Array ( [0] => 15551455 [id] => 15551455 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Pneuma [uri] => Pneuma [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Pneuma''' (řecké slovo πνεύμα s významem „vzduch“, „dech“, „duch“, v širším smyslu „dech života“) je vzdušná či ohnivá podstata světa. Jde o ústřední pojem [[stoicismus|stoicismu]]. [1] => [2] => Pro první stoiky je [[Bůh]] opravdu dech šířící se celým světem, tvůrčí oheň, či přesněji řečeno směs ohně a vzduchu, ztělesňující aktivní [[princip]]. Ten, dále smíšen s pasivními [[živel|živly]], zemí a vodou, vytváří veškerá těla, zvířata, rostliny a minerály. V dokonalém smíšení s pasivní matérií propůjčuje pneuma tělům konzistenci, vnitřní pnutí (''tonos''), a zároveň zajišťuje jednotu světa, prodchnutého substancí nesoucí sémě všech věcí (''logoi spermatikoi''). [3] => [4] => Během procesu integrace pojmů [[stoicismus|stoické filosofie]] do [[Novoplatonismus|novoplatonismu]] a především pod vlivem křesťanství zduchovněl pojem pneuma do té míry, že překročil rámec alchymické či chemické teorie matérie. Stoická stopa se ztrácí kdesi v řecké alexandrijské alchymii. [[Zósimos z Panopole]] již označuje pojmem pneuma jakoukoli vzdušnou substanci. Lékařská literatura arabského a latinského středověku, inspirovaná Galénem, pak rozšířila stoickou představu ''causa contentiva'', zajišťující soudržnost těl a jakožto ''spiritus innatus'' dávající bytostem život. Tak se mohla v alchymických naukách opět vynořit představa duchovní substance, která provívá svět a pod různými označeními vytváří podstatu tří říší přírody; velmi často si přitom alchymisté nebyli jasně vědomi jejího stoického původu. [5] => [6] => Pojem pneuma můžeme rozpoznat v nesčetných variantách vazké vlhkosti, v níž přírodní filosofové a alchymisté od středověku až do 18. století spatřovali příčinu soudržnosti těl, jejich rozpínavosti i jejich hořlavosti – ať už jde o [[bitumen]], [[síra|síru]], ''terra pinguis'' [[Johann Joachim Becher|Johanna Joachima Bechera]], ''flogiston'' [[Georg Stahl|Georga Ernsta Stahla]], nebo dokonce o elektřinu. Zvláštní vlastnosti pneuma však lze spatřovat i v kvintesenci [[Jean de Roquetaillade|Jana z Rupescissy]], nebo u [[Paracelsus|Paracelsa]], kde těla proniká a udržuje jemná substance. Důležitost koncepce se ukazuje ve snaze cestou destilace izolovat univerzálního ducha, který je předstupněm kovů i životním duchem. [7] => O tohoto ducha, nazývaného občas vzdušný sanytr nebo ''Spirit of nitre'', se zajímali [[Robert Fludd]], [[Michal Sendivoj ze Skorska|Michael Sendivogius]], [[Johann Baptist van Helmont]] a další; [[Johann Rudolf Glauber]] jej nazval ''miraculum mundi''. [8] => [9] => [[Pierre Jean Fabre]] ve svém ''Palladium Spagyricum'' („Spagyrický chrám“, Toulouse 1624) výslovně sbližuje stoickou teorii duha, který dává světu sílu (''spiritus mundi'') s [[alchymie|alchymickým]] učením o všepronikající substanci a ztotožňuje pneuma s „duchem světa“. [10] => [11] => == Pneuma v křesťanství == [12] => '''Pneuma''' je v [[Nový zákon|Novém zákoně]] ze [[Starý zákon|Starého zákona]] převzatý pojem pro vnitřní živý charakter člověka, který mu Bůh daroval a který je závislý na Božím ustanovení, odhaluje se postupně ve své hloubce, a tak odlišuje a současně udržuje pohromadě mnoho vzájemně se překrývajících pojmů: [13] => * princip života živého člověka v protikladu k mrtvému; jeho duchovnost včetně jeho smýšlení; jeho „pneumatické“ nadání od Boha, jež ho činí před Bohem spravedlivým, teprve vlastně živým a spřízněným s Bohem; [14] => * vlastní Boží osobní žívot jako svatou lásku, jež je dána přítomností oslaveného [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] v ospravedlněném člověku a svobodným milostiplným sebesdílením Božím jako nejvnitřnějším základem ospravedlněného posvěceného člověka povolaného k účasti na Boží slávě, která ho proměňuje, a jako mesiášsko-eschatologický vítězný princip protikladný k pouhému tělu a světu a jako princip jednoty života církve a jejího svátnostného působení i jejího slova. [15] => [16] => == Literatura == [17] => * PRIESNER, Claus, FIGALA, Karin: ''Lexikon alchymie a hermetických věd'', Vyšehrad 2006, {{ISBN|80-7021-815-0}} [18] => * DUHOT, J.-J. : ''La conception stoḯcienne de la causalité'', Paříž 1989 [19] => * PUTSCHER, M. : ''Pneuma, Spiritus, Geist: Vorstellung vom Lebensantrieb in ihren geschichtl. Wandlungen'', Wiesbaden 1973 [20] => * RAHNER, K. , VORGRIMMLER, H: ''Teologický slovník''. Zvon, Praha 1996 [21] => [22] => {{Portály|Filozofie}} [23] => [24] => [[Kategorie:Hermetismus| ]] [25] => [[Kategorie:Teologie]] [] => )
good wiki

Pneuma

Pneuma (řecké slovo πνεύμα s významem „vzduch“, „dech“, „duch“, v širším smyslu „dech života“) je vzdušná či ohnivá podstata světa. Jde o ústřední pojem stoicismu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'stoicismus','Johann Joachim Becher','Kategorie:Hermetismus','Starý zákon','alchymie','Johann Rudolf Glauber','Johann Baptist van Helmont','Michal Sendivoj ze Skorska','Robert Fludd','Paracelsus','Jean de Roquetaillade','Georg Stahl'

Alchymie

Alchymie je starověká disciplína, která se zabývá transformací hmoty a hledáním vnitřního a vnějšího duchovního přeměnu.

Kategorie:Hermetismus

Paracelsus

Stoicismus