Array ( [0] => 15529589 [id] => 15529589 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Pitahaya [uri] => Pitahaya [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Pitaya cross section ed2.jpg|náhled|upright=1.4|Pitahaya blanca, ''Hylocereus'', řez]] [1] => '''Pitahaya''', zkráceně též '''pitaya''', je označení pro některé druhy [[cereus]]ovitých kaktusů a pro jejich, často jedlé, plody. Široce v tropech pěstované jsou některé druhy rodu ''Hylocereus'', které dávají velké plody zvané též [[dragon fruit|dračí ovoce]] a dovážené do obchodů v Evropě. Další druhy jsou známé jen lokálně. V domovině je název ''pitayo'' používán hlavně pro druhy rodu ''Stenocereus''. [2] => [3] => == Původ jména == [4] => Původně používali termín ''pitahaya'' Španělé pro označení sloupovitých kaktusů a jejich plodů. [5] => Francisco Vasquez de Coronado na expedici v letech 1540–1542 popsal přípravu vína a pojídání čerstvých plodů domorodci ze [[saguaro|saguara]], které označil jako pitahaya, takto: Pijí tam víno připravené z pitahaya, což je plod z velkých bodláků, který se otevírá jako [[granátové jablko]]. Toto víno je ohlupuje. Dnes se již pro saguaro termín ''pitahaya'' nepoužívá.{{Doplňte zdroj}} [6] => [7] => Od původního názvu ''pitahaya'' existují zkrácené názvy ''pitaya, pitayo'' a dále zdrobněliny ''pitahayita, pitayita'', často s přívlastkem, například ''Pitahaya agria, Pitayo de querretao''. Tyto názvy jsou lokálně používány i pro druhy kaktusů, které jedlé plody neposkytují, nebo jsou plody dokonce neznámé, ale vzhledem plodonosné druhy připomínají.{{Doplňte zdroj}} [8] => [9] => == Chuť == [10] => Pitahaya má jemnou sladkou chuť s tóny lesních plodů, hrušek, kiwi a melounu a s určitým nádechem kyselosti. Obsahuje malá jedlá semínka, která jsou svou velikosti a strukturou podobné kiwi. Jednotlivé druhy se pak od sebe liší mírou sladké a kyselé složky a intenzitou jednotlivých složek.{{Doplňte zdroj}} [11] => [12] => Velmi vsak závisí na konkrétním druhu, jakým způsobem je opylováno, v jakém stádiu zralosti sklizeno a místa pěstování.{{Doplňte zdroj}} [13] => [14] => Plody po utržení již dále nedozrávají a jejich chuť se již pak nemění. Sklidí-li si se tedy ovoce předčasně - například z důvodu, aby přežilo dlouhou přepravu, chuť zůstane chabá a nevýrazná. Slupka však časem mírně zčervená a ovoce pak vypadá zrale - ačkoliv tomu tak ještě není.{{Doplňte zdroj}} [15] => [16] => == Přehled druhů == [17] => === ''Hylocereus'' Dragon fruit === [18] => {{podrobně| Dragon fruit}} [19] => Několik druhů šplhavých, liánovitých až [[epifytické kaktusy|epifytických kaktusů]] rodu ''Hylocereus'' poskytuje velké jedlé plody známé pod obecným názvem pitahaya a též pod názvem [[Dragon fruit]], dračí ovoce. Jsou široce pěstované v tropickém pásmu, mimo Ameriku hlavně v Asii, kde nejsou původní. Plody jsou dodávány do obchodních řetězců po celém světě. Jsou rozeznávány tři druhy plodů pitahají, přičemž botanické zařazení není úplně vyjasněné. Jednak botanici pod hlavní druhy slučují další druhy, případně používají synonymní názvy, jednak se jako plody nesoucí uvádí i další minoritní druhy. Rozlišují se tři typy pitahají z okruhu dragon fruit.{{Doplňte zdroj}} [20] => [21] => ==== Pitahaya blanca ==== [22] => bílá pitahaya je nejběžnější, široce pěstovaný druh, známý i z obchodů. Má červenou slupku a bílou dužinu s množstvím drobných, černých, jedlých semen. Hlavní druh je ''Hylocereus undatus'', dále je uváděn též příbuzný ''Hylocereus triangularis''. Pro velké, vanilkou vonící květy je ''Hylocereus undatus'' pěstován i jako okrasná rostlina.{{Doplňte zdroj}} [23] => [24] => ==== Pitahaya amarilla ==== [25] => žlutá pitahaya, má žlutou slupku a bílou dužinu. Hlavní druh je ''Hylocereus megalanthus'' synonymum je ''Selenicereus megalanthus.'' Je vzácná.{{Doplňte zdroj}} [26] => [27] => ==== Pitahaya roja ==== [28] => červená pitahaya, má červenou slupku i dužinu. Jsou uváděny druhy ''Hylocereus polyrhizus, Hylocereus costaricensis, Hylocereus monacanthus''. Chuť dužiny je výraznější než u typů s bílou dužinou.{{Doplňte zdroj}} [29] => [30] => === ''Selenicereus'' === [31] => Rod je příbuzný a velmi podobný rodu ''Hylocereus''. Je zde užíván název ''pitaya'' a ''pitayita'' i pro druhy s nejedlými plody. [32] => [33] => ==== ''Selenicereus coniflorus'' Pitayita de Culebra ==== [34] => Obvykle převislé epifytické rostliny. Květy jsou bílé, vnější okvětní úzké lístky jsou žluté až oranžové. Vyskytuje se v nížinách podél Mexického zálivu, Mexiko, Veracruz. Plody jsou až 6 cm velké, jedlost není udávána. [35] => [36] => ==== ''Selenicereus testudo'' Pitaya de Tortuga ==== [37] => Starší název je ''Deamia testudo'' Karwinsky ex Zuccarini 1837. Další synonymní název je ''Deamia diabolica'' Clover 1938. Květy jsou až 25 cm dlouhé a 15 cm široké. Je sice známý pod názvem ''pitaya'', ale jeho plody nejsou známy. Je rozšířený od Mexika až po Kolumbii. [38] => [39] => ==== ''Selenicereus setaceus'' ananasový kaktus ==== [40] => Epifytické rostliny s obvykle trojbokými stonky. Květy jsou obrovské, až 30 cm velké, bílé, vnější úzké okvětní lístky jsou žlutavé. Plody jsou červené, se štětinami. Jsou sklízeny domorodci. Oblast výskytu je Jižní Amerika, Brazílie, Bolívie, Paraguay, Argentina. Je znám pod názvem ''ananasový kaktus'', ale přes jedlé plody se pro něj název ''pitahaya'' a odvozené názvy nepoužívají. [41] => [42] => === Saguaro === [43] => {{Podrobně| Saguaro}} [44] => Saguaro je druh kaktusu ''Carnegia gigantea'', který poskytuje jedlé plody. Ačkoliv byl poprvé v historii název ''pitahaya'' použit právě ve spojení s tímto kaktusem , dnes se pro tento kaktus termín ''pitahaya'' nepoužívá. Plody saguara jsou dodnes sklízeny domorodci.{{Doplňte zdroj}} [45] => [46] => === ''Stenocereus'' === [47] => ''Stenocereus'' je rod středně velkých až velkých cereusů. Pro mnoho druhů je lokálně užíván název ''pitayo'' a další. Některé druhy poskytují jedlé plody tradičně sbírané domorodci a jsou někdy extenzivně vysazované (''Stenocereus fricii, Stenocereus griseus, Stenocereus queretaroensis, Stenocereus stellatus'') a šířené i mimo původní oblast výskytu. Naopak jiné druhy jedlé plody neposkytují, ale podle podobného vzhledu stonku je na ně též přeneseně používán název ''pitahaya'' a jeho odvozeniny. Plody jsou méně či více dužnaté, občas s trny, zbytky seschlého květu často přetrvávají. Obsahují až 2 mm velká, černá semena. [48] => [49] => ==== ''Stenocereus fricii'' Pitayo de aguas ==== [50] => Vysoký druh cereusu dosahující výšky 4 až 7 m a přitom štíhlý, do 15 cm průměru stonku. Je pojmenován po českém lovci kaktusů [[Alberto Vojtěch Frič|A. V. Fričovi]]. Vytváří poboční větve ve středu výšky hlavního stonku, podobně jako saguaro. Květy jsou denní, až 12 cm velké, bílé, krémové, narůžovělé. Plody jsou až 5 cm velké, žluté až červené. Původní oblast výskytu je Mexiko: Jalisco, Colima, Michoacán. Je domorodci vysazován pro jedlé plody a extenzivně šířen i mimo původní oblast výskytu. [51] => [52] => ==== ''Stenocereus griseus'' Pitayo de Mayo ==== [53] => Stromovitý rozvětvený cereus je vysoký 6 až 9 m. Květy jsou noční, ale přetrvávají další den, jsou trubkovité, až 10 cm dlouhé. Plody jsou podlouhlé, zbytky květu opadávají. Je domorodci vysazován pro jedlé plody. Původní areál výskytu je pobřeží Venezuely a přilehlé ostrovy, druhotně je rozsáhle zavlečen až do Mexika. [54] => [55] => ==== ''Stenocereus gummosus'' Pitahaya agria, Pitayo agrio ==== [56] => Cereus tvořící trsy křovitých stonků rozvětvených od země a vysokých až 1,5 m. Květy jsou noční, až 14 cm dlouhé, růžové. Poskytuje jedlé plody tradičně sbírané kmenem Seri. Je široce rozšířen v Baja California v Mexiku. Stonek obsahuje omamné látky a drcený stonek je používán k omámení ryb při rybolovu. [57] => [58] => ==== ''Stenocereus pruinosus'' Pitayo de Octubre ==== [59] => Stromovitý rozvětvený cereus vysoký 4 až 5 m. Květy jsou denní i noční, trubkovité, až 9 cm dlouhé, bílé. Plody jsou oválné, jedlé a jsou sklízeny domorodci z divoce rostoucích rostlin. Oblast výskytu je Mexiko: Tamaulipas, Veracruz, Puebla, Guerrero, Oaxaca a Chiapas. [60] => [61] => Malé semenáčky výrazného tvaru jsou nabízeny široké veřejnosti.{{Doplňte zdroj}} [62] => [63] => ==== ''Stenocereus stellatus'' Pitayo, Xonocostle ==== [64] => Spíše křovitý, už od báze rozvětvený, méně často stromovitý cereus, vysoký 2 až 4 m. Květy jsou noční, výrazně trubkovité, až 6 cm dlouhé, růžové. Plody jsou jedlé a je pro ně vysazován domorodci. Oblast výskytu je Mexiko: Morelos, Puebla a Oaxaca. [65] => [66] => Je často pěstován v evropských sbírkách jako malý ozdobný semenáček s výrazným, světlým, hvězdicovitě uspořádaným otrněním. Latinsky ''stellatus'' znamená hvězdnatý.{{Doplňte zdroj}} [67] => [68] => ==== ''Stenocereus queretaroensis'' Pitayo de Querétaro ==== [69] => Velký druh cereusu kandelábrovitě větvený, dosahující výšky až 6 m. Vytváří velké množství pobočních stonků asi v třetině výšky, podobně jako saguaro. Květy jsou denní i noční, vytvářejí se na bočních částech stonků, jsou až 12 cm velké, bílé. Plody jsou lesklé, pestrobarevné se zbytky areol na povrchu. Je domorodci vysazován pro jedlé plody. Plody bývají dodnes nabízeny na místních trzích. Oblast výskytu je Mexiko: Queretaro, Guanajuato, Jalisco, Colima a Michoacán. [70] => [71] => ==== ''Stenocereus thurberi'' Pitayo dulce, Organo Marismeňa, Meuhelé ==== [72] => Rostliny jsou křovité až stromovité, bohatě větvené, dosahují až 8 m výšky. Květy jsou noční, ale přetrvávají další den, jsou trubkovité, nahoře široce otevřené, 4 - 8 cm dlouhé, bílé, s množstvím prašníků a vystupující bliznou. Plody jsou červené, jedlé, tradičně sbírané kmenem Seri. Dále je využíván zdřevnatělý stonek pro výrobu lodí a měkké části v tradiční medicíně. Oblast výskytu je Arizona a Mexiko: Sonora, celá Baja California až po jižní mexickou část a Sinaloa. [73] => [74] => Je často pěstován v evropských sbírkách jako malý semenáček pochmurného vzhledu s výrazným hustým tmavým otrněním a temně zelenou, ale lesklou pokožkou, známý též pod názvem ''Marshallocereus thurberi''.{{Doplňte zdroj}} [75] => [76] => ==== ''Stenocereus eichlamii'' Pitahaya, Guanocal ==== [77] => Domorodý název pitahaya uvádí Anderson. Přívlastek názvu pitahaya není upřesněn. Až 6 m vysoký cereus, který je botanicky špatně prozkoumán. Květy jsou noční, až 7 cm velké. Plody nejsou známy. Oblast výskytu je stát Chiapas v Mexiku a Guatemala. [78] => [79] => ==== ''Stenocereus martinezii'' Pitaya colorada ==== [80] => Drobný, ale rozvětvený cereus stromovitého tvaru a výšky jen 1 m. Je botanicky špatně prozkoumán. Květy jsou noční, ale přetrvávají další den, jsou bílorůžové. Plody nejsou známy. Výskyt je Mexiko: Sinaola. [81] => [82] => ==== ''Stenocereus montanus'' Pitaya montana ==== [83] => Velký druh 6 - 7 m vysoký, s výrazným hlavním stonkem a kandelábrovitými pobočními větvemi. Květy jsou denní, bílé, až 7 cm velké. Plody nejsou popsány. Oblast výskytu je Mexiko: Sonora, Chihuahua, Sinaloa, Nayarit, Jalisco a Colima. [84] => [85] => ==== ''Stenocereus standleyi'' Pitaya marismeňa ==== [86] => Rostliny jsou křovité až stromovité, silně rozvětvené, ale bez výrazného hlavního stonku, 2 až 4 m vysoké. Květy jsou noční, zvonkovité, bílé, až 8 cm v průměru. Plody jsou červenavé, oválné, 3 - 4 cm velké. Jedlost není udávána. Oblast výskytu je Mexiko: Guerrero, Sinaloa. [87] => [88] => === ''Peniocereus'' === [89] => Rostliny jsou křovité, stonky jsou šlahounovité, dlouhé a velmi tenké, prorůstající xerofytní křovinnou vegetací o kterou se často opírají. Mají velkou zásobní kořenovou hlízu. Květy jsou vzhledem k tenkému stonku velké. Plody jsou oválné, hruškovité, dužnaté, s ostny nebo štětinami, které brzy opadají. [90] => [91] => ==== ''Peniocereus cuixmalensis'' Pitahaya de aguas ==== [92] => Stonky jsou až 2,2 m dlouhé, při průměru do 3,5 cm. Noční květy jsou až 11 cm dlouhé, bílé, vonné. Plody jsou oválné, až 6 cm dlouhé, červené, s velmi šťavnatou červenou dužinou. Oblast výskytu je pobřežní část Mexika: Jalisco, Colima až Michoacán. [93] => [94] => ==== ''Peniocereus johnstonii'' Pitayita, Matraca, Saramatraca ==== [95] => Stonky jsou až 3 m dlouhé, při průměru do 2 cm. Noční květy jsou až 15 cm dlouhé, bílé, vonné, s vlnatou trubkou. Plody jsou oválné, až 6 cm dlouhé, velmi chutné. Oblast výskytu je jižní část Baja California a blízké ostrovy. [96] => [97] => ==== ''Peniocereus serpentinus'' Pitahayita, Reina de la noche ==== [98] => Stonky jsou až 3 m dlouhé, při průměru 2 až 5 cm. Noční květy jsou velké, až 25 cm dlouhé a až 15 cm široké, bílé, s růžovými odstíny, trubka je štětinatá. Plody jsou oválné, 4 cm velké. Pro jedlé plody je široce pěstován domorodci. Z botanického hlediska je málo poznán. Oblast výskytu je Mexiko: Morelos, Districto Federal, Oaxaca a Michoacán. [99] => [100] => Dále jsou z rodu ''Peniocereus'' jako jedlé využívány kořenové hlízy druhu ''Peniocereus greggii'', [101] => známém pod místním názvem Saramatraca. Jsou též užívány v domorodé medicíně. Medicínsky indiánský kmen Seri využívá i druh ''Peniocereus striatus'' Jacamatraca. [102] => [103] => === Další druhy === [104] => Okrajově je název ''pitahaya'' a jeho odvozeniny používán i pro další druhy. [105] => [106] => ==== ''Isolatocereus dumortieri'' Pitayo, Candelabro ==== [107] => Vysoký druh monotypického rodu dosahující až 15 m výšky. Plody jsou červené, asi 3 cm velké. Jedlost není udávána. Oblast výskytu je Mexiko: Oaxaca, Hidalgo, Morelos, Guerrero, Puebla a Michoacán. [108] => [109] => ==== ''Pilosocereus alensis'' Pitahaya barbona, Barba de Viejo ==== [110] => Stromovitý, vzpřímený druh dosahující až 6 m výšky. Květy vyrůstají z bočního cefália. Plody nejsou známy. [111] => Oblast výskytu je Mexiko: Chihuahua, Durango, Guerrero, Michoacán, Districto Federal, Jalisco a Sonora. [112] => [113] => ==== ''Pilosocereus leucocephalus'' Pitayon, Cabeza de Vijeo ==== [114] => Stromovitý druh vysoký 2 až 5 m, rozvětvený od spodu. Květy jsou 6 cm velké, bělavé, narůžovělé. Plody oválné, 4 cm velké, tmavé až černé. Oblast výskytu je Mexiko, Tamaulipas, Guatemala a Honduras. [115] => [116] => ==== ''Echinocereus'' ==== [117] => {{podrobně| Echinocereus}} [118] => Pro více druhů je okrajově udáván název ''pitaya'', často anglickým přívlastkem, například ''green flowered pitaya'' a další. Jedlé plody má ''Echinocereus engelmannii'', ale název ''pitaya'' pro něj není udáván. [119] => [120] => == Galerie == [121] => [122] => [123] => Soubor:Dragon Fruit.jpg| Nejznámějším druhem pitahají je Dragon fruit, Pitahaya blanca, ''Hylocereus undatus''. [124] => Soubor:Saguaro gatherers2.jpg| Prvním kaktusem označeným názvem pitahaya bylo saguaro. Sklizeň plodů indiány v roce 1907. [125] => [126] => Soubor:Glandulicereus queretaroensis.jpg| ''Stenocereus queretaroensis'', Pitayo de Querétaro, je velká a vysoká rostlina. [127] => Soubor:Pitayas.jpg| Plody Pitayo de Querétaro jsou neobyčejně barevné [128] => Soubor:Fruto de Stenocereus queretaroensis.jpg| Plod Pitayo de Querétaro oloupaný a servírovaný vcelku. [129] => Soubor:Stenocereus pruinosus (3551789904).jpg| Pitayo de Octubre, ''Stenocereus pruinosus''. Mladé semenáčky nabízené v evropských květinářstvích [130] => Soubor:Stenocereus gummosus 1.jpg| Pitahaya agria, ''Stenocereus gummosus'', vytváří křovité porosty. [131] => Soubor:Frutos del cardón dato (Stenocereus griseus) en Punto Fijo, estado Falcón, Venezuela.JPG| Plod Pitayo de Mayo, ''Stenocereus griseus''. [132] => Soubor:Glandulicereus thurberi North Puerto Blanco Scenic Drive 1.jpg| Porosty Pitayo dulce, ''Stenocereus thurberi'' v domovině. [133] => Soubor:Stenocereus thurberi.JPG| Větší sbírkový semenáček ''Stenocereus thurberi''. [134] => Soubor:Peniocereus greggii fruit.jpg| Velké, často jedlé plody, poskytují zástupci rodu ''Peniocereus.'' [135] => Soubor:Pilosocereus leucocephalus Habitus BotGardBln0906a.JPG| Pitayon, Cabeza de Vijeo, ''Pilosocereus leucocephalus'' [136] => [137] => [138] => [139] => == Odkazy == [140] => === Reference === [141] => [142] => Mitich L. W.: The saguaro history. Cactus and Succulent Journal [143] => (U.S.A.) . 1972, ročník 44, str. 118-129. [144] => Zatloukal V.: Obři amerických pouští - Carnegia gigantea, Svět exotických rostlin, 2002, roč. 2, č. 1, str. 16, ISSN 1213-3221 [145] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 5, část ''Selenicereus'', str. 631 - 637. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [146] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 5, část ''Stenocereus'', str. 641 - 649. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [147] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 5, část ''Peniocereus'', str. 561 - 565. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [148] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 5, část ''Isolatocereus'', str. 382 - 383. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [149] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 5, část ''Pilosocereus'', str. 574 - 588. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [150] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 5, část ''Echinocereus'', str. 230 - 252. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [151] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 2, část Cacti as Medicine, str. 60 - 61. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [152] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 2, část Cacti as Food, str 55 - 59. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [153] => Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family'', kap. 2, část Other Uses of Cacti, str. 67 - 71. Timber Press, Oregon, 2001. {{ISBN|0-88192-498-9}} [154] => [155] => [156] => === Literatura === [157] => * Anderson E. F., '' The Cactus Family'', Timber Press, Portland, Oregon, 2001, {{ISBN|0-88192-498-9}}. [158] => * Innes C., Glass Ch.:'' Kaktusy, ilustrovaná encyklopedie'', Ina, Praha, 1992, {{ISBN|80-85680-09-2}} [159] => * Říha, J., Šubík R.: ''Encyklopedie kaktusů'', Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 1992 [160] => * Kunte L.:''Encyklopedie kaktusů'', Rebo, Praha, 2002, {{ISBN|80-7234-216-9}} [161] => [162] => === Externí odkazy === [163] => * {{Commonscat}} [164] => [165] => {{Ovoce}} [166] => {{Portály|Rostliny}} [167] => [168] => [[Kategorie:Kaktusovité]] [169] => [[Kategorie:Tropické ovoce]] [] => )
good wiki

Pitahaya

Pitahaya blanca, Hylocereus, řez Pitahaya, zkráceně též pitaya, je označení pro některé druhy cereusovitých kaktusů a pro jejich, často jedlé, plody. Široce v tropech pěstované jsou některé druhy rodu Hylocereus, které dávají velké plody zvané též dračí ovoce a dovážené do obchodů v Evropě.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Soubor:Pitaya cross section ed2.jpg','cereus','dragon fruit','saguaro','granátové jablko','epifytické kaktusy','Dragon fruit','Alberto Vojtěch Frič','Kategorie:Kaktusovité','Kategorie:Tropické ovoce'

Cereus

Kategorie:Kaktusovité

Saguaro

Saguaro je velký kaktus, který je původem z pouští jihozápadního USA a severozápadního Mexika.