Array ( [0] => 14723980 [id] => 14723980 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Markýz [uri] => Markýz [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy}} [1] => [[Soubor:Coronet of a British Marquess.svg|náhled|Hodnostní a heraldická koruna britského markýze]] [2] => '''Markýz''' je dědičný [[šlechtický titul|titul]] vyšší [[šlechta|šlechty]] označující stupeň mezi [[hrabě]]tem a [[vévoda|vévodou]]. Nejčastěji používán ve Francii (''marquis''), Itálii (''marchese''), Španělsku (''marqués'') a Velké Británii (''marquess''). Panství markýze je možné označit jako ''[[markýzství]]''. [3] => [4] => Titul vznikl z titulu [[markrabě]] – správce [[Marka (území)|marky]], tj. území na pomezí [[Franská říše|Franské říše]], který měl zvláštní výsady oproti ostatním [[Hrabě|hrabatům]], mohl např. svolávat válečnou pohotovost, aby bránil [[Státní hranice|hranice]]. Vzhledem k tomu byl stavěn výše, nad hrabata. [5] => [6] => Výraz pochází z francouzského ''marquis'', který zase pochází z germánského ''mark,'' tj. hranice a ''graf,'' tj. hrabě. Jde tedy o „hraběte pohraniční země“, tj. marky (kupř. Moravy). [7] => [8] => == Dějiny titulu podle zemí == [9] => [10] => === Velká Británie === [11] => [[Soubor:Wales 1234 (Marchia Wallie and Pura Wallia).svg|náhled|Anglicko-velšské pohraniční marky (oranžově) ovládané barony z marek]] [12] => [[Soubor:Marches map.JPG|náhled|Skotské jižní pohraniční marky]] [13] => V Anglickém království byl titul markýze zaveden jako přímé odvození [[Franská říše|franského]] markraběte. Šlo tedy o správce neklidné pohraniční oblasti. Prvním markýzem na britských ostrovech se roku [[1385]] stal [[Robert de Vere]], 8. [[Earl|hrabě]] z [[Oxford]]u, který byl po podmanění Irska jmenován markýzem [[dublin]]ským. Postupně na Britských ostrovech i titul markýze ztratil svůj vojenský charakter a byl udělován jako šlechtický titul a [[Peer (titul)|peerství]] z titulu krále anglického, skotského, irského, krále Spojeného království Británie a Irska a nakonec krále Spojeného království Británie a Severního Irska. V současnosti ([[2016]]) zasedají v [[Sněmovna lordů|horní sněmovně]] dva markýzové [[Anglické království|Anglie]], čtyři markýzové [[Skotské království|Skotska]], osm markýzů Velké Británie (kreováni po roce [[1707]] a po vydání [[Zákony o unii z roku 1707|Aktu o unii]]), sedm markýzů [[Irské království|Irska]] a 18 markýzů Velké Británie a (severního) Irska, přičemž se tito peeři od sebe liší datem udělení titulu.{{Citace elektronické monografie [14] => | příjmení = [15] => | jméno = [16] => | titul = Seznam britských markýzů na europeanheraldry.org [17] => | url = http://www.europeanheraldry.org/united-kingdom/united-kingdom-great-britain-and-ireland/peerage/marquesses/ [18] => | vydavatel = [19] => | místo = [20] => | datum vydání = [21] => | datum přístupu = 2017-07-19 [22] => | poznámka = se zobrazením erbů britských markýzů [23] => | jazyk = anglicky [24] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160803120324/http://www.europeanheraldry.org/united-kingdom/united-kingdom-great-britain-and-ireland/peerage/marquesses [25] => | datum archivace = 2016-08-03 [26] => | nedostupné = ano [27] => }} Několik dalších markýzů existuje jako [[Dvorský titul|dvorské tituly]] (''courtesy titles'') britských vévodských domů. Markýz je po vévodovi druhým nejvyšším titulem a je buď spojen s peerstvím nebo jej drží některý vévoda a peer (vévoda jej ale může jako dvorský titul postoupit nejstaršímu synovi). Tak jako u jiných titulů britské vyšší šlechty není možné být markýzem a zároveň nebýt peerem či synem vévodského peera. Britští markýzové až na malé výjimky (markýz Douro), užívají predikáty s "of", tedy místní příslušnost svého titulu (př. ''marquess of Worcester''). Čestným titulem britského markýze je "nejctihodnější" (''The Most Honourable marquess of ...''). Markýz se oslovuje "Mylorde" či "Vaše Lordstvo" (''My lord'' nebo ''Your Lordship''). [28] => [29] => ==== Marcher lord a Earl of March ==== [30] => Zvláštním případem mezi britskou šlechtou, který významem odpovídá spíše původnímu markraběti než "modernějšímu" markýzi jsou tzv. baroni ([[lord]]i) v markách oddělujících [[Wales]] od [[Anglické království|Anglie]] ([[Welsh Marches]]). Tato podmáčená pohraniční území dával ve středověku [[Seznam anglických králů|anglický král]] k ostraze svým věrným [[vazal]]ům. K nejvýznamnějším z nich patřili baroni (později povýšení na hrabata - ''[[Earl]]'') z [[Chester]]u, [[Shrewsbury]], [[Gloucester]]u či [[Pembroke (Pembrokeshire)|Pembroke]]. Souhrnně se tito šlechtici označovali jako ''Marcher lords''. Dále existoval na Britských ostrovech šlechtický titul ''Earl of March'', který náležel jeden pánovi ve Welsh Marches a byl udělen anglickým králem a jednak pánovi ve Skotských markách ([[Scotish Marches]]) udílený [[Seznam skotských králů|skotskými králi]].''.'' Ve Velšských markách byl poprvé udělen v roce 1328 a v současnosti náleží jako dvorský titul (''courtesy title'') Charlesovi Gordonu-Lennoxovi, prvorozenému synu 10. vévody z [[Richmond (Severní Yorkshire)|Richmond]]u. Starší skotský titul má svůj původ již ve 12. století a dnes náleží hrabatům ''of Wemyss and March''. Ve skotských markách dále patřil v minulosti přídomek ''of March'' baronské (''Lord of Parliament'') rodině Wardenů, ale počátkem 17. století vyhasl. [31] => [32] => === Francie === [33] => [[Soubor:François Boucher 019 (Madame de Pompadour).jpg|náhled|Markýza de Pompadour]] [34] => Ve středověké Francii žádní markýzové neexistovali a nenavazovalo se tak na tradici franských markrabat. Prvním nesporným francouzským markýzem se stal roku [[1506]] [[Louis de Villeneuve]] jako markýz z [[Trans (Francie)|Trans]]. Během francouzské historie bylo kreováno několik stovek markýzů. V dobách [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] a [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] se titul markýz dával královským [[Milenka panovníka|metresám]] (př. [[Madame de Montespan|markýza de Montespan]], [[Madame de Pompadour|markýza de Pompadour]] apod.). Titul markýze byl v dobách monarchie oficiálně zrušen pouze za [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] a to jen přechodně do nástupu [[Restaurace Bourbonů|restaurace]]. Někteří, nikoli všichni francouzští markýzové byli také [[Pair (Francie)|pairy]]. Ve Francii byl titul markýze druhým nejvyšším řádným šlechtickým titulem po vévodovi. Z francouzštiny pochází výraz ''markýzství'' označující panství markýze a lišící se od [[markrabství]]. Francouzští markýzové za [[Ancien régime|starého režimu]] byli oslovování "pane markýzi" (''Monsieur le Marquis'') či neoficiálně "Vaše Magnificence" (''Vôtre Magnificence''). V 19. století byl obvyklejší titul "[[Excelence]]" (''Vôtre Excellence''). [35] => [36] => === Španělsko === [37] => Ve Španělsku je titul markýze starý a byl králem udělován již v období pozdního středověku. V současnosti (údaj z roku [[2005]]) je ve Španělsku 1362 markýzů, což z markýze dělá vůbec nejfrekventovanější titul vyšší šlechty. Markýz je ve Španělsku druhým nejvyšším titulem po vévodovi a všichni současní markýzové jsou buď markýzi-[[Španělský grand|grandy]] (pouze 44 titulů), či je jejich titul dvorským, doplňkovým titulem pro vévodu-granda nebo markýze-granda. Tak jako jiné tituly vyšší šlechty je ve Španělsku možné zdědit titul markýze sňatkem s prakticky automatickým potvrzením držby titulu králem, což jinde v Evropě možné není. Španělský markýz a grand se oslovuje "Excelence" (''Excelentísímo Señor''), pokud by nebyl grandem, náleželo by mu oslovení "Vysoce urozený pane" (''Illustrísímo'' ''Señor''). [38] => [39] => === Portugalsko === [40] => V Portugalsku se první markýzové objevují v 15. století aniž by titul měl v zemi tradici a aniž by přímo navazoval na franská markrabata. Snad pod vlivem španělského nebo italského prostředí byl roku [[1451]] jmenován [[Afonso de Bragança]], 4. hrabě de [[Ourem]] markýzem z [[Valença|Valençy]], čímž se stal prvním markýzem v království. Celkem bylo v historii Portugalska jmenováno 91 markýzů. Posledním (markýzem z [[Vale Flor]]) se stal roku [[1907]] [[José Luís Constantino Dias]], 1. hrabě de Vale Flor. Tak jako ve Španělsku či Velké Británii byl v Portugalsku markýz po vévodovi druhým nejvyšším šlechtickým titulem. Stejně jako jiné portugalské šlechtické tituly, je i titul markýze dědičný vždy jen pro prvorozeného syna. S královským potvrzením šlo titul získat také sňatkem od vymírajícího rodu. Od roku [[1967]] již v Portugalsku z právního hlediska žádná šlechta neexistuje a titul je tedy formálně neplatný. [41] => [42] => === Itálie === [43] => V Itálii měla hierarchie šlechtických titulů 10 stupňů (od nejvyššího k nejnižšímu): principe, duca, marchese, conte, visconte, barone, signore, nobile, patrizio a cavaliere. Všechny tituly byly dědičné.Milan Buben: Encyklopedie heraldiky: světská a církevní titulatura a reálie, Libri 1994, s. 151. Před sjednocením Itálie udílel titul markýze [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císař]], [[papež]], [[Neapolské království|neapolský]] a [[Sicilské království|sicilský]] král, [[Toskánské velkovévodství|toskánský velkovévoda]], [[Savojsko|savojský]] vévoda z titulu italského [[Říšský vikář|říšského vikáře]] i z titulu [[piemont]]sko-savojského panovníka a posléze [[Sardinské království|sardinského]] krále. Titul markýze v Itálii plynule navázal na franského markraběte a jako markýzové (''Marchese'') byli posléze v Itálii označováni i panovníci starých markrabství ([[Markrabství Montferrat|Montferrat]], [[Istrie (země)|Istria]], [[Modenské vévodství|Modena]] apod.). Markýz byl tak již ve středověku jak šlechtickým titulem, tak titulem drobného panovníka. V důsledku těchto skutečností je dnes (2016) v Itálii neobyčejně mnoho markýzů, řádově několik stovek.{{Citace elektronické monografie [44] => | příjmení = [45] => | jméno = [46] => | titul = Článek o italské šlechtě na webu Gothajského almanachu [47] => | url = http://www.almanachdegotha.org/id214.html [48] => | vydavatel = [49] => | místo = [50] => | datum vydání = [51] => | datum přístupu = 2017-07-19 [52] => | jazyk = anglicky [53] => }} [54] => [55] => Na rozdíl od západní Evropy náleží titul markýze v Itálii v některých případech nejen hlavě rodu, ale všem členům rodu, někdy pouze všem mužským členům. Stejně jako u ostatních titulů dochází i u markýze k časté kumulaci a jeden šlechtic může najednou držet třeba pět titulů markýzů. Od [[Risorgimento|sjednocení Itálie]] v roce [[1870]] byl markýz zařazen jako třetí nejvyšší titul v zemi po knížeti a vévodovi. Italští králové kreovali nové markýze dokonce i po zániku monarchie ([[1946]]) a [[Lateránské smlouvy|konkordát s Vatikánem]] znamenal automatické italské uznání všech dosavadních i budoucích markýzů kreovaných papežem. Italský markýz má nárok na oslovení: [[Excelence]] (''Vostra Eccelenza''), případně Milosti (''Vostra Gracia''). [56] => [57] => === Papežští markýzové === [58] => [[Soubor:Het vermeerderde wapen van de Marchese Surlupi.jpg|náhled|Erb markýzů Serlupi-Crescenzi se znakem jejich úřadu - papežským baldachýnem]] [59] => [[Svatý stolec]] udílel od středověku tituly markýze. Je třeba rozlišovat mezi feudálními markýzi [[Papežský stát|Papežského státu]], kteří byli klasickou zemskou šlechtou podle obvyklých evropských zvyklostí a mezi markýzi udílenými papežem jako zvláštní vyznamenání věrným osobám, většinou cizincům mimo Papežský stát. Takový titul býval sice dědičný, ale přísně [[Primogenitura|primogeniturní]], tj. dědičný jen v linii prvorozeného syna, přičemž mladší potomci neměli od papeže titul žádný. Také se jednalo o titul bez [[Přídomek|predikátu]]. Šlo-li o Itala, byl takto vyznamenaný titulován ''Marchese Romano,'' neitalský markýz býval označován latinsky jako ''Marchio Romanus''. Takovéto tituly mnohdy dostávali věrní katolíci v protestantských zemích, např. ve Švédsku rodina [[Lagergrenové|Lagergren]]. V českých zemích obdržel titul ''Marchio Romanus'' spolu s titulem papežského komoří v roce [[1912]] židovský [[Konverze (náboženství)|konvertita]] Albrecht Kubinzky. Roku [[1917]] dosáhl konfirmace svého titulu ve Španělsku. V Rakousku-Uhersku se ale musel spokojit s [[rytíř]]ským titulem a predikátem "''von Hohenkubin''", uděleném rovněž roku 1912.{{Citace periodika|příjmení=Tyl|jméno=Tomáš|titul=Albrecht markýz Kubinzky von Hohenkubin a jeho rod|periodikum=Heraldika a genealogie|datum=|rok=2004|ročník=|číslo=3–4|strany=242–247|url=}}{{Citace periodika|příjmení=Županič|jméno=Jan|titul=Kubinzky - nová šlechta na sklonku staré doby|periodikum=Genealogické a heraldické informace|datum=|rok=2004|ročník=|číslo=|strany=33–41|url=}} [60] => [61] => ==== Markýzové baldachýnu ==== [62] => Šest rodů italských markýzů získalo v [[Papežský stát|Papežském státě]] zvláštní privilegium, umožňující hlavám těchto rodů při nejslavnostnějších [[Liturgie|liturgických]] ceremoniích držet po jedné ze šesti tyček baldachýnu nad hlavou [[Papež|Svatého otce]]. Titul markýz baldachýnu ([[italsky]] ''Marchese di Baldacchino'') drží dědičně hlavy šesti rodů: [[Patrizi Naro Montoro (šlechtický rod)|Patrizi Naro Montoro]], [[Serlupi Crescenzi (šlechtický rod)|Serlupi Crescenzi]], [[Costaguti (šlechtický rod)|Costaguti]], [[Theodoli (šlechtický rod)|Theodoli]], [[Saccheti (šlechtický rod)|Saccheti]] a původně také [[Massimo (šlechtický rod)|Massimo]], kteří byli po svém povýšení do [[kníže]]cí hodnosti v roce [[1826]] nahrazeni rodem [[Soderini (šlechtický rod)|Soderini]], který drží navíc též obdobný titul [[Hrabě|hraběte baldachýnu]]. S titulem markýze baldachýnu jsou spojena zvláštní privilegia, jako je právo na titul [[Don (oslovení)|Don]], v Itálii užívaný jinak jen knížaty a vévody, nebo právo na oslovení: [[Vaše Magnificence]] (''Vostra Magnificenza''), které je mezi italskými markýzi unikátní. Markýzové baldachýnu také smějí v předpokoji Svatého otce klečet na stejných polštářích, jako knížata a vévodové ve službách papeže. Jinak má však tento titul v současnosti již malý význam, protože [[Vatikán]] nadále ceremonie s papežským baldachýnem nepořádá. [63] => [64] => === Norsko === [65] => V Norsku byl titul markýze udělen pouze dvakrát a pod italským vlivem. V roce [[1709]] odměnil král [[Frederik IV. Dánský|Frederik IV.]] [[Florencie|florenťana]] [[Hugo Accoramboni|Huga Accoramboniho]] panstvím [[Lista]] s titulem markýze, o rok později pak Frederik udělil ještě titul panství a titul markýzů z [[Mandal]]u rodině [[Rattové|Ratta]] z [[Bologna|Bologni]]. Šlo o jediné oficiální markýze ve [[Skandinávie|Skandinávii]]. [66] => [67] => === Belgie === [68] => V oblasti dnešního [[Benelux]]u se titul markýze objevuje od počátku 16. století, kdy začal být udělován [[Karel V.|Karlem V.]] z titulu [[Burgundské vévodství|vévody burgundského]]. Prvním markýzem (z [[Aarschot]]u) se v roce [[1519]] stal [[Phillipe II. de Croÿ]]. Od té doby byl titul v oblasti udílen místními vladaři až do počátku 20. století, ovšem nepříliš často. V nizozemštině byl často zaměňován titul markýz (''markies'') a markrabě (''markgraaf'') i u místních markýzů (například markýz či markrabě z [[Bergen op Zoom|Bergen-op-Zoom]], kreovaný roku [[1533]]). Rovněž pro panství markýze se užívají střídavě výrazy ''markgraafschap'' i ''markiezaat''. Ačkoli zejména ve 12. století vzniklo v oblasti několik říšských markrabství (např. roku [[1188]] [[Namur]]), nelze zřejmě hovořit o přímé návaznosti titulu markýze na stará markrabata. V současnosti žijí markýzové ze všech tří zemí Beneluxu pouze v Belgii (v Nizozemsku má ovšem král vedlejší titul markýze z Veere a Vlisingenu). V Belgii žije dnes devět rodů markýzů, kteří jsou součástí belgické šlechtické obce. Někteří z nich mají titul markýze dědičný jen pro prvorozeného syna, jiní jsou markýzi v celém rodě.{{Citace elektronické monografie [69] => | příjmení = [70] => | jméno = [71] => | titul = Seznam belgických šlechtických rodů [72] => | url = http://www.eupedia.com/belgium/belgian_nobility.shtml [73] => | vydavatel = [74] => | místo = [75] => | datum vydání = [76] => | datum přístupu = 2017-07-19 [77] => | jazyk = anglicky [78] => }} Naposledy byl titul markýze udělen roku [[1902]] rodině [[Imperiali (šlechtický rod)|Imperiali]] s údajně byzantskými kořeny a to pro všechny v Belgii usazené členy rodu, ale bez uznání knížecího titulu, který rod užíval v Itálii. Belgický král sám je markýzem (markrabětem) [[Antverpy|antverpským]] a několik oficiálně negarantovaných markýzů se objevuje i ve vedlejších titulech belgických vévodů a knížat (např. [[Beaufort-Spontinové]] jsou tradičně též markýzi z [[Florennes]]). Dnes je markýz oficiálně po knížeti druhým nejvyšším šlechtickým titulem v zemi, nově se ale již neuděluje ani nepotvrzuje. [79] => [80] => === Monako === [81] => V Monaku dnes oficiálně neexistuje žádná šlechta mimo knížecí rodinu. Jediným markýzem je tak [[dědičný princ]] [[Monako|Monackého knížectví]] [[Jakub Monacký|Jaques]], který nese tradiční titul vládnoucího rodu: markýz z Baux.   [82] => [83] => === Rakousko a Rakousko-Uhersko === [84] => V [[Habsburská monarchie|habsburské monarchii]] před [[Napoleonské války|napoleonskými válkami]] byli markýzové řádnou součástí šlechtických obcí některých okrajových zemí soustátí, především italských provincií a tzv. [[Rakouské Nizozemí|Rakouského Nizozemí]], zvaného ovšem oficiálně jako [[Burgundské vévodství]]. Markýzové z těchto zemí se přirozeně pohybovali také v prostředí vídeňského dvora ([[Rakouské Nizozemí|belgický]] markýz [[Merode de Westerloo]],Jan Filip Evžen, říšský hrabě z Merode a markýz z Westerloo (1674-1732) byl císařským [[Polní maršál|polním maršálkem]], velitelem tělesné gardy a jeho dcera Marie Isabella, se provdala za velmi bohatého hraběte [[František Josef Černín z Chudenic|Františka Josefa Černína z Chudenic]] a po jeho smrti znovu za Černínova bratra, hraběte Františka Antonína. Viz https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Merode-Westerloo,_Johann_Philipp_Eugen_Graf (německy) a http://genealogy.euweb.cz/bohemia/czernin1.html a http://www.1zs.jhnet.cz/new/wp-content/uploads/2009/09/cerninove_v_jh1.pdf {{Wayback|url=http://www.1zs.jhnet.cz/new/wp-content/uploads/2009/09/cerninove_v_jh1.pdf |date=20181009172058 }} [[Neapolské království|neapolský]] [[Capecce di Rofrano]]Pietro Luigi Capecce, 3. markýz z Rofrano (1661-1716) byl radou [[Dvorská válečná rada|Dvorské válečné rady]] a jeho dcera Marie Teresie se provdala za hraběte Jana Leopolda Ferdinanda [[Kinští|Kinského]] z [[Chlumec nad Cidlinou|chlumecké]] větve rodu. Viz: https://groups.google.com/forum/#!topic/alt.talk.royalty/F9dAd6_XIjo a zde http://kinsky-dal-borgo.cz/pool/kinsky/upload/rodina-kinskych/kinsky-saga_rodu_kinskych-2012.pdf či [[Milánské vévodství|milánský]] [[Botta de l´Adorno]]). Jiné rody markýzů se dokonce do hlavního města monarchie stěhovaly odjinud (rod [[Obizzi]] z [[Benátská republika|Benátska]]). Ve stavovských společnostech [[Dědičné habsburské země|dědičných zemí]] nebo [[Uhersko|Uher]] ovšem jejich „exotické“ tituly uznávány nebyly, pouze u dvora. Po vzniku [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]] byli od roku [[1815]] markýzové nadále součástí šlechtické společnosti [[Království lombardsko-benátské|Lombardsko-Benátska]] a jejich tituly jim byly od roku [[1816]] potvrzovány. K povyšování nových markýzů ovšem již nedocházelo, aby se postupně dosáhlo sjednocení zdejší titulatury se zbytkem císařství a perspektivně vytvoření jednotné „rakouské šlechty“.{{Citace monografie|příjmení=Županič|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Nová šlechta Rakouského císařství|vydání=1|vydavatel=Agentura Pankrác|místo=Praha|rok=2006|počet stran=452|strany=78|isbn=80-86781-08-9}} I po ztrátě Lombardsko-Benátska v l. [[1859]] a [[1866]] zůstalo na území mocnářství několik rodů markýzů, kteří sice směli své tituly užívat, ovšem nic jim z nich neplynulo. Rakouští markýzové se řadili k hrabatům a jejich titul byl často do němčiny překládán jako ''Markgraf'', tedy [[Markrabě|markrabí]]. K nejznámějším rodinám markýzů žijícím ve střední Evropě patří rod [[Pallaviciniové|Pallaviciniů]].Titul markýz pro oblast Lombardska-Benátska byl Pallaviciniům potvrzen 22. února a 10. dubna 1816, Viz FRANK, Karl Friedrich von, ''Tandeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918'',  Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, Bd. 4. O-Sh. 1973, 310 s, zde s. 29. (německy) Roku 1868 jim byl tento titul nejvyšším výnosem uznán i v celém Rakousku-Uhersku, Viz http://www.webdesign.hu/pallavicini/de/die_familie_pallavicini?{{Nedostupný zdroj}} (německy) Třem markýzům v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] (rodům [[Canossa (šlechtický rod)|Canossa]], [[Cavriani]] a [[Guidi]]) bylo dokonce po roce [[1861]] umožněno získat vysoce prestižní dědičné členství v [[Panská sněmovna|panské sněmovně]] [[Říšská rada (Rakousko)|říšské rady]].{{Citace elektronické monografie [85] => | příjmení = [86] => | jméno = [87] => | titul = Článek o rakouské panské sněmovně na academic.ru [88] => | url = http://de.academic.ru/dic.nsf/dewiki/2405965 [89] => | vydavatel = [90] => | místo = [91] => | datum vydání = [92] => | datum přístupu = 2017-07-19 [93] => | jazyk = německy [94] => }} [95] => [96] => == Galerie == [97] => [98] => File:Rangkronen-Fig. 15.svg|Hodnostní koruna belgických markýzů [99] => File:Rangkronen-Fig. 14.svg|Hodnostní koruna francouzských, španělských, portugalských a italských markýzů (španělští grandi mají korunu vyloženou rudou sametovou čepičkou) [100] => File:Rangkronen-Fig. 14-Pair.png|Hodnostní koruna francouzského markýze, který byl zároveň [[Pair (Francie)|pairem]] [101] => File:T03 Danish Marquis.svg|Hodnostní koruna norského markýze [102] => [103] => [104] => == Odkazy == [105] => [106] => === Reference === [107] => [108] => [109] => === Související články === [110] => * [[Markýzství]] [111] => * [[Šlechta]] [112] => * [[Šlechtický titul]] [113] => [114] => === Externí odkazy === [115] => * {{Commonscat}} [116] => * {{Wikislovník|heslo=markýz}} [117] => [118] => [[Kategorie:Šlechtické tituly]] [] => )
good wiki

Markýz

Hodnostní a heraldická koruna britského markýze Markýz je dědičný titul vyšší šlechty označující stupeň mezi hrabětem a vévodou. Nejčastěji používán ve Francii (marquis), Itálii (marchese), Španělsku (marqués) a Velké Británii (marquess).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Franská říše','Pair (Francie)','Excelence','Rakouské Nizozemí','Earl','Burgundské vévodství','Hrabě','Papežský stát','Neapolské království','Anglické království','Peer (titul)','dublin'

Dublin

Earl

Earl je anglický šlechtický titul, který se uděluje mužům a je mezi baronem a hrabětem.

Excelence

Hrabě

Hrabě je titul udělovaný panovníkem šlechtici za jeho zásluhy.