Array ( [0] => 14720864 [id] => 14720864 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ploutvonožci [uri] => Ploutvonožci [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{nejlepší článek}} [1] => {{Taxobox [2] => | obrázek = Pinniped collage.jpg [3] => | popisek = Z levého horního rohu (ve směru hodinových ručiček): [[lachtan Forsterův]], [[rypouš sloní]] (mládě), [[lachtan ušatý]], [[mrož lední]], [[tuleň kuželozubý]] [4] => | alt = Fotografie ploutvonožců. Z levého horního rohu (ve směru hodinových ručiček): lachtan Forsterův, rypouš sloní, lachtan ušatý, mrož lední, tuleň kuželozubý [5] => | jméno = Ploutvonožci [6] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [7] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [8] => | podkmen = [[obratlovci]] (Vertebrata) [9] => | třída = [[savci]] (Mammalia) [10] => | nadřád = [[placentálové]] (Placentalia) [11] => | řád = [[šelmy]] (Carnivora) [12] => | podřád = [[psotvární]] (Caniformia) [13] => | nezařazená nadčeleď = '''ploutvonožci''' (Pinnipedia) [14] => | nezařazenou nadčeleď popsal = [[Johann Karl Wilhelm Illiger|Illiger]], [[1811]] [15] => | druhotné dělení = Recentní nadčeledi a [[Čeleď|čeledi]] [16] => | podřazené taxony = [17] => *'''Nadčeleď Otarioidea''' [18] => ** Čeleď [[mrožovití]] (Odobenidae) [19] => ** Čeleď [[lachtanovití]] (Otariidae) [20] => *'''Nadčeleď Phocoidea''' [21] => ** Čeleď [[tuleňovití]] (Phocidae) [22] => | synonyma = Phocoidea, Illiger, [[1811]] [23] => | mapa rozšíření = Pinniped range.jpg [24] => | velikost mapy = 220px [25] => | popisek mapy = Areál běžného výskytu ploutvonožců (žlutě) [26] => }} [27] => '''Ploutvonožci''' (Pinnipedia) jsou značně rozšířená skupina [[Masožravec|masožravých]] [[Savci|savců]] uzpůsobených k životu ve vodě. Moderní [[Taxonomie (biologie)|taxonomie]] je považuje za nezařazený [[klad]] v [[Řád (biologie)|řádu]] [[Šelmy|šelem]] (Carnivora) a podřádu [[psotvární]] (Caniformia). K ploutvonožcům patří tři současné [[Čeleď|čeledi]]: [[tuleňovití]] (Phocidae), [[mrožovití]] (Odobenidae; s jediným žijícím zástupcem [[Mrož lední|mrožem ledním]]) a [[lachtanovití]] (Otariidae). Počet druhů ploutvonožců se pohybuje kolem 33–36 v závislosti na tom, zda jsou některé taxony uznány za samostatný druh či nikoliv. Je známo více než 50 fosilních druhů. Ploutvonožci se oddělili od ostatních psotvárných asi před 50 miliony let; k nejstarším známým prapředkům patří ''[[Enaliarctos]]'' a ''[[Puijila]]''. [28] => [29] => Ploutvonožci mají [[hydrodynamika|hydrodynamická]] těla s končetinami přeměněnými v [[Ploutev|ploutve]]. Mrož a lachtanovití dokáží podsunout zadní ploutve pod tělo, což jim pomáhá při pohybu po souši. K pohybu ve vodě používají hlavně přední ploutve. Tuleňovití nemohou zadní ploutve podsunout pod tělo, takže jejich pohyb na souši je nemotorný a pomalý; ve vodě jsou však obratnější než lachtani. Tuleni používají k pohybu ve vodě hlavně zadní ploutve a střídavé pohyby zadní části těla. Zatímco lachtani mají [[Ušní boltec|ušní boltce]], u tuleňů a mrožů boltce chybí. Velikost a váha ploutvonožců se pohybuje od cca 1,1 m a 55 kg ([[tuleň bajkalský]]) až po cca 6 m a 4 tuny ([[rypouš sloní]]). Rypouš sloní je nejen největší ploutvonožec, ale i největší zástupce řádu šelem na světě. [[Smysl (biologie)|Smysly]] ploutvonožců jsou dobře vyvinuty. Jejich [[sluch]] a [[zrak]] je výborně přizpůsoben pobytu ve vodě i na souši a jejich [[vibrisy]] jim umožňují vnímat ve vodě i nepatrné vibrace, což jim pomáhá hlavně při pronásledování kořisti a patrně i v navigaci. Všichni ploutvonožci se umí potápět, některé druhy i na dobu přesahující hodinu a do hloubek přes jeden kilometr (rypouš sloní byl dokonce zaznamenán při ponoru přesahujícím 2 kilometry; pod vodou dokáže strávit až 2 hodiny). Všichni ploutvonožci jsou vybaveni vrstvou podkožního tuku, která slouží jako termoizolace. Většina druhů má tělo pokryté hustou [[Srst|srstí]], jen mroži mají holou [[Kůže|kůži]] s velmi řídkým ochlupením. Mroži jako jediní z ploutvonožců mají [[Kel|kly]] dlouhé až 1 m. [30] => [31] => I když jsou ploutvonožci široce rozšíření, většina druhů žije v chladných vodách [[Jižní polokoule|jižní]] a [[severní polokoule]]. Většinu času tráví ve vodě a na souš vystupují pouze kvůli páření, vrhům a výchově mláďat, během [[línání]] či na útěku před predátory, jimiž jsou [[žraloci]] a [[Kosatka dravá|kosatky]]. Loví převážně [[Bezobratlí|bezobratlé]] živočichy, [[ryby]], [[Hlavonožci|hlavonožce]], některé agresivnější druhy jako [[tuleň leopardí]] loví i [[Tučňáci|tučňáky]] či jiné ploutvonožce. Mroži se specializují na sběr [[Mlži|mlžů]] z mořského dna. Většina ploutvonožců je [[Polygynie|polygynní]], míra polygynie však závisí na druhu. Samci ploutvonožců, kteří se páří na souši, mívají větší počet samic než druhy, které se páří na ledu. Největší počet samic na jednoho samce se vyskytuje u rypoušů, jejichž samice se shlukují v početných harémech. Reprodukční strategie samců se liší podle druhu a zahrnují [[Lek (biologie)|lekový systém]], obranu konkrétních samic před ostatními samci a obranu konkrétních [[Teritorium (ekologie)|teritorií]] před soky téhož druhu. Mláďata se rodí v jarních a letních měsících a jejich výchově se věnují pouze samice. Samice některých druhů se během [[laktace]] [[Půst|postí]] a jejich mláďata se osamostatňují poměrně brzy (již v řádu dnů), zatímco samice jiných druhů podnikají během laktace výpravy na moře za potravou a osamostatnění jejich mláďat tak trvá déle (až několik týdnů). Mrožice kojí i vychovávají svá mláďata na moři. Ploutvonožci dokáží vydávat řadu zvuků od hlasitého štěkotu (lachtani) přes zvuky připomínající gong (mroži) až po táhlé komplikované zvuky doplněné o [[Ultrazvuk|ultrazvukovou]] frekvenci ([[Tuleň Weddellův|tuleni Weddellovi]]). [32] => [33] => Ploutvonožci byli loveni lidmi již od [[Doba kamenná|doby kamenné]]. Zvláště arktické národy dodnes ploutvonožce loví pro jejich maso, tuk i srst. V 18. a 19. století byla řada druhů komerčně lovena na pokraj vyhynutí. [[Tuleň karibský]] a [[lachtan japonský]] byli zcela vyhubeni. Ve 20. století byla zahájena ochrana těchto mořských savců na národní i mezinárodní úrovni. Jedním z vrcholů mezinárodních ochranářských snah byla [[Úmluva o zachování antarktických tuleňů]] z roku 1972. Některé domorodé arktické národy (zejména na území [[Kanada|Kanady]]) v lovu ploutvonožců pokračují i ve 21. století. K hlavním novodobým hrozbám pro tyto šelmy vedle lovu patří lidské aktivity a jejich důsledky, např. komerční [[rybolov]], [[Znečištění vody|znečištění oceánů]], těžba nerostných surovin a [[Globální oteplování|současné klimatické změny]]. [34] => [35] => == Vědecká systematika == [36] => === Taxonomie === [37] => [[Soubor:Aloys Zötl, Der See-Elefant.jpg|náhled|Jedno z raných vyobrazení [[Rypouš sloní|rypouše sloního]] ([[Aloys Zötl]], c 1879)|vlevo]] [38] => K prvním popisům ploutvonožců došlo již v první první polovině 18. století. První vědecké popisy druhů byly uveřejněny v roce 1758 v 10. vydání ''[[Systema naturae]]'' švédského přírodopisce [[Carl Linné|Carla Linného]], který popsal mj. [[Lachtan medvědí|lachtana medvědího]] (''Callorhinus ursinus''), [[Mrož lední|mrože ledního]] (''Odobenus rosmarus''), [[Rypouš sloní|rypouše sloního]] (''Mirounga leonina'') či [[Tuleň obecný|tuleně obecného]] (''Phoca vitulina'').{{Citace elektronické monografie [39] => | titul = List of Marine Mammal Species and Subspecies [40] => | url = https://marinemammalscience.org/science-and-publications/list-marine-mammal-species-subspecies/ [41] => | vydavatel = The Society for Marine Mammalogy [42] => | datum_přístupu = 2021-04-21 [43] => | jazyk = en [44] => }} Linné nejdříve zařadil popsané druhy ploutvonožců do rodu ''Phoca'' a řádu [[Ferae]], který v jeho pojetí zahrnoval masožravé šelmy{{Citace monografie [45] => | příjmení1 = Linné [46] => | jméno1 = Carl von [47] => | titul = Caroli Linnæi Systema naturæ [48] => | url = https://archive.org/details/carolilinnisys00linn/page/14/mode/2up [49] => | vydavatel = Lipsiæ, Sumptibus Guilielmi Engelmann [50] => | místo = Švédsko [51] => | rok = 1758 [52] => | jazyk = la [53] => }} (v moderním pojetí jsou do této skupiny řazeni vedle šelem ještě [[luskouni]]). V pozdějších letech (1766) patrně pod vlivem francouzského přírodovědce [[Mathurin Jacques Brisson|Mathurina Jacquese Brissona]] však Linné přeřadil mrože do skupiny mořských krav ''[[Trichechus]]'' (kapustňák) a řádu Bruta, který podle Linného zahrnoval slony, lenochody a mravenečníky. V následujících desetiletích byli mroži i další ploutvonožci spojováni vedle zmíněných skupin živočichů hlavně se [[Sirény|sirénami]]. [[Johann Friedrich Blumenbach]] mezi lety cca 1788–1825 řadil mrože a sirény do rodu ''Trichechus'', který v jeho taxonomii společně s ptakopysky (''Ornithorhynchus'') utvářel řád Palmata. [54] => [55] => Prvním, kdo rozpoznal ploutvonožce jako samostatnou taxonomickou jednotku, byl německý přírodovědec [[Johann Karl Wilhelm Illiger]], který v roce 1811 přiřadil jméno Pinnipedia nově vytvořenému [[Řád (biologie)|řádu]] i čeledi těchto mořských savců.{{sfn|ref=scheffer1958|Scheffer|1958}} Vědecké jméno Pinnipedia je odvozeno z latinského ''pinna'' (ploutev) a ''pes'' (noha), [[genitiv]] ''pedis''.{{Citace monografie [56] => | příjmení1 = Elias [57] => | jméno1 = Joseph S. [58] => | titul = Science terms made easy : a lexicon of scientific words and their root language origins [59] => | url = https://archive.org/details/sciencetermsmade00elia_211 [60] => | vydavatel = Greenwood Press [61] => | místo = Westport, Connecticut. [62] => | rok = 2007 [63] => | strany = [https://archive.org/details/sciencetermsmade00elia_211/page/n171 157] [64] => | isbn = 978-0-313-33896-0 [65] => | jazyk = en [66] => }} Podobně i český název „ploutvonožci“ má základ ve slovech „ploutev“ a „noha“. Illigerův přínos spočíval zejména v tom, že rozdělil ploutvonožce a sirény do samostatných skupin (do té doby se obě tyto skupiny často řadily k sobě). Illigerovo zařazení ploutvonožců nicméně nebylo akceptováno všemi taxonomy a taxonomické debaty o zařazení ploutvonožců se vedou i ve 21. století. [67] => [68] => Americký zoolog [[Joel Asaph Allen]] v roce 1880 publikoval knihu ''Historie severoamerických ploutvonožců'' (celý název v originále zní {{Cizojazyčně|en|''History of North American pinnipeds, a monograph of the walruses, sea-lions, sea-bears and seals of North America''}}), ve které provedl revizi dosavadního poznání těchto šelem. Allen rozebral biologické znaky čeledí a rodů, podrobně popsal severoamerické ploutvonožce a sestavil přehled všech ostatních známých ploutvonožců. Allen nahlížel na ploutvonožce jako na podřád skupiny [[Ferae]].{{Citace monografie |autor=Allen, J. A. |titul=History of North American pinnipeds, a monograph of the walruses, sea-lions, sea-bears and seals of North America |rok=1880 |místo=Washington |vydavatel=Government Printing Office |url=https://www.biodiversitylibrary.org/item/17432#page/7/mode/1up | jazyk = en}} [69] => [70] => [[File:Birds and nature (1901) (14568900397).jpg|thumb|Ilustrace mrožů ledních (1901)]] [71] => Podobné přeřazování pokračovalo v průběhu konce 19. a 20. století. Skupina Pinnipedia byla klasifikována jako řád savců, podřád řádu šelem či jednoduše se název používal jako lidové označení jedné či více čeledí mořských šelem z arktických či antarktických oblastí.{{Citace elektronického periodika [72] => | příjmení1 = Koretsky [73] => | jméno1 = I. A. [74] => | příjmení2 = Barnes [75] => | jméno2 = L. G. [76] => | příjmení3 = Rahmat [77] => | jméno3 = S. J. [78] => | titul = Re-Evaluation of Morphological Characters Questions Current Views of Pinniped Origins [79] => | periodikum = Vestnik Zoologii [80] => | ročník = 50 [81] => | číslo = 4 [82] => | datum_vydání = 2016-08-01 [83] => | strany = 327–354 [84] => | datum_přístupu = 2021-04-17 [85] => | jazyk = en [86] => | doi = 10.1515/vzoo-2016-0040 [87] => }}{{citace monografie [88] => | titul = Encyclopædia Britannica [89] => | vydavatel = William Benton [90] => | místo = Spojené státy americké [91] => | kapitola = Carnivora [92] => | jazyk = en [93] => | rok = 1966 [94] => }} Ve velké taxonomické revizi savců zpracované americkým paleontologem [[George Gaylord Simpson|Georgem Gaylordem Simpsonem]] z roku 1945 se řád šelem dělil do tří skupin, a sice podřádů [[Creodonta]], [[Suchozemské šelmy|Fissipedia]] (suchozemské šelmy) a Pinnipedia (ploutvonožci).{{Citace monografie [95] => | příjmení1 = Simpson [96] => | jméno1 = George Gaylord [97] => | titul = The Principles of Classification and Classification of Mammals [98] => | url = http://digitallibrary.amnh.org/handle/2246/1104 [99] => | vydavatel = American Museum of Natural History (Volume 85) [100] => | místo = New York [101] => | rok = 1945 [102] => | jazyk = en [103] => }} [104] => [105] => V roce 1989 tým vědců v čele s americkou paleontoložkou Annalisou Bertou navrhl vytvoření blíže nezařazeného [[Klad|kladu]] Pinnipedimorpha, který by zahrnoval i fosilní rod ''[[Enaliarctos]]''.{{Citace elektronického periodika [106] => | příjmení1 = Berta [107] => | jméno1 = A. [108] => | příjmení2 = Ray [109] => | jméno2 = C. E. [110] => | příjmení3 = Wyss [111] => | jméno3 = A. R. [112] => | titul = Skeleton of the Oldest Known Pinniped, Enaliarctos mealsi [113] => | periodikum = Science [114] => | ročník = 244 [115] => | číslo = 4900 [116] => | datum_vydání = 1989-04-07 [117] => | strany = 60–62 [118] => | datum_přístupu = 2021-02-27 [119] => | jazyk = en [120] => | doi = 10.1126/science.244.4900.60 [121] => }} Berta později přišla s tím, že sesterskou skupinou ''Enaliarctos'' je klad Pinnipediformes, který se dále dělí na ''Pteronarctos'' a Pinnipedia.{{Citace elektronického periodika [122] => | příjmení1 = Berta [123] => | jméno1 = Annalisa [124] => | titul = New Specimens of the Pinnipediform Pteronarctos from the Miocene of Oregon [125] => | periodikum = Smithsonian Contributions to Paleobiology [126] => | číslo = 78 [127] => | datum_vydání = 1994 [128] => | strany = 1–30 [129] => | url = https://repository.si.edu/handle/10088/19147 [130] => | datum_přístupu = 2021-06-01 [131] => | jazyk = en [132] => | doi = 10.5479/si.00810266.78.1 [133] => }} [134] => [135] => Společnost pro mořskou mammalogii ({{Cizojazyčně|en|''The Society for Marine Mammalogy''}}) hodnotí Pinnipedia k roku 2021 jako „nezařazenou taxonomickou jednotku“. K tomu se přiklání i většina moderních fylogenetických studií z 21. století, které o ploutvonožcích píší jako o „skupině“ či „kladu“ bez přiřazení konkrétní [[Taxonomická kategorie|taxonomické kategorie]].{{Citace elektronického periodika [136] => | příjmení2 = Rybczynski [137] => | jméno2 = Natalia [138] => | příjmení3 = Kohno [139] => | jméno3 = Naoki [140] => | titul = A Total Evidence Phylogenetic Analysis of Pinniped Phylogeny and the Possibility of Parallel Evolution Within a Monophyletic Framework [141] => | periodikum = Frontiers in Ecology and Evolution [142] => | ročník = 7 [143] => | strany = 457 [144] => | doi = 10.3389/fevo.2019.00457 [145] => | jazyk = en [146] => | příjmení1 = Paterson [147] => | jméno1 = Ryan S. [148] => | příjmení4 = Maddin [149] => | jméno4 = Hillary C. [150] => | datum_vydání = 2020-01-17 [151] => | datum_přístupu = 2021-05-26 [152] => }} Prakticky všechny moderní fylogenetické studie potvrzují monofyletický původ skupiny Pinnipedia.{{Citace elektronického periodika [153] => | příjmení1 = Yonezawa [154] => | jméno1 = Takahiro [155] => | příjmení2 = Nikaido [156] => | jméno2 = Masato [157] => | příjmení3 = Kohno [158] => | jméno3 = Naoki [159] => | příjmení4 = Fukumoto [160] => | jméno4 = Yukio [161] => | příjmení5 = Okada [162] => | jméno5 = Norihiro [163] => | příjmení6 = Hasegawa [164] => | jméno6 = Masami [165] => | titul = Molecular phylogenetic study on the origin and evolution of Mustelidae [166] => | periodikum = Gene [167] => | ročník = 396 [168] => | číslo = 1 [169] => | datum_vydání = 2007-07 [170] => | strany = 1–12 [171] => | datum_přístupu = 2021-06-01 [172] => | jazyk = en [173] => | doi = 10.1016/j.gene.2006.12.040 [174] => }}{{Citace elektronického periodika [175] => | příjmení1 = Agnarsson [176] => | jméno1 = Ingi [177] => | příjmení2 = Kuntner [178] => | jméno2 = Matjaž [179] => | příjmení3 = May-Collado [180] => | jméno3 = Laura J. [181] => | titul = Dogs, cats, and kin: A molecular species-level phylogeny of Carnivora [182] => | periodikum = Molecular Phylogenetics and Evolution [183] => | ročník = 54 [184] => | číslo = 3 [185] => | datum_vydání = 2010-03 [186] => | strany = 726–745 [187] => | datum_přístupu = 2021-06-01 [188] => | jazyk = en [189] => | doi = 10.1016/j.ympev.2009.10.033 [190] => }} [191] => [192] => Klad Pinnipedia je řazen do řádu [[šelmy|šelem]] (Carnivora) a podřádu [[psotvární]] (Caniformia).{{Citace elektronického periodika [193] => | příjmení1 = Arnason [194] => | jméno1 = Ulfur [195] => | příjmení2 = Gullberg [196] => | jméno2 = Anette [197] => | příjmení3 = Janke [198] => | jméno3 = Axel [199] => | příjmení4 = Kullberg [200] => | jméno4 = Morgan [201] => | titul = Mitogenomic analyses of caniform relationships [202] => | periodikum = Molecular Phylogenetics and Evolution [203] => | ročník = 45 [204] => | číslo = 3 [205] => | datum_vydání = 2007-12 [206] => | strany = 863–874 [207] => | datum_přístupu = 2021-02-27 [208] => | jazyk = en [209] => | doi = 10.1016/j.ympev.2007.06.019 [210] => }} Řada autorů řadí Pinnipedia do infrařádu [[Arctoidea]], kam se vedle ploutvonožců řadí ještě [[Ursoidea]] a [[Musteloidea]].{{Citace elektronického periodika [211] => | příjmení1 = Delisle [212] => | jméno1 = Isabelle [213] => | příjmení2 = Strobeck [214] => | jméno2 = Curtis [215] => | titul = A phylogeny of the Caniformia (order Carnivora) based on 12 complete protein-coding mitochondrial genes [216] => | periodikum = Molecular Phylogenetics and Evolution [217] => | ročník = 37 [218] => | číslo = 1 [219] => | datum_vydání = 2005-10 [220] => | strany = 192–201 [221] => | datum_přístupu = 2021-06-01 [222] => | jazyk = en [223] => | doi = 10.1016/j.ympev.2005.04.025 [224] => }} Klad Pinnipedia (tzn. moderní ploutvonožci) zahrnuje tři čeledi: Otariidae ([[Lachtanovití|lachtanovité]]), Odobenidae ([[Mrožovití|mrožovité]]) a Phocidae ([[tuleňovití|tuleňovité]]). Lachtanovití a mrožovití tvoří nadčeleď Otarioidea{{Citace elektronické monografie|titul=Superfamily Otarioidea Lucas 1899 |vydavatel=Paleobiology Database |url=http://paleodb.org/?a=basicTaxonInfo&taxon_no=41332 |datum přístupu= 2021-02-27|jazyk=anglicky}} (která je nicméně patrně [[Parafyletismus|parafyletická]]Berta, Annalisa. „Pinnipedia, overview“, s. 1148–1152. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009.) a tuleňovití tvoří samostatnou nadčeleď Phocoidea.{{Citace elektronické monografie|titul=Superfamily Phocoidea Smirnov 1908|vydavatel=Paleobiology Database |url=http://paleodb.org/?a=basicTaxonInfo&taxon_no=53273 |datum přístupu=2021-02-27|jazyk=anglicky}} [225] => [226] => V roce 2012 zoologové Annalisa Berta a Morgan Churchill na základě morfologických studií a výsledků genetických výzkumů vytvořili [[fylogenetický strom]] ploutvonožců. Podle autorů existuje 33 [[Recentní taxon|recentních druhů]] ploutvonožců a 29 [[Poddruh|poddruhů]] (nicméně 5 z těchto poddruhů postrádá dostatečné podklady k tomu, aby mohly být jednoznačně identifikovány za poddruhy).{{Citace elektronického periodika [227] => | příjmení1 = Berta [228] => | jméno1 = Annalisa [229] => | příjmení2 = Churchill [230] => | jméno2 = Morgan [231] => | titul = Pinniped taxonomy: review of currently recognized species and subspecies, and evidence used for their description: Pinniped taxonomy: evidence for species and subspecies [232] => | periodikum = Mammal Review [233] => | ročník = 42 [234] => | číslo = 3 [235] => | datum_vydání = 2012-07 [236] => | strany = 207–234 [237] => | datum_přístupu = 2021-02-02 [238] => | jazyk = en [239] => | doi = 10.1111/j.1365-2907.2011.00193.x [240] => }} Berta a Churchill dále navrhli, aby rod ''[[Arctocephalus]]'' zahrnoval pouze [[lachtan jihoafrický|lachtana jihoafrického]] a ostatní lachtani tohoto rodu se přesunuli do nově vytvořeného rodu ''Arctophoca''. I přes řadu rozsáhlých genetických studií se přesné fylogenetické vztahy ploutvonožců ve vědecké komunitě nadále diskutují.{{Citace elektronického periodika [241] => | příjmení1 = Nyakatura [242] => | jméno1 = Katrin [243] => | příjmení2 = Bininda-Emonds [244] => | jméno2 = Olaf RP [245] => | titul = Updating the evolutionary history of Carnivora (Mammalia): a new species-level supertree complete with divergence time estimates [246] => | periodikum = BMC Biology [247] => | ročník = 10 [248] => | číslo = 1 [249] => | datum_vydání = 2012-12 [250] => | strany = 12 [251] => | datum_přístupu = 2021-02-28 [252] => | jazyk = en [253] => | doi = 10.1186/1741-7007-10-12 [254] => }} Lze se setkat i s větším množstvím rozeznávaných druhů (např. Berta, Sumich a Kovacs v roce 2006 rozeznávali 34–36 druhů,{{sfn|ref=berta2006|Berta|Sumich|Kovacs|2006|s=27}} IUCN k roku 2021 rozeznává 36 druhů včetně dvou vyhynulých.{{Citace elektronické monografie [255] => | titul = Taxonomy Search: Phocidae, Otarridae, Odobenidae [256] => | url = https://www.iucnredlist.org/search [257] => | vydavatel = IUCN Red List of Threatened Species [258] => | datum_přístupu = 2021-03-17 [259] => | jazyk = en [260] => | poznámka = Reference založena na hledání pomocí tlačítka "Taxonomy" v levém panelu [261] => }} [262] => [263] => K roku 2003 bylo popsáno více než 50 fosilních druhů ploutvonožců.{{Citace elektronického periodika [264] => | příjmení1 = Deméré [265] => | jméno1 = Thomas A. [266] => | příjmení2 = Berta [267] => | jméno2 = Annalisa [268] => | příjmení3 = Adam [269] => | jméno3 = Peter J. [270] => | titul = Chapter 3 [271] => | periodikum = Bulletin of the American Museum of Natural History [272] => | ročník = 2003 [273] => | číslo = 279 [274] => | datum_vydání = 2003 [275] => | strany = 32–76 [276] => | datum_přístupu = 2021-02-28 [277] => | jazyk = en [278] => | doi = 10.1206/0003-0090(2003)279<0032:C>2.0.CO;2 [279] => }} [280] => [281] => === Seznam druhů === [282] => Počet rozeznávaných druhů ploutvonožců se pohybuje kolem cca 33–36. Problematický je hlavně rod ''[[Arctocephalus]]'' a jeho rozdělení do druhů a poddruhů, což je předmětem neutuchajících vědeckých debat.{{Citace elektronického periodika [283] => | příjmení1 = Higdon [284] => | jméno1 = Jeff W. [285] => | příjmení2 = Bininda-Emonds [286] => | jméno2 = Olaf RP [287] => | příjmení3 = Beck [288] => | jméno3 = Robin MD [289] => | příjmení4 = Ferguson [290] => | jméno4 = Steven H [291] => | titul = Phylogeny and divergence of the pinnipeds (Carnivora: Mammalia) assessed using a multigene dataset [292] => | periodikum = BMC Ecology and Evolution [293] => | ročník = 7 [294] => | datum_vydání = 2007 [295] => | url = https://bmcecolevol.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2148-7-216 [296] => | datum_přístupu = 2021-05-28 [297] => | jazyk = en [298] => | doi = 10.1186/1471-2148-7-216 [299] => }} Níže je uveden seznam 35 druhů uváděných na webu Společnosti pro mořskou mammalogii: [300] => [301] => *'''čeleď [[Phocidae]] (tuleňovití)''' [302] => :*podčeleď [[Monachinae]] [303] => ::*tribus [[Monachini]] [304] => :::*rod ''[[Monachus]]'' [305] => ::::*[[tuleň středomořský]] (''Monachus monachus'') [306] => :::*rod ''[[Neomonachus]] '' [307] => ::::*[[tuleň havajský]] (''Neomonachus schauinslandi'') [308] => ::::*[[tuleň karibský]] (''Neomonachus tropicalis'') [309] => ::*tribus [[Miroungini]] [310] => :::*rod Mirounga [311] => ::::*[[rypouš severní]] (''Mirounga angustirostris'') [312] => ::::*[[rypouš sloní]] (''Mirounga leonina'') [313] => ::*tribus [[Lobodontini]] [314] => :::*rod ''[[Ommatophoca]]'' [315] => ::::*[[tuleň Rossův]] (''Ommatophoca rossi'') [316] => :::*rod ''[[Lobodon]]'' [317] => ::::*[[tuleň krabožravý]] (''Lobodon carcinophagus'') [318] => :::*rod ''[[Hydrurga]]'' [319] => ::::*[[tuleň leopardí]] (''Hydrurga leptonyx'') [320] => :::*rod ''Leptonychotes'' [321] => ::::*[[tuleň Weddellův]] (''Leptonychotes weddellii'') [322] => :*počeleď [[Phocinae]] [323] => ::*tribus [[Cystophorini]] [324] => :::*rod ''Cystophora'' [325] => ::::* [[čepcol hřebenatý]] (''Cystophora cristata'') [326] => ::*tribus [[Erignathini]] [327] => :::*rod ''[[Erignathus]]'' [328] => ::::*[[tuleň vousatý]] (''Erignathus barbatus'') [329] => ::*tribus [[Phocini]] [330] => :::*rod ''[[Phoca]]'' [331] => ::::*[[tuleň obecný]] (''Phoca vitulina'') [332] => ::::*[[tuleň pacifický]] (''Phoca largha'') [333] => :::*rod ''[[Pusa (rod)|Pusa]]'' [334] => ::::*[[tuleň kroužkovaný]] (''Pusa hispida'') [335] => ::::*[[tuleň bajkalský]] (''Pusa sibirica'') [336] => ::::*[[tuleň kaspický]] (''Pusa caspica'') [337] => :::*rod ''[[Pagophilus]]'' [338] => ::::*[[tuleň grónský]] (''Pagophilus groenlandicus'') [339] => :::*rod ''[[Histriophoca]]'' [340] => ::::*[[tuleň pruhovaný]] (''Histriophoca fasciata'') [341] => :::*rod ''[[Halichoerus]]'' [342] => ::::*[[tuleň kuželozubý]] (''Halichoerus grypus'') [343] => *'''čeleď [[Otariidae]] (lachtanovití)''' [344] => :::*rod ''[[Arctocephalus]]'' [345] => ::::* [[lachtan jihoamerický]] (''Arctocephalus australis'') [346] => ::::* [[lachtan Forsterův]] (''Arctocephalus forsteri'') [347] => ::::* [[lachtan galapážský]] (''Arctocephalus galapagoensis'') [348] => ::::* [[lachtan antarktický]] (''Arctocephalus gazella'') [349] => ::::* [[lachtan ostrovní]] (''Arctocephalus philippii'') [350] => ::::* [[lachtan jihoafrický]] (''Arctocephalus pusillus'') [351] => ::::* [[lachtan jižní]] (''Arctocephalus tropicalis'') [352] => :::*rod ''[[Callorhinus]]'' [353] => ::::*[[lachtan medvědí]] (''Callorhinus ursinus'') [354] => :::*rod ''[[Eumetopias]]'' [355] => ::::*[[lachtan ušatý]] (''Eumetopias jubatus'') [356] => :::*rod ''[[Neophoca]]'' [357] => ::::*[[lachtan šedý]] (''Neophoca cinerea'') [358] => :::*rod ''[[Otaria]]'' [359] => ::::*[[lachtan hřivnatý]] (''Otaria flavescens'') [360] => :::*rod ''[[Phocarctos]]'' [361] => ::::*[[lachtan novozélandský]] (''Phocarctos hookeri'') [362] => :::*rod ''[[Zalophus]]'' [363] => ::::*[[lachtan tmavý]] (''Zalophus californianus'') [364] => ::::*[[lachtan japonský]] (''Zalophus japonicus'') [365] => ::::*[[lachtan mořský]] (''Zalophus wollebaeki'') [366] => *'''čeleď [[Odobenidae]] (mrožovití)''' [367] => :::*rod ''[[Odobenus]]'' [368] => ::::*[[mrož lední]] (''Odobenus rosmarus'') [369] => [370] => === Charakteristika recentních čeledí === [371] => '''[[Lachtanovití]]''' (Otariidae) jsou typičtí přítomností [[Ušní boltec|ušních boltců]]. Ve vodě se pohybují pomocí dobře vyvinutých předních ploutví. Zadní ploutve jsou ohebné dopředu a lachtani je při pohybu po souši podsouvají pod sebou a mají tak funkci jakýchsi „zadních noh“.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=64}} Tradičně se lachtanovití dělí do dvou podčeledí, a sice: [372] => [373] => * Otariinae (v angličtině označováni jako {{Cizojazyčně|en|''sea lions''}}, doslova „mořští lvi“) – pro lachtany z této podčeledi jsou typické zakulacené čenichy a krátké tlusté chlupy.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=68–70}} [374] => [375] => * Arctocephalinae (v angličtině {{Cizojazyčně|en|''fur seals''}}, ve volném překladu „osrstění lachtani“) – zástupci podčeledi Arctocephalinae bývají o trochu menší než Otariinae, mají zašpičatělé čenichy, o něco delší přední ploutve a mnohem hustší srst, která zahrnuje i huňatou [[Chlup_(zoologie)#Podsada_a_pesíky|podsadu s pesíky]].{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=68–70}} [376] => [377] => Rozdělení lachtanovitých do těchto dvou podčeledí však nabouraly rozbory [[DNA]]. Genetická studie z roku 2001 nejdříve zaznamenala, že [[lachtan medvědí]] z podčeledi Arctocephalinae je příbuzný spíše některým zástupcům z podčeledi Otariinae než ostatním zástupcům Arctocephalinae.{{Citace elektronického periodika [378] => | příjmení2 = Goldsworthy [379] => | jméno2 = Simon D. [380] => | příjmení3 = Insley [381] => | jméno3 = Stephen J. [382] => | titul = Phylogenetic Relationships within the Eared Seals (Otariidae: Carnivora): Implications for the Historical Biogeography of the Family [383] => | periodikum = Molecular Phylogenetics and Evolution [384] => | ročník = 21 [385] => | číslo = 2 [386] => | strany = 270–284 [387] => | doi = 10.1006/mpev.2001.1012 [388] => | jazyk = en [389] => | datum_vydání = 2001-11 [390] => | příjmení10 = White [391] => | datum_přístupu = 2021-02-28 [392] => | jméno11 = Rob [393] => | příjmení11 = Slade [394] => | jméno10 = Robert W.G. [395] => | příjmení1 = Wynen [396] => | jméno9 = Patricia [397] => | příjmení9 = Majluf [398] => | jméno1 = Louise P. [399] => | příjmení8 = Hoelzel [400] => | jméno7 = Juan Pablo [401] => | příjmení7 = Gallo [402] => | jméno6 = John [403] => | příjmení6 = Francis [404] => | jméno5 = John W. [405] => | příjmení5 = Bickham [406] => | jméno4 = Mark [407] => | příjmení4 = Adams [408] => | jméno8 = A.Rus [409] => }} Dále podle výsledků studie DNA z roku 2006 jsou [[lachtan šedý]] a [[lachtan novozélandský]] (zástupci Otariinae) nejblíže příbuzní lachtanům z rodu ''[[Arctocephalus]]'' (podčeleď Arctocephalinae).{{Citace elektronického periodika [410] => | příjmení2 = Gullberg [411] => | jméno2 = Anette [412] => | příjmení3 = Janke [413] => | jméno3 = Axel [414] => | titul = Pinniped phylogeny and a new hypothesis for their origin and dispersal [415] => | periodikum = Molecular Phylogenetics and Evolution [416] => | ročník = 41 [417] => | číslo = 2 [418] => | strany = 345–354 [419] => | doi = 10.1016/j.ympev.2006.05.022 [420] => | jazyk = en [421] => | datum_přístupu = 2021-02-28 [422] => | datum_vydání = 2006-11 [423] => | příjmení1 = Arnason [424] => | jméno7 = Risto [425] => | příjmení7 = Väinölä [426] => | jméno1 = Ulfur [427] => | příjmení6 = Petrov [428] => | jméno5 = Niles [429] => | příjmení5 = Lehman [430] => | jméno4 = Morgan [431] => | příjmení4 = Kullberg [432] => | jméno6 = Evgeny A. [433] => }} [434] => [435] => '''[[Mrožovití]]''' (Odobenidae) mají pouze jediného současného zástupce, kterým je [[mrož lední]]. Mrož je dobře rozeznatelný od ostatních současných ploutvonožců mohutností svého těla (většími ploutvonožci jsou jedině [[rypouš|rypouši]]), takřka neosrstěnou kůží a především prodlouženými horními [[Špičák (zub)|špičáky]] – [[kel|kly]]. Stejně jako lachtanovití, i mroži dokáží otočit své zadní ploutve dopředu pro snadnější pohyb po souši. Ve vodě se při nízkých rychlostech pohybují pomocí ploutví, vyšších rychlostí dosahují vlněním páteře. Stejně jako tuleni, i mroži postrádají ušní boltce.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=82–83}} [[Pyjová kost]] mrožů dosahuje délky až 63 cm, což představuje vůbec nejdelší pyjovou kost ze všech savců.{{sfn|ref=andera2003|Anděra|2003|p=76}} [436] => [437] => '''[[Tuleňovití]]''' (Phocidae) postrádají ušní boltce a jejich ploutve směřují trvale dozadu, takže je nemohou při pohybu na souši podsouvat pod tělem. Při pohybu po souši tak působí poněkud těžkopádně a suchozemského pohybu dosahují pomocí pomalého plazení v kombinaci s drobnými přískoky. Ve vodě jsou nicméně rychlejší a obratnější než ostatní ploutvonožci; k pohybu používají střídavých pohybů zadní části těla s menším přispěním zadních ploutví, které používají hlavně pro kormidlování. Z důvodů využívání pohybů těla pro plavání je nejvíce svaloviny soustředěno kolem páteře.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=64}}{{sfn|ref=andera2003|Anděra|2003|p=76}} Podle studie molekulární DNA z roku 2006 se dají tuleňovití rozdělit do dvou [[Monofyletismus|monofyletických]] podčeledí, a sice Monachinae (zahrnující [[Tribus|triby]] [[Monachini]], [[Miroungini]] a [[Lobodontini]]) a Phocinae (zahrnující rody ''[[Pusa (rod)|Pusa]]'', ''[[Phoca]]'', ''[[Halichoerus]]'', ''[[Histriophoca]]'', ''[[Pagophilus]]'', ''[[Erignathus]]'' a ''[[Cystophora]]''). [438] => [439] => == Evoluce == [440] => [[File:Puijila BW.jpg|thumb|Umělecká rekonstrukce druhu ''[[Puijila|Puijila darwini]]'', prapředka dnešních ploutvonožců|vlevo|alt=Digitální kresba světle hnědého živočicha, který připomíná velkou kunu]] [441] => Některé starší zdroje uvádí, že ploutvonožci jsou [[Polyfyletismus|difyletického]] původu, čili že pocházejí ze dvou společných předků. Původ lachtanovitých a mrožovitých býval dáván do souvislosti s [[Medvědovití|medvědovitými]] a původ tuleňovitých býval spojován s [[Lasicovití|lasicovitými]].Berta, Annalisa. „Pinniped evolution“, s. 861–866. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Nicméně moderní [[Morfologie (biologie)|morfologické]] a molekulární rozbory ukazují jednoznačně na [[Monofyletismus|monofyletický]] původ.{{Citace elektronického periodika [442] => | příjmení1 = Berta [443] => | jméno1 = Annalisa [444] => | příjmení2 = Churchill [445] => | jméno2 = Morgan [446] => | příjmení3 = Boessenecker [447] => | jméno3 = Robert W. [448] => | titul = The Origin and Evolutionary Biology of Pinnipeds: Seals, Sea Lions, and Walruses [449] => | periodikum = Annual Review of Earth and Planetary Sciences [450] => | ročník = 46 [451] => | číslo = 1 [452] => | datum_vydání = 2018-05-30 [453] => | strany = 203–228 [454] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [455] => | jazyk = en [456] => | doi = 10.1146/annurev-earth-082517-010009 [457] => }}{{sfn|ref=kirkwood2013|Kirkwood|2013|p=8}} Otázka, zda jsou ploutvonožci příbuzní spíše medvědovitým, nebo lasicovitým, však nebyla uspokojivě zodpovězena. Zatímco některé zdroje uvádí obě skupiny,{{sfn|ref=kirkwood2013|Kirkwood|2013|p=8}} řada studií se přiklání k medvědovitým{{Citace elektronického periodika [458] => | příjmení1 = Lento [459] => | jméno1 = G. M. [460] => | příjmení2 = Hickson [461] => | jméno2 = R. E. [462] => | příjmení3 = Chambers [463] => | jméno3 = G. K. [464] => | příjmení4 = Penny [465] => | jméno4 = D. [466] => | titul = Use of spectral analysis to test hypotheses on the origin of pinnipeds. [467] => | periodikum = Molecular Biology and Evolution [468] => | ročník = 12 [469] => | číslo = 1 [470] => | datum_vydání = 1995-01-01 [471] => | strany = 28–52 [472] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [473] => | jazyk = en [474] => | doi = 10.1093/oxfordjournals.molbev.a040189 [475] => }}{{Citace periodika|autor=Hunt, R. M. Jr. |autor2=Barnes, L. G. |rok=1994|titul=Basicranial evidence for ursid affinity of the oldest pinnipeds|periodikum=Proceedings of the San Diego Society of Natural History|ročník=29|strany=57–67|url=https://archive.org/details/cbarchive_36692_basicranialevidenceforursidaff1990|jazyk=anglicky}}{{Citace elektronického periodika [476] => | příjmení1 = Higdon [477] => | jméno1 = Jeff W [478] => | příjmení2 = Bininda-Emonds [479] => | jméno2 = Olaf RP [480] => | příjmení3 = Beck [481] => | jméno3 = Robin MD [482] => | příjmení4 = Ferguson [483] => | jméno4 = Steven H [484] => | titul = Phylogeny and divergence of the pinnipeds (Carnivora: Mammalia) assessed using a multigene dataset [485] => | periodikum = BMC Evolutionary Biology [486] => | ročník = 7 [487] => | číslo = 1 [488] => | datum_vydání = 2007 [489] => | strany = 216 [490] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [491] => | jazyk = en [492] => | doi = 10.1186/1471-2148-7-216 [493] => }} a jiné zase k lasicovitým.{{Citace elektronického periodika [494] => | příjmení1 = Sato [495] => | jméno1 = Jun J. [496] => | příjmení2 = Wolsan [497] => | jméno2 = Mieczyslaw [498] => | příjmení3 = Suzuki [499] => | jméno3 = Hitoshi [500] => | příjmení4 = Hosoda [501] => | jméno4 = Tetsuji [502] => | příjmení5 = Yamaguchi [503] => | jméno5 = Yasunori [504] => | příjmení6 = Hiyama [505] => | jméno6 = Kozue [506] => | příjmení7 = Kobayashi [507] => | jméno7 = Mari [508] => | příjmení8 = Minami [509] => | jméno8 = Shinji [510] => | titul = Evidence from Nuclear DNA Sequences Sheds Light on the Phylogenetic Relationships of Pinnipedia: Single Origin with Affinity to Musteloidea [511] => | periodikum = Zoological Science [512] => | ročník = 23 [513] => | číslo = 2 [514] => | datum_vydání = 2006-02 [515] => | strany = 125–146 [516] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [517] => | jazyk = en [518] => | doi = 10.2108/zsj.23.125 [519] => }}{{Citace elektronického periodika [520] => | příjmení1 = Flynn [521] => | jméno1 = John J. [522] => | příjmení2 = Finarelli [523] => | jméno2 = John A. [524] => | příjmení3 = Zehr [525] => | jméno3 = Sarah [526] => | příjmení4 = Hsu [527] => | jméno4 = Johnny [528] => | příjmení5 = Nedbal [529] => | jméno5 = Michael A. [530] => | titul = Molecular Phylogeny of the Carnivora (Mammalia): Assessing the Impact of Increased Sampling on Resolving Enigmatic Relationships [531] => | periodikum = Systematic Biology [532] => | ročník = 54 [533] => | číslo = 2 [534] => | datum_vydání = 2005-04-01 [535] => | strany = 317–337 [536] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [537] => | jazyk = en [538] => | doi = 10.1080/10635150590923326 [539] => }} [540] => [541] => Ploutvonožci se oddělili od ostatních psotvárných asi před 50 miliony lety v době [[eocén]]u. Evoluční link mezi ploutvonožci a suchozemskými savci patrně představuje ''[[Puijila|Puijila darwini]]''. Fosilie tohoto raně [[Miocén|miocenního]] savce byla objevena v roce 2007 v [[Nunavut]]u, arktické oblasti Kanady, kde žil někdy před 24–20 miliony lety. Podobně jako recentní [[vydry]], ''Puijila darwini'' měla dlouhý ocas a krátké končetiny s plovacími blánami, které naznačují počínající adaptaci na vodní prostředí, avšak stále se nejedná o ploutve jako u moderních ploutvonožců. Předpokládá se, že zvíře se pohybovalo po souši po čtyřech končetinách a pro pohyb ve vodě využívalo taktéž jen končetiny. ''Puijila darwini'' měla velké oči, což je typické i pro moderní ploutvonožce. Takřka celá kostra druhu byla nalezena v jezerním nánosu, takže se dá předpokládat, že ploutvonožci během evoluce prošli sladkovodní fází, tzn. jejich prapředci se nejdříve adaptovali z oceánu na souš a poté se přizpůsobili nejdříve na sladké a nakonec zpětně i na slané vodní prostředí. Vědci, kteří tento chybějící článek objevili, druh zařadili do stejného kladu jako ''[[Potamotherium]]'' a ''[[Enaliarctos]]''. Ve srovnání s těmito taxony byla ''Puijila darwini'' nejméně uzpůsobena životu ve vodě.{{Citace elektronického periodika [542] => | příjmení1 = Rybczynski [543] => | jméno1 = Natalia [544] => | příjmení2 = Dawson [545] => | jméno2 = Mary R. [546] => | příjmení3 = Tedford [547] => | jméno3 = Richard H. [548] => | titul = A semi-aquatic Arctic mammalian carnivore from the Miocene epoch and origin of Pinnipedia [549] => | periodikum = Nature [550] => | ročník = 458 [551] => | číslo = 7241 [552] => | datum_vydání = 2009-04 [553] => | strany = 1021–1024 [554] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [555] => | jazyk = en [556] => | doi = 10.1038/nature07985 [557] => }}{{Citace elektronické monografie [558] => | titul = Paleo-Breakthrough (Seal Evolution) from an Arctic Fossil [559] => | url = https://youtu.be/1hT8DtfriYU [560] => | vydavatel = Canadian Museum of Nature [561] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [562] => | jazyk = en [563] => }} [564] => [565] => [[Soubor:Enaliarctos mealsi (cropped).JPG|náhled|Fosilie ''E. mealsi'' z rodu ''[[Enaliarctos]]''|alt=Fotografie dobře zachované kostry. Většina kostí je hndědá, podklad je světle šedý]] [566] => [567] => ''[[Enaliarctos]]'' představuje pozdně [[Oligocén|oligocenní]] / raně [[Miocén|miocenní]] rod šelem, jehož zástupci žili v dnešní [[Kalifornie|Kalifornii]] před 24–22 miliony lety. Zástupci rodu ''Enaliarctos'' silně připomínají moderní ploutvonožce. Jejich těla byla dobře adaptována pro pohyb ve vodě díky ploutvím a pružné páteři. Jejich zuby byly přizpůsobeny trhání kořisti, což je typické pro suchozemské šelmy. Tyto dávné šelmy se patrně zdržovaly poblíž břehů častěji než recentní ploutvonožci. ''Enaliarctos'' používali k plavání předních i zadních končetin, avšak přední končetiny patrně používali více. U jednoho z druhů tohoto rodu, ''Enaliarctos emlongi'', byl zjištěn výrazný [[pohlavní dimorfismus]], což napovídá, že fyzické znaky hrály v evoluci ploutvonožců důležitou roli. Druh byl patrně vysoce [[Polygamie|polygynní]], což je u běžné i u moderních ploutvonožců.{{Citace elektronického periodika [568] => | příjmení1 = Cullen [569] => | jméno1 = Thomas M. [570] => | příjmení2 = Fraser [571] => | jméno2 = Danielle [572] => | příjmení3 = Rybczynski [573] => | jméno3 = Natalia [574] => | příjmení4 = Schröder-Adams [575] => | jméno4 = Claudia [576] => | titul = EARLY EVOLUTION OF SEXUAL DIMORPHISM AND POLYGYNY IN PINNIPEDIA: EVOLUTION OF SEXUAL DIMORPHISM IN PINNIPEDS [577] => | periodikum = Evolution [578] => | ročník = 68 [579] => | číslo = 5 [580] => | datum_vydání = 2014-05 [581] => | strany = 1469–1484 [582] => | jazyk = en [583] => | doi = 10.1111/evo.12360 [584] => }} [585] => [586] => Příbuznějšího předka moderních ploutvonožců představuje rod ''[[Pteronarctos]]''. Zástupci tohoto fosilního taxonu žili v americkém [[Oregon|Oregonu]] někdy před 19–15 miliony lety. Podobně jako u moderních ploutvonožců, [[očnice]] šelem z rodu ''Pteronarctos'' nebyly tvarovány obličejovými kostmi jako je [[Slzní kost|slzní]] nebo [[lícní kost]], ale především [[Horní čelist|horní čelistí]]. [587] => [588] => [[File:Piscophoca.jpg|thumb|left|Lebka ''[[Piscophoca]]'' sp.|alt=Fotografie lebky s patrnými velkými špičáky]] [589] => [590] => K dalším fosilním taxonům patří např. vyhynulá čeleď [[Desmatophocidae]], jejíž zástupci žili v severním Pacifiku někdy před 23–10 miliony lety. Desmatophocidae měli protáhlé lebky, velké oči a zaoblené lícní zuby. Disponovali výrazným pohlavním dimorfismem a k pohybu ve vodě patrně využívali předních i zadních ploutví. [591] => [592] => Předkové nadčeledí Otarioidea a Phocoidea se od sebe oddělili před cca 33 miliony lety.{{Citace elektronického periodika [593] => | příjmení1 = Hammond [594] => | jméno1 = John A. [595] => | příjmení2 = Hauton [596] => | jméno2 = Chris [597] => | příjmení3 = Bennett [598] => | jméno3 = Kimberley A. [599] => | příjmení4 = Hall [600] => | jméno4 = Ailsa J. [601] => | titul = Phocid Seal Leptin: Tertiary Structure and Hydrophobic Receptor Binding Site Preservation during Distinct Leptin Gene Evolution [602] => | periodikum = PLoS ONE [603] => | ročník = 7 [604] => | číslo = 4 [605] => | datum_vydání = 2012-04-19 [606] => | strany = e35395 [607] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [608] => | jazyk = en [609] => | doi = 10.1371/journal.pone.0035395 [610] => }} Phocidae se vydělili nejméně před 15 miliony lety (patrně ještě dříve) a podle molekulárních analýz se podčeledi Monachinae a Phocinae začaly oddělovat někdy před 22 miliony let. První zástupci Phocidae se přitom vyvinuli v severním Atlantiku, kam jejich předek doputoval patrně buď severní cestou přes Arktidu nebo jižní cestou přes oblast dnešní [[Panamská šíje|Panamské šíje]]. [611] => [612] => Fosilní pozůstatky rodů ''[[Monotherium]]'' (podčeleď Monachinae) a ''[[Leptophoca]]'' (podčeleď Phocinae) ještě byly nalezeny na společném území, a sice v jihovýchodní části Severní Ameriky. Někdy před 17 miliony lety došlo k vydělení rodů ''Erignathus'' a ''Cystophora''. Co se týče Phocinae, tak rody ''Phoca'' a ''Pusa'' vznikly patrně poté, co se Phocinae rozšířili až do pradávného moře [[Paratethys]] a odtud začali směřovat k arktické pánvi a dále na východ. Z oblasti Arktidy tuleňovití ploutvonožci doputovali až k [[Bajkal|jezeru Bajkal]], kde se v izolaci vyvinuli do dnešních [[Tuleň bajkalský|tuleňů bajkalských]]. V izolaci se ocitli i prapředci [[Tuleň kaspický|tuleňů kaspických]], když ústup moře Paratethys dal vzniknout [[bezodtoká oblast|bezodtokovému]] [[Kaspické moře|Kaspickému moři]]. Co se Monachinae týká, tak ve [[Středozemní moře|Středozemním moři]] se nejdříve vyvinul rod ''[[Monachus]]'', který se rozšířil do [[Karibik|Karibiku]] a poté do středních částí severního Tichomoří.{{Citace elektronického periodika [613] => | příjmení1 = Fyler [614] => | jméno1 = C. A. [615] => | příjmení2 = Reeder [616] => | jméno2 = T. W. [617] => | příjmení3 = Berta [618] => | jméno3 = A. [619] => | příjmení4 = Antonelis [620] => | jméno4 = G. [621] => | příjmení5 = Aguilar [622] => | jméno5 = A. [623] => | příjmení6 = Androukaki [624] => | jméno6 = E. [625] => | titul = Historical biogeography and phylogeny of monachine seals (Pinnipedia: Phocidae) based on mitochondrial and nuclear DNA data: Monachine seal historical biogeography [626] => | periodikum = Journal of Biogeography [627] => | ročník = 32 [628] => | číslo = 7 [629] => | datum_vydání = 2005-06-13 [630] => | strany = 1267–1279 [631] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [632] => | jazyk = en [633] => | doi = 10.1111/j.1365-2699.2005.01281.x [634] => }} Dva současní zástupci rodu ''[[Mirounga]]'' (rypouš) se patrně oddělili do samostatných druhů před cca 4 miliony lety. Rozdělení rypoušů do dvou linií je dáváno do souvislosti se vznikem [[Panamská šíje|Panamské šíje]], která rozdělila tehdejší rypouše na dvě populace; je však možné že rypouši nejdříve osídlili antarktické oblasti a teprve odtud se rozšířili na sever.{{Citace elektronického periodika [635] => | příjmení1 = Boessenecker [636] => | jméno1 = Rw [637] => | příjmení2 = Churchill [638] => | jméno2 = M [639] => | titul = The origin of elephant seals: implications of a fragmentary late Pliocene seal (Phocidae: Miroungini) from New Zealand [640] => | periodikum = New Zealand Journal of Geology and Geophysics [641] => | ročník = 59 [642] => | číslo = 4 [643] => | datum_vydání = 2016-10-01 [644] => | strany = 544–550 [645] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [646] => | jazyk = en [647] => | doi = 10.1080/00288306.2016.1199437 [648] => }} Předci tribu [[Lobodontini]] se objevili někdy před 9 miliony lety, kdy kolonizovali oceánské oblasti kolem Antarktidy. [649] => [650] => [[Image:Archaeodobenus restoration.PNG|thumb|Umělecká rekonstrukce druhu ''Archaeodobenus akamatsui'', vyhynulého mrože z rodu ''[[Archaeodobenus]]''|alt=Jednoduchá digitální rekonstrukce živočicha s velkými ploutvemi, hnědou srstí a aerodynamickým tělem]] [651] => [652] => Lachtanovití (Otariidae) a mrožovití (Odobenidae) se rozdělili někdy před 28 miliony lety. Prapůvodní domovinou lachtanů je severní Tichomoří. Nejstarší datovaný fosilní nález lachtana představují pozůstatky jedince z rodu ''[[Pithanotaria]]'', který žil v Kalifornii někdy před cca 11 miliony lety. Rod ''[[Callorhinus]]'' se vydělil před 16 miliony lety. Následovalo vydělení rodů ''[[Zalophus]]'', ''[[Eumetopias]]'' a také rodu ''[[Otaria]]'', který kolonizoval vody kolem Jižní Ameriky. Většina ostatních druhů lachtanů se vyvinula na jižní polokouli. Nejraněji datované fosilie mrožovitých představuje rod ''[[Prototaria]]'' z Japonska (stáří 16–14 milionů let{{Citace elektronické monografie [653] => | titul = †Prototaria Takeyama and Ozawa 1984 (walrus) [654] => | url = http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=36949 [655] => | vydavatel = Fossilworks [656] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [657] => | jazyk = en [658] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210321205139/http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=36949 [659] => | datum archivace = 2021-03-21 [660] => | nedostupné = ano [661] => }}) a ''[[Proneotherium]]'' z Oregonu (před cca 20–16 milionů let).{{Citace elektronické monografie [662] => | titul = †Proneotherium Kohno et al. 1995 (walrus) [663] => | url = http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=36949 [664] => | vydavatel = Fossilworks [665] => | datum_přístupu = 2021-03-02 [666] => | jazyk = en [667] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210321205139/http://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=36949 [668] => | datum archivace = 2021-03-21 [669] => | nedostupné = ano [670] => }} Tito předci dnešního mrože měli mnohem kratší špičáky a živili se rybami, zatímco dnešní mroži se živí převážně měkkýši. Další druhy mrožů se vyvinuly ve středním a pozdním miocénu. Několik druhů mělo zvětšené horní i dolní špičáky. U rodů ''[[Valenictus]]'' a ''[[Odobenus]]'' již byly přítomny dlouhé špičáky, resp. kly. Patrně před vznikem Panamské šíje, někdy před 8–5 miliony lety, se předci moderních mrožů rozšířili ze severního Tichomoří do Karibiku a dále do severního Atlantiku a poté přes Arktidu se před 1 milionem let vrátili do severního Tichomoří. Podle alternativní teorie se předci mrožů rozšířili ze severního Tichomoří do Arktidy a poté v období pleistocénu i do severního Atlantiku. [671] => [672] => Níže se nachází kladogram zobrazující hlavní vyhynulé i současné linie a rody kladu Pinnipedia. Kladogram byl v mírně upravené podobě převzat od Annalisy Berty (2009). [673] => [674] => {{klad [675] => |popisek1='''[[Psotvární#Taxonomie|←]]''' Pinnipedia [676] => |1={{klad [677] => |1={{klad [678] => |popisek1='''[[Otariidae]]''' [679] => |popisek2='''[[Odobenidae]]''' [680] => |1={{klad [681] => |1=''[[Pithanotaria]]'' † [682] => |2={{klad [683] => |1={{klad [684] => |1=''[[Hydrarctos]]'' † [685] => |2={{klad [686] => |1=''„[[Thalassoleon]]“'' † [687] => |2=''[[Callorhinus]]'' [688] => }} [689] => }} [690] => |2={{klad [691] => |1=''[[Otaria]]'' [692] => |2={{klad [693] => |1={{klad [694] => |1=''[[Zalophus]]'' [695] => |2=''[[Eumetopias]]'' [696] => }} [697] => |2={{klad [698] => |1=''[[Arctocephalus pusillus]]'' [699] => |2={{klad [700] => |1={{klad [701] => |1=''[[Neophoca]]'' [702] => |2=''[[Phocarctos]]'' [703] => }} [704] => |2=''[[Arctocephalus]]'' [705] => }} [706] => }} [707] => }} [708] => }} [709] => }} [710] => }} [711] => |2={{klad [712] => |1={{klad [713] => |1=''[[Prototaria]]'' † [714] => |2=''[[Proneotherium]]'' † [715] => }} [716] => |2={{klad [717] => |1=''[[Neotherium]]'' † [718] => |2={{klad [719] => |1=''[[Imagotaria]]'' † [720] => |2={{klad [721] => |1={{klad [722] => |1={{klad [723] => |1=''[[Pontolis]]'' † [724] => |2=''[[Dusignathus]]'' † [725] => }} [726] => |2=''[[Gomphotaria]]'' † [727] => }} [728] => |2={{klad [729] => |popisek1= '''[[Odobeninae]]''' [730] => |1={{klad [731] => |1=''[[Aivukus]]'' † [732] => |2={{klad [733] => |1=''[[Alachtherium]]'' † [734] => |2={{klad [735] => |1=''[[Valenictus]]'' † [736] => |2=''[[Odobenus]]'' [737] => }} }} [738] => }} [739] => }} [740] => }} [741] => }} [742] => }} [743] => }} [744] => }} [745] => |2={{klad [746] => |1={{klad [747] => |1=''[[Desmatophoca]]'' † [748] => |2=''[[Allodesmus]]'' † [749] => }} [750] => |popisek2='''[[Phocidae]]''' [751] => |2={{klad [752] => |1={{klad [753] => |popisek2=[[Monachinae]] [754] => |1={{klad [755] => |1=''[[Acrophoca]]'' † [756] => |2=''[[Piscophoca]]'' † [757] => |3=''[[Homiphoca]]'' † [758] => }} [759] => |2={{klad [760] => |1=''[[Monotherium]]'' † [761] => |2=''[[Pontophoca]]'' † [762] => |3=''[[Callophoca]]'' † [763] => |4=''[[Pliophoca]]'' † [764] => |5={{klad [765] => |1=''[[Monachus]]'' [766] => |2={{klad [767] => |1=''[[Mirounga]]'' [768] => |2={{klad [769] => |1=''[[Ommatophoca]]'' [770] => |2={{klad [771] => |1=''[[Lobodon]]'' [772] => |2={{klad [773] => |1=''[[Leptonychotes]]'' [774] => |2=''[[Hydrurga]]'' [775] => }} [776] => }} [777] => }} [778] => }} [779] => }} [780] => }} [781] => }} [782] => |popisek2=[[Phocinae]] [783] => |2={{klad [784] => |1=''[[Leptophoca]]'' † [785] => |2=''[[Prophoca]]'' † [786] => |3=''[[Cryptophoca]]'' † [787] => |4=''[[Phocanella]]'' † [788] => |5={{klad [789] => |1=''[[Erignathus]]'' [790] => |2={{klad [791] => |1=''[[Cystophora]]'' [792] => |2={{klad [793] => |1={{klad [794] => |1=''[[Pagophilus]]'' [795] => |2=''[[Histriophoca]]'' [796] => }} [797] => |2={{klad [798] => |1=''[[Phoca hispida]]'' [799] => |2={{klad [800] => |1={{klad [801] => |1=''[[Phoca largha]]'' [802] => |2=''[[Phoca vitulina]]'' [803] => }} [804] => |2=''[[Phoca sibirica]]'' [805] => |3={{klad [806] => |1=''[[Phoca caspica]]'' [807] => |2=''[[Halichoerus]]'' [808] => }} [809] => }} [810] => }} [811] => }} [812] => }} [813] => }} [814] => }} [815] => }} [816] => }} [817] => |popisek2=[[Phocoidea]] [818] => }} [819] => }} [820] => [821] => == Anatomie a fyziologie == [822] => === Popis === [823] => {{Více obrázků [824] => | zarovnání = vlevo [825] => | orientace = svisle [826] => | hlavička = Příklady koster [827] => | velikost obrázků = 220px [828] => [829] => | obrázek1 = Zalophus californianus 01.JPG [830] => | alt1 =Bílá kostra na modrém podkladě [831] => | popisek1 = [[Lachtan kalifornský]] [832] => [833] => | obrázek2 = Mirounga leonina 01.jpg [834] => | alt2 =Bílá kostra na modrém podkladě [835] => | popisek2 = Rypouš sloní [836] => }} [837] => [838] => Ploutvonožci mají protáhlá hydrodynamická těla se zmenšenými (lachtanovití) či chybějícími [[Ušní boltec|ušními boltci]] (tuleňovití, mrož), zakulacenou zploštělou hlavou, flexibilním [[Krk|krkem]] a krátkým [[Ocas|ocasem]]. Končetiny jsou přeměněny v [[Ploutev|ploutve]].Berta, Annalisa. „Pinnipedia, overview“, s. 881–884. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009.{{Citace monografie [839] => | příjmení = Karleskin [840] => | jméno = G. [841] => | příjmení2 = Turner [842] => | jméno2 = R. L. [843] => | příjmení3 = Small [844] => | jméno3 = J. W. [845] => |rok=2009 [846] => |titul=Introduction to Marine Biology [847] => |vydavatel=Cengage Learning [848] => |místo = Pacific Grove, Kalifornie [849] => |strany=328 [850] => |isbn=978-0-495-56197-2 [851] => |jazyk=en}} [[Lebka|Lebky]] ploutvonožců mají velké [[očnice]], krátké čenichy a zúženou [[interorbitální oblast]] (plocha mezi očima).{{sfn|ref=berta2006|Berta|Sumich|Kovacs|2006|s=165}} Tito mořští savci jsou v rámci šelem jedineční v tom, že stěny očnic jsou výrazně tvarovány [[Horní čelist|horní čelistí]] a ne kostmi obličejové části. Zašpičatělé [[Zub|zuby]] jsou kuželovitého tvaru. Oproti většině ostatních šelem mají méně zubů (zvláště [[Řezák|řezáků]] a zadních [[Stolička|stoliček]]). [[Trhák (zub)|Trháky]] úplně chybí.{{sfn|ref=scheffer1958|Scheffer|1958|p=16–17}} U mrože se horní špičáky vyvinuly v dlouhé [[Kel|kly]], což je u ploutvonožců jedinečné.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=162–164}} [[Mléčná žláza|Prsní žlázy]] a genitálie se mohou zatáhnout dovnitř těla. [852] => [853] => Velikost ploutvonožců se různí. Obecně mají větší těla než ostatní šelmy. Nejmenšího ploutvonožce představuje [[tuleň bajkalský]], jehož délka se pohybuje kolem 1,1–1,4 m a váha mezi 50–130 kg.{{Citace elektronické monografie [854] => | příjmení1 = Goodman [855] => | jméno1 = S. [856] => | titul = Pusa sibirica [857] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2016 [858] => | datum_vydání = 2015-07-10 [859] => | jazyk = en [860] => | doi = 10.2305/IUCN.UK.2016-1.RLTS.T41676A45231738.en [861] => }} Naopak největším ploutvonožcem je [[rypouš sloní]], který může měřit až kolem 6 m a vážit přes 4 tuny.{{Citace elektronického periodika [862] => | příjmení1 = Páez-Rosas [863] => | jméno1 = Diego [864] => | příjmení2 = Riofrío-Lazo [865] => | jméno2 = Marjorie [866] => | příjmení3 = Ortega [867] => | jméno3 = Jorge [868] => | příjmení4 = Morales [869] => | jméno4 = Juan de Dios [870] => | příjmení5 = Carvajal [871] => | jméno5 = Raúl [872] => | příjmení6 = Alava [873] => | jméno6 = Juan José [874] => | titul = Southern elephant seal vagrants in Ecuador: a symptom of La Niña events? [875] => | periodikum = Marine Biodiversity Records [876] => | ročník = 11 [877] => | číslo = 1 [878] => | datum_vydání = 2018-12 [879] => | strany = 13 [880] => | datum_přístupu = 2021-03-03 [881] => | jazyk = en [882] => | doi = 10.1186/s41200-018-0149-y [883] => }} Tyto rozměry dělají z rypouše sloního vůbec největšího zástupce řádu šelem. Několik druhů disponuje výrazným pohlavním dimorfismem, který se projevuje hlavně odlišnou velikostí těla, která je pozitivně spjatá s mírou polygynie. Obecně se dá říci, že extrémně polygynní druhy jako rypouši jsou extrémně dimorfní (např. samec rypouše sloního může vážit i 10× více než samice{{Citace elektronického periodika [884] => | příjmení1 = McCann [885] => | jméno1 = T. S. [886] => | příjmení2 = Fedak [887] => | jméno2 = M. A. [888] => | příjmení3 = Harwood [889] => | jméno3 = J. [890] => | titul = Parental investment in southern elephant seals, Mirounga leonina [891] => | periodikum = Behavioral Ecology and Sociobiology [892] => | ročník = 25 [893] => | číslo = 2 [894] => | datum_vydání = 1989-08 [895] => | strany = 81–87 [896] => | datum_přístupu = 2021-01-31 [897] => | jazyk = en [898] => | doi = 10.1007/BF00302924 [899] => }}), zatímco samci méně polygynních druhů mají vzhledem k samicím menší velikostní poměr.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=73–74}}Ralls, K.; Mesnick, S. „Sexual dimorphism“, s. 1005–1011. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. I přes tento přímo úměrný vztah mezi pohlavním dimorfismem a mírou polygynie se podle některých výzkumů rozdílná velikost mezi pohlavími vyvinula následkem odlišností v ekologii a navíc ještě před vývinem polygynie.{{Citace elektronického periodika [900] => | příjmení1 = Krüger [901] => | jméno1 = Oliver [902] => | příjmení2 = Wolf [903] => | jméno2 = Jochen B. W. [904] => | příjmení3 = Jonker [905] => | jméno3 = Rudy M. [906] => | příjmení4 = Hoffman [907] => | jméno4 = Joseph I. [908] => | příjmení5 = Trillmich [909] => | jméno5 = Fritz [910] => | titul = DISENTANGLING THE CONTRIBUTION OF SEXUAL SELECTION AND ECOLOGY TO THE EVOLUTION OF SIZE DIMORPHISM IN PINNIPEDS: SIZE DIMORPHISM AND MATING SYSTEM IN SEALS [911] => | periodikum = Evolution [912] => | ročník = 68 [913] => | číslo = 5 [914] => | datum_vydání = 2014-05 [915] => | strany = 1485–1496 [916] => | datum_přístupu = 2021-03-03 [917] => | jazyk = en [918] => | doi = 10.1111/evo.12370 [919] => }} Samice z tribu Lobodontini jsou mírně větší než samci. Samci pohlavně dimorfních druhů často mívají [[Sekundární pohlavní znaky|sekundární pohlavní znak]] jako je např. [[chobot]] u rypoušů, nafukovací vak u [[Čepcol hřebenatý|čepcolů hřebenatých]] či tlusté krky a hřívy u lachtanů.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=73–74}}Ralls, K.; Mesnick, S. „Sexual dimorphism“, s. 1005–1011. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. [920] => [921] => [[File:Southern Sea Lions.jpg|thumb|Samec (v pozadí) a samice [[Lachtan hřivnatý|lachtana hřívnatého]] zobrazující příklad pohlavního dimorfismu u ploutvonožců|alt=Fotografie dvou lachtanů, samec na pozadí je na první pohled větší než světlejší samice v popředí]] [922] => [923] => Takřka všichni ploutvonožci mají těla pokrytá srstí. Výjimku představuje mrož, jehož kůži pokrývá pouze řídké ochlupení. I plně osrstěné druhy jako lachtani podčeledi Otariinae mají méně chlupů než většina suchozemských savců.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=3–9}} Mláďata druhů, které žijí na ledu, mívají hustší srst než dospělci. Jednotlivé chlupy na srsti mláďat (tato srst se nazývá [[lanugo]]), mají schopnost zachycovat teplo ze slunečních paprsků a udržet tak mláďata v teple.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=16}} Zbarvení srsti ploutvonožců využívá principu [[protistín|protistínu]], [[Maskování|maskovací]] techniky založené na postupném zesvětlování barevných odstínů srsti od tmavých na dorzální (hřbetní) straně těla ke světlejším na ventrální (břišní) straně těla. Takto se potlačí stín dopadající na spodní část těla při průsvitu paprsků skrz vodní sloupec a dojde k oslabení trojrozměrného vnímání ploutvonožců ostatními živočichy, takže jejich těla lépe splynou s okolním prostředím.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=62}}{{Citace monografie [924] => | příjmení1 = Tkadlec [925] => | jméno1 = Emil [926] => | titul = Populační ekologie : struktura, růst a dynamika populací [927] => | vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci [928] => | místo = Olomouc [929] => | rok = 2008 [930] => | strany = 297 [931] => | isbn = 978-80-244-2149-0 [932] => }} Mláďata [[Tuleň grónský|tuleňů grónských]] jsou čistě bílá, což je dobře skryje v arktickém prostředí.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=62}} Některé druhy jako [[Tuleň pruhovaný|tuleni pruhovaní]], [[Tuleň kroužkovaný|kroužkovaní]] či [[Tuleň leopardí|leopardí]] mají srst posetou kontrastními vzory světlé a tmavé barvy. Všichni plně osrstění ploutvonožci [[Línání|línají]]; tuleňovití jednou za rok během několikatýdenního období, u lachtanovitých dochází k nahrazování srsti průběžně po celý rok.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=253–255}} Všichni ploutvonožci disponují vrstvou podkožního tuku, která je zvláště silná u tuleňů a mrožů. Podkožní tuk má dvojí funkci: poskytuje potřebnou termoizolaci a slouží jako zásobárna energie v postních obdobích, která nastávají během páření, u některých samic během [[laktace]] a u tuleňovitých i během línání.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=16}} Termoizolace u lachtanů z podčeledi Arctocephalinae je zajišťována primárně jejich hustou srstí s huňatou podsadou.{{sfn|ref=kirkwood2013|Kirkwood|2013|s=19–20}} Podkožní tuk může představovat až 50 % váhy zvířete. Mláďata se rodí pouze s tenkou vrstvou podkožního tuku, což je kompenzováno hustým lanugem.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=16}} [933] => [934] => Ploutvonožci mají jednoduchý [[žaludek]], který je stavbou podobný žaludkům suchozemských šelem. Většina druhů nemá [[slepé střevo]]. Přechod mezi [[Tenké střevo|tenkým]] a [[Tlusté střevo|tlustým střevem]] je nejasný; tlusté střevo je vzhledem k tenkému velmi krátké a jen o trochu širší. Délky tenkých střev se pohybují od osminásobku délky těla (lachtan kalifornský) až po 25 násobek tělesné délky (rypouši). Délka střev je patrně důsledek adaptace na časté hloubkové potápění. Zvýšený objem zažívacího traktu totiž během ponoru slouží jako úložný prostor pro částečně natrávenou kořist.{{sfn|ref=berta2006|Berta|Sumich|Kovacs|2006|s=317}} Podobně jako u většiny ostatních mořských savců, ledviny jsou rozčleněny na menší laloky, které dovedou účinně absorbovat vodu a odfiltrovat z ní přebytečnou sůl.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=31–32}} [935] => [936] => === Pohyb === [937] => {{Více obrázků [938] => | zarovnání = vpravo [939] => | orientace = svisle [940] => | hlavička = [941] => | velikost obrázků = 220px [942] => [943] => | obrázek1 = Pinniped underwater.jpg [944] => | alt1 =Tuleň ve vodě [945] => | popisek1 = Tuleni plavou s pomocí zadních ploutví (na obrázku [[tuleň obecný]]) [946] => [947] => | obrázek2 = Bigmalesealion.jpg [948] => | alt2 =Lachtan ve vodě [949] => | popisek2 = Lachtani plavou s pomocí předních ploutví (na obrázku [[lachtan kalifornský]]) [950] => }} [951] => [952] => Ploutvonožci disponují předními i zadními ploutvemi. Lokty a kotníky nevyčnívají ven, ale jsou umístěny uvnitř těla.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=62–64}} Na rozdíl od suchozemských šelem, které někdy mají jen čtyři prsty, všichni ploutvonožci mají pět prstů. Ty jsou spojené plovací blánou.{{sfn|ref=andera2003|Anděra|2003|p=72}} Jsou pomalejšími plavci než [[kytovci]], ve vodě dokáží vyvinout maximální rychlost 9–28 km/h v závislosti na druhu (srv. například s delfíny, kteří plavou rychlostí až cca 37 km/h). Ploutvonožci jsou ve vodě velice mrštní a hbití.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=3–9}} Někteří z lachtanů jako je lachtan kalifornský dokáží ohnout krk dozadu a hlavou se dotknout zadních ploutví.{{Citace elektronického periodika [953] => | příjmení1 = Fish [954] => | jméno1 = F. E. [955] => | titul = Maneuverability by the sea lion Zalophus californianus: turning performance of an unstable body design [956] => | periodikum = Journal of Experimental Biology [957] => | ročník = 206 [958] => | číslo = 4 [959] => | datum_vydání = 2003-02-15 [960] => | strany = 667–674 [961] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [962] => | jazyk = en [963] => | doi = 10.1242/jeb.00144 [964] => }} U ploutvonožců se vyvinulo několik adaptací pro zmenšení [[Odpor prostředí|odporu]], kterému čelí při pohybu vodním sloupcem. Vedle hydrodynamicky tvarovaných těl to je jemná síť [[svalový svazek|svalových svazků]] přítomných v kůži. Tato miniaturní svalová vlákna dovedou navýšit [[laminární proudění]] krve, díky čemuž mohou proklouzávat vodou snadněji. U ploutvonožců chybí hladká svalovina (''musculus arrector pili'') napojená na [[Vlasový folikul|vlasové folikuly]]. Tato svalovina způsobuje napřímení chlupů (známé např. během „[[husí kůže]]“), takže chlupy ploutvonožců se dokáží snadno přizpůsobit pohybu plavání tak, aby kladly co nejmenší odpor.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=3–9}} [965] => [966] => Lachtanovití při pohybu ve vodě spoléhají na své přední ploutve, které používají k plavání a potápění podobným způsobem jako [[mořské želvy]] nebo [[tučňáci]].{{Citace elektronického periodika [967] => | příjmení1 = Fish [968] => | jméno1 = Frank E. [969] => | titul = Transitions from Drag-based to Lift-based Propulsion in Mammalian Swimming [970] => | periodikum = American Zoologist [971] => | ročník = 36 [972] => | číslo = 6 [973] => | datum_vydání = 1996-12 [974] => | strany = 628–641 [975] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [976] => | doi = 10.1093/icb/36.6.628 [977] => | jazyk = en [978] => }} Oproti suchozemským šelmám došlo u lachtanovitých k redukci délky předních končetin, což poskytuje mechanickou výhodu pohybovým svalům v oblasti ramen a loktů (menší páka).{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=62–64}} Zadní ploutve lachtanovitých slouží především k vyvažování.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=3–9}} Naproti tomu tuleni a mroži používají pro plavání svých zadních ploutví a vlnění zadní části těla ze strany na stranu. Jejich přední ploutve slouží k určování směru pohybu.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=62–64}} Některé druhy při plavání vyskakují nad vodní hladinu, což jim umožňuje pohybovat se rychleji. Lachtani z podčeledi Otariinae někdy „chytají vlny“ (tzn. pohybují se nebo skáčou ve směru pohybujících se vln), díky čemuž patrně dokáží snížit svůj energetický výdej potřebný k překonání vzdáleností.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=3–9}} [979] => [980] => Ploutvonožci se dokáží pohybovat i na souši, avšak ne tak obratně jako suchozemští savci. Lachtanovití a mroži dokáží přetočit své zadní ploutve dopředu, takže je při pohybu po souši podsouvají pod tělem a dokáží se tedy [[Kvadrupedie|pohybovat po všech čtyřech končetinách]].{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=11–12}} Předními ploutvemi přitom pohybují spíše [[Orientace na lidském těle|příčně než sagitálně]]. Tuleňovití nedokáží otočit své zadní ploutve dopředu a při pohybu po souši se spoléhají hlavně na své hlavy a krky.{{Citace elektronického periodika [981] => | příjmení1 = English [982] => | jméno1 = Arthur Wm. [983] => | titul = Limb movements and locomotor function in the California sea lion (Zalophus californianus) [984] => | periodikum = Journal of Zoology [985] => | ročník = 178 [986] => | číslo = 3 [987] => | datum_vydání = 2009-08-20 [988] => | strany = 341–364 [989] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [990] => | jazyk = en [991] => | doi = 10.1111/j.1469-7998.1976.tb02274.x [992] => }} Pohybu dosahují rozkýváním vrchní části těla, vrtěním i malými přískoky. Přední ploutve jim slouží pouze k udržování rovnováhy, i když některé druhy tuleňů dokáží využít přední ploutve i ke krátkému popotažení. Tuleni jsou tedy na souši poměrně neobratní, i když na ledu jim to jde o něco lépe, jelikož dovedou využít jeho klouzavých vlastností. Naproti tomu lachtani dokáží i např. vylézt po schodech či „dojít“ po souši poměrně daleko od moře.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=11–12}} [993] => [994] => === Smysly === [995] => [996] => Oči ploutvonožců jsou vzhledem k velikosti těl poměrně velké. Jsou umístěny v přední části hlavy; výjimku představuje pouze mrož, u něhož jsou oči po stranách hlavy.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=43–45}}{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=67}} Důvod je patrně ten, že mrož se krmí na málo pohyblivých měkkýších ze dna moře, k čemuž nepotřebuje tak ostré vidění zajištěné oběma očima v přední část hlavy jako to mají ostatní ploutvonožci, kteří se živí mnohem pohyblivější kořistí.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=43–45}} Oči ploutvonožců prošly dvojí adaptací, a sice z vodního prostředí na souš a poté zpětně na vodní prostředí, což přitahovalo pozornost vědců již od 19. století.{{Citace elektronického periodika [997] => | příjmení1 = Hanke [998] => | jméno1 = Frederike D. [999] => | příjmení2 = Hanke [1000] => | jméno2 = Wolf [1001] => | příjmení3 = Scholtyssek [1002] => | jméno3 = Christine [1003] => | příjmení4 = Dehnhardt [1004] => | jméno4 = Guido [1005] => | titul = Basic mechanisms in pinniped vision [1006] => | periodikum = Experimental Brain Research [1007] => | ročník = 199 [1008] => | číslo = 3–4 [1009] => | datum_vydání = 2009-12 [1010] => | strany = 299–311 [1011] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1012] => | jazyk = en [1013] => | doi = 10.1007/s00221-009-1793-6 [1014] => }} [[Čočka (oko)|Čočka]] je zakulacená, většina [[sítnice]] se nachází ve stejně vzdálenosti od středu čočky. [[Rohovka]] má plochou středovou část, takže [[refrakce]] je takřka stejná ve vodě i na souši. Duhovkové svaly i cévy jsou zesílené. Dobře vyvinutý [[rozvěrač zornice]] (''musculus dilatator pupillae''; sval pohánějící [[Mydriáza|rozšíření zornice]]) zajišťuje dostatečně velký rozsah rozšíření zornice, což je potřeba ve zhoršených světelných podmínkách jako jsou hluboké vody oceánů, kam proniká jen málo světla. Zúžená zornice má většinou hruškovitý tvar. Schopnost míry otevření zornice je menší u druhů, které žijí v mělkých vodách (např. lachtan kalifornský, tuleň obecný), zatímco druhy lovící v hlubokých oceánských vodách mohou své zornice rozevřít mnohem více.{{Citace elektronického periodika [1015] => | příjmení1 = Mass [1016] => | jméno1 = Alla M. [1017] => | příjmení2 = Supin [1018] => | jméno2 = Alexander YA. [1019] => | titul = Adaptive features of aquatic mammals' eye [1020] => | periodikum = The Anatomical Record: Advances in Integrative Anatomy and Evolutionary Biology [1021] => | ročník = 290 [1022] => | číslo = 6 [1023] => | datum_vydání = 2007-06 [1024] => | strany = 701–715 [1025] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1026] => | jazyk = en [1027] => | doi = 10.1002/ar.20529 [1028] => }} [1029] => [1030] => [[Soubor:Effect-of-Angle-on-Flow-Induced-Vibrations-of-Pinniped-Vibrissae-pone.0069872.s007.ogv|náhled|vlevo|320x320pixelů|Tuleň obecný plavající pod vodou s nataženými vibrisy]] [1031] => [1032] => Na souši ve slabém světle jsou ploutvonožci [[Krátkozrakost|krátkozrací]]. Krátkozrakost se v jasném světle zmírňuje, jak zúžená zornice snižuje schopnost čočky a rohovky ohýbat světlo. Ploutvonožci mají dobře vyvinuté ''[[tapetum lucidum]]'', odrazivou vrstvu mezi [[Sítnice|sítnicí]] a [[Cévnatka|cévnatkou]], která zesiluje dopadající světlo jeho odrazem zpět do [[Tyčinka (oko)|tyčinek]]. To umožňuje lepší vidění v horších světelných podmínkách.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=43–45}} Rohovky druhů žijících na ledu (např. tuleň grónský) mají vysokou toleranci [[Ultrafialové záření|ultrafialového záření]], které je typické pro jasné, sněhem pokryté prostředí, takže u u těchto druhů nedochází k vývinu [[Sněžná slepota|sněžné slepoty]].Lavigne, D. M. „Harp seal“, s. 542–546. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Ploutvonožci patrně mají omezené [[barevné vidění]], protože nemají [[Čípek (oko)|čípky typu S]] (jeden ze tří druhů čípků, které zajišťují barevné vidění).{{Citace elektronického periodika [1033] => | příjmení1 = Griebel [1034] => | jméno1 = Ulrike [1035] => | příjmení2 = Peichl [1036] => | jméno2 = Leo [1037] => | titul = Colour vision in aquatic mammals—facts and open questions [1038] => | periodikum = Aquatic Mammals [1039] => | ročník = 29 [1040] => | číslo = 1 [1041] => | datum_vydání = 2003-01-01 [1042] => | strany = 18–30 [1043] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1044] => | jazyk = en [1045] => | doi = 10.1578/016754203101024040 [1046] => }} Mroži mají dobře vyvinuté [[okohybné svaly]], což spolu s chybějící horní stěnou [[očnice]] umožňuje povystrčení očí a vizi jak dopředu tak dozadu.Kastelein, R. A. „Walrus“, s. 1212–1216. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Ploutvonožci na ochranu svých očí vylučují velké množství [[Hlen|hlenu]].{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=3–9}} [[Rohovkový epitel]] je [[Keratin|keratinizovaný]] a [[Bělima|oční bělmo]] je dostatečně silné na to, aby odolalo tlakům během potápění. Podobně jako u řady jiných savců a ptáků, i u ploutvonožců je přítomná [[mžurka]] (''membrana nictitans'').{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=49}} [1047] => [1048] => Uši jsou uzpůsobeny pro poslouchání pod vodou, kde ploutvonožci dokáží zaznamenat frekvence až do 70 000 Hz. Na souši je sluch ploutvonožců oproti mnohým suchozemským savcům redukován. I když jsou schopni slyšet široké spektrum frekvencí (např. u lachtana medvědího to je 500–32 000 Hz, srovnej 20–20 000 Hz u lidí), jejich citlivost na vnímání vzdušných zvuků je jen nízká.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=39}} Studie z roku 1998 zkoumala sluch u tří ploutvonožců, a sice tuleně obecného, lachtana kalifornského a rypouše severního. Podle závěrů studie byl nejlépe adaptován na vnímání vzdušných zvuků lachtan kalifornský, tuleň obecný slyšel stejně dobře ve vodě i na vzduchu a sluch rypouše severního byl lépe adaptován na vnímání zvuků pod vodou.{{Citace elektronického periodika [1049] => | příjmení1 = Kastak [1050] => | jméno1 = David [1051] => | příjmení2 = Schusterman [1052] => | jméno2 = Ronald J. [1053] => | titul = Low-frequency amphibious hearing in pinnipeds: Methods, measurements, noise, and ecology [1054] => | periodikum = The Journal of the Acoustical Society of America [1055] => | ročník = 103 [1056] => | číslo = 4 [1057] => | datum_vydání = 1998-04 [1058] => | strany = 2216–2228 [1059] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1060] => | jazyk = en [1061] => | doi = 10.1121/1.421367 [1062] => }} Ačkoli ploutvonožci mají na souši celkem dobrý čich,{{Citace elektronického periodika [1063] => | příjmení1 = Kowalewsky [1064] => | jméno1 = Sylvia [1065] => | příjmení2 = Dambach [1066] => | jméno2 = Martin [1067] => | příjmení3 = Mauck [1068] => | jméno3 = Björn [1069] => | příjmení4 = Dehnhardt [1070] => | jméno4 = Guido [1071] => | titul = High olfactory sensitivity for dimethyl sulphide in harbour seals [1072] => | periodikum = Biology Letters [1073] => | ročník = 2 [1074] => | číslo = 1 [1075] => | datum_vydání = 2006-03-22 [1076] => | strany = 106–109 [1077] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1078] => | jazyk = en [1079] => | doi = 10.1098/rsbl.2005.0380 [1080] => }} pod vodou ho kvůli zavřeným nozdrám nepoužívají.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=40}} [1081] => [1082] => Hmatové smysly jsou dobře vyvinuty. Ploutvonožci disponují [[vibrisy]] (hmatové vousky známé též např. u koček), díky kterým dokáží účinně zaznamenávat i sebemenší vibrace ve vodě. Na každý hmatový vous je napojeno množství [[mechanoreceptor]]ů a 1000–1600 nervových vláken, zhruba 10× více než u suchozemských savců.{{Citace elektronického periodika [1083] => | příjmení1 = Schusterman [1084] => | jméno1 = Ronald J. [1085] => | příjmení2 = Kastak [1086] => | jméno2 = David [1087] => | příjmení3 = Levenson [1088] => | jméno3 = David H. [1089] => | příjmení4 = Reichmuth [1090] => | jméno4 = Colleen J. [1091] => | příjmení5 = Southall [1092] => | jméno5 = Brandon L. [1093] => | titul = Why pinnipeds don’t echolocate [1094] => | periodikum = The Journal of the Acoustical Society of America [1095] => | ročník = 107 [1096] => | číslo = 4 [1097] => | datum_vydání = 2000-04 [1098] => | strany = 2256–2264 [1099] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1100] => | jazyk = en [1101] => | doi = 10.1121/1.428506 [1102] => }}{{Citace elektronického periodika [1103] => | příjmení1 = Grant [1104] => | jméno1 = Robyn [1105] => | příjmení2 = Wieskotten [1106] => | jméno2 = Sven [1107] => | příjmení3 = Wengst [1108] => | jméno3 = Nina [1109] => | příjmení4 = Prescott [1110] => | jméno4 = Tony [1111] => | příjmení5 = Dehnhardt [1112] => | jméno5 = Guido [1113] => | titul = Vibrissal touch sensing in the harbor seal (Phoca vitulina): how do seals judge size? [1114] => | periodikum = Journal of Comparative Physiology A [1115] => | ročník = 199 [1116] => | číslo = 6 [1117] => | datum_vydání = 2013-06 [1118] => | strany = 521–533 [1119] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1120] => | jazyk = en [1121] => | doi = 10.1007/s00359-013-0797-7 [1122] => }} Vibrace ve vodě vznikají např. při plavání ryby skrz vodu. Detekce těchto vibrací je klíčová při hledání potravy a zvláště v hlubokých vodách s nedostatkem světla doplňuje či dokonce nahrazuje zrak.{{Citace elektronického periodika [1123] => | příjmení1 = Miersch [1124] => | jméno1 = L. [1125] => | příjmení2 = Hanke [1126] => | jméno2 = W. [1127] => | příjmení3 = Wieskotten [1128] => | jméno3 = S. [1129] => | příjmení4 = Hanke [1130] => | jméno4 = F. D. [1131] => | příjmení5 = Oeffner [1132] => | jméno5 = J. [1133] => | příjmení6 = Leder [1134] => | jméno6 = A. [1135] => | příjmení7 = Brede [1136] => | jméno7 = M. [1137] => | příjmení8 = Witte [1138] => | jméno8 = M. [1139] => | příjmení9 = Dehnhardt [1140] => | jméno9 = G. [1141] => | titul = Flow sensing by pinniped whiskers [1142] => | periodikum = Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences [1143] => | ročník = 366 [1144] => | číslo = 1581 [1145] => | datum_vydání = 2011-11-12 [1146] => | strany = 3077–3084 [1147] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1148] => | jazyk = en [1149] => | doi = 10.1098/rstb.2011.0155 [1150] => }} Díky vibracím dokáží ploutvonožci následovat kořist či ostatní jedince svého druhu i několik minut po jejich proplutí, a to na základě hydrodynamických stop šířených vodou. Ploutvonožci dokáží pomocí hmatových vousků dobře odhadnout velikost pronásledované kořisti a dokonce i konkrétní druh.{{Citace elektronického periodika [1151] => | příjmení1 = Dehnhardt [1152] => | jméno1 = G. [1153] => | titul = Hydrodynamic Trail-Following in Harbor Seals (Phoca vitulina) [1154] => | periodikum = Science [1155] => | ročník = 293 [1156] => | číslo = 5527 [1157] => | datum_vydání = 2001-07-06 [1158] => | strany = 102–104 [1159] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1160] => | jazyk = en [1161] => | doi = 10.1126/science.1060514 [1162] => }}{{Citace elektronického periodika [1163] => | příjmení1 = Schulte-Pelkum [1164] => | jméno1 = N. [1165] => | příjmení2 = Wieskotten [1166] => | jméno2 = S. [1167] => | příjmení3 = Hanke [1168] => | jméno3 = W. [1169] => | příjmení4 = Dehnhardt [1170] => | jméno4 = G. [1171] => | příjmení5 = Mauck [1172] => | jméno5 = B. [1173] => | titul = Tracking of biogenic hydrodynamic trails in harbour seals (Phoca vitulina) [1174] => | periodikum = Journal of Experimental Biology [1175] => | ročník = 210 [1176] => | číslo = 5 [1177] => | datum_vydání = 2007-03-01 [1178] => | strany = 781–787 [1179] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1180] => | jazyk = en [1181] => | doi = 10.1242/jeb.02708 [1182] => }} Dovedou rozeznat i pouze několikamilimetrové rozdíly v texturách a tvarech objektů. U tuleňů kroužkovaných na finském jezeře [[Saimaa]] bylo prokázáno úspěšné lovení kořisti i přesto, že byli slepí. Lze předpokládat, že se při lovu spoléhali právě na své vibrisy.{{Citace elektronického periodika [1183] => | příjmení1 = Hyvärinen [1184] => | jméno1 = Heikki [1185] => | titul = Diving in darkness: whiskers as sense organs of the ringed seal (Phoca hispida saimensis) [1186] => | periodikum = Journal of Zoology [1187] => | ročník = 218 [1188] => | číslo = 4 [1189] => | datum_vydání = 1989-08 [1190] => | strany = 663–678 [1191] => | datum_přístupu = 2021-03-04 [1192] => | jazyk = en [1193] => | doi = 10.1111/j.1469-7998.1989.tb05008.x [1194] => }} [1195] => [1196] => U ploutvonožců se rozlišují dva typy vibrisů, hladké a vlnkované (vlnky jsou okem sotva postřehnutelné; jedná se o mírnou změnu tloušťky hmatového chlupu každých několik milimetrů jeho délky). Mroži, lachtanovití a dva druhy tuleňů (tuleň středomořský, tuleň vousatý) mají hladké vibrisy, všichni ostatní tuleňovití je mají vlnkované. Ploutvonožci představují jediné živočichy s vlnkovanými vibrisy.{{Citace elektronického periodika [1197] => | příjmení1 = Ginter [1198] => | jméno1 = Carly C. [1199] => | příjmení2 = Fish [1200] => | jméno2 = Frank E. [1201] => | příjmení3 = Marshall [1202] => | jméno3 = Christopher D. [1203] => | titul = Morphological analysis of the bumpy profile of phocid vibrissae [1204] => | periodikum = Marine Mammal Science [1205] => | ročník = 26 [1206] => | číslo = 3 [1207] => | datum_vydání = 2009-12 [1208] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1209] => | jazyk = en [1210] => | doi = 10.1111/j.1748-7692.2009.00365.x [1211] => }} Funkce těchto zvláštních vibrisů zůstává nejasná, i když vědci předložili několik teorií jako např. že vlnkovaná struktura zvyšuje citlivost vnímání vibrací, redukuje šum či snižuje dopady víření, které nastává při pohybu ploutvonožce skrze vodní sloupec.{{Citace elektronického periodika [1212] => | příjmení1 = Murphy [1213] => | jméno1 = Christin T. [1214] => | příjmení2 = Eberhardt [1215] => | jméno2 = William C. [1216] => | příjmení3 = Calhoun [1217] => | jméno3 = Benton H. [1218] => | příjmení4 = Mann [1219] => | jméno4 = Kenneth A. [1220] => | příjmení5 = Mann [1221] => | jméno5 = David A. [1222] => | titul = Effect of Angle on Flow-Induced Vibrations of Pinniped Vibrissae [1223] => | periodikum = PLoS ONE [1224] => | ročník = 8 [1225] => | číslo = 7 [1226] => | datum_vydání = 2013-07-26 [1227] => | strany = e69872 [1228] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1229] => | jazyk = en [1230] => | doi = 10.1371/journal.pone.0069872 [1231] => }} Z dosavadních výzkumů se však zdá, že na citlivost vnímání má spíše vliv úhel, jaký vibrisy svírají k průtoku vody, než tvar vibrisů (přinejmenším lachtani kalifornští a tuleni obecní při pronásledování kořist mají napřímené vibrisy, takže svírají k tělu pravý úhel). U lachtanovitých mohou být hmatové vousky poměrně dlouhé a např. u lachtana antarktického dosahují až 41 cm.{{Citace monografie [1232] => | příjmení1 = Renouf [1233] => | jméno1 = D. [1234] => | titul = The Behaviour of pinnipeds [1235] => | vydavatel = Chapman and Hall [1236] => | místo = London [1237] => | rok = 1991 [1238] => | strany = 373 [1239] => | isbn = 978-0-412-30540-5 [1240] => | jazyk = en [1241] => }} Nejvíce vibrisů mají mroži, kteří disponují 600–700 hmatovými chlupy. Vibrisy patrně hrají roli i v navigaci. Některým druhů jako je tuleň kroužkovaný patrně pomáhají během plavání pod ledem v lokaci dýchacích děr.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=42}} [1242] => [1243] => {{Více obrázků [1244] => | zarovnání = střed [1245] => | orientace = [1246] => | hlavička = Portréty vybraných ploutvonožců demonstrující odlišné zbarvení srsti, rozdílné tvary hlavy i různý počet a délku vibrisů [1247] => | velikost obrázků = 220px [1248] => [1249] => | obrázek1 = Fur Seal at Cape Cross, Namibia (3045707919).jpg [1250] => | alt1 =Obličej lachtana jihoafrického s černými vibrisy a dlouhými ušními boltci [1251] => | popisek1 = Lachtan jihoafrický [1252] => [1253] => | obrázek2 = Walrus - Kamogawa Seaworld - 1.jpg [1254] => | alt2 =Mrož s krátkými nažloutlými tlustými vibrisy [1255] => | popisek2 = Mrož lední [1256] => [1257] => | obrázek3 = Mirounga angustirostris calling 1 edit.jpg [1258] => | alt3 =Rypouší hlava nad vodou s patrným velkým chobotem [1259] => | popisek3 = Rypouš severní [1260] => [1261] => | obrázek4 = Antarctic Fur Seal at Point Wild, Elephant Island (cropped).jpg [1262] => | alt4 =Lachtan antarktický s patrnými dlouhými vibrisy [1263] => | popisek4 = Lachtan antarktický [1264] => [1265] => | obrázek5 = Common seal.jpg [1266] => | alt5 =Tuleň obecný s bílou srstí, černými skvrnami a bílými vibrisy [1267] => | popisek5 = Tuleň obecný [1268] => }} [1269] => [1270] => === Potápění === [1271] => [1272] => [[File:Weddell seal.jpg|thumb|Tuleň Weddellův odpočívá skrz díru v ledu|alt=Tulení hlava čouhající z vody a položená na kusu ledu. Zbytek těla je pod vodou]] [1273] => [1274] => Ploutvonožci jsou zdatní potápěči. Před potopením typicky vyprázdní kolem poloviny vzduchu ze svých [[Plíce|plic]]{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=25}} a uzavřou nozdry a [[Hrtanová chrupavka|hrtanové chrupavky]], aby tak ochránili [[průdušnice]].{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=69}} Dýchací cesty vedoucí do plic jsou zesíleny prstencovými [[Chrupavka|chrupavkami]] a [[Hladká svalovina|hladkou svalovinou]]. [[Plicní sklípek|Plicní sklípky]] se při hlubších ponorech zcela vyprázdní.{{sfn|ref=berta2006|Berta|Sumich|Kovacs|2006|s=245}}{{Citace elektronického periodika [1275] => | příjmení1 = Kooyman [1276] => | jméno1 = G L [1277] => | příjmení2 = Castellini [1278] => | jméno2 = M A [1279] => | příjmení3 = Davis [1280] => | jméno3 = R W [1281] => | titul = Physiology of Diving in Marine Mammals [1282] => | periodikum = Annual Review of Physiology [1283] => | ročník = 43 [1284] => | číslo = 1 [1285] => | datum_vydání = 1981-10 [1286] => | strany = 343–356 [1287] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1288] => | jazyk = en [1289] => | doi = 10.1146/annurev.ph.43.030181.002015 [1290] => }} Na rozdíl od většiny suchozemských savců jsou ploutvonožci schopni úplně vyprázdnit své plíce.{{Citace elektronického periodika [1291] => | příjmení1 = Miller [1292] => | jméno1 = Natalie J. [1293] => | příjmení2 = Postle [1294] => | jméno2 = Anthony D. [1295] => | příjmení3 = Orgeig [1296] => | jméno3 = Sandra [1297] => | příjmení4 = Koster [1298] => | jméno4 = Grielof [1299] => | příjmení5 = Daniels [1300] => | jméno5 = Christopher B. [1301] => | titul = The composition of pulmonary surfactant from diving mammals [1302] => | periodikum = Respiratory Physiology & Neurobiology [1303] => | ročník = 152 [1304] => | číslo = 2 [1305] => | datum_vydání = 2006-06 [1306] => | strany = 152–168 [1307] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1308] => | jazyk = en [1309] => | doi = 10.1016/j.resp.2005.08.001 [1310] => }}{{Citace elektronického periodika [1311] => | příjmení1 = Denison [1312] => | jméno1 = D.M. [1313] => | příjmení2 = Kooyman [1314] => | jméno2 = G.L. [1315] => | titul = The structure and function of the small airways in pinniped and sea otter lungs [1316] => | periodikum = Respiration Physiology [1317] => | ročník = 17 [1318] => | číslo = 1 [1319] => | datum_vydání = 1973-01 [1320] => | strany = 1–10 [1321] => | jazyk = en [1322] => | doi = 10.1016/0034-5687(73)90105-9 [1323] => }} Ve [[Střední ucho|středním uchu]] se nachází dutiny, které se během ponorů patrně naplní krví, čímž se zabraňuje ušnímu [[Barotrauma|barotraumatu]] (fyzickému poškození tkání způsobené rozdílem tlaků). Průdušnice je pružná, což umožňuje její stlačení při velkých tlacích.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=25}} Během hlubokých ponorů je všechen zbývající vzduch uložen v průdušinkách a průdušnici, což zabraňuje vývinu [[Dekompresní nemoc|dekompresní nemoci]], [[opojení dusíkem]] i [[Toxicita kyslíku|toxicity kyslíku]]. Ploutvonožci mají vysokou toleranci [[Kyselina mléčná|kyseliny mléčné]], což snižuje únavu kosterního svalstva při intenzivních fyzických aktivitách jako je potápění.{{Citace elektronického periodika [1324] => | příjmení1 = Costa [1325] => | jméno1 = Daniel P [1326] => | titul = Diving Physiology of Marine Vertebrates [1327] => | url = https://ucmp.berkeley.edu/about/shortcourses/costa_divingphysiology2007.pdf [1328] => | periodikum = Encyclopedia of Life Sciences [1329] => | datum_vydání = 2007-01-15 [1330] => | strany = a0004230 [1331] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1332] => | jazyk = en [1333] => | doi = 10.1002/9780470015902.a0004230 [1334] => }} [1335] => [1336] => Na potápění prošla adaptací i [[oběhová soustava]]. Během ponorů se ploutvonožcům rozšíří [[Žíla (biologie)|žíly]], čímž se navýší jejich kapacita a mohou tak přenášet větší množství kyslíku. V jejich svalech a krvi je uloženo velké množství [[Hemoglobin|hemoglobinu]] a [[Myoglobin|myoglobinu]]. Relativní množství krve v tělech ploutvonožců je vyšší než u většiny ostatních savců (cca 2,5× vyšší než u člověka), což opět pomáhá zvyšovat zásoby kyslíku. U hloubkových potápěčů, jako jsou rypouši, představuje krev až 20 % hmotnosti těla. Krevní barvivo zvířat dokáže dobře vázat kyslík. Ploutvonožci mají vysokou toleranci [[Oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v krvi a dokáží snížit spotřebu kyslíku po ponoření pomocí zúžení periferních [[Céva|cév]].{{sfn|ref=andera2003|Anděra|2003|p=72}}{{sfn|ref=berta2006|Berta|Sumich|Kovacs|2006|s=241}} Ploutvonožci pod hladinou také výrazně omezují tepovou frekvenci ([[bradykardie]]) a jejich těla koncentrují kyslík v klíčových životních orgánech, jako je [[srdce]], [[centrální nervová soustava]] a plíce.{{sfn|ref=gili2018|Gili|Meijer|Lacave|2018|p=14–16}} [1337] => [1338] => === Termoregulace === [1339] => [[File:N elephant seal resting.JPG|thumb|Rypouš severní spočívající na vodní hladině|alt=Rypouš ve vertikální poloze ve vodě, hlava a horní část krku je vystrčená nad vodou]] [1340] => [1341] => U ploutvonožců hraje důležitou roli schopnost udržovat vysokou tělesnou teplotu v chladném prostředí. K tomu jim napomáhá nízký poměr povrchu těla k jeho objemu, silná vrstva podkožního tuku,{{Citace elektronického periodika [1342] => | příjmení1 = Chaise [1343] => | jméno1 = Laureline L. [1344] => | příjmení2 = McCafferty [1345] => | jméno2 = Dominic J. [1346] => | příjmení3 = Krellenstein [1347] => | jméno3 = Adélie [1348] => | příjmení4 = Gallon [1349] => | jméno4 = Susan L. [1350] => | příjmení5 = Paterson [1351] => | jméno5 = William D. [1352] => | příjmení6 = Théry [1353] => | jméno6 = Marc [1354] => | příjmení7 = Ancel [1355] => | jméno7 = André [1356] => | příjmení8 = Gilbert [1357] => | jméno8 = Caroline [1358] => | titul = Environmental and physiological determinants of huddling behavior of molting female southern elephant seals (Mirounga leonina) [1359] => | periodikum = Physiology & Behavior [1360] => | ročník = 199 [1361] => | datum_vydání = 2019-02 [1362] => | strany = 182–190 [1363] => | datum_přístupu = 2021-01-30 [1364] => | jazyk = en [1365] => | doi = 10.1016/j.physbeh.2018.10.016 [1366] => }} srst a rychlý metabolismus.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=14}} Cévy v ploutvích jsou adaptovány na [[Protiproudá výměna|protiproudou výměnu]]. Žíly přenášející chladnou krev z končetin jsou umístěny v blízkosti tepen, které přinášejí teplou krev z jádra těla. Teplem z této krve se otepluje studenější krev v cévách, která pak putuje zpět směrem k srdci.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=65}} [1367] => [1368] => Na souši, zejména během teplých slunečních dní, ploutvonožcům naopak hrozí přehřátí těl. Některé druhy se zbavují přebytečného tepla pomocí nahazování studeného, vlhkého písku na záda, aby se tak navýšila tepelná výměna. Rypouši severní pomáhají ochlazovat svá těla supěním, tuleni z tribu [[Monachini]] se na plážích snaží prohrabat k vrstvě studeného písku, na kterém pak odpočívají. Ploutvonožci někdy odpočívají v bazénkách, pokud jsou dostupné.{{sfn|ref=berta2006|Berta|Sumich|Kovacs|2006|s=220}} Přinejmenším u některých druhů ploutvonožců (rypouš sloní,{{Citace elektronického periodika [1369] => | příjmení1 = Chaise [1370] => | jméno1 = Laureline L. [1371] => | příjmení2 = Prinet [1372] => | jméno2 = Iris [1373] => | příjmení3 = Toscani [1374] => | jméno3 = Camille [1375] => | příjmení4 = Gallon [1376] => | jméno4 = Susan L. [1377] => | příjmení5 = Paterson [1378] => | jméno5 = William [1379] => | příjmení6 = McCafferty [1380] => | jméno6 = Dominic J. [1381] => | příjmení7 = Théry [1382] => | jméno7 = Marc [1383] => | příjmení8 = Ancel [1384] => | jméno8 = André [1385] => | příjmení9 = Gilbert [1386] => | jméno9 = Caroline [1387] => | titul = Local weather and body condition influence habitat use and movements on land of molting female southern elephant seals ( Mirounga leonina ) [1388] => | periodikum = Ecology and Evolution [1389] => | ročník = 8 [1390] => | číslo = 12 [1391] => | datum_vydání = 2018-06 [1392] => | strany = 6081–6090 [1393] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1394] => | jazyk = en [1395] => | doi = 10.1002/ece3.4049 [1396] => }} tuleň obecný, kuželozubý a grónský) dochází k odvodu tepla pomocí termálních oken umístěných na trupu a ploutvích.{{sfn|ref=berta2006|Berta|Sumich|Kovacs|2006|s=220}}{{Citace elektronického periodika [1397] => | příjmení1 = Mauck [1398] => | jméno1 = B. [1399] => | titul = Thermal windows on the trunk of hauled-out seals: hot spots for thermoregulatory evaporation? [1400] => | periodikum = Journal of Experimental Biology [1401] => | ročník = 206 [1402] => | číslo = 10 [1403] => | datum_vydání = 2003-05-15 [1404] => | strany = 1727–1738 [1405] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1406] => | jazyk = en [1407] => | doi = 10.1242/jeb.00348 [1408] => }} [1409] => [1410] => === Spánek === [1411] => Tyto mořské šelmy tráví na otevřeném moři i měsíce v kuse, takže ke spánku nutně dochází na otevřené vodní ploše. Ploutvonožci většinou spí „na půl mozku“, kdy jedna mozková [[Mozková hemisféra|hemisféra]] spí a druhá zůstává vzhůru. Takoví lachtani se položí na vodě na stranu s břichem nahoru. Jednu z předních ploutví ponoří do vody a jemně s ní pádlují, což je udržuje na hladině. Další tři ploutve vystrčí nad hladinu, patrně za účelem minimalizace ztráty tepla. Nad hladinou je vystrčený i čumák, který lachtanům umožňuje dýchat.{{Citace elektronického periodika [1412] => | příjmení1 = Mascetti [1413] => | jméno1 = Gian Gastone [1414] => | titul = Unihemispheric sleep and asymmetrical sleep: behavioral, neurophysiological, and functional perspectives [1415] => | periodikum = Nature and Science of Sleep [1416] => | číslo = 8 [1417] => | datum_vydání = 2016-07-12 [1418] => | strany = 221–238 [1419] => | datum_přístupu = 2021-01-20 [1420] => | jazyk = en [1421] => | doi = 10.2147/NSS.S71970 [1422] => }} Pokud mají lachtani na výběr, spí raději na souši,{{Citace elektronické monografie [1423] => | příjmení1 = Toman [1424] => | jméno1 = Jan [1425] => | titul = Jaká je role REM spánku? Záhadu pomáhají vyřešit lachtani [1426] => | url = https://nedd.tiscali.cz/jaka-je-role-rem-spanku-zahadu-pomahaji-vyresit-lachtani-314969 [1427] => | vydavatel = Nedd.cz [1428] => | datum_vydání = 2018-06-25 [1429] => | datum_přístupu = 2021-01-20 [1430] => }} kde se ke spánku uchylují obě hemisféry.{{Citace elektronického periodika [1431] => | příjmení1 = Lapierre [1432] => | jméno1 = J. L. [1433] => | příjmení2 = Kosenko [1434] => | jméno2 = P. O. [1435] => | příjmení3 = Kodama [1436] => | jméno3 = T. [1437] => | příjmení4 = Peever [1438] => | jméno4 = J. H. [1439] => | příjmení5 = Mukhametov [1440] => | jméno5 = L. M. [1441] => | příjmení6 = Lyamin [1442] => | jméno6 = O. I. [1443] => | příjmení7 = Siegel [1444] => | jméno7 = J. M. [1445] => | titul = Symmetrical Serotonin Release during Asymmetrical Slow-Wave Sleep: Implications for the Neurochemistry of Sleep-Waking States [1446] => | periodikum = Journal of Neuroscience [1447] => | ročník = 33 [1448] => | číslo = 6 [1449] => | datum_vydání = 2013-02-06 [1450] => | strany = 2555–2561 [1451] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1452] => | jazyk = en [1453] => | doi = 10.1523/JNEUROSCI.2603-12.2013 [1454] => }} [1455] => [1456] => Někteří jiní ploutvonožci jako je rypouš severní spí pod hladinou. Položí se na záda a s břichem obráceným vzhůru pomalými krouživými pohyby připomínajícím padání listu klesají ke dnu. Rypouši takto pomalu padají i desítky minut až do hloubek kolem 400 m, kde jsou dobře chráněni před predátory. Poté se probudí, vyplavou na hladinu nabrat vzduch a proces se opakuje.{{Citace elektronického periodika [1457] => | příjmení1 = Mitani [1458] => | jméno1 = Yoko [1459] => | příjmení2 = Andrews [1460] => | jméno2 = Russel D. [1461] => | příjmení3 = Sato [1462] => | jméno3 = Katsufumi [1463] => | příjmení4 = Kato [1464] => | jméno4 = Akiko [1465] => | příjmení5 = Naito [1466] => | jméno5 = Yasuhiko [1467] => | příjmení6 = Costa [1468] => | jméno6 = Daniel P. [1469] => | titul = Three-dimensional resting behaviour of northern elephant seals: drifting like a falling leaf [1470] => | periodikum = Biology Letters [1471] => | ročník = 6 [1472] => | číslo = 2 [1473] => | datum_vydání = 2010-04-23 [1474] => | strany = 163–166 [1475] => | datum_přístupu = 2021-03-05 [1476] => | jazyk = en [1477] => | doi = 10.1098/rsbl.2009.0719 [1478] => }} [1479] => [1480] => == Rozšíření a habitat == [1481] => [[File:Noaa-walrus22.jpg|thumb|Mrož na Aljašce|vlevo|alt=Velký mrož s mohutnými kly leží na břichu na ledu]] [1482] => Ploutvonožci většinou obývají polární a subpolární oblasti, jako jsou severní a jižní [[Tichomoří]], severní a jižní [[Atlantský oceán|Atlantik]], [[Severní ledový oceán]] a [[Jižní oceán]]. Tuleň kaspický a bajkalský obývají velké vodní plochy hluboko ve vnitrozemí ([[Kaspické moře]] a [[jezero Bajkal]]). V [[Orientální oblast|orientální oblasti]] se ploutvonožci nevyskytují vůbec.Lavinge, D. M.; Kovacs, K. M.; Bonner, W. N. „Seals and Sea lions“, s. 147–155. In MacDonald 2001. Tuleni tribu Monachini (tuleni středomořští, havajští a karibští) a někteří z lachtanovitých žijí v subtropických a tropických oblastech. Ploutvonožci typicky vyžadují chladnější vody bohaté na živiny, s teplotou do 20 °C. Výjimku představují pouze tuleni tribu Monachini, kteří se vyskytují i v teplejších vodách.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=61}} [1483] => [1484] => Ploutvonožci obývají širokou škálu vodních habitatů: pobřežní vody, [[Pelagiál|volná moře]], [[Brakická voda|brakické vody]] či dokonce sladkovodní jezera a řeky. Většina druhů vyhledává pobřežní oblasti, i když řada z těchto druhů pak cestuje za potravou do hlubších vod daleko od břehu. Tuleň bajkalský je jediný čistě sladkovodní ploutvonožec. Sladké vody příležitostně obývá i [[tuleň kroužkovaný]], který se občas vyskytuje ve sladkovodních jezerech v Rusku poblíž [[Baltské moře|Baltského moře]]. Tuleni obecní občas navštěvují [[estuár]]ia, jezera či řeky, kde mohou pobývat až rok. I další druhy, jako lachtan kalifornský či lachtan hřivnatý, příležitostně navštěvují sladkovodní plochy.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=94–95}} Ploutvonožci se po část roku vyskytují i na souši, kde obývají širokou škálu ostrovních i kontinentálních habitatů. V mírných a tropických oblastech se vyskytují na písčitých i oblázkových plážích, skalnatých březích, mělčinách, [[watty|wattech]], v přílivových bazéncích a v mořských jeskyních. Některé druhy občas odpočívají na lidmi vytvořených objektech, jako jsou [[Molo|mola]], [[bóje]] a [[Ropná plošina|ropné plošiny]]. Občas se ploutvonožci vydají i do vnitrozemí, kde odpočívají na písečných dunách a vegetaci. Příležitostně vyšplhají i na útesy.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=96}} Druhy žijící v polárních oblastech se vyskytují na kontinentálním ledu i ledových krách.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=99}} [1485] => [1486] => == Biologie a ekologie == [1487] => === Život na vodě === [1488] => [[File:Phoca vitulina (Habor Seal), Point Lobos, CA, US - Diliff.jpg|thumb|Tuleň obecný na břehu|alt=Tuleň s malým, leč oplácaným tělem leží na malinkatém skalisku pokrytém mořskými řasami]] [1489] => [1490] => Většinu času tráví ve vodě, avšak přicházejí na břeh za účelem páření, vrhů, výchovy mláďat, línání, odpočinku, termoregulace či v případě ohrožení vodními predátory. Některé druhy migrují obrovské vzdálenosti v honbě za potravou nebo při změnách životního prostředí, které mohou nastat např. následkem vlivů [[El Niño|El Niña]] nebo změn v ledové pokrývce. Rypouši zůstávají na moři po 8–10 měsíců; na souš dochází typicky pouze za účelem páření a línání, přičemž v mezičase se vydávají do lovišť vzdálených i tisíce kilometrů. Rypouši severní mají vůbec nejdelší migrační trasy ze všech savců. U samic rypoušů severních bylo zaznamenáno, že během jediného roku urazí cca 18 tisíc kilometrů a samci i 21 tisíc kilometrů.{{Citace elektronické monografie [1491] => | příjmení1 = Love [1492] => | jméno1 = Cassandra [1493] => | titul = Photo Ark: Northern Elephant Seal [1494] => | url = https://www.nationalgeographic.org/media/photo-ark-northern-elephant-seal/ [1495] => | vydavatel = National Geographic [1496] => | datum_vydání = 2018-12-15 [1497] => | datum_přístupu = 2021-03-06 [1498] => | jazyk = en [1499] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210321205217/https://www.nationalgeographic.org/media/photo-ark-northern-elephant-seal/ [1500] => | datum archivace = 2021-03-21 [1501] => | nedostupné = ano [1502] => }} Obecně platí, že tuleňovití migrují více než lachtanovití.Forcada, J. „Distribution“, s. 316–321. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Pro navigaci ploutvonožci využívají [[Magnetické pole Země|geomagnetická pole]], vodní i větrné proudy, polohu [[Slunce]] a [[Měsíc|Měsíce]] nebo chuť a teplotu vody.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=256–257}} [1503] => [1504] => U ploutvonožců je běžné potápění, a to buď za účelem lovu nebo při snaze uniknout predátorům. Např. tuleň Weddellův se většinou potápí na méně než 15 minut a do hloubek kolem 400 m, ale dokáže se potopit i na mnohem déle (73 minut) a hlouběji (600 m).{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=172–175}} Nejdéle a nejhlouběji ze všech ploutvonožců se potápí rypouši. Rypouš severní se běžně potápí do hloubek kolem 350–650 m na dobu kolem 20 minut, avšak dokáží se potopit až do hloubek kolem 1500 m na 77 minut.{{Citace elektronického periodika [1505] => | příjmení1 = Blix [1506] => | jméno1 = Arnoldus Schytte [1507] => | titul = Adaptations to deep and prolonged diving in phocid seals [1508] => | periodikum = The Journal of Experimental Biology [1509] => | ročník = 221 [1510] => | číslo = 12 [1511] => | datum_vydání = 2018-06-15 [1512] => | datum_přístupu = 2021-03-06 [1513] => | jazyk = en [1514] => | doi = 10.1242/jeb.182972 [1515] => }} Rypouš sloní byl dokonce zaznamenán při ponoru do hloubky 2 388 m{{Citace elektronického periodika [1516] => | příjmení1 = Costa [1517] => | jméno1 = D. P. [1518] => | příjmení2 = Huckstadt [1519] => | jméno2 = L. A. [1520] => | příjmení3 = Crocker [1521] => | jméno3 = D. E. [1522] => | příjmení4 = McDonald [1523] => | jméno4 = B. I. [1524] => | příjmení5 = Goebel [1525] => | jméno5 = M. E. [1526] => | příjmení6 = Fedak [1527] => | jméno6 = M. A. [1528] => | titul = Approaches to Studying Climatic Change and its Role on the Habitat Selection of Antarctic Pinnipeds [1529] => | periodikum = Integrative and Comparative Biology [1530] => | ročník = 50 [1531] => | číslo = 6 [1532] => | datum_vydání = 2010-12-01 [1533] => | strany = 1018–1030 [1534] => | datum_přístupu = 2021-03-06 [1535] => | jazyk = en [1536] => | doi = 10.1093/icb/icq054 [1537] => }} a pod vodou dokáže strávit až 120 minut.{{Citace elektronického periodika [1538] => | příjmení1 = Hindell [1539] => | jméno1 = Mark A. [1540] => | příjmení2 = Slip [1541] => | jméno2 = David J. [1542] => | příjmení3 = Burton [1543] => | jméno3 = Harry R. [1544] => | příjmení4 = Bryden [1545] => | jméno4 = Michael M. [1546] => | titul = Physiological implications of continuous, prolonged, and deep dives of the southern elephant seal ( Mirounga leonina ) [1547] => | periodikum = Canadian Journal of Zoology [1548] => | ročník = 70 [1549] => | číslo = 2 [1550] => | datum_vydání = 1992-02-01 [1551] => | strany = 370–379 [1552] => | datum_přístupu = 2021-03-06 [1553] => | jazyk = en [1554] => | doi = 10.1139/z92-055 [1555] => }} Ponory lachtanů bývají kratší a méně hluboké. Typicky trvají kolem 5–7 minut s průměrnou hloubkou ponoru 30–45 m. Rekordmanem mezi lachtanovitými je lachtan novozélandský, který byl zaznamenán při ponoru do hloubky 460 m a pod vodou zůstal 12 minut.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=172–175}} Mroži se většinou nepotápějí příliš hluboko, jelikož potravu vyhledávají především v mělkých vodách.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=70}} [1556] => [1557] => Doba dožití se obecně pohybuje kolem 25–30 let, i když se může výrazně lišit podle druhu. Samice většinou žijí déle.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=78}} K nejstarším zaznamenaným jedincům ve volné přírodě patří samice tuleně kroužkovaného, která se dožila 43 let, a samice tuleně kuželozubého, která v době smrti měla 46 roků.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=242}} Věk, ve kterém ploutvonožci dosahují pohlavní dospělosti, se pohybuje od 2–12 let v závislosti na druhu. Samice typicky dospívají dříve než samci.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=234–237}} [1558] => [1559] => === Potrava === [1560] => [1561] => [[File:Sea lion and Sturgeon.jpg|thumb|left|upright=1.25|Lachtan ušatý s uloveným [[Jeseter bílý|jeseterem bílým]]|alt=Lachtan s velkým jeseterem v tlamě]] [1562] => [1563] => Ploutvonožci jsou výhradně masožraví. Živí se hlavně rybami a hlavonožci, příležitostně korýši a mlži, občas i zooplanktonem, tučňáky či [[Mořské ptactvo|mořskými ptáky]].{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=144–145}} Většina ploutvonožců jsou potravní oportunisté a [[Generalisté a specialisté|generalisté]], pouze několik druhů představuje specialisty. Složení jídelníčku závisí na druhu i populaci, např. tuleni krabožraví se živí hlavně [[Krunýřovky|krunýřovkami]], tuleni kroužkovaní pojídají převážně korýše, tuleni Rossovi a rypouši sloní se specializují na [[desetiramenatci|desetiramenatce]] a [[Tuleň vousatý|tuleni vousatí]] spolu s mroži pojídají převážně měkkýše a další bezobratlé živočichy zdržujících se u dna moře. [1564] => [1565] => Ploutvonožci loví samostatně nebo ve skupině. Samostatný lov je typický při pronásledování osamocených ryb, pomalých nebo nepohyblivých bezobratlých a během lovu teplokrevné kořisti. Druhy, které loví samostatně, se většinou vydávají za kořistí do pobřežních vod, zálivů a řek. Výjimku představuji rypouši, kteří se krmí v hlubokých oceánských vodách. Mroži se při krmení shlukují do neforemných skupin a i když se mohou vynořovat a ponořovat ve stejnou dobu, krmení probíhá samostatně. V případě dostupnosti rybích hejn nebo desetiramenatců dochází u některých druhů ploutvonožců ke [[kooperativní lov|kooperativnímu lovu]]. Zejména někteří lachtani se shlukují do velkých skupin a kořist nahánějí společným úsilím. Některé druhy jako lachtani kalifornští nebo lachtani hřivnatí občas loví v oblastech výskytu mořských ptáků a kytovců, kteří se společně stahují do oblastí bohatých na kořist.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=166–168}} [1566] => [1567] => [[File:Lobodon carcinophaga teeth.svg|náhled|Náčrtek tvaru zubů u [[Tuleň krabožravý|tuleně krabožravého]]|alt=Digitální kresba chrupu z boku; zuby jsou jasně vroubkované a zapadají do sebe jako zámek]] [1568] => [1569] => Ke konzumaci kořisti dochází obvykle přímo pod vodou. Ploutvonožci svou kořist příliš neporcují a obvykle ji celou spolknou. Větší úlovky si zatáhnou na břeh, kde je naporcují a snědí postupně.{{Citace elektronického periodika [1570] => | příjmení1 = Roffe [1571] => | jméno1 = Thomas J. [1572] => | příjmení2 = Mate [1573] => | jméno2 = Bruce R. [1574] => | titul = Abundances and Feeding Habits of Pinnipeds in the Rogue River, Oregon [1575] => | periodikum = The Journal of Wildlife Management [1576] => | ročník = 48 [1577] => | číslo = 4 [1578] => | datum_vydání = 1984-10 [1579] => | strany = 1262 [1580] => | datum_přístupu = 2021-03-06 [1581] => | jazyk = en [1582] => | doi = 10.2307/3801787 [1583] => }} Tuleni leopardí svou kořistí často násilně máchají ze strany na stranu, dokud ji neusmrtí.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=153}} [1584] => Některé druhy, které získávají potravu filtrací vody (např. tuleň krabožravý), k tomu mají zvláště uzpůsobený chrup. Stoličky vedle hlavního hrotu mají ještě menší výstupky oddělené tenkými hlubokými rýhami. Při sevření tlamy do sebe zuby přesně zapadnou a průchodné zůstávají pouze úzké zářezy, kterými se filtruje kril, případně další malí živočichové.{{sfn|ref=andera2003|Anděra|2003|p=81}} Mrož je jedinečný v tom, že potravu sbírá [[nasávání kořisti|nasáváním kořisti]], kdy nejdříve nabere mlže do tlamy a poté za pomocí jazyka vysaje tělo živočicha z jeho schránky.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=67}} Většina ploutvonožců si shání potravu ve vodě, avšak najdou se i výjimky, jako je lachtan hřivnatý, který občas loví tučňáky i na souši.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=155}} Byl také zaznamenán případ lachtana novozélandského, který plenil hnízda [[Albatros královský|albatrosů královských]].{{Citace elektronického periodika [1585] => | příjmení1 = Moore [1586] => | jméno1 = Peter J. [1587] => | příjmení2 = Charteris [1588] => | jméno2 = Matt [1589] => | příjmení3 = Larsen [1590] => | jméno3 = Eric J. [1591] => | titul = Notes on New Zealand mammals 8. Predation on nesting southern royal albatrosses Diomedea epomophora by a New Zealand sea lion Phocarctos hookeri [1592] => | periodikum = New Zealand Journal of Zoology [1593] => | ročník = 35 [1594] => | číslo = 3 [1595] => | datum_vydání = 2008-01-01 [1596] => | strany = 201–204 [1597] => | datum_přístupu = 2021-03-07 [1598] => | jazyk = en [1599] => | doi = 10.1080/03014220809510115 [1600] => }} Některé druhy [[Gastrolit|polykají kamínky či oblázky]], a to patrně z důvodů podpoření rozmělňování potravy nebo kontrole parazitů (např. [[Hlístice|hlístic]]), ke které dochází jejich mechanickým rozdrcením.{{Citace elektronického periodika [1601] => | příjmení1 = Nordøy [1602] => | jméno1 = Erling Sverre [1603] => | titul = Gastroliths in the harp seal Phoca Groenlandica [1604] => | periodikum = Polar Research [1605] => | ročník = 14 [1606] => | číslo = 3 [1607] => | datum_vydání = 1995-01-12 [1608] => | strany = 335–338 [1609] => | datum_přístupu = 2021-03-06 [1610] => | jazyk = en [1611] => | doi = 10.3402/polar.v14i3.6673 [1612] => }} I když jsou ploutvonožci schopni pít mořskou vodu, většinu tekutin získávají z těl své kořisti.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=31–32}} [1613] => [1614] => === Predátoři === [1615] => {{Více obrázků [1616] => | zarovnání = vpravo [1617] => | orientace = svisle [1618] => | hlavička = Fotografie zobrazující kosatky při lovu tuleňů krabožravých [1619] => | velikost obrázků = 260px [1620] => [1621] => | obrázek1 = Killer Whales Hunting a Seal.jpg [1622] => | alt1 =Tuleň leží na ledové kře, zatímco dvě kosatky s vystrčenou hlavou nad vodou jej pozorují [1623] => | popisek1 = Kytovci zkoumající tuleně na ledové kře [1624] => [1625] => | obrázek2 = Killer Whales Hunting a Crabeater Seal.jpg [1626] => | alt2 =Tuleň leží na ledové kře, skupina kosatek plave těsně pod vodou a  vytváří tak vlnu, která se šine ke kře [1627] => | popisek2 = Čtyři kosatky v synchronním pohybu s cílem vytvoření nárazové vlny, která by setřásla tuleně do vody [1628] => }} [1629] => [1630] => Přestože ploutvonožci představují velké šelmy při vrcholu potravní pyramidy, i tak podléhají predaci. K jejich hlavním přirozeným predátorům patří hlavně [[Kosatka dravá|kosatky]]. Tito kytovci loví ploutvonožce tak, že do nich narážejí hlavou, pleskají po nich ocasem a vymršťují je do vzduchu. Lov probíhá ve skupinách do 10 kosatek, výjimečně jich může být i více, případně i osamocená kosatka se může pustit do lovu ploutvonožce. Kosatky většinou cílí na mláďata, avšak mohou zaútočit i na dospělce. K dalším významným predátorům ploutvonožců patří velké druhy žraloků, jako je [[žralok bílý]], [[Žralok tygří|tygří]] nebo [[Žralok mako|mako]]. Útoky žraloků většinou nastávají zespodu ze zálohy. Ploutvonožcům se většinu žraločích útoků podaří odrazit, avšak ostré žraločí zuby často zanechávají na jejich tělech hluboké rány, které se časem promění ve viditelné jizvy. Lachtani většinou mívají zjizvení ve spodních částech těla, zatímco tuleni mívají jizvy spíše v částech horních. Podle kousanců pozorovaných na rypouších sloních lze za predátora rypoušů považovat i žraloka ''[[Somniosus antarcticus]]'' z čeledi [[světlošovití]] (Somniosidae).{{Citace elektronického periodika [1631] => | příjmení1 = van den Hoff [1632] => | jméno1 = John [1633] => | příjmení2 = Morrice [1634] => | jméno2 = Margaret G. [1635] => | titul = Sleeper shark (Somniosus antarcticus) and other bite wounds observed on southern elephant seals (Mirounga leonina) at Macquarie Island [1636] => | periodikum = Marine Mammal Science [1637] => | ročník = 24 [1638] => | číslo = 1 [1639] => | datum_vydání = 2008-01 [1640] => | strany = 239–247 [1641] => | datum_přístupu = 2021-02-13 [1642] => | jazyk = en [1643] => | doi = 10.1111/j.1748-7692.2007.00181.x [1644] => }} Na ploutvonožce cílí i někteří suchozemští predátoři, z nichž nejvýznamnější je [[medvěd lední]], který se zaměřuje hlavně na mroží a tulení mláďata. Na dospělé mrože si medvěd občas troufne také, nicméně mroži mohou svými kly medvěda i zabít, a tak se jim medvědi spíše vyhýbají.{{Citace elektronického periodika [1645] => | příjmení1 = DeMaster [1646] => | jméno1 = Douglas P. [1647] => | příjmení2 = Stirling [1648] => | jméno2 = Ian [1649] => | titul = Ursus maritimus [1650] => | periodikum = Mammalian Species [1651] => | číslo = 145 [1652] => | datum_vydání = 1981-05-08 [1653] => | strany = 1 [1654] => | datum_přístupu = 2021-03-07 [1655] => | jazyk = en [1656] => | doi = 10.2307/3503828 [1657] => }}{{Citace elektronické monografie [1658] => | titul = Do Polar Bears Eat Walruses? - Polar Bear-Walrus Relationship [1659] => | url = https://polarbearfacts.net/do-polar-bears-eat-walruses/ [1660] => | vydavatel = PolarBearFacts.net [1661] => | datum_vydání = 2018-01-04 [1662] => | jazyk = en [1663] => }} K dalším suchozemským predátorům patří [[puma americká]], [[hyena čabraková]] a některé druhy [[Psovití|psovitých]] šelem. Stejně jako medvěd, i tito predátoři cílí hlavně na mláďata a mladší jedince.Weller, D. W. „Predation on marine mammals“, s. 923–931. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. U západního pobřeží Namibie se [[lev pustinný|lvi pustinní]] naučili lovit [[Lachtan jihoafrický|lachtany jihoafrické]].{{Citace elektronického periodika [1664] => | příjmení1 = Stander [1665] => | jméno1 = P. E. [1666] => | titul = Lions (Panthera leo) specialising on a marine diet in the Skeleton Coast Park, Namibia [1667] => | periodikum = Namibian Journal of Environment [1668] => | ročník = 3 [1669] => | datum_vydání = 2019-01-10 [1670] => | strany = A–10 [1671] => | url = http://www.nje.org.na/index.php/nje/article/view/volume3-stander [1672] => | issn = 2026-8327 [1673] => | datum_přístupu = 2021-05-28 [1674] => | jazyk = en [1675] => }} [1676] => [1677] => [[File:Fish8426 - Flickr - NOAA Photo Library.jpg|thumb|vlevo|[[Tuleň leopardí]] při lovu [[tučňák císařský|tučňáka císařského]]|alt=Tuleň leží na ledu, v tlamě má tučňáka]] [1678] => [1679] => Ploutvonožci se někdy snaží chránit před predátory sdružováním do skupin.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=218}} Rypouši severní se vyhýbají predaci potopením do velkých hloubek, jelikož kosatky a žraloci bílí se krmí hlavně při povrchu (cca do 150 m). V Antarktidě, kde se nevyskytují suchozemští predátoři, tráví ploutvonožci na zaledněných březích více času než ploutvonožci z oblastí Arktidy.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=138}} Antarktické druhy ploutvonožců se též zdají na břehu klidnější než jejich arktické protějšky. Arktičtí ploutvonožci téměř nikdy nekálí na ledu, patrně aby tak nepřilákali pozornost predátorů. Tuleni kroužkovaní si na obranu před predátory dokonce hloubí nory ve sněhové pokrývce, kde dochází k vrhům mláďat.{{Citace elektronické monografie [1680] => | titul = Nesting of the extremely endangered Saimaa ringed seal was saved with man-made snow banks [1681] => | url = https://wwf.fi/tiedotteet/2017/06/nesting-of-the-extremely-endangered-saimaa-ringed-seal-was-saved-with-man-made-snow-banks/ [1682] => | vydavatel = WWF Suomi [1683] => | datum_vydání = 2017-06-13 [1684] => | jazyk = en [1685] => }}{{Citace monografie [1686] => | příjmení1 = Ovsyanikov [1687] => | jméno1 = Nikita [1688] => | titul = Polar bears [1689] => | url = https://archive.org/details/polarbears00ovsy [1690] => | vydavatel = Voyageur Press [1691] => | místo = Stillwater [1692] => | rok = 1998 [1693] => | strany = [https://archive.org/details/polarbears00ovsy/page/23 23] [1694] => | isbn = 978-0-89658-358-0 [1695] => | jazyk = en [1696] => }} [1697] => [1698] => U ploutvonožců občas nastává mezidruhová predace. Zejména tuleni leopardí jsou známí lovením mláďat ostatních ploutvonožců. Napadají zejména mláďata tuleňů krabožravých, která od listopadu do ledna tvoří důležitou součást jídelníčku tuleňů leopardích. Starší jedinci tuleňů krabožravých jsou často poseti jizvami od nezdařilých útoků tuleňů leopardích. Studie z roku 1977 zkoumala vzorek 85 tuleňů krabožravých a u 75 % z nich vědci našli zjizvení způsobené tuleni leopardími.{{Citace elektronického periodika [1699] => | příjmení1 = Siniff [1700] => | jméno1 = D. B. [1701] => | příjmení2 = Bengtson [1702] => | jméno2 = J. L. [1703] => | titul = Observations and Hypotheses Concerning the Interactions among Crabeater Seals, Leopard Seals, and Killer Whales [1704] => | periodikum = Journal of Mammalogy [1705] => | ročník = 58 [1706] => | číslo = 3 [1707] => | datum_vydání = 1977-08-20 [1708] => | strany = 414–416 [1709] => | datum_přístupu = 2021-03-07 [1710] => | jazyk = en [1711] => | doi = 10.2307/1379341 [1712] => }} I když se mroži specializují na bezobratlé živočichy žijící při dně, příležitostně napadnou i jiné arktické ploutvonožce, které usmrtí svými dlouhými kly a poté sežerou jejich podkožní tuk a kůži. Lachtani ušatí byli pozorováni při požírání mláďat tuleňů obecných, rypoušů severních i lachtanů kalifornských. Lachtani novozélandští občas hodují na mláďatech jiných druhů lachtanů a lachtani hřivnatí se občas vydají na lov lachtanů jihoamerických. [1713] => [1714] => === Rozmnožování === [1715] => [[File:Elephant seals mating p1080218.ogv|thumb|Kopulace rypoušů severních]] [1716] => [1717] => Pářící systém ploutvonožců se liší podle druhu a zahrnuje jak extrémní [[Polygynie|polygynii]] (jeden samec na více samic), tak [[Sériová monogamie|sériovou monogamii]] (svazky na jedno pářící období, tvořené pouze jednou samicí a jedním samcem).{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=176}} Z 33 druhů ploutvonožců se 20 rozmnožuje na souši a 13 na ledu.{{Citace monografie [1718] => | příjmení1 = Cappozzo [1719] => | jméno1 = H. L. [1720] => | titul = Marine mammals : biology and conservation [1721] => | vydavatel = Kluwer Academic/Plenum Publishers [1722] => | místo = New York [1723] => | kapitola = New perspectives on the behavioural ecology of pinnipeds [1724] => | strany = 243 [1725] => | isbn = 978-0-306-46573-4 [1726] => | jazyk = en [1727] => }} Druhy, které se páří na souši, jsou většinou polygynní, protože samice se shromažďují ve velkých skupinách a samcům je tak umožněno se s nimi ve velkém pářit a zároveň samci dokáží samice ubránit před ostatními samci. K polygynním druhům patří rypouši, tuleni kuželozubí a většina lachtanovitých. Druhy, které se rozmnožují na souši, se často páří na ostrovech, kde je méně suchozemských predátorů (na subantarktických ostrovech nejsou suchozemští predátoři vůbec). Vhodných stanovišť je pomálu a tak ty existující jsou mnohdy přecpána a zvířata jsou natěsnána těsně vedle sebe. V době páření nejdříve přicházejí na souš samci; samice připlavou až o něco později. Zatímco samice se rok od roku vracejí ke stejným břehům, samci si často k páření vybírají odlišná stanoviště od předchozího roku. U polygynních druhů se samci snaží spářit s co největším počtem samic. Samci některých druhů se v době říje dokonce po několik měsíců postí, protože kdyby si odskočili do vody na lov, je pravděpodobné, že by ztratili svou dominanci i samice.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=178–179}} [1728] => [1729] => U polygynních druhů je vyvinut výrazný [[pohlavní dimorfismus]]. Samci bývají mnohem robustnější než samice, a to především v oblasti hrudníku a krku, jejich špičáky bývají delší a jejich srst bývá hustší. Všechny tyto vlastnosti přijdou samcům vhod při zápasech s ostatními samci o přízeň samic. Čím větší váhy samec dosáhne, tím déle může žít ze svých tukových zásob během půstu v období páření. Robustnější velikost je výhodná i při lovu. Větší samci totiž mají lepší termoregulaci i větší množství energetických zásob, takže jsou schopni odolávat nižším teplotám některých bohatých krmišť.{{Citace elektronického periodika [1730] => | příjmení1 = González-Suárez [1731] => | jméno1 = Manuela [1732] => | příjmení2 = Cassini [1733] => | jméno2 = Marcelo H. [1734] => | titul = Variance in male reproductive success and sexual size dimorphism in pinnipeds: testing an assumption of sexual selection theory: Does sexual selection explain size dimorphism? [1735] => | periodikum = Mammal Review [1736] => | ročník = 44 [1737] => | číslo = 2 [1738] => | datum_vydání = 2014-04 [1739] => | strany = 88–93 [1740] => | datum_přístupu = 2021-03-09 [1741] => | jazyk = en [1742] => | doi = 10.1111/mam.12012 [1743] => }} Občas to jsou pouze ti největší z největších, kteří nakonec doplují do těch nejvzdálenějších krmišť či se potopí do hloubek bohatých na kořist, na kterou ostatní menší jedinci nedosáhnou.{{Citace elektronického periodika [1744] => | příjmení1 = Le Boeuf [1745] => | jméno1 = B. J. [1746] => | příjmení2 = Crocker [1747] => | jméno2 = D. E. [1748] => | příjmení3 = Costa [1749] => | jméno3 = D. P. [1750] => | příjmení4 = Blackwell [1751] => | jméno4 = S. B. [1752] => | příjmení5 = Webb [1753] => | jméno5 = P. M. [1754] => | příjmení6 = Houser [1755] => | jméno6 = D. S. [1756] => | titul = FORAGING ECOLOGY OF NORTHERN ELEPHANT SEALS [1757] => | periodikum = Ecological Monographs [1758] => | ročník = 70 [1759] => | číslo = 3 [1760] => | datum_vydání = 2000-06 [1761] => | strany = 353–382 [1762] => | datum_přístupu = 2021-03-09 [1763] => | jazyk = en [1764] => | doi = 10.1890/0012-9615(2000)070[0353:feones]2.0.co;2 [1765] => }} [1766] => [1767] => Ostatní ploutvonožci jako mrož a většina tuleňů tráví období říje na ledu a ke kopulacím dochází ve vodě (některé druhy, které tráví období rozmnožování na souši, však také kopulují ve vodě).{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=184–188}}{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=212}} U těchto druhů se samice většinou neshlukují do skupin a následkem nestálosti ledu se pářící stanoviště nachází každý rok jinde, takže samci nemohou předvídat, kam přesně samice na počátku říje připlují. I z tohoto důvodu je polygynie u druhů, které tráví období říje na ledu, méně rozšířená. Výjimkou jsou pouze mrožice, které se shlukují do početných skupin, a to patrně z důvodů roztroušenosti potravních zdrojů. Ploutvonožci, kteří se rozmnožují na nepohyblivým ledu u pevniny, mají větší sklony ke shlukování než ti, kteří se množí na volně plovoucích krách.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=184–188}} Některé z druhů rozmnožujících se na ledu jsou sériově monogamní (tuleň obecný, tuleň krabožravý, čepcol hřebenatý).{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=196}} Pohlavní dimorfismus bývá u druhů pářících se na ledu méně výrazný a u tuleňů z tribu Lobodontini jsou samice dokonce o něco větší než samci. Ze všech druhů rozmnožujících se na ledu to jsou pouze mroži a čepcoli hřebenatí, u nichž je pohlavní dimorfismus výrazný ve prospěch samců.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=184–188}} [1768] => [1769] => [[File:Callorhinus ursinus and harem.jpg|thumb|left|Kolonie rypoušů severních|alt=Fotografie kolonie rypoušů zahrnující kolem stovky zvířat]] [1770] => [1771] => K zajištění [[Reprodukční úspěšnost|reprodukční úspěšnosti]] používají dospělí samci ploutvonožců několik strategií. Takoví lachtanovití zakládají teritoria, která zahrnují zdroje, na které nalákají samice. K těmto zdrojům patří dostatek stínu a malé bazénky k zchladnutí těl v parných letních dnech nebo snadný přístup k moři. Hranice mezi teritorii většinou představují přirozené přírodní prvky.Mesnick, S. L.; Ralls, K. „Mating systems“, s. 712–718. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Některá teritoria mohou být částečně ponořená nebo dokonce úplně pod vodou.{{Citace kvalifikační práce [1772] => | příjmení = Sandegren [1773] => | jméno = Finn Eskil [1774] => | instituce = University of Alaska Fairbanks [1775] => | titul = Breeding And Maternal Behavior Of The Steller Sea Lion (Eumetopias Jubata) In Alaska [1776] => | url = http://hdl.handle.net/11122/8287 [1777] => | rok = 1970 [1778] => }}Odell, D. K. „The Fight to Mate: Breeding strategy of California sea lions“, s. 172–173. In MacDonald 2001. Samci si svá teritoria bedlivě střeží proti ostatním samcům pomocí výhružných postojů a vokálních projevů. K fyzickým zápasům dochází jen zřídka.Campagna, C. „Aggressive behavior, intraspecific“, s. 18–22. In Perrin, Würsig and Thewissen 2009. Lachtani se každoročně přichází pářit na ta samá teritoria. Samci některých druhů (lachtan medvědí, lachtan ušatý) si dokáží podržet teritoria i 2–3 měsíce. U většiny druhů samci nedokáží zabránit samicím ve volném pohybu mezi teritorii ostatních samců, avšak i v tomto případě existují výjimky – samci lachtanů hřivnatých, medvědích a šedých dokáží samice udržet na svém teritoriu i proti jejich vůli. Samci některých tuleňovitých (tuleň vousatý, obecný a Weddellův) si zakládají teritoria i pod vodou v blízkosti samičích shromaždišť. Taková teritoria jsou udržována hlavně vokalizací. U lachtanů Weddelových se podvodní teritoria samců překrývají s dírami v ledu, kam se samice připlouvají nadechnout.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=184–188}} [1779] => [1780] => [[Soubor:Male Southern Elephant Seals in combat.jpeg|alt=Dva velcí rypouši se vztyčenými hruďmi stojí naproti sobě na písčité pláži. Oba jedinci mají silně zkrvavené krky|náhled|Souboj samců rypoušů sloních o dominanci nad samicemi]] [1781] => [1782] => Zejména u některých populací mrožů je vyvinut [[lek (biologie)|lekový systém]] páření. Samci se shlukují kolem samic a snaží se na ně zapůsobit propracovanými namlouvacími pózami a barvitými hlasovými projevy.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=212–215}} Lekový systém se vyskytuje při nejmenším i u některých populací lachtanů jihoamerických,{{Citace elektronického periodika [1783] => | příjmení1 = Soto [1784] => | jméno1 = Karim H. [1785] => | příjmení2 = Trites [1786] => | jméno2 = Andrew W. [1787] => | titul = South American sea lions in Peru have a lek-like mating system [1788] => | periodikum = Marine Mammal Science [1789] => | ročník = 27 [1790] => | číslo = 2 [1791] => | datum_vydání = 2011-04 [1792] => | strany = 306–333 [1793] => | datum_přístupu = 2021-03-10 [1794] => | jazyk = en [1795] => | doi = 10.1111/j.1748-7692.2010.00405.x [1796] => }} lachtanů novozélandských a tuleňů obecných.{{Citace elektronického periodika [1797] => | příjmení1 = Boness [1798] => | jméno1 = Daryl J. [1799] => | příjmení2 = Bowen [1800] => | jméno2 = W. Don [1801] => | příjmení3 = Buhleier [1802] => | jméno3 = Birgit M. [1803] => | příjmení4 = Marshall [1804] => | jméno4 = Gregory J. [1805] => | titul = Mating tactics and mating system of an aquatic-mating pinniped: the harbor seal, Phoca vitulina [1806] => | periodikum = Behavioral Ecology and Sociobiology [1807] => | ročník = 61 [1808] => | číslo = 1 [1809] => | datum_vydání = 2006-10-04 [1810] => | strany = 119–130 [1811] => | jazyk = en [1812] => | doi = 10.1007/s00265-006-0242-9 [1813] => }} U některých druhů (rypouši, tuleni kuželozubí) se urostlí samci snaží uplatnit dominantní nárok na ostatní samice a zajistit si k nim výhradní přístup. Tyto samice pak brání proti ostatním samcům. U rypoušů na začátku období říje dochází k vytvoření hierarchie založené na dominanci, která je často přímo úměrná mohutnosti samčích těl. [[Alfa jedinec|Alfa samci]] si udržují harémy o velikosti několika desítek až nižších stovek samic, avšak u rypoušů sloních se v extrémních případech jedná i o více než tisíc samic.{{Citace elektronického periodika [1814] => | příjmení1 = Fabiani [1815] => | jméno1 = Anna [1816] => | příjmení2 = Galimberti [1817] => | jméno2 = Filippo [1818] => | příjmení3 = Sanvito [1819] => | jméno3 = Simona [1820] => | příjmení4 = Hoelzel [1821] => | jméno4 = A. Rus [1822] => | titul = Extreme polygyny among southern elephant seals on Sea Lion Island, Falkland Islands [1823] => | periodikum = Behavioral Ecology [1824] => | ročník = 15 [1825] => | číslo = 6 [1826] => | datum_vydání = 2004-11 [1827] => | strany = 961–969 [1828] => | datum_přístupu = 2021-03-10 [1829] => | jazyk = en [1830] => | doi = 10.1093/beheco/arh112 [1831] => }} Dominantní rypouši severní se těší nerušeným kopulacím se všemi samicemi v harému, který ovládají. Pokud se o páření pokusí některý ze subdominantních samců, alfa samci ho většinou zaženou. Zatímco samci některých druhů (např. tuleni kuželozubí) si nárokují určité území v rámci skupiny samic (samice se na tomto území mohou střídat),{{Citace elektronického periodika [1832] => | příjmení1 = Lidgard [1833] => | jméno1 = Damian C. [1834] => | příjmení2 = Boness [1835] => | jméno2 = Daryl J. [1836] => | příjmení3 = Bowen [1837] => | jméno3 = W. Don [1838] => | příjmení4 = McMillan [1839] => | jméno4 = Jim I. [1840] => | titul = State-dependent male mating tactics in the grey seal: the importance of body size [1841] => | periodikum = Behavioral Ecology [1842] => | ročník = 16 [1843] => | číslo = 3 [1844] => | datum_vydání = 2005-05-01 [1845] => | strany = 541–549 [1846] => | datum_přístupu = 2021-03-10 [1847] => | jazyk = en [1848] => | doi = 10.1093/beheco/ari023 [1849] => }} u některých jiných druhů (mroži, rypouši) si samci nárokují konkrétní skupinu samic. Samci čepcolů hřebenatých, tuleňů grónských a tuleňů krabožravých následují a brání jednu až dvě kojící samice{{Citace elektronického periodika [1850] => | příjmení1 = Boness [1851] => | jméno1 = Daryl J. [1852] => | příjmení2 = Bowen [1853] => | jméno2 = W. Don [1854] => | příjmení3 = Oftedal [1855] => | jméno3 = Olav T. [1856] => | titul = Evidence of polygyny from spatial patterns of hooded seals ( Cystophora cristata ) [1857] => | periodikum = Canadian Journal of Zoology [1858] => | ročník = 66 [1859] => | číslo = 3 [1860] => | datum_vydání = 1988-03-01 [1861] => | strany = 703–706 [1862] => | datum_přístupu = 2021-03-10 [1863] => | jazyk = en [1864] => | doi = 10.1139/z88-104 [1865] => }} a trpělivě čekají, až samice vstoupí do [[Estrální cyklus|estrálního cyklu]], aby se s nimi mohli spářit.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=196}} [1866] => [[Soubor:GreySealMating.jpg|vlevo|náhled|Samec a samice tuleňů kuželozubých v době páření|alt=Ležící pár světle hnědých tuleňů. Samec vypadá jakoby z boku líbal samici]] [1867] => Mladší a subdominantní samci ploutvonožců se také občas pokusí o kopulaci, avšak poněkud netradičními cestami. Nedospělí rypouši se občas pokusí proklouznout do harému samic, se kterými se snaží splynout zakrýváním či zatahováním svých chobotů. Často také obtěžují samice, které na konci období říje míří zpět do vody, a pokouší se s nimi spářit. U některých lachtanovitých, jako je lachtan jihoamerický či lachtan šedý, se nedospělí jedinci, kteří si nedokázali vybojovat teritorium, shlukují do skupin a občas proniknou do kolonie dominantního samce s cílem vyvolat chaos. Zmatečnou situaci se snaží využít pro zmocnění se některé z překvapených samic.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=209–210}} [1868] => [1869] => Samice ploutvonožců mívají pouze omezené možnosti výběru, s jakým samcem se nakonec spáří. Lepší šanci mívají u druhů provozujících lekový systém, jako jsou některé populace mrožů. Samice rypoušů a tuleňů kuželozubých se v případě hrozby kopulace s nechtěným samcem brání vykrucováním a úprkem doprovázeným hlasitým štěkotem a pleskáním dotírajícího samce ocasem. Způsobený povyk často přiláká pozornost ostatních samců a ten nejdominantnější z nich nakonec většinou zažene subdominantního jedince pokoušejícího se o tento plíživý sex. Dominantní samec se nakonec pokusí sám spářit se samicí, které prvně ochotně přispěchal na pomoc.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=212–215}}{{Citace elektronického periodika [1870] => | příjmení1 = Cox [1871] => | jméno1 = Cathleen R. [1872] => | příjmení2 = Le Boeuf [1873] => | jméno2 = Burney J. [1874] => | titul = Female Incitation of Male Competition: A Mechanism in Sexual Selection [1875] => | periodikum = The American Naturalist [1876] => | ročník = 111 [1877] => | číslo = 978 [1878] => | datum_vydání = 1977-03 [1879] => | strany = 317–335 [1880] => | datum_přístupu = 2021-03-10 [1881] => | jazyk = en [1882] => | doi = 10.1086/283163 [1883] => }}{{Citace elektronického periodika [1884] => | příjmení1 = Boness [1885] => | jméno1 = Daryl J. [1886] => | příjmení2 = Anderson [1887] => | jméno2 = Sheila S. [1888] => | příjmení3 = Cox [1889] => | jméno3 = Cathleen R. [1890] => | titul = Functions of female aggression during the pupping and mating season of grey seals, Halichoerus grypus (Fabricius) [1891] => | periodikum = Canadian Journal of Zoology [1892] => | ročník = 60 [1893] => | číslo = 10 [1894] => | datum_vydání = 1982-10-01 [1895] => | strany = 2270–2278 [1896] => | datum_přístupu = 2021-03-10 [1897] => | jazyk = en [1898] => | doi = 10.1139/z82-293 [1899] => }} Dominantní samice rypoušů severních zůstávají ve středu kolonie, kde mají lepší šanci se nakonec spářit s dominantním samcem, zatímco samicím při okrajích kolonie spíše hrozí, že se jich zmocní některý ze subdominantních samců.{{Citace elektronického periodika [1900] => | příjmení1 = Reiter [1901] => | jméno1 = Joanne [1902] => | příjmení2 = Panken [1903] => | jméno2 = Kathy J. [1904] => | příjmení3 = Le Boeuf [1905] => | jméno3 = Burney J. [1906] => | titul = Female competition and reproductive success in northern elephant seals [1907] => | periodikum = Animal Behaviour [1908] => | ročník = 29 [1909] => | číslo = 3 [1910] => | datum_vydání = 1981-08 [1911] => | strany = 670–687 [1912] => | datum_přístupu = 2021-03-10 [1913] => | jazyk = en [1914] => | doi = 10.1016/S0003-3472(81)80002-4 [1915] => }} Samice lachtanů ušatých se dominantním samcům dokonce aktivně podbízejí.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=212–215}} [1916] => [1917] => === Vrh a péče o mláďata === [1918] => [1919] => [[File:Phoque weddell et petit.ogv|náhled|Tulenice Weddelova s mládětem]] [1920] => [1921] => Takřka všechny samice ploutvonožců vstupují do [[Estrální cyklus|estrálního cyklu]] krátce po vrhu a mohou tedy rodit každý rok.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}} Výjimku představují pouze mrožice, u nichž březost trvá kolem 16 měsíců a [[ovulace]] nastává až po vychování mláděte. Teoreticky tedy mrožice mohou vrhat každé dva roky, avšak zejména u starších samic je obvyklejší vrh každé 3–4 roky, případně i méně často.{{Citace elektronické monografie [1922] => | titul = Walrus [1923] => | url = https://www.pinnipeds.org/seal-information/species-information-pages/walrus [1924] => | vydavatel = Seal Conservation Society [1925] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [1926] => | jazyk = en [1927] => }} Takřka u všech druhů probíhá [[odložená nidace]], kdy sice dochází k oplodnění vajíčka, avšak to se neimplantuje do stěny dělohy hned, ale až za několik týdnů či měsíců. Díky odložené nidaci dochází k odložení vrhu do vhodnější doby, takže se samice stačí dostatečně vykrmit a rodí ve stejném – teplejším – období, kdy se přichází na břeh pářit.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}}{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=222–224}} Výjimkou jsou patrně [[lachtan mořský|lachtanice mořské]], které žijí v prostředí s nevyzpytatelnou dostupností potravy, takže nemají potřebu svou březost optimalizovat.{{Citace elektronického periodika [1928] => | příjmení1 = Villegas-Amtmann [1929] => | jméno1 = S. [1930] => | příjmení2 = Atkinson [1931] => | jméno2 = S. [1932] => | příjmení3 = Costa [1933] => | jméno3 = D. P. [1934] => | titul = Low Synchrony in the Breeding Cycle of Galapagos Sea Lions Revealed by Seasonal Progesterone Concentrations [1935] => | periodikum = Journal of Mammalogy [1936] => | ročník = 90 [1937] => | číslo = 5 [1938] => | datum_vydání = 2009-10-15 [1939] => | strany = 1232–1237 [1940] => | datum_přístupu = 2021-12-08 [1941] => | jazyk = en [1942] => | doi = 10.1644/08-MAMM-A-319.1 [1943] => }} Doba latence (období mezi oplodněním a uchycením vajíčka) trvá 1,5–5 měsíců v závislosti na druhu. Celková doba březosti (včetně období latence) trvá u většiny druhů kolem 10–12 měsíců, nejdéle trvá u mrožů (16 měsíců).{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}} U většiny druhů se vrh odehrává v jarních a letních měsících.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=245}} V drtivé většině případů rodí samice pouze jedno mládě;{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}} dvojčata se rodí pouze vzácně a když k tomu dojde, jejich úmrtnost je vysoká.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=222–224}} Mláďata jsou precociální, tzn. přicházejí na svět dobře vyvinuty.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}} [1944] => [1945] => Na rozdíl od suchozemských savců mléko ploutvonožců neobsahuje [[Laktóza|laktózu]].{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=256}} Kojení a péče o mláďata se liší podle druhu. Některé samice tuleňovitých, jako jsou rypoušice, tulenice kuželozubé nebo samice čepcolů hřebenatých, zůstávají na souši nebo ledu po celou dobu laktace, během které se úplně postí. Např. u čepcolů to jsou jen čtyři dny, avšak u rypoušů to je kolem pěti týdnů. Mléko těchto druhů se skládá až ze 60 % z tuku, což mláďatům umožňuje rychle vyrůst. Mláďata rypoušů severních přibírají kolem 4 kg za den až do doby jejich osamostatnění. Některá mláďata těchto postních druhů se občas pokusí ukořistit mléko od ostatních kojících samic a nabrat tak váhu rychleji než jejich vrstevníci. U některých samic druhů, které se během laktace dlouhodobě postí, dochází občas k výchově nevlastních mláďat.{{Citace elektronického periodika [1946] => | příjmení1 = Riedman [1947] => | jméno1 = Marianne L. [1948] => | příjmení2 = Le Boeuf [1949] => | jméno2 = Burney J. [1950] => | titul = Mother-pup separation and adoption in northern elephant seals [1951] => | periodikum = Behavioral Ecology and Sociobiology [1952] => | ročník = 11 [1953] => | číslo = 3 [1954] => | datum_vydání = 1982-11 [1955] => | strany = 203–215 [1956] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [1957] => | jazyk = en [1958] => | doi = 10.1007/BF00300063 [1959] => }}{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}} [1960] => [1961] => [[File:Fur seals at south georgia.jpg|thumb|vlevo|Lachtanice antarktická s mláďaty|alt=Lachtanice na oblázkovém břehu s několika mláďaty s tmavou srstí]] [1962] => [1963] => U lachtanovitých a některých tuleňovitých (např. u tuleňů obecných) dochází k postění samic během laktace pouze na krátká několikadenní období, mezi nimiž se samice vydávají na moře nakrmit. Tyto lovné výpravy mohou trvat cca den až dva týdny v závislosti na dostupnosti potravy, resp. vzdálenosti krmiště. V době nepřítomnosti samic se mláďata postí.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}} Období kojení může u lachtanovitých trvat 6–11 měsíců; u lachtana galapážského může trvat dokonce až 3 roky. Mláďata těchto druhů v době osamostatnění váží méně než mláďata většiny tuleňovitých.Mann, J. „Parental behavior“, s. 830–835. In Perrin, Würsig and Thewissen 2009. Mrožice jsou v rámci ploutvonožců jedinečné v tom, že svá mláďata krmí ve vodě.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=76–78}} Kojení mrožic probíhá plováním samice na vodní hladině ve vertikální (s hlavou nahoře) nebo horizontální poloze (v tomto případě s břichem dolů) a mládě hlavou dolů saje mléko.{{Citace elektronické monografie [1964] => | příjmení1 = Kryukova [1965] => | jméno1 = Natalia [1966] => | titul = Suckling behaviour in wild Pacific walruses (Odobenus rosmarus divergens) [1967] => | url = https://www.researchgate.net/publication/322437894_Suckling_behaviour_in_wild_Pacific_walruses_Odobenus_rosmarus_divergens [1968] => | vydavatel = Marine Mammal Council (Russia) [1969] => | datum_vydání = 2016 [1970] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [1971] => | jazyk = en [1972] => | další = COLLECTION OF SCIENTIFIC PAPERS VOLUME 1 After the 9th International Conference Astrakhan, Russia 31 October – 05 November, 2016 [1973] => }} [1974] => [1975] => Mladí ploutvonožci se typicky naučí plavat sami. Zatímco některé druhy dovedou plavat bezprostředně po narození, jiným druhům trvá dny až týdny, než se poprvé odhodlají do vody. Mladí rypouši začínají plavat až několik týdnů po osamostatnění.{{Citace monografie [1976] => | příjmení1 = Renouf [1977] => | jméno1 = Deane [1978] => | titul = The Behaviour of Pinnipeds [1979] => | vydavatel = Springer Netherlands [1980] => | místo = Dordrecht [1981] => | rok = 2012 [1982] => | strany = 263 [1983] => | isbn = 9789401131001 [1984] => | jazyk = en [1985] => }} Samci ploutvonožců hrají ve výchově mláďat jen minimální úlohu. Samci mrožů někdy pomáhají učit nezkušené mladé mrožíky plavat. Občas se dokonce starají o osiřelá mláďata.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=290}} Samci lachtanů kalifornských někdy chrání plavající mláďata před predátory.{{Citace monografie [1986] => | příjmení1 = Nowak [1987] => | jméno1 = Ronald M. [1988] => | titul = Walker's marine mammals of the world [1989] => | url = https://archive.org/details/walkersmarinemam0000nowa [1990] => | vydavatel = Johns Hopkins University Press [1991] => | místo = Baltimore, Md. [1992] => | rok = 2003 [1993] => | strany = [https://archive.org/details/walkersmarinemam0000nowa/page/80 80]-83 [1994] => | isbn = 978-0-8018-7343-0 [1995] => | jazyk = en [1996] => }} Samci ploutvonožců nicméně mohou představovat pro mláďata i hrozbu. U druhů, které se páří na souši, může dojít ke zranění či usmrcení mláďat zalehnutím, a to zejména během samčích zápasů.{{Citace elektronického periodika [1997] => | příjmení1 = Cassini [1998] => | jméno1 = M. H. [1999] => | titul = The evolution of reproductive systems in pinnipeds [2000] => | periodikum = Behavioral Ecology [2001] => | ročník = 10 [2002] => | číslo = 5 [2003] => | datum_vydání = 1999-09-01 [2004] => | strany = 612–616 [2005] => | datum_přístupu = 2021-03-12 [2006] => | jazyk = en [2007] => | doi = 10.1093/beheco/10.5.612 [2008] => }} Nedospělí samci lachtanů jihoamerických občas unáší mláďata od jejich matek a zacházejí s nimi podobným způsobem jako dospělí samci zacházejí se samicemi. Toto chování jim patrně pomáhá v nabrání zkušeností, které využijí v pozdějších letech pro kontrolování samic. Pro mláďata takový únos končí v lepším případě traumatem, v horším případě zraněním či smrtí.{{Citace elektronického periodika [2009] => | příjmení1 = Cappozzo [2010] => | jméno1 = Humberto L. [2011] => | příjmení2 = Le Boeuf [2012] => | jméno2 = Burney J. [2013] => | příjmení3 = Campagna [2014] => | jméno3 = Claudio [2015] => | titul = Pup Abduction and Infanticide in Southern Sea Lions [2016] => | periodikum = Behaviour [2017] => | ročník = 107 [2018] => | číslo = 1–2 [2019] => | datum_vydání = 1988 [2020] => | strany = 44–60 [2021] => | datum_přístupu = 2021-03-12 [2022] => | jazyk = en [2023] => | doi = 10.1163/156853988X00188 [2024] => }} [2025] => [2026] => === Komunikace === [2027] => [[File:Noaa-walrus12.jpg|thumb|Samci mrožů dokáží vydávat celou řadu unikátních zvuků, na které lákají samice|alt=Několik mrožů na břehu u černých skalisek. Mroží mají jasně patrné dlouhé černé kly]] [2028] => [2029] => Ploutvonožci mají poměrně bohatý hlasový projev zahrnující štěkání, chrochtání, vrčení, bručení, cvrlikání, supění či pískání. Většina zvuků je slyšitelná lidským uchem, avšak např. u tuleně leopardího bylo v zajetí zaznamenáno, jak pod vodou vydává zvuky [[Ultrazvuk|ultrazvukové]] frekvence. I tuleň Weddelův vydává zvuky v ultrazvukovém pásmu, i když význam těchto hlasových projevů zůstává nejasný.{{Citace elektronického periodika [2030] => | příjmení2 = Munger [2031] => | jméno2 = Lisa M. [2032] => | příjmení3 = Santos [2033] => | jméno3 = Nicholas R. [2034] => | titul = Weddell seals produce ultrasonic vocalizations [2035] => | periodikum = The Journal of the Acoustical Society of America [2036] => | ročník = 148 [2037] => | číslo = 6 [2038] => | strany = 3784–3796 [2039] => | doi = 10.1121/10.0002867 [2040] => | jazyk = en [2041] => | jméno1 = Paul A. [2042] => | jméno4 = John M. [2043] => | datum_vydání = 2020-12 [2044] => | příjmení4 = Terhune [2045] => | datum_přístupu = 2021-03-15 [2046] => | příjmení1 = Cziko [2047] => }} U rypouše severního bylo během hlasového projevu zaznamenáno šíření [[Infrazvuk|infrazvukových]] vibrací. Lachtanovití jsou vokálnější na souši, zatímco tuleňovití se projevují hlavně ve vodě. Ploutvonožci obývající antarktické oblasti se hlasově projevují více než jejich arktičtí protějšci, a to z důvodu absence suchozemských predátorů.Dubzinski, K. M.; Thomas, J. A.; Gregg, J. D. „Communication in marine mammals“, s. 260–268. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Samčí volání mívají nižší frekvenci než samičí.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=335}} [2048] => [2049] => Hlasové projevy ploutvonožců jsou zvláště důležité v období říje. Dominantní samci rypoušů používají svůj výrazný řev k vyjádření svého postavení i k zahánění soupeřů. Hlasitý řev rypoušů bývá zdůrazňován jejich kožním vakem na konci čenichu (zvaným též chobot).{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=327–330}}{{Citace elektronického periodika [2050] => | příjmení1 = Sanvito [2051] => | jméno1 = Simona [2052] => | příjmení2 = Galimberti [2053] => | jméno2 = Filippo [2054] => | příjmení3 = Miller [2055] => | jméno3 = Edward H. [2056] => | titul = Having a big nose: structure, ontogeny, and function of the elephant seal proboscis [2057] => | periodikum = Canadian Journal of Zoology [2058] => | ročník = 85 [2059] => | číslo = 2 [2060] => | datum_vydání = 2007-02 [2061] => | strany = 207–220 [2062] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2063] => | jazyk = en [2064] => | doi = 10.1139/z06-193 [2065] => }} K vokálním projevům samců lachtanovitých patří hlasitý štěkot, vrčení, řev a fňukání. Podobné zvuky umí vyprodukovat i samci mrožů, kteří nadto ještě dokáží pískat či vyprodukovat zvuk připomínající cinkání gongu, který používají k nalákání samic.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=327–330}}{{Citace elektronické monografie [2066] => | titul = E.T. the Walrus practices his vocalizations at Point Defiance Zoo & Aquarium [2067] => | url = https://youtu.be/OAVL61yeCYs [2068] => | vydavatel = PtDefianceZoo1 [2069] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2070] => | jazyk = en [2071] => }} [2072] => [2073] => Snad nejpropracovanější vokální projev má však tuleň Weddellův, který má oddělený repertoár pro suchozemské a vodní prostředí. Jeho podvodní hlasový projev zahrnuje trylky, cvrlikání, frkání a klepání.{{Citace elektronického periodika [2074] => | příjmení1 = TERHUNE [2075] => | jméno1 = J. M. [2076] => | příjmení2 = HEALEY [2077] => | jméno2 = S. R. [2078] => | příjmení3 = BURTON [2079] => | jméno3 = H. R. [2080] => | titul = Easily Measured Call Attributes Can Detect Vocal Differences Between Weddell Seals from Two Areas [2081] => | periodikum = Bioacoustics [2082] => | ročník = 11 [2083] => | číslo = 3 [2084] => | datum_vydání = 2001-01-01 [2085] => | strany = 211–222 [2086] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2087] => | jazyk = en [2088] => | doi = 10.1080/09524622.2001.9753463 [2089] => }} Vydávaný zvuk může trvat až 70 vteřin, což je na mořského savce dlouhá doba. Některá podvodní volání mají kolem sedmi rytmických vzorců a jsou připodobňovány k [[Ptačí zpěv|ptačímu]] nebo [[Velrybí zpěv|velrybímu zpěvu]].Thomas, J. A.; Terhune, J. „Weddell seal ''Leptonychotes weddellii''“, s. 1217–1219. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Výzkumná pracovnice z antarktické polární stanice [[McMurdo (polární stanice)|McMurdo]] dokonce tyto netradiční zvuky přirovnala ke skupině [[Pink Floyd]].{{Citace elektronické monografie [2090] => | titul = Rarely-heard Weddell Seal Sounds in Antarctica [2091] => | url = https://youtu.be/0wVEqHOlYd4 [2092] => | vydavatel = Henkjoost [2093] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2094] => | jazyk = en [2095] => }} Podobná volání byla zaznamenána i u tuleňů z tribu Lobodontini{{Citace elektronického periodika [2096] => | příjmení1 = Van Opzeeland [2097] => | jméno1 = I [2098] => | příjmení2 = Van Parijs [2099] => | jméno2 = S [2100] => | příjmení3 = Bornemann [2101] => | jméno3 = H [2102] => | příjmení4 = Frickenhaus [2103] => | jméno4 = S [2104] => | příjmení5 = Kindermann [2105] => | jméno5 = L [2106] => | příjmení6 = Klinck [2107] => | jméno6 = H [2108] => | příjmení7 = Plötz [2109] => | jméno7 = J [2110] => | příjmení8 = Boebel [2111] => | jméno8 = O [2112] => | titul = Acoustic ecology of Antarctic pinnipeds [2113] => | periodikum = Marine Ecology Progress Series [2114] => | ročník = 414 [2115] => | datum_vydání = 2010-09-13 [2116] => | strany = 267–291 [2117] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2118] => | jazyk = en [2119] => | doi = 10.3354/meps08683 [2120] => }} a u tuleňů vousatých.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=325–326}} [2121] => [2122] => [[Soubor:Arctocephalus forsteri - sound.ogg|náhled|vlevo|Ukázka zvukového projevu lachtanů Forsterových během odpočívání na skalnatém pobřeží a plavání v moři]] [2123] => [2124] => U některých druhů ploutvonožců byly zaznamenány geograficky odlišné „dialekty“,{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=332}} u jiných druhů se zase vokální projevy liší jedinec od jedince.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=328–330}} Tyto individuální rozdíly jsou pravděpodobně důležité pro matky a jejich mláďata při udržování kontaktu na přecpaných plážích.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=335}} Samice lachtanovitých a jejich mláďata používají hlasitá kontaktní volání (provozovány zejména matkou) hlavně při návratu matky z lovecké výpravy na moři zpět na souš.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=335}}{{Citace elektronického periodika [2125] => | příjmení1 = Peterson [2126] => | jméno1 = Richard S. [2127] => | příjmení2 = Bartholomew [2128] => | jméno2 = George A. [2129] => | titul = Airborne vocal communication in the california sea lion, Zalophus californianus [2130] => | periodikum = Animal Behaviour [2131] => | ročník = 17 [2132] => | datum_vydání = 1969-02 [2133] => | strany = 17–24 [2134] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2135] => | jazyk = en [2136] => | doi = 10.1016/0003-3472(69)90108-0 [2137] => }} Samice rypoušů vábí svá mláďata rytmický voláním. V případě ohrožení jinými dospělci nebo když se mláďata snaží o sání mléka, tak vydávají arytmický ostrý řev.{{Citace elektronického periodika [2138] => | příjmení1 = Stewart [2139] => | jméno1 = Brent S. [2140] => | příjmení2 = Huber [2141] => | jméno2 = Harriet R. [2142] => | titul = Mirounga angustirostris [2143] => | periodikum = Mammalian Species [2144] => | číslo = 449 [2145] => | datum_vydání = 1993-11-15 [2146] => | strany = 1–10 [2147] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2148] => | jazyk = en [2149] => | doi = 10.2307/3504174 [2150] => }} Rypouší mláďata se hlasově projevují během hraní, při pobízení svých matek, aby jim dopřály mateřského mléka, nebo když se ocitnou v úzkých. [2151] => [2152] => Neverbální komunikace je u ploutvonožců spíše vzácná; častější je dokonce i u kytovců. Neverbálně komunikují např. tuleni bajkalští a obecní, kteří se při vyrušení vetřelci varovně pleskají předními ploutvemi o tělo, cvakají zuby, syčí nebo výrazně dýchají. Některé druhy se uchylují i k vizuálním postojům; např. tuleň Weddelův při hlídání svého podvodního teritoria někdy stáčí své tělo do písmene S a tuleň Rossův v případě pocitu ohrožení výstražně cení zuby a nápadně ukazuje své pruhování na hrudi. Samci čepcolů hřebenatých používají své nafukovací vaky k vábení samic.{{sfn|ref=berta2012|Berta|2012|p=73–74}} [2153] => [2154] => [[File:Zalophus californianus -Blackpool Zoo, Lancashire, England -female-8a.jpg|thumb|Lachtanice kalifornská balancuje basketbalový míč na čenichu|alt=Hlava lachtana s basketbalovým míčem na čenichu]] [2155] => [2156] => === Inteligence === [2157] => [2158] => Během pokusů s lachtany kalifornskými bylo zjištěno, že přinejmenším někteří lachtani dokáží porozumět elementární matematické symetrii, [[Tranzitivní relace|tranzitivitě]] a [[Ekvivalence (matematika)|ekvivalenci]].{{Citace elektronického periodika [2159] => | příjmení1 = Schusterman [2160] => | jméno1 = Ronald J. [2161] => | příjmení2 = Kastak [2162] => | jméno2 = David [2163] => | titul = A California Sea Lion (Zalophus Californianus) is Capable of Forming Equivalence Relations [2164] => | periodikum = The Psychological Record [2165] => | ročník = 43 [2166] => | číslo = 4 [2167] => | datum_vydání = 1993-10 [2168] => | strany = 823–839 [2169] => | url = http://pinnipedlab.ucsc.edu/publications/pub_080_1993.pdf [2170] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2171] => | jazyk = en [2172] => | doi = 10.1007/BF03395915 [2173] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130513041845/http://pinnipedlab.ucsc.edu/publications/pub_080_1993.pdf [2174] => | datum archivace = 2013-05-13 [2175] => }} Lachtani kalifornští též dokáží porozumět základní [[syntaxe|syntaxi]] a příkazům při učení umělé znakové řeči, nicméně sami je logicky používají pouze vzácně.{{Citace elektronického periodika [2176] => | příjmení1 = Gisiner [2177] => | jméno1 = Robert [2178] => | příjmení2 = Schusterman [2179] => | jméno2 = Ronald J. [2180] => | titul = Sequence, syntax, and semantics: Responses of a language-trained sea lion (Zalophus californianus) to novel sign combinations. [2181] => | periodikum = Journal of Comparative Psychology [2182] => | ročník = 106 [2183] => | číslo = 1 [2184] => | datum_vydání = 1992-03 [2185] => | strany = 78–91 [2186] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2187] => | jazyk = en [2188] => | doi = 10.1037/0735-7036.106.1.78 [2189] => }} V roce 2011 byl u lachtana kalifornského chovaného v zajetí pozorováno, jak pokyvuje hlavou do rytmu puštěné hudby. Takové chování bylo do té doby zaznamenáno pouze u lidí, [[Papoušci|papoušků]] a některých ostatních druhů ptáků, kteří dokáží používat vokální mimikry (napodobování hlasem).{{Citace elektronického periodika [2190] => | příjmení1 = Cook [2191] => | jméno1 = Peter [2192] => | příjmení2 = Rouse [2193] => | jméno2 = Andrew [2194] => | příjmení3 = Wilson [2195] => | jméno3 = Margaret [2196] => | příjmení4 = Reichmuth [2197] => | jméno4 = Colleen [2198] => | titul = A California sea lion (Zalophus californianus) can keep the beat: Motor entrainment to rhythmic auditory stimuli in a non vocal mimic. [2199] => | periodikum = Journal of Comparative Psychology [2200] => | ročník = 127 [2201] => | číslo = 4 [2202] => | datum_vydání = 2013 [2203] => | strany = 412–427 [2204] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2205] => | jazyk = en [2206] => | doi = 10.1037/a0032345 [2207] => }} Ploutvonožci do určité míry dovedou napodobovat lidskou řeč. Tuleni obecní vychováni v zajetí si dovedli osvojit napodobování několika anglických slov a frází a dokonce i lidského smíchu.{{Citace elektronického periodika [2208] => | příjmení1 = Ralls [2209] => | jméno1 = Katherine [2210] => | příjmení2 = Fiorelli [2211] => | jméno2 = Patricia [2212] => | příjmení3 = Gish [2213] => | jméno3 = Sheri [2214] => | titul = Vocalizations and vocal mimicry in captive harbor seals, Phoca vitulina [2215] => | periodikum = Canadian Journal of Zoology [2216] => | ročník = 63 [2217] => | číslo = 5 [2218] => | datum_vydání = 1985-05-01 [2219] => | strany = 1050–1056 [2220] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2221] => | jazyk = en [2222] => | doi = 10.1139/z85-157 [2223] => }}{{Citace elektronického periodika [2224] => | příjmení1 = Ravignani [2225] => | jméno1 = Andrea [2226] => | příjmení2 = Fitch [2227] => | jméno2 = W. Tecumseh [2228] => | příjmení3 = Hanke [2229] => | jméno3 = Frederike D. [2230] => | příjmení4 = Heinrich [2231] => | jméno4 = Tamara [2232] => | příjmení5 = Hurgitsch [2233] => | jméno5 = Bettina [2234] => | příjmení6 = Kotz [2235] => | jméno6 = Sonja A. [2236] => | příjmení7 = Scharff [2237] => | jméno7 = Constance [2238] => | příjmení8 = Stoeger [2239] => | jméno8 = Angela S. [2240] => | příjmení9 = de Boer [2241] => | jméno9 = Bart [2242] => | titul = What Pinnipeds Have to Say about Human Speech, Music, and the Evolution of Rhythm [2243] => | periodikum = Frontiers in Neuroscience [2244] => | ročník = 10 [2245] => | datum_vydání = 2016-06-20 [2246] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2247] => | jazyk = en [2248] => | doi = 10.3389/fnins.2016.00274 [2249] => }}{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=331}} [2250] => [2251] => Lachtani chovaní v zajetí a v zábavních parcích jsou často cvičeni ve vykonávání určitých úkolů. K nejčastějším patří balancování míče na čenichu. Takový trik trvá lachtanovi zhruba rok, než se ho naučí. Jakmile je trik uložen v dlouhodobé paměti, lachtani ho mohou předvést i nejméně po třech měsících nenacvičování.{{Citace elektronické monografie [2252] => | titul = Bimbo the sea lion balancing a ball, Blackpool Zoo [2253] => | url = https://youtu.be/aoYOyxJu9EM [2254] => | vydavatel = Blackpool Zoo [2255] => | datum_vydání = 2009-07-13 [2256] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2257] => | jazyk = en [2258] => }} [2259] => [2260] => U několika druhů (lachtani jihoameričtí, tuleni obecní, tuleni kuželozubí) byla testována paměť na opakování úkolů. Všechny druhy byly cvičeny vykonat určitý úkol (např. zamávání ploutví na příkaz cvičitele), a poté byli vycvičeni na příkaz „opakovat“, po němž jejích úkolem bylo opakovat poslední příkaz. Všechny druhy se tento příkaz dovedly naučit a opakovat poslední akci i v případě pauzy mezi posledním úkolem a opakovacím příkazem. Nicméně s délkou pauzy se snižovala úspěšnost opakování posledního úkolu a po 12–18 vteřinách se jednalo čistě o náhodu, zda ploutvonožci zopakují poslední příkaz.{{Citace elektronického periodika [2261] => | příjmení1 = Smeele [2262] => | jméno1 = Simeon Quirinus [2263] => | příjmení2 = Anderson Hansen [2264] => | jméno2 = Kirstin [2265] => | příjmení3 = Ortiz [2266] => | jméno3 = Sara Torres [2267] => | příjmení4 = Johansson [2268] => | jméno4 = Fredrik [2269] => | příjmení5 = Kristensen [2270] => | jméno5 = Jakob Højer [2271] => | příjmení6 = Larsson [2272] => | jméno6 = Josefin [2273] => | příjmení7 = Siebert [2274] => | jméno7 = Ursula [2275] => | příjmení8 = Wahlberg [2276] => | jméno8 = Magnus [2277] => | titul = Memory for own behaviour in pinnipeds [2278] => | periodikum = Animal Cognition [2279] => | ročník = 22 [2280] => | číslo = 6 [2281] => | datum_vydání = 2019-11 [2282] => | strany = 947–958 [2283] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2284] => | jazyk = en [2285] => | doi = 10.1007/s10071-019-01286-x [2286] => }} Vedoucí výzkumu Simeon Smeele z [[Univerzita jižního Dánska|Univerzity jižního Dánska]] to komentoval tak, že výsledky testu ukazují, že ploutvonožci do určité míry disponují [[Vědomí|vědomím]], nicméně to ještě neprokazuje jejich [[sebeuvědomění]].{{Citace elektronické monografie [2287] => | příjmení1 = Marshall [2288] => | jméno1 = Michael [2289] => | titul = Seals remember what they just did – but only for about 18 seconds [2290] => | url = https://www.newscientist.com/article/2208530-seals-remember-what-they-just-did-but-only-for-about-18-seconds/ [2291] => | vydavatel = NewScientis [2292] => | datum_vydání = 2019-07-03 [2293] => | datum_přístupu = 2021-03-11 [2294] => | jazyk = en [2295] => }} [2296] => [2297] => == Vztah k lidem == [2298] => === Odkaz v kultuře === [2299] => [[Soubor:1883 Tabaksdose in Walrossgestalt Yupik-Eskimo anagoria.JPG|vlevo|náhled|Inuitská tabatěrka, 1883|alt=Hnědá dřevěná krabička kulatého tvaru s podobiznou mrože. ]] [2300] => Ploutvonožci se odráží v lidské kultuře již po tisíciletí. Jedním z nejznámějších příkladů je bájné stvoření [[selkie]], které nabírá v moři podobu tuleně a na souši podobu člověka. Mýty o selkie jsou tradovány hlavně v ostrovních oblastech severního Skotska jako jsou [[Hebridy]] či [[Orkneje]].{{Citace elektronického periodika [2301] => | příjmení1 = Jøn [2302] => | jméno1 = A. Asbjørn [2303] => | titul = Dugongs and Mermaids, Selkies and Seals [2304] => | periodikum = Australian Folklore [2305] => | ročník = 13 [2306] => | datum_vydání = 1998 [2307] => | strany = 94–98 [2308] => | url = https://journals.kvasirpublishing.com/af/article/view/412/443 [2309] => | datum_přístupu = 2021-03-12 [2310] => | jazyk = en [2311] => }} Ploutvonožci mají silné zastoupení i v kultuře [[Inuité|Inuitů]].{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=xxi}} V [[Inuitská mytologie|inuitské mytologii]] vystupuje bohyně [[Sedna]], která vládne mořím a jejím živočichům. Bývá vyobrazována jako [[mořská panna]], občas se spodní částí těla v podobě ploutvonožce. Podle jedné z inuitských legend ploutvonožci spolu s velrybami a ostatními mořskými savci pochází z useknutých prstů Sedny.{{Citace monografie [2312] => | příjmení1 = Rosen [2313] => | jméno1 = Brenda [2314] => | titul = The mythical creatures bible : the definitive guide to legendary beings [2315] => | vydavatel = Sterling [2316] => | místo = New York [2317] => | rok = 2009 [2318] => | strany = 131 [2319] => | isbn = 978-1-4027-6536-0 [2320] => | jazyk = en [2321] => }} Ploutvonožci jsou zmiňování už v dílech [[Homér|Homéra]] a [[Aristotelés|Aristotela]] a jedna z nejstarších dochovaných mincí [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]] vyobrazuje hlavu ploutvonožce. Řekové spojovali ploutvonožce s mořem i sluncem a za jejich ochránce považovali [[Poseidón|Poseidóna]] a [[Apollón|Apollóna]].{{Citace elektronické monografie [2322] => | titul = PBS - The Voyage of the Odyssey - Track the Voyage - MEDITERRANEAN SEA [2323] => | url = https://www.pbs.org/odyssey/odyssey/20040707_log_transcript.html [2324] => | vydavatel = Pbs.org [2325] => | datum_vydání = 2004-07-07 [2326] => | datum_přístupu = 2021-03-12 [2327] => | jazyk = en [2328] => }} V kultuře jihoamerických [[Močická keramika|Močiků]] se vyobrazení ploutvonožců často objevuje na jejich keramice a uměleckých předmětech.{{Citace monografie [2329] => | příjmení1 = Beerinjk [2330] => | jméno1 = K. [2331] => | titul = The spirit of ancient Peru : treasures from the Museo Arqueológico Rafael Larco Herrera [2332] => | vydavatel = Thames and Hudson [2333] => | místo = New York, N.Y. [2334] => | rok = 1997 [2335] => | isbn = 978-0-500-01802-6 [2336] => | jazyk = en [2337] => }} V moderní kultuře jsou ploutvonožci považováni za roztomilé, hravé a komické postavy.{{Citace elektronické monografie [2338] => | příjmení1 = Sigvaldadóttir [2339] => | jméno1 = Sigurrós Björg [2340] => | titul = Seals as humans - ideas of anthropomorphism and disneyfication [2341] => | url = http://www.selasetur.is/images/VIGNIR/workingpapers/no.%20%200107%20%20seals%20as%20humans%20-%20ideas%20of%20anthropomorphism%20and%20disneyfication.pdf [2342] => | datum_přístupu = 2021-03-12 [2343] => | jazyk = en [2344] => | poznámka = SELASETUR WORKING PAPER NO. 0107 [2345] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160915225953/http://www.selasetur.is/images/VIGNIR/workingpapers/no.%20%200107%20%20seals%20as%20humans%20-%20ideas%20of%20anthropomorphism%20and%20disneyfication.pdf [2346] => | datum archivace = 2016-09-15 [2347] => | nedostupné = [2348] => }} Postavy ploutvonožců se objevují v četných animovaných filmech, jako je ''[[Píseň moře]]'', který je o selkie, či ''[[Pingu]]'', kde vystupuje postava Rubyho. [2349] => [2350] => === Chov v zajetí === [2351] => [[File:Kobe oji zoo 2009 April 22.jpg|thumb|Lachtan kalifornský v zoo v japonském [[Kóbe]]|alt=Lachtan pod vodou za sklem zvědavě zkoumá nataženou ruku dítěte, které je na suchu na druhé straně]] [2352] => [2353] => Ploutvonožci se pro svou velikost a hravou povahu vyskytují v chovných zařízeních po celém světě. V zajetí byli chováni nejméně od dob [[Starověký Řím|starověkého Říma]] a jejich relativně snadné trénovatelnosti si všiml už [[Plinius starší]]. Francouzský zoolog [[Georges Cuvier]] v 19. století poznamenal, že divocí ploutvonožci vykazují nevídanou náklonnost k lidem a že ze všech zvířat si hned po opicích lze nejsnáze zkrotit právě tyto mořské šelmy. [[Francis Galton]] zase v jednom ze svých děl o domestikaci zvířat poznamenal, že ploutvonožci představují zvířata, u kterých s největší pravděpodobností nikdy nedojde k domestikaci, protože i přes jejich přátelskou povahu ploutvonožci nemají pro člověka praktické využití.{{Citace monografie [2354] => | příjmení1 = Dickenson [2355] => | jméno1 = Victoria [2356] => | titul = Seal [2357] => | vydavatel = Reaktion Books [2358] => | místo = London, UK [2359] => | rok = rok [2360] => | isbn = 978-1780234892 [2361] => | strany = 59–61 [2362] => | jazyk = en [2363] => }} [2364] => [2365] => Výběhy ploutvonožců v chovných zařízeních typicky zahrnují bazén, umělé shromaždiště, skály či kameny a případně i menší přístřešky. Propracovanější výběhy mají hluboké bazény s prosklenou stěnou, přes kterou mohou návštěvníci pozorovat chování ploutvonožců pod vodou. Nejčastěji chovaným druhem v zajetí je lachtan kalifornský, který je snadno trénovatelný i dobře přizpůsobivý. K dalším často chovaným druhům patří tuleň kuželozubý a tuleň obecný. Větší druhy jako mrož nebo lachtan ušatý se chovají podstatně méně.{{Citace monografie [2366] => | příjmení1 = Larson [2367] => | jméno1 = S. [2368] => | titul = Encyclopedia of the world's zoos [2369] => | vydavatel = Fitzroy Dearborn [2370] => | místo = Chicago [2371] => | rok = 1999 [2372] => | strany = 1148–1150 [2373] => | isbn = 978-1-57958-174-9 [2374] => | jazyk = en [2375] => | svazek = 2. svazek [2376] => }} Některé organizace jako je [[Světová společnost pro ochranu zvířat]] ({{Cizojazyčně|en|World Animal Protection}}, WSPA) či [[Humánní společnost Spojených států]] ({{Cizojazyčně|en|Humane Society of the United States}}, HSUS) nesouhlasí s držením ploutvonožců (ostatně i dalších mořských savců) v zajetí. Podle těchto organizací výběhy ploutvonožců nikdy nemohou být dostatečně velké na to, aby pojaly velká zvířata zvyklá migrovat na velké vzdálenosti, a navíc bazén nedokáže nahradit biodiverzitu oceánu. Organizace mají výhrady i k trikům předváděným ploutvonožci, které podle nich představují jen přehnané variace přirozeného chování a odvádějí pozornost lidí od skutečnosti, že se zvířata nachází v nepřirozeném prostředí.{{Citace elektronické monografie [2377] => | příjmení1 = Rose [2378] => | jméno1 = Naomi A. [2379] => | příjmení2 = Parsons [2380] => | jméno2 = E.C.M. [2381] => | příjmení3 = Farinat [2382] => | jméno3 = Richard [2383] => | titul = THE CASE AGAINST Marine Mammals in Captivity [2384] => | url = http://www.humanesociety.org/assets/pdfs/marine_mammals/case_against_marine_captivity.pdf [2385] => | vydavatel = Humane Society of the United States [2386] => | datum_vydání = 2009 [2387] => | datum_přístupu = 2021-03-16 [2388] => | jazyk = en [2389] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180930105929/http://www.humanesociety.org/assets/pdfs/marine_mammals/case_against_marine_captivity.pdf [2390] => | datum archivace = 2018-09-30 [2391] => | nedostupné = ano [2392] => }} [2393] => [2394] => Lachtani kalifornští jsou využíváni [[Námořnictvo Spojených států amerických|námořnictvem Spojených států amerických]] pro vojenské účely. V rámci „Programu mořských savců Námořnictva Spojených států“ ({{Cizojazyčně|en|United States Navy Marine Mammal Program}}, NMMP) jsou lachtani trénováni k detekci námořních min i potápěčů. V [[Perský záliv|Perském zálivu]] byli lachtani vytrénováni nenápadně připlavat zezadu k nepřátelskému potápěči a během několika vteřin mu zaháknout za nohu svěrku s lanem. Vojáci pak mohou nepřátelského potápěče jednoduše vytáhnout z vody.{{Citace elektronické monografie [2395] => | příjmení1 = Leinwand [2396] => | jméno1 = Donna [2397] => | titul = Sea lions called to duty in Persian Gulf [2398] => | url = https://usatoday30.usatoday.com/news/world/iraq/2003-02-16-sealions-usat_x.htm [2399] => | vydavatel = USATODAY.com [2400] => | datum_vydání = 2003-02-16 [2401] => | datum_přístupu = 2021-03-16 [2402] => | jazyk = en [2403] => }} Organizace jako je [[PETA]] však takovéto praktiky kritizují s tím, že to zvířata vystavuje nebezpečí.{{Citace elektronické monografie [2404] => | titul = The Real Navy Seals – and Sea Lions and Dolphins and Whales [2405] => | url = https://abcnews.go.com/Blotter/navy-sea-lions-dolphins-find-mines/story?id=13693585 [2406] => | vydavatel = A.B.C. [2407] => | datum_vydání = 2011-05-27 [2408] => | datum_přístupu = 2021-03-16 [2409] => | jazyk = en [2410] => }} Podle amerického námořnictva jsou však lachtani (či trénovaní delfíni) vzati do bezpečí poté, co lokalizují miny či potápěče, zajištění těchto nepřátelských objektů probíhá výhradně cvičenými lidskými jednotkami americké armády.{{Citace elektronické monografie [2411] => | titul = Frequently Asked Questions [2412] => | url = http://www.public.navy.mil/SPAWAR/PACIFIC/71500/Pages/faqs.aspx [2413] => | vydavatel = U.S. Navy Marine Mammal Program [2414] => | datum_přístupu = 2013-06-19 [2415] => | jazyk = en [2416] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130619231851/http://www.public.navy.mil/SPAWAR/PACIFIC/71500/Pages/faqs.aspx [2417] => | datum archivace = 2013-06-19 [2418] => | nedostupné = [2419] => }} [2420] => [2421] => === Lov === [2422] => [[File:Killing fur seals, St Paul Island.jpg|thumb|Muži zabíjející lachtany medvědí na aljašském [[Ostrov Svatého Pavla|ostrově Svatého Pavla]] v polovině 90. let 19. století|alt=Několik mužů s dlouhými klacky obklíčili skupinu lachtanů a chystají se je pobít. V pozadí lze vidět mrtvé lachtany]] [2423] => [2424] => Lidé lovili ploutvonožce již od [[Doba kamenná|doby kamenné]].{{Citace elektronické monografie [2425] => | příjmení1 = Ronald [2426] => | jméno1 = K. [2427] => | příjmení2 = Lavigne [2428] => | jméno2 = David M. [2429] => | titul = Sealing [2430] => | url = https://www.thecanadianencyclopedia.ca/en/article/sealing [2431] => | vydavatel = The Canadian Encyclopedia [2432] => | datum_vydání = 2006 [2433] => | datum_aktualizace = 2015 [2434] => | datum_přístupu = 2021-05-28 [2435] => | jazyk = en [2436] => }}{{Citace elektronické monografie [2437] => | příjmení1 = Roberts [2438] => | jméno1 = Glyn [2439] => | url = http://www.parks.tas.gov.au/fahan_mi_shipwrecks/infohut/sealing.htm [2440] => | vydavatel = Tasmania: Parks and Wildlife Service [2441] => | datum_vydání = 1999 [2442] => | datum_přístupu = 2021-05-28 [2443] => | jazyk = en [2444] => | titul = Archivovaná kopie [2445] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180317111806/http://www.parks.tas.gov.au/fahan_mi_shipwrecks/infohut/sealing.htm [2446] => | datum archivace = 2018-03-17 [2447] => | nedostupné = [2448] => }} Maso ploutvonožců poskytovalo důležitý zdroj proteinů, železa, zinku i [[Vitamín A|vitamínů A]], [[Vitamín D3|D3]] a [[Vitamín B12|B12]].{{Citace elektronického periodika [2449] => | příjmení1 = Brunborg [2450] => | jméno1 = Linn Anne [2451] => | příjmení2 = Julshamn [2452] => | jméno2 = Kåre [2453] => | příjmení3 = Nortvedt [2454] => | jméno3 = Ragnar [2455] => | příjmení4 = Frøyland [2456] => | jméno4 = Livar [2457] => | titul = Nutritional composition of blubber and meat of hooded seal (Cystophora cristata) and harp seal (Phagophilus groenlandicus) from Greenland [2458] => | periodikum = Food Chemistry [2459] => | ročník = 96 [2460] => | číslo = 4 [2461] => | datum_vydání = 2006-06 [2462] => | strany = 524–531 [2463] => | datum_přístupu = 2021-05-28 [2464] => | jazyk = en [2465] => | doi = 10.1016/j.foodchem.2005.03.005 [2466] => }} Lovci původně zabíjeli dospělce a jejich mláďata na souši, avšak rozšíření [[Harpuna|harpun]] umožnilo lov zvířat i na moři z lodí. Někdy probíhal lov i s pomocí sítí. S rozmachem střelných zbraní a mořeplavectví v 18. a 19. století začal drasticky stoupat počet ulovených ploutvonožců. Hlavním cílem lovců bylo získání kožešiny a podkožního tuku. Zatímco kožešiny byly využívány v módním průmyslu, tuk se používal pro svícení do lamp nebo v průmyslové výrobě (např. k lubrikaci strojů a kůží, na výrobu lan či při výrobě textilií).{{Citace elektronického periodika [2467] => | příjmení1 = Meggs [2468] => | jméno1 = Jm [2469] => | příjmení2 = Taylor [2470] => | jméno2 = Rj [2471] => | titul = Distribution and conservation status of the Mt Mangana stag beetle, Lissotes menalcas (Coleoptera: Lucanidae) [2472] => | periodikum = Papers and Proceedings of the Royal Society of Tasmania [2473] => | datum_vydání = 1999 [2474] => | strany = 23–28 [2475] => | url = https://eprints.utas.edu.au/13609/4/1999_Ling_Elephant_rst.pdf [2476] => | datum_přístupu = 2021-02-14 [2477] => | jazyk = en [2478] => | doi = 10.26749/rstpp.133.1.51 [2479] => }} Z mrožů byly zpracovávány i jejich kly, do kterých se ryly ornamenty a poté byly výrobky prodávány jako dekorativní předměty.Reeves, R. „Hunting of marine mammals“, s. 585–588 . In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Komerční lovci nejčastěji lovili tuleně grónské, čepcoly hřebenaté, tuleně kaspické, rypouše, mrože a všechny druhy lachtanů z podčeledi Arctocephalinae známé kvalitou srsti.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=111–115}}. [2480] => [2481] => Komerční lov ploutvonožců zažil rozmach mezi koncem 18. a druhou polovinou 19. století v závislosti na lokaci. Úspěch lovců závisel na výskytu ploutvonožců. Např. na Novém Zélandu zažil lov ploutvonožců rozmach v nultých letech 19. století, posléze upadl, aby se ve 20. letech dočkal nového rozmachu, načež znovu upadl.{{Citace elektronické monografie [2482] => | titul = The rise and fall of sealing [2483] => | url = https://teara.govt.nz/en/sealing/page-1 [2484] => | vydavatel = New Zealand Ministry for Culture and Heritage Te Manatu [2485] => | datum_přístupu = 2021-05-28 [2486] => | jazyk = en [2487] => }} V Kanadě se lov ploutvonožců těšil rozmachu mezi 10.–60. lety 19. století. Většina populací ploutvonožců v 19. století drasticky poklesla (existují výjimky, např. [[tuleň Weddellův]] obývá natolik těžko dostupné oblasti Antarktidy, že se mu komerční lov vyhnul{{Citace elektronické monografie [2488] => | titul = Weddell Seal [2489] => | url = https://www.pinnipeds.org/seal-information/species-information-pages/the-phocid-seals/weddell-seal [2490] => | vydavatel = Seal Conservation Society [2491] => | datum_přístupu = 2021-05-28 [2492] => | jazyk = en [2493] => }}), až se komerční rybolov přestal vyplácet – lovci se museli plavit za ploutvonožci do stále hůře přístupných oblastí, až se postupně tuleňářství stalo jednou z nejtěžších a nejnebezpečnějších námořních profesí. Lov ploutvonožců pokračoval i v průběhu 20. století, i když v mnohem menším měřítku (např. v Jižní Georgii{{Citace elektronické monografie [2494] => | titul = Sealing [2495] => | url = https://www.sght.org/sealing/ [2496] => | vydavatel = South Georgia Heritage Trust [2497] => | datum přístupu = 2021-05-29 [2498] => | jazyk = en [2499] => }}). Většina komerčních aktivit ustala v 60. letech 20. století. [2500] => [2501] => Útlum komerčního lovu ploutvonožců byl způsoben vedle drastického úbytku zvířat i rozmachem komerčního používání [[Petrolej|potroleje]] a vynálezem elektřiny, které vedly ke konci poptávky po oleji ploutvonožců na svícení. Další tlaky na lov ploutvonožců i ostatních mořských savců, zejména kytovců, byly rapidně sníženy s rozmachem syntetických materiálů a ropných produktů.Merrick, Richard; Silber, Gregorz K.; Demaster, Douglas P.; Reynolds, John E. „Endangered Species and Populations“, s. 368–374. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Ploutvonožcům pomohly i místní (národní) i mezinárodní ochranné úmluvy jako byla Úmluva o lachtanech ze severního Tichomoří ({{cizojazyčně|en|1911 North Pacific Fur Seal Convention}}) či [[Úmluva o zachování antarktických tuleňů]] z roku 1972. [2502] => [2503] => Po konci komerčního lovu začaly počty některých ploutvonožců opět stoupat. Například populace lachtanů antarktických se obnovila na počty před komerčním lovem. Rypouši severní byli koncem 19. století loveni takřka k vyhynutí a přežila jen malá populace na ostrově [[Guadalupe (ostrov)|Guadalupe]]. Od té doby se však znovu rozšířili do míst svého původního výskytu, nicméně jejich [[Efekt hrdla lahve|genetická diverzita byla razantně snížena]].{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=111–115}} Naopak tuleni středomořští se do svých původních areálů, odkud byli vyhubeni, nikdy nevrátili a jejich roztříštěná populace obývá hlavně severovýchodní [[Středomoří]] a vody kolem severozápadní Afriky.{{Citace elektronické monografie [2504] => | příjmení1 = Johnson [2505] => | jméno1 = William M. [2506] => | příjmení2 = Karamanlidis [2507] => | jméno2 = Alexandros A. [2508] => | příjmení3 = Dendrinos [2509] => | jméno3 = Panagiotis [2510] => | příjmení4 = de Larrinoa [2511] => | jméno4 = Pablo Fernández [2512] => | příjmení5 = Gazo [2513] => | jméno5 = Manel [2514] => | příjmení6 = Luis Mariano [2515] => | jméno6 = González [2516] => | příjmení7 = Güçlüsoy [2517] => | jméno7 = Harun [2518] => | příjmení8 = Pires [2519] => | jméno8 = Rosa [2520] => | příjmení9 = Schnellmann [2521] => | jméno9 = Matthias [2522] => | titul = Mediterranean Monk Seal Fact Files: Overview [2523] => | url = http://www.monachus-guardian.org/factfiles/medit01.htm [2524] => | datum_přístupu = 2021-03-17 [2525] => | jazyk = en [2526] => }} [2527] => [2528] => [[File:FoA protest.jpg|thumb|left|Protest proti lovu ploutvonožců v Kanadě|alt=Protestující žena s transparentem vyzývajícím k zastavení zabíjení ploutvonožců v Kanadě]] [2529] => [2530] => Některé druhy ploutvonožců jsou nadále loveny. [[Úmluva o zachování antarktických tuleňů]], která je součástí [[Antarktický smluvní systém|Antarktického smluvního systému]], umožňuje omezený lov tuleňů krabožravých, tuleňů leopardích a tuleňů Weddelových, jiné druhy jako jsou rypouši sloní, tuleni Rossovi nebo lachtani antarktičtí naopak chrání.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=111–115}} Kanadská vláda povoluje lov tuleňů grónských, což se u části veřejnosti občas setkává s negativní odezvou. Zastánci lovu tuleňů argumentují tím, že zvířata jsou zabíjena humánně a mláďata s bílou srstí nejsou zabíjena vůbec. Odpůrci zase poukazují na to, že zabíjení tuleňů je nezodpovědné, protože už tak jsou ohroženi úbytkem svého habitatu.{{Citace elektronické monografie [2531] => | příjmení1 = Noronha [2532] => | jméno1 = C. [2533] => | titul = Canada's harp seal hunt kicks off [2534] => | url = http://www.nbcnews.com/id/36287113/ns/world_news-world_environment/t/canadas-harp-seal-hunt-kicks/ [2535] => | vydavatel = NBCnews.com [2536] => | datum_vydání = 2010-04-04 [2537] => | datum_přístupu = 2021-03-17 [2538] => | jazyk = en [2539] => }}{{Citace elektronické monografie [2540] => | příjmení1 = Gillies [2541] => | jméno1 = Rob [2542] => | titul = Canada Seal Hunt Begins Amid Controversy [2543] => | url = http://www.huffingtonpost.com/2009/03/23/canada-seal-hunt-begins-a_n_178135.html [2544] => | vydavatel = Huffington Post [2545] => | datum_vydání = 2009-03-23 [2546] => | datum_přístupu = 2021-03-17 [2547] => | jazyk = en [2548] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130921064345/http://www.huffingtonpost.com/2009/03/23/canada-seal-hunt-begins-a_n_178135.html [2549] => | datum archivace = 2013-09-21 [2550] => | nedostupné = [2551] => }} Zvláštní postavení v otázce lovu ploutvonožců mají některé arktické národy, které na rozdíl od komerčních lovců často využívají ploutvonožce čistě pro své potřeby a jsou na nich do určité míry závislí pro vlastní přežití.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=111–115}} Jejich využití zvířat také bývá hospodárnější a méně destruktivní pro životní prostředí. Národní i mezinárodní organizace tak přisuzují některým domorodým národům zvláštní postavení a umožňují jim omezený lov. Výjimečnost postavení domorodých národů je nicméně někdy zpochybňována, jelikož i domorodé národy dnes již využívají moderní zbraně a motorizované metody dopravy a prodávají produkty z ploutvonožců. Každý rok příslušníci domorodých národů zabijí až 100 tisíc tuleňů (většinou tuleňů kroužkovaných) a cca 10 tisíc mrožů. [2552] => [2553] => Dva druhy ploutvonožců byly úplně vyhubeny následkem lovu člověkem, a sice [[tuleň karibský]] a [[lachtan japonský]] (tento druh je někdy považován za poddruh lachtana kalifornského). Tuleni karibští byli loveni evropskými osadníky již od konce 15. století. V místech výskytu tuleňů ([[Mexický záliv]], [[Karibské moře]], západní Atlantik) se nenacházelo mnoho suchozemských predátorů, takže tuleni byli přirozeně krotcí a představovali tak snadný terč pro organizované lovce, rybáře a [[Bukanýr|bukanýry]]. Poslední věrohodný záznam o výskytu tuleně karibského pochází z roku 1952. IUCN prohlásil druh za vyhynulý v roce 1996.Duffield, D. A. „Extinction, specific“, s. 402–404. In Perrin, Würsig a Thewissen 2009. Lachtan japonský se běžně vyskytoval u [[Japonské souostroví|Japonského souostroví]], avšak nadměrný lov spolu s prudkým nárůstem komerčního rybolovu způsobil drastické snížení populace. Poslední věrohodná pozorování druhu pochází ze 40. či 50. let 20. století. IUCN považuje druh za vyhynulý.{{Citace elektronické monografie [2554] => | příjmení1 = Lowry [2555] => | jméno1 = L. [2556] => | titul = Zalophus japonicus [2557] => | vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T41667A113089431 [2558] => | datum_vydání = 2014-10-26 [2559] => | datum_přístupu = 2021-03-17 [2560] => | jazyk = en [2561] => | doi = 10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T41667A113089431.en. [2562] => }} [2563] => [2564] => === Ohrožení a ochrana === [2565] => [[File:Depka.jpg|thumb|[[Tuleň kuželozubý]] na pláži v severním Polsku. Ploutvonožci se dostávají do konfliktu s lidmi, se kterými soupeří o životní prostor i zdroje|alt=Lachtan na pláži, v pozadí těsně za zvířetem je hoch v plaveckých šortkách]]K roku 2021 IUCN rozeznává 36 druhů ploutvonožců. [[Lachtan japonský]] a [[tuleň karibský]] jsou považováni za vyhynulé. Sedm druhů je považováno za [[Ohrožený taxon|ohrožené]] (tuleň havajský, středomořský a kaspický; lachtan galapážský, šedý, Forsterův a mořský), a tři za [[Zranitelný taxon|zranitelné]] (čepcol hřebenatý, lachtan medvědí, mrož lední). Druhy žijící v polárních oblastech jsou silně náchylné na probíhající [[klimatické změny]], zvláště pak na ústup mořského ledu.{{Citace elektronického periodika [2566] => | příjmení1 = Laidre [2567] => | jméno1 = Kristin L. [2568] => | příjmení2 = Stirling [2569] => | jméno2 = Ian [2570] => | příjmení3 = Lowry [2571] => | jméno3 = Lloyd F. [2572] => | příjmení4 = Wiig [2573] => | jméno4 = Øystein [2574] => | příjmení5 = Heide-Jørgensen [2575] => | jméno5 = Mads Peter [2576] => | příjmení6 = Ferguson [2577] => | jméno6 = Steven H. [2578] => | titul = QUANTIFYING THE SENSITIVITY OF ARCTIC MARINE MAMMALS TO CLIMATE-INDUCED HABITAT CHANGE [2579] => | periodikum = Ecological Applications [2580] => | ročník = 18 [2581] => | číslo = sp2 [2582] => | datum_vydání = 2008-03 [2583] => | strany = S97–S125 [2584] => | datum_přístupu = 2021-03-17 [2585] => | jazyk = en [2586] => | doi = 10.1890/06-0546.1 [2587] => }} [2588] => [2589] => Některé druhy ploutvonožců se od doby zavedení jejich ochrany od 2. poloviny 20. století natolik rozšířily, že se dostávají do konfliktu s lidmi. Ve Spojených státech chrání ploutvonožce [[Zákon o ochraně mořských savců]] z roku 1972 ({{Cizojazyčně|en|Marine Mammal Protection Act}}, MMPA). Od té doby se lachtani kalifornští opět hojně rozšířili po obou stranách [[Kalifornský poloostrov|Kalifornského poloostrova]], kde často využívají k odpočinku lidské předměty a stavby, jako jsou přístavní doky a mola. Tyto stavby často nebyly navrženy k tomu, aby udržely váhu několika odpočívajících lachtanů. U řady doků proto došlo k přestavbě s cílem udržet váhu skupiny lachtanů.{{Citace elektronické monografie [2590] => | příjmení1 = French [2591] => | jméno1 = Catherine [2592] => | titul = Sea Lions Take Over Ventura Docks [2593] => | url = http://www.thelog.com/Local/Article/Sea-Lions-Take-Over-Ventura-Docks [2594] => | vydavatel = the Log.com [2595] => | datum_vydání = 2013-04-10 [2596] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2597] => | jazyk = en [2598] => }}{{Citace elektronické monografie [2599] => | příjmení1 = Bruscas [2600] => | jméno1 = Angelo [2601] => | titul = Shocking new idea for sea lion control [2602] => | url = http://thedailyworld.com/sections/news/local/shocking-new-idea-sea-lion-control.html [2603] => | vydavatel = The Daily World [2604] => | datum_vydání = 2012-07-27 [2605] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2606] => | jazyk = en [2607] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130921054643/http://thedailyworld.com/sections/news/local/shocking-new-idea-sea-lion-control.html [2608] => | datum archivace = 2013-09-21 [2609] => | nedostupné = [2610] => }} Někteří ploutvonožci se dostávají do konfliktu i s rybáři, protože loví stejná hejna ryb.{{Citace elektronické monografie [2611] => | příjmení1 = Sheets [2612] => | jméno1 = Bill [2613] => | příjmení2 = Writer [2614] => | jméno2 = Herald [2615] => | titul = As sea lion populations grow, conflicts increase [2616] => | url = http://www.heraldnet.com/article/20120203/NEWS01/702029790 [2617] => | vydavatel = HeraldNet [2618] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2619] => | jazyk = en [2620] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130921054415/http://www.heraldnet.com/article/20120203/NEWS01/702029790 [2621] => | datum archivace = 2013-09-21 [2622] => | nedostupné = [2623] => }} V roce 2007 byl ke zmíněnému Zákonu o ochraně mořských savců schválen dodatek, který umožňuje usmrcení lachtanů v blízkosti migračních tras [[Losos|lososů]] na [[Oregon|oregonské]] přehradě [[Bonneville (přehrada)|Bonneville]] na řece [[Columbia (řeka)|Columbii]]{{Citace elektronické monografie [2624] => | titul = Endangered Salmon Predation Prevention Act [2625] => | url = http://www.nwr.noaa.gov/Marine-Mammals/Seals-and-Sea-Lions/Predation-Prevention-Act.cfm [2626] => | vydavatel = Northwest Regional Office [2627] => | datum_vydání = 2007 [2628] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2629] => | jazyk = en [2630] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20111015032916/http://www.nwr.noaa.gov/Marine-Mammals/Seals-and-Sea-Lions/Predation-Prevention-Act.cfm [2631] => | datum archivace = 2011-10-15 [2632] => | nedostupné = [2633] => }}{{Citace elektronické monografie [2634] => | titul = Endangered Salmon Predation Prevention Act [2635] => | url = https://www.govinfo.gov/content/pkg/CRPT-114hrpt830/pdf/CRPT-114hrpt830.pdf [2636] => | vydavatel = House of Representatives [2637] => | datum_vydání = 2016-11-17 [2638] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2639] => | jazyk = en [2640] => }} (vedle [[Losos čavyča|lososů čavyča]] jsou ohroženy i některé druhy [[Jeseterovití|jeseterů]], [[mihulotvaří|mihulotvarých]], [[pstruh]]ů a [[koruška americká]]).{{Citace elektronické monografie [2641] => | příjmení1 = Harrison [2642] => | jméno1 = Jon [2643] => | titul = Freshwater Slaughter [2644] => | url = https://www.nwcouncil.org/fish-and-wildlife/topics/sealions [2645] => | vydavatel = Northwest Power and Conservation Council [2646] => | datum_přístupu = 2021-05-27 [2647] => | jazyk = en [2648] => }} Cílem tohoto dodatku je snížit tlaky, kterým ubývající populace lososů čelí.{{Citace elektronické monografie [2649] => | titul = Lethal Removal of Sea Lions Necessary to Ensure Survival of Endangered Salmon Populations in Pacific Northwest [2650] => | url = http://naturalresources.house.gov/news/documentsingle.aspx?DocumentID=246431 [2651] => | vydavatel = Doc Hastings [2652] => | datum_vydání = 2011-06-14 [2653] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2654] => | jazyk = en [2655] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120916061142/http://naturalresources.house.gov/news/documentsingle.aspx?DocumentID=246431 [2656] => | datum archivace = 2012-09-16 [2657] => | nedostupné = [2658] => }} Místní ochránci se snažili zabránit lachtanům v hodování na lososech pomocí podvodních výbušnin (cca 8 cm dlouhá výbušnina připomínající velkou petardu, která exploduje pod vodou a vydá hlasitý zvuk, který se vodou šíří desítky kilometrů daleko{{Citace elektronické monografie [2659] => | příjmení1 = Brown [2660] => | jméno1 = Katie [2661] => | titul = West Coast fishermen have few options against sea lions [2662] => | url = https://www.hcn.org/issues/51.16/ocean-west-coast-fishermen-have-few-options-in-their-fight-against-sea-lions [2663] => | vydavatel = High Country News [2664] => | datum_vydání = 2019-08-22 [2665] => | datum_přístupu = 2021-05-27 [2666] => | jazyk = en [2667] => }}) i [[Gumový projektil|gumových projektilů]], avšak žádná z těchto metod nebyla úspěšná.{{Citace elektronické monografie [2668] => | titul = Columbia River Sea Lion Management [2669] => | url = http://wdfw.wa.gov/conservation/sealions/ [2670] => | vydavatel = Columbia River Sea Lions: Restoring balance between predators and salmon {{!}} Washington Department of Fish & Wildlife [2671] => | datum_vydání = 2017-10-21 [2672] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2673] => | jazyk = en [2674] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20171021212903/http://wdfw.wa.gov/conservation/sealions/ [2675] => | datum archivace = 2017-10-21 [2676] => | nedostupné = [2677] => }} Kritici odstřelu lachtanů jako Humánní společnost Spojených států namítají, že [[Vodní elektrárna|vodní elektrárny]] představují pro lososy mnohem větší hrozbu než lachtani.{{Citace elektronické monografie [2678] => | příjmení1 = Haight [2679] => | jméno1 = Abby [2680] => | titul = Sea lion death warrants [2681] => | url = http://www.katu.com/outdoors/featured/87172472.html [2682] => | vydavatel = KATU.com - Portland News, Sports, Traffic Weather and Breaking News - Portland, Oregon [2683] => | datum_vydání = 2013-05-10 [2684] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2685] => | jazyk = en [2686] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130510204327/http://www.katu.com/outdoors/featured/87172472.html [2687] => | datum archivace = 2013-05-10 [2688] => | nedostupné = [2689] => }} Podobný konflikt existuje i v Jihoafrické republice s lachtany jihoafrickými. V 80. a 90. letech 20. století někteří jihoafričtí politici a rybáři požadovali zabíjení lachtanů, jelikož měli mít negativní dopad na místní rybářský průmysl.{{Citace sborníku [2690] => | příjmení1 = Lavigne [2691] => | jméno1 = D. [2692] => | příjmení_sestavitele1 = Gales [2693] => | jméno_sestavitele1 = N. [2694] => | příjmení_sestavitele2 = Hindell [2695] => | jméno_sestavitele2 = M. [2696] => | příjmení_sestavitele3 = Kirkwood [2697] => | jméno_sestavitele3 = R. [2698] => | titul = Marine mammals : fisheries, tourism and management issues [2699] => | vydavatel = Csiro Publishing [2700] => | místo = Collingwood, Vic. [2701] => | isbn = 978-0-643-06953-4 [2702] => | jazyk = en [2703] => }} Podobně také australský politik Adrian Pederick navrhl omezený lov lachtanů v některých oblastech Austrálie.{{Citace elektronické monografie [2704] => | titul = Liberal MP campaigns to shoot 'booming' fur seal population in SA [2705] => | url = https://www.abc.net.au/news/2015-07-01/shooting-fur-seals-coorong-lower-lakes-private-members-bill/6585088 [2706] => | vydavatel = ABC Radio Adelaide [2707] => | datum_vydání = 2015-06-30 [2708] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2709] => | jazyk = en [2710] => }} [2711] => [2712] => Ploutvonožci jsou ohrožení lidskými aktivitami i nepřímo. Občas představují [[Vedlejší úlovek|vedlejší úlovky]] komerčních rybářských operací (typicky se zamotají do sítí nebo omylem spolknou [[Háček (rybaření)|rybářský háček]]). Zvláště [[Nevod|nevody]] a [[Tenatová síť|tenatové sítě]] způsobují vysokou úmrtnost ploutvonožců a i dalších mořských savců. Ke druhům nejčastěji postiženým komerčním rybářstvím patří lachtani kalifornští, medvědí, jihoafričtí a tuleni havajští.{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=111–115}} Na ploutvonožce má též negativní vliv [[Znečištění vody|znečištění moří a oceánů]]. Jelikož mají ploutvonožci silnou vrstvu podkožního tuku a nachází se na vrcholu potravní pyramidy, v jejich tělech se často koncentrují [[Perzistentní organická látka|perzistentní organické látky]]. Tyto chemikálie mohou způsobit [[Rakovina zažívacího traktu|rakovinu zažívacího traktu]], snížit schopnost reprodukce i zredukovat odolnost vůči infekčním chorobám. Kojící samice mohou tyto chemikálie přenést na svá mláďata.{{Citace elektronické monografie [2713] => | příjmení1 = Metchalfe [2714] => | jméno1 = C. [2715] => | titul = Persistent organic pollutants in the marine food chain - United Nations University [2716] => | url = http://unu.edu/publications/articles/persistent-organic-pollutants-in-the-marine-food-chain.html [2717] => | vydavatel = United Nations University [2718] => | datum_vydání = 2012-08-16 [2719] => | datum_přístupu = 2021-03-18 [2720] => | jazyk = en [2721] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20191022142022/https://unu.edu/publications/articles/persistent-organic-pollutants-in-the-marine-food-chain.html [2722] => | datum archivace = 2019-10-22 [2723] => | nedostupné = ano [2724] => }} K dalším hrozbám pro ploutvonožce patří ničení jejich přirozeného životního prostředí ropnými a plynovými plošinami, srážky s loděmi{{sfn|ref=riedman1990|Riedman|1990|p=111–115}} či podvodní hluk.{{Citace monografie [2725] => | příjmení1 = Richardson [2726] => | jméno1 = W. John [2727] => | příjmení2 = Malme [2728] => | jméno2 = Charles I. [2729] => | příjmení3 = Greene, Jr. [2730] => | jméno3 = Charles R. [2731] => | příjmení4 = Thomson [2732] => | jméno4 = Denis H. [2733] => | titul = Marine mammals and noise [2734] => | vydavatel = Academic Press [2735] => | místo = San Diego [2736] => | rok = 1995 [2737] => | isbn = 978-0-08-057303-8 [2738] => | jazyk = en [2739] => }} [2740] => [2741] => == Odkazy == [2742] => [2743] => === Reference === [2744] => {{překlad|en|Pinniped|1010604011}} [2745] => [2746] => [2747] => === Literatura === [2748] => ;česky [2749] => *{{Citace monografie [2750] => | příjmení1 = Anděra [2751] => | jméno1 = Miloš [2752] => | titul = Savci. (2), Šelmy, luskouni, hrabáči, hlodavci [2753] => | vydavatel = Albatros [2754] => | místo = Praha [2755] => | rok = 2003 [2756] => | isbn = 80-00-00677-4 [2757] => | ref = andera2003 [2758] => }} [2759] => [2760] => ;anglicky [2761] => *{{Citace monografie | příjmení1 = Berta | jméno1 = A. |rok=2012 |titul=Return to the Sea: The life and evolutionary times of marine mammals | url = https://archive.org/details/returntosealifee0000bert |vydavatel=University of California Press | místo = Berkeley, California, USA | isbn=978-0-520-27057-2 | jazyk = en | ref = berta2012 }} [2762] => *{{Citace monografie | příjmení1 = Berta | jméno1 = A. | příjmení2 = Sumich| jméno2 = J. L. | příjmení3 = Kovacs | jméno3 = K. K. |titul=Marine Mammals | url = https://archive.org/details/essaysinanimalbe0000unse |rok=2006 |vydavatel=Academic Press | místo = Amsterdam |isbn=978-0-12-369499-7 | jazyk = en | ref = berta2006 }} [2763] => *{{Citace elektronické monografie [2764] => | příjmení1 = Gili [2765] => | jméno1 = Claudia [2766] => | příjmení2 = Meijer [2767] => | jméno2 = Gerard [2768] => | příjmení3 = Lacave [2769] => | jméno3 = Geraldine [2770] => | titul =EAZA and EAAM Best Practice Guidelines for Otariidae and Phocidae (Pinnipeds) [2771] => | url = https://www.eaza.net/assets/Uploads/CCC/EAZA-EAAM-PinnipedGuidelines-approved.pdf [2772] => | datum_vydání = 2018 [2773] => | datum_přístupu = 2021-01-20 [2774] => | jazyk = en [2775] => | ref = gili2018 [2776] => }} [2777] => *{{Citace monografie [2778] => | příjmení1 = Kirkwood [2779] => | jméno1 = Roger [2780] => | titul = Fur seals and sea lions [2781] => | vydavatel = CSIRO Pub [2782] => | místo = Collingwood, VIC [2783] => | rok = 2013 [2784] => | isbn = 9780643109841 [2785] => | jazyk = en [2786] => | ref = kirkwood2013 [2787] => }} [2788] => *{{Citace monografie [2789] => |příjmení = Macdonald [2790] => | jméno = David W. (eds.) [2791] => |rok=2001 [2792] => |titul=The Encyclopedia of Mammals [2793] => |url = https://archive.org/details/encyclopediaofma0000davi_n8g0 [2794] => |vydavatel=Oxford University Press [2795] => | místo = New York [2796] => |isbn=978-0-7607-1969-5| jazyk = en | [2797] => ref = macdonald2001 }} [2798] => *{{Citace monografie [2799] => |příjmení = Perrin [2800] => | jméno = W.F. [2801] => | příjmení2 = Würsig [2802] => | jméno2 = Bernd G. [2803] => | příjmení3 = Thewissen [2804] => | jméno3 = J. G. M. [2805] => | titul = Encyclopedia of marine mammals [2806] => | vydavatel = Elsevier/Academic Press [2807] => | místo = Amsterdam [2808] => | rok_vydání = 2009 [2809] => | isbn = 0-12-373553-X [2810] => | jazyk = en [2811] => | ref = wursig2009 [2812] => }} [2813] => *{{Citace monografie [2814] => | příjmení = Riedman [2815] => | jméno = M. [2816] => | rok=1990 [2817] => | titul=The Pinnipeds: Seals, sea lions, and walruses [2818] => | url = https://archive.org/details/pinnipedssealsse0000ried_s7p5 [2819] => | vydavatel=University of California Press [2820] => | místo = California [2821] => | isbn=978-0-520-06497-3 [2822] => | jazyk = en [2823] => | ref = riedman1990 }} [2824] => *{{Citace monografie | příjmení = Scheffer | jméno = V. B. |titul=Seals, Sea Lions, and Walruses: A Review of the Pinnipedia |rok=1958 |vydavatel=Stanford University Press | místo = Stanford |isbn=978-0-8047-0544-8| jazyk = en | ref = scheffer1958 }} [2825] => [2826] => === Externí odkazy === [2827] => * {{Commonscat}} [2828] => * {{Wikidruhy|taxon=Pinnipedia}} [2829] => * {{Wikislovník|heslo=ploutvonožec}} [2830] => * {{Otto|heslo=Ploutvonožci}} [2831] => * {{en}} [http://www.pinnipeds.org/ Seal Conservation Society] [2832] => * {{en}} [https://pinnipedlab.ucsc.edu/ Pinniped Lab | University of California Santa Cruz] [2833] => [2834] => {{Savci}} [2835] => {{Taxonbar}} [2836] => {{Autoritní data}} [2837] => {{Portály|Živočichové}} [2838] => [2839] => [[Kategorie:Ploutvonožci| ]] [2840] => [[Kategorie:Šelmy]] [] => )
good wiki

Ploutvonožci

Ploutvonožci (Pinnipedia) jsou značně rozšířená skupina masožravých savců uzpůsobených k životu ve vodě. Moderní taxonomie je považuje za nezařazený klad v řádu šelem (Carnivora) a podřádu psotvární (Caniformia).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Enaliarctos','Arctocephalus','rypouš sloní','psotvární','tuleň karibský','očnice','Lobodontini','tuleň bajkalský','mrož lední','lachtan japonský','Monachini','Ušní boltec'

Arctocephalus

Enaliarctos

Enaliarctos je vyhynulý rod vysoce specializovaných tuleňů, kteří žili v období pozdního oligocénu před asi 23 až 20 miliony lety.

Očnice

Očnice je česká obec nacházející se v okrese Klatovy.

Psotvární