Array ( [0] => 14663812 [id] => 14663812 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Paryby [uri] => Paryby [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Paryby jsou vodní živočichové, kteří žijí ve sladkých vodách. Jejich těla jsou pokryta šupinami a mají ploutve, které jim umožňují pohyb ve vodě. Existuje mnoho různých druhů paryb, které se liší velikostí, tvarem těla, způsobem života a potravou. Některé paryby jsou velmi malé, zatímco jiné mohou dorůst až na několik metrů. Paryby jsou rozděleny do několika skupin podle svého původu. Například existují ryby sladkovodní, ryby mořské, ryby tropické a další. Paryby mají také význam ve světě lidské stravy a v některých kulturách jsou považovány za delikatesu. Rybolov a chov ryb jsou důležitými odvětvími pro mnoho zemí, které tímto způsobem získávají potravu i příjmy. [oai] => Paryby jsou vodní živočichové, kteří žijí ve sladkých vodách. Jejich těla jsou pokryta šupinami a mají ploutve, které jim umožňují pohyb ve vodě. Existuje mnoho různých druhů paryb, které se liší velikostí, tvarem těla, způsobem života a potravou. Některé paryby jsou velmi malé, zatímco jiné mohou dorůst až na několik metrů. Paryby jsou rozděleny do několika skupin podle svého původu. Například existují ryby sladkovodní, ryby mořské, ryby tropické a další. Paryby mají také význam ve světě lidské stravy a v některých kulturách jsou považovány za delikatesu. Rybolov a chov ryb jsou důležitými odvětvími pro mnoho zemí, které tímto způsobem získávají potravu i příjmy. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Paryby [2] => | výskyt = [[silur]] až [[Současnost|recent]] [3] => | koláž = {{Koláž [4] => | photo1a = Havmus (Chimaera monstrosa) over havbotn.jpg [5] => | photo2a = Whale shark swimming while filter feeding off the Gulf of Mexico.jpg [6] => | photo2b = Great White Shark (14730723649).jpg [7] => | photo3a = Torpedo torpedo corsica4.jpg [8] => | photo3b = Spotted Eagle Ray (Aetobatus narinari)2.jpg [9] => | spacing = 3 [10] => | position = center [11] => | color_border = white [12] => | color = white [13] => | border = white [14] => | size = 280 [15] => | foot_montage = [[Chiméra podivná]] (nahoře), [[žralok obrovský]] a [[žralok bílý]] (uprostřed) a [[parejnok okatý]] a [[siba skvrnitá]] (dole)}} [16] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [17] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [18] => | podkmen = [[obratlovci]] (Craniata) [19] => | infrakmen = [[čelistnatci]] (Gnathostomata) [20] => | třída = '''paryby''' (Chondrichthyes) [21] => | třídu popsal = [[Thomas Henry Huxley|Huxley]], [[1880]] [22] => | druhotné dělení = [[Podtřídy]] [23] => | podřazené taxony = * [[příčnoústí]] (Elasmobranchii) [24] => ** [[rejnoci]] (Rajomorphii) [25] => ** [[žraloci]] (Selachimorpha) [26] => * [[chiméry]] (Holocephali) [27] => | sesterska = [[Teleostomi]] [28] => }} [29] => '''Paryby''' (Chondrichthyes) jsou mořští, vzácně i sladkovodní [[čelistnatci]] s [[Chrupavka|chrupavčitou]], i když na povrchu [[Fosforečnan vápenatý|zvápenatělou]] [[Kostra|kostrou]]. Nejznámější z nich jsou [[žraloci]] a [[rejnoci]] (kteří zároveň tvoří dvě podskupiny takzvaných [[Příčnoústí|příčnoústých]] paryb), kromě nich mezi paryby patří ještě nepočetná skupina [[Chiméry|chimér]]. Celkem je známo kolem 1200 [[Druh|druhů]] paryb klasifikovaných asi do 13 [[Řád (biologie)|řádů]]. Paryby jsou kromě extrémní redukce [[Kost|kostní]] [[Tkáň|tkáně]] charakteristické také absencí řady krycích [[Lebka|lebečních]] kostí typických pro ostatní čelistnatce (chybí např. [[Skřele|skřelové]] kosti, kosti lebeční klenby, hlavní kosti čelistí, které jsou pak uspořádány odlišně aj.). Jejich tělo je kryto specifickým typem [[Šupina (rybovití obratlovci)|šupin]] (tzv. plakoidními šupinami se stejnou strukturou, jakou mají [[Zub|zuby]]). Zuby paryb se zakládají v řadách, které se postupně nasouvají dopředu, kde nahrazují vypadnuté zuby. U chimér však došlo během jejich evoluce jednak ke ztrátě plakoidních šupin na většině těla a jejich zuby jsou modifikované v nevyměňované zubní desky. [30] => [31] => Paryby jsou vybaveny v typickém případě dvěma hřbetními [[Ploutev|ploutvemi]], řitní a ocasní ploutví, která je nejčastěji heterocerkní. Párové [[Končetina|končetiny]] jsou jako u ostatních čelistnatců přítomny ve dvou párech, v tomto případě v podobě prsních a břišních ploutví. Břišní ploutve samců jsou zčásti modifikovány v pářicí orgány (tzv. pterygopody), pomocí nichž probíhá [[Oplodnění|vnitřní oplození]]. Paryby kladou velká [[vejce]] nebo jsou [[Vejcoživorodost|vejcoživorodé]], případně rodí živá mláďata vyživovaná různým způsobem v [[Děloha|děloze]] matky. Chybí jim [[plynový měchýř]], jeho roli v nadlehčování těla zastupují [[játra]] bohatá [[tuky]]. Ve [[Střevo|střevě]] paryb je vyvinuta [[spirální řasa]], která zvětšuje povrch pro vstřebávání živin. Paryby se živí rozmanitou potravou. Mohou lovit různorodou kořist ([[ryby]] a další vodní [[Obratlovci|obratlovce]], [[Hlavonožci|hlavonožce]], [[Bentos|bentické]] živočichy s tvrdou schránkou aj.) nebo filtrovat [[plankton]] z vody. Po kořisti pátrají za pomoci několika smyslů, mezi nimiž hrají významnou roli čich, jemná [[Mechanoreceptor|mechanorecepce]] zprostředkovaná [[Proudový orgán|proudovým orgánem]], jehož podstatnou součástí je [[postranní čára]], a elektrorecepce zajišťovaná [[Lorenziniho ampule|Lorenziniho ampulemi]] v [[Kůže|kůži]]. [32] => [33] => Nejstarší zkameněliny šupin, které lze považovat za šupiny paryb, jsou již [[Ordovik|ordovického]] stáří, kompletnější nálezy, které jsou k parybám řazeny s větší jistotou, jsou ze spodního [[Silur|siluru]]. Tyto rané paryby patří mezi tzv. [[Trnoploutví|trnoploutvé]], což je skupina považovaná dříve za samostatnou [[Třída (biologie)|třídu]] čelistnatců. Ukázalo se však, že je to [[Parafyletismus|parafyletická]] skupina, která z [[Fylogenetika|fylogenetického]] hlediska zahrnuje i nesporné paryby s chrupavčitou kostrou a dalšími pro ně typickými znaky. V mladších prvohorách byly jak chiméry (v širokém slova smyslu), tak příčnoústí velmi diverzifikovanými skupinami s mořskými i sladkovodními zástupci. Někteří byli hojní i [[Česko|českých]] [[Černé uhlí|černouhelných]] pánvích (např. „pražralok“ ''[[Xenacanthus]]''). [34] => [35] => == Popis == [36] => [[Soubor:Temera hardwickii dorsal pukhet.jpg|náhled|[[Narcina Hardwickova]], nejmenší paryba. |vlevo]][[Soubor:Chondrichthyes cartilage structure EM.jpg|náhled|350x350bod|Stavba chrupavky paryb na [[Elektronový mikroskop|elektronmikroskopických]] snímcích: (a) pohled ze strany na odlomenou část chrupavky se zřetelným nekalcifikovaným centrem (UC) a povrchovou vrstvou kalcifikovaných hranolů (prizmat) (T), (b) kolmý pohled na povrch chrupavky s jednotlivými sousedícími prizmaty]][[Soubor:Scyliorhinus1.png|náhled|250x250pixelů|Lebka žraloka se zvýrazněnými chrupavkami čelistí: palatoquadratum oranžově, Meckelova chrupavka červeně. Na obrázku je lebka s amfistylním připojením palatoquadrata (přes vazy označené v obrázku čísly 10 a 20). Lebka postrádá jakékoli dermální kosti. ]] [37] => Paryby jsou pestrou skupinou čelistnatců, jejíž zástupci se vyskytují hlavně v mořích, vzácně i ve sladkých vodách. Mívají víceméně [[torpédo]]vité nebo shora zploštělé tělo. Většinou dosahují středních až obřích rozměrů.{{Citace monografie [38] => | příjmení = Hanel [39] => | jméno = Lubomír [40] => | titul = Ryby. (1), Lalokoploutví, dvojdyšní, chrupavčití, kostnatí [41] => | vydání = 1 [42] => | vydavatel = Albatros [43] => | místo = Praha [44] => | rok vydání = 1998 [45] => | počet stran = 150 [46] => | edice = Svět zvířat [47] => | svazek edice = VIII [48] => | kapitola = Paryby [49] => | strany = 104-131 [50] => | isbn = 80-00-00599-9 [51] => | isbn2 = 978-80-00-00599-7 [52] => | oclc = 40090835 [53] => | ref = harv [54] => }} Za nejmenší z nich je považován [[Parejnoci|parejnok]] [[narcina Hardwickova]] (''Temera hardwickii''), jejíž samci mohou pohlavně dospívat již ve velikosti 8 cm,{{Citace periodika [55] => | příjmení = Compagno [56] => | jméno = Leonard J. V. [57] => | příjmení2 = Heemstra [58] => | jméno2 = Phillip C. [59] => | titul = Electrolux addisoni , a new genus and species of electric ray from the east coast of South Africa (Rajiformes: Torpedinoidei: Narkidae), with a review of torpedinoid taxonomy [60] => | periodikum = Smithiana Bulletin [61] => | datum vydání = 2007 [62] => | ročník = 7 [63] => | strany = 15-49 [64] => | url = https://biostor.org/reference/239538 [65] => }} největší parybou je [[žralok obrovský]] dosahující vzácně až 18 m.{{Citace periodika [66] => | příjmení = McClain [67] => | jméno = Craig R. [68] => | příjmení2 = Balk [69] => | jméno2 = Meghan A. [70] => | příjmení3 = Benfield [71] => | jméno3 = Mark C. [72] => | titul = Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna [73] => | periodikum = PeerJ [74] => | datum vydání = 2015-01-13 [75] => | ročník = 3 [76] => | strany = e715 [77] => | issn = 2167-8359 [78] => | pmid = 25649000 [79] => | doi = 10.7717/peerj.715 [80] => | jazyk = en [81] => | url = https://peerj.com/articles/715 [82] => | datum přístupu = 2023-12-25 [83] => }} [84] => [85] => === Chrupavčitá kostra === [86] => Jedním z nejvýznamnějších odvozených znaků definujících paryby je extrémní potlačení tvorby kostní tkáně. Prakticky celý jejich [[Kostra|skelet]] je tak tvořen [[Osifikace|neosifikovanou]] chrupavkou, která je však především na povrchu zpevněná, mineralizovaná (kalcifikovaná). Právě chrupavčitá kostra byla motivací k odbornému pojmenování této skupiny: Chondrichthyes znamená doslova chrupavčité ryby (z [[Řečtina|řeckých]] slov [[wiktionary:χόνδρος|χόνδρος]], chrupavka a [[wiktionary:ἰχθύς#Ancient_Greek|ἰχθύς]], ryba);{{Citace monografie [87] => | příjmení = Klimley [88] => | jméno = A. Peter [89] => | titul = The biology of sharks and rays [90] => | vydavatel = Univ. of Chicago Press [91] => | místo = Chicago [92] => | rok vydání = 2013 [93] => | počet stran = 512 [94] => | kapitola = An Introduction to the Cartilaginous Fishes [95] => | strany = 1-10 [96] => | isbn = 978-0-226-92308-6 [97] => | isbn2 = 978-0-226-44249-5 [98] => }} v češtině se však pod označením chrupavčité ryby myslí spíše [[chrupavčití]]. [[Fosforečnan vápenatý]] je v povrchových částech chrupavek ukládán v podobě charakteristických šestibokých nízkých [[hranol]]ů (prismat), které tak tvoří jakousi [[šestiúhelník]]ovou mozaiku ([[Teselace|teselaci]]).{{Citace monografie [99] => | příjmení = Gaisler [100] => | jméno = Jiří [101] => | příjmení2 = Zima [102] => | jméno2 = Jan [103] => | titul = Zoologie obratlovců [104] => | vydání = 2 [105] => | vydavatel = Academia [106] => | místo = Praha [107] => | rok vydání = 2007 [108] => | kapitola = Paryby (Chondrichthyes) [109] => | strany = 248-262 [110] => }}{{Citace periodika [111] => | příjmení = Seidel [112] => | jméno = Ronald [113] => | příjmení2 = Jayasankar [114] => | jméno2 = Aravind K. [115] => | příjmení3 = Dean [116] => | jméno3 = Mason N. [117] => | titul = The multiscale architecture of tessellated cartilage and its relation to function [118] => | periodikum = Journal of Fish Biology [119] => | datum vydání = 2021-04 [120] => | ročník = 98 [121] => | číslo = 4 [122] => | strany = 942–955 [123] => | issn = 0022-1112 [124] => | doi = 10.1111/jfb.14444 [125] => | jazyk = en [126] => | url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jfb.14444 [127] => | datum přístupu = 2023-12-07 [128] => }}{{Citace monografie [129] => | příjmení = Nelson [130] => | jméno = Joseph S. [131] => | příjmení2 = Grande [132] => | jméno2 = Terry [133] => | příjmení3 = Wilson [134] => | jméno3 = Mark V. H. [135] => | titul = Fishes of the world [136] => | vydání = Fifth edition [137] => | vydavatel = John Wiley & Sons [138] => | místo = Hoboken, New Jersey [139] => | rok vydání = 2016 [140] => | počet stran = 707 [141] => | kapitola = Class CHONDRICHTHYES—cartilaginous fishes [142] => | strany = 40-95 [143] => | isbn = 978-1-118-34233-6 [144] => }} Výjimečně se kostní tkáň objevuje v neurálních obloucích [[Obratel|obratlů]]. [145] => [146] => === Lebka === [147] => Redukce kostní tkáně je u paryb spojena také s absencí krycích (dermálních) kostí, které jinak u obratlovců patří k významným součástem lebky i jiných částí těla. Dermálního původu jsou např. kosti jako je [[Horní čelist|horní]] a [[dolní čelist]] (tedy ''maxilla'' a ''mandibula'' = ''os dentale''), kosti lebeční klenby ([[Čelní kost|čelní]], [[temenní kost]], šupina [[Spánková kost|spánkové kosti]]), [[Nosní kost|nosní]] nebo skřelové kosti. Všechny tyto kosti u paryb chybí. Roli horní čelisti přebírá zejména chrupavčitá kost zvaná ''[[palatoquadratum]]'' (jež je u většiny obratlovců redukovaná, jeden z jejích pozůstatků se typicky jako tzv. [[Čtvercová kost|kost čtvercová]], ''os quadratum'', podílí na stavbě [[Čelistní kloub|čelistního kloubu]], u [[Savci|savců]] je modifikována na [[Kovadlinka|kovadlinku]]), skelet dolní čelisti tvoří [[Meckelova chrupavka]].{{Citace monografie [148] => | příjmení = Kardong [149] => | jméno = Kenneth V. [150] => | titul = Vertebrates: comparative anatomy, function, evolution [151] => | rok = 2019 [152] => | url = https://archive.org/details/vertebratescompa0000kard_v7g0 [153] => | vydání = Eighth edition, international student edition [154] => | vydavatel = McGraw-Hill Education [155] => | místo = New York, NY [156] => | počet stran = 790 [157] => | kapitola = Skeletal System: The Skull [158] => | strany = [https://archive.org/details/vertebratescompa0000kard_v7g0/page/241 241]-293 [159] => | isbn = 978-1-259-70091-0 [160] => | isbn2 = 978-1-260-09204-2 [161] => }} Na lebce nejsou patrné [[Lebeční šev|švy]], její chrupavčité elementy kompletně srůstají. Vpředu bývá protažena ve zřetelný rypec (rostrum), pod nímž jsou uložena spodní [[ústa]]. [[Soubor:Lamna nasus with fishmonger.jpg|náhled|vlevo|Na tomto řezu trupem [[Žralok sleďový|žraloka sleďového]] je dobře vidět červená svalovina soustředěná ve dvou pruzích kolem páteře.]] [162] => [163] => === Svalovina === [164] => Na alespoň částečně (u chimér zcela) zachovanou [[Struna hřbetní|chordu]] a na [[páteř]] (u příčnoústých dobře vyvinutou a silně kalcifikovanou) a dále i na skelet ploutví, čelistí, [[Žaberní oblouk|žaberních oblouků]] aj. působí tělní [[Sval|svalovina]] zajišťující pohyb. Hlavní (tj. boční) sval je rozdělen na jednotlivé dobře zřetelné segmenty ([[Myomera|myomery]]), které mají horní (epaxiální) část a dolní (hypaxiální) část, jež jsou odděleny horizontálně probíhajícím [[vazivo]]vým septem.{{Citace monografie [165] => | příjmení = De Iuliis [166] => | jméno = Gerardo [167] => | příjmení2 = Pulerà [168] => | jméno2 = Dino [169] => | titul = The dissection of vertebrates: a laboratory manual [170] => | vydavatel = Elsevier/Academic Press [171] => | místo = Amsterdam [172] => | rok vydání = 2007 [173] => | kapitola = The Shark [174] => | strany = 27-76 [175] => | isbn = 978-0-12-088776-7 [176] => }} Tak jako další obratlovci, i paryby mají jednak rychle reagující světlejší („bílá“, ve skutečnosti spíše růžová) [[Svalové vlákno|svalová vlákna]] specializovaná na anaerobní rychlou [[Glykolýza|glykolýzu]], jednak efektivněji, ale pomaleji pracující a hůře unavitelná tmavší (červená) vlákna, která jsou lépe prokrvená a bohatá [[myoglobin]]em a [[mitochondrie]]mi. Distribuce těchto typů svaloviny se liší podle převažujícího stylu pohybu jednotlivých druhů paryb. [177] => [[Soubor:Scoliodon laticaudus12.jpg|náhled|U tohoto samce [[Žralok žlutý|žraloka žlutého]] (''Scoliodon laticaudus'') jsou zřetelně vidět pterygopody i heterocerkní ocasní ploutev.]][[Soubor:DipturusAustralisCSIRO.jpg|náhled|U rejnoků jsou dobře vyvinuté pterygopody viditelné jako dva výběžky podél ocasu.]] [178] => [179] => === Ploutve === [180] => Síla svalů je přenášena mimo jiné na ploutve, hlavní orgány pohybu a jeho řízení. Paryby jsou vybaveny jednak nepárovými ploutvemi (v původní sestavě jsou to dvě hřbetní, jedna řitní a ocasní ploutev), jednak ploutvemi párovými (prsní a břišní ploutve). Zejména u rejnoků mohou být nepárové ploutve redukovány, naopak ploutve párové jsou u nich mohutné a mohou splývat do postranního lemu. U některých žraloků může chybět jedna ze hřbetních ploutví (např. u [[Šedouni|šedounů]]) nebo řitní ploutev (např. u [[Ostrouni|ostrounů]]). Ploutve jsou vyztuženy elastickými [[Bílkovina|proteinovými]] paprsky (keratotrichii). Keratorichia nejsou tvořena rohovinou, jak se v některých zdrojích uvádí. Mají povahu pevného vaziva, obsahují velké množství kolagenu produkovaného fibrocyty.{{Citace periodika [181] => | příjmení = Kemp [182] => | jméno = Norman E. [183] => | titul = Banding Pattern and Fibrillogenesis of Ceratotrichia in Shark Fins [184] => | periodikum = Journal of Morphology [185] => | datum vydání = 1977 [186] => | ročník = 154 [187] => | číslo = 2 [188] => | strany = 187-203 [189] => | doi = 10.1002/jmor.1051540202 [190] => | url = https://deepblue.lib.umich.edu/bitstream/2027.42/50267/1/1051540202_ftp.pdf [191] => }} Prsní ploutve jsou ukotveny k pletenci tvořenému jedinou párovou chrupavkou (''skapulokorakoid''). Na skapulokorakoid navazují tři chrupavky zvané bazália, poté tzv. radiália a nakonec keratotrichia. Břišní ploutve jsou uchyceny k jediné příčné puboischiatické chrupavce. Ocasní ploutev je zpravidla heterocerkní (s dominantním horním lalokem vyztuženým páteří), ale někdy je z vnějšku ocasní ploutev [[Symetrie|symetrická]] (a blíží se homocerkní ploutvi), u mnoha chimér a rejnoků je ocas bičovitý a tudíž vlastně difycerkní (i uvnitř symetrický). Vnitřní části břišních ploutví samců jsou přeměněny v kopulační orgány (pterygopody), oplození je totiž vnitřní. [192] => [193] => [[Soubor:Denticules cutanés de petite roussette Scyliorhinus canicula.jpg|vlevo|náhled|Plakoidní šupiny [[Máčka skvrnitá|máčky skvrnité]] (''Scyliorhinus canicula''). ]] [194] => === Kůže, šupiny === [195] => Kůže paryb je sama o sobě relativně tenká. Lze v ní identifikovat dvě základní vrstvy, povrchovou [[Pokožka (živočichové)|pokožku]] (epidermis) a [[Škára|škáru]] (dermis). Pokožka není tvořena [[Keratinocyt|zrohovatělými buňkami]], ale živými buňkami chráněnými slizem produkovaným sekrečními buňkami. Další významný typ buněk v kůži jsou [[Chromatofor|chromatofory]] (pigmentové buňky), které se významně podílejí na zbarvení. [196] => [197] => Tělo paryb je kryto zvláštním typem šupin, tzv. plakoidními šupinami. Jde o zahrocené šupiny se stavbou silně připomínající stavbu zubu: na povrchu je vrstvička [[Sklovina|skloviny]] (někdy zvané vitrodentin) [[ektoderm]]álního původu, pod ní se nachází [[zubovina]] (dentin), uvnitř je dutina s dobře prokrvenou dření. Šupina je ve škáře ukotvena destičkovitou bází, ve které se nachází pravá, i když bezbuněčná (acelulární) kostní tkáň. Plakoidní šupiny pronikají skrze pokožku a činí kůži paryb na omak drsnou (což je velmi zřetelné hlavně ve směru od ocasu k hlavě). Rolí plakoidních šupin je kromě mechanické ochrany především snižovaní [[tření]] ve vodě. Typická plakoidní šupina má tři (nebo víc) vyvýšených ostrých kýlů oddělených hlubšími brázdami. Takové uspořádání potlačuje tvorbu [[Vír|mikrovírů]] ve vodě proudící podél šupin. Plakoidní šupiny u rychle plovoucích aktivních druhů jsou drobnější (kolem 300 [[Mikrometr|μm]]), u pomalejších druhů mají až dvakrát větší rozměry.Klimley, 2013, kap. Body Design and Swimming Modes, str. 51–81 Drsná kůže některých paryb, např. ostrounů, byla dříve využívána k hlazení dřeva podobně jako [[Brusný papír|smirkový papír]].{{Citace monografie [198] => | příjmení = Hanzák [199] => | jméno = Jan [200] => | spoluautoři = a kol. [201] => | titul = Pláštěnci, bezlebeční, ryby, obojživelníci a plazi [202] => | vydání = 2 [203] => | vydavatel = Albatros [204] => | místo = Praha [205] => | rok vydání = 1976 [206] => | edice = Světem zvířat [207] => | svazek edice = IV [208] => | strany = 59 [209] => }} Několik skupin paryb plakoidní šupiny ztratilo (např. parejnoci či chiméry). [210] => [211] => === Zuby a trávicí soustava === [212] => Stejnou stavbu jako plakoidní šupiny mají i zuby paryb. Zuby jsou trvale vyměňovány: nové zuby se zakládají v řadách podél čelistí uvnitř úst. Nejprve jsou skloněné vzad, postupně se posunují směrem vpřed, přičemž se zároveň na okraji čelistí napřimují a nahrazují opotřebované nebo vylomené zuby. Zuby mohou mít nejrůznější tvar: od trojúhelníkovitých ostrých, na okraji pilovitých zubů většiny žraloků přes zuby s několika hroty pro uchvácení kluzké kořisti známé např. u [[Žralok límcový|žraloka límcového]] až po ploché destičky řady rejnoků.Klimley, 2013, kap. Feeding Behavior and Biomechanics, str. 311–337 Někdy jsou zuby silně modifikované, např. u chimér jsou přeměněné v trvalé ploché desky s drticí funkcí.{{Citace monografie [213] => | příjmení = Roček [214] => | jméno = Zbyněk [215] => | titul = Historie obratlovců [216] => | vydání = 1 [217] => | vydavatel = Academia [218] => | místo = Praha [219] => | rok vydání = 2002 [220] => | kapitola = Příčnoústí (paryby) [221] => | strany = 156-169 [222] => | isbn = 80-200-0858-6 [223] => }} [224] => Soubor:Dalatias licha jaw.JPG|Čelisti [[Světloun Bonnaterrův|světlouna Bonnaterrova]] (''Dalatias licha''). [225] => Soubor:Heterodontus francisci upper teeth.jpg|Dolní pohled na vnitřní plochu horní čelisti [[Různozubci|různozubce]]. [226] => Soubor:Rhinoptera bonasus (cownose stingray teeth & mouthparts) 1.jpg|Zadní pohled na čelisti a ploché zuby [[Siba atlantská|siby atlantské]] (''Rhinoptera bonasus''). [227] => Soubor:Tabular silver chimaera tooth.jpg|Pohled do otevřených úst chiméry. [228] => [[Trávicí soustava|Trávicí trubice]] je relativně krátká a nepříliš objemná. Krátký [[jícen]] přechází v [[žaludek]], na který navazuje [[tenké střevo]] s dobře vytvořenou [[Spirální řasa|spirální řasou]] (''typhlosolis'') zvětšující jeho vnitřní povrch. U chimér je tato řasa vytvořena jen slabě.Klimley, 2013, str. 352 Krátkým [[Tlusté střevo|tlustým střevem]] (které je u paryb paradoxně užší nežli tenké střevo) ústí trávicí soustava do [[Kloaka|kloaky]] (u chimér má samostatný vývod). Trávicí trubice je doplněna [[Slinivka břišní|pankreatem]] a objemnými, tukem vyplněnými játry. [229] => [[Soubor:Honeycomb Whipray Himantura undulata DSC 3537 11.jpg|náhled|Za okem [[Trnuchovití|trnuchy]] je rozměrný dýchací otvor, [[spirakulum]]. ]] [230] => [231] => === Dýchání a cévní soustava === [232] => U paryb na rozdíl od ryb nenacházíme plynový měchýř ani [[plíce]]. Roli [[Vztlak|hydrostatického]] orgánu nadnášejícího tělo mohou mít u [[Pelagiál|pelagických]] druhů velká játra bohatá na tuky. Dýchání probíhá pouze pomocí [[Žábry|žaber]]. Voda přes ně může u některých rychlých plavců proudit díky rychlému pohybu přes otevřená ústa, u řady zástupců ale funguje nasávání vody přes ústa nebo modifikovanou první žaberní štěrbinu zvanou [[spirakulum]] (např. u rejnoků) a její následné protlačení přes žábry díky dýchacím pohybům čelistí a svalů ústní dutiny a žaber. [233] => [234] => [[Srdce]] je tvořeno čtyřmi dobře odlišitelnými za sebou (seriálně) uspořádanými oddíly: žilným splavem, jednou síní, jednou komorou a srdečním násadcem. Srdcem protéká [[Kyslík|odkysličená]] [[krev]], která je pumpována do žaber, kde se obohatí o [[kyslík]], a z nich pak teče dál do těla. [235] => [236] => === Osmoregulace a urogenitální systém === [237] => Zajímavostí paryb je neobvykle vysoký obsah [[Močovina|močoviny]] a [[trimethylaminoxid]]u, tedy sloučenin odvozených z [[Jed|toxického]] [[amoniak]]u, v krvi a dalších tělních tekutinách. Tyto látky zvyšují [[Osmotický tlak|osmotický potenciál]] a tak přispívají k zadržování vody v těle – ta je totiž okolní slanou a [[Tonicita|hypertonickou]] mořskou vodou puzena ven z těla. Močovina sice destabilizuje [[Bílkovina|proteiny]] a je tudíž v takovýchto [[Koncentrace (chemie)|koncentracích]] toxická, trimethylaminoxid však funguje naopak jako stabilizátor proteinů a škodlivý efekt močoviny tak do značné míry eliminuje. I tak je pro paryby důležité udržovat vhodnou koncentraci [[ion]]tů v těle, například se zbavovat nadbytečných [[Sodík|sodných]] a [[Chloridy|chloridových]] iontů, které do jejich těla pronikají z mořské vody hlavně přes žábry, které jsou také důležitým osmoregulačním orgánem. Na osmoregulaci se u paryb kromě [[Ledvina|ledvin]] a žaber podílí také rektální [[žláza]] uložená nad zadní částí střeva, do něhož vylučuje přebytečnou [[Chlorid sodný|sůl]], která je pak vyloučena spolu s výkaly.Klimley, 2013, kap. Water and Ionic Regulation, str. 83–98 Ledviny, jimiž se paryby zbavují spíše přebytečné vody, jsou párové a podlouhlé, vpředu až vláknité, uložené podél hřbetu. Jejich [[Nefron|tubuly]] mimo jiné vstřebávají zpět do těla výše zmiňovanou močovinu i trimetylaminoxid, aby byla zachována jejich vysoká koncentrace. Ledvina je u samců zapojena i do procesu dozrávání a transportu [[Spermie|spermií]]. [[Varle|Varlata]] jsou uložena vpředu na hřbetní straně tělní dutiny. Přední, vláknitá a stočená část ledviny zvaná též u paryb [[nadvarle]] (epidydimis; nejde o [[Homologie (biologie)|homolog]] savčího nadvarlete) zde přebírá spermie a transportuje je vzad do oblasti ledviny označované jako Leydigova žláza. Zralé spermie jsou pak uskladněny ve spermatických váčcích poblíž kloaky. U samic se ledviny na reprodukci nepodílejí. V přední části těla jsou vytvořeny [[Vaječník|vaječníky]]. Ty jsou původně párové, ale u mnoha živorodých žraloků se zachovává jen jeden. Zralá vajíčka jsou [[Vejcovod|vejcovody]], v nichž dochází k oplození, transportována do dělohy, která se během vývoje vajec nebo [[Embryo|embryí]] zvětšuje. [238] => [[Soubor:Scyliorhinus canicula foetus in an egg.jpg|náhled|Embryo máčky se žloutkovým vakem vyvíjející se ve vejci.]] [239] => [240] => === Rozmnožování === [241] => Jak bylo řečeno výše, u paryb dochází k vnitřnímu oplození za pomoci samčích pterygopodů. Paryby pak kladou buď poměrně velká vejce, nebo jsou vejcoživorodé až živorodé. [[Paleontologie|Paleontologická]] i fylogenetická data naznačují, že primitivní živorodost, kdy se sice rodí živá mláďata, ale i v těle matky jsou vyživována ze zásob ve [[Žloutkový váček|žloutkovém váčku]], je původním způsobem rozmnožování paryb (i u dnešních zástupců jde o častou variantu). Někdy je však embryo navíc vyživováno neoplozenými vejci poskytovanými mateřským organismem, výjimečně (jak je doloženo u [[Žralok písečný|žraloka písečného]]) se vyskytuje i nitroděložní [[kanibalismus]], kdy nejsilnější embryo pozře své sourozence. U řady zástupců řádu [[žralouni]] se vytváří žloutková [[placenta]], kdy se žloutkový váček postupně mění na orgán umožňující vstřebávat živiny přímo ze stěny dělohy.{{Citace monografie [242] => | příjmení = Hamlett [243] => | jméno = William C. [244] => | titul = Reproductive biology and phylogeny of Chondrichthyes: Sharks, Batoids and Chimaeras [245] => | vydavatel = Science publ [246] => | místo = Enfield (N.H.) [247] => | edice = Reproductive biology and phylogeny [248] => | isbn = 978-1-57808-314-5 [249] => }} Doba [[Březost|březosti]] u živorodých zástupců může být velmi dlouhá, u [[Ostrouni|ostrounů]] trvá až 2 roky, což je nejdelší doložená březost mezi obratlovci.[[Soubor:Shark brain.png|náhled|Mozek žraloka vpředu s čichovými bulby a nálevkovitými čichovými orgány|vlevo]] [250] => [[Soubor:Scyliorhinus canicula 7.jpg|náhled|Na hlavě máčky jsou zespoda vidět jak nozdry, tak řady drobných Lorenziniho ampulí. ]] [251] => [252] => === Smysly a nervová soustava === [253] => [[Zrak]] paryb zajišťovaný párem standardně stavěných [[Komorové oko|komorových očí]] s kulovitou [[Čočka (optika)|čočkou]] není příliš dobrý, ostrost vidění je relativně nízká a schopnost [[akomodace]] (přeostřování) je omezená. V [[Sítnice|sítnici]] většiny paryb se nacházejí jak [[Tyčinka (oko)|tyčinky]], tak jediný typ [[Čípek (oko)|čípků]] (jde o tzv. duplexní sítnici). Takové uspořádání prakticky neumožňuje rozlišování barev, ale přispívá patrně k velmi dobrému vnímání kontrastu. Jsou ale známy i druhy s dvěma či třemi typy čípků a schopností [[Barevné vidění|barevného vidění]].{{Citace monografie [254] => | příjmení = Meredith [255] => | jméno = Tricia L. [256] => | příjmení2 = Kajiura [257] => | jméno2 = Stephen M. [258] => | příjmení3 = Newton [259] => | jméno3 = Kyle C. [260] => | spoluautoři = et al. [261] => | titul = Biology of Sharks and their Relatives [262] => | editoři = Jeffrey C. Carrier et al. [263] => | vydání = 3 [264] => | vydavatel = CRC Press [265] => | rok vydání = 2022 [266] => | kapitola = Advances in the Sensory Biology of Elasmobranchs [267] => | strany = 143-176 [268] => | isbn = 978-1-003-26219-0 [269] => }} [270] => [271] => [[Nosní dírka|Nozdry]] se u paryb zpravidla vyskytují jen jako jediný pár jamek na rostru, i když mohou být (většinou neúplně), přepaženy na dvě části (jednou voda proudí dovnitř, druhou ven). [[Čich]]ový orgán uložený v kulovitých chrupavčitých čichových kapsulách v přední části lebky je tak omýván jednosměrným proudem vody. Vlastní čichový orgán (rozeta) je podobně jako u ryb tvořen mnoha lamelami (přepážkami), které mají povrch zvětšený ještě záhyby [[Epitelová tkáň|epitelu]]. Velikost, uspořádání i pozice čichového orgánu je však u paryb velmi variabilní a odráží styl života jednotlivých druhů. Za čichovým orgánem je uložen [[čichový bulbus]], nápadný párový výběžek [[Koncový mozek|koncového mozku]] zpracovávající [[Olfaktorický neuron|olfaktorické signály]]. U některých druhů je rozdělen na více částí.Klimley, 2013, kap. Sense of Smell: Chemoreception, str. 125–151 [272] => [273] => Obzvlášť žraloci mají pověst tvorů s vynikajícím čichem, ale ke kolujícím zkazkám o jejich skvělém čichu je třeba přistupovat s jistou dávkou opatrnosti; kriticky, [[experiment]]álně ověřených dat je pomálu. Např. se překvapivě ukazuje, že repertoár [[gen]]ů kódujících čichové [[receptor]]y je u paryb (či přesněji u žraloků; situace u dalších skupin není dostatečně prozkoumaná) oproti jiným skupinám obratlovců značně redukovaný. Čich paryb vykazuje vysokou citlivost především k některým [[Aminokyselina|aminokyselinám]] a [[Aminy|aminům]], která je ale srovnatelná s citlivostí čichu [[Paprskoploutví|paprskoploutvých]] ryb (jde o minimální zaznamenatelné koncentrace kolem 10−7–10−9 [[Molární koncentrace|M]], u některých žraloků i nižší). Vyšší citlivost by byla v zásadě zbytečná, protože zhruba v tomto rozmezí se pohybuje běžná koncentrace aminokyselin v moři tvořící jakési přirozené pachové pozadí. I tak je čich ve vodě důležitým smyslem. Vzhledem k tomu, že ve vodě je [[difuze]] méně účinná než ve vzduchu, udržují se [[Molekula|molekuly]] pachů v daném vodním objemu déle a vodní proud, který takové pachy unáší, pak může vytvářet nápadnou, až několik kilometrů dlouhou pachovou stopu vedoucí ke kořisti. Právě parybami preferované aminosloučeniny se hojně uvolňují jednak z mrtvol zvířat, ale i z živé poraněné nebo právě požírané kořisti. Nepříliš četné [[Chuťový pohárek|chuťové pohárky]] jsou lokalizovány pouze v ústech a [[hltan]]u (naproti tomu u ryb mohou být i na vouscích a jinde na povrchu těla). [274] => [275] => [[Ucho|Vnitřní ucho]] s rovnovážnou i sluchovou funkcí a se třemi polokruhovitými kanálky je spojeno s vnějším prostředím tzv. endolymfatickým kanálkem (''ductus endolymphaticus''). Na vnímání [[zvuk]]u, tedy vibrací ve vodě, jakož i na vnímání proudění se podílí také proudový orgán. Jeho kanálky vytvářejí obzvlášť na hlavě komplikovaný systém, na těle pokračují jako postranní čára. V proudovém orgánu jsou uloženy drobné mechanoreceptory (neuromasty), jimiž mohou paryby vnímat jemné změny [[tlak]]u a pohybu vody. Zvuky vnímané parybami jsou spíše [[Frekvence|nízkofrekvenční]] (pro několik málo testovaných druhů žraloků v rozsahu asi 20–300 [[Hertz|Hz]]). V jednom z experimentů přilákaly žraloka zvuky napodobující hluk vydávaný mrskající se rybou na vzdálenost až 800 m.Klimley, 2013, str. 154 Kromě vibrací se ve vodě spolu se zvukem produkovaným kořistí vyskytují v blízkém okolí zdroje skoro vždy i proudy, případně víry vyvolané pohybem zdroje. Toto proudění je zaznamenáváno proudovým orgánem podél těla paryby. [276] => [277] => Zajímavým smyslem paryb je elektrorecepce zprostředkovaná drobnými četnými Lorenziniho ampulemi rozesetými po hlavě. Díky nim mohou vnímat i velmi slabá [[Elektrické napětí|elektrická napětí]] generovaná např. činností svalů kořisti.{{Citace periodika [278] => | příjmení = Bottaro [279] => | jméno = Massimiliano [280] => | titul = Sixth sense in the deep-sea: the electrosensory system in ghost shark Chimaera monstrosa [281] => | periodikum = Scientific Reports [282] => | datum vydání = 2022-06-14 [283] => | ročník = 12 [284] => | číslo = 1 [285] => | issn = 2045-2322 [286] => | pmid = 35701513 [287] => | doi = 10.1038/s41598-022-14076-2 [288] => | jazyk = en [289] => | url = https://www.nature.com/articles/s41598-022-14076-2 [290] => | datum přístupu = 2023-12-09 [291] => }} Kromě toho využívají např. rejnoci elektrorecepci i při vyhledávání partnerů. Další druhy paryb (nebo i embrya ve vejci) díky ní rozpoznají blížícího se [[predátor]]a a mohou dočasně strnout, aby neupoutaly pozornost. U [[Trnuchovití|trnuch]] byla prokázána schopnost vnímat [[magnetické pole]]. Nakolik se na těchto vjemech podílejí Lorenziniho ampule nebo jiné magnetoreceptory, není jasné. [292] => [293] => V [[Mozek|mozku]] je dobře vyvinut koncový mozek (konkrétně jeho čichové laloky) a [[mozeček]], který řídí koordinaci pohybů a pomáhá i s udržováním správné polohy. Podněty z očí, vnitřního ucha i z proudového orgánu jsou zpracovávány ve [[Střední mozek|středním mozku]]. [294] => [295] => === Endokrinní soustava === [296] => Co se [[Soustava žláz s vnitřní sekrecí|žláz s vnitřní sekrecí]] týče, je u paryb vyvinuta [[štítná žláza]], [[hypofýza]], [[Nadledvina|nadledviny]] (ve formě dvou samostatných žláz odpovídajících dřeni a kůře nadledvin) nebo pankreas s endokrinní i [[Soustava žláz s vnější sekrecí|exokrinní]] funkcí. [297] => [298] => == Systém a diverzita == [299] => Paryby jsou dnes zastoupeny dvěma podtřídami, které se nazývají příčnoústí (Elasmobranchii nebo též Neoselachii) a chiméry čili celohlaví (Holocephali).Hanzák, 1976, str. 64 [300] => [301] => Chiméry mají velkou hlavu a zvětšené prsní ploutve, které jsou hlavním orgánem pohybu. Před první hřbetní ploutví se nachází trn, jejich ocas je většinou (až na [[Chimérovkovití|chimérovkovité]]) štíhlý a někdy až bičovitě protažený, tedy ''de facto'' difycerkní. Mají vytvořenou nepravou kožní skřeli, která překrývá pouhé čtyři funkční žaberní štěrbiny. Spirakulum je uzavřeno. Jejich lebka je kompaktní, tzv. holostylní, palatoquadratum je přirostlé k [[Mozkovna|neurokraniu]] (odsud označení „celohlaví“ – Holocephali). Zuby srůstají do plochých desek a nejsou vyměňovány. Obratle jsou bez těl a chorda je tudíž kompletně zachovalá. Nemají vytvořenou kloaku, trávicí a urogenitální soustava mají samostatné vývody. Chiméry jsou zastoupeny asi 50 recentními druhy. [302] => [303] => Příčnoústí jsou mnohem pestřejší a početnější skupina než chiméry. Lze je rozdělit na žraloky (Selachii), mezi něž ale patří také např. [[polorejnoci]] a [[Pilonosi|pilonosové]], a rejnoky (Batoidei) včetně [[Pilouni|pilounů]], parejnoků a dalších.{{Citace monografie [304] => | příjmení = White [305] => | jméno = William T. [306] => | příjmení2 = O’Neill [307] => | jméno2 = Helen L. [308] => | příjmení3 = Naylor [309] => | jméno3 = Gavin J.P. [310] => | titul = Biology of Sharks and Their Relatives [311] => | editoři = Jefrey C. Carrier et al. [312] => | vydání = 3 [313] => | vydavatel = CRC Press [314] => | rok vydání = 2022 [315] => | kapitola = Taxonomy and Diversity of Extant Elasmobranchs [316] => | strany = 31-57 [317] => | isbn = 978-1-003-26219-0 [318] => }} Žraloků je známo přes 500 druhů, rejnoků necelých 700. Příčnoústí mají rozmanitou stavbu těla: to je buď torpédovité, nebo shora zploštělé a rozšířené. Palatoquadratum je k neurokraniu připojeno volněji než u chimér: buď prostřednictvím vazů (tzv. amfistylní lebka) nebo přes kost, u paryb samozřejmě chrupavčitou, zvanou ''hyomandibulare'' (hyostylní lebka). Žaberní štěrbiny (nejčastěji v počtu pěti, výjimečně 6–7 párů) u nich vyúsťují samostatně a spirakulum bývá zpravidla zachováno (ač ne vždy). Obzvlášť u rejnoků je dobře vyvinuto a slouží k nasávání vody při dýchání. Do chordy zasahují kalcifikovaná těla obratlů, takže je zaškrcovaná resp. přerušovaná. [319] => [320] => Rejnoci jsou i v relativně recentní české literatuře většinou pojímáni jako jediný řád (Rajiformes), moderněji jsou ale děleni na minimálně 4 řády: [[Rejnoci (řád)|rejnoci]] (Rajiformes), [[Trnuchy (řád)|trnuchy]] (Mylobatiformes), pilouni (Rhinopristiformes) a parejnoci (Torpediniformes). Dvě základní evoluční větve žraloků jsou [[Squalomorphi]] a [[Galeomorphi]]. Squalomorphi jsou [[Anatomie|anatomicky]] poněkud primitivnější, mají menší mozek než Galeomorphi a jsou více vázáni na hlubší vody, kde asi vznikli. Galeomorphi jsou hojnější v [[Tropický pás|tropických]] pobřežních vodách.Klimley, 2013, str. 35 Je rozlišováno pět řádů squalomorfních a čtyři řády galeomorfních žraloků. Blíže viz tabulka níže. [321] => [322] => V následující tabulce je shrnut přehled [[Biologická systematika|systému]] [[Recentní taxon|recentních]] paryb. Je založena hlavně na publikaci Nelsona et al. (2016) a doplněna na základě dalších zdrojů.Klimley, 2013, kap. Orders of Extant Cartilaginou Fishes, str. 40–46{{Citace monografie [323] => | příjmení = Naylor [324] => | jméno = Gavin [325] => | příjmení2 = Caira [326] => | jméno2 = Janine [327] => | příjmení3 = Jensen [328] => | jméno3 = Kirsten [329] => | titul = Biology of Sharks and Their Relatives [330] => | url = http://www.crcnetbase.com/doi/abs/10.1201/b11867-4 [331] => | editoři = Jeffrey Carrier, John Musick, Michael Heithaus [332] => | vydání = 2 [333] => | vydavatel = CRC Press [334] => | kapitola = Elasmobranch Phylogeny: A Mitochondrial Estimate Based on 595 Species [335] => | strany = 31–56 [336] => | svazek = 20123460 [337] => | isbn = 978-1-4398-3924-9 [338] => | isbn2 = 978-1-4398-3926-3 [339] => | doi = 10.1201/b11867-4 [340] => | poznámka = DOI: 10.1201/b11867-4 [341] => | jazyk = en [342] => }}{{Nedostupný zdroj}} [343] => {| class="wikitable" width="100%" style="text-align: center;" [344] => | colspan="4" align="center" bgcolor="#20A0EE" |'''Třída paryby (Chondrichthyes)''' [345] => |- [346] => | colspan="4" align="center" bgcolor="#40D0EE" |Podtřída '''[[Chiméry|celohlaví]]''' (Holocephali) [347] => |- [348] => ! width="10%" |Řád [349] => ! width="30%" |Hlavní znaky [350] => ! width="30%" |Čeledi [351] => !Ukázka [352] => |- [353] => |'''[[Chiméry]] (Chimaeriformes)''' [354] => |Mohutné prsní ploutve. První hřbetní ploutev s trnem, který lze vztyčit, druhá hřbetní ploutev nízká a dlouhá. Pro přívod vody k dýchání slouží i nozdry. [355] => |[[Chimérovkovití]] (Callorhynchidae), [[pachimérovití]] (Rhinochimaeridae), [[chimérovití]] (Chimaeridae) [356] => |[[Soubor:Harriotta raleighana. Golfo de México 2012.jpg|1500x100pixelů]] [357] => [[pachiméra atlantská]] (''Rhinochimaera atlantica'') [358] => |- [359] => | colspan="4" align="center" bgcolor="#40D0EE" |Podtřída '''[[příčnoústí]]''' (Elasmobranchii) [360] => |- [361] => | colspan="4" align="center" bgcolor="#80E0EE" |Nadřád '''[[žraloci]]''' (Selachii), skupina '''[[Squalomorphi]]''' [362] => |- [363] => !Řád [364] => !Hlavní znaky [365] => !Čeledi [366] => !Ukázka [367] => |- [368] => |'''[[Šedouni]] (Hexanchiformes)''' [369] => | [370] => Zvýšený počet žaberních štěrbin (6–7). Jediná hřbetní ploutev umístěná dosti daleko vzadu. Drobné spirakulum leží daleko za okem. [371] => |[[Štíhlounovití]] (Chlamydoselachidae), [[šedounovití]] (Hexanchidae) [372] => |[[Soubor:Hexanchus nakamurai JNC2615 body 1.JPG|1500x100pixelů]] [373] => [[žralok Nakamuraiho]] (''Hexanchus nakamurai'') [374] => |- [375] => |'''[[Ostrouni]] (Squaliformes)''' [376] => | [377] => Chybí řitní ploutev. Dvě hřbetní ploutve, s ostny či bez ostnů. Spirakulum vytvořeno. [378] => |[[Bezkýlovcovití]] (Centrophoridae), [[Etmopteridae]], [[Světlošovití|Somniosidae]], [[Oxynotidae]], [[světlounovití]] (Dalatiidae), [[ostrounovití]] (Squalidae) [379] => |[[Soubor:Squalus acanthias stellwagen.jpg|1500x100pixelů]] [380] => [[ostroun obecný]] (''Squalus acanthias'') [381] => |- [382] => |'''[[Drsnotělcovití|Echinorhiniformes]]''' [383] => | [384] => Poslední z pěti žaberních štěrbin je větší než ostatní. Malé spirakulum dalece za očima. Dvě malé hřbetní ploutve bez trnů, řitní ploutev chybí. [385] => |[[Drsnotělcovití]] (Echinorhinidae) [386] => |[[Soubor:Echinorhinus cookei SI2.jpg|1500x100pixelů]] [387] => [[žralok Cookeův]] (''Echinorhinus cookei'') [388] => |- [389] => |'''[[Polorejnoci]] (Squatiniformes)''' [390] => | [391] => Bentické paryby. Zploštělé tělo, mohutné párové ploutve. Řitní ploutev chybí. Oči orientované směrem nahoru. Dobře vyvinuté spirakulum. [392] => |[[Polorejnoci|Polorejnokovití]] (Squatinidae) [393] => |[[Soubor:Squatina californica.jpg|1500x100pixelů]] [394] => [[polorejnok kalifornský]] (''Squatina californica'') [395] => |- [396] => |'''[[Pilonosi]] (Pristiophoriformes)''' [397] => | [398] => Protažené tělo, rypec dlouhý, plochý, po stranách ozubený nestejně velikými zuby. Vytvořen pár dlouhých vousků, chybí řitní ploutev. Spirakulum velké. [399] => |[[Pilonosi|Pilonosovití]] (Pristiophoriformes) [400] => |[[Soubor:Pristiophorus japonicus cropped.jpg|1500x100pixelů]] [401] => [[pilonos japonský]] (''Pristiophorus japonicus'') [402] => |- [403] => | colspan="4" align="center" bgcolor="#80E0EE" |Nadřád '''žraloci''' (Selachii), skupina '''[[Galeomorphi]]''' [404] => |- [405] => !Řád [406] => !Hlavní znaky [407] => !Čeledi [408] => !Ukázka [409] => |- [410] => |'''[[Různozubci]] (Heterodontiformes)''' [411] => |Dvě hřbetní ploutve s trny. Vysoká hlava, oči vysoko, spirakulum drobné, nozdry propojeny s ústy hlubokou rýhou. Zadní zuby ploché. Šroubovitý vzor na povrchu vajec. [412] => |[[Různozubci|Různozubcovití]] (Heterodontidae) [413] => |[[Soubor:Hornhai (Heterodontus francisci).JPG|1500x100pixelů]] [414] => [[různozubec Francisův]] (''H. francisi'') [415] => |- [416] => |'''[[Malotlamci]] (Orectolobiformes)''' [417] => |Standardní sestava ploutví (dvě hřbetní bez trnů, řitní přítomna), spirakulum vytvořeno, umístěno nedaleko za okem. Od nozder k ústům vede nápadná rýha, časté vousky. [418] => |[[Kobercovkovití|Kobercovcovití]] (Parascyllidae), [[slepounovití]] (Brachaeluridae), [[wobegongovití]] (Orectolobidae), [[žralůčkovití]] (Hemiscylliidae), [[vouskatcovití]] (Ginglymostomatidae), [[Žralok zebrovitý|pruhovcovití]] (Stegostomatidae), [[veležralokovití]]  (Rhincodontidae) [419] => |[[Soubor:Chiloscyllium griseum Oceanopolis.jpg|1500x100pixelů]] [420] => [[žralůček šedý]] (''Chiloscyllium griseum'') [421] => |- [422] => |'''[[Obrouni]] (Lamniformes)''' [423] => |Standardní sestava ploutví, bez vousků, ústa zasahují až pod oko. Malé spirakulum zpravidla vyvinuto. Střevní spirální řasa ve formě řady kroužků. Časté požírání vajec jako forma výživy embryí. [424] => |[[Hlavorohovití]] (Mitsukurinidae), [[Písečníkovití (žraloci)|písečníkovití]] (Odontaspididae), [[krokodýlovcovití]] (Pseudocarchariidae), [[liškounovití]] (Alopiidae), [[velkotlamcovití]] (Megachasmidae), [[obrounovití]] (Cetorhinidae), [[lamnovití]] (Lamnidae) [425] => |[[Soubor:Odontaspididae Carcharias taurus 1.jpg|1500x100pixelů]] [426] => [[žralok písečný]] (''Carcharias taurus'') [427] => |- [428] => |'''[[Žralouni]] (Carcharhiniformes)''' [429] => |Standardní sestava ploutví. Chybí žaberní tyčinky. Ústa protažena vzad až pod oko. Pohyblivé dolní oční víčko tvoří mžurku chránící oko. Spirakulum zpravidla chybí. [430] => |[[Máčkovití]] (Scyliorhinidae), [[Pruhounovití (žraloci)|pruhounovití]] (Proscylliidae), [[mnohozubcovití]] (Pseudotriakidae), [[Vousatec Smithův|vousatcovití]] (Leptochariidae), [[hladkounovití]] (Triakidae), [[Velkookovití|velkookatcovití]]  (Hemigaleidae), [[modrounovití]] (Carcharhinidae), [[kladivounovití]] (Sphyrnidae), [[Pentanchidae]] [431] => |[[Soubor:Carcharhinus melanopterus SI.jpg|1500x100pixelů]] [432] => [[žralok černoploutvý]] (''Carcharhinus melanopterus'') [433] => |- [434] => | colspan="4" align="center" bgcolor="#80E0EE" |Nadřád '''rejnoci''' (Batoidei) [435] => |- [436] => !Řád [437] => !Hlavní znaky [438] => !Čeledi [439] => !Ukázka [440] => |- [441] => |'''[[Parejnoci]] (Torpediniformes)''' [442] => |Z žaberní svaloviny vytvořeny orgány generující elektrické napětí. Kůže měkká a volná. Oči drobné. Dobře vyvinutá ocasní ploutev. [443] => |[[Parejnokovití]] (Torpedinidae), [[narcinovití]] (Narcinidae), [[Platyrhinidae]]? [444] => |[[Soubor:Torpedo marmorata portugal.jpg|1500x100pixelů]] [445] => [[parejnok elektrický]] (''Torpedo marmorata'') [446] => |- [447] => |'''[[Rejnoci (řád)|Rejnoci]] (Rajiformes)''' [448] => |Ocasní ploutev někdy zakrňuje, ocas je štíhlý. Mnohdy mají ostny na povrchu (zvětšené plakoidní šupiny), často uspořádané podél hřbetu. Silně vyvinuté, vzadu zploštělé pterygopody u samců. [449] => |[[Rejnokovití]] (Rajidae) [450] => |[[Soubor:Amblyraja radiata 2.jpg|1500x100pixelů]] [451] => [[rejnok paprsčitý]] (''Amblyraja radiata'') [452] => |- [453] => |'''[[Pilouni]] (Pristiformes nebo Rhinopristiformes)''' [454] => |Tělo jen částečně zploštělé, není tak široké jako u ostatních rejnoků, ocas není příliš štíhlý a tak zřetelně oddělený od těla. Více či méně protažený rypec. [455] => |[[Pilohřbetovití]] (Rhinobatidae), [[kytarovcovití]] (Rhinidae), [[Rhynchobatidae]], [[Zanobatidae]], [[pilounovití]] (Pristidae) [456] => |[[Soubor:Gemeine Geigenrochen (Rhinobatos rhinobatos), auch Gewöhnlicher Geigenrochen oder Gewöhnlicher Gitarrenfisch.DSCF9461WI.jpg|1500x100pixelů]] [457] => [[pilohřbet obecný]] (''Rhinobatos rhinobatos'') [458] => |- [459] => |'''[[Trnuchy (řád)|Trnuchy]] (Myliobatiformes)''' [460] => |Na ocase vytvořen jeden nebo více pilovitých trnů asociovaných často s jedovou žlázou (u některých zástupců sekundárně chybí). Chybějí hrudní [[Žebro|žebra]]. Typicky mají větší mozek. [461] => |[[Hlubinářovití]] (Plesiobatidae), [[tlustoocaskovití]] (Urolophidae), [[šestižábrovcovití]] (Hexatrygonidae), [[trnuchovití]] (Dasyatidae), [[Potamotrygonidae]], [[křídlounovití]] (Gymnuridae), [[Urotrygonidae]], [[mantovití]] (Myliobatidae) [462] => |[[Soubor:Dasyatis guttata.jpg|1500x100pixelů]] [463] => [[trnucha tečkovaná]] (''Dasyatis guttata'') [464] => |} [465] => [[Soubor:Potamotrygon motoro 14zz.jpg|náhled|[[Trnucha skvrnitá]] (''Potamotrygon motoro'') z [[Jižní Amerika|jihoamerických]] řek bývá občas chována ve sladkovodních [[Akvárium|akváriích]]]] [466] => [467] => == Ekologie == [468] => Paryby jsou především mořští živočichové, několik desítek druhů žije ve sladkých nebo [[Brakická voda|brakických]] vodách, případně ze slaných vod vplouvá do řek. V tropech je větší [[Biodiverzita|diverzita]] paryb nežli v chladnějších oblastech. Mezi parybami najdeme jak aktivní, často vrcholové predátory („typičtí“ žraloci lovící ryby, hlavonožce nebo mořské savce a [[Ptáci|ptáky]]), tak i planktonofágní, někdy obrovské druhy (např. žralok obrovský nebo [[Žralok veliký|ž. veliký]], ale také [[Manta obrovská|manty]]) nebo bentické lovce číhající skrytě na kořist (polorejnoci aj.) či sbírající [[Bezobratlí|bezobratlé]] ze dna, často se zuby specializovanými na drcení jejich schránek (např. někteří rejnoci nebo chiméry). [469] => [470] => Paryby se rozmnožují pomalu, rodí malý počet mláďat nebo snášejí menší množství velkých vajec (jsou to [[Životní strategie|K-stratégové]]). Velké druhy pohlavně dospívají ve věku kolem 15–30 let. I z těchto důvodů jsou paryby zranitelné lovem i dalšími lidskými činnostmi a najdeme mezi nimi i vážně ohrožené druhy. [471] => [472] => == Paleontologie == [473] => [[Soubor:Doliodus22DB.jpg|náhled|''Doliodus'', „přechodný článek“ mezi trnoploutvými a parybami|vlevo]] [474] => [[Soubor:Cladoselachidae.jpg|náhled|''Cladoselache'' (nahoře) a příbuzný ''Magrhriboselache'' s nápadným sexuálním dimorfismem: samicím (dole) chyběla přední hřbetní ploutev. ]] [475] => V recentní době (ve významnějším rozsahu asi od [[2010–2019|10. let]] [[21. století]]) došlo k významnému posunu názorů na nejstarší historii paryb. Vymřelá skupina [[Trnoploutví|trnoploutvých]] (Acanthodii), která byla považována za samostatnou skupinu archaických čelistnatců, začala být na základě výsledků fylogenetických analýz vnímána jako [[Parafyletismus|parafyletický]] vývojový stupeň (grad) vedoucí právě k typickým parybám. Trnoploutví jsou tedy považováni za zástupce tzv. kmenové linie paryb a jako primitivní paryby jsou také interpretováni. Na některých lépe zachovaných fosiliích jsou patrné přechody mezi „typickými“ trnoploutvými a ranými „pravými“ parybami; žádná ostrá hranice mezi oběma skupinami neexistuje.{{Citace periodika [476] => | příjmení = Coates [477] => | jméno = Michael I. [478] => | příjmení2 = Finarelli [479] => | jméno2 = John A. [480] => | příjmení3 = Sansom [481] => | jméno3 = Ivan J. [482] => | titul = An early chondrichthyan and the evolutionary assembly of a shark body plan [483] => | periodikum = Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [484] => | datum vydání = 2018-01-10 [485] => | ročník = 285 [486] => | číslo = 1870 [487] => | strany = 20172418 [488] => | issn = 0962-8452 [489] => | pmid = 29298937 [490] => | doi = 10.1098/rspb.2017.2418 [491] => | jazyk = en [492] => | url = https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rspb.2017.2418 [493] => | datum přístupu = 2023-12-15 [494] => }}{{Citace periodika [495] => | příjmení = Maisey [496] => | jméno = John G. [497] => | příjmení2 = Miller [498] => | jméno2 = Randall [499] => | příjmení3 = Pradel [500] => | jméno3 = Alan [501] => | titul = Pectoral Morphology in Doliodus : Bridging the ‘Acanthodian’-Chondrichthyan Divide [502] => | periodikum = American Museum Novitates [503] => | datum vydání = 2017-03-10 [504] => | ročník = 3875 [505] => | číslo = 3875 [506] => | strany = 1–15 [507] => | issn = 0003-0082 [508] => | doi = 10.1206/3875.1 [509] => | jazyk = en [510] => | url = http://www.bioone.org/doi/10.1206/3875.1 [511] => | datum přístupu = 2023-12-15 [512] => }}{{Citace monografie [513] => | příjmení = Benton [514] => | jméno = Michael J. [515] => | titul = Vertebrate Palaeontology [516] => | url = https://archive.org/details/vertebratepalaeo0000bent_4ed [517] => | vydání = 4th [comletely revised] Edition [518] => | vydavatel = Wiley Blackwell [519] => | místo = Oxford [520] => | rok vydání = 2015 [521] => | počet stran = 468 [522] => | strany = [https://archive.org/details/vertebratepalaeo0000bent_4ed/page/n78 65], 66 [523] => | isbn = 978-1-118-40684-7 [524] => }} Dobře prozkoumanou přechodnou formou mezi klasickými trnoploutvými a typickými parybami je devonský ''[[Doliodus]]'' s mozaikou znaků přisuzovaných dříve buď trnoploutvým (charakter šupin, trny před prsními ploutvemi), nebo parybám (kalcifikovaná prizmatická chrupavka, stavba pletence prsních ploutví).{{Citace periodika [525] => | příjmení = Miller [526] => | jméno = Randall F. [527] => | příjmení2 = Cloutier [528] => | jméno2 = Richard [529] => | příjmení3 = Turner [530] => | jméno3 = Susan [531] => | titul = The oldest articulated chondrichthyan from the Early Devonian period [532] => | periodikum = Nature [533] => | datum vydání = 2003-10 [534] => | ročník = 425 [535] => | číslo = 6957 [536] => | strany = 501–504 [537] => | issn = 0028-0836 [538] => | doi = 10.1038/nature02001 [539] => | jazyk = en [540] => | url = https://www.nature.com/articles/nature02001 [541] => | datum přístupu = 2023-12-15 [542] => }} Mezi nejstarší dobře doložené zástupce trnoploutvých/paryb patří ''[[Fanjingshania]]'' ze spodnosilurských [[Čína|čínských]] vrstev (asi 439 miliónů let starých){{Citace periodika [543] => | příjmení = Andreev [544] => | jméno = Plamen S. [545] => | příjmení2 = Sansom [546] => | jméno2 = Ivan J. [547] => | příjmení3 = Li [548] => | jméno3 = Qiang [549] => | titul = Spiny chondrichthyan from the lower Silurian of South China [550] => | periodikum = Nature [551] => | datum vydání = 2022-09-29 [552] => | ročník = 609 [553] => | číslo = 7929 [554] => | strany = 969–974 [555] => | issn = 0028-0836 [556] => | doi = 10.1038/s41586-022-05233-8 [557] => | jazyk = en [558] => | url = https://www.nature.com/articles/s41586-022-05233-8 [559] => | datum přístupu = 2023-12-12 [560] => }} nebo jen o málo mladší ''[[Shenacanthus]]'' (436 miliónů let);{{Citace periodika [561] => | příjmení = Zhu [562] => | jméno = You-an [563] => | příjmení2 = Li [564] => | jméno2 = Qiang [565] => | příjmení3 = Lu [566] => | jméno3 = Jing [567] => | titul = The oldest complete jawed vertebrates from the early Silurian of China [568] => | periodikum = Nature [569] => | datum vydání = 2022-09-29 [570] => | ročník = 609 [571] => | číslo = 7929 [572] => | strany = 954–958 [573] => | issn = 0028-0836 [574] => | doi = 10.1038/s41586-022-05136-8 [575] => | jazyk = en [576] => | url = https://www.nature.com/articles/s41586-022-05136-8 [577] => | datum přístupu = 2023-12-15 [578] => }} oba rody jsou popsané velmi recentně (r. 2022). Další fragmentární pozůstatky (šupiny a ploutevní trny řazené do taxonů Mongolepidida resp. Sinacanthida), které lze s větší či menší mírou nejistoty přiřadit trnoploutvým parybám, jsou známy dokonce již z ordoviku.{{Citace periodika [579] => | příjmení = Andreev [580] => | jméno = Plamen S. [581] => | příjmení2 = Zhao [582] => | jméno2 = Wenjin [583] => | příjmení3 = Wang [584] => | jméno3 = Nian-Zhong [585] => | titul = Early Silurian chondrichthyans from the Tarim Basin (Xinjiang, China) [586] => | periodikum = PLOS ONE [587] => | datum vydání = 2020-02-13 [588] => | ročník = 15 [589] => | číslo = 2 [590] => | strany = e0228589 [591] => | issn = 1932-6203 [592] => | pmid = 32053606 [593] => | doi = 10.1371/journal.pone.0228589 [594] => | jazyk = en [595] => | url = https://dx.plos.org/10.1371/journal.pone.0228589 [596] => | datum přístupu = 2023-12-15 [597] => }} [598] => [[Soubor:Falcatus.jpg|náhled|Rekonstrukce karbonského rodu ''Falcatus;'' dole je samec s nápadným útvarem vpředu na hřbetě |vlevo]] [599] => Významný [[Devon (geologie)|devonský]] rod byl ''[[Cladoselache]]'' (přestože je běžně označován – a dříve i považován – za prvohorního žraloka, ve skutečnosti nepatří do nadřádu žraloci ani mezi příčnoústé, fylogeneticky je zřejmě bližší chimérám).{{Citace periodika [600] => | příjmení = Frey [601] => | jméno = Linda [602] => | příjmení2 = Coates [603] => | jméno2 = Michael I. [604] => | příjmení3 = Tietjen [605] => | jméno3 = Kristen [606] => | titul = A symmoriiform from the Late Devonian of Morocco demonstrates a derived jaw function in ancient chondrichthyans [607] => | periodikum = Communications Biology [608] => | datum vydání = 2020-11-17 [609] => | ročník = 3 [610] => | číslo = 1 [611] => | issn = 2399-3642 [612] => | pmid = 33203942 [613] => | doi = 10.1038/s42003-020-01394-2 [614] => | jazyk = en [615] => | url = https://www.nature.com/articles/s42003-020-01394-2 [616] => | datum přístupu = 2023-12-15 [617] => }} Byla to paryba dlouhá až 2 m s prakticky symetrickou ocasní ploutví (ačkoli chorda a páteř zabočovaly do horního laloku); pravděpodobně šlo o rychlého plavce. Přinejmenším před přední hřbetní ploutví byl silný trn.{{Citace periodika [618] => | příjmení = Schaeffer [619] => | jméno = Bobb [620] => | titul = The Xenacanth Shark Neurocranium, with Comments on Elasmobranch Monophyly [621] => | periodikum = Bulletin of the American Museum of Natural History [622] => | datum vydání = 1981 [623] => | ročník = 169 [624] => | číslo = 1 [625] => | strany = 1-66 [626] => | url = https://digitallibrary.amnh.org/items/d6834305-04f1-4a37-a641-d8b97b20af34 [627] => }} Příbuzný rod ''[[Maghriboselache]]'' možná vykazoval i nápadný [[Pohlavní dimorfismus|sexuální dimorfismus]]: přední hřbetní ploutev s výrazným trnem asi byla přítomná pouze u samců, jimž mohla sloužit při páření.{{Citace periodika [628] => | příjmení = Klug [629] => | jméno = Christian [630] => | příjmení2 = Coates [631] => | jméno2 = Michael [632] => | příjmení3 = Frey [633] => | jméno3 = Linda [634] => | titul = Broad snouted cladoselachian with sensory specialization at the base of modern chondrichthyans [635] => | periodikum = Swiss Journal of Palaeontology [636] => | datum vydání = 2023-12 [637] => | ročník = 142 [638] => | číslo = 1 [639] => | issn = 1664-2376 [640] => | pmid = 37009301 [641] => | doi = 10.1186/s13358-023-00266-6 [642] => | jazyk = en [643] => | url = https://sjpp.springeropen.com/articles/10.1186/s13358-023-00266-6 [644] => | datum přístupu = 2023-12-22 [645] => }} Podobnou roli snad hrály i silně modifikované trny první hřbetní ploutve u samců některých paryb ze skupiny [[Symmoriida]] považované někdy za příbuznou příčnoústých,Benton, 2015, kap. The Early Sharks and Chimaeras, str. 173–178 v recentnějších studiích však spíše celohlavých. Např. samci rodu ''[[Falcatus]]'' měli vpředu na hřbetě vytvořen zvláštní, vpřed nad hlavu ohnutý plochý útvar, samci rodů ''[[Stethacanthus]]'' nebo ''[[Akmonistion]]'' nesli na hřbetě bizarní směrem vzhůru se rozšiřující, nahoře plochý a zoubky pokrytý útvar. [646] => [647] => S mnohem větší jistotou jsou do velmi pestrého příbuzenského okruhu celohlavých řazeni např. zástupci fosilních řádů [[Iniopterygiformes]] s mohutnými prsními ploutvemi, [[Chondrenchelyformes]] s dlouhým úhořovitým tělem, [[Eugeneodontiformes]] s velmi zvláštní zubní spirálou nebo [[Petalodontiformes]] s bachratým či zploštělým tělem a zuby specializovanými na drcení. Přímo mezi celohlavé je jako raný zástupce řazen např. sladkovodní [[Perm|permo]]-[[Karbon|karbonský]] rod ''[[Helodus]]''. [648] => Soubor:Iniopterygian.jpg|''[[Sibyrhynchus]]'' (Iniopterygiiformes) [649] => Soubor:Chondrenchelys problematica.jpg|''[[Chondrenchelys]]'' (Chondrenchelyformes) [650] => Soubor:Helicoprion bessonovi - Perm inf Urali.jpg|''[[Helicoprion]]'' (Eugeneodontiformes): zubní spirála [651] => Soubor:Strigilodus tollesonae-novataxa 2023-Hodnett Toomey Olson.jpg|''[[Strigilodus]]'' (Petalodontiformes) [652] => [653] => [654] => K archaickým zástupcům příčnoústých patří např. sladkovodní skupina [[Xenacanthiformes]] známá od devonu do [[Trias|triasu]]. Význačný rod ''Xenacanthus'' známý i z českého permu měl protažené tělo, dlouhou hřbetní ploutev, dále postupně se zužující, v podstatě difycerkní (vně i uvnitř symetrickou) ocasní ploutev a dlouhý trn za hlavou. Patrně se dobře pohyboval jezery zarostlými bujnou vegetací. Další starobylé řády jsou [[Ctenacanthiformes]] nebo [[Hybodontiformes]]. Hybodontiformes byli pestrou skupinou s různými typy zubů poukazujícími na různé potravní specializace, původně byli mořští, ale v někteří přešli ke sladkovodnímu způsobu života. V [[Jura|juře]] byli dominantní skupinou, v [[Křída|křídě]] koexistovali s bouřlivě se rozvíjejícími moderními příčnoústými (s jejich korunovou skupinou, tedy s [[Neoselachii]]). [655] => [656] => Neoselachii byli díky pevnější (kalcifikované) páteři schopni využívat větší sílu svaloviny a tak dosahovat při pohybu vyšší rychlosti než jejich fosilní příbuzní, mohli šířeji otevírat tlamu díky volnějšímu palatoquadratu a tak efektivněji lovit (mimo jiné i díky podtlaku a sání, ke kterému dojde v důsledku náhlého otevření úst), vyvinuly se u nich jemně pilovité zuby schopné porcovat kořist. Celkově šlo tedy o zdatné predátory. Mají i větší mozek než archaičtější skupiny, některé smysly jsou u nich zřejmě také vyvinutější (mají větší čichové orgány než vymřelé skupiny paryb).Benton, 2015, kap. Post-paleozoic Chondrichthyan Radiation, str. 178–181 První z nich (šedouni, různozubci) se objevují koncem triasu.Klimley, 2013, kap. Fossil Record, str. 36–40 Asi nejslavnější fosilní zástupce moderních příčnoústých je obrovský, podle různých odhadů 15–16,{{Citace periodika [657] => | příjmení = Cooper [658] => | jméno = Jack A. [659] => | příjmení2 = Pimiento [660] => | jméno2 = Catalina [661] => | příjmení3 = Ferrón [662] => | jméno3 = Humberto G. [663] => | titul = Body dimensions of the extinct giant shark Otodus megalodon: a 2D reconstruction [664] => | periodikum = Scientific Reports [665] => | datum vydání = 2020-09-03 [666] => | ročník = 10 [667] => | číslo = 1 [668] => | issn = 2045-2322 [669] => | pmid = 32883981 [670] => | doi = 10.1038/s41598-020-71387-y [671] => | jazyk = en [672] => | url = https://www.nature.com/articles/s41598-020-71387-y [673] => | datum přístupu = 2023-12-22 [674] => }}{{Citace periodika [675] => | příjmení = Shimada [676] => | jméno = Kenshu [677] => | titul = The size of the megatooth shark, Otodus megalodon (Lamniformes: Otodontidae), revisited [678] => | periodikum = Historical Biology [679] => | datum vydání = 2021-07-03 [680] => | ročník = 33 [681] => | číslo = 7 [682] => | strany = 904–911 [683] => | issn = 0891-2963 [684] => | doi = 10.1080/08912963.2019.1666840 [685] => | jazyk = en [686] => | url = https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/08912963.2019.1666840 [687] => | datum přístupu = 2023-12-22 [688] => }} možná až 20 m{{Citace periodika [689] => | příjmení = Perez [690] => | jméno = Victor [691] => | příjmení2 = Leder [692] => | jméno2 = Ronny [693] => | příjmení3 = Badaut [694] => | jméno3 = Teddy [695] => | titul = Body length estimation of Neogene macrophagous lamniform sharks (Carcharodon and Otodus) derived from associated fossil dentitions [696] => | periodikum = Palaeontologia Electronica [697] => | datum vydání = 2021 [698] => | doi = 10.26879/1140 [699] => | url = https://palaeo-electronica.org/content/2021/3284-estimating-lamniform-body-size [700] => | datum přístupu = 2023-12-22 [701] => }} dlouhý [[Neogén|neogenní]] superpredátor, [[megalodon]].{{Citace periodika [702] => | příjmení = Cooper [703] => | jméno = Jack A. [704] => | příjmení2 = Hutchinson [705] => | jméno2 = John R. [706] => | příjmení3 = Bernvi [707] => | jméno3 = David C. [708] => | titul = The extinct shark Otodus megalodon was a transoceanic superpredator: Inferences from 3D modeling [709] => | periodikum = Science Advances [710] => | datum vydání = 2022-08-19 [711] => | ročník = 8 [712] => | číslo = 33 [713] => | issn = 2375-2548 [714] => | pmid = 35977007 [715] => | doi = 10.1126/sciadv.abm9424 [716] => | jazyk = en [717] => | url = https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abm9424 [718] => | datum přístupu = 2023-12-22 [719] => }} [720] => Soubor:Orthacanthus BW.jpg|''[[Orthacanthus]]'', velký (až třímetrový) zástupce řádu Xenacanthiformes [721] => Soubor:Strophodus rebecae.png|Rekonstrukce hybodontiformního žraloka ''[[Strophodus]]'' v [[Mezozoikum|druhohorním]] [[Ekosystém|ekosystému]]. [722] => Soubor:Megalodon.jpg|Zub megalodona [723] => Soubor:Heliobatis radians 348.jpg|Fosilní rejnok ''[[Heliobatis]] radians'' [724] => [725] => [726] => == Odkazy == [727] => === Reference === [728] => [729] => [730] => === Literatura === [731] => * {{Citace monografie [732] => | příjmení = Hanel [733] => | jméno = Lubomír [734] => | titul = Ryby. (1), Lalokoploutví, dvojdyšní, chrupavčití, kostnatí [735] => | vydání = 1 [736] => | vydavatel = Albatros [737] => | místo = Praha [738] => | rok vydání = 1998 [739] => | počet stran = 150 [740] => | edice = Svět zvířat [741] => | svazek edice = VIII [742] => | kapitola = Paryby [743] => | strany = 104-131 [744] => | isbn = 80-00-00599-9 [745] => | isbn2 = 978-80-00-00599-7 [746] => | oclc = 40090835 [747] => }} [748] => * {{Citace monografie [749] => | příjmení = Klimley [750] => | jméno = A. Peter [751] => | titul = The biology of sharks and rays [752] => | vydavatel = Univ. of Chicago Press [753] => | místo = Chicago [754] => | rok vydání = 2013 [755] => | počet stran = 512 [756] => | isbn = 978-0-226-92308-6 [757] => | isbn2 = 978-0-226-44249-5 [758] => }} [759] => * {{Citace monografie [760] => | titul = Biology of Sharks and their Relatives [761] => | vydání = 3 [762] => | vydavatel = CRC Press [763] => | rok vydání = 2022 [764] => | isbn = 978-1-003-26219-0 [765] => |příjmení=Carrier|jméno=Jeffrey C.|spoluautoři=et al.}} [766] => [767] => === Externí odkazy === [768] => * {{Commonscat}} [769] => * {{Wikislovník | heslo = paryba}} [770] => * [http://aquatab.net/system/class/3/ Paryby] – Podrobný popis třídy, systematika, české názvosloví [771] => * [http://zivazeme.cz Stránka věnovaná všem parybám] – Paryby, žraloci, rejnoci, mořské ryby [772] => {{Taxonbar|from=Q25371}} [773] => {{Autoritní data}} [774] => [[Kategorie:Paryby| ]] [775] => [[Kategorie:Rybovití obratlovci]] [] => )
good wiki

Paryby

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Chiméry','žraloci','Galeomorphi','příčnoústí','Squalomorphi','Různozubci','Ostrouni','Pilonosi','Polorejnoci','Trnoploutví','Chimérovkovití','Šedouni'

Chiméry

Ostrouni

Pilonosi

Polorejnoci

Příčnoústí

Různozubci

Šedouni

Trnoploutví

Žraloci

Žraloci jsou skupinou ryb patřících do třídy paryby.