Array ( [0] => 15534621 [id] => 15534621 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Maximianus [uri] => Maximianus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Maximianus, známý jako císař římský, je jednou z fascinujících postav historie, jehož život ukazuje jak na výzvy doby, tak na schopnost lidí adaptovat se a prosperovat. Narodil se kolem roku 250 a sám vystoupil z pokorných začátků, což je inspirativním příkladem pro mnohé. Jako vojenský velitel a blízký spolupracovník císaře Diokleciána, Maximianus sehrál klíčovou roli v přeměně římské říše. V roce 286 byl jmenován co-římským císařem a stal se spolu s Diokleciánem zakladatelem systému tetrarchie, který měl zajistit stabilitu a efektivnost správy říše. Korunovace dvou císařů je ukázkou inovativního myšlení, které snahou o decentralizaci moci rozložilo odpovědnost a přispělo tak k větší vládě nad rozsáhlými územími. Během svého panování se Maximianus zaměřoval na rozvoj měst a infrastruktury. Fandil urbanizaci a povzbuzoval místní hospodářství, což vedlo k rozkvětu mnoha oblastí v rámci říše. Jeho úsilí podpořit obchod a zemědělství svědčí o jeho víře ve schopnosti lidí a jejich touze po pokroku. I když se Maximianus setkal s mnoha těžkostmi, včetně vnitřních konfliktů a výzev ze strany barbarských kmenů, jeho odhodlání a vůdčí schopnosti mu umožnily čelit těmto výzvám. Po abdikaci v roce 305, kdy se rozhodl uvolnit pole mladším generacím, ukázal, jak je důležité předat moc a zkušenosti dalším, což přispělo k kontinuitě římské správy. Maximianus, ačkoliv je postava složitá, zanechal vděčnou stopu v historii jako vůdce, který usiloval o stabilní a prosperující říši, a jeho život je inspirací pro přístup, který kombinuje realistickou perspektivu s optimismem o budoucnosti. [oai_cs_optimisticky] => Maximianus, známý jako císař římský, je jednou z fascinujících postav historie, jehož život ukazuje jak na výzvy doby, tak na schopnost lidí adaptovat se a prosperovat. Narodil se kolem roku 250 a sám vystoupil z pokorných začátků, což je inspirativním příkladem pro mnohé. Jako vojenský velitel a blízký spolupracovník císaře Diokleciána, Maximianus sehrál klíčovou roli v přeměně římské říše. V roce 286 byl jmenován co-římským císařem a stal se spolu s Diokleciánem zakladatelem systému tetrarchie, který měl zajistit stabilitu a efektivnost správy říše. Korunovace dvou císařů je ukázkou inovativního myšlení, které snahou o decentralizaci moci rozložilo odpovědnost a přispělo tak k větší vládě nad rozsáhlými územími. Během svého panování se Maximianus zaměřoval na rozvoj měst a infrastruktury. Fandil urbanizaci a povzbuzoval místní hospodářství, což vedlo k rozkvětu mnoha oblastí v rámci říše. Jeho úsilí podpořit obchod a zemědělství svědčí o jeho víře ve schopnosti lidí a jejich touze po pokroku. I když se Maximianus setkal s mnoha těžkostmi, včetně vnitřních konfliktů a výzev ze strany barbarských kmenů, jeho odhodlání a vůdčí schopnosti mu umožnily čelit těmto výzvám. Po abdikaci v roce 305, kdy se rozhodl uvolnit pole mladším generacím, ukázal, jak je důležité předat moc a zkušenosti dalším, což přispělo k kontinuitě římské správy. Maximianus, ačkoliv je postava složitá, zanechal vděčnou stopu v historii jako vůdce, který usiloval o stabilní a prosperující říši, a jeho život je inspirací pro přístup, který kombinuje realistickou perspektivu s optimismem o budoucnosti. ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník}} [1] => '''Marcus Aurelius Valerius Maximianus''', známý též jako ''Maximianus Herculius'' (kolem [[250]] u [[Sremska Mitrovica|Sirmia]], [[Panonie]][[Epitome de Caesaribus]] 40, 11; Panegyricus X 2, 2. – červenec [[310]] [[Marseille|Massilia]], [[Galie]]), byl [[Starověký Řím|římský]] [[císař]] v letech [[286]]–[[305]], [[307]]–[[308]] a 310, jenž dlouhá léta působil jako spoluvládce zakladatele systému [[Tetrarchie (vláda)|tetrarchie]] [[Diocletianus|Diocletiana]]. V letech [[285]]–[[286]] zastával funkci Diocletianova ''[[caesar]]a''. [2] => [3] => V současné [[Historiografie|historiografii]] se vyzdvihuje zejména Maximianovo vojevůdcovské nadání a naprostá loajalita vůči Diocletianovi.Viz např. [[Manfred Clauss]], ''Die Römische Kaiser'', München 1997, s. 272–275. Naopak za jeho slabinu bývá označován politický rozhled – několik neprozíravých kroků způsobilo nejen jeho pád, ale i jeho (dodnes nevyjasněnou) smrt. [4] => [5] => == Původ a kariéra == [6] => Budoucí císař Maximianus pocházel z chudých poměrů a nedostalo se mu prakticky žádného vzdělání.[[Aurelius Victor]] 39, 17; 26. Jeho společenský vzestup souvisel v plné míře se službou v armádě, do níž vstoupil nejpozději v sedmdesátých letech [[3. století]]. Zúčastnil se vojenských výprav císaře [[Aurelianus|Aureliana]] v Podunají, na [[Eufrat]]u i v [[Británie (provincie)|Británii]] a za vlády [[Probus|Probovy]] se vypracoval z prostého vojáka mezi významné velitele.Panegyricus X 2, 4nn. V té době navázal celoživotní přátelství se svým starším krajanem Dioclem (pozdějším [[Diocletianus|Diocletianem]]), oženil se se Syřankou jménem Eutropia a měl s ní dvě děti, [[Maxentius|Maxentia]] a Faustu.Eutropia měla již z prvního manželství s Afraniem Hannibalianem dceru Theodoru. Viz [[Dietmar Kienast]], ''Römische Kaisertabelle'', Darmstadt 1996, s. 275. [7] => [8] => == Proklamace za císaře == [9] => Není známo, co Maximianus dělal v roce [[284]], kdy se Diocletianus stal pánem říše – to, že podporoval nového vladaře, je však mimo jakoukoli pochybnost. Na podzim roku [[285]], jen několik týdnů po porážce císaře [[Carinus|Carina]], byl Maximianus prohlášen ''caesarem'' a Diocletianovým spoluvladařem.[[Corpus Inscriptionum Latinarum|CIL]] VIII 22116. Diocletianus jej odeslal do [[Galie]], aby potlačil hnutí [[Bagaudi|bagaudů]] a [[Koloni|kolonů]], kteří se vzepřeli tamním velkostatkářům (jejich vůdci byli Amandus s Aelianem). Boje probíhaly na přelomu let [[285]]–[[286]] a pravděpodobně byly nadmíru úspěšné, neboť již [[1. duben|1. dubna]] [[286]] obdržel Maximianus titul plnoprávného císaře, ''[[Augustus (titul)|augusta]]''.[[Berliner Griechische Urkunden|BGU]] III 992, [[The Oxyrhynchus Papyri|POxy]] 888. V duchu Diocletianovy panovnické stylizace mu bylo uděleno příjmení ''Herculius'' (Herkulský), zatímco starý císař se nazval ''Joviem'' (podle [[Jupiter (mytologie)|Jupitera]]/Jova). [10] => [11] => == Vláda == [12] => Maximianus dostal správu nad západní polovinou impéria a prakticky ihned se pustil do války s [[Germáni|germánskými]] kmeny [[Burgundi|Burgundů]], [[Alamani|Alamanů]], [[Chaiboni|Chaibonů]] a [[Herulové|Herulů]], jejichž vpády zpustošily rozlehlé oblasti Galie. Do roku [[288]] se mu podařilo porazit nejen původce konfliktu,Panegyricus X 5, 2nn; XI 7, 2. ale i [[Frankové|Franky]] v čele s králem Gennobaudem a [[Sasové|saské]] lupiče plenící pobřežní kraje.Panegyricus X 10, 3; XI 5, 4; 7, 2. Po návratu z tažení se počátkem roku [[289]] sešel na [[Rýn]]ě či horním [[Dunaj]]i s Diocletianem,Panegyricus X 9, 1. aby s ním projednal [[Carausius|Carausiovu]] revoltu v Británii, která oba znepokojovala. Vzhledem k absenci jiných možností uzavřel Maximianus s Carausiem dohodu, v níž ho pověřil „ochranou obyvatelstva před bojovnými kmeny“, což napětí na severozápadě načas snížilo.Aurelius Victor 39, 39. [13] => [14] => Na jihozápadě, v severní [[Afrika|Africe]], ohrožovaly římskou správu vpády kmenů do provincie Mauretania, nakonec se však zdejšímu místodržiteli [[Titus Aurelius Litua|Titu Aureliu Lituovi]] podařilo v prostoru opět obnovit pořádek. Na přelomu let [[290]] a [[291]] odcestoval Maximianus do [[Milán|Mediolana]] na druhou schůzku s Diocletianem. Předmětem rozhovorů byla tentokrát krize na některých úsecích germánské hranice, proto v roce [[292]] vypověděl Maximianus válku Alamanům a protáhl jejich územím od [[Mohuč|Mogontiaka]] až ke [[kastel]]u [[Günzburg|Guntia]].Panegyricus XI 17, 3; VIII 3, 3. Vysloužil si za to (celkem již počtvrté) vítězné příjmení ''Germanicus maximus'', jež mu na rozdíl od řady jiných císařů patřilo plným právem.„Velký vítěz nad Germány“, viz Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 275. [15] => [16] => V rámci rodiny provdal Maximianus svou nevlastní dceru Theodoru za [[Pretoriánský prefekt|prefekta pretoriánů]] [[Constantius I. Chlorus|Constantia]], který se musel rozejít se svou dosavadní družkou [[Flavia Iulia Helena|Helenou]]. Manželství bylo uzavřeno asi roku [[289]] a vzešlo z něj šest dětí, tři synové a tři dcery. [17] => [18] => === Tetrarchie === [19] => Dvojvládí Diocletianus-Maximianus, založené nikoli na pokrevním poutu, ale na praktické spolupráci dvou vojevůdců, se přes všechny výhody, jež přinášelo, ponenáhlu ukázalo jako nedostatečně efektivní – říše měla ve 3. století příliš mnoho soupeřů a patřičnou autoritu u vojska měly jen osoby s císařskou důstojností. Nepodařilo se eliminovat ani [[uzurpátor]]a Carausia v Británii, ani neklid na [[rýn]]ské a [[dunaj]]ské hranici, ani odčinit pokořující porážky na východě, jež říši uštědřili v padesátých letech [[Perská říše|perští]] [[Sásánovci]]; navíc i vnitropolitická situace měla daleko ke stabilitě. Proto se Diocletianus rozhodl rozšířit počet císařů na čtyři, aby mohl lépe pokrýt všechny „fronty“, a systémem vazeb mezi nimi vyřešit rovněž následnickou otázku. Jedna dvojice měla v budoucnu nahradit druhou. [20] => [21] => V březnu a květnu [[293]] jmenovali Diocletianus a Maximianus dva nové spoluvládce s hodností ''caesara'' – Maximianus prefekta Constantia, Diocletianus [[Galerius|Galeria]]. V Maximianově případě došlo k proklamaci v Mediolanu a ihned poté byl Constantius císařem formálně [[osvojení|adoptován]]. Toto uspořádání znamenalo vypovězení války odtržené Británii, kde stále vládl Carausius – znovudobytí ostrova byl jednoznačně nejdůležitější úkol, který Maximianus Constantiovi dal. V roce [[296]]/[[297]] utrpěly britské [[Římská legie|legie]] sérii rozhodných porážek a Constantius zbavil moci uzurpátora [[Allectus|Allecta]], který ještě stihl samotného Carausia zavraždit. Maximianovi, setrvávajícímu v Itálii, to umožnilo soustředit se na severní Afriku. [22] => [23] => === Pobyt v Africe === [24] => [[Soubor:Baths_of_Diocletian-Antmoose1.jpg|náhled|210px|Diocletianovy lázně, jejichž stavbu zahájil císař Maximianus]]V roce [[297]] odplul Maximianus do Mauretánie, kde podnikl výpravu proti [[Quinquegetané|Quinquegetanům]]CIL VIII 8836; [[Eutropius]] IX, 23. a snad také odstranil následky vzpoury blíže neznámého Iuliana.Aurelius Victor 39, 22. Potom se odebral do [[Kartágo|Kartága]], odkud vyrazil v roce [[298]] do Tripolska. V celé oblasti se pod jeho dozorem systematicky opevňovala hranice ([[Limes Romanus|limes]]) a stavělo ve městech.Aurelius Victor 39, 45; [[L’année épigraphique|AE]] 1949, 258. Patrně ještě z Afriky bylo na Diocletianův pokyn rozpoutáno [[pronásledování křesťanů]] v západních provinciích, chronologie však není zcela jasná.Podle [[Der Kleine Pauly]], sv. 3, článek ''Maximianus'' (1), München 1979, sloupec 1007, byl Maximianus do roku [[303]] v Africe a zahájil zde i pronásledování, podle Dietmara Kienasta, ''Römische Kaisertabelle'', s. 273 odcestoval již roku [[299]] do Říma. Nejpozději na jaře [[303]] zamířil Maximianus do Říma. [25] => [26] => === Abdikace === [27] => V hlavním městě proběhl za přítomnosti obou ''augustů'' [[20. listopad]]u [[303]] slavnostní [[triumf]], spojený s oslavami ''vicenalií'' (dvacátého výročí nástupu vlády), a započala výstavba monumentálních [[Diocletianovy lázně|Diocletianových lázní]], dodnes zčásti dochovaných na východě metropole. Dne [[21. duben|21. dubna]] [[304]] ohlásil Maximianus počátek sekulárních her (poslední se konaly za [[Septimius Severus|Septimia Severa]]),[[Zosimos]] 2, 7, 1n. avšak již [[1. květen|1. května]] [[305]] následovala [[abdikace]] ve prospěch ''caesara'' Constantia – totéž učinil i Diocletianus na východě, kde se novým vládcem stal Galerius. [28] => [29] => Předání vlády dosavadním ''caesarům'' bylo součástí Diocletianovy koncepce následnictví a Maximianus se k němu podle všeho stavěl spíše neochotně; autorita starého císaře byla však natolik silná, že se jeho vůli všichni aktéři podrobili. [30] => [31] => == Pokus o restauraci == [32] => Po své abdikaci se Maximianus stáhl do [[Lukánie]] (či [[Kampánie]])Eutropius IX 27, 2. Srov. Dietmar Kienast, ''Römische Kaisertabelle'', s. 273. a užíval od té doby titulů ''senior augustus'' a ''pater augustorum'' (starší císař, otec císařů). Vládu v říši společně vykonávali ''augustové'' Constantius a Galerius, kteří si zvolili dva nové ''caesary'', [[Flavius Severus|Flavia Severa]] a [[Maximinus Daia|Maximina Daiu]]. Když Constantius v roce [[306]] zemřel, provolalo vojsko v Británii novým ''augustem'' jeho syna [[Konstantin I. Veliký|Konstantina]] (namísto Severa), což složitý systém tetrarchie nenávratně narušilo. Maximianův syn Maxentius přijal v Římě císařský titul a propukla [[občanská válka]]. [33] => [34] => Koncem roku [[306]] se Maximianus odebral k Maxentiovi, který jej požádal, aby mu pomohl v nadcházející válce se Severem. Maximianus reagoval tím, že se znovu prohlásil císařem,Epitome de Caesaribus 40, 14. a odebral se do [[Ravenna|Ravenny]], kde přijal kapitulaci Severových vojsk. Potom odcestoval ke Konstantinovi do Galie, kde se oba navzájem uznali za ''augusty'' a Konstantin se oženil s Maximianovou dcerou Faustou. Po návratu do Říma se staronový císař pokusil zbavit Maxentia trůnu, musel však uprchnout zpátky ke Konstantinovi a na konferenci v [[Carnuntum|Carnuntu]] v listopadu [[308]] byl donucen podruhé abdikovat. [35] => [36] => == Smrt == [37] => Poslední měsíce svého života trávil Maximianus v Galii u Konstantina, odkud jen bezmocně sledoval prohlubující se zmatky v říši. Nakonec se rozhodl ještě jednou vstoupit do politiky a na počátku léta [[310]] se dal v [[Arles|Arelate]] potřetí proklamovat císařem; využil přitom Konstantinova zaneprázdnění na rýnské hranici, kde Římané sváděli těžké boje s Franky. Konstantin svého tchána oblehl v Massilii na pobřeží [[Středozemní moře|Středozemního moře]], zajal ho a uvrhl do domácího vězení. Asi v červenci [[310]] byl Maximianus nalezen ve svých pokojích oběšený[[Lactantius]], ''De mortibus persecutorum'' 30, 5; Epitome de Caesaribus 40, 5. – zda šlo o [[Sebevražda|sebevraždu]] či vraždu, není dodnes jasné. [38] => [39] => == Poznámky a reference == [40] => [41] => [42] => == Literatura == [43] => * {{Citace monografie | příjmení = Češka | jméno = Josef | titul = Zánik antického světa | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 280 | isbn =80-7021-386-8 | jazyk = česky}} [44] => * {{Citace monografie | příjmení = Eusebius Pamphili | jméno = | titul = Církevní dějiny | vydavatel = Ústřední církevní nakladatelství | místo = Praha | rok = 1988 | počet stran = 225 | isbn = | jazyk = česky | url =http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej.htm}} [45] => * {{Citace monografie | příjmení = Gibbon | jméno = Edward | titul = Úpadek a pád římské říše | vydavatel = Levné knihy KMa | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 380 | isbn =80-7309-189-5 | jazyk = česky}} [46] => * {{Citace monografie | příjmení = Grant | jméno = Michael | titul = Římští císařové | vydavatel = BB art | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 387 | isbn =80-7257-731-X | jazyk = česky}} [47] => * {{Citace monografie | příjmení = Penrose | jméno = Jane | titul = Řím a jeho nepřátelé: říše stvořená a zničená válkou | vydavatel = Fighters Publications | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 303 | isbn =978-80-86977-10-2 | jazyk = česky}} [48] => * {{Citace monografie | příjmení = Treadgold | jméno = Warren | odkaz na autora = Warren Treadgold | titul = A History of the Byzantine State and Society | url = https://archive.org/details/historyofbyzanti0000trea | vydavatel = Stanford University Press | místo = Stanford | rok = 1997 | počet stran = xxiii, 1019 | isbn =0-8047-2630-2 | jazyk = anglicky}} [49] => * {{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila a kol | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1992 | počet stran = 529 | isbn =80-200-0454-8 | jazyk = česky}} [50] => * {{Citace monografie | příjmení = Zosimos | jméno = | titul = Stesky posledního Římana | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1983 | počet stran = 303 | isbn = | jazyk = česky}} [51] => [52] => == Externí odkazy == [53] => * {{Commonscat|Maximianus}} [54] => * {{cs}} [http://rim.me.cz/cisarove/maximianus/maximianus.php Maximianus (Římské císařství)] [55] => * {{en}} [http://www.roman-emperors.org/maxherc.htm Maximianova biografie] [56] => [57] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Diocletianus]]| nástupce =[[Constantius I. Chlorus|Constantius I.]]|kdy=[[286]]–[[305]], [[307]]–[[308]], [[310]],
''spoluvláda s [[Diocletianus|Diocletianem]]''}} [58] => {{Autoritní data}} [59] => [60] => [[Kategorie:Tetrarchie]] [61] => [[Kategorie:Narození ve 3. století]] [62] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 310]] [63] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Maximianus

Marcus Aurelius Valerius Maximianus, známý též jako Maximianus Herculius (kolem 250 u Sirmia, Panonie - červenec 310 Massilia, Galie), byl římský císař v letech 286-305, 307-308 a 310, jenž dlouhá léta působil jako spoluvládce zakladatele systému tetrarchie Diocletiana. V letech 285-286 zastával funkci Diocletianova caesara.

More about us

About

Narodil se kolem roku 250 a sám vystoupil z pokorných začátků, což je inspirativním příkladem pro mnohé. Jako vojenský velitel a blízký spolupracovník císaře Diokleciána, Maximianus sehrál klíčovou roli v přeměně římské říše. V roce 286 byl jmenován co-římským císařem a stal se spolu s Diokleciánem zakladatelem systému tetrarchie, který měl zajistit stabilitu a efektivnost správy říše. Korunovace dvou císařů je ukázkou inovativního myšlení, které snahou o decentralizaci moci rozložilo odpovědnost a přispělo tak k větší vládě nad rozsáhlými územími. Během svého panování se Maximianus zaměřoval na rozvoj měst a infrastruktury. Fandil urbanizaci a povzbuzoval místní hospodářství, což vedlo k rozkvětu mnoha oblastí v rámci říše. Jeho úsilí podpořit obchod a zemědělství svědčí o jeho víře ve schopnosti lidí a jejich touze po pokroku. I když se Maximianus setkal s mnoha těžkostmi, včetně vnitřních konfliktů a výzev ze strany barbarských kmenů, jeho odhodlání a vůdčí schopnosti mu umožnily čelit těmto výzvám. Po abdikaci v roce 305, kdy se rozhodl uvolnit pole mladším generacím, ukázal, jak je důležité předat moc a zkušenosti dalším, což přispělo k kontinuitě římské správy. Maximianus, ačkoliv je postava složitá, zanechal vděčnou stopu v historii jako vůdce, který usiloval o stabilní a prosperující říši, a jeho život je inspirací pro přístup, který kombinuje realistickou perspektivu s optimismem o budoucnosti.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'286','Diocletianus','310','308','285','305','297','306','307','289','Constantius I. Chlorus','303'

285

286

289

297

303

305

306

307

308

310

Diocletianus