Array ( [0] => 15092557 [id] => 15092557 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ozvláštnění [uri] => Ozvláštnění [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Ozvláštnění''' je termínem [[ruský formalismus|ruské formalistické školy]]. Je to situace, v které člověk přestává vnímat svět kolem sebe a sebe samého a začíná se dívat na celkový svět novýma očima. Je to pohled z jiného pohledu vyvolávající neobvyklé pocity. Ruší [[zvyk|konvenční]] přístup k světu a vyvolává nové a neobvyklé představy. V umění vede člověka k tomu, aby poznával „staré“ věci z jejich „nových“ stránek. [1] => [2] => == Interpretace == [3] => V průběhu [[estetika|estetické]] působnosti se častokrát ozvláštnění chápalo různým způsobem. [4] => [5] => === Aristotelské pojetí === [6] => Obdobu tohoto pojmu však využíval i [[Aristoteles]]. Ten zastával názor, že všechny druhy umění jsou uměními napodobovacími, lišícími se pouze tím, co je jejich náplní nápodoby. Samotná schopnost nápodoby je lidem vrozená a přináší jím radost. To však neznamená, že by nám všechny věci připadaly zábavné. I když někdy jejich nápodobu sledujeme radši. To proto, že napodobované předměty jsou něčím vylepšeny neboli ozvláštněny. To platí i na oblast poetické činnosti. Podle Aristotela je nutné, aby tragédie byla určitým způsobem ozdobena. Musí být určitým vylepšením skutečnosti. Obyčejná řeč musí být z dorozumívacích důvodů jasná a jednoduchá. V umění básnickém však musí být použita řeč bohatá a ozvláštněná. Nejjasnější jest, skládá-li se z obyčejných slov, ale jest nízká. Velebná však jest a vyhýbá se všednosti, užívá-li slov neobvyklých, neobvyklými míním slova dialektická, metafory, tvary roztříštěné a vůbec vše, co se příčí obyčejné řeči.ARISTOTELES. Poetika. Praha: Gryf, 1993, s. 34. [7] => [8] => === Šklovského pojetí === [9] => Umění nám umožňuje pohledět na každodenní skutečnosti novým pohledem. Podle [[Viktor Šklovskij|Viktora Šklovského]], jednoho z nejvýznamnějších členů ruské formalistické školy, umění existuje proto, aby člověku vrátilo pocit života a umožnilo mu znovu pocítit podstatu věci. Metodou umění je ozvláštnění věcí, které zvětšuje obtížnost a délku vnímání. „Věc umělecká je věc vytvořená schválně proto, aby vyváděla z automatismu vnímání s tím, že cílem tvůrce při tom je její vidění a že věc je uměle vytvořena tak, aby se vnímání na ní zachycovalo a dosáhlo, pokud možno, největší intenzity a délky“.ŠKLOVSKIJ, Viktor Borisovič. Teorie prózy. Praha: Akropolis, 2003, s. 23. [10] => [11] => === Mukařovského pojetí === [12] => Pojem ozvláštnění pak nachází i místo v estetice [[Jan Mukařovský|Jana Mukařovského]]. Ten jej používá v podobě slova aktualizace. Je to dynamická společenská síla, působící proti ochuzujícímu automatizovanému vidění a myšlení. Vnímatel hodnotí umělecké dílo jako znak. Umělec tak může do díla vpravit prvky záměrné i nezáměrné. Například usiluje o ohraničení díla na čistou záměrnost, užívá stylistických prvků a deformace. Činí tak, aby vypustil nezáměrnost, která ač je běžná, tak u autora není žádoucí. Tady jde ovšem o nezáměrnost nezáměrnou. Její záměrná podoba však také existuje a je v díle chápána jako jakýsi tvárný prvek. Autor takových prostředků využívá, aby porušil významovou jednotu díla. Pocítí-li pak příjemce nezáměrnost, stane se pro něj rozpolcujícím prvkem díla. Působí tak jako ozvláštňující činitel. Jen nezáměrnost je s to učinit dílo v očích vnímatelových tak záhadným, jako je záhadný předmět, jehož určení neznáme.MUKAŘOVSKÝ, Jan. Záměrnost a nezáměrnost v umění. In: CHVATÍK, K, (ed.) Studie z estetiky, Praha: Odeon, 1966, s. 105. [13] => [14] => === Jakobsonovo pojetí === [15] => To člen [[Pražský lingvistický kroužek|Pražského lingvistického kroužku]] [[Roman Jakobson]] uplatňuje pojem ozvláštnění na básnictví. V básnictví se využívá nejvyšší míry estetické funkce. Používaný jazyk se inspiruje jazykem praktickým a páchá na něm „organizované násilí“ v podobě deformace intonace, fonetiky a sémantiky. Básnictví tím, že užívá neobvyklá slova neobvykle, tak ozvláštňuje naše vnímání.HARKINS, William E. Russian Formalism. In: KELLY, Michael. (ed.) Encyklopedia of Aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998, vol. IV, s. 180. [16] => [17] => == Ozvláštnění z pohledu obsahu a formy == [18] => Ozvláštnění, už jako pojem ruského formalismu, napovídá, že bude úzce souviset s formální stránkou díla. Jedná se o schopnost autora obohatit slovní projev každodenního života o určitý prvek, který vyjádří uměleckou podstatu daného díla. Zasahuje formu proto, jelikož právě formální základ uměleckého díla zasahuje vnímatele. To však neznamená, že by neměl tento pojem vliv i na obsah. Forma zasahuje obsah a autor musí i obsah ozvláštnit tak, aby se vymkl z obyčejnosti lidského života. Obsahová zvláštnost musí ovšem dodržovat určité hranice, protože její mnohočetnost by mohla narušit strukturu a dílo by se stalo útrpným pro svého čitatele. [19] => [20] => == Reference == [21] => [22] => [23] => [[Kategorie:Estetika]] [] => )
good wiki

Ozvláštnění

Ozvláštnění je termínem ruské formalistické školy. Je to situace, v které člověk přestává vnímat svět kolem sebe a sebe samého a začíná se dívat na celkový svět novýma očima.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'ruský formalismus','zvyk','estetika','Aristoteles','Viktor Šklovskij','Jan Mukařovský','Pražský lingvistický kroužek','Roman Jakobson','Kategorie:Estetika'

Aristotelés

Estetika

Estetika je vědní disciplína zabývající se zkoumáním a analýzou krásna, uměleckého vyjádření a vnímání a hodnocení estetických hodnot.

Kategorie:Estetika

Zvyk