Array ( [0] => 15517139 [id] => 15517139 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Maxentius [uri] => Maxentius [3] => Maxentius02 pushkin.jpg [img] => Maxentius02 pushkin.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník}} [1] => '''Marcus Aurelius Valerius Maxentius''' (mezi [[275]] a [[283]], patrně [[Sýrie (provincie)|Sýrie]]Viz [[Dietmar Kienast]], ''Römische Kaisertabelle'', Darmstadt 1996, s. 291. – [[28. říjen|28. října]] [[312]] u [[Řím]]a) byl [[Starověký Řím|římský]] [[císař]] panující od [[28. říjen|28. října]] [[306]] do [[28. říjen|28. října]] [[312]], tj. přesně šest let. Jeho vláda nebyla nikdy uznávána v celé říši, proto ho lze spíše počítat mezi [[uzurpátor]]y římského trůnu. [2] => [3] => == Původ a kariéra == [4] => Maxentius byl synem [[Diocletianus|Diocletianova]] spolucísaře [[Maximianus|Maximiana Herculia]] a Syřanky Eutropie.[[Epitome de Caesaribus]] 40, 12. Narodil se v době, kdy jeho otec ještě sloužil jako důstojník v armádě, a v dětském věku zažil nesmírný vzestup rodiny až k císařskému postavení. Za následníka trůnu ho poprvé veřejně označili v dubnu [[289]],Panegyricus X 14, 1. šest let po otcově nástupu na trůn. Rodiče měli kromě něj ještě dceru Faustu, pozdější manželku [[Konstantin I. Veliký|Konstantina Velikého]], a Eutropia měla navíc z prvního manželství dceru Theodoru. [5] => [6] => Asi v roce [[293]]/[[294]] byl Maxentius sezdán s dcerou ''[[caesar]]a'' [[Galerius|Galeria]] [[Valeria Maximilla|Valerií Maximillou]], která mu porodila syna Romula. Získal zároveň čestný titul ''vir clarissimus'', další pocty mu však zůstaly upřeny.Paradoxně měl Maxentius nižší titul než jeho manželka, která je v pramenech označována jako ''nobilissima femina''. Viz [[Corpus Inscriptionum Latinarum|CIL]] XIV 2825; 2826. Diocletianus se na sklonku vlády postavil proti dědění moci (pokud ho vůbec kdy podporoval) a Galerius nebyl Maxentiovi nijak nakloněn.[[Lactantius]], ''De mortibus persecutorum'' 18. [7] => [8] => == Proklamace za císaře == [9] => V roce [[305]] se Diocletianus zřekl trůnu a donutil Maxentiova otce Maximiana, aby učinil totéž. Na jejich místa nastoupili oba dosavadní ''caesarové'', Galerius na východě a [[Constantius I. Chlorus|Constantius Chlorus]] na západě, přičemž vedoucí postavení připadlo Constantiovi. Novými ''caesary'' se stali do té doby nepříliš známí velitelé [[Flavius Severus]] a [[Maximinus Daia]], kteří nedisponovali žádnou mocenskou základnou. Maxentius a Constantiův syn [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]] byli zcela opomenuti. [10] => [11] => Tato tzv. druhá [[Tetrarchie (vláda)|tetrarchie]] vydržela pouhý rok, neboť Constantius Chlorus zemřel již [[25. červenec|25. července]] [[306]] v [[Británie (provincie)|Británii]]. Tamní vojsko provolalo jeho nástupcem Konstantina, třebaže nárok na vládu měl západní ''caesar'' Severus, a Galerius nakonec volbu akceptoval, byť Konstantina uznal jen jako ''caesara''. Pro ambiciózního Maxentia znamenaly události v Británii výzvu, aby postupoval obdobně jako jeho generační druh Konstantin. [12] => [13] => Snahy získat moc uspíšilo vření mezi příslušníky [[Pretoriánská garda|pretoriánské gardy]], které rozhořčil záměr císaře Severa zrušit jejich výjimečné postavení v říši, už tak nalomené Diocletianovými reformami. Někteří důstojníci se obrátili na Maxentia, který žil na statku poblíž hlavního města, aby přijal purpur. Římský [[plebs]] s tím vyslovil souhlas, a odmítl tak zároveň jiné Severovo opatření, jehož smyslem bylo uvalit na metropoli normální zdanění (dosud Řím požíval řady privilegií, ačkoli v něm císaři fakticky nesídlili).Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 26, 2; 3; [[Aurelius Victor]] 39, 47. Dne [[28. říjen|28. října]] [[306]] byl Maxentius prohlášen císařem, přislíbil vojsku a lidu vysoký [[donativ]] a na svou stranu získal i úřadujícího městského prefekta – vše bez prolévání krve.[[Zosimos]] 2, 9, 3; Panegyricus XII 16, 2; [[Eutropius]] 10, 2, 3; Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 23, 1; 26, 1–3; Aurelius Victor 40, 5; [[Anonymus Valesianus]] 3, 6. [14] => [15] => == Vláda == [16] => [[Soubor:Follis-Maxentius-s3776.jpg|náhled|250px|Maxentiova mince]]Převrat uznala střední a jižní [[Dějiny Itálie|Itálie]], stejně jako [[Afrika (provincie)|Afrika]], [[Sicílie]], [[Sardinie]] a [[Korsika]], severní Itálii však nadále podržel ve své moci západní císař Severus, sídlící v [[Milán]]ě. Maxentius zprvu nepřijal ani titul ''caesar'',Titul ''caesar'' se objevuje jen na nejstarších ražbách z Afriky, viz Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 291. ani titul ''[[Augustus (titul)|augustus]]'', a spokojil se s netradičním označením ''princeps invinctus'' (neporazitelný vládce), zřejmě v očekávání, že jeho nové postavení upraví Galerius, podobně jako to učinil v případě Konstantinově. Galerius, který si uvědomoval, že systém tetrarchie je vážně ohrožen, však jakékoli uznání striktně odmítl a místo toho dal najevo, že by Severus měl uzurpaci potlačit. [17] => [18] => Na jaře [[307]] k tomu Severus přikročil a s armádou složenou většinou z vojáků, kteří sloužili Maxentiově otci Maximianovi, postupoval ze severu na Řím. Z Maxentiova popudu přijal excísař Maximianus opět titul vladaře, což až dosud odmítal, a ukázalo se, že pro výsledek tažení to bylo rozhodující. Velká část Severových vojáků přeběhla u Říma na Maximianovu stranu, Severus musel ustoupit do [[Ravenna|Ravenny]] a nakonec se vzdát. Do Maxentiova držení se tak dostala celá severní Itálie až po [[Istrie (poloostrov)|Istrii]], přičemž on sám převzal titul ''augustus''. [19] => [20] => Nečekaný vývoj událostí císaře Galeria zaskočil a přijetí titulu ''augustus'' narazilo na odpor Maxentiova otce Maximiana. Galerius se v létě roku [[307]] sám vypravil do Itálie, ale ani on ničeho nepořídil, jen vyplenil rozsáhlé plochy na poloostrově.Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 27, 4; Zosimos 2, 10, 3n. Jelikož Maxentius nařídil v září zavraždit zajatého excísaře Severa, došlo k rozkolu mezi ním a otcem. Na konferenci v [[Carnuntum|Carnuntu]] v listopadu [[308]], konané za přítomnosti Diocletiana, Galeria a Maximiana, byl Maxentius vyhlášen za veřejného nepřítele a Maximianus podruhé rezignoval na císařský titul. [21] => [22] => Od roku [[309]] postupně vzrůstalo napětí mezi Maxentiem a novým ''augustem'' západu [[Licinius|Liciniem]], dosazeným na trůn v Carnuntu. Vztahy s Konstantinem zásadně narušily spory o držbu Hispánie i nejasná smrt Maximiana Herculia, která se dala přičíst na vrub Konstantinovi. Přirozeným Maxentiovým spojencem se stal ''caesar'' [[Maximinus Daia]] na východě, muž stejně ambiciozní jako Maxentius a zároveň protivník dvojice Galerius-Licinius. Systém tetrarchie, tak jak ho zavedl Diocletianus, byl v troskách. [23] => [24] => V roce [[310]] oslavil Maxentius triumf nad [[Lucius Domitius Alexander|Domitiem Alexanderem]], který se nakrátko zmocnil severní Afriky,Zosimos 14, 4. a v roce následujícím se mu smrtí císaře Galeria ztenčila řada nepřátel. Na obranu před Liciniem byla opevňována [[Raetie]],CIL V 8054. nakonec však nečekaně udeřil Konstantin, nikoli Licinius. Návrh Maximina Daji, aby s ním Maxentius uzavřel oficiálně spojenectví, nemohl být pro rychlý vývoj událostí realizován. [25] => [26] => == Smrt == [27] => Konstantin táhl proti Maxentiovi s asi čtyřicetitisícovou armádou, v níž byly zastoupeny četné germánské sbory.Válku Konstantin vágně zdůvodňoval Maxentiovou „tyranií“. Viz [[Der Kleine Pauly]], díl 3, článek ''Maxentius'', sloupec 1105. Do Itálie patrně vpadl přes [[Mont Genèvre]]. Jeho protivník se zdržoval s jádrem vojska v Římě, stihl však v severoitalských městech rozmístit své posádky. V první větší bitvě u [[Turín]]a byla Maxentiova [[Jezdectvo|jízda]] poražena a krátce na to se vzdalo i [[Milán]]o. Po dobytí [[Verona|Verony]] a [[Aquileia|Aquileie]] postupoval Konstantin po ''[[via Flaminia]]'' na hlavní město. [28] => [29] => U Říma došlo k několika šarvátkám a Maxentius dal strhnout [[Bitva u Milvijského mostu|Milvijský most]] přes [[Tibera|Tiberu]] severně od města.Dokazují to reliéfy na vítězném oblouku Konstantina Velikého v Římě. Plány zůstat za řekou císař posléze změnil a nařídil, aby jeho vojáci přešli po narychlo zřízeném pontonovém mostě na druhý břeh. U Saxa Rubra se rozpoutala bitva, ale postup Konstantinových jednotek se nepodařilo zastavit. Maxentiovi vojáci začali prchat po provizorním mostě, ten se prolomil a Maxentius spolu s jinými utonul v Tibeře.Epitome de Caesaribus 40, 7; Lactantius, ''De mortibus persecutorum'' 44, 9. Nazítří bylo jeho tělo vyloveno z vody – nad mrtvým Konstantin vyhlásil ''[[damnatio memoriae]]''. [30] => [31] => == Poznámky a reference == [32] => [33] => [34] => == Literatura == [35] => * {{Citace monografie | příjmení = Češka | jméno = Josef | titul = Zánik antického světa | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 280 | isbn =80-7021-386-8 | jazyk = česky}} [36] => * {{Citace monografie | příjmení = Eusebius Pamphili | jméno = | titul = Církevní dějiny | vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 225 | isbn = | jazyk = česky | url =http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej.htm}} [37] => * {{Citace monografie | příjmení = Gibbon | jméno = Edward | titul = Úpadek a pád římské říše | vydavatel = Levné knihy KMa | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 380 | isbn =80-7309-189-5 | jazyk = česky}} [38] => * {{Citace monografie | příjmení = Grant | jméno = Michael | titul = Římští císařové | vydavatel = BB art | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 387 | isbn =80-7257-731-X | jazyk = česky}} [39] => * {{Citace monografie | příjmení = Penrose | jméno = Jane | titul = Řím a jeho nepřátelé: říše stvořená a zničená válkou | vydavatel = Fighters Publications | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 303 | isbn =978-80-86977-10-2 | jazyk = česky}} [40] => * {{Citace monografie | příjmení = Treadgold | jméno = Warren | odkaz na autora = Warren Treadgold | titul = A History of the Byzantine State and Society | url = https://archive.org/details/historyofbyzanti0000trea | vydavatel = Stanford University Press | místo = Stanford | rok = 1997 | počet stran = xxiii, 1019 | isbn =0-8047-2630-2 | jazyk = anglicky}} [41] => * {{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila a kol | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1992 | počet stran = 529 | isbn =80-200-0454-8 | jazyk = česky}} [42] => * {{Citace monografie | příjmení = Zosimos | jméno = | titul = Stesky posledního Římana | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 303 | isbn = | jazyk = česky}} [43] => [44] => == Externí odkazy == [45] => * {{Commonscat|Maxentius}} [46] => * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/maxentiu.htm Maxentiova biografie] {{Wayback|url=http://www.roman-emperors.org/maxentiu.htm |date=20070929125548 }} [47] => [48] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Constantius I. Chlorus|Constantius I.]]/[[Flavius Severus]]| nástupce =[[Konstantin I. Veliký|Konstantin I.]]|kdy=[[306]]–[[312]]}} [49] => {{Autoritní data}} [50] => [51] => [[Kategorie:Tetrarchie]] [52] => [[Kategorie:Narození ve 3. století]] [53] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 312]] [54] => [[Kategorie:Muži]] [55] => [[Kategorie:Úmrtí utonutím]] [56] => [[Kategorie:Římští uzurpátoři]] [] => )
good wiki

Maxentius

Marcus Aurelius Valerius Maxentius (mezi 275 a 283, patrně Sýrie - 28. října 312 u Říma) byl římský císař panující od 28.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'28. říjen','306','Konstantin I. Veliký','312','Milán','Flavius Severus','307','Maximinus Daia','Constantius I. Chlorus','Tibera','donativ','Kategorie:Úmrtí v roce 312'

306

307

312

Milán

Tibera