Array ( [0] => 14688986 [id] => 14688986 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Mnohobuněčnost [uri] => Mnohobuněčnost [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Adult Caenorhabditis elegans.jpg|náhled|Hlístice ''[[Caenorhabditis elegans]]'' je příkladem dobře známého mnohobuněčného živočicha, každá z jejích 1090 [[tělní buňka|tělních buněk]] má svůj osud přesně určen{{citace monografie|příjmení=Baláž|jméno=Vojtech|spoluautoři=et al.|titul=Smrt jako součást života|vydavatel=NIDM|místo=Praha|rok=2008|url=http://dev.biologickaolympiada.cz/files/pripravne_texty/PT2008.pdf}}{{Nedostupný zdroj}}]] [1] => [[Soubor:Schleimpilz Niederglaucha.JPG|náhled|[[Plazmódium]] [[hlenky]] je ukázka mnohobuněčnosti v říši [[Amoebozoa]]]] [2] => [3] => '''Mnohobuněčnost''' je stav, kdy je [[tělo]] určitého [[organismus|organizmu]] složeno z většího počtu [[buňka|buněk]], které jsou specializované a spolupracují mezi sebou. Mezi '''mnohobuněčné organizmy''' jsou tradičně počítány některé [[rostliny]] (některé [[zelené řasy]], suchozemské rostliny, [[ruduchy]] či [[parožnatky]]), některé [[houby]] a všichni moderně pojatí [[živočichové]]. Dále však v určitém smyslu známe mnohobuněčné [[chaluhy]], některé [[hlenky]] a podobně.{{citace elektronické monografie | autor = Ivan Čepička, Jiří Neustupa, Vladimír Hampl |titul = Protistologie, záznam přednášky na internetu | rok = 2009 | místo = Univerzita Karlova, přírodovědná fakulta | url = http://www.natur.cuni.cz/~vlada/protistologie/}} Tendenci k mnohobuněčnosti však je možné najít i u mnohých [[prokaryota|prokaryot]]. Je jasné, že mnohobuněčnost vznikla v historii mnohokrát a nezávisle.{{Citace periodika| doi = S0168-9525(07)00023-6| issn = 0168-9525| ročník = 23| číslo = 3| strany = 113–8| příjmení = Ruiz-Trillo| jméno = Ińaki| spoluautoři = Gertraud Burger, Peter W. H. Holland, Nicole King, B. Franz Lang, Andrew J. Roger, Michael W. Gray| titul = The origins of multicellularity: a multi-taxon genome initiative| periodikum = Trends in Genetics: TIG| datum = 2007-03| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17275133 | jazyk=anglicky}}{{citace monografie| titul=Mnohobuněčnost| autor=Ivan Čepička, Lukáš Falteisek, Filip Kolář, Jana Lišková, Tomáš Pánek| vydavatel=ČZU; ÚSTŘEDNÍ KOMISE BIOLOGICKÉ OLYMPIÁDY; Biologická olympiáda 2009–2010, 44. ročník; přípravný text pro kategorie A, B| místo=Praha| rok=2009| url=http://www.biologickaolympiada.cz/prilohy/brozura09_web.pdf}}{{Nedostupný zdroj}} [4] => [5] => Přechodnou formu mezi mnohobuněčností a [[jednobuněčnost]]í představují organizmy vytvářející [[kolonie (biologie)|kolonie]]. V některých dochází k určité specializaci a spolupráci buněk (některé [[řasy]] a [[prvoci]], například [[váleč koulivý]]). Za rozvojem však mohla stát [[pluripotence]].{{Citace elektronického periodika [6] => | autor1 = University of Queensland [7] => | titul = Evolutionary discovery to rewrite textbooks [8] => | periodikum = phys.org [9] => | datum_vydání = 2019-06-12 [10] => | url = https://phys.org/news/2019-06-evolutionary-discovery-rewrite-textbooks.html [11] => | datum_přístupu = 2023-04-27 [12] => | jazyk = anglicky [13] => }} Nutno také dodat, že většina běžných mnohobuněčných organizmů ve svém životním cyklu obsahuje i jednobuněčné stádium.{{Citace periodika [14] => | doi = 10.1016/j.femsle.2004.09.035 [15] => | issn = 0378-1097 [16] => | ročník = 240 [17] => | číslo = 2 [18] => | strany = 203–8 [19] => | příjmení = Keim [20] => | jméno = Carolina N [21] => | spoluautoři = Juliana L Martins, Fernanda Abreu, Alexandre Soares Rosado, Henrique Lins de Barros, Radovan Borojevic, Ulysses Lins, Marcos Farina [22] => | titul = Multicellular life cycle of magnetotactic prokaryotes [23] => | periodikum = FEMS Microbiology Letters [24] => | datum přístupu = 2008-12-19 [25] => | datum vydání = 2004-11-15 [26] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15522508 [27] => }} [28] => [29] => == Obecně == [30] => [31] => === Účel mnohobuněčnosti === [32] => Nabízí se otázka, proč existuje mnohobuněčnost, když mnohé jednobuněčné organizmy dokáží zvládnout syntézu všech látek samy bez problémů a mohou dosáhnout až neuvěřitelných počtů jedinců. Mnohobuněčné organizmy docílily stavu, kdy jedna skupina buněk provádí určitou funkci a druhá skupina zase funkci zcela odlišnou. Například u [[krytosemenné|krytosemenných]] rostlin [[list]]ové asimilační [[Rostlinné pletivo|pletivo]] zastává funkci [[fotosyntéza|fotosyntetickou]], jiné pletivo v kořeni nasává vodu a látky z půdy. Mnohobuněčné organizmy obecně obsazují zcela jiné [[ekologická nika|ekologické niky]] než jednobuněčné.{{citace monografie | příjmení = Alberts | jméno = Bruce , et al.|rok=2002|titul= The Molecular Biology of the Cell | url = https://archive.org/details/molecularbiology0004albe | edice=4th. ed|vydavatel = Garland Science | isbn=0-8153-3218-1}} [33] => [34] => === Kontrola embryonálního vývoje === [35] => Typickým rysem mnohobuněčnosti je skutečnost, že nový jedinec velmi často vzniká [[de novo]], z jedné buňky (např. [[zygota|oplodněného vajíčka]]). Zárodek musí obvykle projít komplikovaným [[embryonální vývoj|embryonálním vývojem]], aby se z něho stal dospělý jedinec, a tyto změny jsou obvykle pod kontrolou [[gen]]ů. Známým příkladem jsou u mnohých mnohobuněčných skupin, jako jsou [[živočichové]], [[zelené rostliny]] i [[houby]], tzv. [[homeobox]]ové sekvence. Výhradně živočišné jsou celé genové skupiny, související s embryogenezí: patří k nim například [[Antennapedia]], [[Pax]], nebo různé [[Hox gen]]y. [36] => [37] => === Spojování a dorozumívání mezi buňkami === [38] => [[Soubor:Supercool.jpg|náhled|[[Extracelulární matrix]] (modře) mezi buňkami (konkrétně [[fibroblast]]y)]] [39] => Buňky tvořící mnohobuněčný organizmus samozřejmě musí držet pohromadě i po proběhlém [[buněčné dělení|buněčném dělení]]. Tuto vlastnost však zvládají i mnohé organizmy, které za mnohobuněčné nepovažujeme, jako např. [[streptokoky]].{{citace elektronické monografie | příjmení = Yang | jméno = Matthew | titul = Streptococci | url = http://www.lcusd.net/lchs/mewoldsen/Yang.html | datum přístupu = 2008-12-21 | url archivu = https://web.archive.org/web/20081021163153/http://www.lcusd.net/lchs/mewoldsen/Yang.html | datum archivace = 2008-10-21 | nedostupné = ano }} U živočichů spojení buněk (adheze) představuje komplikovaný a dynamický proces, buňky se spojují jak pomocí molekul v buněčné membráně ([[glykoprotein]]y, např. [[kadherin]]y), tak pomocí [[extracelulární matrix]] čili [[glykokalyx]]u ([[fibronektin]], [[vitronektin]] a podobně, uchycené pomocí [[integrin]]ů). U rostlin však je adheze způsobena pouze kontaktem [[buněčná stěna|buněčných stěn]], nikoliv membrán. Rozdíl je také v mechanismu vzniku adheze: zatímco u živočichů vzniká spojení mezi buňkami aktivně, v průběhu vývoje tkání, u rostlin je výsledkem mitózy (buňky se po dělení nejsou schopné oddělit).{{Citace periodika [40] => | doi = 10.1111/j.1365-313X.1992.00137.x [41] => | ročník = 2 [42] => | číslo = 2 [43] => | strany = 137–141 [44] => | příjmení = Knox [45] => | jméno = J. Paul [46] => | titul = Cell adhesion, cell separation and plant morphogenesis [47] => | periodikum = The Plant Journal [48] => | datum přístupu = 2008-12-21 [49] => | datum vydání = 1992 [50] => | url = http://dx.doi.org/10.1111/j.1365-313X.1992.00137.x [51] => }} [52] => [53] => Na druhou stranu spolu buňky musí umět komunikovat. Zejména u mnohobuněčných se totiž vyskytují nové buněčné struktury, sloužící právě k fyzickému spojení mezi buňkami. Příkladem jsou [[dezmozom]]y a jiné [[buněčný spoj|buněčné spoje]] u živočichů, stejně jako [[plazmodezmata]] mezi buňkami rostlin. [54] => [55] => === Specializace buněk === [56] => Typickým rysem mnohobuněčných organizmů je určitá specializace buněk, tzv. [[buněčná diferenciace]]. Ačkoliv něco podobného známe i u nižších organizmů (konkrétně např. [[heterocyt]]y [[sinice|sinic]]), značného rozmachu tato vlastnost doznala až u rostlin, hub a zejména živočichů. Udává se, že je v těle [[obratlovci|obratlovců]] 200 typů buněk a tyto typy jsou ještě dále rozlišitelné na několik subtypů (jiné zdroje uvádí u člověka dokonce 400 typů buněk). [57] => [58] => Zdá se proto paradoxní, že všechny tyto buňky mají v podstatě stejný genetický materiál v podobě [[DNA]]. Výjimky jsou známy, jako například [[červené krvinky]], které nemají DNA žádnou. Specializace tak dosahuje tělo mnohobuněčných spíše pomocí regulace [[exprese genu|genové exprese]], která je u mnohobuněčných [[eukaryota|eukaryot]] mnohem rozvinutější, než u prokaryot. [59] => [60] => == Mnohobuněčnost u prokaryot == [61] => [[Soubor:Myxococcus xanthus.png|vlevo|náhled|[[Myxobakterie]], jako například ''[[Myxococcus xanthus]]'', jsou schopné tvořit plodničky složené až ze 100 000 buněk{{Citace periodika [62] => | ročník = 3 [63] => | číslo = 11 [64] => | strany = e398 EP - [65] => | titul = Antisocial Behavior in Cooperative Bacteria (or, Why Can't Bacteria Just Get Along?) [66] => | periodikum = PLoS Biology [67] => | datum vydání = 2005-11-01 [68] => }}]] [69] => I některá [[prokaryota]] jsou schopná zůstat po buněčném dělení pohromadě, a tedy tvoří jednoduchá mnohobuněčná uskupení. Dříve se bakterie považovaly (s výjimkou některých skupin, jako jsou [[myxobakterie]] a [[aktinomycety]]) za výhradně jednobuněčné. Na konci osmdesátých let 19. století byly zveřejňovány první články, které považovaly mnohobuněčnost za obecný rys prokaryot, ale vědeckou veřejnost nepřesvědčily. Dnes se však situace mění v souvislosti s poznáním, že mezi bakteriemi považovanými za jednobuněčné probíhá mezi buňkami čilá komunikace za pomoci komplikovaných signálních cest. Příkladem je u gramnegativních bakterií skupina [[N-acyl homoserin lakton]]ů (AHLs), díky nimž umí buňky prokaryot spolupracovat a dokonce změnit svůj [[fenotyp]] (vzhled).{{Citace periodika [70] => | doi = 10.1146/annurev.micro.52.1.81 [71] => | issn = 0066-4227 [72] => | ročník = 52 [73] => | strany = 81–104 [74] => | příjmení = Shapiro [75] => | jméno = J A [76] => | titul = Thinking about bacterial populations as multicellular organisms [77] => | periodikum = Annual Review of Microbiology [78] => | datum vydání = 1998 [79] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9891794 [80] => }} Shapiro shrnuje ve své studii o mnohobuněčnosti jako obecném rysu bakterií takto: [81] => [82] => # Díky mezibuněčné komunikaci jsou bakterie schopné regulovat [[růst]], [[pohyb]] i biochemickou aktivitu [83] => # Tyto schopnosti jsou v rámci bakterií široce rozšířené, nikoliv omezené na několik skupin [84] => # Účelem mnohobuněčných uspořádání u bakterií je možnost kontrolovat [[proliferace|proliferaci]], získat nové zdroje potravy, bránit se proti [[antagonismus|antagonistickým]] vlivům jiných organizmů a optimalizovat populaci určitou specializací buněk (na [[spora (bakterie)|spory]] a podobně). [85] => [86] => Dobrým příkladem velmi vyvinuté mnohobuněčnosti u prokaryot jsou [[myxobakterie]], žijící v [[kolonie (biologie)|koloniích]], které produkují velké množství [[enzym]]ů sloužících k natrávení organických látek v okolí. Právě díky koloniálnímu uspořádání mohou být tyto enzymy produkovány efektivněji (efekt vlčí smečky). Když se tyto látky vyčerpají, vytvoří dokonce myxobakterie velice souměrné mnohobuněčné [[plodničky]], zatímco některé bakterie se změní na [[spora (bakterie)|spory]] a rozšíří se do okolí. Také mnohé [[sinice]] (cyanobakterie) tvoří až metr dlouhé vláknité kolonie, v nichž se v pravidelných délkových intervalech objevují tzv. [[heterocyt]]y, tedy zvláštní buňky schopné [[biologická fixace dusíku|fixace dusíku]]. [87] => [88] => == Mnohobuněčnost u eukaryot == [89] => [[Eukaryotická buňka|Eukaryotické buňky]] jsou zřejmě velmi výkonné v organizaci práce a vzniku komplexního těla a z toho také pramení fakt, že mnohobuněčnost u nich vznikla několikrát nezávisle na sobě, zvlášť u živočichů, rostlin, hub a mnoha dalších eukaryotických [[taxon]]ů.{{citace periodika| doi = 14638321| issn = 0959-437X| ročník = 13| číslo = 6| strany = 599–603| příjmení = Brooke| jméno = Nina M.| spoluautoři = Holland, Peter W. H.| titul = The evolution of multicellularity and early animal genomes| periodikum = Current Opinion in Genetics & Development| datum = 2003-12| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14638321 | jazyk=anglicky}} [90] => [91] => === Živočichové === [92] => [[Soubor:Trichoplax mic.jpg|náhled|vlevo|[[Vločkovci]] (Placozoa) jsou považováni za jednoduché živočichy]] [93] => První mnohobuněční živočichové snad vznikli v průběhu období [[ediakara]] (někdy před 570 – 550 miliony lety),{{citace elektronické monografie | url = http://www.genome.gov/Pages/Research/Sequencing/SeqProposals/MulticellularityProject.pdf | titul = Animals and Fungi: Common Origin, but Independent Approaches to Multicellularity | jazyk=anglicky}} jak napovídají i některá [[molekulární biologie|molekulárně biologická]] data. Někdy se hovoří až o období před 600 miliony lety,{{Citace periodika [94] => | doi = 10.1016/j.devcel.2004.08.010 [95] => | issn = 1534-5807 [96] => | ročník = 7 [97] => | číslo = 3 [98] => | strany = 313–25 [99] => | příjmení = King [100] => | jméno = Nicole [101] => | titul = The unicellular ancestry of animal development [102] => | periodikum = Developmental Cell [103] => | datum přístupu = 2008-12-20 [104] => | datum vydání = 2004-09 [105] => | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15363407 [106] => }} ale mohou být i přes 2 miliardy let staré.{{Citace elektronického periodika [107] => | autor1 = CNRS [108] => | titul = Discovery of the oldest evidence of motility on Earth [109] => | periodikum = phys.org [110] => | datum_vydání = 2019-02-11 [111] => | url = https://phys.org/news/2019-02-discovery-oldest-evidence-mobility-earth.html [112] => | datum_přístupu = 2023-04-27 [113] => | jazyk = anglicky [114] => }} Existují i nálezy staré 1,63 miliardy let.{{Citace elektronického periodika [115] => | titul = North China fossils show that eukaryotes first acquired multicellularity 1.63 billion years ago [116] => | url = https://phys.org/news/2024-01-north-china-fossils-eukaryotes-multicellularity.html [117] => | datum_přístupu = 2024-01-24 [118] => }} Zřetelnější fosilní záznam se však objevuje až v [[kambrium|kambriu]]. Z doby, označované také jako [[kambrická exploze]] druhů, pochází množství fosilních dokladů současných živočišných [[Kmen (biologie)|kmenů]].{{Citace monografie| edice = Vyd. 1| vydavatel = Scientia| isbn = 80-86960-08-0| strany = 255| příjmení = Zrzavý| jméno = Jan| titul = Fylogeneze živočišné říše| místo = Praha| rok = 2006| url = http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/178362804D46C4E8C12570A50063FB76| datum přístupu = 2008-12-05| url archivu = https://web.archive.org/web/20071116103000/http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/178362804D46C4E8C12570A50063FB76| datum archivace = 2007-11-16| nedostupné = ano}} {{Wayback|url=http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/178362804D46C4E8C12570A50063FB76 |date=20071116103000 }}{{citace elektronické monografie | titul = Cambrian: Life | autor = University of Berkeley | url = http://www.ucmp.berkeley.edu/cambrian/camblife.html | jazyk = anglicky | datum přístupu = 2008-12-05 | url archivu = https://web.archive.org/web/20080801144203/http://www.ucmp.berkeley.edu/cambrian/camblife.html | datum archivace = 2008-08-01 | nedostupné = ano }} Nejbližším příbuzným živočichů jsou pravděpodobně [[trubénky]] (Choanoflagellata), společným předkem trubének a živočichů byl jednobuněčný bičíkovec. [119] => [120] => Existuje vícero teorií, které se snaží vysvětlit způsob vzniku mnohobuněčných tkání z jednobuněčných předků. [[Ernst Haeckel|Haeckelova]] [[invaginační teorie]] například tvrdí, že na počátku byl neuspořádaný shluk prvoků, načež některé buňky vycestovaly na obvod a vznikla „[[blastula]]“ a následně se některé buňky vchlípily za vzniku jakési „[[gastrula|gastruly]]“. Podle [[imigrační teorie]] [[Ilja Iljič Mečnikov|Ilji Mečnikova]] naopak některé buňky vcestovaly dovnitř a vznikl z nich [[entoderm]]. [[Plakulární teorie]] [[Otto Bütschli|Otty Bütschliho]] tvrdí, že na počátku byl plochý dvouvrstevný organizmus – [[plakula]] – jehož spodní přisedlá část se specializovala na příjem potravy. Vchlípením takového plochého těla vznikl útvar podobný [[gastrula|gastrule]]. Konečné například [[ciliární teorie]] tvrdí, že na počátku byla mnohojaderná buňka, která se rozdělila na několik jednojaderných.{{citace monografie| titul = Historický vývoj organismů | příjmení=Dostál|jméno=Petr| spoluautoři=Teodoridis, V., Vančata, V., Ziegler, V.| místo=Praha|vydavatel = Ped. F. UK | rok = 2004}} [121] => [122] => === Rostliny === [123] => {{podrobně|anatomie rostlin}} [124] => [[Soubor:Arabidopsis-epiderm-and-trichome-2.jpg|náhled|[[Huseníček rolní]] (A. thaliana) - na povrchu [[pokožka (rostliny)|pokožky]] vyrůstá [[trichom]]]] [125] => U rostlin (Archaeplastida, tj. včetně mnohých [[ruduchy|ruduch]] a [[zelené řasy|zelených řas]]) se mnohobuněčnost vyvinula hned několikrát, a to zřejmě v souvislosti s tím, že se fotosyntetizující organizmy nemusí tolik pohybovat za potravou, a vznik mnohobuněčnosti je pro ně tudíž značně schůdnější než u [[heterotrofie|heterotrofů]].{{citace elektronické monografie | autor = Ivan Čepička, Jiří Neustupa, Martin Kostka | titul = Protistologie: Amoebozoa, záznam přednášek na internetu | rok = 2007 | místo = Univerzita Karlova, přírodovědná fakulta | url = http://parasite.natur.cuni.cz/~cepicka/protist.html | datum přístupu = 2008-08-12 | url archivu = https://web.archive.org/web/20081010075304/http://parasite.natur.cuni.cz/~cepicka/protist.html | datum archivace = 2008-10-10 | nedostupné = ano }} Vývoj mnohobuněčného uspořádání se u rostlin ubíral třemi základními cestami. Některé [[kolonie (biologie)|kolonie]] zelených řas, jaké tvoří např. [[váleč koulivý]] (''Volvox globator''), se zformovaly z několika původních jedinců. Jindy se v původní buňce mnohonásobně dělilo [[buněčné jádro|jádro]], čímž došlo ke vzniku jednobuněčných, ale vícejaderných [[Stélka|stélek]] (např. rod ''[[Caulerpa]]''). Konečně třetím způsobem vznikly mnohobuněčné rostliny tak, že se původní buňka [[mitóza|mitoticky]] dělila a jednotlivé dceřiné buňky se specializovaly na určitou funkci.{{citace monografie | jméno = N.A | příjmení = Campbell | jméno2 = J.B. | příjmení2 = Reece | rok = 2006 | vydavatel = Computer press | titul = Biologie}} [126] => [127] => Na mnohých skupinách zelených řasách je velmi dobře patrné, jak se evoluce mnohobuněčnosti mohla ubírat. V rámci jedné skupiny těchto primitivních rostlin můžeme často najít jak jednobuněčné, tak mnohobuněčné zástupce. Konkrétně zatímco ''[[Chlamydomonas]]'' je běžná buňka na první pohled připomínající [[bičíkovci|bičíkovce]] (i když má [[plastid]]y), ''[[Gonium]]'' tvoří jednoduché kolonie o 4–32 jedincích (kteří však jsou rovnocenní, nikoliv specializovaní) a již dříve zmíněný ''[[Volvox]]'' dokonce tvoří kulovité stélky, v nichž jsou buňky spojeny navzájem otvory v [[cytoplazmatická membrána|cytoplazmatické membráně]] a dokonce jen některé buňky se specializují na [[pohlavní rozmnožování]]. [128] => [129] => === Houby === [130] => U hub nelze pozorovat nějaký obecný trend k mnohobuněčnosti a není vlastně jasné, kolikrát v rámci hub mnohobuněčnost vznikla. [131] => [132] => === Další mnohobuněčné skupiny === [133] => Skupin, u nichž byla pozorována mnohobuněčnost, je však mnohem více. Příkladem jsou [[akrasie]] (Acrasidae), [[chaluhy]] (Phaeophyceae), [[řasovky]] (Oomycota), pravé [[hlenky]] (Eumycetozoa) a dokonce jeden druh [[nálevníci|nálevníka]] – ''Sorogena stoianovitchae''. Mnohobuněčné útvary vytvářejí také některé bakteria, například ''[[Jednořadka|Nostoc]]''. [134] => [135] => == Odkazy == [136] => [137] => === Reference === [138] => [139] => [140] => === Literatura === [141] => * {{Citace elektronické monografie [142] => | příjmení = Ivan [143] => | jméno = Čepička [144] => | spoluautoři = et al. [145] => | titul = Mnohobuněčnost [146] => | url = http://www.biologickaolympiada.cz/files/aktualne/06_P%C5%99%C3%ADpravn%C3%BD%20text%20BiO%20AB.pdf [147] => | datum vydání = 2009 [148] => | vydavatel = Česká zemědělská univerzita v Praze [149] => | místo = Praha [150] => | druh nosiče = PDF online [151] => | strany = 101–103 [152] => | datum přístupu = 2010-03-11 [153] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20100331142025/http://www.biologickaolympiada.cz/files/aktualne/06_P%C5%99%C3%ADpravn%C3%BD%20text%20BiO%20AB.pdf [154] => | datum archivace = 2010-03-31 [155] => | nedostupné = ano [156] => }} [157] => [158] => === Související články === [159] => * [[Jednobuněčný organismus]] [160] => [161] => === Externí odkazy === [162] => * {{Commonscat}} [163] => [164] => {{Autoritní data}} [165] => [166] => [[Kategorie:Obecná biologie]] [] => )
good wiki

Mnohobuněčnost

tělních buněk má svůj osud přesně určen Plazmódium hlenky je ukázka mnohobuněčnosti v říši Amoebozoa Mnohobuněčnost je stav, kdy je tělo určitého organizmu složeno z většího počtu buněk, které jsou specializované a spolupracují mezi sebou. Mezi mnohobuněčné organizmy jsou tradičně počítány některé rostliny (některé zelené řasy, suchozemské rostliny, ruduchy či parožnatky), některé houby a všichni moderně pojatí živočichové.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'kolonie (biologie)','živočichové','prokaryota','zelené řasy','váleč koulivý','chaluhy','sinice','hlenky','houby','gastrula','heterocyt','spora (bakterie)'

Chaluhy

Gastrula

Heterocyt

Heterocyty jsou specializované buňky, které se vyskytují u některých řas a sinic.

Hlenky

Stránka české Wikipedie "Hlenky" se zabývá rostlinným druhem nazývaným hlenky.

Houby

Houby jsou skupina organismů patřících mezi heterotrofní eukaryoty.

Prokaryota

Sinice

Živočichové

Živočichové jsou velkou skupinou organismů, které se vyznačují schopností pohybu, různými typy výživy a často také vnitřním tělesným schématem.