Array ( [0] => 14702452 [id] => 14702452 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Starořečtina [uri] => Starořečtina [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - jazyk [1] => | název = Starořečtina (''‎Ἀρχαία ἑλληνικὴ'') [2] => | klasifikace = [3] => * [[indoevropské jazyky]] [4] => ** [[helénské jazyky]] [5] => | ISO6392B = grc [6] => | ISO6392T = grc [7] => | wikipedie = [[:incubator:Wp/grc/Κυρία Δέλτος|testovací verze]] [8] => }} [9] => {{Dialekty starořečtiny}} [10] => [[Soubor:Recke.dialekty.400.p.K.png|náhled|upright=1.3|Rozmístění řeckých dialektů kolem [[400 př. n. l.]]]] [11] => '''Starořečtina''' neboli '''stará''' či '''klasická řečtina''' je [[mrtvý jazyk]] z řecké skupiny [[indoevropské jazyky|indoevropských jazyků]] a vývojový předchůdce [[Řečtina|moderní řečtiny]] (považované za samostatný jazyk). Tímto jazykem se hovořilo ve [[Starověké Řecko|starověkém Řecku]], ale značný význam si podržel i ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]]. Starořečtina měla řadu [[dialekt]]ů, v [[Klasické Řecko|klasickém období]] získala význam [[attičtina]], v době helénské se rozšířilo společné nářečí zvané [[koiné]]. [12] => [13] => Starořečtina a [[Literatura starověkého Řecka|starořecká literatura]] jsou předmětem studia [[Klasická filologie|klasické filologie]], [[Nový zákon|novozákonní]] řečtina (koiné) také oboru [[Biblistika|biblistiky]]. Starořečtina je zdrojem odborných termínů v řadě oborů i běžně používaných slov („policie“, „demokracie“ ad.). [14] => [15] => == Historie == [16] => Předpokládané počátky vývoje sahají do 3. tisíciletí př. n. l., ale o této formě neexistují žádné doklady. Předpokládá se, že počátkem 2. tisíciletí př. n. l. prošla starořečtina poměrně rozsáhlým vývojem. V tomto stadiu bývá nazývána, podle místa objevení prvních nálezů, ''mykénštinou'', někdy též mykénskou řečtinou. Z [[Mykény|Mykén]] se v této době pravděpodobně dostala na [[Kréta|Krétu]]. Nejstarší písemné nálezy tohoto jazyka pochází zhruba z [[15. století př. n. l.]] Z této doby bylo v Mykénách a na Krétě nalezeno několik nápisů a [[Hliněná tabulka|hliněných tabulek]]. [17] => [18] => [[Písmo]] tohoto období lze v zásadě rozlišit na dva typy označované jako „[[lineární písmo A]]“ a „[[lineární písmo B]]“. Přestože se od [[14. století př. n. l.]] nápisy vyskytovaly relativně běžně, za první literární dílo lze považovat až [[Homér]]ovu tvorbu. Jeho díla však podle nejnovějších výzkumů nejsou počinem jedné osoby, ale vznikala v rozmezí cca 800 let, přičemž Homérem a jeho žáky byla pouze sepsána. [19] => [20] => V posthomérském období se vydělilo [[Aiolština|aiolské]], [[Arkado-kyperská řečtina|arkádsko-kyperské]], [[Iónština|iónsko]]-[[Attičtina|attické]] a západořecké [[nářečí]]. Prakticky jediným literárním jazykem se stalo iónsko-attické nářečí, které se jako jediné vyvíjelo dále a ve [[4. století př. n. l.]] se z něj vyvinula [[koiné]], tj. řečtina období helénismu (kterou je psán také [[Nový zákon]], proto se jí říká také ''novozákonní'' nebo ''biblická řečtina''). O starořečtině lze hovořit zhruba do [[5. století]], kdy tento jazyk přešel do [[Byzantská řečtina|byzantské řečtiny]]. [21] => [22] => == Písmo == [23] => {{Podrobně|Řecké písmo}} [24] => Původně se řečtina zapisovala různými písmy souhrnně zvanými [[egejská písma]]. Patří k nim možná [[Krétské hieroglyfy|krétské hieroglyfické písmo]], [[lineární písmo B]] nebo kyperská písma. V 9.–8. století př. n. l. se začala používat řecká abeceda zvaná alfabéta (podle prvních dvou písmen). Písmo vzniklo adaptací [[Fénické písmo|fénického souhláskového písma]], podle [[Hérodotos|Hérodota]] díky fénickému zakladateli Théb [[Kadmos|Kadmovi]]. Řekové vyčlenili znaky pro [[Samohláska|samohlásky]], čímž vznikla první [[abeceda]] v historii. Alfabéta má těchto 24 znaků: [25] => : Α Β Γ Δ Ε Ζ Η Θ Ι Κ Λ Μ Ν Ξ Ο Π Ρ Σ Τ Υ Φ Χ Ψ Ω [26] => U některých znaků se vyvíjela výslovnost, např. [[Fí|Φ fí]] se původně vyslovovalo [p{{sup|h}}] a později [f]. Písmeno [[Chí|Χ chí]] označovalo souhlásku [k{{sup|h}}], později odpovídající českému , ale v západořeckých oblastech totéž písmeno označovalo [ks], což bylo převzato do latinského písmene [[X]]. Ve starověku se nepoužívala [[Minuskule|malá písmena]] a (původně) ani [[Diakritické znaménko|diakritická znaménka]] pro vyznačení [[Přízvuk ve starořečtině|přízvuku]] a přídechu, který značí, zda se na začátku slova vyslovuje souhláska [h], protože tato souhláska se v mnohých dialektech přestala vyslovovat a [[Éta|Η éta]] se začala používat pro samohlásku. [27] => [28] => == Gramatika == [29] => Řečtina je jako další indoevropské jazyky [[Flektivní jazyk|flektivním jazykem]], tedy mluvinické kategorie vyjadřuje ohýbáním slov pomocí přípon a koncovek. [30] => [31] => Jména mají pět [[Mluvnický pád|pádů]] ([[nominativ]], [[genitiv]], [[dativ]], [[akuzativ]] a [[vokativ]]), tři [[Jmenný rod|rody]] (mužský, ženský, střední) a tři [[Číslo (mluvnice)|čísla]] (jednotné, [[Dvojné číslo|dvojné]], množné). Skloňování se dělí na tři základní skupiny zvané deklinace. [32] => [33] => Slovesa mají tři [[Slovesný rod|rody]] (činný, střední, trpný), tři [[Osoba (mluvnice)|osoby]], opět tři čísla, šest [[Slovesný způsob|způsobů]] ([[Oznamovací způsob|oznamovací]], [[Rozkazovací způsob|rozkazovací]], [[konjunktiv]], [[optativ]], [[infinitiv]], [[příčestí]]), sedm časů ([[Přítomný čas|přítomný]], [[imperfektum]], [[perfektum]], [[aorist]], [[Budoucí čas|budoucí]] jednoduchý, a zřídka používané, [[plusquamperfektum]] a předbudoucí čas). Dále se rozlišují tři [[Slovesný vid|vidy]] (nedokonavý, dokonavý a statický). [34] => [35] => === Stupňování === [36] => Komparativ:
[37] => 1.) –τερος, τερα, τερον (příklad: δικαιος, δικαια, δικαιον (spravedlivý) ⇒ δικατερος, δικατερα, δικατερον) – připojuje se ke kmeni, za kmenovou samohlásku
[38] => 2.) pro dvojvýchodná adjektiva: -ίων (pro M a F), ιον (pro N); (příklad: κακος, η, ον (zlý, špatný) ⇒ κακιων, κακιον) – připojuje se ke kořeni (καλος, η, ον ⇒ καλλιων, καλλιον; [39] => Superlativ:
[40] => 1.) –τατος, τάτη, τατον (příklad: δικαιος, δικαια, δικαιον ⇒ δικαιοτατος, δικαιοτατη, δικαιοτατον) – připojuje se ke kmeni, za kmenovou samohlásku
[41] => 2.) –ιστος, η, ον (příklad: κακος, η, ον ⇒ κάκιστος, η, ον) – připojuje se ke kořeni (καλος, η, ον ⇒ καλλιστος, η, ον; ) [42] => Nepravidelnosti:
[43] => dloužení: dlouží se kmenová samohláska – νεος, νεα, νεον (nový) ⇒ νεωτερος, νεωτερα, νεωτερον ⇒ νεωτατος, νεωτατη, νεωτατον (obdobně: σοφος (moudrý), τιμιος (ctěný, vážený), χαλεμός (nebezpečný)
[44] => vypouštění kmenové samohlásky: φιλος, φιλη, φιλον ⇒ φιλτερος, φιλτερα, φιλτερον ⇒ φιλτατος, φιλτατη, φιλτατον [45] => [46] => == Příklady == [47] => [48] => === Číslovky === [49] => {| cellspacing="7" [50] => |- [51] => | '''Starořecky''' || '''Transliterace''' || '''Česky''' [52] => |- [53] => | ἕν || én || jeden [54] => |- [55] => | δῠ́ο || dýo || dva [56] => |- [57] => | τρία || tría || tři [58] => |- [59] => | τέσσαρα || téssara || čtyři [60] => |- [61] => | πέντε || pénte || pět [62] => |- [63] => | ἕξ || héx || šest [64] => |- [65] => | ἑπτᾰ́ || heptá || sedm [66] => |- [67] => | οκτώ || októ || osm [68] => |- [69] => | ἐννέᾰ || ennéa || devět [70] => |- [71] => | δέκᾰ || déka || deset [72] => |} [73] => [74] => == Slovníky == [75] => [76] => === Nebiblické === [77] => * [[František Lepař]]: ''Homérovský slovník řeckočeský'' (1887 se spojovníkem (''řecko-český''), další vydání bez spojovníku (''řeckočeský'')) [78] => * František Lepař: ''Nehomérovský slovník řeckočeský'' (1892 aj., roku 2008 vyšel jako ''Slovník řeckočeský : [nehomérovský slovník řeckočeský / složený od Františka Lepaře]'') [79] => * [[Václav Prach]]: ''Řecko-český slovník'' (1942, ... 2005) [80] => [81] => === Biblické === [82] => * [[J. B. Souček]]: ''Řecko-český slovník k Novému zákonu'' [83] => * [[Ladislav Tichý]]: ''Slovník novozákonní řečtiny'' (2001) (obsažen i v ''Řecko-český Nový zákon : Novum testamentum graece'' (Nestle-Aland, česky 2011)http://www.dumbible.cz/web/cs/informace/clanky/clanek/recko---cesky-novy-zakon) [84] => [85] => === Biblické i nebiblické === [86] => * Helena Panczová: [https://web.archive.org/web/20130123201443/http://lingea.cz/recko-slovensky-autorsky-slovnik.html Řecko-slovenský slovník] – od Homéra přes klasické autory, helenistické období, Nový zákon až po křesťanské spisovatele pozdější antiky a rané Byzance [87] => [88] => == Odkazy == [89] => === Reference === [90] => [91] => [92] => === Související články === [93] => * [[Řečtina]] [94] => * [[Koiné]] (biblická/novozákonní řečtina) [95] => * [[Řecké písmo]] [96] => [97] => === Externí odkazy === [98] => * {{Commonscat}} [99] => * {{Wikislovník|heslo=starořečtina}} [100] => * {{Wikiverzita|úložiště=Starořečtina}} [101] => * {{Incubator|code=grc|prefix= Wp|language= starořecké|project= Wikipedie}} [102] => [103] => * [http://greek.herme.net/ Online gramatika novozákonní koiné] {{Wayback|url=http://greek.herme.net/ |date=20080801164528 }} [104] => * [http://www.textkit.com/greek_grammar.php Starořecké gramatiky a učebnice v pdf (anglicky)] [105] => [106] => {{Autoritní data}} [107] => {{Portály|Jazyk}} [108] => [109] => [[Kategorie:Starořečtina| ]] [110] => [[Kategorie:Starověká řecká kultura]] [111] => [[Kategorie:Řečtina]] [112] => [[Kategorie:Mrtvé indoevropské jazyky]] [] => )
good wiki

Starořečtina

Rozmístění řeckých dialektů kolem 400 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'koiné','indoevropské jazyky','lineární písmo B','Řečtina','Nový zákon','imperfektum','Klasické Řecko','optativ','Minuskule','Kadmos','Písmo','příčestí'

Imperfektum

Kadmos

Koiné

Minuskule

Optativ

Písmo

Příčestí

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.