Array ( [0] => 15480396 [id] => 15480396 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Mechanika [uri] => Mechanika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Mechanika''' je obor [[fyzika|fyziky]], který se zabývá [[mechanický pohyb|mechanickým pohybem]], tedy přemísťováním [[těleso|těles]] v [[fázový prostor|prostoru]] a [[čas]]e a změnami [[velikost]]í a [[tvar]]ů těles. Mezi [[veličina|veličiny]], které nejčastěji používá patří [[poloha]], [[rychlost]], [[zrychlení]], [[síla]], [[energie]] a [[hybnost]]. [1] => [2] => Mechanika patří k nejstarším oborům fyziky a od počátku byla úzce spojena s [[technika|technickými aplikacemi]], např. s tvorbou [[mechanický stroj|mechanických strojů]]. Je založena na principech tvořících obecnější teorii (např. [[speciální teorie relativity]], [[kvantová fyzika|kvantová teorie]], [[teorie chaosu]]). [3] => [4] => == Rozdělení mechaniky == [5] => [6] => === Podle vztahu k příčinám pohybu === [7] => Ve vztahu k příčinám studovaného pohybu lze mechaniku rozdělit na [8] => * '''[[kinematika|kinematiku]]''' - Kinematika popisuje [[Mechanický pohyb|pohyb]] těles bez ohledu na příčiny pohybu. Zabývá se studiem pohybu těles jen z [[geometrie|geometrického]] a časového hlediska.[[Jaroslav Kadlčák]], Jiří Kytýr, Statika stavebních konstrukcí I., VUTIUM, Brno 1998, {{ISBN|80-214-1204-6}}, str. 17,18 [9] => * '''[[dynamika|dynamiku]]''' - Dynamika se zabývá příčinami pohybu. Studuje souvislosti mezi pohybem a [[síla|silami]], které pohyb způsobují. Speciálním případem dynamiky je [[statika]], která se zabývá vyšetřováním [[Síla#Rovnováha sil|rovnováhy sil]]. [10] => [11] => === Podle skupenství === [12] => Podle působení [[síla|sil]] na tělesa různého [[skupenství]] lze mechaniku rozdělit na [13] => * '''[[mechanika tuhého tělesa|mechaniku tuhého tělesa]]''' - zabývá se pevnými tělesy. [14] => * '''[[Hydromechanika|hydromechaniku]]''' - zabývá se [[kapalina]]mi. [15] => * '''[[Aeromechanika|aeromechaniku]]''' - zabývá se [[plyn]]y. [16] => * mechaniku [[sypkých hmot]] - zabývá se chováním písku, pilin aj. sypkých hmot. [17] => [18] => === Podle způsobu aproximace reálného tělesa === [19] => Fyzikální přístup ke studiu reality umožňuje provádět zjednodušení při zachování dostatečné přesnosti výsledku (např. nahrazení [[planeta|planety]] pohybující se v [[gravitace|gravitačním poli]] [[hmotný bod|hmotným bodem]] může být v mnoha případech postačující). Tento přístup umožňuje rozdělit mechaniku na [20] => * '''[[mechanika hmotného bodu|mechaniku hmotného bodu]]''', můžeme-li zanedbat rozměry a tvar studovaného tělesa a nahradit jej [[hmotný bod|hmotným bodem]]. [21] => * '''[[mechanika soustavy hmotných bodů|mechaniku soustavy hmotných bodů]]''', můžeme-li zanedbat rozměry a tvar jednotlivých těles (popř. částí tělesa) a nahradit je [[hmotný bod|hmotnými body]]. Náhrada tělesa soustavou hmotných bodů umožňuje popsat složitější tělesa a zohlednit diskrétní strukturu hmoty. [22] => * '''[[mechanika kontinua|mechaniku kontinua]]''', která zkoumá látku bez zřetele k její diskrétní struktuře. Tento přístup je výhodný např. při studiu [[deformace|deformací]] těles, tedy při zkoumání změn velikosti a tvaru těles. Tento přístup se používá také v [[reologie|reologii]] při vytváření [[reologický model|reologických modelů]]. [23] => [24] => ==== Mechanika těles ==== [25] => Část mechaniky zabývající se zkoumáním vlastností a pohybu těles (nikoliv hmotných bodů) v prostoru a změnami jejich velikostí a tvarů bývá označována jako '''mechanika těles'''. Mechanika těles využívá nástrojů [[mechanika soustavy hmotných bodů|mechaniky soustavy hmotných bodů]] a [[mechanika kontinua|mechaniky kontinua]], tzn. reálná tělesa jsou nahrazována [[soustava hmotných bodů|soustavou hmotných bodů]] nebo představou o spojitě rozložené hmotě (tzv. [[kontinuum|kontinuu]]). [26] => Vlastnosti tělesa jsou určovány podmínkami kladenými na vazby mezi jednotlivými hmotnými body soustavy popisující těleso (popř. [[viskozita|viskozitou]] při popisu kontinuem). Síla těchto vazeb má úzký vztah ke [[skupenství]] tělesa. Podle těchto vazeb lze mechaniku těles dělit na [27] => * '''[[mechanika tuhého tělesa|mechaniku tuhého tělesa]]''' - Vazby v soustavě hmotných bodů jsou dokonale tuhé. [[tuhé těleso|Tuhá tělesa]] nejsou [[deformace|deformovatelná]] (nelze tedy změnit jejich tvar nebo [[objem]]), což znamená, že nepopisují přesně žádné reálné těleso (všechna reálná tělesa jsou totiž deformovatelná). Model tuhého tělesa je však možné využít k popisu [[otáčení|rotace]] tělesa a vyšetřování problémů spojených s konečnými rozměry reálných těles. Model tuhého tělesa je obvykle dobře použitelný při popisu [[pevná látka|pevného skupenství]] látky. [28] => * '''[[mechanika pružného tělesa|mechaniku pružného tělesa]]''' - Vazby v soustavě hmotných bodů nejsou dokonale tuhé, avšak jsou dostatečně tuhé, aby nedocházelo k [[tečení]]. Model [[Těleso#Reálná tělesa|pružného tělesa]] lze využít ke studiu [[pružnost]]i a [[pevnost (fyzika)|pevnosti]] těles. [29] => * '''[[mechanika tekutin|mechaniku tekutin]]''' - [[tekutina|Tekutiny]] (tedy [[kapalina|kapaliny]] a [[plyn]]y) jsou [[deformace|deformovatelné]] (tvarově nestálé), neboť se vyznačují zvláštním druhem [[mechanický pohyb|mechanického pohybu]], tzv. [[tečení]]m. Mechanika tekutin se vzhledem k rozdílům mezi kapalinami a plyny dále dělí na [30] => ** '''[[hydromechanika|hydromechaniku]]''' - mechanika kapalin (vyznačují se malou [[stlačitelnost]]í, tedy objemovou stálostí) [31] => ** '''[[aeromechanika|aeromechaniku]]''' - mechanika plynů (jsou stlačitelné a vždy vyplňují celý prostor v němž se nachází) [32] => [33] => === Podle použitých fyzikálních principů === [34] => Podle fyzikálních principů, na nichž jsou vystavěny postupy lze mechaniku rozdělit na [35] => * '''[[klasická mechanika|klasickou (Newtonova, nerelativistická) mechaniku]]''' - je založena na [[Newtonovy pohybové zákony|Newtonových pohybových zákonech]]. Zabývá se pomalu se pohybujícími (ve srovnání s [[rychlost světla|rychlostí světla]]) makroskopickými tělesy. [36] => * '''[[teorie relativity|relativistickou mechaniku]]''' - je založena na teorii relativity, tedy na [[Einsteinův postulát|Einsteinových postulátech]]. Zabývá se rychle se pohybujícími (rychlost pohybu je srovnatelná s [[rychlost světla|rychlostí světla]]) makroskopickými tělesy. [37] => * '''[[kvantová mechanika|kvantovou mechaniku]]''' - je založena na principech [[kvantová fyzika|kvantové teorie]]. Zabývá se mikroskopickými tělesy. Obvykle bývá dále rozdělována na relativistickou a nerelativistickou v závislosti na tom,zda se zabývá pomalu nebo rychle se pohybujícími částicemi. [38] => [39] => === Podle vztahu k jiným oborům === [40] => * [[Biomechanika]] - aplikace mechaniky ve spojitosti s živými či neživými organismy. [41] => * [[Geomechanika]] - aplikace mechaniky ve spojitosti s geologickými či hornickými obory. [42] => * [[Mechatronika]] - aplikace mechaniky pro potřeby [[Elektronika|elektroniky]], [[Softwarové inženýrství|softwarového inženýrství]], [[pohon]]ů atp. [43] => aj. [44] => [45] => == Aplikace mechaniky == [46] => * [[Dynamika rotorů]] [47] => * [[Mechanický stroj]] - Mezi mechanické stroje se řadí především [[Jednoduchý stroj|jednoduché stroje]], [[Mechanický převod|převody]] a [[Hydraulické zařízení|hydraulická]] a [[Pneumatické zařízení|pneumatická]] zařízení. [48] => * [[Gravitace]] [49] => * [[Tření]] [50] => * [[Biomechanika]] [51] => [52] => == Historie == [53] => [54] => === Počátky === [55] => K prvnímu využívání principů patřících do mechaniky docházelo již za dob [[Člověk#Systematika rodu|předchůdců]] současného člověka. Bylo to využívání jednoduchých kamenných, kostěných, dřevěných a později také kovových nástrojů, které usnadňovaly každodenní život a přinášely výhodu v boji o přežití. Snadno si lze představit, že se pravěký člověk naučil používat páku k manipulaci s břemeny, využíval vlastnosti pohybu těles při šikmém vrhu, uměl házet oštěpem, později střílet z luku, a znal také chování primitivních plavidel na vodě. Nejstarší nalezené kosterní pozůstatky a kamenné nástroje příslušníka rodu Homo, pocházejí z doby před cca dvěma miliony let.[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, {{ISBN|978-80-7196-375-2}}, str. 23 [56] => [57] => Velký pokrok techniky nastal s rozvojem zemědělství, díky jehož trvalejším přebytkům a možnosti tvoření zásob byl umožněn rozvoj řemesel.Jan Sokol, Moc, peníze a právo; Esej o společnosti a jejích institucích; Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2007; {{ISBN|978-80-7380-066-6}}, str.58 Závlahové zemědělství je spojeno se vznikem prvních civilizací v okolí velkých řek, [[Eufrat]]u a [[Tigris|Tigridu]], [[Nil]]u, [[Indus|Indu]] a [[Žlutá řeka|Žluté řeky]]. Počátky neolitického zemědělství v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] a v [[Starověký Egypt|Egyptě]] spadají do doby někdy kolem 8 000 př. n. l.[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, {{ISBN|978-80-7196-375-2}}, str. 29-48 [58] => [59] => [[Soubor:Ur chariot.jpg|vlevo|náhled|Již [[Sumer]]ové využívali princip kola.]] [60] => [[Sumer]]ové a [[Babylonie|Babyloňané]] vyvinuli vyspělou techniku, při své stavební činnosti využívali vlastnosti [[Jednoduchý stroj|jednoduchých strojů]] a měřili délky, obsahy, objemy a čas a také vážili. Sumerům pak náleží jedna z největších vymožeností lidstva - vynález [[Kolo|kola]], které je vlastně jednou z aplikací páky. [61] => [62] => [[Starověký Egypt|Egyptská]] kultura se vyvíjela souběžně se sumersko-babylonskou a částečně pod jejím vlivem. Dochovala se zobrazení rovnoramenných vah a závaží v podobě prstenců z drahých kovů. Egypťané projektovali, vytyčovali a stavěli velkolepé stavby, [[Egyptské pyramidy|pyramidy]] a chrámy. Na rozdíl od Babyloňanů nezanechali rozsáhlé knihovny ani systematické záznamy o astronomických úkazech. Přesto víme, že prováděli velmi přesná astronomická pozorování, mimo jiné také pomocí přístroje zvaného ''merchet'', jakéhosi [[Vizír (hledáček)|vizíru]]. [63] => [64] => [[Čína|Čínská]] civilizace patří k nejstarším na světě, ve 3. tisíciletí př. n. l. vstoupila do doby bronzové. O tisíc let později se rozvíjí pěstování rýže, výroba hedvábí, kolová doprava, vzniká písmo, literatura a věda - matematika, astronomie. Z hlediska přírodovědy patří mezi nejdůležitější spisy ''Kniha proměn'', která se pokouší vystihnout jednotu světa, jeho proměny a hybné síly, vznik a zánik věcí, vztahy nebe a země a místo člověka v přírodě. [65] => [66] => [[Soubor:Illustrerad Verldshistoria band I Ill 107.jpg|vpravo|náhled|Thales z Milétu (asi 625-547 př. n. l.), považovaný za prvního evropského fyzika]] [67] => Příchod [[Řekové|Řeků]] z původních sídel kdesi v [[Eurasijská step|eurasijských stepích]] se odehrál někdy začátkem 2. tisíciletí př. n. l. a souvisel s velkým stěhováním nejstarších indoevropských národů. Někdy v 8. st. př. n. l., po několika "[[Temné období|temných stoletích]]" vzniká [[Homér]]ova [[Ilias]] a [[Odysseia|Odyssea]], jimiž začíná evropská literatura a v 7. st. př. n. l. se naplno začíná rozvíjet kultura, [[filozofie]] a věda, základ evropského racionálního myšlení a technické civilizace, to vše během několika století, kterým se říká "řecký zázrak". Oproti ostatním dávným civilizacím, které prošly tisíciletým vývojem [[matematika|matematiky]], [[astronomie]] a [[přírodní vědy|přírodních věd]], se Řekové začali pokoušet o rozumové, [[logika|logické]] vysvětlování jevů, hledání a vyjadřování přírodních zákonů, formulování matematických vět a jejich dokazování. Znalost [[geometrie]] umožnila Řekům rozvinout dvě oblasti fyziky - [[statika|statiku]], tedy část mechaniky zabývající se rovnováhou a [[katoptrika|katoptriku]], část optiky zabývající se lomem světla a popisem zrcadel. Poprvé oddělili [[náboženství]] a [[mytologie|mytologii]] od filozofie a vytvořili první [[racionalita|racionální]] modely světa.[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, {{ISBN|978-80-7196-375-2}}, str. 51-92 [68] => [69] => [[Iónie|Iónská]] přírodní filozofie se zrodila v [[Malá Asie|maloasijském]] [[Milét]]u. Tamní filozofická škola hledala jednotnou podstatu světa v podobě nějaké univerzální pralátky (arché), podobně jako moderní fyzika hledá jednotný základ všech druhů sil. Za prvního z [[Iónie|ionských]] [[filozof]]ů a vůbec prvního evropského vědce, astronoma, matematika a fyzika považujeme [[Thalés z Milétu|Thaleta z Milétu]] (asi 625-547 př. n. l.). Za pralátku považoval Thales všepronikající a všudypřítomnou vodu. Jeho přítel a žák [[Anaximandros]] s ním v tomto nesouhlasil a za pralátku a prapočátek všeho považoval cosi neurčeného, neomezeného, co nazýval [[apeiron]], princip všeho vznikání a zanikání, které trochu připomíná čínské [[tao]]. Dnes bychom si jí mohli představit třeba jako určitou obdobu [[energie]]. Na rozdíl od Tháleta považoval Zemi za válec, který se nachází ve středu světa a volně se v něm vznáší, není ničím poután a na svém místě se udržuje jen tím, že je od všech konců stejně vzdálen. Země nemůže padat "dolů", protože ve světovém prostoru není určeno, kde je "nahoře" a kde "dole". To je geniální myšlenka, Anaximandros zde poprvé použil fyzikální princip symetrie. Dalšími z milétských byli [[Anaximenés]], který považoval za pralátku vzduch (pneuma), [[Hérakleitos]], který za pralátku považoval oheň a [[Anaxagorás]] (500-428 př. n. l.), který je počítán k posledním představitelům ionské filozofie. Pro iónské Řeky byly samozřejmou součástí života [[Loukoťové kolo|kola s loukotěmi]], stavba [[plachetnice|plachetnic]], lodí poháněných [[Veslo|vesly]], používání [[Váhy|vah]], [[olovnice]], [[vodováha|vodováhy]], [[úhloměr]]u, [[kružítko|kružítka]], [[Kleště|kleští]], kovářského [[měch]]u, [[páka|páky]], [[klín]]u, [[kladka|kladky]], [[Zápachová uzávěrka|sifonu]], [[vodní hodiny|vodních hodin]].Ivo Kraus, Fyzika od Tháleta k Newtonovi: kapitoly z dějin fyziky, Academia, Praha 2007, 1. vydání, Edice Galileo, {{ISBN|978-80-200-1540-2}}, str. 13 [70] => [71] => [[Soubor:Archytas in Thomas Stanley History of Philosophy.jpg|vlevo|náhled|Archytas (428-365 př. n. l.), je považován za zakladatele řecké mechaniky]] [72] => K dalším, kteří významně zasáhli do dějin matematiky a fyziky a ovlivnili mnohé následovníky, byli [[Pythagoreismus|pythagoreici]], vlastně příslušníci jakési sekty pod vedením [[Pythagoras|Pythagora]] (asi 580-500 př. n. l.). Poprvé uvedli Zemi do pohybu, i když tato myšlenka se prosadila až koncem novověku a astronomicky byla prokázána s konečnou platností až v 18. století. Do jejich řad bývají počítáni [[Empedoklés]], [[Filolaos]], [[Eudoxos z Knidu|Eudoxos]], Hérakleitos a za zakladatele řecké mechaniky je považován [[Archytas|Archytas z Tarentu]] (428-365 př. n. l.). Matematické metody používal i k praktickým fyzikálním aplikacím a k řešení technických problémů. Zabýval se teorií kladky, kola na hřídeli a šroubu, konstruoval mechanizmy poháněné stlačeným vzduchem. [73] => [74] => Řekové si nedovedli teoreticky poradit s nejzajímavějšími vlastnostmi přírody, kterou představují pohyb, změna, vznik a zánik věcí. Těmito otázkami se zabývali [[eleaté]] na území jižní Itálie. Nejznámějším z eleatů byl [[Zenón z Eleje|Zenón]] (490-430 př. n. l.), spojovaný s takzvanými [[aporie]]mi, rozpornými myšlenkovými důkazy, podle nichž pohyb a změna nemohou existovat. Teprve objev matematické analýzy v 17. století ukázal, i když ne dokonale, jak popsat mechanický pohyb a jak zacházet s nekonečně malými a nekonečně velkými veličinami. [75] => [76] => [[Leukippos z Milétu]] (asi 490-420 př. n. l.) řešil eleatské problémy nekonečné dělitelnosti tak, že při dělení dojdeme až k malým částečkám, které už dělit nelze a nazval je nedělitelnými, tedy [[atom]]y. Obdobně předpokládal, že i prostor má nedělitelné části - amery. Vznikl tak [[atomismus]], který po Leukiposovi rozvíjel [[Démokritos]] (asi 460-370 př. n. l.), jehož atomy jsou v neustálém pohybu, který probíhá podle nutnosti, nic není ponecháno náhodě. Jde tedy o strohý mechanický [[determinismus]], podobně jako později u [[Newton]]a. [77] => [78] => === Starověk === [79] => [[Soubor:Raphael School of Athens.jpg|vpravo|náhled|Výřez z [[Rafael]]ova obrazu ''Athénská škola'' neboli [[Lyceum#Lykeion|Lykeion]] (Lyceum), založené [[Aristotelés|Aristotelem]]]] [80] => [[Aristotelés]], jako pravděpodobně největší z antických filozofů, který ovlivnil evropské myšlení na více než dvě tisíciletí, položil základy formální logiky jako způsobu vědeckého uvažování. Prováděl pozorování a nevyhýbal se ani experimentování. Pokusil se o vysvětlení zákonitostí pohybu jak pozemských, tak nebeských těles a může být v podstatě považován za prvního fyzika, i když převážně spekulativního. V Athénách založil kolem roku 335 př. n. l. vlastní školu [[Lyceum#Lykeion|Lykeion]] (odtud dnešní lyceum), ke které náležela velká knihovna. Jeho dílo je nesmírně rozsáhlé a je jedno z největších, jaké kdy jednotlivec vytvořil. V mnoha svých závěrech se mýlil, není však jeho vinou, že jeho učení bylo ve [[středověk]]u [[dogma]]tizováno a tím bohužel zčásti brzdilo vědecký pokrok.Ivan Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, {{ISBN|978-80-7196-375-2}}, str. 67-74 [81] => [82] => Z přelomu 4. a 3. st. př. n. l. se dochovala první známá kniha o mechanice, spis nazvaný ''Mechanické problémy''. Za autora byl považován Aristotelés, podle novějších výzkumů ale pochází z doby o něco pozdější, a napsal ho pravděpodobně někdo z jeho žáků z [[Peripatos|peripatetické]] školy, pravděpodobně právě [[Archytas|Archytas z Tarentu]]. Někdy se autor uvádí jako "Pseudoaristoteles". [83] => [84] => [[Soubor:Ancientlibraryalex.jpg|vlevo|náhled|[[Músaion v Alexandrii|Múseion]], velká Alexandrijská knihovna]]Fyzika, a zejména mechanika, dosáhla v [[Helénismus|helénistickém]] období (cca 4. až 1.st. př. n. l.), zejména v [[Starověká Alexandrie|Alexandrii]], vysokého stupně poznání. Byly odhaleny základní zákony statiky, rovnováhy a skládání sil, postupy zjišťování polohy těžiště těles, zákony hydrostatického tlaku, plování a mnoho dalšího. Zakladatelem alexandrijské mechaniky byl [[Ktesibios]], pravděpodobně první z knihovníků neboli "vědeckých ředitelů"Ivan Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, {{ISBN|978-80-7196-375-2}}, str. 74-78 [[Músaion v Alexandrii|Múseia]], které navázalo na [[Aristoteles|Aristotelovu]] athénskou školu [[Lyceum#Lykeion|Lykeion]] a na téměř 600 let se stalo významným střediskem vědy, výzkumu, výuky, uchovávání a rozvíjení nových poznatků. Ktesibiovým následovníkem byl [[Filón z Bizantia]], od kterého se dochovaly úryvky ze souboru spisů, týkajících se použití mechaniky a válečné techniky. [[Stratón z Lampsaku]], který po Aristotelovi a [[Theofrastos|Theofrastovi]] v 1. polovině 3. st př. n. l. řídil Lykeium, strávil nejprve také několik let v královském paláci v Alexandrii, kde se podílel se na vzniku Múseia. Zabýval se mechanikou těles, kapalin i plynů. [85] => [86] => V Řeckých Syracusách působil za vlády [[Hieron II.|Hierona II.]] ve 3. st. př. n. l. největší z matematiků, fyziků a techniků starověku - [[Archimédés]]. Udržoval pravidelnou korespondenci s matematiky v Múseionu. Ve svém díle ''O metodě'', které bylo objeveno až počátkem 20. století, využívá mechaniku a fyzikální představy k intuitivnímu zjištění výsledku a až poté přechází k přesnému důkazu. Zanechal 13 traktátů, věnovaných konkrétním problémům matematiky a fyziky. Pracoval na důkladné teorii mechanické rovnováhy založené na pojmech [[těžiště]] a [[moment síly|statický moment]], které také definoval. Na toto téma se zachoval jeho traktát ''O rovnováze neboli těžištích rovinných obrazců''. Pod [[Eukleidés|Eukleidovým]] vlivem se snažil o [[axiom]]atizaci [[statika|statiky]].{{Citace monografie [87] => | příjmení = Souček [88] => | jméno = Ludvík [89] => | odkaz na autora = Ludvík Souček [90] => | titul = Kdo byl kdo. Díl I. [91] => | vydavatel = Albatros [92] => | místo = Praha [93] => | rok = 1980 [94] => }} Zabýval se principy činnosti jednoduchých strojů – [[Páka|páky]], [[kladka|kladky]], [[nakloněná rovina|nakloněné roviny]], [[klín]]u a [[ozubené kolo|ozubeného kola]] a objevil a formuloval zákonitosti jejich rovnováhy. Významně přispěl k poznatkům hydrostatiky, slavný Archimédův zákon zformuloval v traktátu ''O plovoucích tělesech''. Poslední dva roky svého života, ač do té doby téměř výhradně teoretický vědec, věnoval své umění plně do služeb obrany rodného města a pomocí válečných mechanických strojů, katapultů, balistů, beranů a jeřábů s chapadly ničil římské útočníky. [95] => [96] => [[Soubor:Heron's Windwheel - 1.jpg|vpravo|náhled|Schéma větrného kola pohánějícího varhany, vynález [[Hérón Alexandrijský|Héróna Alexandrijského]]]] [97] => Nejvýznamnějším fyzikem alexandrijské mechaniky byl [[Hérón Alexandrijský]]. Jeho spis ''Mechanika'' z 1.st.nl. se dochoval pouze v arabském překladu pod názvem ''Heronova kniha o zvedání těžkých předmětů'' a v citátech Pappa Alexandrijského. V první části tohoto díla se již objevuje skládání pohybů podle pravidla rovnonběžníku, zjišťování polohy těžišť těles, reakce v opěrných bodech. Klasifikuje i 5 jednoduchých strojů, jejich vzájemné propojení a také složitější stroje jako jeřáby, zvedáky, lisy, apod.Ivan Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, {{ISBN|978-80-7196-375-2}}, str. 87 [98] => [99] => == Abecední seznam dílčích témat se vztahem k mechanice == [100] => {{Upravit část|formátování}} [101] => [102] => [[Aerodynamický tvar]] - [[Aerodynamická vztlaková síla]] - [[Aerodynamika]] - [[Aerostatika]] - [[Afélium]] - [[Aneroid]] - [[Apsida (astronomie)|Apogeum]] - [[Archimédův zákon]] - [[Atmosférický tlak]] [103] => [104] => [[Barograf]] - [[Barometr]] - [[Bernoulliho rovnice]] - [[Biomechanika]] [105] => [106] => [[Centrální gravitační pole]] - [[Coriolisova síla]] [107] => [108] => [[Dostředivá síla]] - [[Dostředivé zrychlení]] - [[Dvojice sil]] [109] => [110] => [[Einsteinův princip relativity]] - [[Elevační úhel]] [111] => [112] => [[Frekvence]] [113] => [114] => [[Galileiho princip relativity]] - [[Gravitace]] - [[Gravitační pole]] - [[Gravitační potenciální energie|Gravitační polohová energie]] - [[Gravitační potenciální energie]] - [[Gravitační síla]] - [[Gravitační zrychlení]] [115] => [116] => [[Hmotný bod]] - [[Homogenní gravitační pole]] - [[Hybnost]] - [[Hydraulické zařízení]] - [[Hydrodynamický paradox]] - [[Hydrodynamika]] - [[Hydrostatický paradox]] - [[Hydrostatická tlaková síla]] - [[Hydrostatický tlak]] - [[Hydrostatika]] [117] => [118] => [[Impuls síly]] - [[Inerciální vztažná soustava]] [119] => [120] => [[Jednoduchý stroj]] [121] => [122] => [[Kartézská soustava souřadnic]] - [[Keplerovy zákony]] - [[Kinetická energie]] - [[Frekvence|Kmitočet]] - [[Kladka]] - [[Kladkostroj]] - [[Klidové tření]] - [[Klín]] - [[Kolo na hřídeli]] - [[Kruhová rychlost|1. kosmická rychlost]] - [[Úniková rychlost|2. kosmická rychlost]] - [[Kruhová rychlost]] - [[Křivočarý pohyb]] [123] => [124] => [[Laminární proudění]] [125] => [126] => [[Manometr]] - [[Mechanická energie]] - [[Mechanická práce]] - [[Mechanický stroj]] - [[Mechanika tekutin|Mechanika kapalin a plynů]] - [[Mechanika tekutin]] - [[Měrná tíha]] - [[Moment setrvačnosti]] - [[Moment síly]] [127] => [128] => [[Nakloněná rovina]] - [[Neinerciální vztažná soustava]] - [[Nerovnoměrný pohyb]] - [[Nerovnoměrný pohyb po kružnici]] - [[Nerovnoměrný přímočarý pohyb]] - [[Newtonovy pohybové zákony]] - [[Newtonův gravitační zákon]] - [[1. Newtonův pohybový zákon]] - [[2. Newtonův pohybový zákon]] - [[3. Newtonův pohybový zákon]] - [[Atmosférický tlak|Normální atmosférický tlak]] [129] => [130] => [[Objemový průtok]] - [[Odpor prostředí]] - [[Odpor prostředí|Odporová síla]] - [[Odstředivá síla]] - [[Rotace|Osa otáčení]] - [[Rotace|Otáčivý pohyb]] [131] => [132] => [[Páka (jednoduchý stroj)|Páka]] - [[Pascalův zákon]] - [[Apsida (astronomie)|Perigeum]] - [[Perihélium|Perihelium]] - [[perioda (fyzika)]] - [[Pevná kladka]] - [[Plování těles]] - [[Atmosférický tlak|Podtlak]] - [[Mechanický pohyb|Pohyb]] - [[Kinetická energie|Pohybová energie]] - [[Pohyb po kružnici]] - [[Pohyb tělesa kolem Slunce]] - [[Pohyb tělesa kolem Země]] - [[Polární soustava souřadnic]] - [[Poloha tělesa]] - [[Potenciální energie|Polohová energie]] - [[Potenciální energie pružnosti|Polohová energie pružnosti]] - [[Polohový vektor]] - [[Posuvný pohyb]] - [[Potenciální energie]] - [[Potenciální energie pružnosti]] - [[Pneumatické zařízení]] - [[Princip nezávislosti pohybů]] - [[Proudění]] - [[Polohový vektor|Průvodič]] - [[Atmosférický tlak|Přetlak]] - [[Mechanický převod|Převody]] - [[Příkon]] - [[Přímočarý pohyb]] - [[Čerpadlo|Pumpa]] [133] => [134] => [[Rameno valivého odporu]] - [[Relativita pohybu]] - [[Rovnováha sil]] - [[Rovnoměrný pohyb]] - [[Rovnoměrný pohyb po kružnici]] - [[Rovnoměrný přímočarý pohyb]] - [[Rovnoměrně zrychlený pohyb po kružnici]] - [[Rovnoměrně zrychlený přímočarý pohyb]] - [[Rovnovážná poloha]] - [[Rozklad sil]] - [[Rychlost]] [135] => [136] => [[Setrvačná síla]] - [[Síla]] - [[Mechanický pohyb|Skládání pohybů]] - [[Skládání rychlostí]] - [[Skládání sil]] - [[Smykové tření]] - [[Smykový pohyb]] - [[Součinitel klidového tření]] - [[Součinitel smykového tření]] - [[Rameno valivého odporu|Součinitel valivého tření]] - [[Soustava souřadnic]] - [[Spojené nádoby]] - [[Stabilita]] - [[Stálá rovnovážná poloha]] [137] => [138] => [[Šroub]] [139] => [140] => [[Tekutina]] - [[Těžiště]] - [[Těžnice]] - [[Tíha]] - [[Tíhová síla]] - [[Tíhové zrychlení]] - [[Trajektorie]] - [[Posuvný pohyb|Translace]] - [[Tření]] - [[Třecí síla]] - [[Tuhé těleso]] - [[Turbulentní proudění]] [141] => [142] => [[Účinnost (fyzika)|Účinnost]] - [[Úhlová dráha]] - [[Úhlová rychlost]] - [[Úhlové zrychlení]] - [143] => [[Úniková rychlost]] [144] => [145] => [146] => [[Tření|Valivé tření]] - [[Valivý odpor]] - [[Valivý pohyb]] - [[Volná kladka]] - [[Volná rovnovážná poloha]] - [[Volný pád]] - [[Vratká rovnovážná poloha]] - [[Vrh svislý]] - [[Vrh vodorovný]] - [[Vrh šikmý]] - [[Výkon]] - [[Vztažná soustava]] - [[Vztlak|Vztlaková síla]] [147] => [148] => [[Newtonovy pohybové zákony|Zákon akce a reakce]] - [[Newtonovy pohybové zákony|Zákon setrvačnosti]] - [[Newtonovy pohybové zákony|Zákon síly]] - [[Zákon zachování hybnosti]] - [[Zákon zachování mechanické energie]] - [[Zrychlení]] [149] => [150] => == Abecední seznam veličin == [151] => [[Coriolisova síla]] - [[Dostředivá síla]] - [[Dostředivé zrychlení]] - [[Trajektorie|Dráha]] - [[Dvojice sil]] - [[Frekvence]] - [[Gravitační síla]] - [[Gravitační zrychlení]] - [[Hybnost]] - [[Hydrostatická tlaková síla]] - [[Hydrostatický tlak]] - [[Mechanická energie]] - [[Mechanická práce]] - [[Měrná tíha]] - [[Moment setrvačnosti]] - [[Moment síly]] - [[Odpor prostředí|Odporová síla]] - [[Odstředivá síla]] - [[perioda (fyzika)]] - [[Kinetická energie|Pohybová energie]] - [[Potenciální energie|Polohová energie]] - [[Příkon]] - [[Rychlost]] - [[Setrvačná síla]] - [[Tíha]] - [[Tlaková síla]] - [[Třecí síla]] - [[Účinnost (fyzika)|Účinnost]] - [[Úhlová dráha]] - [[Úhlová rychlost]] - [[Úhlové zrychlení]] - [[Výkon]] - [[Vztlak|Vztlaková síla]] - [[Zrychlení]] [152] => [153] => == Reference == [154] => [155] => [156] => == Související články == [157] => * [[Fyzika]] [158] => * [[Teoretická mechanika]] [159] => [160] => == Externí odkazy == [161] => * {{Commonscat}} [162] => * {{Wikislovník|heslo=mechanika}} [163] => {{Autoritní data}} [164] => {{Portály|Fyzika}} [165] => [166] => [[Kategorie:Mechanika| ]] [167] => [[Kategorie:Obory a disciplíny fyziky]] [] => )
good wiki

Mechanika

Mechanika je obor fyziky, který se zabývá mechanickým pohybem, tedy přemísťováním těles v prostoru a čase a změnami velikostí a tvarů těles. Mezi veličiny, které nejčastěji používá patří poloha, rychlost, zrychlení, síla, energie a hybnost.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Newtonovy pohybové zákony','Atmosférický tlak','síla','Odpor prostředí','hmotný bod','Jednoduchý stroj','Potenciální energie','Mechanický pohyb','statika','Biomechanika','Kinetická energie','Frekvence'

Biomechanika

Biomechanika je interdisciplinární obor, který se zabývá studiem mechanických vlastností biologických systémů a jejich pohybu.

Frekvence

Síla

Statika