Array ( [0] => 14663406 [id] => 14663406 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Pernštejnové [uri] => Pernštejnové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Pernštejnové [2] => | znak = COA Bernstein Sm 032.png [3] => | velikost znaku = [4] => | popisek = Erb Pernštejnů [5] => | země = {{vlajka a název|České království}}, {{vlajka a název|Markrabství moravské}} [6] => | mateřská dynastie = [7] => | tituly = [8] => | zakladatel = [[Štěpán I. z Medlova]] [9] => | mýtický zakladatel = uhlíř Věnava [10] => | rok založení = před [[1285]] [11] => | konec vlády = [12] => | meč = [[1631]] [13] => | přeslice = [[1646]] [14] => | poslední vládce = [[Polyxena z Pernštejna]] [15] => | současná hlava = [16] => | větve rodu = [17] => | motto = Kdo vytrvá, vítězí [18] => }} [19] => '''Páni z Pernštejna''' ({{Vjazyce2|de|''von Pernstein''}}) či '''Pernštejnové''' byli [[šlechta|šlechtický]] rod původně z jihozápadní [[Morava|Moravy]]. [20] => [21] => Největšího rozmachu dosáhli v [[16. století]], kdy patřili spolu s [[Rožmberkové|Rožmberky]] k nejmocnějším rodům [[Země Koruny české|České koruny]]. Jen Rožmberkové a právě Pernštejnové mohli mít v areálu [[Pražský hrad|Pražského hradu]], v sousedství krále, své paláce (ten pernštejnský se dnes nazývá [[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác]]). Rozšiřováním pozemkového vlastnictví a rozumným hospodařením, včetně využití tzv. režijního hospodářství, se rod nakonec stal jedním ze tří nejbohatších v českých zemích. [22] => [23] => Rodu náležela rozsáhlá panství jak na Moravě ([[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]], [[Zubštejn]], [[Aueršperk]], [[Pyšolec]], [[Louka (hrad)|Louka]], [[Mitrov (hrad)|Mitrov]], [[Jimramov]], [[Víckov (hrad)|Víckov]], [[Lísek (hrad)|Lísek]], [[Dalečín (hrad)|Dalečín]], [[Rysov (hrad)|Rysov]], [[Jakubov u Moravských Budějovic|Jakubov]], [[Helfštýn|Helfštejn]], [[Plumlov (zámek)|Plumlov]], [[Prostějov]], [[Tovačov]], [[Lipník nad Bečvou]], [[Přerov]], [[Hranice (okres Přerov)|Hranice]], [[Drahotuš]] aj.) tak zejména od přelomu 15. a 16. století i v Čechách ([[Pardubice]], [[Kunětická hora (hrad)|Kunětická hora]], [[Potštejn (hrad)|Potštejn]], [[Rychnov nad Kněžnou]], [[Litice (hrad)|Litice]], [[Brandýs nad Labem]], [[Častolovice]], [[Lanšperk (hrad)|Lanšperk]], [[Rychmburk]], [[Lanškroun]], [[Holice]], [[Dašice]] aj.) Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny založením soustavy rybníků a zavodňovacích struh, z nichž mnohé přetrvaly dodnes. [24] => [25] => Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí, s průměrným věkem dožití asi 70 let; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Přesto Pernštejnové nakonec, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v neklidném [[17. století]]; po meči roku [[1631]] (rok po [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]], dvacet let po svých velkých soupeřích Rožmbercích), po přeslici roku [[1646]]. Jejich dědici – včetně erbu – se stali [[Lobkovicové]]. [26] => [27] => == Jméno == [28] => Užití [[Přídomek|predikátu]] „z Pernštejna“ je doloženo poprvé v roce [[1285]] a poté roku [[1292]]. Konec [[13. století]] je tak uvažován jako doba přesídlení rodu na rodové sídlo. Jméno Pernštejn je nejčastěji spojováno s německým výrazem ''Bärenstein'' („medvědí kámen“) – podhradím totiž protéká říčka Nedvědice (Medvědice). Poněmčené názvy byly pro šlechtu ve středověku obvyklé. [29] => [30] => == Erb == [31] => Rodovým heslem Pernštejnů bylo ''Kdo vytrvá, vítězí''. Za erb přijali černou hlavu [[Zubr evropský|zubra]] se zlatou houžví v nozdrách, pole štítu bylo nejprve stříbrné, od 16. století se zobrazovalo jako zlaté. Přesný původ erbu není znám (erbovní pověst viz níže). [32] => [33] => == Dějiny == [34] => [[Soubor:Pernstejn1 (js).jpg|náhled|upright|Hrad [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]], hlavní rodové sídlo od přelomu 13. a 14. století do r. [[1596]], představuje vynikající ukázku pozdně gotické a renesanční architektury]] [35] => === První zmínky (13. století) === [36] => Přestože byli Pernštejnové v době [[renesance]] takřka nejbohatší [[Rod (příbuzenství)|rod]] v českých zemích, o jejich počátcích mnoho informací chybí. Původně se nazývali '''[[páni z Medlova]]'''. Prapředkem pernštejnského rodu byl syn Gotharda z Medlova [[Štěpán I. z Medlova|Štěpán]] († 1235), [[purkrabí]] hradu [[Děvičky]] na jižní Moravě a správce [[Veveří (hrad)|hradu Veveří]], poprvé se píšící i po hradě [[Pernštejn (hrad)|Pernštejně]]. Za počátek písemné [[Dějiny|historie]] rodu je považován rok [[1208]], ze kterého pochází listina, jejím předmětem byla výměna pozemků mezi Štěpánem a olomouckým [[biskup]]em [[Robert (biskup olomoucký)|Robertem Angličanem]]. Štěpán nechal za svého působení vystavět [[Klášter v Doubravníku|rodinný klášter]] při [[kostel]]e Povýšení sv. Kříže v [[Doubravník]]u jako místo rodových pohřbů, či jako útočiště pro neprovdané Pernštejnky. Jeho prapotomek [[Štěpán z Pernštejna a Medlova]] je prvním doloženým vlastníkem hradu [[Pernštejn (hrad)|Pernštejna]]. Štěpánův bratranec [[Filip z Pernštejna]], další spoluzakladatel rozrodu, je v letech 1292–93 a [[1308]] uváděn ve funkci nejvyššího zemského komorníka a také purkrabího městského hradu v [[Hodonín]]ě. [37] => [38] => O Štěpánových či Filipových potomcích není, vzhledem k tříšti a neúplnosti dochovaných dokumentů, mnoho známo. Nejasné se zdají být i kořeny rodu, spekuluje se o možném [[Uhersko|uherském]] či [[Německo|německém]] původu, ačkoli sami Pernštejnové se vždy hrdě hlásili k moravským předkům. [39] => [40] => === Na vzestupu === [41] => Ze [[14. století]] není o Pernštejnech mnoho pramenů. Rod se však v této době rozrůstal a kromě Pernštejna vlastnil v povodí [[Svratka|Svratky]] další hrady: [[Aueršperk]], [[Pyšolec]] a [[Zubštejn]]. Jedna rodová větev se usadila v [[Jakubov u Moravských Budějovic|Jakubově]]. V tomto období se v listinách vyskytuje celá řada příslušníků tohoto rodu, ovšem jejich příbuzenské vztahy jsou mnohdy nejasné a [[rodokmen]]y sestavené [[Genealogie|genealogy]] bývají odlišné. K významným prelátům 1. poloviny 14. století patřil například [[Fridrich z Pernštejna]], arcibiskup [[Arcidiecéze rižská|rižský]]. [42] => [43] => Za vlády [[Karel IV.|Karla IV.]] se Pernštejnové stahují do ústraní, ztrácí části majetku a stává se z nich chudnoucí šlechta. Ovšem ne nadlouho, na pozadí sporů [[Václav IV.|Václava IV]]. a [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] Lucemburského (přelom 14. a 15. stol.) nastává doba pro obratné, až bezpáteřní politiky. A takovým zřejmě byl [[Vilém I. z Pernštejna|Vilém I.]] († 1427), jenž si střídavou podporou [[Prokop Lucemburský|Prokopa]] a jeho bratra, markraběte [[Jošt Moravský|Jošta]], postupně budoval politickou kariéru. Stal se dokonce členem užší markraběcí rady, měl tedy přístup k důvěrným jednáním. Jošt se v době zajetí Václava IV. stal správcem [[České království|Českého království]]. Na Moravě potřeboval pevné zázemí, Vilém byl tedy v letech [[1398]]/[[1399|99]] pověřen úřadem [[purkrabí]]ho ve [[Znojmo|Znojmě]], posléze i [[moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]] (nejvyšší šlechtický post na Moravě). Mezi lety [[1408]]/[[1409|09]] zastává funkci [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyššího komorníka]] soudu zemského v [[Brno|Brně]]. Léta 1417–1420 jsou spojena s působením v [[Olomouc]]i, z Viléma se stal komorník zemského soudu. [44] => [45] => Viléma již nemohla ohrozit ani Joštova smrt ([[1411]]), jelikož si předem získal pevné pozice, a to nejen v politice. Snad až polovina jeho příjmů pocházela z nelegálních zdrojů. Vilém však nebyl prvním ani posledním šlechticem, který ve svém kraji nechával volnou ruku loupeživým bandám. V roce [[1414]] i on sám osobně vyhlásil nepřátelství městu [[Jihlava|Jihlavě]], což koncem téhož roku musel řešit král Václav IV. [46] => [47] => === Za husitství === [48] => V době [[husitství]] se Pernštejnové postavili jednoznačně na stranu [[Husitství|kališníků]], důkazem může být i Vilémova pečeť (hned druhá v pořadí) na protestním listu české šlechty adresovanému [[Kostnický koncil|kostnickému koncilu]] ([[1415]]), protestující proti [[Jan Hus|Husovu]] upálení. Avšak po [[bitva na Vítkově|bitvě na Vítkově]] ([[1420]]) je [[Vilém I. z Pernštejna]] podruhé zvolen moravským hejtmanem, tentokrát však [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem]]. Ten byl pevně rozhodnut získat Moravu na svou stranu. Roku [[1421]] slíbil Vilém Zikmundovi poslušnost, ale vzápětí rezignoval ze zdravotních důvodů na svou funkci. Odešel z politického života do ústraní. [49] => [50] => Je však jisté, že jeho potomci se opět hlásili ke kališníkům. V roce [[1424]] neúspěšně obléhalo hrad Pernštejn vojsko Zikmundova zetě [[Albrecht II. Habsburský|Albrechta Habsburského]]. [[Jan II. z Pernštejna]] se účastnil obrany proti 3. a vzápětí i 4. [[Křížové výpravy proti husitům|křížové výpravě]] proti kacířským Čechům a později se podílel i na pověstných husitských [[Spanilá jízda|rejsech]] (tzv. spanilých jízdách). [51] => [52] => == Významné osobnosti rodu (raný novověk) == [53] => === Vilém II. z Pernštejna === [54] => [[Soubor:Helfstyn Castle from the air..jpg|náhled|Roku 1475 koupil Vilém II. hrad [[Helfštejn]] a až do své smrti se poté psal „z Pernštejna a na Helfštejně“]] [55] => [[Soubor:Zamek pce 2.jpg|náhled|Zámek (městský hrad) v Pardubicích, po roce [[1491]] další významné sídlo rodu – zvláště jeho větve v Čechách]] [56] => Snad nejvýraznějším z Pernštejnů je označován druhorozený syn Jana z Pernštejna – [[Vilém II. z Pernštejna|Vilém]] (1438–1521). Již od mládí se účastnil mnoha turnajů, což svědčí o jeho dobré fyzické kondici a zdatnosti. Jako čtrnáctiletý byl společníkem [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] († 1457). Nebýt Ladislavovy náhlé smrti, rýsovala se mu po králově boku slibná politická kariéra. Vilém se dostal do okruhu [[Jiří z Poděbrad|Jiříka z Poděbrad]], a to i se svým starším bratrem Zikmundem, za své služby byli odměněni např. majetky kláštera [[Tišnov]] či [[Oslavany]]. Proti králově straně ovšem stála [[Jednota zelenohorská|Zelenohorská jednota]] v čele se [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]]. Po smrti Jiřího z Poděbrad ([[1471]]) se Vilém dostal do zapeklité situace. Bratr Zikmund byl unesen a vězněn přívrženci (proti)krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], jenž za jeho svobodu požadoval vojenské služby Pernštejnů. Vilém dlouho neváhal, dal se na Matyášovu stranu a z kališníka se stal katolík. I v tomto činu se odráží Vilémova tolerantnost, resp. vlažnost ve věcech víry. [57] => [58] => Historiky je považován za na svou dobu pokrokového politika. Vyznavače odlišného náboženského proudu nepokládal za kacíře, ale pouze za „jiné“, neboť podporoval myšlenku nevnucování víry a svobody vlastního svědomí. Tyto názory jsou shrnuty ve Vilémově rčení: ''„S Římany (= [[Římskokatolická církev|katolíky]]) věřím, s Čechy (= [[Utrakvismus|utrakvisty]]) držím, s Bratřími (= [[Jednota bratrská|Jednotou bratrskou]]) umírám.“'' [59] => [60] => ==== Dobrý hospodář ==== [61] => S Vilémem je však spojena ještě jedna velmi výnosná [[Ekonomika|hospodářská]] činnost, která se v dané době začala rychle rozvíjet: [[rybník]]ářství. K budování kanálů bylo výhodné jeho vlastnictví velkých územních celků, a tak se v okolí [[Pardubice|Pardubic]] rybníkářům dařilo. Podle současníků byl Vilém člověkem skromným a pokorným, s neobyčejnými diplomatickými schopnostmi a vyvinutým ekonomickým myšlením, které se odráželo v úspěšných investicích. Nepotrpěl si prý na přepych, považoval jej za zbytečnou ztrátu peněz. S manželkou Johankou z Liblic († 1515) se dočkal 3 dětí: [[Bohunka z Pernštejna|Bohunky]], [[Jan IV. z Pernštejna|Jana]] a [[Vojtěch z Pernštejna|Vojtěcha]]. [[Pardubice (zámek)|Pardubický zámek]], jejž nechal zbudovat přestavbou původního gotického hradu, sloužil jako nové sídlo rodu. [62] => [63] => === Vojtěch z Pernštejna === [64] => Když jeden ze synů, [[Vojtěch z Pernštejna]], koupil [[Nové Město nad Metují]], blížil se 50 letům věku. Působil zde sedm let. Za vlády krále [[Vladislav Jagellonský|Vladislava II.]] zastával úřad nejvyššího hofmistra českého království. V roce [[1523]] však [[Ludvík Jagellonský]] († [[1526]]) sesadil zemské úředníky a spravoval zemi sám. Vojtěch na protest proti králově zvůli rezignoval jako první. Vynucenou rezignaci bral jako urážku a úřad na rozdíl od ostatních odmítl, ačkoliv mu byl nabízen. Přijal jej až od [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] O Vojtěchovi se dokonce uvažovalo i jako o možném kandidátovi na český trůn, po smrti Ludvíka Jagellonského roku 1526 v [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]]. Naděje ovšem, jak se ukázalo, byly minimální. [65] => [66] => ==== Záhadné úmrtí ==== [67] => Náhlá Vojtěchova smrt [[17. březen|17. března]] [[1534]], které předcházela krátká nemoc, je dosud záhadná. Je nejasné, proč byl s takovým spěchem pohřben. V souvislosti s jeho smrtí se připomíná jedna událost. Dne [[23. leden|23. ledna]] [[1534]] odsoudil [[Vojtěch z Pernštejna]] jako předseda komorního soudu k trestu umoření hladem v [[Mihulka|Mihulce]], věži [[Pražský hrad|Pražského hradu]], sadistickou vražedkyni [[Kateřina z Komárova|Kateřinu Bechyňovou z Lažan]], která postupně zavraždila čtrnáct svých služebnic. Vražedkyně jej po vynesení rozsudku proklela. Vojtěch ochuravěl a zemřel dva dny po její smrti. Podle rodového ujednání připadly Vojtěchovy statky a tedy i novoměstské panství jeho bratru [[Jan IV. z Pernštejna|Janovi IV. z Pernštejna]]. [68] => [69] => === Jan, zvaný „Bohatý“ === [70] => [[Soubor:Prostějovský zámek (Prostějov- czech republic).jpg|náhled|Prostějovský zámek, který dal Jan IV. z Pernštejna vystavět v letech 1521–26]] [71] => [[Jan IV. z Pernštejna]], nazývaný Bohatý, jenž původně spravoval moravské statky a po smrti hlavního dědice Vojtěcha ještě české, vládl nakonec celému pernštejnskému majetku. Roku [[1526]] vedl moravskou zemskou hotovost do [[Uhersko|Uher]] na pomoc králi [[Ludvík Jagellonský|Ludvíku Jagellonskému]] proti Turkům. Jelikož vlastnil rozsáhlá panství, byl schopen postavit velmi početné vojsko. Po nástupu [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] se aktivně podílel na opoziční činnosti, která byla namířena proti centralizačnímu úsilí Ferdinanda I. [72] => [73] => V době protihabsburského povstání roku [[1547]] byl Jan z Pernštejna defenzorem novoutrakvistů a konzistoře, mimo jiné držel v zástavě [[kladské hrabství]], které mu dal do zástavy roku [[1537]] Ferdinand. Po vítězné bitvě katolíků proti luteránům u Mühlberku roku [[1547]] si pospíšil a byl jedním z prvních, kteří se králi vzdali. Ferdinand prozíravě vysokou šlechtu omilostnil. Janovi žádné velké nebezpečí nehrozilo. [74] => [75] => Přesto, patrně z obavy před konfiskací, ještě toho roku jednal s Wolfem [[Krajířové z Krajku|Krajířem z Krajku]] o prodeji panství [[Stubenberkové|Stubenberkům]]. Jan byl ještě za svého života nucen narychlo prodávat některá panství, jelikož musel splácet své dluhy. Zemřel již [[8. září]] [[1548]] a zanechal po sobě tři syny: [[Vratislav II. z Pernštejna|Vratislava]], [[Jaroslav z Pernštejna|Jaroslava]] a [[Vojtěch II. z Pernštejna|Vojtěcha]]. [76] => [77] => ==== Janovi potomci ==== [78] => [[Soubor:Vratislav II. z Pernštejna.jpg|náhled|[[Vratislav II. z Pernštejna]]]] [79] => [[Jaroslav z Pernštejna|Jaroslav]], je popisován jako hýřilec a bankrotář, který se vydal do [[Itálie]]. Roku [[1560]] zemřel. Další syn [[Vojtěch II. z Pernštejna|Vojtěch]] se majetkově i ideologicky od svého rodu odděluje, jelikož se snažil o vytvoření samostatné protestantské církve v [[Prostějov]]ě. Jeho manželka pocházela z Jednoty bratrské. Vojtěch je také znám svou literární činností. Zemřel roku [[1561]]. [80] => [81] => === Vratislav II. z Pernštejna === [82] => Zřejmě nejúspěšnější ze tří bratrů byl [[Vratislav II. z Pernštejna]] zvaný Nádherný, který měl nesporně značné politické nadání, protože už v mládí zastával vysoké politické funkce a byl pověřován důležitými úkoly od svého krále [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána Habsburského]]. Vratislav Maxmiliána doprovázel již jako osmnáctiletý mladík při jeho cestě do [[Španělsko|Španělska]] roku [[1548]]. Roku [[1552]] byl znovu vyslán na diplomatickou cestu do Španělska, kde byl za politické zásluhy roku [[1556]] odměněn [[Řád zlatého rouna|řádem Zlatého rouna]]. [83] => [84] => V roce [[1556]] se Vratislav oženil s doñou [[Marie Manrique de Lara y Mendoza|Marií Manrique de Lara]], [[Španělé|Španělkou]] ze starého rodu Hurtadů de Mendoza, členkou doprovodu královny [[Marie Španělská|Marie]], Maxmiliánovy manželky. Nebyl jediným, kdo na Maxmiliánově dvoře spojil svůj rod se Španělskem, téhož roku tak učinil i [[Adam z Ditrichštejna]]. Právě tito lidé dali na císařově dvoře vzniknout politické frakci, tzv. „[[španělská strana|španělskému kroužku]]“, který pokračoval pochopitelně i za Maxmiliánova následovníka [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Oblékali se po španělském vzoru (krátké baňaté kalhoty „bubny“, skládaný límec „gorguera“, boty „kordovánky“, plášťový přehoz „capa“ atd.) a různými způsoby uváděli do českého prostředí španělskou katolickou kulturu [[manýrismus|manýrismu]] a raného [[baroko|baroka]]. [85] => [86] => ==== Vratislavovy děti ==== [87] => Vratislav s Marií měli celkem 21 dětí, ale jen 9 se dožilo dospělého věku: Johana, Alžběta Isabela, Hedvika Elvíra, Jan, Polyxena, Františka, Maxmilián, Luisa a Bibiana. [88] => [[Soubor:Alonso Sanchez Coello 12.jpg|náhled|150px|Malá Polyxena z Lobkovic se svou matkou Marií de Manrique de Lara y Mendoza]] [89] => Nejvýraznější osobností z nich byla [[Polyxena z Lobkovic|Polyxena]] († [[1642]]), po otci nadaná schopná politička a hospodářka, mimořádná žena nejen ve své době, ale i v celých českých dějinách. Nejprve se provdala za [[Vilém z Rožmberka|Viléma z Rožmberka]], manželství však zůstalo bezdětné (i to byl jeden z důvodů vymření Rožmberků). Po Vilémově smrti ([[1592]]) zůstala nějakou dobou vdovou; žila na zámku v [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]], kterou se jí povedlo získat od nemocného manžela. Když získala do poručenství sirotky po bratru Janovi, využila jejich statků k zlepšení své finanční situace. Roku [[1603]] se provdala za [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic]], nejvyššího kancléře království a Koruny, oddaného katolíka. (Spolu měli jednoho syna, [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia]].) Polyxena se Zdeňkem se stali hlavami místní španělské/habsburské strany, početně sice malé (katolíci tvořili asi desetinu obyvatel Koruny), ale velmi semknuté a mocné. Oba měli rozhodující podíl na intrikách vedoucích nakonec k výbuchu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], porážce [[Česká konfederace|České konfederace]] a následné [[Rekatolizace|rekatolizaci]] českých zemí. Polyxena, která i v manželství s Lobkovicem své statky nadále spravovala sama, využila pobělohorských konfiskací a záměrně vyvolaného finančního krachu ([[kaláda|kalády]]) k velkému rozmnožení svých majetků. V průběhu dalších let aktivně prosazovala na svých panstvích nucené pokatoličtění, potlačila povstání poddaných a povolala proti nim [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Významnými památkami na Polyxenu jsou mj. [[Klášter kapucínů v Roudnici nad Labem|kapucínský klášter v Roudnici]] a světoznámá soška [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]]. [90] => [[Soubor:Zámek Litomyšl 1.JPG|náhled|Zámek [[Litomyšl (zámek)|Litomyšl]], sídlo posledního mužského potomka rodu]]. [91] => [[Jan V. z Pernštejna|Jan]] se oženil ([[1587]]) s příbuznou, Annou Marií Manrique mladší z Pernštejna. Jan se však potýkal s problémy, díky dluhům byl nucen prodat svá panství. Nakonec mu zůstal jen [[Prostějov]], [[Plumlov (zámek)|Plumlov]] a [[Litomyšl]]. Dal se na vojenskou kariéru, což se mu stalo osudným, i když dosáhl až na post císařského [[generál]]a – zemřel roku [[1597]] při obléhání pevnosti [[Győr|Rábu]] v Uhrách, když mu koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem. [92] => [93] => Ostatní děti už žily mimo Čechy. Johana se stala ženou španělského šlechtice Fernanda de Aragón y de Borja, pocházejícího z levobočné větve [[Aragonské království|aragonských]] králů z [[Trastámarové|trastámarské]] dynastie. Alžběta Isabela († [[1610]]) se roku [[1578]] provdala za [[Švábsko|švábského]] šlechtice Albrechta I. z [[Fürstenbergové|Fürstenberka]]. Přes svého nejstaršího syna Kryštofa II. je pramáti dodnes žijící větve Fürstenberků. Bibiana († [[1616]]) si vzala [[Lombardie|lombardského]] šlechtice Francesca [[Gonzagové|Gonzagu]] di Castiglione. [94] => [95] => == Vymření rodu == [96] => V Litomyšli zanechal Jan jednoho synka a tři dcery, Annu, Frebonii Eufebii a novorozenou Evu (ta zemřela v dětském věku). Syn se jmenoval [[Vratislav Eusebius z Pernštejna|Vratislav Eusebius]] a byl posledním potomkem rodu. Nikdy se neoženil. Po svém otci nastoupil kariéru vojáka, sloužil pod [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnem]] a byl nakonec zabit v jedné ze šarvátek třicetileté války, v boji proti Švédům u [[Braniborsko|braniborského]] města [[Tangermünde]]. Jeho smrtí vymřel rod Pernštejnů roku [[1631]] po meči. [97] => [98] => Po smrti Janovy dcery Frebonie roku 1646 přechází pernštejnský majetek na potomky Polyxeny, tj. na [[Lobkovicové|knížata z Lobkovic]]. S velkým bohatstvím, které takto získali, se mohli Lobkovicové následně vyšvihnout mezi významnou pobělohorskou šlechtu. [99] => [100] => == Rodové pověsti == [101] => === O původu rodu a erbu === [102] => [[Soubor:Pardubitz-Schlosstor5 (cropped).jpg|náhled|''Woytiech z Pernssteyna wede zubra''. Reliéf z roku [[1511]] nad branou do předzámčí Pardubického zámku]] [103] => Kdysi žil v jednom moravském hvozdu uhlíř Věňava (Vaněk). Jednou se vracel večer hladový z lesa, ale když dorazil ke svému obydlí, spatřil vylomené dveře a uvnitř jen drobky chleba na stole a na zemi. To se opakovalo i druhý den, a tak se Věňava rozhodl, že ráno do lesa nepůjde, ale skryje se za chalupou a na zloděje si počíhá. Netrvalo dlouho a po chvíli zaslechl dupání a funění – k chalupě přišel z lesa zubr! Než se uhlíř nadál, zubr rohy vylomil dveře. Mezitím, co si zubr pochutnával v chýši na uhlířově chlebu, ten se přiblížil potichu k chalupě a zastoupil zubrovi cestu. V chalupě bylo málo místa a zubr se tak nemohl bránit. Toho Věnava využil, lapil ho za hlavu, vytrhl ze dveří houžev a rychle mu ji protáhl nozdrami. Poté ho napadlo, že mohutné zvíře dovede ke králi na jeho hrad. Když před králem vytáhl z opasku sekeru a jednou ranou uťal zubrovi hlavu, byl panovník udatným činem tak ohromen, že mu nabídl splnit přání. Věňava si za svůj silácký kousek vyžádal svobodu a kus země. A tak se z poddaného uhlíře stal svobodný pán a král mu udělil i právo užívat v erbu zubří hlavu s houžví v nozdrách. [104] => [105] => === Bílá paní === [106] => Z nejstarší historie pochází i pověst o pernštejnské [[Bílá paní|Bílé paní]]. Pernštejnka Adléta byla vyslána na hrad [[Veveří (hrad)|Veveří]], kde se dala najmout do služby. Za blíže neurčených okolností na hrádku otěhotněla. Protože takovéto těhotenství bylo vskutku velmi nevhodné, snažila se vše zapřít a křivě se zapřisáhla: „Pane Bože, jestliže já jsem břichatá, bodejť bych se hned propadla“, a to se také stalo. [107] => [108] => Od té doby lze Adlétu potkat jako hradní strašidlo nikoli na Veveří, ale na Pernštejně, jelikož se jako bílá paní rozhodla působit na domovském hradě. Kdo ji potká bíle oděnou, tomu přinese štěstí v podobě narození dítěte, pokud má však šat černý, předpovídá smrt. [109] => [110] => == Příbuzenstvo == [111] => Spojili se s [[Rožmberkové|Rožmberky]], [[Fürstenbergové|Fürstenberky]], [[Vartenberkové|Vartemberky]], [[Páni z Lipé|pány z Lipé]], [[Zajícové z Hazmburka|pány z Házmburka]], [[Kostkové z Postupic|Kostky z Postupic]], [[Páni ze Švamberka|Švamberky]] či [[Lobkovicové|Lobkovici]]. [112] => [113] => == Odkazy == [114] => === Literatura === [115] => * {{Citace monografie | příjmení = Vorel | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Vorel | titul = Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy | vydavatel = Rybka Publishers | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 318 | isbn = 80-86182-24-X}} [116] => * {{Citace monografie| příjmení = Halada| jméno = Jan| odkaz na autora = Jan Halada | titul = Lexikon české šlechty| vydavatel = AKROPOLIS| místo = Praha| rok = 1992| kapitola = z Pernštejna| strany = 112–114| isbn = 80-901020-3-4}} [117] => * {{Citace monografie | příjmení1 = Marek | jméno1 = Pavel | odkaz_na_autora1 = Pavel Marek | titul = Pernštejnské ženy. Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2018 | počet_stran = 500 | isbn = 978-80-7422-641-0}} [118] => * {{Citace periodika | příjmení = Pivoňka | jméno = Filip | titul = V erbu zubří hlavy | periodikum = Živá historie | odkaz na periodikum = Živá historie (časopis) | rok = 2010 | měsíc = duben | ročník = | číslo = | strany = 20–23 | url = | issn = }} [119] => *{{citace monografie | příjmení = Soukal| jméno = Josef| odkaz na autora = | titul = Páni z Pernštejna| url = https://eknihovna.maxzone.eu/pani_z_pernstejna.html| vydavatel = nákladem autora [120] => | místo = Brno| rok vydání = 1913| počet stran = 48| kapitola = | strany = | isbn = | jazyk = }} [121] => [122] => === Související články === [123] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů]] [124] => * [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]] [125] => [126] => === Externí odkazy === [127] => * {{commonscat}} [128] => * {{NK ČR|jn20011024204|množné=ano}} [129] => * {{BDČZ|uuid=44a9bf8c-ea0f-4519-9e66-7642fc368613|popisek=Seznam prací o rodu pánů z Pernštejna}} [130] => * {{Otto|heslo=z Pernšteina}} [131] => * {{Vlastenský slovník historický|heslo=z Pernšteina}} [132] => * [http://genealogy.euweb.cz/bohemia/pernstein2.html Genealogie rodu Pernštejnů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)] [133] => [134] => {{Pernštejnové}} [135] => {{Autoritní data}} [136] => {{Portály|Čechy|Historie|Morava}} [137] => [138] => [[Kategorie:Pernštejnové| ]] [139] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [140] => [[Kategorie:Moravské šlechtické rody]] [141] => [[Kategorie:Lidé z Nedvědice]] [] => )
good wiki

Pernštejnové

Páni z Pernštejna či Pernštejnové byli šlechtický rod původně z jihozápadní Moravy. Největšího rozmachu dosáhli v 16.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Pernštejn (hrad)','Jan IV. z Pernštejna','1631','Lobkovicové','Prostějov','Vojtěch z Pernštejna','Jakubov u Moravských Budějovic','Ferdinand I. Habsburský','1548','Zubštejn','1547','1285'

1285

1547

1548

1631

Lobkovicové

Lobkovicové jsou významným českým šlechtickým rodem, který získal svůj původ pravděpodobně koncem 13.

Prostějov

Zubštejn