Array ( [0] => 14682735 [id] => 14682735 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Obrazoborectví [uri] => Obrazoborectví [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Beeldenstorm in een kerk Rijksmuseum SK-A-4992.jpeg|náhled|Obrazoborectví]] [1] => '''Obrazoborectví''' či '''ikonoklasmus''' (z [[řečtina|řeckého]] εἰκῶν ''eikón'' obraz + κλάστειν ''klastein'' lámat) označuje původně hnutí, snažící se v [[náboženství]] (především v [[křesťanství]]) odstranit náboženské obrazy ([[ikona|ikony]]). V širším smyslu se za obrazoboreckou označuje [[kultura]], která je nepřátelská vůči [[obraz]]u (např. [[osvícenství]]). [2] => [3] => Ničení, znesvěcování a odstraňování cizích obrazů a [[symbol]]ů se v úzkém smyslu neoznačuje jako ikonoklasmus, ale jako kulturní barbarství či [[vandalismus]]. Bývá typický pro každou politickou moc, která se ujala moci násilím či silou. Toto počínání je však dnes často označováno jako obrazoborectví vzhledem k tomu, že již není spojován čistě s náboženskými hnutími. [4] => [5] => Odpůrci obrazů jsou označováni jako ikonoklasté či obrazoborci, zastánci obrazů či jejich ctitelé naproti tomu jako [[ikonodulie|ikonodulové]]. [6] => [7] => == Obrazoborectví v Byzanci == [8] => [9] => === První ikonoklastické období (730–787) === [10] => Někdy mezi roky [[726]] a [[730]] [[byzantská říše|byzantský]] [[císař]] [[Leon III. Syrský|Leon III.]] nařídil odstranění obrazu [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], který zdobil bránu [[konstantinopol]]ského [[palác]]e. Někteří z těch, kteří byli úkolem pověřeni, byli zavražděni skupinou ikonodulů. Dochované prameny poukazují na pravděpodobný motiv, který císaře vedl k vydání tohoto rozkazu – zvrat v bojích s [[muslim]]y a [[sopečná erupce|erupce]] na [[Sopka|vulkanickém]] [[ostrov]]ě [[Santorini|Thera]], v nichž Leon III. spatřoval projev [[Bůh|Božího]] hněvu.Výklad kronikáře [[Theofanés Homologétés|Theofana Homologéta]] ''in'' [[Růžena Dostálová|DOSTÁLOVÁ, Růžena]], ''Byzantská vzdělanost'', Praha, Vyšehrad, 1990. {{ISBN|80-7021-034-6}}. [dále jen Dostálová]. str. 145. [[Leon III. Syrský|Leon III]]. zakázal úctu náboženských obrazů [[edikt]]em roku 730, ten však nepostihoval jiné druhy umění než umění náboženské; nevztahoval se na obraz císařův ani na náboženské symboly (např. [[kříž]]). Uctívání obrazů označil za formu [[Modloslužba|idolatrie]]. Při své aktivitě otázku nekonzultoval s [[církev|církví]] a zřejmě byl velmi překvapen širokou opozicí, s níž se setkal. [11] => [12] => [[Germanos I.]], [[Konstantinopolský patriarchát|konstantinopolský patriarcha]], který se zastával uctívání náboženských obrazů, v návaznosti na edikt buď [[rezignace|rezignoval]], nebo byl sesazen. Na [[západní církev|Západě]] svolal papež [[Řehoř III.]] k vyřešení otázky do Říma dvě [[synod]]y, které odsoudily Leonovo počínání; v reakci na to Leon zabral některá území, která spadala pod papežovu [[jurisdikce|jurisdikci]]. V počátku kontroverze se nejednalo o teologických otázkách, avšak spíše o praktické důsledky. V uctívání obrazů spatřoval císař překročení [[bible|biblického]] přikázání [[Desatero|Desatera]], které se staví proti užití "zpodobení" (tedy obrazů, soch, rytin,..) jako objektu uctívání.{{Citace bible|Ex|20|4-6||}}, {{Citace bible|Dt|5|8-10||}}: „Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství [těch věcí], kteréž jsou na nebi svrchu, ani [těch], kteréž na zemi dole, ani [těch], kteréž jsou u vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, [Bůh] silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne, a činící milosrdenství nad tisíci těch, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.“ [13] => [14] => Leon III. zemřel roku [[741]], ale zákaz ikon [[dogma]]ticky potvrdil jeho syn [[Konstantin V. Kopronymos]] ([[741]]–[[775]]), který svolal roku [[754]] do [[Hieria|Hierie]] tzv. ikonoklastický [[koncil]], jehož se účastnilo asi 330 [[biskup]]ů. Koncil nebyl později církví uznán jako [[ekumenický koncil|ekumenický]], neboť jej nepotvrdil ani [[Druhý nikajský koncil]], ani papež. Koncil však záležitost neukončil, zahájil však období teologických argumentů pro a proti užívání ikon. [15] => [16] => Pevnostmi zastánců obrazů se staly [[klášter]]y, nejdůležitějším protagonistou ikonodulů se stal [[Jan z Damašku|Jan Damašský]], který ve svých dílech poprvé podává ucelenou nauku o uctívání obrazů. Jan Damašský se vyrovnává s biblickým příkazem nezobrazování – ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] byl Bůh neviditelný a nepopsatelný, v [[Nový zákon|Novém zákoně]] se však Bůh zjevil v [[Ježíš Kristus|Ježíši Kristu]], kterého již je možné zobrazit. Vyvrací také názor, že by se při uctívání obrazů Ježíše, [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] nebo [[svatý]]ch jednalo o [[Modloslužba|idolatrii]], neboť křesťané se přece neklaní obrazu, nýbrž vždy se vztahují k tomu, koho obraz zobrazuje – obraz byl pojat jako prostředek, který přibližuje člověka k Bohu.Dostálová. str. 147n. [17] => [18] => V reakci na list [[Theodoros Studijský|Theodora Studijského]], který napsal papeži [[Paschal I.|Paschalovi]] a v němž kritizoval císařovo počínání, Konstantin přistoupil k tažení proti klášterům, během něhož ničil a znehodnocoval [[Relikvie|ostatky]] svatých a konfiskoval klášterní majetek. Konstantinův syn [[Leon IV. Chazar]] ([[775]]–[[780]]) byl v otázce více nakloněn vzájemné dohodě, avšak krátce před smrtí začal vystupovat velmi tvrdě proti ikonodulům a pokoušel se zapudit svou manželku [[Irena (Byzanc)|Irenu Aténskou]]. Mezitím však zemřel a Irena se ujala vlády namísto jeho syna [[Konstantin VI.|Konstantina VI.]] ([[780]]–[[797]]) jako [[regent]]ka. [19] => [20] => Irena svolala nový ekumenický koncil, známý jako [[Druhý nikajský koncil|Druhý nikajský]], který se sešel již roku [[787]] v [[Konstantinopol]]i, avšak jehož jednání bránily vojenské jednotky věrné obrazoboreckým snahám císařů. Koncil se přestěhoval do [[Nikaia|Nikaje]] a zvrátil rozhodnutí předchozích ikonoklastických synod. Usnesení koncilu potvrdil také papež a [[pravoslaví]] považuje tento koncil za poslední z [[Ekumenický koncil|ekumenických koncilů]]. Pro ikonoduly nastala příznivá doba, která trvala až do nástupu císaře [[Leon V. Arménský|Leona V.]] roku [[813]]. [21] => [22] => === Druhé ikonoklastické období (814–842) === [23] => [[Soubor:Clasm Chludov detail 9th century.jpg|náhled|Byzantský ikonoklasmus]] [24] => [[Leon V. Arménský|Leon V.]] (813–[[820]]) zahájil novou fázi pronásledování obrazů. Motivem mu byly opět vojenské neúspěchy vykládané jako projev božího nesouhlasu. Po něm nastoupil na trůn [[Michael II. Amorijský|Michael II.]], který si roku [[824]] stěžuje v listu [[Ludvík I. Pobožný|Ludvíku Pobožnému]] na to, že se v [[kostel]]ích vyskytují obrazy. Michael II. také opět uvedl v platnost závěry ikonoklastického koncilu v Hierii z roku 754. [25] => [26] => Po Michaelu II. se císařem stal jeho syn [[Theofilos]], po jehož smrti jeho manželka [[Theodora II.]] vládla jako regentka za nezletilého syna [[Michael III.|Michaela III.]] Podobně jako před padesáti lety Irena nyní i Theodora roku [[843]] opět povolila uctívání ikon a zvrátila rozhodnutí příslušných koncilů, které se k uctívání obrazů vyjadřovaly. Od této doby také [[Východní křesťanství|východní církev]] slaví první neděli [[půst|postní]] jako svátek triumfu [[ortodoxie]]. [27] => [28] => === Teologická kontroverze ohledně obrazoborectví === [29] => Ikonoklasté odsuzovali zhotovování neživých obrazů (maleb či soch), které měly zobrazovat Ježíše nebo svaté. Jediným skutečným náboženským obrazem pro ně mohl být obraz, který by byl totožný se svým prototypem – to ale zároveň považovali za nemožné. Jedinou povolenou Ježíšovou „ikonou“ pro ně byla [[eucharistie]], v níž je podle křesťanské nauky Ježíš skutečně přítomen. V zobrazování Ježíše spatřovali také obrazoborci zmatení v tom, co se týká Ježíšovy božské a lidské přirozenosti. Užívání obrazů (ikon) pro náboženské potřeby považovali za novotu v církvi a za [[ďábel]]ský vynález, který měl přivést křesťany nazpět k pohanské praxi. [30] => [31] => Hlavním teologickým oponentem obrazoborců byl [[Sýrie|syrský]] [[mnich]] Jan Damašský. Ten tvrdil, že neuctívá [[hmota|hmotu]], avšak „spíše [[stvořitel]]e hmoty“. Zároveň však píše, že „má úctu k hmotě, skrze kterou ke mně přišla [[spása]], naplněná mocí a [[milost (teologie)|milostí]]“. Za takovou hmotu považuje [[inkoust]], jímž byla sepsána [[evangelium|evangelia]] i barvy na obrazech, dřevo kříže a tělo a krev Ježíšovu. [32] => [33] => Ikonodulé tak měli za to, že biblický zákaz zobrazování Boha byl překonán [[vtělení]]m Ježíšovým, jímž se druhá osoba neviditelného Boha stala viditelnou hmotou. Obraz tedy nezpodobuje neviditelného Boha, ale Boha v podobě, v níž na sebe přijal tělo. [[Modla|Modly]] na rozdíl od křesťanských obrazů podle ikonodulů zobrazují osoby bez [[podstata|podstaty]] či skutečnosti, nikoli reálné postavy. Úcta k obrazu byla přirovnávána ke [[starý zákon|starozákonním]] [[oběť|obětem]], které bylo možné přinést [[Hospodin]]u, ale také nebylo přípustné přinášet je cizím božstvům. [34] => [[Soubor:Marian column destroyed, Prague.jpg|náhled|Svržení [[Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)|mariánského sloupu]] na Staroměstském náměstí v Praze (1918)]] [35] => Obrazy také považovali jejich ctitelé za součást ústně předávané [[tradice]] (παράδοσις ''paradosis'' podání, předání). Celý spor se však také výrazně týkal vztahu církve a státu, která v této době v Byzanci byla velmi aktuální – kontroverze byla zároveň zápasem církve o nezávislost ve vlastních záležitostech a v otázkách víry. [36] => [37] => == Obrazoborectví během husitství a protestantské reformace == [38] => [[Soubor:Beeldenstorm (Iconoclastic Fury) in Antwerpen 1566 Frans Hogenberg.jpg|náhled|[[Kalvinisté]] ničí výzdobu chrámu Matky Boží v [[Antverpy|Antverpách]]]] [39] => [[Soubor:Le Sac de Lyon par les Réformés - Vers1565.jpg|náhled|Plenění [[Lyon]]u protestanty]] [40] => Na začátku [[15. století]], zvláště kolem roku [[1420]] zasáhlo obrazoborectví také [[husitství|husitské]] [[Čechy]], kdy husitům padla za oběť při plenění kostelů a klášterů většina starých [[gotika|gotických]] památek. [41] => [42] => Někteří [[Protestantismus|protestantští]] reformátoři povzbuzovali své stoupence k ničení uměleckých děl, neboť je považovali za modly. [[Ulrich Zwingli|Huldrych Zwingli]] a [[Jan Kalvín]] zvolili obrazoborecký přístup při záboru [[Katolicismus|katolických]] kostelů ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]. V [[Německo|Německu]] a v [[Holandsko|Holandsku]] se odmítání katolického kultu obrazů radikalizovalo z protestantské pozice od roku [[1522]] pod vedením [[Andreas Karlstadt|Andrease Karlstadta]], který v nepřítomnosti [[Martin Luther|Martina Luthera]] ve [[Lutherstadt Wittenberg|Wittenbergu]] začal s odstraňováním obrazů svatých. [[Martin Luther]] postupoval mírněji a obrazy později zase připustil, jen pokud však samy nebyly objektem uctívání. Obrazoborecké bouře propukaly postupně i v dalších letech a místech, kam [[kalvinismus]] pronikal – v [[Curych]]u ([[1523]]), [[Kodaň|Kodani]] ([[1530]]), [[Münster]]u ([[1534]]), [[Ženeva|Ženevě]] ([[1535]]), [[Augsburg]]u ([[1537]]) a ve [[Skotsko|Skotsku]] ([[1559]]). Roku [[1562]] byly takto v [[Lyon]]u zničeny kalvinisty ostatky sv. [[Irenej z Lyonu|Ireneje]], který byl pod [[oltář]]em kostela pohřben od roku [[202]]. [43] => [44] => [[Nizozemsko|Nizozemí]] zasáhly obrazoborecké bouře v létě [[1566]], kdy začíná zápas nizozemských provincií o nezávislost na [[španělsko|španělské]] koruně. České země kalvínské obrazoborectví postihlo během vlády „zimního krále“ [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]] ([[1619]]–[[1620]]), kdy byl mj. zničen vzácný gotický mobiliář [[Praha|pražského]] [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|chrámu sv. Víta]]. [[Anglikánství|Anglikánský]] [[biskup]] [[Joseph Hall]] popisuje události v [[Anglie|Anglii]] roku [[1643]], kdy vojsko i občané povzbuzení [[Parlament]]em zničili velké množství uměleckých památek. [45] => [46] => == Obrazoborectví v islámu == [47] => V [[islám]]u platí zákaz figurálního zobrazení, a to zejména v [[mešita|mešitách]]. Tento zákaz je v zásadě totožný jako jedno z přikázání [[Desatero|Desatera]], které Bůh ([[Alláh]]) předal [[Mojžíš]]ovi (Musa) a které platí i pro [[Judaismus|židovství]] a křesťanství. Příležitostně [[muslim]]ské ikonoklastické skupiny ničí posvátné obrazy jiných náboženství; jednou z posledních událostí tohoto druhu je zničení [[freska|fresek]] a monumentálních soch tzv. [[Buddhové z Bámijánu|Bamjánských Buddhů]] v [[afghánistán|afghánské]] [[Bámiján (provincie)|provincii Bamján]] v roce [[2001]] stoupenci [[Tálibán]]u. Bohužel nebyla zcela poslední. Na začátku roku 2015 začala muslimská teroristická organizace "Islámský stát" ničit vzácné starověké památky (především asyrské sochy) ve městě Nimrud poblíž iráckého Mosulu. [48] => [49] => == Odkazy == [50] => [51] => === Reference === [52] => [53] => [54] => === Literatura === [55] => * {{Citace monografie [56] => | příjmení = Herrinová [57] => | jméno = Judith [58] => | odkaz na autora = Judith Herrinová [59] => | spoluautoři = [60] => | rok = 2005 [61] => | titul = Ženy v purpuru [62] => | vydavatel = Mladá fronta [63] => | místo = Praha [64] => | počet stran = 352 [65] => | poznámka = [66] => | isbn = 80-204-1191-7 [67] => }} [68] => * {{Citace monografie [69] => | příjmení = Zástěrová [70] => | jméno = Bohumila [71] => | odkaz na autora = Bohumila Zástěrová [72] => | spoluautoři = a kol. [73] => | rok = 1992 [74] => | titul = Dějiny Byzance [75] => | vydavatel = Academia [76] => | místo = Praha [77] => | počet stran = 529 [78] => | poznámka = [79] => | isbn = 80-200-0454-8 [80] => }} [81] => [82] => === Související články === [83] => * [[Ikona]] [84] => * [[Ikonodulie]] [85] => * [[Byzantská říše]] [86] => [87] => === Externí odkazy === [88] => * {{Commonscat}} [89] => [90] => {{Autoritní data}} [91] => {{Portály|Křesťanství|Byzantská říše}} [92] => [93] => [[Kategorie:Obrazoborectví| ]] [94] => [[Kategorie:Dějiny křesťanství ve starověku]] [95] => [[Kategorie:Náboženství Byzantské říše]] [96] => [[Kategorie:Výtvarné umění]] [97] => [[Kategorie:Vandalismus]] [] => )
good wiki

Obrazoborectví

Obrazoborectví Obrazoborectví či ikonoklasmus (z řeckého εἰκῶν eikón obraz + κλάστειν klastein lámat) označuje původně hnutí, snažící se v náboženství (především v křesťanství) odstranit náboženské obrazy (ikony). V širším smyslu se za obrazoboreckou označuje kultura, která je nepřátelská vůči obrazu (např.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Leon III. Syrský','Martin Luther','780','biskup','741','Leon V. Arménský','Desatero','muslim','775','Modloslužba','Druhý nikajský koncil','Ježíš Kristus'

741

775

780

Biskup

Desatero

Desatero je soubor deseti pravidel, která mají podobu pouček a rad pro řádné chování nebo zachování morálních hodnot ve společnosti.

Modloslužba

Muslim