Array ( [0] => 14658048 [id] => 14658048 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Malířství [uri] => Malířství [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Malířství je umělecká disciplína, která se zabývá tvorbou obrazů a vyjádřením myšlenek nebo vnějšího světa pomocí barev, linií a různých technik. Malířství se vyvíjelo po celou lidskou historii a bylo součástí různých kultur a civilizací. V dnešní době existuje mnoho různých typů malířství, od tradičního olejomalířství a akvarelu po moderní abstraktní a konceptuální umění. V České republice má malířství dlouhou tradici a je součástí českého uměleckého dědictví. Významní čeští malíři zahrnují například Alfonse Muchu, Josefa Čapka a Františka Kupku. Malířství je často vystavováno v galeriích a muzeích, kde je možné si prohlédnout a ocenit práci umělců. Pro mnoho lidí je malířství způsobem projevu a zkoumání světa a umožňuje jim vyjádřit svou kreativitu a emoce. [oai] => Malířství je umělecká disciplína, která se zabývá tvorbou obrazů a vyjádřením myšlenek nebo vnějšího světa pomocí barev, linií a různých technik. Malířství se vyvíjelo po celou lidskou historii a bylo součástí různých kultur a civilizací. V dnešní době existuje mnoho různých typů malířství, od tradičního olejomalířství a akvarelu po moderní abstraktní a konceptuální umění. V České republice má malířství dlouhou tradici a je součástí českého uměleckého dědictví. Významní čeští malíři zahrnují například Alfonse Muchu, Josefa Čapka a Františka Kupku. Malířství je často vystavováno v galeriích a muzeích, kde je možné si prohlédnout a ocenit práci umělců. Pro mnoho lidí je malířství způsobem projevu a zkoumání světa a umožňuje jim vyjádřit svou kreativitu a emoce. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Jan Vermeer - The Art of Painting - Google Art Project.jpg |náhled|upright=1.0|[[Jan Vermeer]]: Alegorie malířství (kolem 1666)]] [1] => [[Soubor:Montagne Sainte-Victoire, par Paul Cézanne 106.jpg|náhled|[[Paul Cézanne]]: Mont Sainte-Victoire]] [2] => '''Malířství''' je vedle [[sochařství]] a [[grafika|grafiky]] jednou z částí [[výtvarné umění|výtvarného umění]]. Je to postup aplikování [[Pigment|barviva]] rozpuštěného v médiu a nanášení ([[lepidlo|lepivého]]) činidla na [[plocha|povrch]], jakým je například [[papír]], [[malířské plátno]] nebo zeď. [3] => [4] => Člověku zabývajícímu se touto činností se říká [[malíř]]; tohoto termínu se užívá zejména, jde-li o jeho profesi. Existují důkazy, že historie malování ([[jeskynní malířství]]) je asi šestkrát delší než historie užívání [[písmo|psaného]] jazyka. Umělecká malba se považuje za jednu z nejdůležitějších forem [[výtvarné umění|výtvarného umění]]. [5] => [6] => [[Patron]]em malířů je [[svatý Lukáš]]. [7] => [8] => == Dělení malířství == [9] => ; Podle funkce [10] => * monumentální malířství (souvisí s [[architektura|architekturou]] – malby na stěnách, stropech, …) [11] => * deskové malířství (na dřevěné desce, např. [[triptych]], křídlový oltář) [12] => * ornamentální malířství – dekorativní [13] => ; Podle techniky [14] => * [[olejomalba]] na plátno nebo desku [15] => * [[tempera]], [[enkaustika]], [[akvarel]], [[kvaš]] atd. na papír nebo lepenku [16] => * [[freska]], nástěnná malba (''al-fresco = na mokro'') [17] => * al secco, nástěnná malba (na sucho) [18] => * malba na sklo [19] => * [[sgrafito]] (vyškrabování do dvouvrstvé omítky, spodní barevná) [20] => * [[graffiti]] [21] => * [[airbrush]] [22] => ; Podle námětu [23] => * [[náboženství|náboženské]] obrazy, např. [[Křesťanské umění|křesťanské]] [24] => * historické [25] => * [[portrét]]y, [[autoportrét]]y [26] => * [[Krajinomalba|krajina]], [[zátiší]] (''nature morte'' – mrtvá příroda) [27] => * žánrový námět – sociální tematika (lidé, život) [28] => * [[Jinotaj|alegorické]] [29] => * [[Abstraktní umění|abstraktní]], nefigurativní malby [30] => [31] => Vnímáme, jak malíř pracuje s barvou – [[Kolorismus (umění)|koloristé]], jestli převládá linie; kompozice; práce se světlem; šerosvit… [32] => [33] => Od dob [[renesance (historická epocha)|renesance]] je [[malba]] a [[kresba]] považována za samostatný umělecký projev. [34] => [35] => == Dějiny malířství == [36] => [37] => === Pravěk a starověk === [38] => [[Soubor:Lascaux2.jpg|náhled|Malba koně v [[Lascaux]]]] [39] => [[Soubor:Maler der Grabkammer der Nefertari 004 retouched.jpg|náhled|265x265pixelů|Egyptská malba [[Nefertiti]]]] [40] => Nejstarší známé malby v Evropě jsou staré přibližně 40 000 let a nacházejí se v [[Pyreneje|pyrenejské]] oblasti, na pomezí dnešní [[Francie]] a [[Španělsko|Španělska]]. Mimo Evropu ve stejné době vznikly podobné malby v jeskyních v okrese Maros na ostrově [[Sulawesi]] v dnešní [[Indonésie|Indonésii]]. Nejstarším typem jeskynních maleb jsou otisky rukou a jednoduché geometrické tvary. Nejstarší figurální jeskynní malby v Evropě jsou 35 000 let staré. [[Chauvetova jeskyně]] v departementu [[Ardèche]] ve Francii obsahuje malby z doby 31 000 př. n. l.{{Citace monografie [41] => | příjmení = Clottes [42] => | jméno = Jean [43] => | titul = Chauvet Cave: The Art of Earliest Times [44] => | url = https://books.google.cz/books?id=-uj5jgEACAAJ&dq=Chauvet+Cave:+The+Art+of+Earliest+Times&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [45] => | vydavatel = University of Utah Press [46] => | počet stran = book [47] => | jazyk = en [48] => }} Jeskynní malby zvířat v Indonésii jsou patrně ještě starší.{{Citace periodika [49] => | příjmení = Zimmer [50] => | jméno = Carl [51] => | titul = In Cave in Borneo Jungle, Scientists Find Oldest Figurative Painting in the World [52] => | periodikum = The New York Times [53] => | datum vydání = 2018-11-07 [54] => | issn = 0362-4331 [55] => | jazyk = en-US [56] => | url = https://www.nytimes.com/2018/11/07/science/oldest-cave-art-borneo.html [57] => | datum přístupu = 2021-09-24 [58] => }}{{Citace periodika [59] => | příjmení = Aubert [60] => | jméno = M. [61] => | příjmení2 = Setiawan [62] => | jméno2 = P. [63] => | příjmení3 = Oktaviana [64] => | jméno3 = A. A. [65] => | titul = Palaeolithic cave art in Borneo [66] => | periodikum = Nature [67] => | datum vydání = 2018-12 [68] => | ročník = 564 [69] => | číslo = 7735 [70] => | strany = 254–257 [71] => | issn = 1476-4687 [72] => | doi = 10.1038/s41586-018-0679-9 [73] => | jazyk = en [74] => | url = https://www.nature.com/articles/s41586-018-0679-9 [75] => | datum přístupu = 2021-09-24 [76] => }} Obrazy postupem času získávaly na kvalitě, plasticitě a sugestivnosti. Důkazem jsou známé malby v jeskyni [[Altamira]] ve Španělsku, které vznikly zhruba v období 14 000 až 12 000 př. n. l.{{Citace periodika [77] => | příjmení = Wirtz [78] => | jméno = Jason [79] => | titul = Tracing the Images on the Ceiling: Reading as Invention [80] => | periodikum = Writing on the Edge [81] => | datum vydání = 2012 [82] => | ročník = 22 [83] => | číslo = 2 [84] => | strany = 61–68 [85] => | issn = 1064-6051 [86] => | url = https://www.jstor.org/stable/43157460 [87] => | datum přístupu = 2021-09-24 [88] => }} Slavná síň býků v jeskyni [[Lascaux]] ve francouzském [[Dordogne (departement)|Dordogne]] je datována do doby zhruba 15 000 až 10 000 př. n. l.{{Citace periodika [89] => | příjmení = Henry [90] => | jméno = Françoise [91] => | titul = Discovery of a Cave with Prehistoric Paintings at Lascaux (Dordogne) [92] => | periodikum = The Journal of the Royal Society of Antiquaries of Ireland [93] => | datum vydání = 1941 [94] => | ročník = 11 [95] => | číslo = 2 [96] => | strany = 61–63 [97] => | issn = 0035-9106 [98] => | url = https://www.jstor.org/stable/25510289 [99] => | datum přístupu = 2021-09-24 [100] => }} Takové malby byly nalezeny po celém světě, v [[Indie|Indii]] ([[Bhimbetka]]), [[Jižní Afrika|jižní Africe]], [[Čína|Číně]] ([[Chuašanské skalní malby]]), [[Austrálie|Austrálii]] (národní parky [[Národní park Kakadu|Kakadu]] a [[Ku-ring-gai Chase National Park|Ku-ring-gai]]) atd. [101] => [102] => O původní funkci těchto maleb odborníci vedou rozsáhlé spory. Mohla souviset s [[Rituál|rituály]], [[Magie|magií]] a [[Animismus|animistickou]] vírou. Rituální funkci by odpovídalo to, že takové jeskyně nebyly blízko obydlených oblastí. Někdy bývá uváděno, že lovci si u maleb nacvičovali lov, avšak zobrazována byla i zvířata, která se nelovila, například [[Nosorožcovití|nosorožec]] nebo velké šelmy. Pokud jsou zobrazeny postavy člověka, tak jako hybridy člověka a zvířete. Průlom nastává zhruba v období 7000 př. n. l., z této doby nalézáme první malby lidských postav, například pochodující válečníky v Cingle de la Mola ve Španělsku. [103] => [104] => [[Starověký Egypt]] proslul hlavně architekturou a sochařstvím, ale zachovalo se také mnoho nástěnných maleb v chrámech a jiných budovách. Egyptská nástěnná a dekorativní malba je spíše grafická a symbolická než realistická. Zobrazuje postavy se zvýrazněnými obrysy, ploše a vždy v siluetě.{{Citace periodika [105] => | příjmení = Goudsmit [106] => | jméno = S. A. [107] => | titul = The Backview of Human Figures in Ancient Egyptian Art [108] => | periodikum = Journal of Near Eastern Studies [109] => | datum vydání = 1981 [110] => | ročník = 40 [111] => | číslo = 1 [112] => | strany = 43–46 [113] => | issn = 0022-2968 [114] => | url = https://www.jstor.org/stable/544421 [115] => | datum přístupu = 2021-09-25 [116] => }} Egyptská malba má úzké spojení s písmem zvaným [[Hieroglyf|hieroglyfy]]. Tyto obrazy přežily díky extrémně suchému podnebí Egypta. Jejich smysl nebyl dlouho jasný, ale od rozluštění hieroglyfického písma se zdá zřejmé, že většina se týká [[Posmrtný život|posmrtného života]]. Buď zobrazují cestu předsmrtnou zónou nebo [[Podsvětí|podsvětím]], kde zemřelého představují podsvětním božstvům jeho bohové ochranní. Některé náhrobní malby ukazují činnosti, kterým se zesnulí věnovali, když byli naživu. Egypťané rovněž kreslili ilustrace na [[Papyrus|papyrové]] rukopisy. Mezi obrazy na papyrech hraje zcela unikátní roli [[turínský erotický papyrus]], který má [[Satira|satirický]], ale hlavně [[Pornografie|pornografický]] charakter, pro Egypťany s jejich fascinací zásvětím jinak neobvyklý.{{Citace periodika [117] => | příjmení = Berens [118] => | jméno = Vibeke C. [119] => | titul = The Ramesside satirical papyri. Revealing the nature of ancient Egyptian satire. [120] => | url = https://www.academia.edu/30800265/The_Ramesside_satirical_papyri_Revealing_the_nature_of_ancient_Egyptian_satire [121] => | datum přístupu = 2021-09-25 [122] => }} Egypťané také malovali na látky. [123] => [[Soubor:Herakles Geryon Staatliche Antikensammlungen 1379.jpg|vlevo|náhled|Řecká keramika s černými postavami]] [124] => [[Starověké Řecko|Starořecká civilizace]] měla svou předehru v podobě civilizací [[Kykladská civilizace|kykladské]], [[Mínojská civilizace|mínojské]] a [[Mykénská civilizace|mykénské]]. Nalezené nástěnné malby prokazují egyptský vliv, avšak patrná je již mnohem větší rozvolněnost, která předjímala osobitý kulturní ráz starého Řecka. I v něm se sochařství a architektura jeví jako vyvinutější, ale také řecké malířství se rozvíjelo, ceněny jsou zejména malby na [[Keramika|keramice]]. Odborníci rozlišují především keramiku s černými postavami a keramiku s červenými postavami.{{Citace periodika [125] => | příjmení = Noble [126] => | jméno = Joseph V. [127] => | titul = The Technique of Attic Vase-Painting [128] => | periodikum = American Journal of Archaeology [129] => | datum vydání = 1960 [130] => | ročník = 64 [131] => | číslo = 4 [132] => | strany = 307–318 [133] => | issn = 0002-9114 [134] => | doi = 10.2307/501329 [135] => | url = https://www.jstor.org/stable/501329 [136] => | datum přístupu = 2021-09-25 [137] => }} Řekové též malovali na dřevěné desky, ale žádné takové deskové malby nepřežily, známe jen písemné popisy jejich současníků nebo pozdějších Římanů. Malíř [[Zeuxis]] vytvářel podle [[Plinius starší|Plinia staršího]] tak realistické obrazy, že se [[Vrabec polní|vrabci]] pokoušeli sezobnout hrozny na nich zobrazené. Zeuxis prý jako první používal [[sfumato]] (technika, ve které malíř překrývá průsvitné vrstvy barvy, aby vytvořil prostorový dojem hloubky, objemu a tvaru). [138] => [[Soubor:Centaur mosaic - Google Art Project - CropFrame - Plus1ev.jpg|náhled|Římská mozaika]] [139] => I [[Starověký Řím|Římané]] malovali hlavně na dřevo, které nepřežilo zkoušku časem, ale ponětí o podobě římského malířství můžeme získat z nástěnných maleb z Říma a zejména z [[Freska|fresek]] ve městech zasypaných [[Sopečná erupce|sopečnými výbuchy]], jako jsou [[Pompeje]] a [[Herculaneum]]. Sopečný popel je paradoxně nezničil, ale konzervoval. Římská malba již měla vysokou kvalitu, pokud jde o proporce, [[Reliéf (sochařství)|plasticitu]] (světlo a stín), [[Perspektiva|perspektivu]] (úběžný bod) a blednutí vzdálených objektů (prostorová hloubka). Římští malíři byli fascinováni možností pozorovatele obrazu ošálit nějakým [[Optický klam|optickým klamem]], proto milovali trojrozměrný efekt, nebo nabízeli falešná okna s výhledy do smyšlených krajin a zahrad. Zcela výjimečnou kvalitu si získalo umění [[Mozaika|mozaiky]], zprvu zejména podlahové, posléze i nástěnné a stropní.{{Citace monografie [140] => | příjmení = Dunbabin [141] => | jméno = Katherine M. D. [142] => | titul = Mosaics of the Greek and Roman World [143] => | url = https://books.google.cz/books?id=U7Uu_Dq8oY4C&printsec=frontcover&dq=Mosaics+of+the+Greek+and+Roman+World&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=Mosaics%20of%20the%20Greek%20and%20Roman%20World&f=false [144] => | vydavatel = Cambridge University Press [145] => | počet stran = 412 [146] => | isbn = 978-0-521-00230-1 [147] => | poznámka = Google-Books-ID: U7Uu_Dq8oY4C [148] => | jazyk = en [149] => }} Od prvního století začali Římané umění mozaiky navíc vyvážet do svých provincií, takže je nalézáme takřka po celé Evropě, ale i na severu Afriky. [150] => [151] => === Středověk === [152] => [[Soubor:Feofan Donskaja.jpg|náhled|229x229pixelů|[[Theofanés Řek|Theofanés]]: ''Donská madonna'']] [153] => Křesťanství ponejprve ovlivnilo východní [[Byzantské výtvarné umění|byzantské umění]]. To zpočátku převzalo styly starořecké, ale postupně se od nich oprostilo a získalo osobitý výraz. Ten je někdy nazýván „antinaturalismem“ nebo „antirealismem“. „Poškození realismu“ umožnilo vystoupit – v byzantské představě – duchovnímu obsahu a ideji. Lidská postava je tak zobrazena buď v dlouhém rouše, které neumožňuje zahlédnout její tvary, anebo jinak „neuměle“, ploše. Renesanční malíři a teoretici to později vnímali jako úpadek antické dokonalosti, teprve moderní a abstraktní malíři byzantský styl znovu docenili. Dochovaly se fresky, mozaiky a hlavně [[Ikona|ikony]], základní žánr byzantské malby. Ke slavným byzantským malířům ikon patřil [[Theofanés Řek]], který ovlivnil i ruské malířství, neboť v [[Moskva|Moskvě]] strávil závěr života. Theofanés byl uchvácen [[Hésychasmus|hésychastickým]] hnutím, mystickým proudem v [[pravoslaví]], jež uctíval "Božské světlo".{{Citace monografie [154] => | příjmení = Strezova [155] => | jméno = Anita [156] => | titul = Hesychasm and Art: The Appearance of New Iconographic Trends in Byzantine and Slavic Lands in the 14th and 15th Centuries [157] => | url = https://books.google.cz/books?id=sMvIBAAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=Hesychasm+and+Art:+The+Appearance+of+New+Iconographic+Trends+in+Byzantine+and+Slavic+Lands+in+the+14th+and+15th+Centuries&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=Hesychasm%20and%20Art:%20The%20Appearance%20of%20New%20Iconographic%20Trends%20in%20Byzantine%20and%20Slavic%20Lands%20in%20the%2014th%20and%2015th%20Centuries&f=false [158] => | vydavatel = ANU Press [159] => | počet stran = 328 [160] => | isbn = 978-1-925021-85-1 [161] => | poznámka = Google-Books-ID: sMvIBAAAQBAJ [162] => | jazyk = en [163] => }} [164] => [[Soubor:Giotto - Scrovegni - -18- - Adoration of the Magi.jpg|vlevo|náhled|182x182pixelů|[[Giotto di Bondone|Giotto]]: ''Klanění tří králů'']] [165] => V Číně se od počátku letopočtu rozvíjela hlavně [[kaligrafie]], ale postupně v ní přibývalo grafických prvků, jak je ve 4. století patrné v díle [[Ku Kchaj-č’]]. Průlom k malířství je zřejmý zejména v díle autora 11. století [[Mi Fu|Mi Fua]]. Konzervativnost vývoje v Číně prokazuje dílo [[Š’-tchao|Š’-tchaa]] v 17. století, které ač v čínském kontextu průlomové, stále ctí tradiční pravidla a spjatost s kaligrafií (obojí je ostatně patrno ještě i u [[Čchi Paj-š’]] na začátku 20. století). Velmi podobné to bylo v Japonsku, kde tradiční malba vrcholí v 15. století v díle [[Seššú Tójó|Seššú Tójóa]], nebo v Koreji ([[Sin Saimdang]]). [166] => [167] => V západní křesťanské Evropě se nejprve rozvíjela hlavně knižní [[iluminace]]. Na britských ostrovech je příkladem [[Kniha z Durrow|''Kniha z Durrow'']] a ''[[Kniha z Kellsu]]''. Iluminační umění pak dosáhlo svého vrcholu v [[Karolínská renesance|karolinské]] a zejména [[Otonské výtvarné umění|otonské renesanci]] (''[[Kodex abatyše Uty]]'', ''[[Zlatý kodex z Echternachu]]'', [[Kodex abatyše Hitdy|''Kodex abatyše Hitdy'']]).{{Citace monografie [168] => | příjmení = Kerrigan [169] => | jméno = Michael [170] => | titul = Illuminated Manuscripts: Masterpieces of Art [171] => | url = https://books.google.cz/books?id=iMdFngEACAAJ&dq=A+History+of+Illuminated+Manuscripts&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [172] => | vydavatel = Flame Tree Publishing [173] => | počet stran = 128 [174] => | isbn = 978-1-78361-211-6 [175] => | poznámka = Google-Books-ID: iMdFngEACAAJ [176] => | jazyk = en [177] => }} [178] => [179] => Západní desková malba [[Románské malířství|románské epochy]] byla zpočátku silně ovlivněna Byzancí a jejími ikonami.{{Citace periodika [180] => | příjmení = Kitzinger [181] => | jméno = Ernst [182] => | titul = The Byzantine Contribution to Western Art of the Twelfth and Thirteenth Centuries [183] => | periodikum = Dumbarton Oaks Papers [184] => | datum vydání = 1966 [185] => | ročník = 20 [186] => | strany = 25–47 [187] => | issn = 0070-7546 [188] => | doi = 10.2307/1291241 [189] => | url = https://www.jstor.org/stable/1291241 [190] => | datum přístupu = 2021-09-25 [191] => }} Ale západ si stále více hledal i vlastní cesty. Zásadní oproštění západního umění od východního vzoru, dlouho vnímaného jako dokonalost, přišlo se 13. stoletím a nástupem [[Gotika|gotické]] malby. S ní se dostavil větší realismus a zájem o zobrazení objemu a perspektivy. K průlomu došlo v [[Itálie|Itálii]], která se stala nadlouho epicentrem evropského umění. Prvními velkými gotickými malíři byli [[Cimabue]] a jeho žák [[Giotto di Bondone|Giotto]]. K dalším gotickým mistrům patřili [[Duccio di Buoninsegna]] nebo [[Simone Martini]]. Průkopníkem perspektivy byl [[Paolo Uccello]]. Mimo Itálii lze zmínit Rakušana [[Michael Pacher|Michaela Pachera]]. [192] => [193] => Krom malby se výraznou výtvarnou formou stala [[vitráž]]. Jeden z nejobdivovanějších příkladů tohoto umění se nachází v [[Katedrála Notre-Dame (Paříž)|katedrále Notre Dame]] v [[Paříž|Paříži]]. [194] => [195] => === Raný novověk === [196] => [[Soubor:Pieter_Bruegel_the_Elder_-_The_Tower_of_Babel_(Vienna)_-_Google_Art_Project_-_edited.jpg|náhled|[[Pieter Bruegel]]: ''[[Stavba babylonské věže|Stavba babylónské věže]]'']] [197] => Obrovský rozmach zažilo evropské malířství během [[renesance]], jež je vymezena zhruba 14. až 16. stoletím. Inspirováni antikou, pokrokem [[Přírodní vědy|přírodních věd]] a objevy nových zámořských světů, jež evropskému člověku rozšířily imaginaci, začali být renesanční malíři fascinováni viditelným světem, jejž začali oslavovat dosud nevídaným naturalismem a světskými tématy. Naturalismus umožnila i nová technika, [[olejomalba]]. K prvním, kdo umění olejomalby začaly využívat, patřili [[Jan van Eyck]] a [[Robert Campin]]. Oba byli [[Vlámové]] (žijící na území dnešního [[Nizozemsko|Nizozemska]] a [[Belgie]]), což naznačovalo, že světové malířství získalo nové, severní ohnisko. Na jejich průkopnické dílo brzy navázal [[Rogier van der Weyden]], jehož ''Sestup z kříže'' se řadí mezi nejslavnější díla 15. století a byl nejvlivnějším nizozemským obrazem Kristova ukřižování. Dalšími významnými umělci z tohoto období jsou [[Hugo van der Goes]], [[Dieric Bouts]], [[Petrus Christus]], [[Quentin Massys]], [[Hans Memling]] a [[Gerard David]]. Zcela zvláštní fantaskní motivy vložil do svých děl [[Hieronymus Bosch|Hieronymous Bosch]], později několikrát znovu objevovaný, zejména [[Surrealismus|surrealisty]]. [[Pieter Bruegel]] nalezl novou kvalitu žánrové malby. [[Lucas van Leyden]] se chopil možností rytectví. 16. a 17. století je nazýváno ''zlatým věkem nizozemského malířství''.{{Citace elektronického periodika [198] => | titul = Dutch Golden Age Painting Movement Overview [199] => | periodikum = The Art Story [200] => | url = https://www.theartstory.org/movement/dutch-golden-age/ [201] => | datum přístupu = 2021-09-25 [202] => }}{{Citace monografie [203] => | příjmení = Wolf [204] => | jméno = Norbert [205] => | titul = The Golden Age of Dutch and Flemish Painting [206] => | url = https://books.google.cz/books?id=6g02wAEACAAJ&dq=Dutch+painting+golden+age&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [207] => | vydavatel = Prestel [208] => | počet stran = 271 [209] => | isbn = 978-3-7913-8406-1 [210] => | poznámka = Google-Books-ID: 6g02wAEACAAJ [211] => | jazyk = en [212] => }} [[Soubor:Mona_Lisa,_by_Leonardo_da_Vinci,_from_C2RMF_retouched.jpg|vlevo|náhled|268x268pixelů|[[Leonardo da Vinci]]: ''[[Mona Lisa]]'']] [213] => Jádro renesančního umění však přesto zůstávalo na jihu, v Itálii, zejména v Římě a [[Florencie|Florencii]], kde byl zřetelný návrat k antickým vzorům. K průkopníkům olejomalby zde patřil [[Antonello da Messina]]. Umělci jako [[Masaccio]], [[Fra Angelico]], [[Piero della Francesca]], [[Andrea Mantegna]], [[Filippo Lippi]], [[Perugino]], [[Pinturicchio]] či [[Domenico Ghirlandaio]] pak prorazili cestu novému stylu. Za génie renesance a klasiky světového malířství jsou pak považováni jejich následovníci a žáci [[Sandro Botticelli]], [[Leonardo da Vinci]], [[Michelangelo Buonarroti]] a [[Raffael Santi]]. Posunuli malbu na vyšší úroveň pomocí perspektivy a studia lidské anatomie a proporce. [214] => [215] => V [[Benátky|''Benátkách'']] se objevil poněkud naturalističtější styl. Malíři [[Benátská škola|benátské školy]], jako [[Giovanni Bellini]], [[Giorgione]], [[Tizian]], [[Tintoretto]], [[Vittore Carpaccio]] a [[Paolo Veronese]], se méně zabývali přesností kresby, zato dbali na bohatost barev a emocionální účinek svých děl. [216] => [217] => ''Parmskou školu'' reprezentoval například [[Antonio Allegri da Correggio]]. [218] => [219] => Malířské umění se ale začalo šířit i do jiných oblastí. [220] => [221] => Svébytnou formu získalo v ''[[Německo|Německu]],'' hlavně díky [[Albrecht Dürer|Albrechtu Dürerovi]], [[Hans Holbein mladší|Hansi Holbeinovi mladšímu]], [[Lucas Cranach starší|Lucasu Cranachovi staršímu]], [[Albrecht Altdorfer|Albrechtu Altdorferovi]] a [[Matthias Grünewald|Matthiasi Grünewaldovi]]. Dürer vsadil na grafiku a rytiny, což mu umožnil i vynález [[Knihtisk|knihtisku]] jeho krajana [[Johannes Gutenberg|Johanna Guttenberga]]. [222] => [223] => V [[Portugalsko|''Portugalsku'']] renesanci reprezentoval [[Nuno Gonçalves]]. [224] => [225] => Velký vzmach ve stejné době zažívalo například i ''ruské malířství'', zejména díky [[Andrej Rublev|Andreji Rublevovi]], avšak ruská tradice nebyla v sepětí se západní, Rublev byl ještě plně zakotven v byzantské linii. [226] => [227] => [[Soubor:La_curacion_del_ciego_El_Greco_Dresde.jpg|náhled|[[El Greco]]: ''Kristus uzdravuje slepce'']] [228] => V 17. století západoevropská renesance přešla v [[manýrismus]].{{Citace periodika [229] => | titul = The Concept of Mannerism [230] => | periodikum = The Burlington Magazine [231] => | datum vydání = 1965 [232] => | ročník = 107 [233] => | číslo = 745 [234] => | strany = 171–193 [235] => | issn = 0007-6287 [236] => | url = https://www.jstor.org/stable/874530 [237] => | datum přístupu = 2021-09-25 [238] => }} Místo vyvážených kompozic a racionálního přístupu, manýristé hledali nestabilitu, vynalézavost a pochybnosti. Základy jsou znát již u [[Andrea del Sarto|Andrea del Sarta]]. Vrcholný manýrismus však představují hlavně [[El Greco]] či [[Tintoretto]]. Ceněna jsou i díla autorů jako [[Agnolo Bronzino]], [[Parmigianino]] a [[Jacopo da Pontormo]]. Na severu Evropy pak manýrismus našel ohlas v dílech [[Hendrik Goltzius|Hendricka Goltziuse]], [[Pieter Aertsen|Pietera Aertsena]], [[Karel van Mander|Karla van Mandera]] či [[Bartholomeus Spranger|Bartholomea Sprangera]]. Manýristické hravé portréty [[Giuseppe Arcimboldo|Giuseppe Arcimbolda]], který působil i v [[Praha|Praze]] na dvoře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]], byly doceněny až později, zvláště surrealisty. [239] => [240] => Zlatý věk nizozemského malířství pokračoval po celé 17. století a zahrnuje tudíž i kus [[Baroko|baroka]]. Barokní prvky jsou někdy nacházeny v dílech autorů jako [[Rembrandt]], [[Jan Vermeer]], [[Frans Hals]], [[Hendrick Avercamp]], [[Gerard van Honthorst]], [[Judith Leysterová]], [[Gerrit Dou]], [[Aelbert Cuyp]], [[Jan Steen]], [[Jacob van Ruisdael]], [[Jacob Jordaens]] nebo [[Anthonis van Dyck|Anthony van Dyck]]. Nicméně v Nizozemí nebyl přelom mezi renesancí/manýrismem a barokem tak patrný. Zejména proto, že šlo o [[Protestantismus|protestantskou]] zemi. [241] => [242] => Baroko našlo dramatický výraz zejména tam, kde bylo prodchnuto [[Protireformace|protireformačním]] zápalem, v zemích [[Katolicismus|katolických]] či oblastech střetu katolicismu s protestantstvím. Takovými zeměmi byly především Itálie, [[Portugalsko]], Španělsko, [[Francie]] a katolická část Nizozemí, tedy dnešní Belgie. Pokud je pozdní zlatý věk nizozemské malby k baroku řazen, mluví se někdy o "tichém baroku". Barokní malba se jinak vyznačuje velkou dramatičností, bohatými a hlubokými barvami, intenzivním světlem a hrou se stínem. Barokní umění mělo evokovat emoce a vášeň namísto klidné racionality, která byla ceněna během renesance. Nástup baroka je patrný v polovině 17. století. V Itálii barokní emocionalitu reprezentuje [[Caravaggio]], v Belgii [[Peter Paul Rubens]], ve Španělsku [[Diego Velázquez]], [[José de Ribera]], [[Bartolomè Esteban Murillo]] a [[Francisco de Zurbarán]], ve Francii [[Nicolas Poussin]] a [[Georges de La Tour]], v Itálii [[Annibale Carracci]], [[Guido Reni]], [[Luca Giordano]] a [[Artemisia Gentileschiová]], v Portugalsku malířka [[Josefa de Óbidos]]. [243] => [[Soubor:Michelangelo_Caravaggio_021.jpg|náhled|[[Caravaggio]]: [[Stětí Jana Křtitele (Caravaggio)|''Stětí Jana Křtitele'']]]] [244] => [245] => V průběhu 18. století bylo baroko zjemněno a odlehčeno v podobě [[Rokoko|rokoka]], často frivolního a erotického. Rokoko se vyvinulo nejprve ve francouzském dekorativním umění a interiérovém designu. 30. léta 18. století představovala vrchol rokokového vývoje ve Francii, příkladem jsou díla [[Antoine Watteau|Antoina Watteaua]], [[Jean-Honoré Fragonard|Jean-Honoré Fragonarda]], [[Jean Siméon Chardin|Jeana Siméona Chardina]] a [[François Boucher|Françoise Bouchera]]. Bylo to poprvé, co se Francie stala ohniskem evropského výtvarného umění a ukazovalo to její rostoucí moc a celkový kulturní vliv. Rokokový styl byl snadno přijat v Itálii ([[Giovanni Battista Tiepolo]], [[Giovanni Antonio Canal]]). V protestantských zemích bylo rokoko přijímáno méně, ale někdy je k tomuto stylu řazen anglický portrétista [[William Hogarth]]. [246] => [247] => Po rokoku vznikl na konci 18. století [[neoklasicismus]], který nejlépe reprezentovali umělci jako [[Jacques-Louis David]], [[Jean Auguste Dominique Ingres]] nebo [[Angelica Kauffmanová]]. [248] => [249] => === 19. století === [250] => [[Soubor:Eugène Delacroix - La liberté guidant le peuple.jpg|náhled|[[Eugène Delacroix]]: ''[[Svoboda vede lid na barikády]]'']] [251] => Na počátku 19. století se nejvlivnějším směrem stal [[romantismus]]. Obrátil svou pozornost ke krajině a přírodě, stejně jako k lidské postavě. Vyhranil se proti [[osvícenství]], jeho racionalitě a víře v [[pokrok]]. Postavil proti nim [[panteismus]], [[pesimismus]], tragický životní pocit. Ruiny hradů a kostelů, vraky lodí, masakry a šílenství, v tom všem romantici hledali vznešenost.{{Citace monografie [252] => | příjmení = Palmer [253] => | jméno = Allison Lee [254] => | titul = Historical Dictionary of Romantic Art and Architecture [255] => | url = https://books.google.cz/books?id=4yNBJQHT9LcC&pg=PA251&dq=Romantic+painting&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwj38Ped7JzzAhXjQ_EDHU-iDBQQ6AF6BAgEEAI#v=onepage&q=Romantic%20painting&f=false [256] => | vydavatel = Scarecrow Press [257] => | počet stran = 306 [258] => | isbn = 978-0-8108-7473-2 [259] => | poznámka = Google-Books-ID: 4yNBJQHT9LcC [260] => | jazyk = en [261] => }} Jejich umění bylo také mnohem političtější a angažovanější než bývalo v minulosti zvykem. K nejvýznamnějším romantikům patřil Španěl [[Francisco Goya]], Francouz [[Eugène Delacroix]] a Rus [[Ivan Ajvazovskij]]. Romantiky byli i [[Théodore Géricault]], [[Viktor Michajlovič Vasněcov]], [[Caspar David Friedrich]], [[Carl Spitzweg]], [[William Turner]], [[Francesco Hayez]], [[Tadeusz Ajdukiewicz]], [[Henry Fuseli]], [[Antoine Wiertz]], [[Hans Gude]], [[Christoffer Wilhelm Eckersberg]], [[Constantin Hansen]], [[Wilhelm Marstrand]], [[Carl Heinrich Bloch]] nebo Brazilec [[Pedro Américo]] - z tohoto výčtu je zřejmé, že romantismus zasáhl všechny západní země jako mohutná vlna. Ještě více to platilo v hudbě a literatuře. K romantismu volně přináleželi britští [[prerafaelité]] ([[Dante Gabriel Rossetti]], [[John Everett Millais]], [[William Morris]]). [262] => [[Soubor:Ilia Efimovich Repin (1844-1930) - Volga Boatmen (1870-1873).jpg|vlevo|náhled|[[Ilja Repin]]: ''[[Burlaci na Volze]]'']] [263] => Jako opozice vůči romantismu vznikl rakouský [[biedermeier]] ([[Moritz von Schwind]], [[Ferdinand Georg Waldmüller]]).{{Citace monografie [264] => | příjmení = Himmelheber [265] => | jméno = Georg [266] => | titul = Biedermeier, 1815-1835: Architecture, Painting, Sculpture, Decorative Arts, Fashion [267] => | url = https://books.google.cz/books?id=lnZQAAAAMAAJ&q=biedermeier&dq=biedermeier&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjGmYnC7JzzAhWj_rsIHdxLAEwQ6AF6BAgJEAI [268] => | vydavatel = Prestel [269] => | počet stran = 276 [270] => | isbn = 978-3-7913-1023-7 [271] => | poznámka = Google-Books-ID: lnZQAAAAMAAJ [272] => | jazyk = en [273] => }} Vadilo mu romantické rozvratnictví. [274] => [275] => V polovině století se proti romantickým východiskům postavil zcela jinak [[Realismus (výtvarné umění)|realismus]]. Podle něj nemá umění hledat ideje, symboly a [[alegorie]], ale pravdu o společnosti a světě. Kořeny měl realismus ve Francii, kde ho stvořili [[Gustave Courbet]]{{Citace monografie [276] => | příjmení = Fried [277] => | jméno = Michael [278] => | titul = Courbet's Realism [279] => | url = https://books.google.cz/books?id=kBdybhvrd4kC&pg=PA5&dq=realist+painting&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwi1k5Xj7JzzAhXWQ_EDHWozB1gQ6AF6BAgFEAI#v=onepage&q=realist%20painting&f=false [280] => | vydavatel = University of Chicago Press [281] => | počet stran = 416 [282] => | isbn = 978-0-226-26215-4 [283] => | poznámka = Google-Books-ID: kBdybhvrd4kC [284] => | jazyk = en [285] => }}, [[William-Adolphe Bouguereau]] nebo představitelé [[Barbizonská škola|barbizonské školy]] ([[Camille Corot]], [[Théodore Rousseau]], [[Jean-François Millet]], [[Nicolae Grigorescu]]). Mimořádný ohlas měl realismus v Rusku, kde vznikla významná realistická škola, která si říkala [[peredvižnici]] ([[Ilja Repin]], [[Ivan Ivanovič Šiškin]], [[Ivan Nikolajevič Kramskoj]], [[Vasilij Perov]], [[Isaak Iljič Levitan]]).{{Citace periodika [286] => | příjmení = Valkenier [287] => | jméno = Elizabeth Kridl [288] => | titul = The Peredvizhniki and the Spirit of the 1860s [289] => | periodikum = The Russian Review [290] => | datum vydání = 1975 [291] => | ročník = 34 [292] => | číslo = 3 [293] => | strany = 247–265 [294] => | issn = 0036-0341 [295] => | doi = 10.2307/127973 [296] => | url = https://www.jstor.org/stable/127973 [297] => | datum přístupu = 2021-09-26 [298] => }} S realismem byla spjata i akademická historická malba ([[Hans Makart]], [[Jan Matejko]]). Styl se šířil i do oblastí evropskou malířskou tradicí dosud nedotčených, jako byla kupříkladu Indie ([[Rádža Ravi Varma]]). [[Honoré Daumier]] začínal také jako realista, ale jeho pozdní rozvolnění forem již předjímalo styl nový, jímž byl [[impresionismus]]. [299] => [[Soubor:Claude Monet, Impression, soleil levant.jpg|náhled|[[Claude Monet]]: ''[[Imprese, východ slunce]]'']] [300] => [[Impresionismus|Impresionisté]] se přihlásili ve druhé třetině 19. století, byli to autoři jako [[Édouard Manet]], [[Claude Monet]], [[Auguste Renoir]], [[Camille Pissarro]], [[Alfred Sisley]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]], [[Berthe Morisotová]] a [[Edgar Degas]]. Byli to Francouzi nebo ve Francii působili. Jejich cílem bylo zachytit pocity, atmosféru, náladu.{{Citace periodika [301] => | příjmení = Venturi [302] => | jméno = Lionello [303] => | titul = The Aesthetic Idea of Impressionism [304] => | periodikum = The Journal of Aesthetics and Art Criticism [305] => | datum vydání = 1941 [306] => | ročník = 1 [307] => | číslo = 1 [308] => | strany = 34–45 [309] => | issn = 0021-8529 [310] => | doi = 10.2307/426742 [311] => | url = https://www.jstor.org/stable/426742 [312] => | datum přístupu = 2021-09-26 [313] => }} Někteří se soustřeďovali na krajinu, jiní na městský život nebo domácí scény. Mimo Francii styl našel zastánce například v Německu ([[Max Liebermann]]), v Rusku ([[Valentin Alexandrovič Serov]]), ve Spojených státech ([[Mary Cassattová]]) nebo v Belgii ([[Anna Bochová]]). [314] => [[Soubor:Van Gogh - Starry Night - Google Art Project.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|[[Vincent van Gogh]]: ''Hvězdná noc'']] [315] => Impresionismus byl v pozoruhodné interakci s japonským malířstvím žánru [[ukijo-e]].{{Citace periodika [316] => | příjmení = Kim [317] => | jméno = Jin-hyoung [318] => | titul = How Ukiyo e influenced the Impressionists [319] => | url = https://www.academia.edu/36737455/How_Ukiyo_e_influenced_the_Impressionists [320] => | datum přístupu = 2021-09-26 [321] => }}{{Citace periodika [322] => | příjmení = CHIBA [323] => | jméno = YOKO [324] => | titul = Japonisme: East-West Renaissance in the Late 19th Century [325] => | periodikum = Mosaic: An Interdisciplinary Critical Journal [326] => | datum vydání = 1998 [327] => | ročník = 31 [328] => | číslo = 2 [329] => | strany = 1–20 [330] => | issn = 0027-1276 [331] => | url = https://www.jstor.org/stable/44029769 [332] => | datum přístupu = 2021-09-26 [333] => }} Ten již v 18. století založil [[Kacušika Hokusai]] ([[36 pohledů na horu Fudži|''36 pohledů na horu Fudži'']]). V 19. století pak styl, při vzájemné inspiraci s evropskými impresionisity, rozvinuli [[Hirošige]], [[Utamaro Kitagawa]], [[Kunijoši Utagawa|Utagawa Kunijoši]] či [[Harunobu Suzuki]]. [334] => [335] => V Evropě na impresionisty navazovali [[Postimpresionismus|postimpresionisté]] jako [[Vincent van Gogh]], [[Paul Gauguin]], [[Georges Seurat]] a [[Paul Cézanne]]. Ti dovedli evropské umění na okraj [[Moderní umění|modernismu]]. Každý z nich překonával impresionismus jinak. Gauguin osobní symbolikou, Seurat precizní malbou, Van Gogh turbulentním nanášením barev, Cézanne náznaky [[abstrakce]].{{Citace monografie [336] => | příjmení = Cogeval [337] => | jméno = Guy [338] => | titul = Masterpieces from Paris: Van Gogh, Gauguin, Cézanne and Beyond : Post-impressionism from the Musée D'Orsay [339] => | url = https://books.google.cz/books?id=3eURQgAACAAJ&dq=Van%20Gogh,%20Gauguin,%20Cezanne,%20and%20Beyond:%20Post-Impressionist&hl=cs&source=gbs_book_other_versions [340] => | vydavatel = National Gallery of Australia [341] => | počet stran = 296 [342] => | isbn = 978-0-642-33404-6 [343] => | poznámka = Google-Books-ID: 3eURQgAACAAJ [344] => | jazyk = en [345] => }}   [346] => [347] => Na konci 19. století nastoupil [[symbolismus]], který byl uhranut mytologií a snem. Symbolisty byli [[Gustave Moreau]], [[Odilon Redon]], [[Pierre Puvis de Chavannes]], [[Henri Fantin-Latour]], [[Arnold Böcklin]], [[Nikolaj Konstantinovič Rerich]], [[Fernand Khnopff]] či [[Félicien Rops]]. Na symbolisty a postimpresionisty navázala skupina [[Nabis (umění)|Nabis]] (např. [[Pierre Bonnard]], [[Maurice Denis]], [[Édouard Vuillard]], [[Félix Vallotton]]). Ta vytvořila jakýsi spojovací článek mezi styly 19. století a modernismem století dvacátého.{{Citace periodika [348] => | příjmení = Mauner [349] => | jméno = George [350] => | titul = The Nature of Nabi Symbolism [351] => | periodikum = Art Journal [352] => | datum vydání = 1963 [353] => | ročník = 23 [354] => | číslo = 2 [355] => | strany = 96–103 [356] => | issn = 0004-3249 [357] => | doi = 10.2307/774504 [358] => | url = https://www.jstor.org/stable/774504 [359] => | datum přístupu = 2021-09-26 [360] => }} [361] => [362] => === 20. století === [363] => [[Soubor:El beso(Gustav Klimt).jpg|náhled|183x183pixelů|[[Gustav Klimt]]: ''[[Polibek (Klimt)|Polibek]]'']] [364] => Přelom století a začátek 20. věku přinesly v evropském malířství dramatické změny. Touha po inovacích a originalitě se stupňovala. Znát to bylo již v [[Secese|secesi]]. Ta dokázala měšťanskému publiku nabídnout krásu tak, jak si ji představovalo, ale zároveň ho počala zneklidňovat jistými formálními experimenty. Tímto balancováním na hraně proslula zvláště secese vídeňská reprezentovaná [[Gustav Klimt|Gustavem Klimtem]].{{Citace elektronického periodika [365] => | titul = The Vienna Secession Movement Overview [366] => | periodikum = The Art Story [367] => | url = https://www.theartstory.org/movement/vienna-secession/ [368] => | datum přístupu = 2021-09-26 [369] => }} Jeho známý obraz ''[[Polibek (Klimt)|Polibek]]'' nabízel divákovi oslnivé barvy, krásnou ženskou tvář, ale v celé kompozici je také něco nerealistického, "byzantského", proporce těl na obraze nesedí. [370] => [[Soubor:Edvard Munch - The Scream - Google Art Project.jpg|vlevo|náhled|228x228pixelů|[[Edvard Munch]]: ''[[Výkřik]]'']] [371] => Jiní chtěli ale provokovat ještě více. Třeba [[fauvismus|fauvisnus]], který reprezentoval zejména [[Henri Matisse]] (dále [[André Derain]] nebo [[Maurice de Vlaminck]]). Fauvismus "osvobodil barvy", ty byly náhle nepřirozené, popírající realitu, syté a ostré. Lidská těla byla třeba červená, obloha fialová apod. Právě kvůli této divokosti kritici vymysleli pro směr název, zprvu nadávku, která odkazuje k "divoké bestii".{{Citace monografie [372] => | příjmení = Leymarie [373] => | jméno = Jean [374] => | titul = Fauves and Fauvism [375] => | url = https://books.google.cz/books?id=8ElQAAAAMAAJ&q=fauvism&dq=fauvism&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwiLoprd8ZzzAhXJSvEDHWk9DVUQ6AF6BAgLEAI [376] => | vydavatel = Skira [377] => | počet stran = 128 [378] => | isbn = 978-0-8478-0815-1 [379] => | poznámka = Google-Books-ID: 8ElQAAAAMAAJ [380] => | jazyk = en [381] => }}{{Citace monografie [382] => | příjmení = Leymarie [383] => | jméno = Jean [384] => | titul = Fauvism: Biographical and Critical Study [385] => | url = https://books.google.cz/books?id=LJoMAQAAIAAJ&q=fauvism&dq=fauvism&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwiLoprd8ZzzAhXJSvEDHWk9DVUQ6AF6BAgGEAI [386] => | vydavatel = Skira [387] => | počet stran = 172 [388] => | poznámka = Google-Books-ID: LJoMAQAAIAAJ [389] => | jazyk = en [390] => }} [391] => [392] => Ještě dál ale zašel [[expresionismus]], který k podobné práci s barvou a stále volnějším tvarem přidal dráždivou zneklidňující emoci, jak je dobře patrno například na slavném obraze ''[[Výkřik]]'' norského malíře [[Edvard Munch|Edvarda Muncha]]. Expresionismus našel své zázemí hlavně v německy mluvících zemích ([[Oskar Kokoschka]], [[Egon Schiele]], [[Alfred Kubin]], [[Franz Marc]], [[Ernst Ludwig Kirchner]], [[Käthe Kollwitzová]]).{{Citace monografie [393] => | příjmení = Selz [394] => | jméno = Peter [395] => | titul = German Expressionist Painting [396] => | url = https://books.google.cz/books?id=wGqz5SKkQSkC&printsec=frontcover&dq=expressionist+painting&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=expressionist%20painting&f=false [397] => | vydavatel = University of California Press [398] => | počet stran = 570 [399] => | isbn = 978-0-520-02515-8 [400] => | poznámka = Google-Books-ID: wGqz5SKkQSkC [401] => | jazyk = en [402] => }} Druhým epicentrem expresionismu byla pochopitelně Paříž, královna umění té doby. Tam ho reprezentoval [[Amedeo Modigliani]], [[Marc Chagall]] nebo [[Chaïm Soutine]].{{Citace monografie [403] => | příjmení = Samuel [404] => | jméno = Pascale [405] => | titul = Chagall, Modigliani, Soutine ...: Paris pour école, 1905-1940 [406] => | url = https://books.google.cz/books?id=CYvezQEACAAJ&dq=Chagall,+Modigliani,+Soutine...+Paris+as+a+School,+1905-1940&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [407] => | vydavatel = RMN [408] => | počet stran = 271 [409] => | isbn = 978-2-7118-7506-1 [410] => | poznámka = Google-Books-ID: CYvezQEACAAJ [411] => | jazyk = fr [412] => }} [413] => [[Soubor:Senecio2.JPG|náhled|199x199pixelů|[[Paul Klee]]: ''Senecio'']] [414] => Malířům jako [[Georges Braque]], [[Pablo Picasso]] nebo [[Paul Klee]] se ovšem i expresionistická imaginace zdála příliš těsnou. Realistické tvary rozbili zcela, demonstrativně, vyzývavě. Divák náhle hleděl na úplně rozbitou realitu, pokřivenou jakousi geometričností, která starou realitu ovládla, ale přesto ji ještě zachovala a dávala poznat. Tomuto přístupu se začalo říkat [[kubismus]]. Pozdější kubismus, tzv. syntetický, reprezentoval např. [[Fernand Léger]]. Kubismus zkřížený s barevnou divokostí fauvismu (tzv. [[Orfismus (umění)|orfismus]]) zase [[Robert Delaunay]], [[Sonia Delaunay]] nebo [[František Kupka]]. [415] => [416] => Rozbíjení formy nabíralo stále radikálnější podobu. Rusové jako [[Vasilij Kandinskij]], [[Kazimir Malevič]] nebo [[El Lisickij]], ale také třeba [[Georgia O'Keeffe]] v USA, se rozhodli pro plnou [[Abstraktní umění|abstrakci]]. Ta se projevovala buď zánikem konkrétních tvarů, nebo pravým opakem: radikální geometričností. Touto druhou cestou se vydalo i nizozemské hnutí [[De Stijl|De Stilj]] ([[Piet Mondrian]], [[Theo van Doesburg]]) nebo ruský [[konstruktivismus]] ([[Vladimir Tatlin]]). [417] => [418] => Tím, jak zpřítomnit ve svých dílech pohyb, byli zase posedlí [[Futurismus|futuristé]] ([[Giacomo Balla]]). [419] => [420] => Až dětinskou hravostí rozbíjeli tradiční představy o umění a kráse [[Dadaismus|dadaisté]] ([[Hans Arp]], [[Sophie Taeuber-Arpová]], [[Marcel Janco|Marcel Janko]]). [421] => [422] => Řada z těchto směrů byla chvilková a ač hlásala velké osvobození, poměrně rychle nezřídka narazila na své meze a vyčerpala se. To ale neplatilo o nejvlivnějším z těchto tzv. [[Avantgarda|avantgardních]] směrů, [[Surrealismus|surrealismu]], jehož účinek byl dlouhodobý a přetrval do 21. století. Surrealismus nevsadil jen na pouhé narušování tradičních forem a jejich všelijaké přeskládání. Šlo mu o napojení tvorby na to, co od vzniku [[Sigmund Freud|Freudovy]] [[Psychoanalýza|psychoanalýzy]] bylo nazýváno [[Nevědomí|nevědomím]] (nebo lidověji podvědomím), které se podle Freuda i surrealistů nejčistěji ohlašuje ve snu. Surrealisté tak nemuseli imaginaci osvobozovat destrukcí realistických tvarů (ani sen tak nečiní), což jim mj. umožnilo dokázat avantgardou stále znechucenějšímu publiku, že "opravdu umí malovat". Jejich revolučnost fungovala jinak: začali realistické tvary dávat do nečekaných souvislostí, spékat je do sebe na principu "zhuštění" (jeden z Freudových pojmů v jeho ''[[Výklad snů|Výkladu snů]]''). Surrealisté tím nechtěli jen šokovat a překvapovat, chtěli takřka vědeckým způsobem odhalit zákonitosti myšlení předracionálního, magického, infantilního, paranoického, na nichž podle nich stojí i racionalita a moderní civilizace. Surrealistický obraz neměl být [[nonsens]], naopak měl oslovit nepřístupnou část lidské mysli, která rozpozná, že překvapivé spojení nonsensem není, že je v něm něco nevyhnutelného a zákonitého. Nejčistší výraz těchto ambicí našel [[Salvador Dalí]], možná nejslavnější malíř 20. století.{{Citace monografie [423] => | příjmení = Ross [424] => | jméno = Michael Elsohn [425] => | titul = Salvador Dalí and the Surrealists: Their Lives and Ideas, 21 Activities [426] => | url = https://books.google.cz/books?id=K0H3fYErskYC&pg=PA127&dq=salvador+dal%C3%AD&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwj9vdeX9JzzAhUdSvEDHfXiCsY4ChDoAXoECAYQAg#v=onepage&q=salvador%20dal%C3%AD&f=false [427] => | vydavatel = Chicago Review Press [428] => | počet stran = 145 [429] => | isbn = 978-1-61374-275-4 [430] => | poznámka = Google-Books-ID: K0H3fYErskYC [431] => | jazyk = en [432] => }} Ale i jiní představitelé surrealismu dosáhli mimořádného ohlasu - [[René Magritte]], [[Joan Miró]], [[Frida Kahlo]], [[Max Ernst]] nebo [[Giorgio de Chirico|Giorgio de Chiroco]]. [433] => [[Soubor:Henri Rousseau - Il sogno.jpg|vlevo|náhled|200x200pixelů|[[Henri Rousseau]]: ''Sen'']] [434] => [[Soubor:Grant DeVolson Wood - American Gothic.jpg|náhled|216x216pixelů|[[Grant Wood]]: ''Americká gotika'']] [435] => Vývoj moderního malířství však nebyl jednosměrný. Experimentálnost a modernistická revoluce 1. poloviny 20. století neoslňovala každého. Mnozí se snažili ve stejné době tvořit ve více či méně formulované opozici vůči avantgardě. Tu představovalo třeba [[Naivní umění|naivní malířství]] [[Henri Rousseau|Henri Rousseaua]] (jehož avantgardisté ovšem velmi obdivovali) nebo [[Niko Pirosmani|Niko Pirosmaniho]].{{Citace monografie [436] => | příjmení = Brodskaya [437] => | jméno = Nathalia [438] => | titul = Naïve Art [439] => | url = https://books.google.cz/books?id=asmjAwAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=naive+art+Henri+Rousseau&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=naive%20art%20Henri%20Rousseau&f=false [440] => | vydavatel = Parkstone International [441] => | počet stran = 246 [442] => | isbn = 978-1-78310-379-9 [443] => | poznámka = Google-Books-ID: asmjAwAAQBAJ [444] => | jazyk = en [445] => }}{{Citace monografie [446] => | příjmení = Bindé [447] => | jméno = Joséphine [448] => | titul = Henri Rousseau [449] => | url = https://books.google.cz/books?id=JV-1zQEACAAJ&dq=naive+art+Henri+Rousseau&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [450] => | vydavatel = koenemann.com GmbH [451] => | počet stran = 192 [452] => | isbn = 978-3-95588-664-6 [453] => | jazyk = en [454] => }} Ještě [[secese]] měla svou konzervativní linii, již reprezentoval třeba [[Alfons Mucha]] (viz jeho pozdní ''[[Slovanská epopej]]''). Evropské experimentování nebudilo takové nadšení ani ve Spojených státech, kde vzpurně reagoval třeba [[nový realismus]] [[Edward Hopper|Edwarda Hoppera]] a [[George Bellows|George Bellowse]], nebo [[regionalismus]] [[Grant Wood|Granta Wooda]] a [[Thomas Hart Benton|Thomase Harta Bentona]].{{Citace monografie [455] => | příjmení = Kroiz [456] => | jméno = Lauren [457] => | titul = Cultivating Citizens: The Regional Work of Art in the New Deal Era [458] => | url = https://books.google.cz/books?id=YqNFDwAAQBAJ&pg=PA8&dq=cultivating+citizens&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjRr-Od9ZzzAhUoR_EDHVYVBusQ6AF6BAgLEAI#v=onepage&q=cultivating%20citizens&f=false [459] => | vydavatel = Univ of California Press [460] => | počet stran = 310 [461] => | isbn = 978-0-520-28656-6 [462] => | poznámka = Google-Books-ID: YqNFDwAAQBAJ [463] => | jazyk = en [464] => }} Také v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] se objevil protipohyb, ačkoli mnozí radikální avantgardisté stáli zde vládnoucím [[Komunismus|komunistům]] velmi blízko. Nakonec však si jako oficiální směr komunisté vyvolili [[socialistický realismus]], který reprezentoval v 1. polovině 20. století zejména [[Isaak Brodskij]].{{Citace monografie [465] => | příjmení = Rusnock [466] => | jméno = K. Andrea [467] => | titul = Socialist Realist Painting During the Stalinist Era (1934-1941): The High Art of Mass Art [468] => | url = https://books.google.cz/books?id=xuuHRAAACAAJ&dq=realist+painting&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [469] => | vydavatel = Edwin Mellen Press [470] => | počet stran = 219 [471] => | isbn = 978-0-7734-3692-3 [472] => | poznámka = Google-Books-ID: xuuHRAAACAAJ [473] => | jazyk = en [474] => }}{{Citace monografie [475] => | příjmení = Bown [476] => | jméno = Matthew Cullerne [477] => | titul = Socialist Realist Painting [478] => | url = https://books.google.cz/books?id=onR4QgAACAAJ&dq=socialist+realism+painting&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [479] => | vydavatel = Yale University Press [480] => | počet stran = 506 [481] => | isbn = 978-0-300-06844-3 [482] => | poznámka = Google-Books-ID: onR4QgAACAAJ [483] => | jazyk = en [484] => }} Zcela jiná formální východiska (nikoli ovšem politická) než avantgarda měl také mexický [[muralismus]] ([[Diego Rivera]], [[José Clemente Orozco]], [[David Alfaro Siqueiros]], [[Rufino Tamayo]]).{{Citace monografie [485] => | příjmení = Anreus [486] => | jméno = Alejandro [487] => | příjmení2 = Folgarait [488] => | jméno2 = Leonard [489] => | příjmení3 = Greeley [490] => | jméno3 = Robin Adèle [491] => | titul = Mexican Muralism: A Critical History [492] => | url = https://books.google.cz/books?id=a6kwDwAAQBAJ&printsec=frontcover&dq=mexican+muralism&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=mexican%20muralism&f=false [493] => | vydavatel = Univ of California Press [494] => | počet stran = 386 [495] => | isbn = 978-0-520-27162-3 [496] => | poznámka = Google-Books-ID: a6kwDwAAQBAJ [497] => | jazyk = en [498] => }} [499] => [500] => ==== 2. polovina 20. století ==== [501] => [502] => Ve druhé polovině 20. století se většině umělců zdály hlavní objevy a proražené cesty modernismu a avantgardy neodmítnutelné. Na dadaistickou hravost tak navázal [[Konceptuální umění|konceptualismus]], který reprezentoval zejména [[Marcel Duchamp]].{{Citace monografie [503] => | příjmení = Wood [504] => | jméno = Paul [505] => | titul = Conceptual Art [506] => | url = https://books.google.cz/books?id=9wnFQgAACAAJ&dq=conceptualism+marcel+duchamp&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [507] => | vydavatel = Delano Greenidge [508] => | počet stran = 80 [509] => | isbn = 978-0-929445-16-8 [510] => | poznámka = Google-Books-ID: 9wnFQgAACAAJ [511] => | jazyk = en [512] => }}{{Citace monografie [513] => | příjmení = Joselit [514] => | jméno = David [515] => | titul = Infinite Regress: Marcel Duchamp, 1910-1941 [516] => | url = https://books.google.cz/books?id=adLgXy7RXkUC&printsec=frontcover&dq=conceptualism+marcel+duchamp&hl=cs&sa=X&redir_esc=y#v=onepage&q=conceptualism%20marcel%20duchamp&f=false [517] => | vydavatel = MIT Press [518] => | počet stran = 276 [519] => | isbn = 978-0-262-60038-5 [520] => | poznámka = Google-Books-ID: adLgXy7RXkUC [521] => | jazyk = en [522] => }} K jeho specifickým formám a příbuzným větvím patří například italské hnutí [[arte povera]], [[minimalismus]] ([[Donald Judd]], [[Sol LeWitt]], [[Dan Flavin]], [[Frank Stella]], [[Giorgio Morandi]]), [[land art]] ([[Robert Smithson]]), [[Performanční umění|performanční]] a [[Happening|happeningové]] umění ([[Joseph Beuys]], [[Marina Abramović|Marina Abramovićová]]), vídeňský akcionismus ([[Günter Brus]], [[Otto Muehl]], [[Hermann Nitsch]]), [[Situacionistická internacionála|situacionismus]]. Zájem začaly budit ale i nové technologie, jak dokázal [[videoart]] ([[Nam June Paik]], [[Wolf Vostell]]) a s ním spjaté hnutí [[fluxus]]. To, že konceptuální hříčky přitahují pozornost i ve 21. století, dokazuje úspěch umělce, který si říká [[Banksy]]. Směry vyvěrající z konceptualismu či s ním spjaté už se ovšem často dostávají za hranu pojmu malířství, mnohem více je totiž přitahují trojrozměrné instalace a nemalované části výtvarného díla. [523] => [524] => Naopak [[abstraktní expresionismus]], jenž zahájil své tažení v 50. letech 20. století, zůstal věrný barvám a plátnům. Navázal na abstraktní umění a expresionismus. Našel své centrum ve Spojených státech, jež byly do té doby spíše kulturní periferií. To, že na čele nového směru stál Američan [[Jackson Pollock]], dokazovalo mj. novou dějinnou úlohu USA, jejich centralitu v západním světě. K abstraktním expresionistům působícím v Americe patřil i [[Mark Rothko]], [[Arshile Gorky]] nebo [[Willem de Kooning]].{{Citace monografie [525] => | příjmení = Seitz [526] => | jméno = William Chapin [527] => | titul = Abstract Expressionist Painting in America [528] => | url = https://books.google.cz/books?id=mjVQAAAAMAAJ&q=expressionist+painting&dq=expressionist+painting&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [529] => | vydavatel = National Gallery of Art, Washington [530] => | počet stran = 526 [531] => | isbn = 978-0-674-00215-9 [532] => | poznámka = Google-Books-ID: mjVQAAAAMAAJ [533] => | jazyk = en [534] => }} V Evropě se radikální abstrakci říkalo spíše [[informel]], [[tachismus]] apod. Tyto směry reprezentoval zvláště [[Jean Dubuffet]], [[Pierre Alechinsky]] nebo [[Antoni Tàpies]]. Na geometrickou linii klasické abstraktní malby navazoval [[op-art]] ([[Victor Vasarely]]). [535] => [536] => Na surrealismus zase rakouský fantastický realismus ([[Ernst Fuchs]], [[Friedensreich Hundertwasser]]). [537] => [538] => Na expresionismus v 60. letech navázal [[neoexpresionismus]]. Neoexpresionisté podle svých slov reagovali na křeč minimalismu, abstraktního expresionismu a konceptualismu a vzdorovali jim částečným návratem k figurativní malbě a konkrétnu, ovšem s prvky hravosti a absurdity na straně jedné a morbidnosti a narušenosti očekávatelných křivek na straně druhé. Představiteli byli [[Anselm Kiefer]], [[Georg Baselitz]], [[Jean-Michel Basquiat]], [[David Hockney]] nebo [[Jörg Immendorff]]. Návaznost na expresionismus je čitelná také v [[Nová figurace|nové figuraci]] [[Francis Bacon (malíř)|Francise Bacona]]{{Citace monografie [539] => | příjmení = Telci [540] => | jméno = Müge [541] => | titul = Figure and Flesh: Francis Bacon's Challenge to the Figurative Tradition in Western Art [542] => | url = https://books.google.cz/books?id=0X2kGwAACAAJ&dq=The+Figurative+Art+of+Francis+Bacon&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [543] => | vydavatel = Department of Graphic Design and the Institute of Fine Arts of Bilkent University [544] => | počet stran = 162 [545] => | poznámka = Google-Books-ID: 0X2kGwAACAAJ [546] => | jazyk = en [547] => }} či posléze [[Lucian Freud|Luciana Freuda]].{{Citace monografie [548] => | příjmení = Petrovsky [549] => | jméno = Natalie [550] => | titul = Reconstructing the Human Body in Paint: The Later Figurative Work of Lucian Freud from 1960 on [551] => | url = https://books.google.cz/books?id=IOtcOAAACAAJ&dq=Lucian+Freud+figuration&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [552] => | vydavatel = Colorado College. [553] => | počet stran = 77 [554] => | poznámka = Google-Books-ID: IOtcOAAACAAJ [555] => | jazyk = en [556] => }} [557] => [558] => Vůči "modernistické křeči" se vyhranil i [[pop-art]]. Jeho hlavním představitelem byl [[Andy Warhol]], k dalším reprezentantům patřil [[Roy Lichtenstein]] nebo [[Claes Oldenburg]].{{Citace monografie [559] => | příjmení = Ford [560] => | jméno = Carin T. [561] => | titul = Andy Warhol: Pioneer of Pop Art [562] => | url = https://books.google.cz/books?id=od1N9l4wXiYC&q=pop+art+and+andy+warhol&dq=pop+art+and+andy+warhol&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [563] => | vydavatel = Enslow Publishers [564] => | počet stran = 116 [565] => | isbn = 978-0-7660-1531-9 [566] => | poznámka = Google-Books-ID: od1N9l4wXiYC [567] => | jazyk = en [568] => }}{{Citace monografie [569] => | příjmení = Kuberski [570] => | jméno = Sandra [571] => | titul = The Meaning and Purpose of Pop Art In Light of the Works of Andy Warhol and Roy Lichtenstein [572] => | url = https://books.google.cz/books?id=CLMJrgEACAAJ&dq=pop+art+and+andy+warhol&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [573] => | vydavatel = GRIN Publishing [574] => | počet stran = 20 [575] => | isbn = 978-3-656-85972-7 [576] => | poznámka = Google-Books-ID: CLMJrgEACAAJ [577] => | jazyk = en [578] => }} Pop artoví umělci už nechtěli být opozicí [[Populární kultura|populární]] a nízké kultury. Chtěli využít jejích postupů, přisvojit si její kouzlo a uhrančivost. Proto se na jejich obrazech nacházejí kupříkladu jen vyzvětšovaná okénka [[Komiks|komiksu]], zmnožené tváře [[Celebrita|celebrit]] nebo komerční produkty, jako je slavná Warholova plechovka rajčatové polévky ''Campbell's Soup''. Specifický ohlas měl pop-art v Německu v podobě "kapitalistického realismu" ([[Sigmar Polke]]), rozvinul se i ve Francii ([[Yves Klein]], [[Arman]], [[César Baldaccini]], [[Jean Tinguely]]). Mimořádný ohlas měl v Japonsku ([[Jajoi Kusamaová]], [[Takaši Murakami]]). [579] => [580] => Za vzpouru proti avantgardě a jejím nástupcům lze také považovat [[neorealismus]] ([[Renato Guttuso]] nebo [[Candido Portinari]]) a [[hyperrealismus]] ([[Gottfried Helnwein]], [[Gerhard Richter]]). [581] => [582] => == Malířství v Česku == [583] => [[Soubor:Visitation Strahov Monastery.jpg|náhled|243x243pixelů|[[Mistr Litoměřického oltáře|Mistr litoměřického oltáře]]: ''[[Navštívení Panny Marie]]'', [[Strahovský klášter]]]] [584] => [[Soubor:Four Seasons by Alfons Mucha, circa 1897.jpg|náhled|300x300pixelů|[[Alfons Mucha]]: ''Čtyři roční období'']] [585] => [[České gotické malířství]] je spojeno především se jmény jako [[Mistr Litoměřického oltáře|Mistr litoměřického oltáře]], [[Mistr Třeboňského oltáře|Mistr třeboňského oltáře]], [[Mistr vyšebrodského oltáře]] či [[Mistr Theodorik]], který se podílel na vymalování [[Kaple svatého Kříže (Karlštejn)|Kaple svatého kříže]] na [[Karlštejn|Karlštejně]].{{Citace monografie [586] => | příjmení = Matějček [587] => | jméno = Antonín [588] => | titul = Česká malba gotická: deskové malířství 1350-1450 [589] => | url = https://books.google.cz/books?id=uzc7YAAACAAJ&dq=%C4%8Desk%C3%A9+gotick%C3%A9+mal%C3%AD%C5%99stv%C3%AD&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [590] => | vydavatel = Melantrich [591] => | počet stran = 200 [592] => | poznámka = Google-Books-ID: uzc7YAAACAAJ [593] => }} K nejvýznamnějším českým barokním malířům patřili [[Karel Škréta]], [[Jan Kupecký]] a [[Petr Brandl]]. Zcela zvláštní postavení měl [[Václav Hollar]], který proslul svými rytinami. [594] => [595] => V první polovině 19. století probíhal proces [[České národní obrození|českého národního obrození]], ovšem obrozenci na malířství nekladli takový důraz jako na literaturu, divadlo či vědu. Malířství zůstávalo na pozici řemesla, přičemž v krajinářství vynikal [[Josef Matěj Navrátil]], v portrétu a zátiší [[Karel Purkyně]]. Zlom přišel v polovině 19. století, kdy do českých zemí dorazila vlna [[Romantismus|romantismu]] a [[Realismus (výtvarné umění)|realismu]]. Nejvýznamnějším představitelem malířského romantismu byl [[Josef Mánes]], dnes známý především díky výzdobě [[Staroměstský orloj|pražského orloje]]. Realistickou malbu zvolil například [[Jaroslav Čermák (malíř)|Jaroslav Čermák]]. [596] => [597] => Se 70. a 80. lety nastoupila tzv. [[generace Národního divadla]], tedy tvůrci, kteří se nějak podíleli na výzdobě právě stavěné „Zlaté kapličky“: Mezi nimi se největšího mezinárodního ohlasu dostalo [[Mikoláš Aleš|Mikoláši Alšovi]]. K dalším členům generace patřili [[Vojtěch Hynais]], [[Julius Mařák]], [[Václav Brožík]], [[Jakub Schikaneder]], [[František Ženíšek]] či [[Josef Tulka]]. Většina z autorů Generace Národního divadla nadále oscilovala mezi romantickou a realistickou malbou, zejména krajiny. To však brzy některým autorům nestačilo. Krajinář [[Antonín Chittussi]] začal měnit techniku krajinomalby až tak, že se dostal na pokraj [[Impresionismus|impresionismu]]. Vrcholným představitelem tohoto směru se pak stal [[Antonín Slavíček]]. Dílo [[Luděk Marold|Luďka Marolda]] je zase někdy označováno za předzvěst malby secesní. [598] => [599] => Právě [[secese]] pak patří ke klíčovým směrům, které se vynořily na konci 19. století. V českém prostředí sehrála mimořádnou roli. Její hlavní představitel, [[Alfons Mucha]], je dnes nejznámějším českým malířem ve světě. K secesi lze řadit i dílo [[Max Švabinský|Maxe Švabinského]] a [[Jan Preisler|Jana Preislera]]. Secese provokovala svým sklonem k užitkovosti, avšak jinak ctila techniky klasické a akademické. Proti těm se však na konci století začaly bouřit nové směry. Především [[expresionismus]]. Do české expresionistické skupiny [[Osma (umělecká skupina)|Osma]] patřili [[Bohumil Kubišta]], [[Emil Filla]] či [[Otakar Kubín]].{{Citace periodika [600] => | příjmení = Vlček [601] => | jméno = Tomáš [602] => | titul = Art between Social Crisis and Utopia: The Czech Contribution to the Development of the Avant-Garde Movement in East-Central Europe, 1910-30 [603] => | periodikum = Art Journal [604] => | datum vydání = 1990 [605] => | ročník = 49 [606] => | číslo = 1 [607] => | strany = 28–35 [608] => | issn = 0004-3249 [609] => | doi = 10.2307/777177 [610] => | url = https://www.jstor.org/stable/777177 [611] => | datum přístupu = 2021-09-25 [612] => }} Členové Osmy pak přecházeli ke [[Kubismus|kubismu]], dalšímu novému avantgardnímu směru. Právě avantgarda začala v první polovině 20. století určovat směr. Od kubismu k čisté [[Abstraktní umění|abstraktní malbě]] došel [[František Kupka]].{{Citace elektronického periodika [613] => | příjmení = Krtička [614] => | jméno = Jiří Bernard [615] => | titul = František Kupka a zrození abstrakce [616] => | periodikum = ceskegalerie.cz [617] => | url = https://ceskegalerie.cz/cs/recenze/frantisek-kupka-a-zrozeni-abstrakce [618] => | datum vydání = 10. září 2018 [619] => | datum přístupu = 2021-09-25 [620] => }} Doznívající kubismus hledající nové formy vyjádření byl pěstován ve skupině [[Tvrdošíjní]] (zejm. [[Josef Čapek]], [[Jan Zrzavý]]). Členové avantgardního [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsilu]] se pak nadchli pro [[surrealismus]] ([[Toyen]], [[Jindřich Štyrský]], [[Josef Šíma (malíř)|Josef Šíma]]). [621] => [622] => Ve druhé polovině 20. století autoři povětšinou rozvíjeli objevy avantgardní revoluce – v abstraktní tvorbě to byl například [[Vladimír Vašíček]], část díla jí věnoval [[Oldřich Lajsek]], [[Mikuláš Medek]], [[Vladimír Boudník]] aj. Na surrealistickou hravost, zejména ve svých známých kolážích, navazoval v exilu působící [[Jiří Kolář]] či doma tvořící [[Jan Švankmajer]].{{Citace monografie [623] => | příjmení = Johnson [624] => | jméno = Keith Leslie [625] => | titul = Jan Svankmajer [626] => | url = https://books.google.cz/books?id=Z-ZCDwAAQBAJ&dq=Jan+Svankmajer+Keith+Leslie+Johnson&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [627] => | vydavatel = University of Illinois Press [628] => | počet stran = 226 [629] => | isbn = 978-0-252-05007-7 [630] => | jazyk = en [631] => }} Novým směrem zvaným [[pop-art]] se inspiroval [[Kája Saudek]].{{Citace elektronického periodika [632] => | příjmení = Adamovič [633] => | jméno = Ivan [634] => | titul = Kája Saudek měl status zjevení, českou výtvarnou kulturu obohatil za rámec komiksu [635] => | periodikum = Hospodářské noviny (HN.cz) [636] => | url = https://art.hn.cz/c1-64238980-kaja-saudek-nekrolog [637] => | datum vydání = 2015-06-28 [638] => | jazyk = cs [639] => | datum přístupu = 2021-09-25 [640] => }} Na konci 80. let vystoupili členové skupiny [[Skupina Tvrdohlaví|Tvrdohlaví]] ([[Jiří David (výtvarník)|Jiří David]], [[Petr Nikl]], [[Jaroslav Róna]]). [641] => [642] => == Odkazy == [643] => [644] => === Reference === [645] => [646] => [647] => === Související články === [648] => * [[Malba]] [649] => * [[Seznam malířů]] [650] => * [[Seznam českých malířů]] [651] => * [[Starověké římské malířství]] [652] => [653] => === Externí odkazy === [654] => * {{Commonscat}} [655] => * {{Wikicitáty|téma=Malířství}} [656] => * {{Wikislovník|heslo=malířství}} [657] => {{Autoritní data}} [658] => {{Portály|Umění}} [659] => [660] => [[Kategorie:Malířství| ]] [661] => [[Kategorie:Výtvarné umění]] [] => )
good wiki

Malířství

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Abstraktní umění','výtvarné umění','secese','František Kupka','Alfons Mucha','Impresionismus','olejomalba','pop-art','Realismus (výtvarné umění)','Surrealismus','expresionismus','Portugalsko'

Expresionismus

Impresionismus

Impresionismus je umělecký směr, který se vyvinul na konci 19.

Olejomalba

Olejomalba je malířská technika, která se používá již od starověku.

Pop-art

Portugalsko

Portugalsko je evropská země nacházející se na Pyrenejském poloostrově.

Secese

Secese je umělecký a architektonický směr, který se objevil v Evropě na konci 19.

Surrealismus