Array ( [0] => 15234286 [id] => 15234286 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Martinismus [uri] => Martinismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Martinism black.svg|náhled|Martinistická pečeť.]] [1] => '''Martinismus''' je [[esoterické křesťanství|křesťanské esoterické]] hnutí zabývající se [[magie|magií]] a [[Mystika|mystikou]] založené na konci [[18. století]] [[Martinès de Pasqually|Martinèsem de Pasquallym]]. [2] => [3] => Esoterická kariéra Martinèse de Pasqually (1709-1774) počala založením [[Svobodné zednářství|zednářské]] ''Chapȋtre des Juges Ecossais'' – Kapituly skotských soudců v roce 1754 v [[Montpellier]]. Od roku 1762 žil v [[Bordeaux]], v kterém kolem roku 1766 založil společnost založenou na vlastním učení ''Ordre des chevaliers maçons elus coëns de l´universe'' – Řád zednářských rytířů vyvolených kněží světa, zkráceně [[Elus cohen]]. Ústřední myšlenkou řádu byla víra, že člověk a všechny živé bytosti se pomocí určitých praktik mohou dostat do svého přirozeného stavu z doby před [[pád člověka|pádem]]. Těmito praktikami byla [[theurgie|theurgická]] [[invokace]] neviditelných inteligencí a božství z vyšších sfér. Martinèsovo učení bylo vypracováno v díle ''Trité sur la réintegration des êtres dans leur première propriété, vertu et puissance spirituelle divine'' – Pojednání o reintegraci bytostí do jejich prvotního stavu, ctnosti a božské duchovní moci přibližně z roku [[1771]] podle kterého „Věčný“ stále vytváří hierarchii duchovní bytosti spojených do „božské nesmírnosti“, avšak v důsledku vzpoury části těchto bytostí Věčný nařídil jiným duchům vytvořit materiální svět, kde byli vzpurní duchové uvězněni. Přímo z Věčného pak v materiálním světě [[emanace|emanovali]] „čtvrtiřadé“ duchovní bytosti – lidé, z nichž [[Adam]] ponechaný své svobodné vůli se také vzbouřil. Účelem [[křesťanská teosofie|theosofického]] a [[Gnosticismus|gnostického]] Pasquallyho učení mělo být navrátit člověka do prvotního stavu jednoty s Bohem pomocí theurgie a [[vůle]] – která je jedinou božskou mocí, kterou si člověk zachoval, a jedinou mocí schopnou postavit se vzpurným duchům.{{Citace monografie [4] => | příjmení = Goodrick-Clarke [5] => | jméno = Nicholas [6] => | odkaz na autora = Nicholas Goodrick-Clarke [7] => | titul = Západní esoterické tradice [8] => | vydavatel = Grada [9] => | místo = Praha [10] => | rok = 2011 [11] => | strany = 130–137 [12] => | isbn = 978-80-247-3143-8 [13] => }} [14] => [15] => Po zednářském vzoru měl Elus cohen tři stupně: učně, tovaryše a mistra, které však byly chápány jako profánní a „mimo chrám“ a následovali čtyři kněžské stupně dostupné pouze mistrům: [16] => [17] => * vznešený mistr, dokonalý vznešený mistr [18] => * kněz, kněz-tovaryš, mistr kněz [19] => * chrámová třída s velmistrem řádu – rytířem východu [20] => * Réau-Croix [21] => [22] => Do vyšších stupňů byly kandidáti jakožto kněží ordinováni, spíše než po zednářském způsobu [[Iniciační rituál|iniciováni]]. Ordinace byla udělována duchy a do kněze při ní vstupoval vyvolený Věčného podle daného kruhu: Adam, [[Abrahám]], [[Mojžíš]], [[Zorobábel]] a [[Ježíš]]. Od členů řádu se očekávala duševní a morální [[askeze]], dodržování stravovacích pravidel a postů i pravidelné modlitby. Během vrcholného období měl řád kolem stovky členů a dvanácti „chrámů“. [23] => [24] => Na další vývoj martinistického hnutí měl vliv především [[Louis Claude de Saint-Martin]] (1743-1803) a [[Jean-Baptiste Willermoz]] (1730-1824). Saint-Martin zajímal spíše mystický potenciál Pasquallova učení, profiloval se jako zbožný křesťan a přeložil do francouzštiny dílo [[Jakob Böhme|Jakoba Böhma]]. Naopak Willermoz byl přitahován theurgickou rituální magií a v roce 1773 založil lyonskou lóži zednářského ritu [[Striktní observance]], čímž také do Francie uvedl [[neotemplářství|templářské zednářství]]. Spojení templářského zednářství s náboženským ceremoniálem Elus cohen dokončil založením ''Régime ecossais rectifié'' – [[Obnovený skotský ritus|Obnoveného skotského ritu]]. Samotný ritus nezahrnoval theurgickou, [[Kabala|kabalistickou]] ani [[Alchymie|alchymistickou]] praxi, ale s Elus cohen – nejvyšším kruhem společnosti, sdílel Pasquallovo učení. Saint-Martin posléze proměnný Elus cohen pro svůj nezájem o zednářství opustil a jeho teosofické učení získalo mnoho následovníků po celé Evropě, zatímco Willermozovo hnutí téměř zaniklo po [[Velká francouzská revoluce|Francouzské revoluci]]. [25] => [26] => == Martinistický řád == [27] => Martinistický řád, [[Francouzština|francouzsky]] ''l'Ordre martiniste'', je esoterická a magická organizace založená roku [[1891]] v [[Paříž]]i Gérardem Encaussem, známým jako [[Papus]], vycházející z martinismu. Mezi členy řádu patřili například [[Stanislas de Guaita]], [[Joséphin Péladan]] nebo [[René Guénon]]. Většina členů řádu byla zároveň členy jednoho či více [[Rosekruciáni|rosekruciánských]], [[neognosticismus|neognostických]] či [[Neotemplářství|neotemplářských]] skupin a téměř všichni pak byli [[Svobodné zednářství|svobodnými zednáři]], zpravidla podle „egyptského“ [[Misraimský a Memfiský ritus|ritu Memfidy a Mizraimu]]. Podle Papusova tvrzení byl řád ve skutečnosti znovuzaložen a navazuje na řád založeným [[Louis Claude de Saint-Martin|Louisem Claudem de Saint-Martin]], toto tvrzení je však zpochybňováno s poukazem na fakt, že není známo, že by Saint-Martin nějaký řád založil. Taktéž „[[apoštolská posloupnost]]“ od Saint-Martina k Papusovi je považována za nepravděpodobnou.{{Citace sborníku [28] => | příjmení = Introvigne [29] => | jméno = Massimo [30] => | autor = [31] => | odkaz na autora = Massimo Introvigne [32] => | titul = Martinism: second period [33] => | odkaz na titul = [34] => | příjmení sestavitele = Hanegraaff [35] => | jméno sestavitele = Wouter Jacobus [36] => | sestavitel = [37] => | sborník = Dictionary of Gnosis & Western Esotericism [38] => | odkaz na sborník = [39] => | vydavatel = Brill Academic Pub [40] => | odkaz na vydavatele = [41] => | místo = [42] => | rok vydání = 2006 [43] => | isbn = 978-9004152311 [44] => | url = [45] => | kapitola = [46] => | strany = 780- [47] => | jazyk = en [48] => }} [49] => [50] => === Historie === [51] => [[Soubor:Bio-papus-image-1.jpg|náhled|[[Papus]], zakladatel Martinistického řádu]] [52] => [53] => V [[80. léta 19. století|80. letech 19. století]] počali [[Henri Delaage]] a [[Augustin Chaboseau]], dvě významné postavy pařížské esoterické scény, nezávisle na sobě prohlašovat, že se skrze ''Supérieurs Inconnus'' „neznámé nadřízené“ stali následníky Louise Claude de Saint-Martina. S oběma muži se Papus přátelil a získal od nich zasvěcení, na které se při následném „znovuzaložení“ řádu v roce [[1891]] odvolával. Organizace se stala brzy velmi úspěšnou a ještě v témže roce vznikla její pobočka ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]], okolo roku 1900 už také existovaly pobočky ve většině zemí [[Latinská Amerika|latinské Ameriky]]. V [[Itálie|Itálii]] se stali členy řádu například [[Arturo Reghini]] nebo [[Gabriele d'Annunzio]]. [54] => [55] => V rámci řádu došlo k různým sporům, například zda se hlásit k učení „zakladatele“ de Saint-Martina nebo jeho předchůdce [[Martinès de Pasqually|Martinèse de Pasquallyho]]. Učení prvně jmenovaného bylo orientováno výrazně křesťansky a [[Mystika|mysticky]] a hovořilo se o něm jako ''saint-martinismu'', zatímco učení druhého bylo orientováno více okultně a kladlo menší důraz na křesťanství a hovořilo se o něm jako o ''martinezismu''. Později vznikla v rámci řádu ještě jedna frakce, odvolávající se na další osobnost původního martinismu - [[Jean-Baptiste Willermoz]]e, jež kladla důraz na zednářské prvky a jejíž učení se označovalo jako ''willermozismus''. Dalším spor nastal okolo dohody mezi Papem a [[Jean Bricaud|Jeanem Bricaudem]] uzavřené v roce [[1911]], podle které byla [[Église gnostique universelle]] „Universální gnostická církev“, vedená druhým jmenovaným, oficiální církví Martinistického řádu, což nebylo všemi řádu přijato. V roce [[1902]] také došlo u americké pobočky k rozkolu ohledně toho, zda je možné do řádu zasvěcovat osoby, které nejsou svobodnými zednáři a ženy, k čemuž se Papus vyjádřil, že to možné je. Členové, kteří to odmítali, později založili ''Rectified American Martinist Order''. [56] => [57] => Po Papově smrti v roce [[1916]] se počal řád, jež držel pohromadě silou jeho charismatické osobnosti, postupně rozpadat. Většina členů sice uznala za jeho nástupce [[Teder|Charlese Détrého]], ten však zemřel již v roce [[1918]] a dalším vůdcem řádu se stal Jean Bricaud, patriarcha Universální gnostické církve. Oba jmenování byli odpůrci saint-martinismu v rámci řádu a Bricaud se pokoušel z členství vyloučit nezednáře a ženy. V reakci na to saint-martinističtí členové, vedení Victorem Blanchardem, založili v roce [[1923]] vlastní Martinistický a synarchistický řád. [58] => [59] => Obě skupiny martinistů se ve 30. letech zapojily do sporů mezi [[Harvey Spencer Lewis|Harveyem Spencerem Lewisem]] a [[Reuben Swinburne Clymer|Reubenem Swinburnem Clymerem]], vůdců amerických rosekruciánských řádů [[A.M.O.R.C.|AMORC]], respektive [[Fraternitas Rosae Crucis]]. Blancard se připojil k organizaci FUDOSI prvního z nich, zatímco Bricaud, vedoucí původní Martinistický řád, se připojil ke konkurenční organizaci FUFDOSI druhého oponenta. S těmito spory bylo spojeno také opuštění Martinistického a synarchistického řádu [[Augustin Chaboseau|Augustinem Chaboseauem]], jež následně založil Tradiční martinistický řád. Ve [[1930–1939|30.]] a [[1940–1949|40. letech]] nové zájemce lákal především Bricaudův řád, jehož vůdcem se stal v roce 1934 [[Constant Chevillon]], jehož v roce 1934 následoval Henri-Charles Dupont, pod jehož vedením organizace více tíhla k zednářství. Členové co více tíhli k martinezismu, než k willermozismu, přitom již v roce [[1942]] založili vlastní Martinistický řád Elus Coëns. Papův syn [[Philippe Encausse]] v roce [[1954]] založil, či „znovuoživil“, další Martinistický řád tíhnoucí k saint-martinismu. Poslední dva jmenované řády fungovaly v letech [[1962]]–[[1967]] společně a brzy po jejich rozdělení se Martinistický řád Elus Coëns počal rozpadat na mnoho menších skupin. [60] => [61] => === České odnože === [62] => Martinisty (čili „Řád Vyšších Neznámých“) uvedl do Čech baron [[Adolf Leonhardi|Leonhardi ze Stráže]] v [[1890–1899|90. letech 19. století]]. První lóže vznikla v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] v letech 1895–1896. K jejím členům patřil [[Julius Zeyer]]. [[Praha|Pražskou]] lóži založil kolem roku 1900 [[Karel Pavel Dražďák]], přední pražský okultista,{{Citace elektronické monografie [63] => | příjmení = Vojtíšek [64] => | jméno = Zdeněk [65] => | titul = Karel Pavel Dražďák, vášnivý čtenář okultní literatury. A nejen čtenář. [66] => | url = https://info.dingir.cz/2021/05/karel-pavel-drazdak-vasnivy-ctenar-okultni-literatury/ [67] => | datum vydání = 2021-05-08 [68] => | datum přístupu = 2023-02-21 [69] => | jazyk = cs [70] => }} tato lóže brzy zanikla a obnovena byla v letech 1907–1908. Lóže „Slavia“ vznikla kolem roku 1910. Až do [[První světová válka|první světové války]] byly české lóže v kontaktu s francouzským ústředím. Po válce, v roce 1924, vznikla v Praze lóže „Simeon“. Ta byla zprvu v kontaktu s francouzským ústředím, později se osamostatnila a zanikla. V době vydání [[Komenského slovník naučný|Komenského slovníku naučného]] existovala v Čechách lóže „Paragawa“, která byla založena Nejvyšší radou francouzských martinistů.{{Citace monografie [71] => | titul = Komenského slovník naučný [72] => | vydání = 1 [73] => | vydavatel = Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného [74] => | místo = Praha II., Žitná 13 [75] => | rok vydání = 1938 [76] => | kapitola = Martinisté čili Řád Vyšších Neznámých [77] => | strany = 455 [78] => | svazek = VII. [79] => }} [80] => [81] => == Reference == [82] => [83] => [84] => == Externí odkazy == [85] => * {{Commonscat}} [86] => {{Autoritní data}} [87] => [88] => [[Kategorie:Esoterické křesťanství]] [89] => [[Kategorie:Zednářství]] [] => )
good wiki

Martinismus

Martinistická pečeť. Martinismus je křesťanské esoterické hnutí zabývající se magií a mystikou založené na konci 18.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'1891','Mystika','Jean-Baptiste Willermoz','Martinès de Pasqually','Svobodné zednářství','Louis Claude de Saint-Martin','Augustin Chaboseau','Montpellier','1771','Rosekruciáni','Adam','Striktní observance'

1771

1891

Rok 1891 byl rokem důležitých událostí na území dnešní České republiky i ve světě.

Adam

Montpellier

Mystika

Rosekruciáni