Array ( [0] => 14886947 [id] => 14886947 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Modernizace [uri] => Modernizace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Modernizace''' znamená obecně uvádění něčeho na současný stav, např. modernizace továrny znamená nákup poslední technologie a zavedení soudobých výrobních procesů. [1] => [2] => V kontextu společenských věd se jako modernizace označuje zejména přechod od společností tradičního typu k společnosti „moderní“. Tento proces poprvé proběhl spontánně v nejvyspělejších částech [[Západní Evropa|západní Evropy]] v 17. až 19. století a znamenal politický, kulturní i ekonomický přechod od pozdně feudální společnosti podepřené stavovskými privilegii a náboženskou legitimací ke společnosti ústavně řízené, podporující ekonomické i politické svobody a legitimované vůlí lidu. V dalších letech o tento vývojový přechod usilovaly a usilují další společnosti, často cíleně v rámci programů rozvoje řízených jejich elitami (např. [[Mustafa Kemal Atatürk|atatürkovské]] [[Turecko]]). [3] => [4] => Modernizace tedy reprezentuje proces přeměny společnosti, jejímž původním východiskem byl přechod od společnosti tradiční k moderní. Jedná se o přeměnu, která se prolíná všemi podsystémy společnosti, přičemž je to proces [[endogenní]] – celá společnost se mění zvnitřku, a to i za přispění importovaných hodnotových orientací. [5] => [6] => Někteří teoretici modernizace předpokládají, že nastartovaný ekonomický růst je doprovázen pozitivními změnami v oblasti politiky (demokratizace společnosti), v oblasti kultury (změny hodnot směrem k větší toleranci a empatii) i v dalších oblastech života společnosti. [7] => [8] => Mezi projevy modernizace patří [[industrializace]] a [[urbanizace]] dříve agrárních zemí, vzestup [[Sociální mobilita|sociální mobility]] spojovaný s expanzí vzdělání, [[Sekularizace|sekularizace kultury]], nastartování vědecko-technického pokroku, tvorba nových státu spojovaná s demokratizací a vzrůstem politické [[participace]], rozšiřování obecně platných hodnot a [[Racionalizace (sociologie)|racionalizace]] životního stylu.{{Citace monografie|příjmení = KELLER|jméno = Jan|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Teorie modernizace|vydání =|vydavatel = Sociologické nakladatelství|místo = Praha|rok = 2007|počet stran =|strany =|isbn = 978-80-86429-66-3}} Modernizované společnosti byly v minulosti chápány jako společnosti vlivné, které svou moc uplatňovaly na společnostech tradičních. V posledních desetiletích se však význam pojmu modernizace mění ve všech kontextech svého uplatnění. Rozšiřuje svůj význam na přeměnu, [[Optimalizace|optimalizaci]] a [[Společenská regulace|regulaci]] sociálních vztahů a inovací, na vývoj technických zařízení, vzdělávání apod. V novějším pojetí představuje modernizace koexistenci racionalizace a kultivace.{{Citace monografie|příjmení = WINKLER|jméno = Jiří|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Velký sociologický slovník|vydání =|vydavatel = Karolinum|místo = Praha|rok =|počet stran =|strany = 644|isbn = 80-7184-164-1/ 311-2}} [9] => [10] => Podle [[Jan Keller|Jana Kellera]], českého [[Sociologie|sociologa]], je za moderní běžně pokládáno to, co se před našima očima neustále vyvíjí, to, co kontrastuje se stavem věcí minulých, který je považován za nedynamický, strunulý, nehybný a stagnující.{{Citace monografie|příjmení = Keller|jméno = Jan|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Odsouzeni k modernitě|vydání =|vydavatel = Novela bohemica|místo = Praha|rok = 2015|počet stran =|strany = 11|isbn = 978-80-87683-53-8}} [11] => [12] => V sociálních teoriích se jako modernizace většinou označují sociální změny zejména větších a komplexnějších sociálních systémů (např. institucí, organizací, asociací, případně i celých společností a státních útvarů). Obecně tedy může být definována jako proces permanentního vykořeňování tzv. starého či přežitého (třeba i toho, co kulturně sedimentovalo poměrně nedávno), a současně jako [[Komplementarita|komplementární]] proces neustále nově [[Institucionalizace|institucionalizované]] reflexivity.{{Citace periodika|příjmení = Havelka|jméno = Miloš|titul = Procesy transformace a teorie modernizace/Transformation Process and Modernisation Theory|periodikum = Sociologický časopis/Czech Sociological Review|datum =|ročník = 1996|číslo =|strany = 143–157|url =}} [13] => [14] => == Vlastnosti moderní společnosti == [15] => Vlastnosti moderní společnosti spoluvytvářejí čtyři procesy – [[generalizace]], [[Individualismus|individualizace]], [[diferenciace]], [[Racionalizace (sociologie)|racionalizace]] - jejichž souběh je znamením, že moderní společnost je stále více abstraktnější, nesourodější, specializovanější a účelovější. [16] => [17] => Generalizace vztahů a hodnot vede k začleňování dílčích kulturních významů pod obecnější. Jednání lidí se tak z velké části orientuje na stále více obecnější a univerzálně platné vztahy, normy a hodnoty. Individualizace znamená výrazný nárůst významu jednotlivce, který snaží vymanit z omezujících pout tradičních sociálních útvarů. Funkční diferenciace je rozdělení moderní společnosti do specializovaných oblastí, jako je ekonomický, politický a sociální sektor, oblast vědy a techniky, sféra kultury apod. Racionalizace je proces uspořádání skutečnosti, díky němuž lze předpovídat a ovládat její vývoj.{{Citace monografie|příjmení=Keller|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Teorie modernizace|vydání=|vydavatel=Sociologické nakladatelství (SLON)|místo=|rok=2007|počet stran=|strany=|isbn=}}{{Citace monografie|příjmení=Beck|jméno=Ulrich|příjmení2=|jméno2=|titul=Riziková společnost|vydání=|vydavatel=Sociologické nakladatelství|místo=Praha|rok=2004|počet stran=|strany=|isbn=}} [18] => [19] => == Demokratizace == [20] => Vztah mezi demokracií a modernizací je často diskutovaným tématem. Někteří odborníci tvrdí, že demokracie vychází z modernizace, jiní toto tvrzení zpochybňují. [21] => [22] => Americký sociolog a [[Politologie|politolog]] [[Seymour Martin Lipset]] zastává názor, že všechny různé aspekty ekonomického vývoje – industrializace, urbanizace, majetek a vzdělání – jsou vzájemně tak úzce propojeny, že tvoří jeden hlavní faktor, který politicky [[Korelace|koreluje]] s demokracií. {{Citace monografie|příjmení=Lipset|jméno=Seymour Martin|příjmení2=|jméno2=|titul=Political Man|url=https://archive.org/details/politicalmansoci0000unse|vydání=|vydavatel=Anchor Books|místo=|rok=1963|počet stran=|strany=[https://archive.org/details/politicalmansoci0000unse/page/41 41]|isbn=}} Tuto Lipsetovu tezi potvrzují demokratické převraty v [[Jižní Korea|Jižní Koreji]], [[Tchaj-wan|Tchaj-wanu]] a [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]]. Podle jiných nevede proces industrializace zcela automaticky k demokratizaci země. Modernizace v technické a ekonomické rovině vůbec nemusí vyvolat ty sociální a politické důsledky, jež si od ní lidé slibovali. Ekonomický růst neústí nutně do očekávaných politických změn a proces sekularizace společnosti nerozšiřuje nutně prostor pro demokracii.{{Citace monografie|příjmení=LaPalombara|jméno=Joseph|příjmení2=Weiner|jméno2=Myron|titul=Political parties and political development|vydání=|vydavatel=|místo=|rok=1969|počet stran=|strany=468–473|isbn=}} [23] => [24] => Příkladem může být Čína ve 21. století, která neodpovídá modelu, že modernizace znamená současně více lidských práv. Samuel N. Eisenstadt konstatuje, že řada zemí, které vykročily na cestu modernizace, byla po prvních, zdánlivě úspěšných fázích, zachvácena regresem. Tyto země se nestaly moderními, ale nevrátily se však ani jednoduše do tradice. Nastoupily v nich k moci diktátorské režimy, došlo tak návratu na nižší stupeň diferenciace při zachování některých vnějších prvků a symbolů modernity. To postihlo nejen mnoho rozvojových zemí po druhé světové válce, ale například i Německo již po první světové válce.{{Citace monografie|příjmení=KELLER|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Teorie modernizace|vydání=|vydavatel=Studie (Sociologické nakladatelství)|místo=|rok=2007|počet stran=|strany=|isbn=978-80-86429-66-3}} [25] => [26] => Například některé průmyslově a ekonomicky vyspělejší státy Jižní Ameriky, jež byly ve shodě s modelem, podle kterého ekonomický vývoj umožňuje a podporuje demokracii, šokovaly nastolením vojenských režimů nebývalé brutality.{{Citace monografie|příjmení=Petrusek|jméno=Miloslav|příjmení2=Vodáková|jméno2=Alena|titul=Velký sociologický slovník|vydání=|vydavatel=Karolinum|místo=Praha|rok=1996|počet stran=|strany=|isbn=80-7184-164-1}} Ronald Inglehart a Christian Welzel tvrdí, že realizace demokracie nespočívá pouze ve vyjadřování touhy po této formě vlády, ale že se demokracie rodí v důsledku příměsí některých sociálních a kulturních faktorů. Říkají, že ideální společenské a kulturní podmínky pro založení demokracie se zrodily z modernizace a hospodářského rozvoje, které vedou k masové účasti na politickém životě.{{Citace monografie|příjmení=Inglehart|jméno=Ronald|příjmení2=Welzel|jméno2=Christian|titul=How development leads to democracy: What we know about modernization|vydání=|vydavatel=Foreign Affairs|místo=|rok=2009|počet stran=|strany=33–48|isbn=}} [27] => [28] => == Transformace a rozvoj == [29] => Transformace a rozvoj jsou s modernizací úzce spojeny. Transformace je většinou chápána jako proces, který modernizaci provází, soustřeďuje se na přeměnu daného aspektu, který má konečný cíl. Modernizace naproti tomu je neukončitelná, neustále probíhající, bez určení cílového stavu.{{Citace periodika|příjmení=Havelka|jméno=Miloš|titul=Procesy transformace a teorie modernizace/Transformation Process and Modernisation Theory|periodikum=Sociologický časopis/Czech Sociological Review|datum=|ročník=1996|číslo=|strany=143–157|url=}} [30] => [31] => Země vyspělé jsou často nahlíženy jako moderní a naopak.Vyspělost země a potažmo modernizace země se pojí s větším úspěchem, mocí či důležitostí na mezinárodním poli, v institucích, či v ekonomickém sektoru, kde mohou být vyspělejší země preferovány jako potenciální tržní partneři ostatních zemí. [32] => [33] => Transformace a rozvoj v tradičních společnostech za účelem modernizace jsou však často problematické. Mohou ji provázet násilné a radikální změny, přesto je však většinou považována za smysluplnou kvůli následnému zlepšení životní úrovně, infrastruktury, vzdělání a ekonomické schopnosti dané země. [34] => [35] => == Globalizace == [36] => Globalizace může být definována jako proces ekonomické, politické, sociální a kulturní integrace. Má tedy vliv na šíření modernizace po celém světě. [37] => [38] => Intenzivní globalizaci pohání kupředu především rozvoj technologie. Přístup k ní umožňuje snadnější vývoj společnosti a tedy její modernizaci. Technologie informační a komunikační posílily tempo i rozsah interakcí mezi lidmi po celém světě. [39] => [40] => Rozšíření internetu a mobilních telefonů patří k procesům globalizace, díky nimž může být v kontaktu čím dál větší počet lidí, a to i na místech, která byla dříve izolovaná a tradiční komunikační technologie tu příliš nefungovaly.{{Citace monografie|příjmení=Giddens|jméno=Anthony|příjmení2=Sutton|jméno2=Philip W.|titul=Sociologie|vydání=|vydavatel=Argo|místo=Praha|rok=|počet stran=|strany=|isbn=}} [41] => [42] => Pomocí technologie mobilního telefonu jsou propojeny široce rozptýlené populace, což usnadňuje B2B komunikaci a poskytuje přístup k internetu i v dalekých oblastech, což vede ke zvýšení gramotnosti. [43] => [44] => == Modernizační teorie == [45] => Modernizační teorie je jednou z verzí tržně orientované rozvojové teorie, podle níž se nízkopříjmové státy mohou ekonomicky rozvíjet pouze v případě, že se vzdají svých tradičních zvyků a přijmou moderní ekonomické instituce, technologie a kulturní hodnoty zdůrazňující spořivost a produktivní investování.{{Citace monografie|příjmení=Giddens|jméno=Anthony|příjmení2=|jméno2=|titul=Sociologie|vydání=|vydavatel=|místo=|rok=|počet stran=|strany=986|isbn=978-80-257-0807-1}} [46] => [47] => Vyvstala z vizí německého sociologa [[Max Weber|Maxe Webera]]. Podle nich vývoj všech společností prochází stejnými stádii. Teorie tvrdí, že dnes zaostalé oblasti jsou ve stejné situaci, v níž se v minulosti nacházely oblasti dnes vyvinuté. Tím si však vysluhuje kritiku například z řad zastánců [[teorie závislosti]]. Ta tvrdí, že zaostalé země nemohou být pouze primitivní verzí zemí vyvinutých, protože mají vlastní specifické rysy a struktury. [48] => [49] => === Kritika === [50] => Od roku 1960 je modernizační teorie kritizována řadou vědců. Patří k nim [[André Gunder Frank|Andre Gunder Frank]] (1929-2005){{Citace monografie [51] => | příjmení = 1929-2005. [52] => | jméno = Frank, Andre Gunder, [53] => | titul = Theory and methodology of world development : the writings of Andre Gunder Frank [54] => | oclc = 430736617 [55] => | vydání = 1 [56] => | vydavatel = Palgrave Macmillan [57] => | místo = New York [58] => | počet stran = vi, 289 pages [59] => | isbn = 0230623115 [60] => }} a [[Immanuel Wallerstein]] (1930).{{Citace periodika [61] => | příjmení = Skocpol [62] => | jméno = Theda [63] => | titul = Wallerstein's world capitalist system: a theoretical and historical critique [64] => | periodikum = American Journal of Sociology [65] => | datum = Mar.1977 [66] => | ročník = vol. 82 [67] => | číslo = no. 10 [68] => | strany = Page Count: 16 [69] => | url = http://www.jstor.org/stable/2777814 [70] => }} V tomto modelu vyžaduje modernizace zánik původní kultury a její záměnu novou, západnější. Podle jedné z definic slovo moderní odkazuje na současnost. Tím pádem je každá existující společnost moderní. Zastánci modernizace tvrdí, že pouze západní společnost je skutečně moderní a vnímají ostatní jako primitivní nebo nerozvinuté. Tento pohled vidí nemoderní společnosti jako podřadné, přestože by dosahovaly stejného životního standardu. Zastánci opačného názoru tvrdí, že modernizace je nezávislá na kultuře a každá společnost jí může dosáhnout. [[Japonsko]] je uváděno jako příklad oběma stranami. Někteří ho vidí jako důkaz, že zcela moderní společnost může existovat i v nezápadní kultuře. Jiní tvrdí, že Japonsko se naopak stalo na základě procesu modernizace západnější kulturou.{{Citace monografie [71] => | příjmení = Bill. [72] => | jméno = Brugger, [73] => | titul = Modernisation and revolution [74] => | rok = 1983 [75] => | url = https://archive.org/details/modernisationrev0000brug [76] => | oclc = 9581886 [77] => | vydavatel = Croom Helm [78] => | místo = London [79] => | počet stran = 60 [80] => | isbn = 0709906951 [81] => }} Kromě toho je tento pohled obviňován z [[Eurocentrismus|Eurocentrismu]]. Tím, že modernizace začala v [[Evropa|Evropě]] s příchodem [[Průmyslová revoluce|Průmyslové revoluce]], [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]] a [[Revoluce v roce 1848|Rokem revolucí 1848]] byla dlouho považována za dosažení nejpokrokovějšího stádia v Evropě. Antropologové posouvají svou kritiku o krok dál a říkají, že tento pohled je etnocentrický a typický pro západní kulturu.{{Citace monografie [82] => | příjmení = Dixon [83] => | jméno = Simon [84] => | titul = The modernisation of Russia, 1676-1825 [85] => | url = https://archive.org/details/modernisationrus00dixo [86] => | vydavatel = Cambridge University Press [87] => | místo = New York [88] => | rok = 1999 [89] => | počet stran = [90] => | strany = [https://archive.org/details/modernisationrus00dixo/page/n17 1]-4 [91] => | isbn = [92] => }} [93] => [94] => D. C. Tipps tvrdí, že při spojení s dalšími procesy, které teoretikové používají zaměnitelně ([[demokratizace]], [[liberalizace]], zdokonalování), se tento termín stává nepřesným, a proto těžko vyvratitelným. {{Citace periodika [95] => | příjmení = Tipps [96] => | jméno = Dean C. [97] => | titul = Modernization Theory and the Comparative Study of Societies: A Critical Perspective [98] => | periodikum = Comparative Studies in Society and History [99] => | datum = Mar., 1973 [100] => | ročník = Vol. 15 [101] => | číslo = No. 2 [102] => | strany = 199–226 [103] => | url = http://www.jstor.org/stable/178351 [104] => }} [105] => [106] => Teorie je empiricky kritizována z důvodu, že modernizační teoretici ignorují externí zdroje změn ve společnostech. Rozlišení mezi tradiční a moderní společností je nepraktické, jelikož jsou často vzájemně provázány a proces modernizace nenastává samostatně.{{Citace monografie [107] => | příjmení = Atteberry [108] => | jméno = George C. [109] => | příjmení2 = Auble [110] => | jméno2 = John L. [111] => | titul = Introduction to social science [112] => | vydání = [113] => | vydavatel = Macmillan Company [114] => | místo = New York [115] => | rok = 1947 [116] => | počet stran = [117] => | strany = [118] => | isbn = [119] => }} [120] => [121] => == Reference == [122] => [123] => {{Autoritní data}} [124] => [125] => [[Kategorie:Sociologie]] [] => )
good wiki

Modernizace

Modernizace znamená obecně uvádění něčeho na současný stav, např. modernizace továrny znamená nákup poslední technologie a zavedení soudobých výrobních procesů.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Racionalizace (sociologie)','participace','Immanuel Wallerstein','teorie závislosti','Jihoafrická republika','Jižní Korea','diferenciace','Seymour Martin Lipset','Institucionalizace','Individualismus','Komplementarita','Sociologie'

Diferenciace

Individualismus

Institucionalizace

Institucionalizace je proces, při kterém se nějaká činnost nebo jednání stabilizují a kodifikují prostřednictvím zavedení formálních pravidel a institucí.

Komplementarita

Participace

Sociologie