Array ( [0] => 15595705 [id] => 15595705 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Paranthropus [uri] => Paranthropus [3] => Smac Paläolithikum 013.jpg [img] => Smac Paläolithikum 013.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Paranthropus je fascinující rod vyhynulých homininů, který žil v období před 2,7 až 1,2 miliony let v Africe. Tento rod je známý svými jedinečnými adaptacemi, které reflektují úspěšné přizpůsobení se různým ekologickým podmínkám, což otevírá nové možnosti pro porozumění evolučním strategiím naší příbuznosti. Paranthropus měl robustní stavbu těla a charakteristické obrněné zuby, které byly přizpůsobeny k efektivnímu zpracování tvrdé vegetace. Tyto adaptace ukazují, jak vysoce vyvinutý byl jeho kognitivní schopnosti v využívání dostupných přírodních zdrojů. Zatímco mnozí jiní hominini se snažili přizpůsobit spíše všežravému způsobu stravování, Paranthropus našel svůj ekologický niky v specialized dietě, což může být považováno za důkaz jeho evoluční vynalézavosti. Životní prostředí, ve kterém Paranthropus žil, bylo rozmanité, zahrnující savany i lesy. Díky své adaptabilitě a schopnosti přežít v různých podmínkách se Paranthropus stal důležitým článkem v ekosystému té doby. Jeho existence dokládá úspěšnost určité evoluční linie, která nám pomáhá lépe porozumět rozvoji homininů jako celku. Moderní výzkumy a analýzy fosilií Paranthropus ukazují, jak důležité je chápat rozmanitost a adaptabilitu primátů v historii Země. Tyto nálezy nám přinášejí nové pohledy na to, jak naši předci interagovali s prostředím a jaké strategie používali k přežití. Paranthropus tak představuje zajímavou součást naší evoluční historie, která nás inspiruje k dalšímu zkoumání a objevování. [oai_cs_optimisticky] => Paranthropus je fascinující rod vyhynulých homininů, který žil v období před 2,7 až 1,2 miliony let v Africe. Tento rod je známý svými jedinečnými adaptacemi, které reflektují úspěšné přizpůsobení se různým ekologickým podmínkám, což otevírá nové možnosti pro porozumění evolučním strategiím naší příbuznosti. Paranthropus měl robustní stavbu těla a charakteristické obrněné zuby, které byly přizpůsobeny k efektivnímu zpracování tvrdé vegetace. Tyto adaptace ukazují, jak vysoce vyvinutý byl jeho kognitivní schopnosti v využívání dostupných přírodních zdrojů. Zatímco mnozí jiní hominini se snažili přizpůsobit spíše všežravému způsobu stravování, Paranthropus našel svůj ekologický niky v specialized dietě, což může být považováno za důkaz jeho evoluční vynalézavosti. Životní prostředí, ve kterém Paranthropus žil, bylo rozmanité, zahrnující savany i lesy. Díky své adaptabilitě a schopnosti přežít v různých podmínkách se Paranthropus stal důležitým článkem v ekosystému té doby. Jeho existence dokládá úspěšnost určité evoluční linie, která nám pomáhá lépe porozumět rozvoji homininů jako celku. Moderní výzkumy a analýzy fosilií Paranthropus ukazují, jak důležité je chápat rozmanitost a adaptabilitu primátů v historii Země. Tyto nálezy nám přinášejí nové pohledy na to, jak naši předci interagovali s prostředím a jaké strategie používali k přežití. Paranthropus tak představuje zajímavou součást naší evoluční historie, která nás inspiruje k dalšímu zkoumání a objevování. ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = ''Paranthropus'' [2] => | výskyt = pliocén, pleistocén [3] => | obrázek = Paranthropus boisei - forensic facial reconstruction.png [4] => | popisek = ''Forenzní rekonstrukce tváře z lebky'' (2013) [5] => | velikost obrázku = 265px [6] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [7] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [8] => | třída = [[savci]] (Mammalia) [9] => | řád = [[primáti]] (Primates) [10] => | čeleď = [[hominidé]] (Hominidae) [11] => | podčeleď = [[Homininae]] [12] => | tribus = [[Hominini]] [13] => | rod = '''''Paranthropus''''' [14] => | rod popsal = Broom, [[1938]] [15] => | druhotné dělení = [[Druh|Druhy]] [16] => | podřazené taxony = [17] => * †''[[Paranthropus aethiopicus|P. aethiopicus]]'' [18] => * †''[[Paranthropus boisei|P. boisei]]'' [19] => * †''[[Paranthropus robustus|P. robustus]]'' [20] => }} [21] => '''Paranthropus''' je [[Rod (biologie)|rod]] vyhynulých [[hominini|homininů]], žijící v [[pliocén]]u a [[pleistocén]]u (asi před 2,7–1,3 miliony let) ve [[východní Afrika|východní]] a [[jižní Afrika|jižní Africe]]. Jeho zástupci byli současníky prvních lidí a do vývoje [[Homo sapiens|moderního člověka]] nezasáhli. Takto byli vnímáni již od prvních objevů, jak ukazuje rodové jméno, odvozené z řeckých slov ''para'' – vedle a ''ánthropos'' – člověk. [22] => [23] => V širším slova smyslu patří paranthropové mezi [[Australopithecus|australopitéky]], mnozí odborníci pro ně používají i rodové jméno ''Australopithecus'' a řadí je k tak zvaným robustním australopitékům. Kvůli specifickým znakům ovšem bývají jinými autory vyčleňováni do samostatného rodu (''Paranthropus''). Proto se alternativně používají obě rodová označení a vždy záleží na postoji příslušného badatele k [[Taxonomie (biologie)|taxonomii]] a [[fylogeneze|fylogenezi]] [[hominidé|hominidů]]. [24] => [25] => Paranthropové představují slepou vývojovou větev, přežívali však poměrně dlouho, až do spodního pleistocénu a lze je tak považovat za velmi úspěšné hominidy. [26] => [27] => == Objevy == [28] => [[Soubor:Robert Broom00.jpg|náhled|237x237px|vlevo|''Robert Broom'']] [29] => Rodové jméno ''Paranthropus'' poprvé navrhl [[Robert Broom]] již v roce [[1938]] pro nálezy z krasové jeskyně '''Kromdraai''', nacházející se nedaleko [[Johannesburg]]u v jižní Africe.{{Citace periodika|příjmení = Broom|jméno = R|titul = The genera and species of the South African fossil ape man|periodikum = American Journal of Physical Anthropology|datum = |ročník = 8|číslo = |strany = 1–13|url = |rok = 1950}} Objev patřil druhu ''[[Paranthropus robustus]]'' a přišel jen krátce poté, co [[Raymond Dart|Raymond A. Dart]] roku [[1925]] zveřejnil lebku [[Taungské dítě|Taungského dítěte]], první známý nález [[Australopithecus|australopitéka]] (druh ''[[Australopithecus africanus]]'').{{Citace periodika|příjmení = Dart|jméno = R. A|titul = Australopithecus africanus: The man-ape of South Africa|periodikum = Nature|rok = 1925|ročník = 115|strany = 195–199}} Odborná veřejnost v té době neuznávala australopitéky jako lidské předky a Robert Broom byl prakticky jediným aktivním Dartovým zastáncem, pátrajícím v jižní Africe po dalších nálezech. Dne 8. června 1938 tak získal horní čelist z Kromdraai, ovšem odlišnou od dosavadních nálezů rodu ''Australopithecus'', a proto pro ni navrhl zcela nový druh ''Paranthropus robustus''. [30] => [[Soubor:Sterkfontein Caves 67.jpg|vlevo|náhled|227x227px|''Typový jedinec druhu Paranthropus robustus – lebka TM 1517 z Kromdraai'']] [31] => V listopadu roku [[1948]] byly doklady paranthropa zjištěny také ve '''Swartkrans''', vzdáleném jen asi 1,5 km západně od Kromdraai. Bylo zde získáno velké množství ostatků, vzhledem k mírným odlišnostem od nálezů z Kromdraai je ale Robert Broom popsal jako nový druh ''Paranthropus crassidens.''{{Citace periodika|příjmení = Broom|jméno = R|titul = Another new type of fossil ape-man|periodikum = Nature|datum = |ročník = 163|číslo = |strany = 57|url = |rok = 1949}} Dnes je však většina odborníků spojuje s nálezy z Kromdraai do jediného druhu (''P. robustus'').{{Citace periodika|příjmení = Robinson|jméno = J. T|titul = The genera and species of the Australopithecinae|periodikum = American Journal of Physical Anthropology|datum = |ročník = 12|číslo = |strany = 181–200|url = |rok = 1954}}{{Citace periodika|příjmení = Strait|jméno = D. S.|titul = A reappraisal of early hominid phylogeny|periodikum = Jounal of Human Evolution|datum = |ročník = 32|číslo = |strany = 17–82|url = |příjmení2 = Grine|jméno2 = F. E.|příjmení3 = Moniz|jméno3 = M. A|rok = 1997}} [32] => [33] => Koncem čtyřicátých let [[20. století]] pak již bylo nálezů druhu ''Australopithecus africanus'' i ''Paranthropus robustus'' tolik, že odborná veřejnost konečně začala Dartovy a Broomovy objevy brát vážně.{{Citace periodika|příjmení = Keith|jméno = A|titul = Australopithecines or Dartians|periodikum = Nature|datum = |ročník = 159|číslo = |strany = 377|url = |rok = 1947}}{{Citace periodika|příjmení = Le Gros Clark|jméno = W|titul = Observation on the anatomy of the fossil Australopithecinae|periodikum = Journal of Anatomy|datum = |ročník = 83|číslo = |strany = 300–333|url = |rok = 1947}} [34] => [35] => Roku [[1955]] byly podobně robustní zuby poprvé zachyceny i ve východní Africe, konkrétně v '''[[Olduvai|Olduvajské rokli]]''' v [[Tanzanie|Tanzanii]].{{Citace periodika|příjmení = Wood|jméno = B. A.|titul = Human evolution: taxonomy and paleobiology|periodikum = Journal of anatomy|datum = |ročník = 196|číslo = |strany = 19–60|url = |příjmení2 = Richmond|jméno2 = B. G|rok = 2000}} Jejich určení ale nebylo jasné až do roku [[1959]], kdy [[Mary Leakey]] na stejné lokalitě objevila velmi dobře dochovanou lebku s podobně utvářenými zuby. Původně byl nález popsán jako ''Zinjanthropus boisei''.{{Citace periodika|příjmení = Leakey|jméno = L. S. B|titul = A new fossil skull from Olduvai|periodikum = Nature|datum = |ročník = 184|číslo = |strany = 491–493|url = |rok = 1959}} Většina odborníků se však domnívala, že jde o variantu jihoafrického druhu ''Paranthropus robustus'', a proto se již od 60. let 20. století začal uplatňovat název ''[[Paranthropus boisei]]'', případně ''Australopithecus boisei''.{{Citace monografie|příjmení = Cartmill|jméno = M.|příjmení2 = Smith|jméno2 = F. H|titul = The Human Lineage|url = https://archive.org/details/humanlineage0000cart|vydání = 1|vydavatel = Wiley-Blackwell|místo = Oxford|rok = 2009|počet stran = 624|strany = |isbn = 978-0471214915}} [36] => [37] => Po celou druhou polovinu [[20. století]] pak probíhaly rozsáhlé systematické výzkumy jihoafrických lokalit Kromdraai a Swartkrans, které vydaly stovky ostatků.{{Citace sborníku |příjmení = Grine|jméno = F. E|titul = New craniodental fossils of Paranthropus from the Swartkrans Formation and their significance in ‘‘robust’’ australopithecine evolution|příjmení sestavitele = Grine|jméno sestavitele = F. E|sborník = Evolutionary History of the ‘‘Robust’’ Australopithecines|vydavatel = |rok vydání = 1988|strany = 223–243}} Množství nálezů bylo současně získáno také ve východní Africe, především v okolí jezera [[Turkana]] – nejznámější lokality představuje dolní tok řeky '''[[Omo]]''' na jihu [[Etiopie]] a oblast '''Koobi Fora''' v [[Keňa|Keni]].{{Citace periodika|příjmení = Constantino|jméno = P.|titul = The evolution of Zinjanthropus boisei|periodikum = Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews|datum = |ročník = 16|číslo = |strany = 49–62|url = |příjmení2 = Wood|jméno2 = B. A|rok = 2007}}[[Soubor:(left to right) Mary Douglas Nicol Leakey (1913-1996) and her husband Louis Seymour Bazett Leakey (1903-1972).jpg|náhled|''Mary a Louis Leakeyovi'']]V roce [[1967]] byla navíc v údolí řeky [[Omo]] zachycena obtížně určitelná bezzubá [[dolní čelist]]. Protože se svým tvarem mírně lišila od ostatních nálezů robustních australopitéků, navrhli pro ni nálezci zcela nový [[taxon]] ''Paraustralopithecus aethiopicus''.{{Citace periodika|příjmení = Arambourg|jméno = C.|příjmení2 = Coppens|jméno2 = Y|titul = Découverte d’un australopithécien nouveau dans les gisements de l’Omo (Éthiopie)|periodikum = South African Journal of Science|rok = 1968|ročník = 64|strany = 58–59}} Většina tehdejších paleoantropologů ovšem nový druh neuznávala. Až nález dobře dochované lebky na lokalitě '''Lomekwi''' při západním břehu jezera [[Turkana]] roku [[1985]]{{Citace periodika|příjmení = Walker|jméno = A.|spoluautoři = LEAKEY, R. E. F., HARRIS, J. M., BROWN, F. H. |titul = 2.5 Myr Australopithecus boisei from west of Lake Turkana, Kenya|periodikum = Nature|rok = 1986|ročník = 322|strany = 517–522}} vedl k uznání nového druhu, ovšem pod označením ''[[Paranthropus aethiopicus]]''.{{Citace sborníku | příjmení = Kimbel|jméno = W. H.|příjmení2 = White|jméno2 = T. D.|příjmení3 = Johanson|jméno3 = D. C| titul = Implications of KNM-WT 17000 for the evolution of ‘‘robust’’ Australopithecus | příjmení sestavitele = Grine| jméno sestavitele = F. E. | sborník = Evolutionary History of the ‘‘Robust’’ Australopithecines | vydavatel = Aldine Transaction| rok vydání = 2007| strany = 259–268}} [38] => [39] => Přelom 20. a [[21. století]] patřil v jižní Africe objevům nových jeskynních systémů, vydávajících ostatky ''P. robustus'' – jedná se o '''Gondolin''',{{Citace periodika|příjmení = Menter|jméno = C. G.|titul = First record of hominid teeth from the Plio-Pleistocene site of Gondolin, South Africa|periodikum = Journal of Human Evolution|datum = |ročník = 37|číslo = |strany = 299–307|url = |rok = 1999|spoluautoři = KUYKENDALL, K. L.; KEYSER, A. W.; CONROY, G. C.}} '''Cooper's'''{{Citace periodika|příjmení = Berger|jméno = L. R.|titul = Preliminary results of excavations at the newly discovered Coopers D deposit, Gauteng, South Africa|periodikum = South African Journal of Science|datum = |ročník = 99|číslo = |strany = 276–278|url = |rok = 2003|spoluautoři = DE RUITER, D. J.; STEININGER, C. M.; HANCOX, J.}} a především o velmi bohatou lokalitu '''Drimolen''',{{Citace periodika|příjmení = Keyser|jméno = A. W.|titul = Drimolen: A new hominid-bearing site in Guateng, South Africa|periodikum = South African Journal of Science|datum = |ročník = 96|číslo = |strany = 193–197|url =https://archive.org/details/sim_south-african-journal-of-science_2000-04_96_4/page/193|rok = 2000|spoluautoři = MENTER, C. G.; MOGI-CECCHI, J.; PICKERING, T. R.; BERGER, L. R.}} z níž pochází i dosud nejkompletnější známá lebka australopitéka.{{Citace periodika|příjmení = Keyser|jméno = A. W|titul = The Drimolen skull: the most complete australopithecine cranium and mandible to date|periodikum = South African Journal of Science|datum = |ročník = 96|číslo = |strany = 189–193|url =https://archive.org/details/sim_south-african-journal-of-science_2000-04_96_4/page/189|rok = 2000}} Všechny lokality se však nacházejí na relativně malé ploše v údolí Blaauwbank u [[Johannesburg]]u. [40] => [41] => Naproti tomu oblast výskytu druhu ''P. boisei'' byla novými objevy podstatně rozšířena.Tak byla v říjnu roku [[1993]] na etiopské lokalitě '''Konso''' zjištěna velmi dobře dochovaná lebka včetně spodní čelisti. Tím se známý areál výskytu robustních australopitéků posunul na sever.{{Citace periodika|příjmení = Suwa|jméno = G.|titul = The first skull of Australopithecus boisei|periodikum = Nature|datum = |ročník = 389|číslo = |strany = 489–492|url = |spoluautoři = ASFAW, B., BEYENE, Y., WHITE, T. D., KATOH, S., NAGAOKA, S., NAKAYA, H., UZAWA, K., RENNE, P., WOLDEGABRIEL, G.|rok = 1997}} Naopak jižní okraj rozšíření druhu ''Paranthropus boisei'' tvoří lokalita '''Malema''' až na severu [[Malawi]], odkud byl v roce [[1999]] popsán nález části [[horní čelist]]i se silně opotřebenými stoličkami.{{Citace periodika|příjmení = Kullmer|jméno = O.|titul = The first Paranthropus from the Malawi Rift|periodikum = Journal of Human Evolution|datum = |ročník = 37|číslo = |strany = 121–127|url = |rok = 1999|spoluautoři = SANDROCK, O., ABEL, R., SCHRENK, F., BROMAGE, T. G., JUWAYEYEI, Y. M.}} [42] => [43] => Také areál výskytu druhu ''P. aethiopicus'' se významně rozšířil směrem k jihu, když byly jeho ostatky v roce [[2001]] zachyceny v [[Tanzanie|tanzanském]] '''[[Laetoli]]'''.{{Citace sborníku | příjmení = Harrison|jméno = T| titul = Hominins from the Upper Laetolil and Upper Ndolanya Beds, Laetoli| příjmení sestavitele = Harrison| jméno sestavitele = T. | sborník = Paleontology and Geology of Laetoli: Human Evolution in Context 2 | vydavatel = Springer| rok vydání = 2011| strany = 141–188}} Celkově však zůstává tento druh nejméně známým zástupcem paranthropů, doloženým jen jednotlivými zuby nebo silně poškozenými zlomky čelistí s minimem diagnostických znaků. [44] => [45] => Někteří autoři řadí k paranthropům i nově objevený a dosud málo známý druh ''[[Australopithecus garhi]],'' odhalený v letech [[1997]]–[[1998]] na lokalitě '''Bouri''' v [[Etiopie|etiopské]] oblasti [[Střední Awaš]].{{Citace periodika|příjmení=Wood|jméno=B. A.|příjmení2=Lonergan|jméno2=N. L|titul=The hominin fossil record: taxa, grades and clades|periodikum=Journal of Anatomy|datum=|rok=2008|ročník=212|číslo=|strany=354–376|url=}} [46] => [[Soubor:Paranthropus Africa.jpg|vlevo|náhled|312x312px|''Lokality s nálezy rodu Paranthropus'']] [47] => [48] => === Datace === [49] => Nálezy druhu ''Paranthropus boisei'' a ''Paranthropus aethiopicus'' pocházejí z lokalit, jejichž [[sediment]]y lze velmi dobře datovat pomocí [[radioaktivní datování|radiometrických metod]].{{Citace periodika|příjmení = Wood|jméno = B. A.|příjmení2 = Constantino|jméno2 = P|titul = Paranthropus boisei: fifty years of evidence and analysis|periodikum = American journal of physical anthropology |datum = |ročník = 134/S45|číslo = |strany = 106–132|url = |rok = 2007}} Největšího stáří dosahují ostatky ''P. aethiopicus'' – v údolí Omo je lze datovat do doby před 2,7–2,3 miliony let a ojedinělé nálezy z Lomekwi a Laetoli jsou staré asi 2,5–2,6 milionu let. [50] => [51] => Nejstarší nálezy ''P. boisei'' jsou známé z Malawi a dosahují stáří 2,3–2,5 milionu let. Naopak nejmladší doklady tohoto druhu z etiopské lokality Konso jsou staré jen 1,4 milionu let a pozůstatky částečné kostry z tanzanského Olduvai dokonce jen 1,34 milionu let.{{Citace periodika|příjmení = Domínguez-Rodrigo|jméno = M.|titul = First partial skeleton of a 1.34-million-year-old Paranthropus boisei from Bed II, Olduvai Gorge, Tanzania|periodikum = PloS one|datum = |ročník = 8|číslo = |strany = e80347|url = |rok = 2013|spoluautoři = PICKERING, T. R., BAQUEDANO, E., MABULLA, A., MARK, D. F., MUSIBA, C., et al.}} V Koobi Fora a na dolním toku řeky Omo jsou ostatky ''P. boisei'' nalézány téměř z celého období výskytu tohoto druhu, tedy z doby před 2,3–1,4 milionu let. [52] => [53] => Jihoafrické krasové jeskyně jsou oproti východoafrickým lokalitám jen obtížně datovatelné. V jejich výplni chybí vrstvy [[Sopečný popel|sopečného popela]], na něž lze dobře aplikovat [[Radioaktivní datování|radiometrické datovací metody]]. Uplatňují se tak především přístupy [[Relativní datování|relativní chronologie]]. Tradiční je využití [[biostratigrafie]], tedy datace na základě přítomnosti určitých živočišných druhů. Jejich výskyt je přitom srovnáván s dobře datovatelnými lokalitami [[Východní Afrika|východní Afriky]].{{Citace periodika|příjmení = Boaz|jméno = N. T|titul = Paleoecology of early Hominidae in Africa|periodikum = Kroeber Anthropological Society Papers|datum = |ročník = 50|číslo = |strany = 37–62|url = |rok = 1977}} Teprve v posledních letech technický rozvoj umožnil uplatnění [[absolutní chronologie|absolutních datovacích metod]] i v jižní Africe, čímž se výrazně zpřesnily starší údaje, představující často značně široké časové intervaly.{{Citace periodika|příjmení = Herries|jméno = A. I. R.|příjmení2 = Curnoe|jméno2 = D.|příjmení3 = Adams|jméno3 = J. W|titul = A multi-disciplinary seriation of early Homo and Paranthropus bearing palaeocaves in southern Africa|periodikum = Quaternary International|datum = |ročník = 202|číslo = |strany = 14–3 [54] => 28|url = |rok = 2009}} [55] => [56] => Nejčastěji se tak výskyt druhu ''Paranthropus robustus'' uvádí v době před 2–1,5 miliony let,{{Citace sborníku |příjmení = Kimbel|jméno = W. H|titul = The species and diversity of australopiths|příjmení sestavitele = Henke|jméno sestavitele = W.|příjmení sestavitele2 = Tattersall|jméno sestavitele2 = I|sborník = Handbook of Palaeoanthropology 3|vydavatel = Springer|místo= Berlín|rok vydání = 2007|strany = 1539–1573}} vyloučit však nelze ani jeho přežívání až do doby asi před 600 000 lety.{{Citace periodika|příjmení = Herries|jméno = A. I. R.|příjmení2 = Adams|jméno2 = J. W|titul = Clarifying the context, dating and age range of the Gondolin hominins and Paranthropus in South Africa|periodikum = Journal of Human Evolution|datum = |ročník = 65|číslo = |strany = 676–681|url = |rok = 2013}} ''P. robustus'' tak mohl podobně jako jiné druhy savců v jižní Africe přežívat výrazně déle než ve východní části [[kontinent]]u, doklady jsou však dosud nejasné.{{Citace sborníku |příjmení = Klein|jméno = R. G|titul = The causes of “robust” australopithecine extinction|příjmení sestavitele = Grine|jméno sestavitele = F. E|sborník = Evolutionary History of the “Robust” Australopithecines|vydavatel = Aldine transactions|rok vydání = 2007|strany = 499–505}} [57] => [58] => == Popis == [59] => [[Soubor:Sterkfontein Caves 66.jpg|vlevo|náhled|''Velmi dobře dochovaná lebka P. robustus z Drimolen'']] [60] => Paranthropové jsou svébytnou skupinou [[Hominidé|hominidů]], u nichž se v extrémní míře rozvinuly některé typické znaky rodu ''[[Australopithecus]]''. Přestože jsou k dispozici stovky nálezů z východní a jižní Afriky, většinu z nich tvoří zuby nebo zlomky lebek, zatímco ostatky trupu a končetin jsou vzácné. Robusticita paranthropů se týká především jejich žvýkacího aparátu, potažmo celé lebky.{{Citace monografie|příjmení = Svoboda|jméno = J. A|titul = Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu|vydání = 1|vydavatel = Akademické nakladatelství CERM|místo = Brno|rok = 2009|počet stran = 298|strany =|isbn =}} Nález částečně dochované kostry OH 80 v Olduvai (''Paranthropus boisei'') však naznačuje, že i kosti končetin mohly být masivnější než u gracilních druhů.{{Citace periodika|příjmení = Domínguez-Rodrigo|jméno = M.|spoluautoři = PICKERING, T. R., BAQUEDANO, E., MABULLA, A., MARK, D. F., MUSIBA, C., et al.|titul = First partial skeleton of a 1.34-million-year-old Paranthropus boisei from Bed II, Olduvai Gorge, Tanzania|periodikum = PloS one|datum =|rok = 2013|ročník = 8|číslo =|strany = e80347|url =}} [61] => [62] => Celková stavba těla se v porovnání s ostatními australopitéky nijak zásadně neliší. Typický je výrazný [[pohlavní dimorfismus]], srovnatelný se současnými gorilami i ostatními australopitéky.{{Citace periodika|příjmení = Wood|jméno = B. A|titul = Human evolution|periodikum = Bioessays|datum =|rok = 1996|ročník = 18|číslo =|strany = 945–954|url =https://archive.org/details/sim_bioessays_1996-12_18_12/page/945}} Samci v průměru dosahovali výšky 130–140 cm a samice 110–124 cm. [[Hmotnost]] samců činila asi 40–50 kg, zatímco samice vážily kolem 30–35 kg.{{Citace monografie|příjmení = Robertsová|jméno = A|titul = Evoluce: Příběh člověka|vydavatel = Knižní klub|místo = Praha|rok = 2012|počet stran = 256}} Odhady celkové velikosti jsou ovšem odvozeny z velmi nekompletních ostatků, takže je nové objevy mohou změnit. [63] => [64] => I přes přetrvávající malou kapacitu je patrné mírné zvětšení mozkovny a snad i mozku (na cca 500 cm³), celková stavba se ale stále blíží spíše lidoopům než lidem. Náznaky změn v uspořádání mozku zatím nebyly jednoznačně prokázány.{{Citace sborníku|příjmení = DeSousa|jméno = A.|příjmení2 = Cunha|jméno2 = E|titul = Hominins and the emergence of the modern human brain|příjmení sestavitele = Hofman|jméno sestavitele = M. A.|příjmení sestavitele2 = Falk|jméno sestavitele2 = D|sborník = Evolution of the primate brain|vydavatel = Elsevier|strany = 293–322|rok vydání = 2012}} Proto nelze předpokládat, že by duševní schopnosti paranthropů výrazně přesahovaly možnosti [[šimpanz]]ů, [[Gorila|goril]] nebo [[orangutan]]ů. Vzhledem k velikosti mozku i k průběhu prořezávání zubů lze soudit, že ani délka a průběh [[ontogeneze]] se od moderních lidoopů příliš nelišila.{{Citace periodika|příjmení = Bogin|jméno = B.|příjmení2 = Smith|jméno2 = B. H|titul = The evolution of the human life cycle|periodikum = American Journal of Human Biology|rok = 1996|ročník = 8|strany = 703–716}} [65] => [66] => Utváření lebky je v mnoha znacích podobné zástupcům rodu ''Homo'', zatímco ostatní australopitéci jsou bližší lidoopům. [[Foramen magnum|Velký týlní otvor]] je posunutý více vpřed, [[spodina lebeční]] více klenutá. Kosti jsou silně pneumatizované, aby se snížila váha zvětšující se lebky. [[Mozkovna|Mozkovnu]] doplňují nápadné úpony dobře vyvinutých svalů. Jedná se o šíjový hřeben ''crista nuchae'' pro šíjové svaly, vyvažující hlavu s masivními čelistmi a u větších jedinců (patrně samců) i o sagitální hřeben ''crista sagittalis'' pro [[Sval spánkový|spánkový sval]] (''musculus temporalis''), který umožňuje silnou práci předních zubů. Také výrazné zúžení lebky za [[očnice]]mi vytváří dostatek prostoru pro zvětšený spánkový sval.{{Citace monografie|příjmení = Conroy|jméno = G. C|titul = Reconstructing human origins|url = https://archive.org/details/reconstructinghu0000conr|vydavatel = W. W. Norton & company|místo = New York|rok = 1997|počet stran = 547}} [67] => [68] => Robustní tvář je široká a díky vystupujícím [[Lícní kost|lícním kostem]] a plochému nosu získává nápadně miskovitý tvar. Nízké, vzad ubíhající čelo je odděleno výraznými [[Nadočnicový oblouk|nadočnicovými oblouky]]. Široké, vpřed silně vyklenuté lícní kosti ukazují na dobře vyvinutý [[Žvýkací sval|zevní žvýkací sval]] (''musculus masseter''). Nosní otvor má zaoblené okraje a u druhu ''Paranthropus robustus'' jej navíc po stranách zpevňují tzv. přední pilíře, které pomáhají odolávat tlaku a namáhání lebky při skusu. Tvrdé [[Patro (ústa)|patro]] tvoří značně zesílené kosti. Čelisti již nevyčnívají tak dopředu jako u starších homininů, takže celý obličej má z profilu nápadně svislý průběh, podobně jako u lidí.{{Citace periodika|příjmení = Constantino|jméno = P|titul = The “robust” australopiths|periodikum = Nature Education|datum =|rok = 2013|ročník = 4|číslo =|strany = 1|url =}} [69] => [70] => Masivní dolní čelist s nápadně silným tělem a vysokým ramenem (''ramus mandibulae'') vyplňují vedle redukovaných [[řezák]]ů a [[Špičák (zub)|špičáků]] především rozměrné (megadontní) [[Třenový zub|třenové zuby]] a [[Stolička|stoličky]] s velmi silnou a rychle se tvořící zubní [[Sklovina|sklovinou]]. Špičáky již téměř nevyčnívají z linie ostatních zubů a třenové zuby jsou molarizované, to znamená, že se svým utvářením blíží stoličkám. [71] => [[Soubor:OH_80_03.jpg|náhled|''Fragmenty kostry z Olduvai (OH 80)'']] [72] => Málo známá je postkraniální kostra – většina poznatků je odvozována z jihoafrických nálezů. Zatímco kosti nohy nesou jednoznačné doklady [[Bipedie|bipední chůze]], prodloužené a svalnaté [[předloktí]] svědčí o přetrvávajícím využívání stromového patra.{{Citace sborníku|příjmení = Collard|jméno = M.|příjmení2 = Wood|jméno2 = B|titul = Grades among the African Early Hominids|příjmení sestavitele = Bromage|jméno sestavitele = T. G.|příjmení sestavitele2 = Schrenk|jméno sestavitele2 = F|sborník = African Biogeography. Climate Change & Human Evolution|vydavatel = Oxford University Press|místo = Oxford|strany = 316–327|rok vydání = 1999}} Palec na noze, byť přitažený k ostatním prstům, si ještě zachovával větší rozsah pohybu než u lidí. Utváření ruky se však již značně přiblížilo člověku, zejména pro druh ''Paranthropus robustus'' jsou doložené rovné, nikoliv primitivně zahnuté články prstů. To spolu s dobře vyvinutým a osvaleným, pohyblivým palcem odpovídá zvýšeným manipulačním schopnostem.{{Citace periodika|příjmení = Crompton|jméno = R. H.|příjmení2 = Vereecke|jméno2 = E. E.|příjmení3 = Thorpe|jméno3 = S. K. S|titul = Locomotion and posture from the common hominoid ancestor to fully modern hominins with special reference to the common panin/hominin ancestor|periodikum = Journal of Anatomy|datum =|rok = 2008|ročník = 212|číslo =|strany = 501–543|url =}} [73] => [74] => '''Rekonstrukce''' Forenzní trojrozměrnou rekonstrukci tváře paranthropa boisei podle 3D skenu lebky od Dr. Moacira Eliase Santose provedl roku 2013 brazilský specialista [[Cicero Moraes]]. [75] => [76] => == Způsob života == [77] => [78] => === Životní prostředí === [79] => Zástupci rodu Paranthropus jsou ve východní i jižní Africe spojováni s vysušováním prostředí, šířením suchomilné vegetace a změnou vlhkých, prosvětlených porostů v otevřenou suchou [[Savana|savanu]].{{Citace periodika|příjmení = Stewart|jméno = K. M|titul = Environmental change and hominin exploitation of C4-based resources in wetland/savanna mosaics|periodikum = Journal of Human Evolution|datum =|rok = 2014|ročník = 77|číslo =|strany = 1–16|url =}} [[Klimatické změny]] vyvrcholily zhruba před 2,8 – 2,5 miliony lety současně s nástupem [[Doba ledová|první doby ledové]] v Evropě.{{Citace periodika|příjmení=De Menocal|jméno=P. B|titul=Plio-Pleistocene African climate|periodikum=Science|datum=|rok=1995|ročník=270|číslo=|strany=53–59|url=}} [80] => [81] => Přestože převažujícím [[ekosystém]]em v okolí [[pleistocén]]ních lokalit byly bezlesé travnaté pláně, velká část badatelů předpokládá, že paranthropové využívali i přetrvávající ostrůvky podmáčených luk nebo mokřin při březích [[Jezero|jezer]] a [[Vodní tok|vodních toků]].{{Citace periodika|příjmení = Grine|jméno = F. E.|spoluautoři = SPONHEIMER, M. J., UNGAR, P. S., LEE-THORP, J., TEAFORD, M. F.|titul = Dental microwear and stable isotopes inform the paleoecology of extinct hominins|periodikum = American Journal of Physical Anthropology|datum =|rok = 2012|ročník = 148|číslo = 285–317|strany =|url =}} V těchto vlhčích místech se místy mohla udržet hustší [[vegetace]], křoviny a řídké lesíky, skýtající kromě potravy i možnost úkrytu před dravci.{{Citace periodika|příjmení = De Ruiter|jméno = D. J.|příjmení2 = Sponheimer|jméno2 = M.|příjmení3 = Lee-Thorp|jméno3 = J. A|titul = Indications of habitat association of Australopithecus robustus in the Bloubank Valley, South Africa|periodikum = Journal of Human Evolution|datum =|rok = 2008|ročník = 55|číslo =|strany = 1015–1030|url =}} Zatím nelze spolehlivě prokázat, zda paranthropové upřednostňovali otevřenou travnatou krajinu nebo spíše mokřady a lesíky. Zdá se, že byli schopní využívat větší spektrum prostředí, přičemž určujícím faktorem nebyla přítomnost nebo absence stromového porostu, ale blízkost vodního zdroje. [82] => [83] => === Strava === [84] => Nápadně mohutná, specializovaná stavba čelistí a zubů i unikátně rychlá tvorba skloviny od prvních objevů soustředila pozornost odborníků na stravu paranthropů. Zpočátku převládal názor, že paranthropové byli na rozdíl od gracilních australopitéků a prvních lidí výhradně [[Býložravec|býložraví]] a úzce specializovaní na konzumaci tvrdé a křehké nebo tuhé potravy. Také přezdívka Louskáček, která se vžila pro lebku OH 5 z [[Olduvai]], vychází z tohoto předpokladu.{{Citace periodika|příjmení=Ungar|jméno=P. S.|příjmení2=Sponheimer|jméno2=M. J|titul=The diets of early hominins|periodikum=Science|datum=|rok=2011|ročník=334|číslo=|strany=190–193|url=}} [85] => [[Soubor:Peninj mandible. Paranthropus boisei.jpg|vlevo|náhled|''Dolní čelist P. boisei z Peninj ukazuje extrémně velké stoličky a malé přední zuby'']] [86] => Od konce [[20. století]] jsou ovšem starší závěry zřetelně upravovány díky výsledkům moderních [[Analýza|analýz]]. Mezi ně patří studium poměru [[izotop]]ů [[Stroncium|stroncia]] a [[vápník]]u, izotopů [[uhlík]]u nebo studium mikroskopického poškození zubní skloviny. Ukazuje se, že i přes podobnou [[Morfologie (biologie)|morfologii]] tváře, lebky a zubů se strava východoafrických a jihoafrických paranthropů zřejmě nápadně lišila a že ''P. robustus'' a ''P. boisei'' využívali odlišné potravní zdroje. ''Paranthropus robustus'' získával téměř 75% potravy v lesních porostech a v křovinách. Poměr využití zdrojů ze stromů či keřů a z otevřených travnatých prostor u něj přitom značně kolísal. ''Paranthropus boisei'' naopak 75–80 % potravy vyhledával v prostoru savany a tento podíl se neměnil ani v průběhu dlouhého výskytu druhu.{{Citace periodika|příjmení=Ungar|jméno=P. S.|příjmení2=Sponheimer|jméno2=M. J|titul=The diets of early hominins|periodikum=Science|datum=|rok=2011|ročník=334|číslo=|strany=190–193|url=}} ''Paranthropus robustus'' má sklovinu poškozenou především početnými odštěpky a důlky, odpovídajícími tvrdé stravě, zatímco ''P. boisei'' nese na zubech spíše jemné rýhy a škrábance, ukazující na žvýkání tuhé, vláknité stravy. [87] => [88] => Proto se nejčastěji uvažuje o tom, že ''Paranthropus boisei'' se v pobřežních mokřinách živil převážně rostlinami z čeledi [[Šáchorovité|šáchorovitých]], na něž se zčásti specializoval. Jen menší část potravy pak mohlo tvořit [[ovoce]], [[Semeno|semena]], [[Oříšek|ořechy]], případně [[hmyz]] nebo drobní [[obratlovci]]''.'' Naproti tomu ''Paranthropus robustus'' byl (podobně jako jiní australopitéci i časní zástupci rodu ''Homo'') spíše [[Oportunismus|oportunistickým]] všežravcem s širokou ekologickou tolerancí a rozsáhlou potravinovou základnou.{{Citace periodika|příjmení=Wood|jméno=B. A.|příjmení2=Strait|jméno2=D. S|titul=Patterns of resource use in early Homo and Paranthropus|periodikum=Journal of Human Evolution|datum=|rok=2004|ročník=46|číslo=|strany=119–162|url=}} [89] => [90] => Paranthropové tak různými způsoby reagovali na [[klimatické změny]], způsobující šíření nekvalitní, tuhé a tvrdé nebo málo výživné potravy na úkor snadno dostupných a měkkých plodů. Základem jídelníčku přitom nemusela být vždy potrava s velkými nároky na zpracování. Konzumováno mohlo být i snadno dostupné, na živiny bohaté ovoce nebo jiné [[Plod (botanika)|plody]], přičemž tvrdé a tuhé kusy mohly být získávány jen jako záložní zdroje v dobách nedostatku jiné potravy. Všichni zástupci rodu Paranthropus však již více než starší australopitékové pronikali do otevřené bezlesé krajiny, kde byli schopní využívat nové potravní zdroje jako například [[termiti]]ště nebo podzemní zásobní orgány různých rostlin ([[Hlíza|hlízy]], [[Oddenek|oddenky]], [[Cibule (orgán)|cibulky]]). [91] => [92] => === Kultura === [93] => V počátcích výzkumů byli paranthropové v porovnání s člověkem vnímáni jako primitivní, [[Býložravec|býložraví]] tvorové s velkými zuby a malým mozkem, jejichž [[inteligence]] nestačila na nástrojovou činnost. Veškeré nalézané [[Artefakt (archeologie)|artefakty]] tak byly automaticky přisuzovány soudobým zástupcům rodu ''Homo'' a spojovány se získáváním masité potravy.{{Citace sborníku|příjmení=Susman|jméno=R. L|titul=New postcranial remains from Swartkrans and their bearing on the functional morphology and behavior of Paranthropus robustus|příjmení sestavitele=Grine|jméno sestavitele=F. E|sborník=Evolutionary History of the Robust Australopithecines|rok=1988|strany=149–172}} Takové vnímání se však postupně mění, zejména vlivem jihoafrických nálezů. Utváření ruky (alespoň u ''P. robustus'') odpovídá schopnosti jemné manipulace. Užívání nástrojů se navíc předpokládá i u jiných druhů australopitéků (''[[Australopithecus afarensis|A. afarensis]]'', ''[[Australopithecus garhi|A. garhi]]''), stejně jako je známé u všech moderních [[Hominidé|lidoopů]] i některých [[Primáti|primátů]].{{Citace periodika|příjmení=Constantino|jméno=P.|příjmení2=Wood|jméno2=B. A|titul=Paranthropus paleobiology|periodikum=Miscelánea en homenaje a Emiliano Aguirre|datum=|rok=2004|ročník=3|číslo=|strany=136–151|url=}} [94] => [95] => Dosud neexistují jednoznačné doklady, že by ''Paranthropus aethiopicus'' a ''Paranthropus boisei'' používali nebo vyráběli nástroje. [[Louis Leakey]] sice po nálezu Louskáčka v roce [[1959]] pokládal ''P. boisei'' za tvůrce [[Oldovan|oldovanských nástrojů]], později však bylo prokázáno, že v oblasti žil ve stejnou dobu také ''[[Homo habilis]]'' a je pravděpodobnější, že právě on je původcem těchto [[Artefakt (archeologie)|artefaktů]]. Přesto nelze vyloučit, že ''P. boisei'' k získávání podzemních oddenků a hlíz nějaké hole nebo kopáče využíval. [96] => [97] => Druhu ''Paranthropus robustus'' jsou často přisuzovány kostěné hroty, nalezené ve Swartkrans a Drimolen. Úspěšné experimenty prokázaly vhodnost nástrojů k vykopávání podzemních hlíz nebo k rozbíjení termitišť a získávání [[Termiti|termitů.]] Vzhledem k současnému výskytu ostatků rodů [[Člověk|''Homo'']] a ''Paranthropus'' na těchto lokalitách je ovšem obtížné přiřadit tyto nástroje konkrétnímu druhu.{{Citace periodika|příjmení=Backwell|jméno=L. R.|příjmení2=D'Errico|jméno2=F|titul=Early hominid bone tools from Drimolen|periodikum=Journal of Archaeological Science|datum=|rok=2008|ročník=35|číslo=|strany=2880–2894|url=}} [98] => [[Soubor:Paranthropus aethiopicus face (University of Zurich).JPG|náhled|''P. aethiopicus (tzv. Černá lebka) s výrazným sagitálním hřebenem'']] [99] => [100] => == Fylogeneze == [101] => Převážná část odborníků se shoduje, že paranthropové tvoří [[Monofyletismus|monofyletickou skupinu]] se společným předkem. Tomu zatím nasvědčuje i většina srovnávacích studií.{{Citace periodika|příjmení=Villmoare|jméno=B.|příjmení2=Kimbel|jméno2=W. H|titul=CT-based study of internal structure of the anterior pillar in extinct hominins and its implications for the phylogeny of robust Australopithecus|periodikum=Proceedings of the National Academy of Sciences|datum=|rok=2011|ročník=108|číslo=|strany=16 200 – 16 205|url=}} Geologicky nejstarší druh ''[[Paranthropus aethiopicus]]'' byl ovšem rozeznán jako poslední, a proto jeho nález zásadním způsobem změnil představy o vývoji celé skupiny.{{Citace periodika|příjmení=Delson|jméno=E|titul=Human phylogeny revised again|periodikum=Nature|rok=1986|ročník=322|strany=496–497}} Starší studie předpokládaly, že ''[[Paranthropus robustus]]'' se vyvinul v jižní Africe z druhu ''[[Australopithecus africanus]]'' a poté se stal předkem východoafrického ''[[Paranthropus boisei]]'', který později vyhynul bez potomků''.'' Po nálezu Černé lebky (''Paranthropus aethiopicus'') roku [[1985]] je však zřejmé, že předka robustních australopitéků je nutné hledat spíše ve východní Africe. ''Paranthropus aethiopicus'' totiž utvářením lebky i dobou výskytu velmi dobře překlenuje rozdíly mezi ''Paranthropus robustus'' a ''[[Australopithecus afarensis]]'' a spojuje tak gracilní a robustní australopitéky do jedné [[Evoluce|vývojové linie]]. [[Soubor:Paranthropus_evoluce.jpg|náhled|''Tři možnosti evoluce Paranthropů'']]Proto podle nejčastějšího názoru na druh ''A. afarensis'' navázal ''P. aethiopicus'', z něhož vyšel jak východoafrický ''P. boisei'', tak jihoafrický ''P.robustus''.{{Citace periodika|příjmení=Collard|jméno=M.|příjmení2=Wood|jméno2=B|titul=Homoplasy and the early hominid masticatory system: inferences from analyses of extant hominoids and papionins|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=2001|ročník=41|strany=167–194}} Méně časté jsou představy, že se ''P. aethopicus'' odštěpil ještě dříve než ''P. boisei'' a ''P. robustus'', kteří by tak sice rovněž měli původ ve východní Africe, ale nenavazovali by na ''P. aethiopicus''.{{Citace periodika|příjmení=Strait|jméno=D. S.|příjmení2=Grine|jméno2=F. E.|příjmení3=Moniz|jméno3=M. A|titul=A reappraisal of early hominid phylogeny|periodikum=Journal of Human Evolution|rok=1997|ročník=32|strany=17–82}} Třetí možností je, že robustní australopitékové nesdílejí společného předka, tedy že ''P. aethiopicus'' a ''P. boisei'' navazují ve východní Africe na druh ''Australopithecus afarensis'', zatímco ''P. robustus'' se v jižní Africe vyvinul samostatně z druhu ''Australopithecus africanus''.{{Citace sborníku|příjmení=Potts|jméno=R|titul=Environmental hypotheses of Pliocene human evolution|příjmení sestavitele=Bobe|jméno sestavitele=R.|příjmení sestavitele2=Alemseged|jméno sestavitele2=Z.|příjmení sestavitele3=Behrensmeyer|sborník=Hominin Environments in the East African Pliocene: An Assessment of the Faunal Evidence|vydavatel=Springer|strany=25–49|jméno sestavitele3=A. K|rok vydání=2007}} Obě dvě poslední varianty ovšem předpokládají, že robustní žvýkací aparát se u těchto homininů vyvinul nezávisle na sobě, paralelním vývojem.{{Citace periodika|příjmení=Lewin|jméno=R|titul=New fossil upsets human family|periodikum=Science|rok=1986|ročník=233|strany=720–721}} [102] => [103] => Robustní australopitékové a první zástupci rodu ''Homo'' se ve fosilním záznamu objevují téměř současně a podporují tak předpoklad štěpení pliocenních homininů na dvě souběžné vývojové linie, představující patrně dva různé způsoby [[adaptace]] na [[klimatické změny]]. Podle tradičního náhledu došlo k rozdělení na specializované [[Býložravec|býložravce]] s malým mozkem (''Paranthropus'') a [[Generalizace|generalizované]], přizpůsobivé [[Všežravec|všežravce]] s velkým mozkem (''Homo'').{{Citace periodika|příjmení=Coppens|jméno=Y|titul=Hominid evolution and the emergence of the genus Homo|periodikum=Pontifical Academy of Sciences Scripta Varia|datum=|rok=2013|ročník=121|číslo=|strany=1–15|url=}} Zároveň se předpokládalo, že paranthropové se v pleistocénu již nedokázali přizpůsobit dalšímu vysychání a souvisejícím změnám prostředí, nedokázali najít dostatek potravy, a proto vyhynuli. Ukazuje se však, že byli velmi úspěšnou skupinou, přežívající dlouho do spodního pleistocénu a rozhodně je nelze považovat za zaostalé. Ostatky ''P. boisei'' jsou dokonce na známých lokalitách výrazně početnější než nálezy soudobých zástupců rodu ''Homo''. Alespoň jihoafričtí paranthropové dokázali využít široké spektrum potravních zdrojů, byli tedy schopní najít obživu v mnoha různých [[ekosystém]]ech podobně jako lidé. Je možné, že potravní niky obou skupin se částečně překrývaly a lišit se mohly jen záložní zdroje, využívané v nepříznivých obdobích roku. Zatímco ''Homo'' mohl častěji využívat živočišné zdroje, ''Paranthropus'' se spoléhal na tuhé nebo tvrdé jídlo, pro jiné živočichy nedostupné. [104] => [105] => Důvod vymizení robustních australopitéků proto dosud nebyl uspokojivě vysvětlen. Problémem mohl být kromě potravy také nedostatek vody, protože paranthropové vykazují úzkou vazbu na vodní zdroje a vlhčí [[biotop]]y. Za vyhynutím paranthropů (respektive australopitéků) ovšem nemusely stát jen samotné klimatické změny, ale i neschopnost konkurovat prasatům, opicím či mladším formám rodu ''Homo (''především ''[[Homo erectus]])''.{{Citace monografie|příjmení=Šmahel|jméno=Z|příjmení2=|jméno2=|titul=Příběh lidského rodu|vydání=1|vydavatel=Moravské zemské muzeum|místo=Brno|rok=2005|počet stran=85|strany=|isbn=80-7028-262-2}} Někteří dokonce spekulují, že ''Homo erectus'' australopitéky lovil a vyhubil. Vyhynutí paranthropů ale nemusí být nutně důsledkem cíleného lovu, nýbrž jen zvýšené [[kompetice]]. ''Homo erectus'' mohl jen častěji a s větším úspěchem využívat stejné potravní zdroje. Například díky lepší schopnosti plánování mohl záměrně stopovat budoucí kořist a nespoléhat jen na náhodné nálezy nebo díky kamenným nástrojům dokázal rozbít zvířecí kosti a využít morek, nejen maso.{{Citace periodika|příjmení=Sponheimer|jméno=M.|příjmení2=Lee-Thorp|jméno2=J. A|titul=Differential resource utilization by extant great apes and australopithecines: towards solving the C-4 conundrum|periodikum=Comparative Biochemistry and Physiology A|datum=|rok=2003|ročník=136|číslo=|strany=27–34|url=}} Doklady pro kontakty obou skupin homininů však zatím chybí. [106] => [107] => == Odkazy == [108] => [109] => === Reference === [110] => [111] => [112] => === Literatura === [113] => * {{Citace monografie | příjmení = Mazák | jméno = V| titul = Sága rodu Homo | vydavatel = Práce| místo = Praha | rok = 1986 | počet stran = 424}} [114] => * {{Citace monografie | příjmení = Robertsová | jméno = A| titul = Evoluce: Příběh člověka | vydavatel = Knižní klub| místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 256}} [115] => * {{Citace monografie | příjmení = Svoboda| jméno = J| titul = Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu | vydavatel = Akademické nakladatelství CERM| místo = Brno| rok = 2009| počet stran = 298}} [116] => * {{Citace monografie | příjmení = Svoboda| jméno = J| titul = Předkové. Evoluce člověka | vydavatel = Academia| místo = Praha| rok = 2014| počet stran = 480}} [117] => [118] => === Související články === [119] => * [[Evoluce člověka]] [120] => * [[Olduvai]] [121] => * [[Kolébka lidstva]] [122] => * [[Australopithecus]] [123] => [124] => === Externí odkazy === [125] => * {{Commonscat}} [126] => [127] => {{Taxonbar|from=Q111463}} [128] => {{Autoritní data}} [129] => [130] => [[Kategorie:Vyhynulí hominidé]] [131] => [[Kategorie:Australopitékové]] [] => )
good wiki

Paranthropus

Paranthropus je rod vyhynulých homininů, žijící v pliocénu a pleistocénu (asi před 2,7-1,3 miliony let) ve východní a jižní Africe. Jeho zástupci byli současníky prvních lidí a do vývoje moderního člověka nezasáhli.

More about us

About

Tento rod je známý svými jedinečnými adaptacemi, které reflektují úspěšné přizpůsobení se různým ekologickým podmínkám, což otevírá nové možnosti pro porozumění evolučním strategiím naší příbuznosti. Paranthropus měl robustní stavbu těla a charakteristické obrněné zuby, které byly přizpůsobeny k efektivnímu zpracování tvrdé vegetace. Tyto adaptace ukazují, jak vysoce vyvinutý byl jeho kognitivní schopnosti v využívání dostupných přírodních zdrojů. Zatímco mnozí jiní hominini se snažili přizpůsobit spíše všežravému způsobu stravování, Paranthropus našel svůj ekologický niky v specialized dietě, což může být považováno za důkaz jeho evoluční vynalézavosti. Životní prostředí, ve kterém Paranthropus žil, bylo rozmanité, zahrnující savany i lesy. Díky své adaptabilitě a schopnosti přežít v různých podmínkách se Paranthropus stal důležitým článkem v ekosystému té doby. Jeho existence dokládá úspěšnost určité evoluční linie, která nám pomáhá lépe porozumět rozvoji homininů jako celku. Moderní výzkumy a analýzy fosilií Paranthropus ukazují, jak důležité je chápat rozmanitost a adaptabilitu primátů v historii Země. Tyto nálezy nám přinášejí nové pohledy na to, jak naši předci interagovali s prostředím a jaké strategie používali k přežití. Paranthropus tak představuje zajímavou součást naší evoluční historie, která nás inspiruje k dalšímu zkoumání a objevování.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Australopithecus','Paranthropus boisei','20. století','Paranthropus robustus','Býložravec','Paranthropus aethiopicus','Olduvai','Australopithecus africanus','1938','Etiopie','Omo','1985'

1938

1985

Australopithecus

Býložravec

Etiopie

Olduvai

Omo