Array ( [0] => 16555946 [id] => 16555946 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Netopýrovití [uri] => Netopýrovití [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=pouze o čeledi Vespertilionidae|druhý=skupině sdružující většinu čeledí letounů, včetně [[vrápenec|vrápencovitých]] nebo [[listonosovití|listonosovitých]], |stránka=Netopýři}} [1] => {{Taxobox [2] => | jméno = Netopýrovití [3] => | obrázek = Nyctalus noctula.jpg [4] => | popisek = [[Netopýr rezavý]] (''Nyctalus noctula'') [5] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [6] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [7] => | podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) [8] => | třída = [[savci]] (Mammalia) [9] => | řád = [[letouni]] (Chiroptera) [10] => | podřád = [[netopýrotvaří]] (Yangochiroptera) [11] => | nadčeleď = [[netopýrovci]] (Vespertilionoidea) [12] => | čeleď = '''netopýrovití (Vespertilionidae)''' [13] => | čeleď popsal = [[John Edward Gray|Gray]], 1821 [14] => }} [15] => '''Netopýrovití''' (Vespertilionidae) představují nejpočetnější, kosmopolitně rozšířenou [[čeleď]] [[Letouni|letounů]], jež zahrnuje téměř 500 žijících druhů. Především historické systémy mezi netopýrovité sdružují i zástupce dnes již samostatných čeledí [[tadaridovití]], [[létavec|létavcovití]] a [[žlázokřídlecovití]], jež byly osamostatněny až díky rozmachu molekulárně-[[fylogenetika|fylogenetických]] analýz. Netopýrovití představují rozmanitou skupinu co do zbarvení i různých tělesných charakteristik, jejich váha se pohybuje mezi 4 až 50 g. Na rozdíl od řady jiných letounů, jako jsou [[listonosovití]], jim až na výjimky chybí listovitý výrůstek na nose, stejně jako různé výběžky a modifikace spodních pysků. Vyznačují se výraznými ušními boltci, malýma očima a relativně dlouhým ocasem, jenž je téměř zcela zanořen v [[patagium|uropatagiální membráně]]. [16] => [17] => Většina netopýrovitých patří mezi noční hmyzožravce, kteří se v prostoru orientují pomocí [[frekvenční modulace|frekvenčně modulovaných]] [[echolokace|echolokačních]] signálů, vysílaných prostřednictvím otevřené tlamy. Je pro ně typický život v [[Kolonie (biologie)|koloniích]], ačkoli existují i samotářsky žijící zástupci. Netopýři žijící v mírných oblastech přes zimu často [[hibernace|hibernují]], přičemž s utvářením zimujících kolonií se pojí i začátek období rozmnožování. Samice v takovém případě praktikují tzv. odložené oplodnění, kdy se sice spáří již na podzim, ale spermie si přes zimu schraňují v [[Děloha|děloze]] a využijí je až na jaře. Během léta pak dochází k vyštěpování mateřských kolonií, v nichž samice rodí a vychovávají mláďata. [18] => [19] => == Systematika a evoluce == [20] => Čeleď netopýrovitých, odb. Vespertilionidae, poprvé popsal britský zoolog [[John Edward Gray]] roku 1821 pod stále platným vědeckým jménem. Odborné pojmenování vychází ze jména typového rodu ''[[Vespertilio]]'' a má původ v [[Nová latina|nové latině]] (z lat. ''vesper'' = ''večer'').{{Citace elektronického periodika [21] => | titul = Definition of VESPERTILIO [22] => | periodikum = www.merriam-webster.com [23] => | url = https://www.merriam-webster.com/dictionary/vespertilio [24] => | jazyk = en [25] => | datum přístupu = 2023-03-07 [26] => }}{{Citace elektronického periodika [27] => | titul = Definition of VESPERTILIONIDAE [28] => | periodikum = www.merriam-webster.com [29] => | url = https://www.merriam-webster.com/dictionary/Vespertilionidae [30] => | jazyk = en [31] => | datum přístupu = 2023-03-07 [32] => }} [33] => [34] => V rámci tradiční systematiky letounů představovali netopýrovití jednu z čeledí početného podřádu [[netopýři]] (Microchiroptera). [[Letouni#Systematika|Moderní systematika letounů]], na základě níž nejsou původní netopýři [[Monofyletismus|monofyletickým taxonem]], klasifikuje čeleď netopýrovitých v rámci podřádu [[netopýrotvaří]] (Yangochiroptera) a nadčeledi [[netopýrovci]] (Vespertilionoidea). Netopýrovci vyjma čeledi netopýrovitých dále zahrnují čeledi [[natalovití]] (Natalidae), [[Létavec|létavcovití]] (Miniopteridae), [[žlázokřídlecovití]] (Cistugidae) a [[tadaridovití]] (Molossidae), přičemž se zdá, že Vespertilionidae se sdružují zřejmě s čeleděmi Miniopteridae + Cistugidae. Doba divergence netopýrovitých je odhadnuta na asi 50 milionů let, s výraznou [[Evoluční radiace|evoluční radiací]], která započala před asi 36 miliony lety (tj. na konci eocénu). Vůči celému tomuto [[klad]]u představují [[Sesterská skupina|sesterský taxon]] Molossidae, Natalidae pak mohou být bazální linii v rámci všech netopýrovců. Schéma předpokládané fylogeneze znázorňuje níže zobrazený kladogram:{{Citace monografie [35] => | příjmení = Zima [36] => | jméno = J. [37] => | příjmení2 = Macholán [38] => | jméno2 = M [39] => | titul = Systém a fylogeneze savců [40] => | url = [41] => | vydání = 1 [42] => | vydavatel = Academia [43] => | místo = Praha [44] => | počet stran = 570 [45] => | strany = 297, 301–302 [46] => | isbn = 978-80-200-3215-7 [47] => | isbn2 = 80-200-3215-0 [48] => | oclc = 1323328248 [49] => }}{{Citace periodika [50] => | příjmení = Amador [51] => | jméno = Lucila I. [52] => | příjmení2 = Moyers Arévalo [53] => | jméno2 = R. Leticia [54] => | příjmení3 = Almeida [55] => | jméno3 = Francisca C. [56] => | titul = Bat Systematics in the Light of Unconstrained Analyses of a Comprehensive Molecular Supermatrix [57] => | periodikum = Journal of Mammalian Evolution [58] => | datum vydání = 2018-03 [59] => | ročník = 25 [60] => | číslo = 1 [61] => | strany = 37–70 [62] => | issn = 1064-7554 [63] => | doi = 10.1007/s10914-016-9363-8 [64] => | jazyk = en [65] => | url = http://link.springer.com/10.1007/s10914-016-9363-8 [66] => | datum přístupu = 2023-03-07 [67] => }} [68] =>
{{Klad [69] => |popisek1=Vespertilionoidea [70] => |1= [71] => {{klad [72] => |1=Natalidae [73] => |2={{klad [74] => |1=Molossidae [75] => |2={{klad [76] => |1=Miniopteridae [77] => |2={{klad [78] => |1=Cistugidae [79] => |2='''Vespertilionidae''' [80] => }}}}}}}}}}
[81] => Čeleď celkem zahrnuje více než 50 rodů a téměř 500 druhů ([[Netopýrovití#Přehled rodů|přehled rodů]] je uveden v závěru tohoto článku). Běžné je rozčlenění netopýrovitých na následující čtyři podčeledi: [82] => [83] => * Kerivoulinae Miller, 1907 – [[kerivuly]] [84] => * Murininae Miller, 1907 – [[muriny]] [85] => * [[Myotinae]] Tate, 1942 [86] => * Vespertilioninae Gray, 1821 – [[praví netopýři]] [87] => Vnitřní systematika natopýrovitých však v průběhu historie doznala značných proměn a na základě velké rozmanitosti celé čeledi zůstává nadále problematická.{{Citace monografie [88] => | příjmení = Vaughan [89] => | jméno = Terry A. [90] => | příjmení2 = Ryan [91] => | jméno2 = James M. [92] => | příjmení3 = Czaplawski [93] => | jméno3 = Nicholas J [94] => | titul = Mammalogy [95] => | vydání = 6 [96] => | vydavatel = Jones & Bartlett Learning [97] => | místo = Burlington, MA [98] => | strany = 277–278 [99] => | jazyk = en [100] => | rok_vydání = 2015 [101] => }} Netopýrovití historicky představovali spíše sběrný taxon („[[waste-basket taxon]]“) pro celou škálu různých letounů, kteří sem byli sdružování na základě zubní morfologie. Postupného osamostatnění se tak díky molekulárně-fylogenetickým studiím postupně dostalo zmiňovaným tadaridovitým, létavcovitým a roku 2010 i žlázokřídlecovitým.{{Citace periodika [102] => | příjmení = Lack [103] => | jméno = Justin B. [104] => | příjmení2 = Roehrs [105] => | jméno2 = Zachary P. [106] => | příjmení3 = Stanley [107] => | jméno3 = Craig E. [108] => | titul = Molecular phylogenetics of Myotis indicate familial-level divergence for the genus Cistugo (Chiroptera) [109] => | periodikum = Journal of Mammalogy [110] => | datum vydání = 2010-08-16 [111] => | ročník = 91 [112] => | číslo = 4 [113] => | strany = 976–992 [114] => | issn = 0022-2372 [115] => | doi = 10.1644/09-MAMM-A-192.1 [116] => | jazyk = en [117] => | url = https://academic.oup.com/jmammal/article-lookup/doi/10.1644/09-MAMM-A-192.1 [118] => | datum přístupu = 2023-03-07 [119] => }} Naopak molekulární fylogeneze vylučuje existenci některých zvažovaných samostatných čeledí, jako jsou netopýři pláštíkoví (Antrozoidae), kteří jsou nyní klasifikování coby tribus Antrozoini v rámci podčeledi Vespertilioninae.{{Citace periodika [120] => | příjmení = Roehrs [121] => | jméno = Zachary P. [122] => | příjmení2 = Lack [123] => | jméno2 = Justin B. [124] => | příjmení3 = Van Den Bussche [125] => | jméno3 = Ronald A. [126] => | titul = Tribal phylogenetic relationships within Vespertilioninae (Chiroptera: Vespertilionidae) based on mitochondrial and nuclear sequence data [127] => | periodikum = Journal of Mammalogy [128] => | datum vydání = 2010-10-15 [129] => | ročník = 91 [130] => | číslo = 5 [131] => | strany = 1073–1092 [132] => | issn = 0022-2372 [133] => | doi = 10.1644/09-MAMM-A-325.1 [134] => | jazyk = en [135] => | url = https://academic.oup.com/jmammal/article-lookup/doi/10.1644/09-MAMM-A-325.1 [136] => | datum přístupu = 2023-03-07 [137] => }} [138] => [139] => Podčeleď Vespertilioninae se dále dělí na četné triby, jejich přirozenost a vzájemné příbuzenské vazby však zůstávají předmětem výzkumů. Podčeleď Myotinae byla oddělena od zástupců podčeledi Vespertolioninae. Ačkoli zahrnuje pouze tři rody, typový rod celé podčeledi'', [[Myotis]]'', je kosmopolitně rozšířen a s více než stovkou známých druhů představuje nejpočetnější rod netopýrů vůbec a zároveň i nejrozšířenější rod savců vůbec, nepočítaje člověka a jeho domestikovaná zvířata. Vnitřní systematika rodu ''Myotis'' rovněž podléhá dalším revizím a průběžně jsou identifikovány jeho nové druhy. Na základě fosilních záznamů spadá původ rodu ''Myotis'' do [[oligocén]]u, nejstarší fosilie byly objeveny na evropském kontinentu.{{Citace monografie [140] => | příjmení = Taylor [141] => | jméno = Marianne [142] => | titul = Bats : an illustrated guide to all species [143] => | url = [144] => | vydavatel = Ivy Press [145] => | místo = London [146] => | ref = harv [147] => | rok = 2019 [148] => | strany = 222 [149] => | isbn = 1-78240-557-7 [150] => | isbn2 = 978-1-78240-557-3 [151] => | oclc = 1050280106 [152] => }} Nepočetné podčeledi kerivul a murin jsou naopak zřejmě monofyletické a jejich systematika nebudí tolik otázek a kontroverzí.{{Citace periodika [153] => | příjmení = Hoofer [154] => | jméno = Steven R. [155] => | příjmení2 = Bussche [156] => | jméno2 = Ronald A. Van Den [157] => | titul = Molecular Phylogenetics of the Chiropteran Family Vespertilionidae [158] => | periodikum = Acta Chiropterologica [159] => | datum vydání = 2003-01 [160] => | ročník = 5 [161] => | číslo = supplement [162] => | strany = 1–63 [163] => | issn = 1508-1109 [164] => | doi = 10.3161/001.005.s101 [165] => | jazyk = en [166] => | url = http://www.bioone.org/doi/abs/10.3161/001.005.s101 [167] => | datum přístupu = 2023-03-07 [168] => }} [169] => [170] => == Popis == [171] => [[Soubor:Pallid Bat (Antrozous pallidus).jpg|náhled|Netopýr pláštíkový, detail hlavy]] [172] => [[Soubor:Side view of spotted bat -Euderma maculatum- by Paul Cryan.jpg|náhled|[[Netopýr skvrnitý]] (''Euderma maculatum''), detail hlavy]] [173] => Vzhledem k velké rozmanitosti celé čeledi se její zástupci značně odlišují co se týče celkové tělesné velikosti, různých morfologických rysů a zbarvení srsti. Délka hlavy a těla se pohybuje od 3 do 10 cm a tělesná hmotnost dospělců činí 4 až 50 g.{{Citace monografie [174] => | příjmení = Feldhamer [175] => | jméno = George A. & kol [176] => | titul = Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology [177] => | vydání = 4 [178] => | vydavatel = Johns Hopkins University Press [179] => | místo = Baltimore [180] => | rok vydání = 2015 [181] => | strany = 310 [182] => | jazyk = en [183] => }} Z nejmenších zástupců lze jmenovat [[Netopýr šplhavý|netopýra šplhavého]] (''Afronycteris nana''), mezi největší druhy patří například [[netopýr velký]] (''Myotis myotis''). Osrstění netopýrovitých může být často pouze nevýrazně hnědé, ačkoli někteří zástupci vynikají i pestřejšími barvami. Jmenovat lze například hustou, bílými znaky zdobenou srst [[Netopýr šedý|netopýra šedého]] (''Lasiurus cinereus''), anebo zlaté až zářivě oranžové zbarvení netopýrů rodu ''[[Rhogeessa]]'' či asijského druhu ''[[Myotis formosus]]''.{{Citace monografie [184] => | titul = Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, Second Edition - Volume 13: Mammals II [185] => | vydavatel = Gale Group [186] => | místo = Farmington Hills, MI [187] => | rok vydání = 2003 [188] => | strany = 497–498 [189] => | isbn = 0-7876-7750-7 [190] => | jazyk = en [191] => | ref = harv [192] => | příjmení1 = McDade [193] => | jméno1 = M. C [194] => }} V rámci netopýrovitých se objevuje [[pohlavní dimorfismus]]: samice bývají o něco mohutnější než samci, což jim umožňuje lépe udržovat tělesnou teplotu a jde zřejmě o jistou kompenzaci relativně vysokých energetických nákladů v období [[březost]]i a [[laktace]].{{Citace elektronického periodika [195] => | příjmení = Birkett [196] => | jméno = K. [197] => | příjmení2 = Weidman [198] => | jméno2 = K. [199] => | příjmení3 = Woo [200] => | jméno3 = Y [201] => | titul = Vespertilionidae (evening bats and vesper bats) [202] => | periodikum = Animal Diversity Web [203] => | url = https://animaldiversity.org/accounts/Vespertilionidae/ [204] => | jazyk = en [205] => | datum přístupu = 2023-03-07 [206] => }} [207] => [208] => Hlava se vyznačuje absencí výrazných výrůstků, typických pro jiné čeledi netopýrů, jako jsou [[listonosovití]]. Listovitý výrůstek na nose byl pozorován pouze u několika málo zástupců (např. rod ''[[Pharotis]]''), stejně tak chybí i různé výběžky a modifikace spodních pysků. Tuto ztrátu obyčejně kompenzují výrazné ušní boltce, jež mohou být u některých druhů i extrémně zvětšené; jmenovat lze například zástupce rodu ''[[Corynorhinus]]'', u nichž měří až 4 cm. Blanité ušní víčko neboli tragus se různí co do tvaru a celkové velikosti, přičemž tento znak může být užitečný při určování jednotlivých druhů. Některé druhy, například [[netopýr ušatý]] (''Plecotus auritus''), si během hřadování své rozměrné uši dokážou složit pod křídla, takže je na první pohled viditelné pouze blanité víčko. Oči jsou malé a nevýrazné, z výjimek potvrzujících pravidlo lze jmenovat například [[Netopýr pláštíkový|netopýra pláštíkového]] (''Antrozous pallidus''). [209] => [210] => Celkový zubní vzorec je proměnlivý, činí {{Zubní vzorec|horní=1–2.1.1–3.3|dolní=2–3.1.2–3.3}} = 28 až 38 zubů. U zástupců této čeledi se objevuje evoluční trend ve zkracování čelistí a souběžné ztrátě řezáků a třenových zubů. Stavba lebky variuje od ploché po vysoce klenutou, chybí postorbitální výběžky a zvětšené [[Nadočnicový oblouk|nadočnicové oblouky]].{{Citace sborníku [211] => | příjmení = Happold [212] => | jméno = M. [213] => | příjmení2 = Happold [214] => | jméno2 = D. C. D [215] => | titul = Hadgehogs, shrewes and bats [216] => | sborník = Mammals of Africa [217] => | vydavatel = Bloomsbury Natural History [218] => | místo = London; New Delhi; New York; Sydney [219] => | strany = 541–544 [220] => | isbn = 978-1-4081-2254-9 [221] => | isbn2 = 978-1-4081-8993-1 [222] => | jazyk = anglicky [223] => | rok_vydání = 2013 [224] => }} [225] => [226] => Křídla jsou typicky široká, s celkovým rozpětím od 200 do 400 mm. Druhý prst přední končetiny zachovává [[Záprstí|záprstní kůstku]] neboli metakarpus a jeden krátký článek. Odvozená je stavba ramenního a loketního kloubu. Ocas je prodloužený, většinou zanořený v [[patagium|uropatagiální membráně]], kterou přesahuje maximálně o několik milimetrů. Netopýrovití představují dobré letce, kteří se v prostoru orientují pomocí [[Frekvenční modulace|frekvenčně modulovaných]] [[echolokace|echolokačních signálů]]. Podobně jako u ostatních netopýrů bez výrazného nosního listu dochází k vysílání echolokačních pulzů typicky skrze otevřenou tlamu (naproti tomu např. vrápencovití vysílají echolokační pulzy skrze nosní dírky).{{Citace monografie [227] => | titul = Savci (1) [228] => | vydavatel = Albatros [229] => | místo = Praha [230] => | edice = Svět zvířat [231] => | strany = 87 [232] => | příjmení1 = Anděra [233] => | jméno1 = M [234] => | rok = 1997 [235] => }} [236] => [237] => == Chování a ekologie == [238] => [[Soubor:Myotis grisescens colony.jpg|náhled|[[Netopýr hnědošedý]] (''Myotis grisescens''), kolonie]] [239] => Jde o nejpočetnější čeleď letounů. Netopýrovití jsou rozšířeni skrze všechny suchozemské ekosystémy, s výjimkou polárních a vysokohorských oblastí a některých oceánských ostrovů. Při rozlišení podčeledí představují Verspertilioninae a Myotinae kosmopolitně rozšířené taxony, zatímco zástupci podčeledí Murininae a Kerivoulinae se vyskytují pouze na území [[Starý svět|Starého světa]]. Jednou z vlastností, která zapříčinila evoluční úspěch netopýrovitých a umožnila jim trvalou kolonizaci mírných areálů s chladnými zimami, je schopnost upadat do stavu [[hibernace]], spojeným se snížení rychlosti [[Metabolismus|metabolismu]] a tělesné teploty. [240] => [[Soubor:Myotis daubentonii 3.jpg|vlevo|náhled|Hřadující [[netopýr vodní]] (''Myotis daubentonii''). Vlhkost, která se vysrážela na těle netopýra, pomáhá předcházet ztrátě vody]] [241] => Typickými zimními hřadovišti jsou jeskyně, letní stanoviště mohou být naproti tomu značně rozmanitá. Především tropické druhy nemusejí hřadovat pouze v jeskyních a na jiných ekvivalentních místech, ale využívají k tomuto účelu například dostupnou vegetaci, jako jsou stromové dutiny. Zajímavou životní strategii z tohoto pohledu volí africký [[netopýr šplhavý]] (''Afronycteris nana''), jenž se přes den ukrývá v mladých listech banánovníků.{{Sfn|McDade|2003|p=498}} Pozoruhodný způsob hřadování využívají i bornejské populace [[Kerivula Hardwickeova|kerivul Hardwickeových]] (''Kerivoula hardwickei''), které za tímto účelem využívají [[Láčka (botanika)|láčky]] masožravých rostlin rodu ''[[Láčkovka|Nepenthes]]'' – tento svazek je přičemž [[Mutualismus|oboustranně výhodný]], protože trus netopýrů vylučovaný do láček rostlině poskytuje potřebné dusíkaté látky.{{Sfn|Taylor|2019|p=212}} Jiné kerivuly k odpočinku zase využívají ptačí hnízda.{{Sfn|McDade|2003|p=521}} Některé druhy pak přivykly vyjma přirozeného prostředí [[Synantropie|synantropnímu]] způsobu života; příkladem je [[netopýr večerní]] (''Eptesicus serotinus''), hojně rozšířený na území Evropy.{{Sfn|McDade|2003|p=498}} [242] => [243] => Netopýrovití jsou obecně známí tím, že hřadují v koloniích, které mohou čítat i desetitisíce jedinců – příkladem takového druhu je [[netopýr jeskynní]] (''Myotis velifer''), jenž se přirozeně vyskytuje v Severní Americe a vytváří až padesátitisícové agregace.{{Sfn|Taylor|2019|p=246}} U podobných vysoce koloniálních druhů se mohou objevovat i některé formy sociální hierarchie; samotnou komunikaci mezi jednotlivci zprostředkovává často tzv. „sociální volání“, jež je na rozdíl od echolokačních pulzů slyšitelné i lidskému uchu. Jiné druhy však přivykly samotářskému způsobu života: příkladem je [[netopýr rudohnědý]] (''Lasiurus borealis'').{{Sfn|Taylor|2019|p=258}} [244] => [[Soubor:Big-eared-townsend-fledermaus.jpg|náhled|[[Netopýr Townsendův]] (''Corynorhinus townsendii'') za letu]] [245] => Většina netopýrovitých během chladného období hibernuje, ale menší množství druhů se nepříznivým podmínkám vyhýbá prostřednictvím migrace.{{Sfn|Taylor|2019|p=209}} Netopýrovité lze obecně dělit na stálé zástupce, u nichž jsou hnízdní kolonie a zimní hřadoviště od sebe vzdáleny max. 50 km; dále na regionální migranty, překonávající vzdálenosti mezi 100–500 km; a nakonec na migranty na velké vzdálenosti, kteří se v průběhu roku přesouvají o 1000 a více km. Ve srovnání se [[Migrace ptáků|stěhovavými ptáky]] a navzdory uraženým vzdálenostem provádějí netopýrovití většinou pouze kontinentální, a nikoli mezikontinentální migrace. Z evropských migrantů na velké vzdálenosti lze jmenovat například některé zástupce rodu ''[[Nyctalus]]'', ''[[Pipistrellus]]'' či [[Netopýr pestrý|netopýra pestrého]] (''Vespertilio murinus''), ze světových například [[Netopýr stříbřitý|netopýra stříbřitého]] (''Lasionycteris noctivagans'') ze Severní Ameriky.{{Citace monografie [246] => | příjmení = Fleming [247] => | jméno = Theodore H. [248] => | titul = Bat Migration [249] => | url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/B9780128096338207644 [250] => | vydavatel = Elsevier [251] => | strany = 605–610 [252] => | isbn = 978-0-12-813252-4 [253] => | doi = 10.1016/b978-0-12-809633-8.20764-4 [254] => | poznámka = [255] => | jazyk = en [256] => }} Migrační vzorce mnohých druhů však zůstávají velmi špatně probádány, částečně na základě faktu, že zimní hřadoviště mohou být na často skrytých a odlehlých místech.{{Sfn|McDade|2003|p=500}} [257] => [258] => === Potrava === [259] => [[Soubor:GreaterNoctule.JPG|náhled|Pohled do tlamy [[Netopýr obrovský|netopýra obrovského]]]] [260] => Netopýrovité lze souhrnně charakterizovat jako noční hmyzožravce, ačkoli složení jídelníčku může být – v závislosti na jednotlivých druzích – pestřejší. Kořistí netopýrovitých se většinou stává létající hmyz, který tito savci loví na otevřených prostranstvích. Jejich obratnost jim umožňuje kořist polapit přímo za letu: například [[netopýr krátkouchý]] (''Nycticeius humeralis'') je znám pro svá akrobatická „salta“, kdy si ulovený hmyz křídly srazí na svou ocasní membránu a odtud jej ještě ve vzduchu pozře. K orientaci v prostředí a detekci kořisti jim pomáhají [[Frekvenční modulace|frekvenčně modulované]] [[Echolokace|echolokační signály]], což je vlastnost typická i pro jiné čeledi letounů. Většina netopýrovitých je schopna vnímat frekvence od zhruba 10 do 50 kHz, řada druhů však bývá nejcitlivější na konkrétní frekvenční rozsah, odpovídající jejich lovecké strategii. Navzdory tomu, že se netopýrovití přes den typicky ukrývají na svá hřadoviště a v noci loví, toto pravidlo nemusí být u všech druhů striktně dodržováno. U některých časně lovících netopýrů, jako je [[netopýr rezavý]], tak není výjimkou ani odpolední aktivita.{{Sfn|McDade|2003|p=500}} [261] => [262] => Některé druhy netopýrovitých mohou naproti lovu ve vzduchu sbírat hmyz ze země, z povrchu listů nebo z květů – v takovém případě mohou zastávat úlohu [[opylovač]]ů rostlin. Jiní netopýři se dokonce adaptovali na lov větších obratlovců. Z podobných predátorů lze jmenovat například [[Netopýr pláštíkový|netopýra pláštíkového]], jenž zabíjí jak velké druhy bezobratlých, včetně [[Saranče|sarančat]] a [[Štíři|štírů]], tak některé obratlovce, jako [[Phrynosoma|ropušníky]] nebo [[Gekonovití|gekony]]. Někteří netopýrovití jsou schopni pomocí svých zvětšených, prodloužených drápů na zadních končetinách sbírat bezobratlé z vodní hladiny, jejich kořistí se však mohou stát i menší ryby. Z podobných „rybařících“ netopýrovitých lze jmenovat eurasijského [[Netopýr vodní|netopýra vodního]] (''Myotis daubentonii''), jehož areál výskytu protíná i Česko.{{Sfn|McDade|2003|p=500}} [[Netopýr obrovský]] (''Nyctalus lasiopterus'') je zase jediný zástupce své čeledi, který aktivně pronásleduje létající ptáky, k čemuž mu napomáhají dlouhá a úzká křídla, jež z něj činí zdatného letce.{{Sfn|Taylor|2019|p=208}} U některých netopýrovitých se naproti tomu objevují náznaky toho, že jejich jídelníček zahrnuje i ovoce: například [[murina chlupatá]] (''Harpiocephalus harpia''), žijící v jižní a jihovýchodní Asii, svou anatomií lebky a zubů připomíná plodožravé [[Kaloňovití|kaloně]]. Ekologické vztahy těchto murin jsou však jen velmi málo probádány. [263] => [264] => === Rozmnožování === [265] => [[Soubor:Pipistrellus pipistrellus baby.jpg|vlevo|náhled|Novorozený [[netopýr hvízdavý]] (''Pipistrellus pipistrellus'')]] [266] => Rozmnožovací chování se v rámci netopýrovitých různí a záleží mj. na tom, jestli tito savci žijí v trvalých koloniích, anebo utvářejí letní a zimní skupiny. Typické je, že obě pohlaví během roku žijí samostatně – s tím, že samice během léta vyštěpují vlastní mateřské kolonie, přičemž k fúzi do oboupohlavních zimujících kolonií dochází teprve na podzim, kdy také začíná období rozmnožování. Páření je nenáhodné a způsoby, jimiž samci vábí příslušné vnímavé samice, značně rozmanité. Někteří netopýři mohou k přilákání samic využít specifického volání, možností je i vylučování různých chemických atraktantů prostřednictvím specifických pachových žláz. Nejúspěšnější samci si tímto způsobem mohou vydržovat celou skupinku samic, již se snaží bránit před ostatními samci. Podobné sociální skupiny však nemívají dlouhého trvání a příští rok se opět rozpadají.{{Sfn|Taylor|2019|p=209}} [[Polygamie|Polygamní]] způsob páření však není typický pro všechny druhy: někteří netopýři, jako je [[kerivula barevná]] (''Kerivoula picta''), dokonce žijí v rodinných skupinách, tvořených [[Monogamie|monogamním]] párem a jeho mláďaty.{{Citace elektronické monografie [267] => | příjmení = Rahman [268] => | jméno = A [269] => | titul = Bats of Bangladesh – NSSB [270] => | url = http://www.naturestudysociety.org/bats-of-bangladesh/ [271] => | vydavatel = Nature Study Society of Bangladesh [272] => | datum přístupu = 2023-03-08 [273] => | jazyk = en-US [274] => }} [275] => [276] => Samotné období březosti trvá 40 až 70 dní, ale především u zimujících druhů dochází k páření na podzim a samotné [[oplodnění]] vajíček je odloženo až na jarní měsíce. Samice netopýrovitých si totiž mohou samčí spermie schraňovat v životaschopném stavu až po dobu několika měsíců – v takovém případě je např. vyživují prostřednictvím specializované [[Epitelová tkáň|epitelové tkáně]] na stěnách [[Děloha|dělohy]]. Toto tzv. odložené oplodnění netopýrovitých představuje odlišnou strategii ve srovnání s [[Létavec|létavcovitými]] netopýry, pro něž je typická spíše tzv. [[odložená nidace]]: vajíčko je v takovém případě oplodněno, ale výsledný zárodek zůstává dlouhodobě ve stádiu [[Blastocysta|blastocysty]] a v děloze se uhnízdí teprve na jaře.{{Citace periodika [277] => | příjmení = Renfree [278] => | jméno = M. B. [279] => | příjmení2 = Fenelon [280] => | jméno2 = Jane C [281] => | titul = The enigma of embryonic diapause [282] => | periodikum = Development [283] => | rok vydání = 2017 [284] => | strany = 3199–3210 [285] => | doi = 10.1242/dev.148213 [286] => | jazyk = en [287] => }} Některé druhy netopýrovitých, jako [[netopýr hnědý]] (''Eptesicus fuscus''), se mohou s příchodem jara spářit opětovně.{{Sfn|McDade|2003|p=501}} Konečně, u netopýrovitých žijících v oblastech se stálým klimatem může rozmnožování probíhat po celý rok, a bez odloženého oplodnění. [288] => [289] => Období porodů většinou spadá na přelom jarních a letních měsíců, novorozená mláďata jsou [[Prekocialita a altricialita|altriciální]]. Typicky se rodí pouze jediné mládě, ačkoli u některých druhů nejsou výjimkou ani větší vrhy. Rekordmanem jsou z tohoto pohledu nejspíše zástupci rodu ''[[Lasiurus]]'', jejichž samice rodí až čtyři mláďata. Období [[laktace]] trvá průměrně jeden až dva měsíce. V tuto dobu samice o mláďata často pečují ve zmiňovaných vyštěpených mateřských koloniích, přičemž není výjimkou, že některé samice mohou „adoptovat“ i nevlastní potomstvo, pokud jejich vlastní mláďata uhynou. Mláďata se naučí létat přibližně do období [[odstavení]]. V tuto dobu jsou již nezávislá na matce a už během prvního roku se mohou osamostatnit. Samice netopýrovitých typicky dosahují pohlavní dospělosti v prvním roce života, samci až ve druhém roce. Průměrný věk dožití činí 10 let, což je nadprůměrné číslo ve srovnání se savci podobné velikosti. V rekordních případech se může vyšplhat i na více než 30 roků.{{Sfn|McDade|2003|p=501}} [290] => [291] => == Ohrožení == [292] => [[Soubor:Little brown bat; close-up of nose with fungus, New York, Oct. 2008. (5765048289).jpg|náhled|Netopýr hnědavý postižený syndromem bílého nosu]] [293] => K březnu roku 2023 považoval [[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] (IUCN) celkem 57 druhů netopýrovitých za obecně ohrožené, z toho 33 druhů spadalo mezi [[Zranitelný taxon|zranitelné]] (VU), 17 mezi [[Ohrožený taxon|ohrožené]] (EN) a 7 mezi [[Kriticky ohrožený taxon|kriticky ohrožené]] (CR).{{Citace elektronické monografie [294] => | titul = Vespertilionidae - Family (filters) [295] => | url = https://www.iucnredlist.org/search?taxonomies=100798&searchType=species [296] => | vydavatel = IUCN [297] => | datum přístupu = 2023-03-09 [298] => }} [299] => [300] => Hlavní příčinu ohrožení představuje především ztráta přirozeného prostředí v důsledku lidských aktivit. Zvláště výrazný dopad mohou mít takové zásahy na druhy, jejichž celková populace je situována pouze v rámci několika konkrétních hřadovišť. Tento fenomén není nikterak výjimečný: například ohrožený druh netopýra ''[[Myotis peninsularis]]'' byl zaznamenán pouze na třech až čtyřech lokalitách na jihu [[Baja California]],{{Citace elektronické monografie [301] => | příjmení = Arroyo-Cabrales [302] => | jméno = J. [303] => | příjmení2 = Ospina-Garces [304] => | jméno2 = S [305] => | titul = Peninsular Myotis [306] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/14189/22066405 [307] => | vydavatel = IUCN [308] => | datum přístupu = 2023-03-09 [309] => }} kriticky ohrožený netopýr ''[[Nyctophilus nebulosus]]'' se vyskytuje pouze v oblasti hory Koghis v [[Nová Kaledonie|Nové Kaledonii]]{{Citace elektronické monografie [310] => | příjmení = Parnaby [311] => | jméno = H. [312] => | příjmení2 = Brescia [313] => | jméno2 = F [314] => | titul = New Caledonia Long-eared Bat [315] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/136807/22042779 [316] => | vydavatel = IUCN [317] => | datum přístupu = 2023-03-09 [318] => }} a podobně ohrožený druh ''[[Murina balaensis]]'' je zase svým výskytem omezen výhradně na nížinný deštný prales Bala na jihu [[Thajsko|Thajska]].{{Citace elektronické monografie [319] => | příjmení = Soisook [320] => | jméno = P [321] => | titul = Bala Tube-nosed Bat [322] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/84487939/84487985 [323] => | vydavatel = IUCN [324] => | datum přístupu = 2023-03-09 [325] => }} Vyjma zásahů do přirozeného prostředí se na úbytku netopýrovitých může podílet také zavlečení nepůvodních predátorů nebo patogenů. Především pro severoamerické druhy netopýrů je vážným problémem tzv. [[syndrom bílého nosu]], což je plísňové onemocnění vyvolávané [[Houby vřeckovýtrusné|vřeckovýtrusnou]] houbou druhu ''[[Pseudogymnoascus destructans]]''. Patogen, dovlečený pravděpodobně z Evropy, napadá (a vysiluje) zimující netopýry, a způsobuje tak masivní úhyny jedinců v infikovaných koloniích. Mezi druhy, jejichž populace byly postiženy touto chorobou, patří například [[netopýr hnědavý]] nebo [[netopýr společenský]] (''Myotis sodalis'').{{Citace elektronické monografie [326] => | titul = What Is White-nose Syndrome? [327] => | url = https://www.nps.gov/articles/what-is-white-nose-syndrome.htm [328] => | vydavatel = nps.gov [329] => | datum_přístupu = 2023-03-09 [330] => | jazyk = en [331] => }} [332] => [333] => Celkem tři druhy netopýrů IUCN pokládá za [[Vyhynulý taxon|novodobě vyhynulé]]. Dva z nich, ''[[Pipistrellus sturdeei]]'' z [[Boninské ostrovy|Boninských ostrovů]] a ''[[Nyctophilus howensis]]'' z [[Ostrov Lorda Howa|Ostrova Lorda Howa]], jsou však jen velmi špatně známy; jejich existenci v obou případech prokazuje pouze [[Holotyp|holotypový vzorek]], jenž navíc u ''N. howensis'' tvoří pouze zachovalá lebka.{{Citace elektronické monografie [334] => | příjmení = Fukui [335] => | jméno = D. [336] => | příjmení2 = Sano [337] => | jméno2 = A [338] => | titul = Bonin Pipistrelle [339] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/17365/22123157 [340] => | vydavatel = IUCN [341] => | datum přístupu = 2023-03-09 [342] => }}{{Citace elektronické monografie [343] => | příjmení = Lumsden [344] => | jméno = L. F. [345] => | příjmení2 = Reardon [346] => | jméno2 = T. B [347] => | titul = Lord Howe Long-eared Bat [348] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/15006/22009211 [349] => | vydavatel = IUCN [350] => | datum přístupu = 2023-03-09 [351] => }} Naopak řádné množství informací existuje v případě netopýra ''[[Pipistrellus murrayi]]'', jenž se v minulosti hojně vyskytoval na [[Vánoční ostrov|Vánočním ostrově]]. Jeho populace začaly nabírat klesající tendenci v průběhu 80. a 90. let 20. století a datum posledního pozorování připadá na rok 2009. Přesné příčiny vyhynutí nejsou zcela jednoznačné, klíčový vliv však zřejmě měly nepůvodní druhy predátorů.{{Citace elektronické monografie [352] => | příjmení = Lumsden [353] => | jméno = L. F. [354] => | příjmení2 = Racey [355] => | jméno2 = P. A. [356] => | příjmení3 = Hutson [357] => | jméno3 = A. M [358] => | titul = Christmas Island Pipistrelle [359] => | url = https://www.iucnredlist.org/species/136769/209549918 [360] => | vydavatel = IUCN [361] => | datum přístupu = 2023-03-09 [362] => }} [363] => [364] => == Přehled rodů == [365] => Následující přehled rodů byl vypracován na základě [[Integrated Taxonomic Information System|Itis]],{{Citace elektronické monografie [366] => | titul = Vespertilionidae Gray, 1821 [367] => | url = https://www.itis.gov/servlet/SingleRpt/SingleRpt?search_topic=TSN&search_value=179986#null [368] => | vydavatel = ITIS [369] => | datum_přístupu = 2023-03-08 [370] => | jazyk = en [371] => }} a je aktuální k březnu 2023. [372] => [373] => čeleď '''netopýrovití (Vespertilionidae)''' [374] => {{Sloupce|3| [375] => * podčeleď [[Kerivoulinae]] Miller, 1907 [376] => ** ''[[Kerivoula]]'' Gray, 1842 [377] => ** ''[[Phoniscus]]'' Miller, 1905 [378] => * podčeleď [[Murininae]] Miller, 1907 [379] => ** ''[[Harpiocephalus]]'' Gray, 1842 [380] => ** ''[[Harpiola]]'' Thomas, 1915 [381] => ** ''[[Murina]]'' Gray, 1842 [382] => * podčeleď [[Myotinae]] Tate, 1942 [383] => ** ''[[Eudiscopus]]'' Conisbee, 1953 [384] => ** ''[[Myotis]]'' Kaup, 1829 [385] => ** ''[[Submyotodon]]'' Ziegler [386] => }} [387] => * podčeleď [[Vespertilioninae]] Gray, 1821 [388] => {{Sloupce|3| [389] => :* tribus [[Antrozoini]] Miller, 1897 [390] => ::* ''[[Antrozous]]'' H. Allen, 1862 [391] => ::* ''[[Bauerus]]'' Van Gelder, 1959 [392] => ::* ''[[Rhogeessa]]'' H. Allen, 1866 [393] => :* tribus [[Eptesicini]] Volleth & Heller, 1994 [394] => ::* ''[[Arielulus]]'' Hill & Harrison, 1987 [395] => ::* ''[[Eptesicus]]'' Rafinesque, 1820 [396] => ::* ''[[Glauconycteris]]'' Dobson, 1875 [397] => ::* ''[[Hesperoptenus]]'' Peters, 1868 [398] => ::* ''[[Histiotus]]'' Gervais, 1856 [399] => ::* ''[[Ia]]'' Thomas, 1902 [400] => ::* ''[[Lasionycteris]]'' Peters, 1866 [401] => ::* ''[[Scoteanax]]'' Troughton, 1943 [402] => ::* ''[[Scotomanes]]'' Dobson, 1875 [403] => ::* ''[[Scotorepens]]'' Troughton, 1943 [404] => ::* ''[[Thainycteris]]'' Kock & Storch, 1996 [405] => :* tribus [[Lasiurini]] Tate, 1942 [406] => ::* ''[[Aeorestes]]'' Fitzinger, 1870 [407] => ::* ''[[Dasypterus]]'' Peters, 1870 [408] => ::* ''[[Lasiurus]]'' Gray, 1831 [409] => :* tribus Nycticeiini Gervais, 1855 [410] => ::* ''[[Nycticeius]]'' Rafinesque, 1819 [411] => :* tribus [[Perimyotini]] [412] => ::* ''[[Parastrellus]]'' Hoofer, Van Den Bussche & Horáček, 2006 [413] => ::* ''[[Perimyotis]]'' Menu, 1984 [414] => :* tribus [[Pipistrellini]] Tate, 1942 [415] => ::* ''[[Glischropus]]'' Dobson, 1875 [416] => ::* ''[[Nyctalus]]'' Bowditch, 1825 [417] => ::* ''[[Pipistrellus]]'' Kaup, 1829 [418] => ::* ''[[Scotoecus]]'' Thomas, 1901 [419] => ::* ''[[Scotozous]]'' Dobson, 1875 [420] => ::* ''[[Vansonia]]'' Roberts, 1946 [421] => :* tribus [[Plecotini]] Gray, 1866 [422] => ::* ''[[Barbastella]]'' Gray, 1821 [423] => ::* ''[[Corynorhinus]]'' H. Allen, 1865 [424] => ::* ''[[Euderma]]'' H. Allen, 1892 [425] => ::* ''[[Idionycteris]]'' Anthony, 1923 [426] => ::* ''[[Otonycteris]]'' Peters, 1859 [427] => ::* ''[[Plecotus]]'' E. Geoffroy, 1818 [428] => :* tribus Scotophilini Hill & Harrison, 1987 [429] => ::* ''[[Scotophilus]]'' Leach, 1821 [430] => :* tribus [[Vespertilionini]] Gray, 1821 [431] => ::* ''[[Afronycteris]]'' Monadjem, Patterson & Demos, 2020 [432] => ::* ''[[Cassistrellus]]'' Ruedi, Eger, Lim & Csorba, 2017 [433] => ::* ''[[Chalinolobus]]'' Peters, 1867 [434] => ::* ''[[Falsistrellus]]'' Troughton, 1943 [435] => ::* ''[[Hypsugo]]'' Kolenati, 1856 [436] => ::* ''[[Laephotis]]'' Thomas, 1901 [437] => ::* ''[[Mimetillus]]'' Thomas, 1904 [438] => ::* ''[[Mirostrellus]]'' Görföl & kol., 2020 [439] => ::* ''[[Neoromicia]]'' Roberts, 1926 [440] => ::* ''[[Nycticeinops]]'' Hill & Harrison, 1987 [441] => ::* ''[[Nyctophilus]]'' Leach, 1821 [442] => ::* ''[[Pharotis]]'' Thomas, 1914 [443] => ::* ''[[Philetor]]'' Thomas, 1902 [444] => ::* ''[[Pseudoromicia]]'' Monadjem & kol., 2020 [445] => ::* ''[[Tylonycteris]]'' Peters, 1872 [446] => ::* ''[[Vespadelus]]'' Troughton, 1943 [447] => ::* ''[[Vespertilio]]'' Linnaeus, 1758 [448] => }} [449] => [450] => == Odkazy == [451] => [452] => === Reference === [453] => [454] => [455] => === Externí odkazy === [456] => * {{Commonscat}} [457] => * {{Wikidruhy|taxon=Vespertilionidae}} [458] => {{Taxonbar}} [459] => {{Autoritní data}} [460] => [461] => {{Portály|Živočichové}} [462] => [463] => {{Dobrý článek}} [464] => [465] => [[Kategorie:Netopýrovití| ]] [466] => [[Kategorie:Netopýrotvaří]] [] => )
good wiki

Netopýrovití

Netopýrovití (Vespertilionidae) představují nejpočetnější, kosmopolitně rozšířenou čeleď letounů, jež zahrnuje téměř 500 žijících druhů. Především historické systémy mezi netopýrovité sdružují i zástupce dnes již samostatných čeledí tadaridovití, létavcovití a žlázokřídlecovití, jež byly osamostatněny až díky rozmachu molekulárně-fylogenetických analýz.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'tadaridovití','echolokace','Vespertilio','Rhogeessa','John Edward Gray','hibernace','Myotis','netopýrotvaří','Děloha','žlázokřídlecovití','listonosovití','Netopýr pláštíkový'

Děloha

Echolokace

Hibernace

Hibernace je přirozený proces, který slouží k přežití a ochraně organismů před nepříznivými podmínkami prostředí.

Listonosovití

Tadaridovití

Žlázokřídlecovití