Array ( [0] => 14895458 [id] => 14895458 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Merkité [uri] => Merkité [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{pravopis}} [1] => {{sloh}} [2] => [[Soubor:Mongol Empire c.1207.png|vpravo|náhled|Merkiti a jejich sousedi kolem roku 1180]] [3] => '''Merkité''' ({{Vjazyce2|mn|Мэргид}}) byl [[Mongolové|mongolský]] (nebo snad [[Turkické národy|turkický]] či [[Samojedské národy|samodijský]]) kmen doložený od konce [[11. století]]. Začátkem [[13. století]] byli Merkité násilně začleněni do [[Mongolská říše|mongolské říše]].{{Citace monografie [4] => | příjmení = Weatherford [5] => | jméno = Jack [6] => | rok = 2004 [7] => | titul = Genghis Khan and the making of the modern world [8] => | vydání = [9] => | vydavatel = Three Rivers Press [10] => | místo = [11] => | počet stran = [12] => | stránky = [13] => | jazyk = anglicky [14] => | isbn = 978-0-609-61062-6 [15] => | isbn2 = 0-609-61062-7 [16] => | url-access = registration [17] => | url = https://archive.org/details/genghiskhanmaki00jack [18] => }} Žili v [[zabajkalsko|Zabajkalsku]], na území současného [[Burjatsko|Burjatska]]. [19] => [20] => == Etnická příslušnost == [21] => Nehledě na to, že většina historiků se přidržuje tradiční verze o [[Mongolové|mongolském]] původu Merkitů, pocházející od [[Rašíd ad-Dín]]a{{Citace monografie [22] => | autor = Rašíd ad-Dín [23] => | rok = 1952 [24] => | titul = Sbornik letopisej [Сборник летописей] [25] => | vydání = [26] => | vydavatel = Izdatělstvo Akademii Nauk [27] => | místo = Moskva, Leningrad [28] => | počet stran = [29] => | stránky = 93 [30] => | svazek = 1 [31] => | isbn = [32] => | jazyk = rusky [33] => }}, existují i jiné názory. [34] => [35] => K [[Samojedské národy|samodijské]] hypotéze o původu Merkitů se přiklonil [[Lev Gumiljov]], který je zařadil k východní skupině jihosamodijských kmenů.{{Citace sborníku [36] => | příjmení = Gumiljov [37] => | jméno = L. N. [38] => | titul = Suďba merkitov [Судьба меркитов] [39] => | příjmení sestavitele = [40] => | jméno sestavitele = [41] => | sborník = Finno-ugorskije narody i Vostok [Финно-угорские народы и Восток] [42] => | odkaz na sborník = [43] => | url = [44] => | vydání = [45] => | vydavatel = [46] => | místo = Tartu [47] => | datum vydání = [48] => | rok vydání = 1975 [49] => | isbn = [50] => | strany = [51] => | jazyk = rusky [52] => }}{{Citace sborníku [53] => | příjmení = Gumiljov [54] => | jméno = Lev Nikolajevič [55] => | titul = Mongoly i merkity v XII. v. [Монголы и меркиты в XII в.] [56] => | odkaz na titul = [57] => | příjmení sestavitele = [58] => | jméno sestavitele = [59] => | odkaz na sestavitele = [60] => | sborník = [61] => | odkaz na sborník = [62] => | url = http://gumilevica.kulichki.com/articles/Article78.htm [63] => | vydání = [64] => | vydavatel = Učenyje zapisky Tartuskogo gos. un-ta – N 416: Studia orlentalla et Antiqua [65] => | místo = [66] => | datum vydání = [67] => | rok vydání = 1977 [68] => | isbn = [69] => | strany = 74–116 [70] => | jazyk = rusky [71] => }} Více argumenty hypotézu podložil V. A. Tugolukov, věnující pozornost informaci o [[Sob polární|sobech]] „národa bekri“ u [[Marco Polo|Marca Pola]] a také přítomnosti [[Etnonymum|etnonym]] podobných Merkitům u zabajkalských [[Tunguzové|Tunguzů]].{{Citace sborníku [72] => | příjmení = Tugolukov [73] => | jméno = V. A. [74] => | titul = Korennyje tungusy (Etničeskaja istorija i etnogenez) [Коренные тунгусы (Этническая история и этногенез)] [75] => | příjmení sestavitele = [76] => | jméno sestavitele = [77] => | sborník = Etnogenez i etničeskaja istorija narodov Severa [Этногенез и этническая история народов Севера] [78] => | url = [79] => | vydání = [80] => | vydavatel = [81] => | místo = Moskva [82] => | datum vydání = [83] => | rok vydání = 1975 [84] => | isbn = [85] => | strany = 104–105 [86] => | jazyk = rusky [87] => }} [88] => [89] => [[Turkické národy|Turecká]] hypotéza se rozšířila v západní historiografii{{Citace monografie [90] => | příjmení = Soucek [91] => | jméno = Svat [92] => | rok = 2000 [93] => | titul = A History of Inner Asia [94] => | vydání = [95] => | vydavatel = Cambridge University Press [96] => | místo = [97] => | počet stran = [98] => | stránky = 104 [99] => | svazek = [100] => | isbn = 978-0521657044 [101] => | jazyk = anglicky [102] => | url-access = registration [103] => | url = https://archive.org/details/historyofinneras00souc [104] => }}{{Citace monografie [105] => | příjmení = Atwood [106] => | jméno = Christopher P [107] => | rok = 2004 [108] => | titul = Encyclopedia of Mongolia and the Mongol Empire [109] => | vydání = [110] => | vydavatel = Facts on File [111] => | místo = [112] => | počet stran = [113] => | stránky = [114] => | svazek = [115] => | isbn = 9780816046713 [116] => | jazyk = anglicky [117] => | url-access = registration [118] => | url = https://archive.org/details/encyclopediaofmo0000atwo [119] => }} Ruský historik A. V. Tivaněnko argumentuje ve prospěch této hypotézy především přítomností tureckých [[Toponymum|toponym]] v místech předpokládaného merkitského osídlení.{{Citace monografie [120] => | příjmení = Tivaněnko [121] => | jméno = A. V. [122] => | rok = 1992 [123] => | titul = Гибель племени меркитов [Gibel plemeni merkitov] [124] => | vydání = [125] => | vydavatel = [126] => | místo = Ulan-Ude [127] => | počet stran = [128] => | stránky = 56–58 [129] => | svazek = [130] => | isbn = [131] => | jazyk = rusky [132] => }} [133] => [134] => == Historie == [135] => Merkité ([[Čínština|čínsky]] ''Mej-li-ťi'') jako samostatné etnikum začali figurovat v historických zápisech od konce 11. století. Podle čínských „Dějin Kitanů“{{Citace monografie [136] => | příjmení = [137] => | jméno = [138] => | rok = 1987 [139] => | titul = 辽史 [Liao-š'] [140] => | vydání = [141] => | vydavatel = [142] => | místo = Peking [143] => | počet stran = [144] => | stránky = [145] => | svazek = [146] => | isbn = [147] => | jazyk = čínsky [148] => }} roku 1093 kitanský vojevůdce Wo-tche-la zaútočil na Merkity a porazil je. [149] => [150] => Dělili se na tři větve: Uvas (Choas), Chát a Uduit. Poslední byli nejpočetnější a rozdělovali se na Ujkury, Mudany, Tudakliny a Džijuny. [151] => [152] => Podle [[Tajná kronika Mongolů|Tajné kroniky Mongolů]] byla [[Höelün]], matka Temüdžina (známějšího jako [[Čingischán]]), původně zasnoubena Merkitu Čiledovi, ale unesl ji Temüdžinův otec [[Jesügej-bagatur]]. O generaci později třísetčlenný oddíl Merkitů provedl nájezd na rodinu vdovy Höelün a neúspěšně se pokusil zabít Temüdžina. Útočníci aspoň zajali Temüdžinovu ženu Börte. Temüdžin k osvobození manželky zmobilizoval kromě vlastních následovníků spojenecké [[Kerejté|Kerejty]] v čele s [[Wang-chán]]em a [[Džadžirati|Džadžiraty]] v čele s [[Džamucha|Džamuchou]]. Merkité, neočekávajíce jakoukoliv nepřátelskou akci, byli rozbiti a Börte osvobozena.{{Citace monografie [153] => | příjmení = [154] => | jméno = [155] => | rok = [156] => | titul = Tajná kronika Mongolů [157] => | vydání = [158] => | vydavatel = [159] => | místo = [160] => | počet stran = [161] => | stránky = §254 [162] => | svazek = [163] => | isbn = [164] => }} Mongolsko–merkitské nepřátelství přetrvávalo i v dalších letech. [165] => [166] => Při prohlášení Temüdžina Čingischánem roku 1206 už Merkité patrně nepředstavovali samostatnou sílu. Přeživší splynuli s Mongoly, nebo odkočovali na západ, kde se smísili s [[Kypčaci|Kypčaky]].{{Citace sborníku [167] => | příjmení = Sultanov [168] => | jméno = T. I. [169] => | titul = Opyt analiza tradicionnych spiskov „92 plemen ilatija“ [Опыт анализа традиционных списков «92 племён илатийа»] [170] => | příjmení sestavitele = [171] => | jméno sestavitele = [172] => | sborník = Srednaja Asija v drevnosti i sredněvěkovje [Средняя Азия в древности и средневековье] [173] => | url = [174] => | vydání = [175] => | vydavatel = [176] => | místo = Moskva [177] => | datum vydání = [178] => | rok vydání = 1977 [179] => | isbn = [180] => | strany = 166–167 [181] => | jazyk = rusky [182] => }} V letech 1215–1218 [[Džebe]] a [[Sübetej]] porazili vzdorující Merkity vedené syny jejich bývalého chána Tochta-bekiho. Jejich zbytky přijali Kypčakové, čímž na sebe přivolali mongolské nepřátelství a válku. [183] => [184] => Někteří Merkité zaujali přední postavení v Mongolské říši. Merkitky [[Chulan]], [[Töregene]] a [[Ogul-kajmiš]] byly ženy Čingischána, [[Ögedej]]e a [[Güjük]]a. Merkité [[Bajan]], [[Madžartaj]] a [[Togto]] stáli v čele vlády [[říše Jüan]]. Jejich potomci tvořili po vyhnání dynastie Jüan z Číny jeden z mongolských klanů. [185] => [186] => == Reference == [187] => [188] => [189] => {{Překlad|ru|Меркиты|30308452}} [190] => [191] => {{Turko-mongolské národy}} [192] => {{Autoritní data}} [193] => [194] => [[Kategorie:Dějiny Mongolska]] [195] => [[Kategorie:Etnické skupiny v Rusku]] [196] => [[Kategorie:Národy Asie]] [197] => [[Kategorie:Vymřelé etnické skupiny]] [] => )
good wiki

Merkité

Merkiti a jejich sousedi kolem roku 1180 Merkité byl mongolský (nebo snad turkický či samodijský) kmen doložený od konce 11. století.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Mongolové','Samojedské národy','Turkické národy','Kategorie:Dějiny Mongolska','Sob polární','Kypčaci','Bajan','Ögedej','Tajná kronika Mongolů','Töregene','Lev Gumiljov','Togto'

Kypčaci

Mongolové

Ögedej

Togto