6]). [333] => [334] => ==== Oxidační stav III (d8) ==== [335] => Komplexy mědi v oxidačním čísle III jsou neobyčejně náchylné k redukci. Účastní se však některých biologických dějů. Působením [[fluor]]u na směs 3 dílů [[chlorid draselný|chloridu draselného]] a 1 dílu [[chlorid měďný|chloridu měďného]] vzniká zelený paramagnetický hexafluoroměditan draselný K3[CuF6]. Je jediným vysokospinovým komplexem CuIII a snadno se redukuje. Ostatní komplexy jsou nízkospinové diamagnetické a většinou mají čtvercovou koordinační sféru. [336] => [337] => ==== Oxidační stav II (d9) ==== [338] => Jednoduché soli tvoří téměř se všemi anionty, pouze s CN− a I− tvoří kovalentní sloučeniny. V roztocích je přítomen modrý hexaaquaměďnatý kationt [Cu(H2O)6]2+. Technicky nejdůležitější solí je [[Chalkantit|modrá skalice]] CuSO4·5H2O. Se šesti molekulami vody krystaluje pouze chloristan a dusičnan (častější je však trihydrát). [339] => [340] => Koordinační čísla u mědi jsou 4, 5 a 6. Nejčastěji tvoří tetraedrické uspořádání. Komplexy s [[fluor]]em a vodou jsou však oktaedrické. Měď díky svému uspořádání valenčních elektronů nedokáže vytvářet pravidelný oktaedr, a proto je oktaedr deformován. Komplexní sloučeniny tvoří přednostně s [[dusík]]atými ligandy, zejména s [[amoniak|amoniakem]], než s [[kyslík]]atými ligandy, například [[voda|vodou]]. [341] => [342] => Amoniakáty mědi vznikají reakcí měďnatých solí s [[amoniak]]em. Nejčastější je tetraamminměďnatý ion [Cu(NH3)4]2+ intenzivně fialové barvy. Existuje však i amminměďnatý ion [Cu(NH3)]2+, diamminměďnatý ion [Cu(NH3)2]2+, triamminměďnatý [Cu(NH3)3]2+ a pentaamminměďnatý ion [Cu(NH3)5]2+, které jsou však méně běžné. Tato reakce se v [[analytická chemie|analytické chemii]] používá jako důkaz přítomnosti iontu Cu2+ v roztoku. Takové komplexní sloučeniny mědi mohou být připraveny i jako pevné krystalické látky. [343] => [344] => [[Schweizerovo činidlo]], hydroxid tetraamminměďnatý [Cu(NH3)4](OH)2, je tmavě modrá, rozpustná krystalická látka. Roztok rozpouští [[Celulóza|celulózu]], čehož se využívá při výrobě hedvábí. Připraví se přidáním roztoku [[amoniak]]u k čerstvé sraženině [[hydroxid měďnatý|hydroxidu měďnatého]] nebo působením roztoku amoniaku s trochou [[chlorid amonný|chloridu amonného]] na měď za přístupu [[vzduch]]u. [345] => [346] => Měďnaté ionty halogenidů vytvářejí v koncentrovaném roztoku s jinými koncentrovanými roztoky alkalických halogenidů acidokomplexy a dokonce i acidokyseliny – [[acidoměďnatany]]. Takové roztoky mají často hnědožlutou, hnědou až černou barvu a při zředění se komplexy rozkládají. Tyto komplexní látky lze získat v krystalickém stavu jako silně hygroskopické látky, které jsou v bezvodém stavu žluté až hnědé a v hydratované podobě světle modré až zelené. [347] => [348] => Měďnatý kation vytváří komplexní sloučeniny s některými organickými látkami jako jsou [[glycerin]], [[sacharidy]] nebo [[kyselina vinná]]. Ve všech těchto sloučeninách měď nahrazuje vodíkový kation v [[hydroxidy|hydroxidových]] skupinách a váže se místo něho. Tyto sloučeniny vážou měď tak pevně, že v roztoku již nejsou žádné další měďnaté ionty přítomny. [[Fehlingovo činidlo]], které se používá jako důkaz redukujících cukrů, se skládá z [[Chalkantit|modré skalice]], [[Seignettova sůl|Seignettovy soli]] KNa[C4H4O6]·4H2O (tetrahydrát vinanu draselno-sodného) a [[hydroxid draselný|hydroxidu draselného]]. [349] => [350] => [[Kyanid měďnatý]] není znám v čistém stavu, ale komplexní sloučeniny, tedy [[kyanoměďnatany]], se podařilo v čistém stavu připravit. Jsou to bílé krystalické látky, dobře rozpustné ve vodě s obecným vzorcem M2I[Cu(CN)4]. [351] => [352] => ==== Nižší oxidační stavy ==== [353] => Komplexy v oxidačním stavu CuI jsou ve vodě nestálé, avšak některé mohou být stabilizovány. Komplexy v oxidačním stavu Cu0 vytváří měď především s [[oxid uhelnatý|oxidem uhelnatým]]; jsou to organokovové sloučeniny. [354] => [355] => === Organické sloučeniny === [356] => [[Soubor:Copper(II)-acetate.jpg|náhled|vpravo|Octan měďnatý – (CH3COO)2Cu]] [357] => [358] => [[Octan měďný]] CuC2H3O2 je bílá krystalická látka, nerozpustná ve vodě, na vzduchu stabilní, ale ve vodě se rozkládá. Připravuje se přikapáváním [[síran hydroxylaminia|síranu hydroxylaminia]] do horkého roztoku [[octan měďnatý|octanu měďnatého]] a [[octan amonný|octanu amonného]], vzniklá směs se poté okyselí velkým množstvím [[kyselina octová|kyseliny octové]] a vyloučí se [[octan měďný]]. [359] => [360] => [[Šťavelan měďný]] Cu2C2O4 je bílá krystalická látka, nerozpustná ve vodě. Připravuje se přidáním [[kyselina šťavelová|kyseliny šťavelové]] do roztoku [[chlorid měďný|chloridu měďného]] v koncentrované [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] jako sraženina. [361] => [362] => [[Octan měďnatý]] Cu(C2H3O2)2 je temně modrozelená krystalická látka, rozpustná ve vodě. Zásaditý octan měďnatý se označuje jako [[měděnka]]. Octan měďnatý v roztoku vytváří podvojné sloučeniny. Získává se rozpouštěním [[oxid měďnatý|oxidu měďnatého]] v [[kyselina octová|kyselině octové]]. [363] => [364] => [[Šťavelan měďnatý]] CuC2O4 je světle modrá krystalická látka, nerozpustná ve vodě, rozpustná v silných kyselinách. Ve vodě vytváří rozpustné podvojné a adiční sloučeniny. [[Šťavelan měďnatý]] se připravuje srážením roztoků měďnatých solí roztokem [[kyselina šťavelová|kyseliny šťavelové]] nebo alkalického [[šťavelan]]u. [365] => [366] => == Biologický význam == [367] => [[Soubor:ARS copper rich foods.jpg|náhled|Potraviny bohaté na měď jako ústřice, hovězí a skopová játra, para ořechy, melasa, kakao a černý pepř. Dobré zdroje zahrnují také humra, ořechy a slunečnicová semínka, zelené olivy, avokádo a pšeničné otruby.]] [368] => Měď (podobně jako [[zinek]]) patří mezi prvky s významným vlivem na živý organismus, vyskytuje se v řadě [[enzym]]atických cyklů, nezbytných pro správnou funkci životních pochodů, a její přítomnost v potravě ovlivňuje zdravotní stav organizmu. Tyto enzymy například ovlivňují [[metabolismus]] sacharidů v organismu, ovlivňují tvorbu [[kost]]ní hmoty a krvetvorbu i funkci [[Nervová soustava|nervové soustavy]]. Na nižší organismy však působí jako silný jed. [369] => [370] => Kromě toho je měď centrálním kovem organokovové sloučeniny [[hemocyanin]]u, který u [[měkkýši|měkkýšů]] a některých [[členovci|členovců]] (např. [[krabi|krabů]]) funguje jako přenašeč [[kyslík]]u – analogie k [[hemoglobin]]u u teplokrevných živočichů. [371] => [372] => Denní dávka mědi v potravě by se měla pohybovat kolem 1 miligramu, ale ani dávky až k 0,1 gramu organismu neškodí. Potravinami bohatými na měď jsou např. [[játra]], [[kakao]], [[oříšek|ořechy]], [[houby]], korýši a měkkýši. [373] => [374] => Nedostatek mědi se projevuje [[chudokrevnost|anémií]] (chudokrevností), zpomalením duševního vývoje a zhoršením [[metabolismus|metabolismu]] cukrů. Dochází ke ztrátě pigmentů a vypadávání vlasů, poruše tvorby a ztrátě kvality kostí a vaziva. [375] => [376] => Přebytek mědi je u zdravých osob možný pouze po požití minimálně 250 [[Kilogram#Miligram|mg]] mědi současně. Při požití takového množství se měď již začíná projevovat jako jed a působí stejně jako jiné těžké kovy ([[olovo]], [[rtuť]], [[kadmium]] apod.), tedy jako nevratný inhibitor enzymů. Při požití v množství mezi 0,25–2 gramy může měď způsobit vážné zdravotní poruchy a vyvolat vážná onemocnění. Při požití mědi ve větším množství než 2 gramy může nastat akutní otrava mědí a smrt. Otravy mědí jsou však vzácné, protože měď má v potravě nepříjemnou chuť, která ji činí nepoživatelnou. K poškození zdraví při práci dochází zpravidla jen při inhalaci par nebo velmi jemného prachu. Projevuje se jako tzv. horečka slévačů (nevolnost, pálení v krku, kašel, třesavka, prudký vzestup teploty, odeznění během 21–36 hodin bez následků).{{Citace monografie [377] => | příjmení = Štork [378] => | jméno = Alois ed. et al. [379] => | příjmení2 = [380] => | jméno2 = [381] => | titul = Lékařské repetitorium [382] => | vydání = 4 [383] => | vydavatel = Avicenum [384] => | místo = Praha [385] => | rok vydání = 1982 [386] => | počet stran = 1968 [387] => | strany = 1315–1316, 1329 [388] => | isbn = [389] => }} [390] => [391] => Existuje také vzácná [[genetika|genetická]] porucha – [[Wilsonova choroba]], při níž tělo nedokáže měď správně zpracovat a ta se pak ukládá ve tkáních. Postižené děti trpí poškozením [[játra|jater]], [[demence|demencí]], [[křeč]]emi a třesem. [392] => [393] => == Odkazy == [394] => === Reference === [395] => [396] => [397] => === Literatura === [398] => * Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [399] => * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [400] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [401] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [402] => [403] => === Externí odkazy === [404] => * {{Commonscat|Copper}} [405] => * {{Wikicitáty|téma=Měď}} [406] => * {{Wikislovník|heslo=měď}} [407] => [408] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [409] => {{Autoritní data}} [410] => {{Portály|Chemie}} [411] => [412] => [[Kategorie:Měď| ]] [413] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [414] => [[Kategorie:Kovy]] [415] => [[Kategorie:Komodity]] [] => )
good wiki

Měď

Měď (chemická značka Cu, cuprum) je ušlechtilý kovový prvek načervenalé barvy, používaný člověkem již od pravěku: v pozdní době kamenné, zvané eneolit (též chalkolit, doba měděná) se začala měď těžit, tavit a zpracovávat vedle dosavadních kamenných industrií a předznamenala tak nástup doby bronzové. Do této doby (cca 3200 př.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'hydroxid měďnatý','uhličitan měďnatý','stříbro','zlato','vodík','síran měďnatý','Chalkantit','kyselina chlorovodíková','oxid siřičitý','oxid měďnatý','amoniak','kyslík'

Amoniak

Chalkantit

Kyslík

Stříbro

Vodík

Vodík je chemický prvek s chemickým symbolem H a atomovým číslem 1.

Zlato

Zlato je chemický prvek a vzácný kov.