Array ( [0] => 14961539 [id] => 14961539 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => M-teorie [uri] => M-teorie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''M-teorie''' je fyzikální teorie, která sjednocuje všechny konzistentní verze [[teorie superstrun]]. [[Edward Witten]] poprvé předpokládal existenci takové teorie na konferenci teorie strun na [[Univerzita Jižní Kalifornie|Univerzitě Jižní Kalifornie]] v roce 1995. Wittenovo sdělení spustilo příval výzkumných aktivit známých jako druhá superstrunová revoluce. Před Wittenovým oznámením identifikovali teoretičtí fyzikové pět verzí teorie superstrun. Ačkoli se tyto teorie zpočátku jevily jako velmi odlišné, ukázalo se, že tyto teorie spolu souvisí složitým a netriviálním způsobem. Fyzici zjistili, že zjevně odlišné teorie lze sjednotit matematickými transformacemi nazývanými S-dualita a T-dualita. Wittenova domněnka byla založena částečně na existenci těchto dualit a částečně na vztahu teorií strun k teorii pole zvané jedenáctirozměrná [[supergravitace]]. [1] => [2] => == Historie == [3] => Do roku 1984, tzv. první superstrunové revoluce, byla jediným kandidátem na [[teorie všeho|teorii všeho]] teorie 11-rozměrné [[supersymetrie|supersymetrické]] [[supergravitace]]. Jedenáct je minimální dimenze, ve které lze uvedenou lokálně [[symetrie|symetrickou]] teorii vytvořit. [[Teorie superstrun]] vzala supergravitaci její jedinečnost. Supergravitace nešla odvodit z žádné z pěti různých superstrunových teorií, ale v roce 1995, během tzv. druhé superstrunové revoluce, se ukázalo, že superstrunové teorie a supergravitaci lze propojit při limitním růstu vazební konstanty nade všechny meze do zobecňující 11-rozměrné M-teorie.http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/141189/PokrokyMFA_48-2003-4_2.pdf [4] => [5] => == Princip == [6] => {{Upravit část|poznámky=neecyklopedický styl}} [7] => Při růstu vazební konstanty v teoriích IIA a HE totiž vzniká makroskopická jedenáctá (desátá prostorová) dimenze. V prvním případě (jak ukázal E. Witten) je svinuta na kružnici o obvodu L a v druhém případě na úsečku o délce L. [[Limita]] obou teorií je tedy teorií v 11-rozměrném prostoru, která získala název ''M-teorie'', jejíž nízkoenergetickou aproximací je právě 11-rozměrná [[supergravitace]]. Tato jedenáctá dimenze je zcela neviditelná v poruchovém rozvoji, protože je to v podstatě rozvoj okolo. Název ''M-teorie'' se poprvé objevil až v říjnu 1995 a má svoji motivaci ve slovech ''mystérium'', ''magično'' či ''membrány'', protože pro M-teorii jsou podstatné stavy v podobě vícerozměrných membrán. [8] => [9] => Svinutí M-teorie na úsečku, je objevem Edwarda Wittena a našeho slavného krajana Petra Hořavy. Kalibrační [[grupa]] teorie HE se skládá z dvou stejných faktorů. Každá z těchto dvou grup žije jednom ze dvou desetirozměrných okrajů pásu jedenáctirozměrného časoprostoru. Petr Hořava pokračuje v pilné práci a přišel s úžasným návrhem na řešení záhady [[Kosmologická konstanta|kosmologické konstanty]]. Náš svět je podle něho vhodné popisovat v řeči M-teorie se šesti souřadnicemi svinutými na Calabi-Yauovu varietu a jednou souřadnicí svinutou na úsečku. Na jednom jejím okraji (tj. jednom okraji světa) žije grupa, která zodpovídá za narušení supersymetrie. Na druhém okraji žije ''naše'' grupa, narušená do grupy standardního modelu. Hořava ukázal, že lokálně všude (včetně okrajů světa) zůstává teorie supersymetrická, což by měl být důvod pro vymizení kosmologické konstanty. Svět se jeví supersymetrickým pozorovateli kratšímu, než je délka úsečky. Ovšem globálně teorie supersymetrická není, protože oba okraje světa požadují jiný skok parametru supersymetrické transformace. [10] => [11] => Další zajímavý princip pro M-teorii objevil E. Martinec a D. Kutasov. Zjistili, že všechny známé teorie strun je možné generovat pomocí tzv. (2,1) heterotických strun. Podobně, jako je obvyklá (1,0) heterotická teorie směsí vpravojdoucí 10D superstruny (1) a vlevojdoucí 26D bosonové struny (0), je (2,1) teorie směsí vpravojdoucí N=2 superstruny a vlevoujdoucí N=1 superstruny. Liší se v tom, že vede jen ke konečnému množství stavů, protože kritická dimenze N=2 strun je D=2 (obě souřadnice jsou ovšem jistým způsobem zdvojeny) a neobsahuje tedy žádné příčné polarizace. (Parametr N udává stupeň supersymetrie na světoploše. Kromě hodnot 0, 1, 2 s kritickými dimenzemi 26, 10, 2 se promýšlela i hodnota 4, která ovšem vede ke zcela nepoužitelné kritické dimenzi D=-2.) [12] => [13] => N=2 superstruna obsahuje dvě časové a dvě prostorové souřadnice. Kvůli skloubení s 9+1 souřadnicemi vlevojdoucími je třeba k nim přidat a poté zase odhodit 1+1 souřadnici. (2,1) teorie tedy generuje teorii pole ve 2+2 rozměrech. Takovou membránu s 2 časovými souřadnicemi nazvali autoři ''M-bránou''. Z 2+2 souřadnic se efektivně 0+1 nebo 1+1 odhodí, proto nám zbude teorie v 1+1 rozměrech (podle volby okrajových podmínek dostaneme různé teorie strun — bosonovou, teorii typu II, heterotickou apod.) nebo v 2+1 rozměrech, kandidát pro konzistentní teorii membrán. [14] => [15] => == Odkazy == [16] => [17] => === Reference === [18] => {{Překlad|en|M-theory|1148477510}} [19] => [20] => === Související články === [21] => * [[Gravitace]] [22] => * [[Časoprostor]] [23] => * [[Teorie superstrun]] [24] => [25] => === Literatura === [26] => * [[Brian Greene]]: Elegantní vesmír. Superstruny, skryté rozměry a hledání finální teorie, [[Mladá fronta]], Praha 2001, {{ISBN|80-204-0882-7}} [27] => * [[Michio Kaku]]: Paralelní světy – Putování stvořením, vyššími dimenzemi a budoucností vesmíru, {{ISBN|978-80-7203-847-3}} [28] => * [[Michio Kaku]]: Hyperprostor – Vědecká odysea paralelními vesmíry, zakřiveným prostorem a desátým rozměrem, {{ISBN|978-80-257-0013-6}} [29] => [30] => === Externí odkazy === [31] => * {{cs}} [http://www.scinet.cz/stitek/m-teorie M-teorie - výběr] [32] => * {{cs}} [https://web.archive.org/web/20160304140749/http://temp.ucl.cas.cz/clanky/clanek/id/1914 Holografický princip] [33] => * {{cs}} [https://web.archive.org/web/20160408182707/http://www.kolej.mff.cuni.cz/~lmotm275/RUZE/hologprn.htm Holografický princip - rezerva] [34] => * {{cs}} [http://www.scinet.cz/vesmir-pred-velkym-treskem.html Vesmír před velkým třeskem] [35] => * {{cs}} [http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/141189/PokrokyMFA_48-2003-4_2.pdf Sněníokvantovégravitaci] [36] => [37] => {{Autoritní data}} [38] => {{Portály|Fyzika}} [39] => [40] => [[Kategorie:Teoretická fyzika]] [] => )
good wiki

M-teorie

M-teorie je fyzikální teorie, která sjednocuje všechny konzistentní verze teorie superstrun. Edward Witten poprvé předpokládal existenci takové teorie na konferenci teorie strun na Univerzitě Jižní Kalifornie v roce 1995.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'supergravitace','Michio Kaku','Teorie superstrun','grupa','Mladá fronta','Brian Greene','Časoprostor','Gravitace','Kosmologická konstanta','symetrie','Limita','supersymetrie'

Časoprostor

Gravitace

Gravitace je jeden ze základních zákonných principů přírody, který popisuje vzájemné přitažlivé působení mezi hmotnými tělesy.

Grupa

Limita

Supergravitace

Supersymetrie

Symetrie

Symetrie je v matematice a fyzice základním pojmem, který se zabývá studiem opakovatelného vzoru nebo struktury.