Array ( [0] => 14675803 [id] => 14675803 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Přísudek [uri] => Přísudek [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Globalizovat}} [1] => [2] => '''Přísudek''' (z [[Latina|lat.]] '''predikát''') je základní [[větný člen]] přisuzující [[podmět]]u nebo samostatně vyjadřující [[Jednání|činnost]], stav nebo [[vlastnost]], jako například ''prší'' ve větě ''Venku prší'', či ''je zelený'' ve větě ''Strom je zelený''. Zpravidla je to [[sloveso]] v [[určitý tvar slovesa|určitém tvaru]] nebo pomocné (sponové) sloveso se [[jméno (mluvnice)|jmenným]] nebo [[příslovce|příslovečným]] tvarem. [3] => [4] => Přísudek je řazen mezi základní větné členy a s [[Podmět|podmětem]] tvoří tzv. základní skladební dvojici. Jeho znalost je důležitá i pro správné určení pravopisu ve shodě přísudku s podmětem. Ve větě ho hledáme jako první (i dříve než podmět), vyjadřuje, co dělá podmět; nejčastěji je vyjádřen slovesným tvarem (jednoduchým nebo složeným). Přísudek můžeme rozdělit také na: holý (Petr studuje.), rozvitý (Petr dobře studuje.) a několikanásobný (Petr studuje a cestuje.) [5] => == Skladební funkce přísudku == [6] => V české lingvistice existují dvě základní, odlišné syntaktické teorie, každá s jiným pojmem přísudku: [[závislostní syntax]] a [[valenční syntax]]. [7] => [8] => === Složková skladba === [9] => Podle klasické, [[Složková syntax|složkové teorie syntaxe]] představuje přísudek (predikát) [[větný člen]] tvořící základní větnou konstrukci ([[Skladební dvojice|syntagma]]) s [[podmět]]em. Spolu vstupují do syntaktického vztahu [[dominace]], který se projevuje morfologickou [[mluvnická shoda|shodou]], přičemž přísudek vyjadřuje gramatické kategorie (osoby, čísla a v případě jmenných přísudků i rodu) podmětu. Současně tento syntaktický vztah odpovídá sémantickému vztahu „přisuzování“ ([[predikace]]), přičemž přísudek přisuzuje určitou vlastnost podmětu. [10] => [11] => Z hlediska formy rozeznáváme:{{Citace monografie [12] => | příjmení = Novotný [13] => | jméno = Jiří a kolektiv [14] => | titul = Mluvnice češtiny pro střední školy [15] => | vydavatel = Fortuna [16] => | místo = Praha [17] => | rok = 1992 [18] => | isbn = 80-85298-32-5 [19] => | kapitola = [20] => | strany = 85–86 [21] => }} [22] => [23] => * '''přísudek slovesný (predikát verbální)''' – vyjádřený plnovýznamovým [[Určité sloveso|určitým slovesem]] (''nebude pršet, nezmokneme'') [24] => * '''přísudek slovesně-jmenný (predikát verbo-nominální)''' – vyjádřený [[spona (sloveso)|sponovým slovesem]] (kopula) a [25] => **[[podstatné jméno|podstatným jménem]] v [[nominativ]]u (1. pádu) či [[instrumentál]]u (7. pádu) (''je lékař/lékařem'') [26] => ** [[přídavné jméno|přídavným jménem]] ve tvaru jmenném či složeném (''jste laskav/laskavý'') [27] => ** [[příslovce|příslovečnými]] výrazy (''je nakřivo/na roztrhání'') [28] => ** [[infinitiv]]em (''loupit není koupit'') [29] => * '''přísudek s [[způsobové sloveso|modálním]] či [[fázové sloveso|fázovým]] slovesem''' (''měl si povyskočit, začíná syčet'') [30] => * přísudek neslovesný (predikát nominální): [31] => ** s nevyjádřeným slovesem (''Mladost – radost.'') [32] => ** se slovesem nahrazeným [[citoslovce]]m (''Myš šup do díry.'') [33] => ** se slovesem vyjádřeným zájmenem to, tento (''Já ti jednu to! Moc se s tím netento!'') [34] => [35] => === Valenční skladba === [36] => Podle valenční teorie syntaxe je páteř věty tvořena přísudkem. Z [[Valence (lingvistika)|valence]] přísudku (schopnost otevírat ve větě jistý počet větněčlenských pozic v jistých tvarech) vyplývá základová větná struktura (ZVS), jež bývá symbolicky zapisována pomocí [[gramatický větný vzorec|gramatického větného vzorce]] (GVV). Věta tedy vzniká na základě vazby slovesa stojícího v pozici přísudku. [37] => [38] => Do základní větné struktury patří přísudek a jeho: [39] => * '''levovalenční aktanty''' ([[podmět]]) [40] => * '''pravovalenční aktanty''' ([[předmět (mluvnice)|předmět]] a v určitých případech [[příslovečné určení]]) [41] => [42] => Podle toho, zda příslušná valence musí být obsazena nebo může zůstat nevyužita, se rozlišují: [43] => * '''obligatorní valence a aktanty''', často např. [[předmět (mluvnice)|předmět]] (například u slovesa chytit něco) [44] => * '''fakultativní čili potenciální, nekonstitutivní valence a aktanty''', zejména [[příslovečné určení|příslovečná určení]] a [[přívlastek|přívlastky]], ale i vazba k podmětu a některé předmětné vazby [45] => [46] => Přísudek bývá vyjádřen [[Určité sloveso|slovesem určitým]] (VF = verbum finitum). Z hlediska formy rozeznáváme: [47] => * '''přísudek jednoduchý''' – význam přísudku představuje sloveso samo o sobě (''poletíme, rozmluvil ses'') [48] => * '''přísudek složený''' – k přísudku patří i význam nějakého dalšího členu jmenné povahy [49] => ** přísudky se sponou a s modálními či fázovými slovesy (''je rusovlasá, chce zpívat'') [50] => ** přísudek se slovesy významově vyprázdněnými (''provádět rekonstrukci, dostat se ke korytu'') [51] => [52] => == Několikanásobný přísudek == [53] => Několikanásobný přísudek stojí na pomezí mezi větným členem a [[souřadnost|souvětím souřadným]]. Přísudek se zpravidla za několikanásobný větný člen považuje tehdy, pokud není rozvitý:{{Citace monografie [54] => | příjmení = Novotný [55] => | jméno = Jiří a kolektiv [56] => | titul = Mluvnice češtiny pro střední školy [57] => | vydavatel = Fortuna [58] => | místo = Praha [59] => | rok = 1992 [60] => | isbn = 80-85298-32-5 [61] => | kapitola = [62] => | strany = 75–76 [63] => }} [64] => a není tak třeba rozdělovat větu na více samostatných predikací. [65] => * ''Chlapec vykřikl a rozběhl se (několikanásobný přísudek). x Chlapec hlasitě a bolestně vykřikl a se slzami v očích se rozběhl za odjíždějícím autem (souvětí souřadné).'' [66] => * ''Přečetl a prostudoval doporučenou literaturu. (několikanásobný přísudek). x Postupně přečetl veškerou doporučenou literaturu a pečlivě prostudoval i některé odborné texty. (souvětí souřadné)'' [67] => [68] => == Odkazy == [69] => === Reference === [70] => [71] => [72] => === Literatura === [73] => * {{Citace monografie [74] => | příjmení = Novotný [75] => | jméno = Jiří a kolektiv [76] => | titul = Mluvnice češtiny pro střední školy [77] => | vydavatel = Fortuna [78] => | místo = Praha [79] => | rok = 1992 [80] => | isbn = 80-85298-32-5 [81] => | kapitola = [82] => | strany = 83–89 [83] => }} [84] => [85] => === Související články === [86] => * [[Sloveso]] [87] => * [[Věta (lingvistika)]] [88] => [89] => === Externí odkazy === [90] => * {{Wikislovník|heslo=přísudek}} [91] => * [http://vetnecleny.cz/podmet-a-prisudek/prisudek/ Stránka zabývající se pouze větnými členy - přísudek] [92] => [93] => {{Větné členy}} [94] => {{Autoritní data}} [95] => [96] => [[Kategorie:Větné členy]] [] => )
good wiki

Přísudek

Přísudek (z lat. predikát) je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'podmět','větný člen','příslovečné určení','Určité sloveso','příslovce','předmět (mluvnice)','způsobové sloveso','vlastnost','valenční syntax','Jednání','Podmět','podstatné jméno'

Jednání

Podmět

Příslovce

Vlastnost