Array ( [0] => 15481661 [id] => 15481661 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Monarchie [uri] => Monarchie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[File:World Monarchies.svg|náhled|400px|{{legend|#AA0000|[[Absolutní monarchie]]}}{{legend|#D45500|Polokonstituční monarchie}}{{legend|#285F27|[[Konstituční monarchie]]}}{{legend|#008000|[[Commonwealth realm]]s (konstituční monarchie v [[personální unie|personální unii]])}}{{legend|#ff00ff|[[Seznam monarchií|Subnárodní monarchie]] (tradiční)}} [6] => ]] [7] => [[Soubor:Queen Elizabeth II of New Zealand.jpg|náhled|230px|Britská královna [[Alžběta II.]] byla nejdéle vládnoucí ženou v historii a po smrti thajského krále [[Pchúmipchon Adunjadét|Rámy IX.]] (†2016) též zároveň nejdéle žijícím vládnoucím monarchou na světě. Zemřela v září 2022.]] [8] => [9] => '''Monarchie''' ([[Starořečtina|starořecky]] {{lang|grc|μοναρχία}} ''monarchía'', česky samovláda) je [[seznam forem vlády|forma vlády]] ve které je [[panovník]] doživotně nebo do své [[abdikace]] hlavou státu. Panovník je nejvyšším představitelem a symbolem státu a jeho [[svrchovanost]]i. Panovník může vládnout absolutně (tzv. [[absolutismus]]) nebo být omezen [[ústava|ústavou]] ([[konstituční monarchie]]). [[Následnictví]] je tradičně dědičné, ale existují také [[volená monarchie|volené monarchie]]. Panovnická autorita je symbolicky vyjádřena panovnickými klenoty, [[insignie|insignii]] a tituly. Panovnickými tituly jsou například [[král]], [[císař]], [[chán]], [[chalífa]], [[car]] nebo [[sultán]]. Monarchie byly nejběžnější formou vlády až do 20. století. Dnes má monarchu ve svém čele 44 suverénních států, včetně šestnácti států [[Commonwealth|Commonwealthu]], jejichž společnou hlavou státu je britský monarcha. Většina současných monarchií je konstitučních, v nichž panovník nemá prakticky žádné pravomoci a jeho role je ceremoniální. Hlavní alternativou monarchie je [[republika]]. [10] => [11] => == Historie == [12] => Řecký výraz ''monarchia'' (μοναρχία) je [[Starořečtina|klasický]] a byl použit [[Hérodotos|Herodotem]]. Jedná se o složený výraz slov μόνος ''monos'' ‚jeden / sám‘ a ἀρχεῖν ''archein'' ‚vládnout / panovat‘. [13] => [14] => Pravzor monarchie, v nichž vládce svou legitimitu odvozuje od některého [[Bůh|božstva]], však můžeme vysledovat již ve [[Starověký Egypt|starém Egyptě]], kde [[faraon]] byl uctíván jako božstvo. Podobný způsob existoval také v [[císař]]ském systému ve [[Čínské císařství|staré Číně]], kde byl panovník mj. označován za „Syna nebes“ ({{vjazyce|zh}} 天子 / tiānzi) a jeho úřad jako „[[Mandát Nebes]]“ (天命 / tchien-ming), který mu propůjčoval absolutní moc. Úloha římských císařů jako ochránců [[křesťanství]] byla spojena s germánským pojetím posvátnosti panovníka, což vedlo k doktríně [[božského práva panovníka]] ve [[středověk]]u. Japonští císaři byli považováni za žijící [[bůh|bohy]] až do moderní doby (viz také [[teokracie]]). Většina historiků se shoduje, že v nejrannějších společnostech nebyl rozdíl mezi postavou krále a nejvyššího kněze, a teprve postupným vývojem se tyto dvě funkce oddělily. [15] => [16] => V řadě zemí byla monarchie zrušena v [[20. století]] a staly se [[republika]]mi v důsledku [[první světová válka|první]] a [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Prosazování republiky je [[republikanismus]], zatímco prosazování monarchie je [[monarchismus]]. V [[moderní dějiny|moderní době]] převládají monarchie spíše mezi malými státy.W. Veenendaal, "Monarchy and Democracy in Small States: An Ambiguous Symbiosis," in S. Wolf, ed., ''State Size Matters: Politik und Recht I'm Kontext von Kleinstaatlichkeit und Monarchie'' (Wiesbaden: Springer VS, 2016), pp. 183–198, {{Doi|10.1007/978-3-658-07725-9_9}}, {{ISBN|978-3-658-07724-2}}. [17] => [18] => V některých historických státech existoval systém souběžného panování 2 či více panovníků, [[diarchie]], [[duumvirát]], [[triumvirát]]. [[Andorra]] je jediná [[konstituční monarchie|konstituční]] [[diarchie]]. [19] => [20] => == Charakteristika == [21] => Monarchie jsou asociovány s doživotní dědičnou vládou panovníka, jehož odpovědnost a moc jeho postavení přechází na následníka. Výhoda dědičné monarchie je okamžitá kontinuita vlády (jak dokládá fráze [[Král je mrtev, ať žije král]]). V [[absolutní monarchie|absolutní monarchii]] vládne panovník jako [[autokrat]] s neomezenou mocí.{{Citace monografie|autor=Nathanial Harris|titul=Systems of Government Monarchy|url=https://books.google.com/books?id=o5SKJanyblIC&pg=PA49|rok=2009|vydavatel=Evans Brothers|isbn=978-0-237-53932-0|strany=10}} Absolutní monarchie nejsou nezbytně autoritářské. V [[konstituční monarchie|konstituční monarchii]] je panovníkova moc omezena [[ústava|ústavou]].Blum, Cameron & Barnes 1970, s. 267–268. Vláda panovníka začíná [[korunovace|korunovací]] či [[intronizace|intronizací]]. [22] => [23] => [[Regent]] vládne pokud je panovník mladistvý či nepřítomný. [24] => [25] => [[Abdikace]] je akt, kterým se panovník vzdává vlády. [26] => [27] => [[Soubor:Louis XIV of France.jpg|náhled|Francouzský král [[Ludvík XIV.]] (vládnoucí v letech [[1643]]–[[1715]]) byl nejdéle vládnoucí panovník nezávislého státu v historii]] [28] => [29] => == Následnictví == [30] => {{Podrobně|Následnictví}} [31] => [32] => === Dědičná monarchie === [33] => V dědičné monarchii je postavení panovníka děděno podle [[zákon]]ů nebo zvyklostí [[následnictví]], obvykle v panovnické rodině na základě dynastického původu. [[Následník trůnu|Následník]] je obvykle znám již před svým nástupem na trůn. [34] => [35] => V dědičné monarchii všichni panovníci pocházejí zpravidla ze stejné [[dynastie]] a koruna přechází z jednoho člena rodu na druhého. Tento systém má výhodu stability, kontinuity a předvídatelnosti, stejně jako vnitřních stabilizujících faktorů jakými jsou rodová náklonnost a loajalita. To platí ale hlavně ve společnostech moderních. Ve starověku a středověku vznikaly o následnictví často kruté spory, které nejednou strhly celou zemi do občanské války. [36] => [37] => Když král nebo královna dědičné monarchie zemře nebo odstoupí, koruna obvykle připadne další generaci, tj. jeho nebo jejímu potomkovi, obvykle v určité posloupnosti seniority. Když tento potomek zemře, koruna přechází plynule jeho potomkům, nebo pokud nemá dědice, pak dále na bratra či sestru, sestřenku, bratrance, nebo další přímé příbuzné. Dědičné monarchie nejčastěji určují následnictví podle legislativně daného, přesně určeného pořadí následnictví, tudíž je dlouho dopředu známo, kdo bude příštím panovníkem. Dnešní obvyklý typ následnictví je v dědičných monarchiích založen na určité formě [[Primogenitura|primogenitury]], ale existují i další metody jako například [[seniorát]], [[tanistry]] nebo rotační následnictví, které byly obvyklejší v minulosti.{{Citace elektronického periodika [38] => | titul = monarchy {{!}} Definition, Examples, & Facts [39] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [40] => | url = https://www.britannica.com/topic/monarchy [41] => | jazyk = en [42] => | datum přístupu = 2021-09-17 [43] => }} V minulosti se také vedli spory o nástupnictví žen - typickým příkladem je obtížné prosazování tzv. [[Pragmatická sankce|pragmatické sankce]] v [[Habsburská monarchie|rakouské monarchii]] v 18. století. Tento dokument měl zajistit nástupnictví po [[Karel VI.|Karlu VI.]] pro jeho dceru [[Marie Terezie|Marii Terezii]] v případě, že by nezanechal mužské potomky. Okolní země po smrti Karla VI. pragmatickou sankci nerespektovaly a Marie Terezie si musela následnictví vybojovat válkou. Následnictví uhájila, ovšem za cenu územních ztrát. [44] => [45] => V úplných začátcích státnosti to bylo ovšem obvykle tak, že králem se stal úspěšný válečník, který ovládl nejvíce půdy a obchodních cest. V nejstarších civilizacích musel první panovník podle některých historiků obstát hlavně jako infrastrukturní budovatel, který byl schopen vyřešit hlavně zavlažování - typické to bylo ve [[Starověký Egypt|starém Egyptě]]. Německo-americký historik [[Karl Wittfogel]] v této souvislosti mluvil o "hydraulickém" principu moci. [46] => [47] => === Volená monarchie === [48] => {{Podrobně|Volená monarchie}} [49] => [[Volená monarchie]] je monarchie, ve které je panovník volen určenou skupinou [[Šlechta|šlechty]]. Ta zvolí buď šlechtice zahraničního, nebo šlechtice ze svých řad. [[Polské království]] a [[Svatá říše římská|Svatá říše římská německého národa]] byly až do svých posledních dní volebními monarchiemi. Některé státy se systémem volební monarchie fungují dosud, jsou čtyři: [[Vatikán]], [[Kambodža]], [[Malajsie]] a [[Spojené arabské emiráty]]. Volba krále-cizince byla zejména ve středověku častější než dosazení domácího šlechtice na trůn, neboť šlechta by se na vyzdvižení některého z místních rodů neshodla a od cizího krále si nezřídka slibovala jeho horší orientaci v domácích poměrech, a tím pádem vyšší moc šlechty. Nebylo neobvyklé také různé uplácení místní šlechty při takové volbě. I v případě, že monarchie je dědičnou, stává se obvykle volenou ve chvíli, kdy královský rod vymře. V některých případech je volba omezena různými podmínkami, třeba náboženskými - kupříkladu britským monarchou může být zvolen jen [[Protestantismus|protestant]]. [50] => [51] => == Role šlechty a církve == [52] => Mezi králem a šlechtou v minulosti existoval složitý vztah, na jedné straně měl král ke šlechtě přirozeně blízko a ona tvořila jeho dvůr, na druhé straně šlechta nezřídka usilovala o část panovnické moci, a král se tak opíral spíše o města a měšťany, pro něž byla autorita krále neotřesitelná a navíc byly pro krále často zajímavější i ekonomicky. Král nicméně šlechtu potřeboval k důležité funkci - šlechtici v případě ohrožení země byly jeho armádou, přesněji sborem velitelů, z nichž každý králi dodal v takové chvíli ozbrojené poddané. Sám král disponoval obvykle jen malou družinou. Tento problém některé monarchie v pozdější fázi vývoje vyřešily založením profesionální státní armády, což poté povětšinou vedlo k úpadku šlechty a její společenské prestiže. Někdy se stalo, že šlechta krále zastínila úplně, například v jisté etapě japonských dějin byl císař nucen svěřit zemi [[Šógun|šógunátu]], vojenským šlechticům. [53] => [54] => Královu moc omezoval - na křesťanském západě - ještě další prvek - [[Římskokatolická církev|církev]], která také někdy měla ke králi konkurenční vztah. Tento jev byl jedním z motorů [[reformace]]. Minimálně v Anglii, kde král problém svéhlavé církve řízené ze zahraničí vyřešil tím, že se stal hlavou církve národní, tedy protestantské. V jiných kulturních okruzích, včetně křesťanského východu, tento problém neexistoval, církve zde byly přirozeně státní a král na ně měl velký vliv. Přestože však západoevropští králové s církví někdy soupeřili, je zjevné, že [[sekularizace]] společnosti na počátku [[Novověk|novověku]] jim vzala velkou část legitimity. Jakmile lidé přestali věřit v Boha, přestali věřit i v to, že panovník vládne z boží vůle, a přestali cítit zábranu při snaze jeho moc omezit. Svrchovanost již v jejich očích neměl král, ale lid či národ. Někdy byly monarchie i násilně smeteny (nejznámějším je asi příklad [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]], během níž byl král popraven). Přežily jen ty monarchie, kde se král upozadil, tam kde se stal nositelem [[Nacionalismus|nacionalismu]] (například v jisté chvíli v [[Itálie|Itálii]]), anebo tam, kde role náboženství zůstala silná - například v [[Islám|islámském]] světě. [55] => [56] => == Odkazy == [57] => [58] => === Reference === [59] => {{překlad|en|Monarchy|937051429}} [60] => [61] => [62] => === Související články === [63] => * [[Monarchismus]] [64] => * [[Seznam monarchií]] [65] => * [[Regent]] [66] => * [[Pretendent]] [67] => * [[Dynastie]] [68] => [69] => === Externí odkazy === [70] => * {{Commonscat}} [71] => * {{Wikicitáty|téma=Monarchie}} [72] => * {{Wikislovník|heslo=monarchie}} [73] => [74] => {{Formy monarchie}} [75] => {{Autoritní data}} [76] => {{Portály|Politika|Monarchie|Monarchismus}} [77] => [78] => [[Kategorie:Monarchie| ]] [] => )
good wiki

Monarchie

Rámy IX. (†2016) též zároveň nejdéle žijícím vládnoucím monarchou na světě.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'konstituční monarchie','diarchie','Starořečtina','ústava','Regent','republika','císař','Starověký Egypt','sultán','intronizace','Karl Wittfogel','Commonwealth'

Císař

Commonwealth

Diarchie

Diarchie je politický systém, ve kterém je vláda rozdělena mezi dvě osoby nebo instituce.

Intronizace

Regent

Republika

Starořečtina

Sultán

Ústava

Ústava je základní právní dokument, který stanovuje základní principy a pravidla pro fungování státu.