Array ( [0] => 14672853 [id] => 14672853 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Otroctví [uri] => Otroctví [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Možná hledáte| redirect=Otrok| jiné=[[Votrok]]}} [1] => [[Soubor:Boulanger Gustave Clarence Rudolphe The Slave Market.jpg|Trh s otroky|náhled]] [2] => [[Soubor:Slavezanzibar2.JPG|náhled|Otrok v [[Zanzibar]]u. 'Trest arabského pána za drobný přečin.' cca 1890.]] [3] => '''Otroctví''' je označení pro stav nesvobody, při kterém jsou lidé (otroci) po [[právo|právní]] i faktické stránce obchodovatelným majetkem zbaveným osobní svobody a je využíváno jejich práce; takový [[Sociální řád|společenský řád]] se pak nazývá '''otrokářství'''. V širším slova smyslu se hovoří o otroctví i v případech, kdy je jedna osoba na druhé natolik závislá, že je nucena pro ni proti své vůli pracovat a je tím zbavena osobní svobody, byť se teoreticky nejedná o stav protiprávní nebo právem přímo definovaný. [4] => [5] => [[Neolitická revoluce]] je spjata se vznikem otrokářství. Historicky bylo legálně využívané ve většině zemí světa a bylo považováno za normální (pozitivní) součást života (společenský žebříček a služba bohům).{{Citace elektronického periodika [6] => | příjmení1 = Carter [7] => | jméno1 = Geoff [8] => | titul = Why the Gods created slavery [9] => | periodikum = structuralarchaeology.blogspot.com [10] => | datum_vydání = 2011-04-13 [11] => | url = http://structuralarchaeology.blogspot.com/2011/04/why-did-gods-create-slavery.html [12] => | datum_přístupu = 2022-04-24 [13] => | jazyk = anglicky [14] => }} [[Starověké Řecko]] či [[starověký Řím]] na něm byli existenčně závislé a velkou roli hrálo ještě při produkci americké [[bavlna|bavlny]] v [[19. století]] (práce otroků značně zlevňovala její produkci a zvýhodňovala ji tak na evropských trzích). Dnes je prakticky ve všech zemích světa (včetně [[Česko|České republiky]]) zakázané a zakazuje je a stíhá i [[mezinárodní právo]] (viz [[Úmluva o otroctví]] z roku [[1926]], [[Všeobecná deklarace lidských práv]] z roku [[1950]]). [15] => [16] => Ve slovanských zemích navíc slovo „otrok“ mělo (a někde i dnes má) význam jiný než „sluha“ – nedospělé [[Dítě|děti]] (dítě – „otroče“) jako mladík/syn („otrok“) či dívka/dcerka („otroczyca“).{{Citace elektronického periodika [17] => | příjmení1 = Machek [18] => | jméno1 = Václav [19] => | titul = Naše řeč – Výklady slov [20] => | periodikum = [[Naše řeč]] [21] => | ročník = 35 [22] => | číslo = 7–8 [23] => | datum_vydání = 1951 [24] => | strany = 134–138 [25] => | url = http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4248 [26] => | datum_přístupu = 2022-04-24 [27] => }} Existují náznaky, že se ve [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říši]] vybírala daň z potomků.{{Citace elektronického periodika [28] => | příjmení1 = Houser [29] => | jméno1 = Pavel [30] => | titul = Jak se lišila Velká Morava od přemyslovských Čech? [31] => | periodikum = scienceworld.cz [32] => | datum_vydání = 2013-06-05 [33] => | url = https://www.scienceworld.cz/clovek/jak-se-lisila-velka-morava-od-premyslovskych-cech/ [34] => | datum_přístupu = 2022-04-24 [35] => }} [36] => [37] => Navzdory zákazům je možné se setkat s otroctvím i dnes. I v civilizovaném světě se objevují různé nezákonné případy naplňující širší definici otroctví. Ve faktickém otroctví jsou často drženy ženy, které se staly obětí [[obchod s lidmi|obchodu s bílým masem]] a jsou nuceny k [[prostituce|prostituci]] (prakticky všude po světě, včetně České republiky), ve [[Španělsko|Španělsku]] byla v roce [[2005]] zatčena skupina lidí, která organizovala otrockou práci [[mentální retardace|mentálně postižených]] v [[zemědělství]]. [38] => [39] => S otroctvím se lze setkat i na [[stát]]ní úrovni, definici otroctví jako nesvobodné práce odpovídá práce vězňů v nápravných institucích států. Nucená práce vězňů se v Evropě využívala od začátku 16. století.{{Citace monografie | příjmení = Bauman | jméno = Zygmunt | odkaz na autora = Zygmunt Bauman | titul = Globalizace:Důsledky pro člověka | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1999 | isbn = 80-204-0817-7 | kapitola = | strany = 129–130}} Nacistické [[Nacistické Německo|Německo]] nutilo obyvatelstvo [[vojenská okupace|okupovaných zemí]] vykonávat [[Nucená práce|nucené práce]] ve svém válečném průmyslu. Obrovského rozsahu dosáhl systém [[Gulag|pracovních táborů]] v [[Sovětský svaz|SSSR]]. Sovětský vzor následoval i [[komunistický režim v Československu]], který rovněž vytvořil síť [[Tábor nucené práce|táborů nucené práce]]. Prací vězňů získávají nezanedbatelné prostředky [[firma|firmy]] vlastnící nápravná zařízení ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]],{{Citace elektronického periodika | příjmení = Pelaez | jméno = Vicky | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = The prison industry in the United States: big business or a new form of slavery? | periodikum = Global Research | odkaz na periodikum = | datum vydání = 2008-03-10 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2009-01-31 | ročník = | číslo = | strany = | url = http://globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=8289 | issn =}} převzato z El Diario-La Prensa, New York v západních zemích jsou za využívání nucené práce vězňů kritizovány [[Čína|Čínská lidová republika]]{{Citace elektronického periodika |titul=Nadace výzkum Laogai |url=http://www.laogai.org/news/index.php |datum přístupu=24-05-2009 |url archivu=https://web.archive.org/web/20080514022935/http://www.laogai.org/news/index.php |datum archivace=14-05-2008 |nedostupné=ano }} a [[Severní Korea]]{{Citace elektronického periodika | příjmení = | jméno = | autor = Roman Gazdík | odkaz na autora = | titul = KLDR zneužívá děti k těžké práci, tvrdí uprchlíci [40] => | periodikum = Aktuálně.cz [41] => | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz [42] => | vydavatel = Economia [43] => | odkaz na vydavatele = Economia [44] => | datum vydání = 2009-02-02 | datum aktualizace = | datum přístupu = | url = http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=628562 | issn =}} Podle tiskové zprávy ČTKtisková zpráva ČTK ze dne 6.6.2006 je v pracovních táborech pro politické vězně v KLDR drženo na 150 tisíc lidí. Podle odhadu ministerstva zahraničí Spojených států Severní Korea drží v táborech 150–200 tisíc vězňů. Severokorejští vězňové jsou zbaveni základních práv a nuceni každý den tvrdě pracovat zejména v uhelných dolech, při těžbě dřeva a na polích. [45] => [46] => V africkém státě [[Niger]] bylo otroctví postaveno mimo zákon teprve v roce [[2004]], některé humanitární organizace ale odhadují, že v otroctví stále žije až 8 % obyvatel Nigeru.{{Citace elektronického periodika [47] => | příjmení = [48] => | jméno = [49] => | autor = Hilary Andersson [50] => | odkaz na autora = [51] => | spoluautoři = [52] => | titul = V Nigeru se do otroctví někteří lidé přímo rodí [53] => | periodikum = Econnect [54] => | odkaz na periodikum = [55] => | url = http://econnect.ecn.cz/txt_zpr_full.stm?x=222989 [56] => | datum vydání = 14. 2. 2005 [57] => | ročník = [58] => | číslo = [59] => | strany = [60] => | issn = [61] => | datum přístupu = [62] => | datum aktualizace = [63] => }} Otroctví přetrvává i ve státech [[Mauritánie]], [[Mali]] a [[Súdán]]. Všechny tyto státy se nacházejí na pomezí arabské a černé (subsaharské) Afriky. Otroci jsou příslušníci různých černošských etnik, kteří žijí v otroctví již po celé generace a přijali identitu svých pánů (např. poarabštělí [[Haratínové]] černé pleti). Majiteli černých otroků jsou [[Kočovnictví|nomádské]] kmeny žijící na [[Sahara|Sahaře]] a v oblasti [[Sahel]]u – [[Arabové]] (bílí [[Maurové]] v Mauritánii nebo [[Baggarové|baggarské]] kmeny v Súdánu), berberští [[Tuaregové]] a [[Fulbové]].{{Citace elektronického periodika | příjmení = | jméno = | autor = | odkaz na autora = | spoluautoři = | titul = Otroci jsou v Mauritánii veřejným tajemstvím | periodikum = cestování.tiscali.cz | odkaz na periodikum = | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = | ročník = | číslo = | strany = | url = http://www.tiscali.cz/trav/trav_center_050119.814485.html | issn = | url archivu = https://web.archive.org/web/20070623081143/http://www.tiscali.cz/trav/trav_center_050119.814485.html | datum archivace = 2007-06-23 | nedostupné = ano }} [64] => [65] => Otrokářství je často vnímáno pouze jako jeden z typů společenského systému. Ovšem ze sociopsychologického pohledu představuje extrémní způsob stratifikace (rozvrstvení) společnosti, který otevírá závažné etické otázky z hlediska otrokáře, které jsou aktuální, pokud tento vyznává nějaký hodnotový systém (náboženský). Zatímco dnes panuje obecná shoda ohledně etiky otrokářství, případy totalitních režimů zejména z 20. století ukazují, že psychologie lidského jedince patrně neprošla nějakým zásadním vývojem a určité státní formy otrokářství (ve smyslu zbavení lidských práv určitých sociálních skupin) jsou i v současné době možné, ačkoliv je naděje, že nejsou dlouhodobě stabilní.{{Doplňte zdroj}} [66] => [67] => == Historické podoby otrokářství == [68] => [[Soubor:Geromeslavemarket.jpg|náhled|upright|[[Jean-Léon Gérôme]]: Trh s otroky, cca 1866]] [69] => [[Soubor:Jean Leon Gerome Selling Slaves in Rome.jpg|náhled|upright|Jean-Léon Gérôme: Otrokyně na prodej]] [70] => [[Neolitická revoluce]] souvisí se zavedením otrokářství, protože předchozí [[lovci a sběrači]] byli společností rovnostářskou, která byla většinou [[polygamie|polygamní]],{{Citace elektronického periodika [71] => | příjmení1 = Santa Maria [72] => | jméno1 = Cara [73] => | titul = Is Monogamy Natural? [74] => | periodikum = [[HuffPost]] [75] => | datum_vydání = 2011-11-10 [76] => | url = https://www.huffpost.com/entry/is-monogamy-natural_n_1087009 [77] => | datum_přístupu = 2022-04-24 [78] => | jazyk = abglicky [79] => }} neznaje [[otcovství]],{{Citace elektronického periodika [80] => | příjmení1 = Kraemer [81] => | jméno1 = Sebastian [82] => | titul = The Origins of Fatherhood: An Ancient Family Process [83] => | periodikum = Family Process [84] => | ročník = 30 [85] => | číslo = 4 [86] => | datum_vydání = 1991-12 [87] => | strany = 377–392 [88] => | url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1545-5300.1991.00377.x [89] => | jazyk = anglicky [90] => | doi = 10.1111/j.1545-5300.1991.00377.x [91] => }} majetek{{Citace elektronického periodika [92] => | příjmení1 = Bowles [93] => | jméno1 = Samuel [94] => | příjmení2 = Choi [95] => | jméno2 = Jung-Kyoo [96] => | titul = Coevolution of farming and private property during the early Holocene [97] => | periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences [98] => | ročník = 110 [99] => | číslo = 22 [100] => | datum_vydání = 2013-05-28 [101] => | strany = 8830–8835 [102] => | url = https://www.pnas.org/doi/pdf/10.1073/pnas.1212149110 [103] => | jazyk = anglicky [104] => | doi = 10.1073/pnas.1212149110 [105] => }} či války.{{Citace elektronického periodika [106] => | příjmení1 = Haas [107] => | jméno1 = Jonathan [108] => | příjmení2 = Piscitelli [109] => | jméno2 = Matthew [110] => | titul = The Prehistory of Warfare [111] => | periodikum = War, Peace, and Human Nature [112] => | datum_vydání = 2013-04-12 [113] => | strany = 168–190 [114] => | url = https://www.academia.edu/2968441/The_Prehistory_of_Warfare_Misled_by_Ethnography [115] => | jazyk = anglicky [116] => | doi = 10.1093/ACPROF:OSO/9780199858996.003.0010 [117] => }} [118] => [119] => === Otroctví ve starověku === [120] => Otroctví bylo ve [[starověk]]u velmi rozšířené, zmiňováno bylo již v nejstarších literárních památkách jako je [[Chammurapiho zákoník]]. V [[Mezopotámie|Mezopotámii]] bylo postavení otroka buď jako věci (celkem luxusní a méně časté) či otroka, který splácel svůj [[dluh]] (častější varianta), ale nemohl býti prodán.http://www.pearsonhighered.com/assets/hip/us/hip_us_pearsonhighered/samplechapter/0205803504.pdf{{Nedostupný zdroj}} – The Birth of Civilization V Egyptě se rozmáhá během [[Střední říše]] a otroci jsou také značkováni pro případ útěku. [121] => [122] => === Otroctví ve starověkém Římě === [123] => Ve [[Starověký Řím|starověkém Římě]] mělo otroctví nejprve patriarchální povahu. Spolu s rozvojem státu však došlo i ke změně chápání postavení otroka z neplnoprávného člověka na živou věc. Postavení otroka [[římské právo]] definovalo zásadou ''servus nullum caput habet'' (otrok nemá žádnou „hlavu“, nemá [[právní osobnost]]) ze které však v různých konkrétních případech slevováno. Postupem času se v Římě zvyšoval počet státních i soukromých otroků, kteří se otroky stávali jako potomci otroků, váleční zajatci či z jiného důvodu (zotročení pro nevděk, zotročení pro dluhy, podvodný prodej svobodného občana do otroctví, kterého se prodávaný dobrovolně účastnil atd.). Ačkoliv nesměl být svobodný člověk bezdůvodně zotročen, tak k takovým porušením práva v určitých fázích dějin Římské říše často docházelo. [124] => [125] => Z otroctví mohl být člověk [[propuštěnec|propuštěn]], ve výjimečných případech dokonce pojil zákon propuštění z otroctví s vykonáním nějakého skutku či dlouhodobější jednání (např. záchrana života císaři či pracování určitý počet let v nějakém povolání). Počátkem císařství bylo propouštění otroků natolik rozšířené, že byly vydány zákony (Lex Fufia Caninia a Lex Aelia Sentia), které propouštění omezovaly. V poslední fázi dějin Římské říše často docházelo ke splývání postavení [[kolón]]ů a otroků a pod vlivem křesťanství i ke změně chápání osoby otroka. V mnoha oblastech přešel otrokářský systém plynule do systému [[feudalismus|feudálního]]. [126] => [127] => === Otroctví ve starověkém Izraeli === [128] => Otroctví ve starověkém [[Izrael]]i se odlišovalo od institutu otroctví v jiných starověkých společnostech. Tato skutečnost vyplývala z toho, že náboženství starého Izraele vytvořilo také na svou dobu ojedinělé [[etika|etické učení]] a [[právo|právní systém]], v nichž byly silné důrazy na sociální cítění. [129] => [130] => V židovském právu zůstával otrok lidskou bytostí a byl subjektem práva, tj. byl nositelem práv. [[Mojžíš]]ův [[tóra|zákon]] chránil otroka proti svévolnému mrzačení a stíhal jeho usmrcení otrokovým pánem. Pokud pán poškodil zrak nebo chrup otroka, byl povinen ho jako kompenzaci propustit ([[Exodus|Ex]] 21,26-27). Otrokův život byl chráněn jako život kteréhokoli jiného člověka. [[Deuteronomium]] (23,15-16) dokonce zaručuje uprchlým otrokům azyl a zakazuje jejich vydání jejich pánům. Toto ustanovení ostře kontrastuje s tím, co je známo z jakéhokoli starověkého právního systému a zejména z [[římské právo|práva římského]]. Ve prospěch izraelských otroků existovala ustanovení o sobotním odpočinku ([[Exodus|Ex]] 20,10), ustanovení o účasti na slavení [[pesach]]u ([[Exodus|Ex]] 12,44), svátků týdnů ([[Deuteronomium|Dt]] 16,11), ustanovení časově omezující otroctví otroků izraelského původu ([[Exodus|Ex]] 21,2; [[Deuteronomium|Dt]] 15,12) a chránící zájmy otrokyň prodaných za družky svých pánů ([[Exodus|Ex]] 21,7-11). [131] => [132] => === Arabský obchod s otroky === [133] => {{Viz též|Arabský obchod s otroky}} [134] => [[Soubor:Slaves Zadib Yemen 13th century BNF Paris.jpg|náhled|upright|Obchod s otroky ve 13. století v [[Jemen]]u. Jemen od otroctví oficiálně upustil v roce 1962."[http://www.thedailystar.net/2004/07/27/d40727150297.htm Slaves in Saudi]". Naeem Mohaiemen. [[The Daily Star (Bangladesh)|The Daily Star]]. July 27, 2004.]] [135] => Třetina populace raných [[islám]]ských států západního Súdánu (dnešní [[Západní Afrika]]) jako [[Ghanská říše|Ghana]] (750–1076), [[Říše Mali|Mali]] (1235–1645), [[Říše Bamana|Segou]] (1712–1861) a [[Songhajská říše|Songhaj]] (1275–1591) byla zotročena. [136] => [137] => Otroci byli zakoupeni nebo odchyceni na hranicích [[Islámský svět|islámského světa]] a poté importováni do hlavních center, kde probíhaly trhy s otroky, odkud byli ve velkém distribuováni.{{Citace elektronické monografie |url=http://www.britannica.com/blackhistory/article-24159 |titul=Encyclopædia Britannica |url archivu=https://web.archive.org/web/20141014220905/http://www.britannica.com/blackhistory/article-24159 |datum archivace=2014-10-14 |datum přístupu=2016-02-10 |nedostupné=ne }}[http://www.jewishencyclopedia.com/view.jsp?artid=849&letter=S slave-trade]. JewishEncyclopedia. com{{Citace elektronické monografie |url=http://voi.org/books/mssmi/ |titul=Muslim Slave System in Medieval India |url archivu=https://web.archive.org/web/20120813083432/http://voi.org/books/mssmi/ |datum archivace=2012-08-13 |jméno=K. S. |příjmení=Lal |vydavatel=Aditya Prakashan |místo=New Delhi |datum přístupu=2016-02-10 |nedostupné=ano }} V 9. a 10. století černí otroci mohli představovat alespoň polovinu z celkového počtu obyvatel dolního [[Irák]]u. Ve stejné době mnoho otroků v regionu také pocházelo ze [[Střední Asie]] a [[Kavkaz]]u a mnoho otroků bylo také pořízeno za válek s křesťanskými národy [[středověk|středověké Evropy]]. [138] => [139] => === Otroctví v Evropě === [140] => {{Pahýl část}} [141] => [142] => Český historik [[Josef Žemlička]] ve své knize ''Čechy v době knížecí'' píše: ''„Obchod s otroky v Evropě provozovali po celý raný a z části vrcholný středověk většinou židé. V té době Praha patřila k hlavním evropským překladištím otroků. Od západních i východních Slovanů mířily otrocké transporty na trhy většinou v orientu. Židovští obchodníci také dopravovali kolem 12. stol. na uherské trhy jak cizí zajatce, tak i část zotročeného domácího lidu.“ [143] => [144] => V dobách [[kolonialismus|kolonialismu]] Evropané využívali otroky ve svých koloniích. Například cukrová třtina se přepočítávala na životy otroků.{{Citace elektronického periodika [145] => | příjmení1 = Pigula [146] => | jméno1 = Topi [147] => | titul = Cukr s hořkou příchutí: Každé dvě tuny cukrové třtiny stály život jednoho otroka [148] => | periodikum = National Geographic Česko [149] => | datum_vydání = 2022-04-14 [150] => | url = https://www.national-geographic.cz/clanky/cukr-s-horkou-prichuti-kazde-dve-tuny-cukrove-trtiny-staly-zivot-jednoho-otroka.html [151] => | datum_přístupu = 2022-04-24 [152] => }}. [153] => [154] => Nicméně již v roce 1807 deklarovala Velká Británie za nelegální veškerý obchod s otroky, o rok později zákaz následovali Dánové, Švédové, a dovoz otroků z Afriky zakázaly také Spojené státy. V roce 1823 obchod s otroky ukončili Portugalci. Nizozemci, jejichž námořní kapitáni měli na transatlantickém obchodu s otroky lví podíl, jej zákonem zakázali až v roce 1863. [155] => [156] => === Otroctví v Africe === [157] => [[Soubor:Slavecontract doc.jpg|náhled|220px|Smlouva o koupi osmnáctiletého otroka ([[Lima]], [[13. říjen|13. 10.]] [[1794]])]] [158] => [159] => Atlantický obchod s otroky začal v roce [[1441]], když [[Portugalsko|portugalský]] kapitán [[Antam Gonçalvez]] na západním pobřeží [[Sahara|Sahary]] získal dva černé otroky, muže a ženu, a dodal je [[Jindřich Mořeplavec|Jindřichu Mořeplavci]], za což byl povýšen do rytířského stavu. O čtyři roky později Portugalci postavili pevnost na ostrově Arguin při pobřeží dnešní [[Mauritánie|Mauretánie]]. [160] => [161] => Obchod s otroky vzkvétal od poloviny 14. století, především v návaznosti na pěstování [[cukrová třtina|cukrové třtiny]], které se postupně rozšiřovalo v oblasti Středomoří (Evropané se z ní naučili vyrábět cukr od [[Arabové|Arabů]] v průběhu [[Křížové výpravy|Křížových výprav]]). Kromě zisku otroků ovšem Portugalci chtěli získat i přístup na trh se [[zlato|zlatem]]. V roce [[1415]] nedokázali udržet marockou [[Ceuta|Ceutu]], což mělo na jejich podíl v obchodě s touto komoditou nemalý vliv. Arguin tak měl sloužit jako obchodní místo pro karavany se zlatem mířící jinak do Maroka. [162] => [163] => Otrokářství bylo ovšem běžné i v samotných afrických společnostech, které v řídce osídlených oblastech trpěly nedostatkem pracovní síly. Portugalci tak od počátku získali řadu obchodních partnerů, kteří byli do obchodu s otroky zapojení již dříve – například [[Maurové]] či království [[Wolofové|Wolofů]] (tamní král neváhal Maurům a později i Portugalcům prodat i své poddané výměnou za koně a jiné zboží. Za devět až čtrnáct otroků získal král jednoho koně, pomocí nichž pořádal razie na další otroky a žil tak z obchodu s nimi). Řada kmenů ovšem se do tohoto obchodu odmítala zapojit (do konce 17. století se mu vyhýbal lid Jola, nikdy se jej nezúčastnil lid Baga (dnešní [[Guinea]]) či Kru (dnešní [[Libérie]])). Navíc příslušníci těchto kmenů kladli v otroctví velký odpor a snažili se zabít své pány či sami sebe, což nakonec Evropany zcela odradilo od jejich zotročování. [164] => [165] => V roce [[1482]] Portugalci založili pevnost [[Elmína|Elmínu]] na [[Ghana|Zlatém pobřeží]], čímž obešli transsaharský obchod a získali přístup přímo ke zdroji zlata. V roce [[1506]] již tvořily příjmy z obchodu se zlatem čtvrtinu příjmů portugalské koruny a teprve po roce [[1700]] jej ve výnosnosti vystřídali otroci. Od [[Akanové|Akanů]] na Zlatém pobřeží bylo zlato kupováno za otroky dovážené z jiných částí Afriky. Koně v místních podmínkách totiž neměli dlouhou životnost a dřívější dodávky palných zbraní zakázal papež v obavě, že by se mohly dostat do rukou muslimů. Otroky sem Portugalci dováželi především z Beninu, který mohl po územních expanzích prodávat zajatce. Ve strachu ze ztráty pracovní síly ovšem místní vládce v roce [[1516]] vývoz otroků zakázal. Portugalci tak Akanům dodávali otroky z delty [[Niger (řeka)|Nigeru]] a [[Ibové|Iby]] žijící dále na východ. [166] => [[Soubor:The inspection and sale of a slave.jpg|náhled|260px|Afričané se aktivně podíleli na obchodu s otroky]] [167] => [[Soubor:Navio negreiro - Rugendas 1830.jpg|náhled|260px|V podpalubí otrokářské lodi plující do Brazílie]] [168] => [169] => V roce [[1500]] začali Portugalci na ostrově [[Svatý Tomáš a Princův ostrov|Svatý Tomáš]] pěstovat cukrovou třtinu. Pracovní sílu získávali v nedalekém Kongu. Konžský král [[Afonso Mbemba Nzinga]] nastoupil na trůn v roce [[1506]]. Od Portugalců přijal písmo, některé technologie a pravidelně s nimi obchodoval; byl křesťanem stejně jako jeho otec. Pro značný úpadek a vylidnění, které byly spojeny s obchodem s otroky – obyvatelé Konga se zotročovali navzájem v touze po portugalském zboží, v roce [[1526]] Portugalci z Konga odváželi dva až tři tisíce otroků ročně – Afonso ovšem obchod omezil. Přesto se toto království nadále rozmohlo a přetrvalo až do poloviny 17. století. Portugalci následně založili významné středisko obchodu s otroky v [[Luanda|Luandě]] (roku [[1576]]). Otroky odtud vozili do Portugalska, na [[Madeira (souostroví)|Madeiru]], Svatý Tomáš a od roku [[1532]] též do [[Amerika|Ameriky]], jejíž domorodé obyvatelstvo bylo decimováno epidemiemi evropského původu. Od roku [[1540]] se cukrová třtina pěstovala i v [[Brazílie|Brazílii]]. Zejména kvůli své vyšší imunitě se afričtí otroci v Americe osvědčili a na konci 16. století tam již mířilo 80% afrického vývozu otroků. [170] => [171] => Výsadní pozici Portugalců zničili [[Nizozemsko|Nizozemci]], kteří se nejprve zmocnili severní Brazílie (roku [[1630]]), Elmíny ([[1637]]) a přechodně i Luandy ([[1641]]). Za velice nízké ceny pak otroky vyváželi hlavně do střední Ameriky. Jejich pozice posléze převzali [[Spojené království|Britové]] a [[Francie|Francouzi]] prostřednictvím společností se zvláštními privilegii (např. ''Royal African Company'' v roce [[1672]]), které v 18. století vystřídali soukromí obchodníci s otroky – jejich společnosti sídlili hlavně v [[Liverpool]]u a [[Nantes]]. Například na někdejší francouzskou kolonii [[Haiti]] byl dovezen necelý milion Afričanů (ti zde v roce [[1791]] uskutečnili úspěšnou vzpouru). [172] => [173] => Nebyli to jen Evropané. Podle střízlivých odhadů arabští otrokáři v osmnáctém a devatenáctém století odvlekli z Afriky deset až osmnáct milionů lidí. Arabští otrokáři jsou aktivní dodnes. [174] => [175] => Otrokářství mělo jednoznačně záporné dopady na růst počtu obyvatel v některých částech Afriky, například v [[Angola|Angole]]. V jiných částech Afriky jsou však reálné dopady přítomnosti Evropanů sporné. Je nutno vzít v potaz, že ve stejné době Evropané do Afriky zavlekli některé nemoci, jichž byla území na jih od Sahary dříve ušetřena pro svou izolaci, na druhou stranu sem Evropané přinesli vysokokalorické plodiny z Ameriky – [[Maniok jedlý|manihot]] (kasava) a [[kukuřice setá|kukuřice]]. Demografické dopady těchto změn byly jistě také významné. [176] => [177] => {| class="wikitable" [178] => |+ Vývoj transatlantického obchodu s otroky [179] => !Období [180] => !Počet přepravených otroků [181] => |- [182] => |1450–1600 [183] => |align="center" |367 000 [184] => |- [185] => |1601–1700 [186] => |ALIGN=center | 1 868 000 [187] => |- [188] => |1701–1800 [189] => |align="center" |6 133 000 [190] => |- [191] => |1801–1900 [192] => |ALIGN=center |3 330 000 [193] => |} [194] => [195] => === Otroctví v Jižní Americe === [196] => Otroctví v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]] má svůj počátek v době kolonizace. S otroctvím samotným začal [[Francisco Pizarro]], když pro něho odmítli pracovat místní [[Incká říše|Inkové]], ve značné míře na něm byli závislí i Portugalci. [197] => [198] => Otrokářství v podobě využívání místních lidí bylo u [[Španělé|Španělů]] spíše výjimkou než pravidlem, rozšířenější byl dovoz černých otroků z [[Afrika|Afriky]]. [[Portugalci]] zpočátku využívali jihoamerické indiány častěji a zpočátku podnikali rozsáhlé otrokářské výpravy i do španělských držav a na území [[Jezuitská redukce|jezuitských redukcí]]. Tuto praxi ukončily až drtivé porážky, které jim v bitvách [[bitva u Caazapá Guazú|u Caazapá Guazú]] ([[1639]]) a [[bitva na řece Mbororé|na řece Mbororé]] ([[1641]]) připravily [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] vyzbrojené a vedené indiánské milice.Karol Dučák: ''[http://cirkev.wordpress.com/2012/07/31/neporazitelna-armada-jezuitskeho-statu/ Neporazitelná armáda jezuitského štátu]'' [199] => [200] => [[Soubor:Isabel, Princess Imperial of Brazil.jpg|náhled|[[Isabela Brazilská|Regentka Isabela]], která zrušila otroctví v Brazílii]] [201] => [202] => Konec otroctví v [[Brazílie|Brazílii]] přišel [[13. květen|13. května]] [[1888]], kdy podpisem princezny-regentky [[Isabela Brazilská|Isabely]] vstoupil v platnost tzv. [[Zlatý zákon]], který je zrušil. Zákon ve svých důsledcích vedl k pádu monarchie, kterou svrhl o rok později puč zorganizovaný rozzuřenými plantážníky, kteří se přidali k republikánům. Obnovit otroctví se jim už ale po vyhlášení republiky nepovedlo. [203] => [204] => === Otroctví v Asii === [205] => [[Megasthenés]] ve svém díle [[Indika]] otroky mezi sedmi popisovanými skupinami obyvatelstva nezmiňuje.[http://cw.routledge.com/textbooks/9780415485432/3.asp Castes or Classes? Megasthenes‘ Depiction of India’s Society] Pravděpodobně první známý případ, kdy se vladař zajímal o postavení otroků, pochází z [[Maurjovská říše|Maurjovské říše]] za vlády [[Ašóka|Ašóky]] (304–232 př. n. l.).{{Doplňte zdroj}} [206] => {{Pahýl část}} [207] => [208] => === Otroctví v Osmanské říši === [209] => [[Soubor:Captain walter croker horror stricken at algiers 1815.jpg|náhled|240px|Britští důstojníci jsou svědky utrpení křesťanských otroků v Alžíru, 1815]] [210] => [211] => Tataři z [[Krymský chanát|Krymského chanátu]] a [[Nogajci]], kterým vládli krymští chánové, potomci [[Čingischán]]a a od 15. století vazalové osmanského sultána, podnikali téměř každý rok loupeživé vpády, při kterých byla vylidněna prakticky celá jižní a východní Ukrajina.Brian L. Davies (2014). ''[https://books.google.com/books?id=i5-CAgAAQBAJ&pg=PA17 Warfare, State and Society on the Black Sea Steppe]''. s. 15–26. Routledge. Někteří historici odhadují, že při nájezdech obávané krymskotatarské jízdy tzv. sklízení stepí, mezi 15. a 18. století, bylo odvlečeno a prodáno do otroctví v [[Osmanská říše|Osmanské říši]] až 3 miliony lidí, především Ukrajinců, ale také Rusů, Bělorusů a Poláků. V roce 1571 byla krymskými Tatary vypálena dokonce i [[Moskva]] a mnoho tisíc obyvatel odvlečeno do otroctví. V roce 1663 podnikli krymští Tataři společně s Turky sérii krutých vpádů na Moravu, při kterých bylo uneseno do otroctví na 12 000 lidí, především mladých dívek a dětí.{{Citace elektronického periodika |titul=Lánové rejstříky (1656–1711) |url=http://www.ilcik.cz/dubnany/dejiny/od_1656.html |datum přístupu=20-06-2007 |url archivu=https://web.archive.org/web/20120312041124/http://ilcik.cz/dubnany/dejiny/od_1656.html |datum archivace=12-03-2012 |nedostupné=ano }} „''Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien,''“ píše očitý svědek evangelický farář Štefan Pilárik o ženách, které Tataři odvlekli.[http://zlatyfond.sme.sk/dielo/912/Pilarik_Turcico-Tartarica-crudelitas-Turecko-tatarska-ukrutnost/2 Štefan Pilárik: Turcico-Tartarica crudelitas (Turecko-tatárska ukrutnosť)] Otrokářské nájezdy Tatarů ukončila až ruská carevna [[Kateřina II. Veliká|Kateřina Veliká]] ovládnutím Krymského chanátu roku 1783. [212] => [213] => Při nájezdech berberských (barbarských) [[pirát]]ů ze Severní Afriky bylo odvlečeno do otroctví přes 1 milion Evropanů. Zlatý věk severoafrických pirátů nastal v 16. a 17. století, kdy spojili své síly s Osmanskými Turky a řádili až u pobřeží Irska a [[Island]]u. Do čela severoafrických pirátů se počátkem 16. století postavil obávaný turecký pirát [[Chajruddín Barbarossa]]. V roce 1571 byla spojená turecko-alžírská flotila poražena Svatou Ligou v krvavé [[Bitva u Lepanta|bitvě u Lepanta]], ale během několika let získali piráti svojí převahu ve [[Středomoří]] zpět. Pobřeží Itálie, Španělska a středomořských ostrovů bylo prakticky vylidněno, obyvatelé byli odvlečeni do otroctví nebo uprchli do hor, do otroctví byl unesen i mladý [[Miguel de Cervantes y Saavedra|Miguel de Cervantes]] a několik let žil jako otrok v [[Alžír]]u, než byl vykoupen svou rodinou. Definitivní konec pirátství v Severní Africe nastal až roku 1830 po dobytí Alžíru francouzskou armádou. [214] => [215] => === Sovětský Gulag === [216] => {{Viz též|Gulag}} [217] => Gulag byl sítí [[Sovětský svaz|sovětských]] pracovních táborů, do kterých byli umísťováni politicky nespolehliví jedinci a skupiny. Vězni pracovali v nuzných podmínkách často nedostatečně vybavení. Za práci dostávali pouze jídlo. Počet obětí Gulagu se odhaduje na více než 8 milionů lidí – Solženicin uvádí počty násobně větší. [218] => [219] => == Otroctví na českém území == [220] => [[Soubor:Gniezno Boleslaus II.jpg|náhled|vlevo|300px|Sv. Vojtěch na dvoře knížete Boleslava II. vystupuje proti židovským obchodníkům s otroky ''(detail z vrat v katedrále v Hnězdně)'']] [221] => Slovanské slovo „otrok“ původně značilo člověka, který neměl právo účastnit se „roku“ – tj. sněmu, ať už pro nízký věk, nebo z jiných příčin. Dodnes v některých jazycích slovo „otrok“ znamená prostě „dítě“. V 2. polovině 10. století byla [[Praha]] jedním z velkých center obchodu s otroky,http://www.navychod.cz/articles.php?id=308169d4-cb04-11df-b866-00304832e85e – Sakaliba aneb Slovanští otroci v muslimském prostředí raného středověku. {{Wayback|url=http://www.navychod.cz/articles.php?id=308169d4-cb04-11df-b866-00304832e85e|date=20130118064458}} existují ovšem i doklady, že otroctví existovalo i v rámci [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] (nálezy okovů, arabské zprávy o trhu Moravanů). Příčinou je, že po obsazení Karpatské kotliny [[Maďaři|Maďary]] na počátku [[10. století]] došlo k přesunu mezinárodní obchodní cesty, která spojovala [[Córdobský chalífát]] s [[Kyjev]]em a dále s [[Chazarská říše|chazarskými]] trhy na [[Volha|Volze]], na sever – vedla tak nyní přes [[Praha|Prahu]] a [[Krakov]]. Pražský trh se tak dostal do velmi výhodného postavení a [[Boleslav I.]] tuto situaci využil ještě dále k východní expanzi podél této obchodní cesty, což mu zajistilo zvýšenou kontrolu nad proudícím zbožím a zároveň umožnilo získat pohanské otroky k vlastnímu prodeji. Hlavním zdrojem příjmů [[Přemyslovci|Přemyslovců]] byl v tomto období právě obchod s otroky (např. tzv. „''daň z míru''“, vybraná od svobodných domácích obyvatel za rok odpovídala ceně asi 90 otroků{{Citace monografie|příjmení=Třeštík|jméno=Dušan|příjmení2=|jméno2=|titul=Přemyslovský stát kolem roku 1000|vydání=|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2000|počet stran=|kapitola=Veliké město Slovanů jménem Praha. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století|strany=49–65|isbn=}}). Kolaps této politiky nadešel až ve chvíli, kdy nové zdroje pro „lov“ pohanských otroků nebyly k dispozici, východní oblasti přemyslovského státu připadly křesťanským státům (Kyjevské Rusi a Krakovsko Polsku). V té době se objevila snaha prodávat do muslimských zemí (často prostřednictvím židovských obchodníků) jako otroky i křesťany, což církev rozhodně nevítala – vyvolalo to spor o mezi [[Slavníkovci|Slavníkovcem]] [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěchem]] a [[Boleslav II.|Boleslavem II.]] Vojtěch totiž proti prodeji křesťanských otroků jinověrcům protestoval, což se u panovníka a elitních vrstev nesetkalo s pochopením. V době nemoci knížete Boleslava II. pak jeho družina rod Slavníkovců vyvraždila.{{Citace elektronického periodika [222] => | příjmení1 = Houser [223] => | jméno1 = Pavel [224] => | titul = Počátky českého státu: obchod s otroky? [225] => | periodikum = scienceworld.cz [226] => | datum_vydání = 2012-10-12 [227] => | url = https://www.scienceworld.cz/clovek/pocatky-ceskeho-statu-obchod-s-otroky-820/ [228] => | datum_přístupu = 2022-04-24 [229] => }}{{Citace monografie|příjmení=Sláma|jméno=Jiří|příjmení2=|jméno2=|titul=Přemyslovský stát kolem roku 1000|vydání=|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2000|počet stran=|kapitola=Ekonomické proměny v přemyslovském státě za panování nástupců Boleslava II.|strany=262|isbn=}} [230] => [231] => Existence otroctví, byť ne jako hybné síly ekonomiky raně středověkého státu, je doložena v písemných pramenech až do 12. století. Není zcela jasné, jak byl institut otroctví v českém státě právně ošetřen a tudíž ani není známo datum jeho legislativního zrušení v Českých zemích. [232] => [233] => === Komunistické otrokářství v Československu === [234] => {{Viz též|Tábor nucené práce}} [235] => Komunistické vedení Československa v počátcích své vlády zřídilo instituce a organizace, v nichž využívalo své politické odpůrce k fakticky otrocké práci – šlo například o [[Tábor nucené práce|Tábory nucené práce]] (1948–1954) a [[Pomocný technický prapor|Pomocné technické prapory]] (1950–1954), jakož i některá oddělení ve [[věznice|věznicích]]. Těmito zařízeními prošly řádově desetitisíce [[politický vězeň|politických vězňů]] a „politicky nespolehlivých“ občanů (např. [[kněz|kněží]], [[kulak]]ů, členů nekomunistických stran, [[Šlechta|šlechticů]], hrdinů „západního [[Československý odboj (1939–1945)|odboje]]“ a dalších lidí s (předpokládaným) „nepřátelským poměrem k socialistickému zřízení“).{{Citace elektronického periodika [236] => | příjmení = [237] => | jméno = [238] => | autor = Tomáš Bursík [239] => | odkaz na autora = [240] => | spoluautoři = [241] => | titul = Otroci jsou v Mauritánii veřejným tajemstvím [242] => | periodikum = A2 [243] => | odkaz na periodikum = [244] => | url = http://www.tydenika2.cz/archiv/2006/50/svet-za-mrizemi [245] => | datum vydání = [246] => | ročník = 2006 [247] => | číslo = 50 [248] => | strany = [249] => | issn = [250] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20080606023124/http://www.tydenika2.cz/archiv/2006/50/svet-za-mrizemi [251] => | datum archivace = 2008-06-06 [252] => | datum přístupu = [253] => | datum aktualizace = [254] => | nedostupné = ano [255] => }}{{Citace elektronického periodika [256] => | příjmení = [257] => | jméno = [258] => | autor = Adam Drda [259] => | odkaz na autora = [260] => | spoluautoři = [261] => | titul = Otrockou prací ke svobodě [262] => | periodikum = Lidové noviny [263] => | odkaz na periodikum = [264] => | url = http://www.lidovky.cz/otrockou-praci-ke-svobode-0y9-/ln_bezpravi.asp?c=A071106_111116_ln_bezpravi_bat [265] => | datum vydání = 6. listopadu 2007 [266] => | ročník = [267] => | číslo = [268] => | strany = [269] => | issn = [270] => | datum přístupu = [271] => | datum aktualizace = [272] => }} Další skupinu, podrobenou nezákonné internaci a využívanou jako levná pracovní síla, představovaly [[řeholnice|řeholní sestry]].[[Vojtěch Vlček]] (ed.): ''Ženské řehole za komunismu 1948–1989'', [[Matice cyrilometodějská]], Olomouc 2005, {{ISBN|80-7266-195-7}} (názorné příklady lze nalézt po celé knize, u drtivé většiny probíraných společenství) [273] => [274] => Pracovní podmínky v těchto zařízeních bylo lze velmi často pokládat za nelidské – s nesplnitelnými výkonovými normami, jejichž nenaplnění bylo tvrdě postihováno. V některých odvětvích docházelo k velkému počtu úmrtí či doživotnímu zmrzačení vězňů a napravovaných, neboť dodržování už tehdy běžných pravidel [[Bezpečnost a ochrana zdraví při práci|bezpečnosti práce]] bylo považována za luxus, na který „tento typ pracujících“ nemá nárok. [275] => [276] => == Afričtí otroci v USA == [277] => [[Soubor:Slave dance to banjo, 1780s.jpg|náhled|250px|Otroci na plantáži v Jižní Karolíně, cca 1790]] [278] => Přítomnost černých otroků provází [[Kolonizace Severní Ameriky|kolonizaci Amerického kontinentu]] od samého počátku. Již v roce [[1619]] přistála první loď s otroky v Jamestownu. Jejich počáteční status je však podobný ostatním kolonizátorům – jejich vztah k majiteli je zajištěn smluvně.Např. Osiatynski, Wiktor. Kořeny. Panorama:Praha, 1988. Do 60. let 17. století bylo také zvykem pokřtěné otroky propouštět na svobodu. Postupně, jak hospodářský význam otroctví v jižní části [[Spojené státy americké|Spojených států]] narůstal, se však jejich situace zhoršovala a nové zákoníky „Slave codes“ jim vymezovaly postavení téměř bezprávného majetku. [279] => [280] => Významnými otrokáři v Americe byla rodina [[Charles Carroll|Carrollů]] a jejich bohatství bylo založeno na práci otroků. Charles Carroll byl v zásadě proti otroctví a říkal: „Proč udržovat naživu otázku otroctví? Všichni připouštějí, že je to velké zlo.“[http://quotes.practicalmanliness.com/author/charles-carroll/ Quotes by Carroll]. Datum přístupu: listopad 2010. {{Wayback|url=http://quotes.practicalmanliness.com/author/charles-carroll/|date=20180813000819}} Přestože podporoval jeho postupné zrušení, své vlastní otroky neosvobodil.[https://books.google.com/books?id=N_1rzB1plukC&pg=PA214&dq=charles+carroll+carrollton+slavery&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&cd=3#v=onepage&q=charles%20carroll%20carrollton%20slavery&f=false Miller, Randall M., and Wakelyn, Jon L., str. 214, ''Catholics in the Old South: Essays on Church and Culture''] Mercer University Press (1983). Retrieved 21. 1. 2010. Carroll představil návrh postupného zrušení otroctví v marylandském Senátu, ale návrh neprošel.[https://books.google.com/books?id=3_WMV5xEglkC&pg=PA218&dq=charles+carroll+carrollton+slavery&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=3&cd=2#v=onepage&q=charles%20carroll%20carrollton%20slavery&f=false Leonard, Lewis A. str. 218, ''Life of Charles Carroll of Carrollton''] New York, Moffat, Yard and Company, (1918). Retrieved 21. 1. 2010 V roce 1828, ve věku 91 let, působil jako prezident „Auxiliary State Colonization Society of Maryland“ (Pomocné státní kolonizační společnosti v Marylandu),[https://books.google.com/books?id=_TEdAAAAMAAJ&pg=PA251&dq=geo+h+steuart&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=1&ei=O45QS8-CMZuCywTuv4SRDA&cd=1#v=onepage&q=geo%20h%20steuart&f=false Gurley, Ralph Randolph, Ed., str. 251, ''The African Repository'', Volume 3]. Retrieved 15. 1. 2010. marylandské pobočky „American Colonization Society“ (Americké kolonizační společnosti), která se věnovala návratu černých Američanů zpět do Afriky, ke svobodnému způsobu života v zemích jako je [[Libérie]]. [281] => [282] => Otroctví bylo v USA zrušeno prezidentem [[Abraham Lincoln|Abrahamem Lincolnem]] v roce [[1863]] – ale pouze na území Unií neovládaných „povstaleckých států“ a z propagačních důvodů (snaha o zabránění uznání Konfederace Evropou). Otroctví v celých USA bylo zrušeno až víc než půl roku po jeho smrti [[6. prosinec|6. prosince]] [[1865]]. Z formálního hlediska však došlo ke zrušení otroctví na území USA až v únoru [[2013]], kdy jako poslední americký stát dokončilo ratifikaci třináctého dodatku ústavy Mississippi.[http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=771755 Spojené státy zrušily otroctví. Až teď] [283] => [284] => == Sexuální otroctví == [285] => Sexuální otroctví je datováno už od [[starověk]]u. Většinou souviselo s mnohoženstvím nebo právem vlastnit otroky, méně často bylo dědičné. Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] např. zneužívali [[Japonsko|japonští]] vojáci dívky ve věku nejčastěji 14–19 let z různých podrobených asijských států jako [[Jižní Korea|Jižní Koreje]], [[Čína|Číny]] a dalších, které využívali jako svoje sexuální otrokyně (Comfort Women) a hromadně je znásilňovali.{{Citace elektronického periodika [286] => | titul = Badatelé objevili záběry jihokorejských sexuálních otrokyň z válečných nevěstinců [287] => | periodikum = Novinky.cz [288] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [289] => | vydavatel = Borgis [290] => | jazyk = cs-CZ [291] => | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/443103-badatele-objevili-zabery-jihokorejskych-sexualnich-otrokyn-z-valecnych-nevestincu.html [292] => | datum přístupu = 2017-07-10 [293] => }} {{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/443103-badatele-objevili-zabery-jihokorejskych-sexualnich-otrokyn-z-valecnych-nevestincu.html |datum přístupu=2017-07-10 |url archivu=https://web.archive.org/web/20170710162314/https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/443103-badatele-objevili-zabery-jihokorejskych-sexualnich-otrokyn-z-valecnych-nevestincu.html |datum archivace=2017-07-10 }} [294] => [295] => === Naděje na změnu === [296] => Už od doby, kdy bylo otroctví a zneužívání žen oficiálně zakázáno, působí v řadě zemí misie, které pomáhají uprchlým obětem, stejně tak i neziskové organizace, jako je organizace [[Česko proti chudobě]]. Značnou činnost vyvíjejí především jezuité, kteří dodnes působí v mnoha zemích Jižní Ameriky, kde je kdysi přivedli Španělé a Portugalci, aby místní obyvatele převedli na víru. V arabských zemích je zase vyvíjen tlak na poskytnutí ''větších práv pro ženy'', které se někdy nemohou vzdělávat a manžel je může prodat na trhu. [297] => [298] => Problémem sexuálního otroctví z hlediska chudoby a klesání počtu obyvatel se zabývá organizace [[Člověk v tísni]]. Také řeší potíže s nedostatkem obyvatel a hromadnými odchody obyvatelstva, které věří dealerům a snadno se stane obětí obchodníků s lidskými orgány a majitelů nevěstinců. Ale mnoho se zlepšilo. Po vrcholu v 90. letech způsobeném pozvolným stoupáním počtu otroků od 80. let je v současnosti počet otroků na světě celkově nižší než dříve, zajatců v občanských válkách také ubývá. Také ženy získaly více příležitostí a alespoň částečně mají ve většině zemí šanci na normální život a minimálně základní vzdělání.{{Citace elektronického periodika [299] => | příjmení = [300] => | jméno = [301] => | autor = Tibor Alfoldi [302] => | odkaz na autora = [303] => | spoluautoři = [304] => | titul = Ženy kmene Hamer – Zlynčujte mne, prosím [305] => | periodikum = National Geographic [306] => | odkaz na periodikum = National Geographic [307] => | url = http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=890 [308] => | datum vydání = 16.3.2005 [309] => | ročník = [310] => | číslo = [311] => | strany = [312] => | issn = [313] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20071124052424/http://www.national-geographic.cz/detail.asp?id=890 [314] => | datum archivace = 2007-11-24 [315] => | datum přístupu = [316] => | datum aktualizace = [317] => | nedostupné = ano [318] => }} [319] => [320] => == Rušení otroctví == [321] => === Zákaz otroctví v katolické církvi === [322] => Obecně odmítavou a závaznou oficiální reakci katolické církve na otrokářství obsahuje [[encyklika]] ''[[Sicut dudum]]'' [[papež]]e [[Evžen IV.|Evžena IV.]] z [[13. leden|13. ledna]] [[1434]], která se týkala zotročování domorodců na [[Kanárské ostrovy|Kanárských ostrovech]] španělskými obchodníky. [[Papež]] nařídil všechny otroky propustit na svobodu do 15 dnů od vyhlášení encykliky a neuposlechnutí jeho příkazu, jakož i další pokračování v obchodu s lidmi, trestal tehdy nejtěžším možným trestem pro křesťana, automatickou [[exkomunikace|exkomunikací]]. Španělští dobyvatelé, kteří do té doby považovali domorodce za druh zvířat a nikoliv za lidi, ovšem nařízení neuposlechli a nadále ho ignorovali. [323] => [324] => V roce [[1462]] papež [[Pius II.]] označil otrokářství jako těžký [[hřích]] (magnum scelus). V roce [[1537]], papež [[Pavel III.]] opětovně zakázal zotročování [[Indiáni|Indiánů]] a ostatních lidí v papežské bule [[Sublimus Dei]],Pope Paul III – Sublimus Dei – On the Enslavement and Evangelization of Indians in the New World – 1537 [http://www.catholic-forum.com/saints/pope0220a.htm] {{Wayback|url=http://www.catholic-forum.com/saints/pope0220a.htm|date=20090209041908}} což zopakoval a potvrdil i Papež [[Urban VIII.]] v roce [[1639]] při schvalování Jezuitské mise do Afriky{{Citace elektronické monografie| titul=Catholic Encyclopedia Volume VII| vydavatel=Robert Appleton Company, New York| jméno=James| příjmení=Mooney| měsíc=June| rok=1910| url=http://www.newadvent.org/cathen/07045a.htm| datum přístupu=2007-06-07}} a papež [[Benedikt XIV.]] [[22. prosinec|22. prosince]] [[1741]] v bule [[Immensa Pastorum principis]], která odsoudila otrokářství jako takové a která výslovně jmenovala otrokářství v [[Amerika|Americe]]. [325] => [326] => === Chronologický přehled rušení otroctví === [327] => V [[Achaimenovci|achaimenovské]] [[Perská říše|Perské říši]] bylo otroctví zrušeno s přijetím věrouky [[Zoroastrismus|zoroastrismu]], jenž institut otroctví zakazuje, vládnoucí vrstvou v [[6. století]] př. n. l., což vedlo například k propuštění [[Židé|Židů]] z [[Babylonské zajetí|babylonského zajetí]]. [328] => [329] => V těchto zemích bylo otroctví zrušeno v následujícím roce: [330] => * [[Švédsko]]: [[1335]] (ale až roku [[1847]] v kolonii [[Svatý Bartoloměj (ostrov)|Svatý Bartoloměj]]) [331] => * [[Portugalsko]]: [[1761]] [332] => * [[Anglie]] a [[Wales]]: [[1772]] jako důsledek Somersettova případu [333] => * [[Skotsko]]: [[1776]] jako důsledek Wedderburneského případu [334] => * [[Haiti]]: [[1791]], na základě povstání asi půl miliónu otroků [335] => * [[Francie]] (poprvé): [[1794]]–[[1802]], týkalo se všech kolonií [336] => * [[Argentina]]: [[1813]] [337] => * [[Velká Kolumbie]] ([[Ekvádor]], [[Kolumbie]], [[Panama]], [[Venezuela]]): [[1821]], na základě postupného plánu osvobození ([[Kolumbie]] v r. [[1852]], [[Venezuela]] v r. [[1854]]) [338] => * [[Chile]]: [[1823]] [339] => * [[Mexiko]]: [[1829]] [340] => * [[Commonwealth|Britské impérium]]: [[1833]], týkalo se všech kolonií (s účinností od [[1. srpen|1. srpna]] [[1834]]; ve Východní Indii od [[1. srpen|1. srpna]] [[1838]]) [341] => * [[Mauricius]]: [[1. únor]]a [[1835]], pod britskou nadvládou. Tento den je státním svátkem. [342] => * [[Dánsko]]: [[1848]], týkalo se všech kolonií [343] => * [[Francie]] (podruhé): [[1848]], týkalo se všech kolonií [344] => * [[Peru]]: [[1851]] [345] => * [[Nizozemsko|Nizozemí]]: [[1863]], týkalo se všech kolonií [346] => * [[Spojené státy americké]]: [[1865]], po [[Americká občanská válka|občanské válce]] (v některých státech již před rokem [[1865]]) [347] => * [[Portoriko]] [[1873]] a [[Kuba]]: [[1880]] (oba státy v té době byly kolonie [[Španělsko|Španělska]]) [348] => * [[Brazílie]]: [[1888]] [349] => * [[Korea]]: [[1894]] (dědičné otroctví skončilo v roce [[1886]]) [350] => * [[Zanzibar]]: [[1897]] (obchod s otroky zakázán v roce [[1873]]) [351] => * [[Čína]]: [[1910]] [352] => * [[Myanmar]]: [[1929]] [353] => * [[Etiopie]]: [[1936]], nařízením [[Itálie|italských]] okupačních sil. Po znovuzískání nezávislosti v roce [[1942]] [[císař]] [[Haile Selassie I.|Haile Selassie]] otroctví neobnovil. [354] => * [[Tibet]]: [[1959]], nařízením [[Čína|Čínské lidové republiky]] [355] => * [[Saúdská Arábie]]: [[1962]] [356] => * [[Mauritánie]]: [[červenec]] [[1980]] (předtím formálně zrušeno [[Francie|francouzskými]] orgány v roce [[1905]], poté mlčky (nepřímo) v nové ústavě z roku [[1961]] a výslovně v [[Říjen|říjnu]] téhož roku, kdy země vstoupila do [[Organizace spojených národů|OSN]]), ale otrokářství nebylo trestné. V roce 2007 došlo k schválení zákona, který kvalifikuje otrokářství jako trestný čin a hrozí za něj až deset let vězení.{{Citace elektronického periodika [357] => | titul = Mauritánie poprvé označila otrokářství za zločin [358] => | periodikum = Aktuálně.cz [359] => | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz [360] => | vydavatel = Economia [361] => | odkaz na vydavatele = Economia [362] => | datum_vydání = 2007-08-09 [363] => | url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/mauritanie-poprve-oznacila-otrokarstvi-za-zlocin/r~i:article:483186/ [364] => | datum_přístupu = 2022-04-24 [365] => }} I přesto je otrokářství v Mauritánii stále velmi rozšířené. [366] => [367] => == Současné otroctví == [368] => {{viz též|Obchod s lidmi}} [369] => [370] => Často se s novodobým otroctvím setkáváme v souvislosti s nelegální migrací. Nelegální migranti jsou nuceni pracovat 16 a více hodin denně po celý týden za minimální mzdu. Bývají obvykle vystaveni nelidskému zacházení ze strany svého zaměstnavatele a strachu z kontrolních úřadů.{{Citace elektronického periodika [371] => | titul = Novodobé otroctví. Taková je práce migrantů v italském zemědělství [372] => | periodikum = ČT24 [373] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2327677-novodobe-otroctvi-takova-je-prace-migrantu-v-italskem-zemedelstvi [374] => | jazyk = cs [375] => | datum přístupu = 2021-03-18 [376] => }} [377] => [378] => I přesto, že je otroctví v dnešní době v každé zemi zakázáno,{{Citace elektronické monografie|url=http://www.newyorker.com/magazine/2014/09/08/freedom-fighter |titul=A Mauritanian Abolitionist's Crusade Against Slavery |vydavatel=The New Yorker |datum vydání=2014-09-08 |datum přístupu=2015-09-29}} je dnes počet otroků odhadován mezi 12 miliony{{Citace elektronické monografie|url=http://www.ilo.org/global/Themes/Forced_Labour/lang--en/index.htm|titul=Forced labour – Themes|vydavatel=Ilo.org|datum přístupu=March 14, 2010|url archivu=https://web.archive.org/web/20100209072059/http://www.ilo.org/global/Themes/Forced_Labour/lang--en/index.htm|datum archivace=2010-02-09|nedostupné=ano}} a 29,8 miliony.{{Citace elektronické monografie|url=http://www.globalslaveryindex.org/category/press-release/|titul=Global Slavery Index 2013|datum vydání=4 October 2013|datum přístupu=17 October 2013|url archivu=https://web.archive.org/web/20160407232555/http://www.globalslaveryindex.org/category/press-release/|datum archivace=07-04-2016|nedostupné=ano}} [379] => [380] => Podle zprávy organizace Walk Free Foundation z roku 2013{{Citace elektronické monografie|url=http://www.globalslaveryindex.org/findings|titul=Global Slavery Index|vydavatel=globalslaveryindex.org|datum přístupu=2015-02-14}} je nejvyšší počet otroků v [[Indie|Indii]], přibližně 14 milionů. Následuje Čína (2,9 milionu), [[Pákistán]] (2,1 milionu), [[Nigérie]], [[Etiopie]], [[Rusko]], [[Thajsko]], [[Konžská demokratická republika|Demokratická republika Kongo]], [[Myanmar]] a [[Bangladéš]]; zatímco mezi zeměmi s nejvyšším podílem otroků byla Mauritánie, [[Haiti]], Pákistán, Indie a [[Nepál]].{{cite news| url=http://edition.cnn.com/2013/10/17/world/global-slavery-index/ | work=CNN | title=India, China, Pakistan, Nigeria on slavery's list of shame – CNN.com | date=October 18, 2013}} [381] => [382] => V červnu 2013 vydalo [[Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických|americké ministerstvo zahraničí]] zprávu o otroctví, která zařadila [[Rusko]], [[Čína|Čínu]] a [[Uzbekistán]] na nejhorší místa. [[Kuba]], [[Írán]], [[Severní Korea]], [[Súdán]], [[Sýrie]] a [[Zimbabwe]] se ocitly také na nejnižší úrovni. Seznam obsahoval i [[Alžírsko]], [[Libye|Libyi]], [[Saúdská Arábie|Saúdskou Arábii]] a [[Kuvajt]] mezi celkem 21 zeměmi.{{cite news| url=http://rendezvous.blogs.nytimes.com/2013/06/20/27-million-people-said-to-live-in-modern-slavery/ | work=The New York Times | title=27 Million People Said to Live in 'Modern Slavery' | date=June 20, 2013}}Nita Bhalla, [http://usnews.nbcnews.com/_news/2013/06/19/19042103-modern-day-slavery-state-dept-says-millions-of-human-trafficking-victims-go-unidentified "'Modern-day slavery': State Dept. says millions of human trafficking victims go unidentified,"] ''[[NBC News]]'', Jun 19, 2013 (accessed November 28, 2014) [383] => {{Pahýl část}} [384] => [385] => === Sexuální otroctví v Česku === [386] => {{Viz též|Prostituce#Situace v Česku}} [387] => Také dnes se v Česku vyskytují určité formy sexuálního otroctví, která je opakovaně kritizována mezinárodními [[Nestátní nezisková organizace|nevládními organizacemi]] za laxní přístup k boji proti [[obchod s lidmi|obchodu s lidmi]] a souvisejícím [[sexuální otroctví|sexuálním otroctvím]] {{Doplňte zdroj}}, které je rozšířeno hlavně v rakouském a německém pohraničí. České [[trestní právo]] otroctví hodnotí jako [[trestný čin]] zbavení osobní svobody. [388] => {{Pahýl část}} [389] => [390] => == Odkazy == [391] => === Reference === [392] => [393] => [394] => === Literatura === [395] => * {{Citace monografie [396] => | příjmení1 = Milton [397] => | jméno1 = Giles [398] => | odkaz_na_autora1 = Giles Milton [399] => | titul = Bílé zlato: neobyčejný příběh Thomase Pellowa a milionu evropských otroků v severní Africe [400] => | vydavatel = BB art [401] => | místo = Praha [402] => | rok = 2005 [403] => | počet_stran = 302 [404] => | isbn = 80-7341-614-X [405] => | překladatelé = Zdenek Kubeš [406] => }} [407] => * {{Citace monografie [408] => | příjmení1 = Křížová [409] => | jméno1 = Markéta [410] => | odkaz_na_autora1 = Markéta Křížová [411] => | titul = Otroctví v Novém světě od 15. do 19. století [412] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [413] => | místo = Praha [414] => | rok = 2013 [415] => | počet_stran = 350 [416] => | isbn = 978-80-7422-236-8 [417] => }} [418] => * {{Citace monografie [419] => | příjmení = Graus [420] => | jméno = [[František Graus|František]] [421] => | rok = 1953 [422] => | titul = Dějiny venkovského lidu od 10. století do první poloviny 13. století [423] => | vydání = 1 [424] => | místo = Praha [425] => }} [426] => * {{Citace elektronického periodika [427] => | příjmení = Hanzlíčková [428] => | jméno = Helena [429] => | titul = Otroctví v Perském zálivu [430] => | periodikum = Kulturní studia [431] => | datum vydání = 1. 5. 2017 [432] => | ročník = V. [433] => | číslo = 1/2017 [434] => | strany = 3–30 [435] => | url = http://kulturnistudia.cz/otroctvi-v-perskem-zalivu/ [436] => | issn = 2336-2766 [437] => | doi = 10.7160/ks.2017.080101 [438] => }} [439] => * {{Citace periodika | příjmení = Šusta | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Šusta | titul = Otroctví a velkostatek v Čechách (I) | periodikum = Český časopis historický | odkaz na periodikum = Český časopis historický | rok vydání = 1899 | ročník = 5 | číslo = 1 | strany = 34–43 | url = https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:a0a527b3-45b9-11e1-1726-001143e3f55c?page=uuid:a0a527dd-45b9-11e1-1726-001143e3f55c | issn =}} [440] => * {{Citace periodika | příjmení = Šusta | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Šusta| titul = Otroctví a velkostatek v Čechách (II) | periodikum = Český časopis historický | odkaz na periodikum = Český časopis historický | rok vydání = 1899 | ročník = 5 | číslo = 2 | strany = 86–97 | url = https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:a0a527b3-45b9-11e1-1726-001143e3f55c?page=uuid:a0a52811-45b9-11e1-1726-001143e3f55c | issn =}} [441] => * [[Dušan Třeštík|TŘEŠTÍK, Dušan]]. ''„Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století''. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000 (ed. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík). Praha 2000, s. 49-70. [442] => * {{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Otroctví ve starozákoním Izraeli|url = http://www.rozumnavira.cz/teologie/122-otroctvi-ve-starozakonnim-izraeli|vydavatel = |místo = |datum vydání =}} [443] => [444] => === Související články === [445] => * [[Energetický otrok]] [446] => * [[Námezdní otroctví]] [447] => * [[Dlužní otroctví]] [448] => * [[Neokolonialismus]] [449] => * [[Poddanství]] [450] => [451] => === Externí odkazy === [452] => * {{Commonscat|Slavery}} [453] => * {{Otto|heslo=Otroctví}} [454] => * {{Wikicitáty|téma=Otroctví}} [455] => * {{Wikislovník|heslo=otroctví}} [456] => [457] => {{Rasismus}} [458] => {{Mezinárodní humanitární právo}} [459] => {{Autoritní data}} [460] => [461] => [[Kategorie:Otrokářství| ]] [462] => [[Kategorie:Právní dějiny]] [463] => [[Kategorie:Společenské systémy]] [464] => [[Kategorie:Nucené práce]] [465] => [[Kategorie:Trestné činy podle mezinárodního práva]] [] => )
good wiki

Otroctví

náhled Otrok v Zanzibaru. 'Trest arabského pána za drobný přečin.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Čína','Exodus','Francie','Deuteronomium','Mauritánie','Haiti','Spojené státy americké','Brazílie','1865','Kuba','1863','Libérie'

1863

1865

Brazílie

Čína

Deuteronomium

Deuteronomium je pátá kniha Tóry, zapsaná podle židovské tradice Mojžíšem.

Exodus

Exodus je biblická kniha Starého zákona, která vypráví o osvobození Izraelců z otroctví v Egyptě a jejich putování do Země zaslíbené.

Francie

Haiti

Kuba

Libérie

Mauritánie