Array ( [0] => 15491036 [id] => 15491036 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Populismus [uri] => Populismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Nolan-chart.svg|náhled|Jak je definováno [[Nolanův diagram|Nolanovým grafem]], v levém dolním rohu se nachází populismus (a [[totalitarismus]]).]] [1] => [[Soubor:Bryan, Judge magazine, 1896.jpg|náhled|Karikatura z roku 1896, ve které [[William Jennings Bryan]], spolehlivý stoupenec populismu, spolknul symbol Demokratické strany Ameriky.]] [2] => '''Populismus''' (z [[latina|latinského]] výrazu ''populus'' – lid) je [[Politika|politický]] přístup spočívající ve snaze oslovit běžného člověka, který se domnívá, že [[establishment|vládnoucí skupiny]] nehájí či přehlíží jeho zájmy.{{Citace elektronického periodika [3] => | titul = populism [4] => | periodikum = Oxford Dictionaries [5] => | url = https://en.oxforddictionaries.com/definition/populism [6] => | datum přístupu = 2018-01-28 [7] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180129004522/https://en.oxforddictionaries.com/definition/populism [8] => | datum archivace = 2018-01-29 [9] => }} Populismus využívá dva základní termíny – [[lid]] a [[Elita|elitu]]. Pomocí těchto označení dělí společnost na dvě stejnorodé části. Lid je charakterizován jako zcela dobrý a politika by měla být vyjádřením jeho obecné vůle. Elita je naopak inherentně [[Zlo|zlá]] a [[Korupce|zkorumpovaná]].KUBÁT, Michal, Martin MEJSTŘÍK a Jiří KOCIAN, eds. ''Populismus v časech krize''. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016, s. 14-15. {{ISBN|978-80-246-3439-5}}. Elita sleduje jen své vlastní zájmy, nenaslouchá lidu a naopak jej připravuje o jeho [[Právo|práva]]. Pojem lid má v sobě zahrnovat obyčejné lidi, elita na druhou stranu představuje dosud vládnoucí vrstvu. Tu se populisté snaží [[Diskreditovat|zdiskreditovat]], svrhnout a nastoupit na její místo, ale podle svého názoru v lepší podobě a na rozdíl od elity naslouchajíce lidu a jeho [[Vůle (psychická vlastnost)|vůli]]. Přestože lid i elita mají stejné [[zájmy]] a hodnoty, liší se ve svých [[Morálka|morálních zásadách]].MUDDE, Cas. Populism in the Twenty-First Century: An Illiberal Democratic Response to Undemocratic Liberalism. In: ''The Andrea Mitchell Center for the Study of Democracy'' [online]. [cit. 2019-12-01]. Dostupné z: https://www.sas.upenn.edu/andrea-mitchell-center/cas-mudde-populism-twenty-first-century Lid i elita tak stojí proti sobě. [10] => [11] => Mezi první zaznamenaná populistická hnutí patří [[Starověký Řím|starořímská]] skupina [[Populárové|populárů]], kteří se stavěli na stranu [[plebej]]ců proti [[patricij]]ům. Mezi jejich nejznámější představitele patří bratři [[Tiberius Sempronius Gracchus|Tiberius Gracchus]] a [[Gaius Gracchus]], [[Gaius Marius]], [[Julius Caesar]] nebo první římský císař [[Augustus|Gaius Octavius]]. [12] => [13] => V současnosti se populismus nejčastěji dělí na [[pravicový populismus]], reprezentovaný politiky jako [[Donald Trump]],{{Citace periodika|doi=10.1080/08911916.2020.1778861|příjmení4=Chang|datum vydání=2020-04-02|datum přístupu=2021-07-10|periodikum=International Journal of Political Economy|titul=The Roots of Right-Wing Populism: Donald Trump in 2016|first5=Jie|last5=Chen|jméno4=Arturo|jméno3=Jacob|issn=0891-1916|příjmení3=Rothschild|jméno2=Benjamin I.|příjmení2=Page|jméno=Thomas|příjmení=Ferguson|strany=102–123|číslo=2|ročník=49|url=10.1080/08911916.2020.1778861|jazyk=anglicky}} [[Jair Bolsonaro]],{{Citace elektronické monografie|příjmení=Barros|jméno=Laura|příjmení2=Silva|jméno2=Manuel Santos|titul=Right-wing populism in the tropics: The rise of Jair Bolsonaro|periodikum=VoxEU.org|datum přístupu=2021-07-10|datum vydání=2020-01-24|url=https://voxeu.org/article/right-wing-populism-tropics-rise-jair-bolsonaro|jazyk=anglicky}} [[Viktor Orbán]],{{Citace periodika|doi=10.5771/1435-2869-2010-1-29|issn=1435-2869|ročník=13|číslo=1|strany=29–40|příjmení=Becker|jméno=Jens|titul=The rise of right-wing populism in Hungary|periodikum=SEER: Journal for Labour and Social Affairs in Eastern Europe|datum přístupu=2021-07-10|datum vydání=2010|url=https://www.jstor.org/stable/43293344|jstor=43293344|jazyk=anglicky}} [[Marine Le Penová]]{{Citace elektronické monografie|příjmení=Fieschi|jméno=Catherine|titul=Muslims and the secular city: How right-wing populists shape the French debate over Islam|periodikum=Brookings|datum přístupu=2021-07-10|datum vydání=2020-02-28|url=https://www.brookings.edu/research/muslims-and-the-secular-city-how-right-wing-populists-shape-the-french-debate-over-islam/|jazyk=anglicky}} nebo [[Tomio Okamura]]{{Citace periodika|doi=10.20413/rascee.2019.12.1.39-62|issn=1553-9962|ročník=12|číslo=1|strany=39–62|příjmení=Öztürk|jméno=Cemal|příjmení2=Pickel|jméno2=Gert|titul=Islamophobic Right-Wing Populism?: Empirical Insights About Citizens’ Susceptibility to Islamophobia and Its Impact on Right-Wing Populists’ Electoral Success: Eastern Europe in a Comparative Perspective|periodikum=Religion and Society in Central and Eastern Europe|datum přístupu=2021-07-10|datum vydání=2019|url=10.20413/rascee.2019.12.1.39-62|jazyk=anglicky}} a [[levicový populismus]], reprezentovaný politickými stranami jako [[Koalice radikální levice|Syriza]], [[Podemos]] nebo [[Hnutí pěti hvězd]]. Některé politické strany jako například české [[Věci veřejné]] nebo [[ANO 2011]] je však obtížné na pravolevé škále zařadit, proto se pro ně používá označení [[středový populismus]].{{Citace periodika|doi=10.1111/spsr.12299|issn=1662-6370|ročník=24|číslo=2|strany=161–186|příjmení=Havlík|jméno=Vlastimil|příjmení2=Voda|jméno2=Petr|titul=Cleavages, Protest or Voting for Hope? The Rise of Centrist Populist Parties in the Czech Republic|periodikum=Swiss Political Science Review|datum přístupu=2021-07-10|datum vydání=2018|url=10.1111/spsr.12299|jazyk=anglicky}} [14] => [15] => Termíny '''populistický''' či '''populista''' se v češtině používá také v [[Pejorativum|pejorativním]] významu, ve kterém se termínem '''populista''' míní člověk prosazující údajně rychlá a líbivá, ale těžko uskutečnitelná a často až škodlivá řešení na složité socioekonomické problémy.{{Citace monografie|příjmení=PETRÁČKOVÁ|jméno=Věra|příjmení2=KRAUS|jméno2=Jiří|titul=Akademický slovník cizích slov|vydání=Vydání 1|vydavatel=Academia|místo=Praha|rok=1998|počet stran=|strany=608|isbn=80-200-0607-9}}[http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/populismus-populizmus Význam "populismus"], slovnik-cizich-slov.abz.cz, 27. 11. 2013 Taková nálepka se však vymyká tomu, jak je populismus definovaný v odborné literatuře. [16] => [17] => == Definice == [18] => Populismus není dosud zcela jasně definovaný. Existuje několik způsobů, jak je možné k němu přistupovat. Populismus může být vnímán jako ideologie. Pro úplné naplnění definice ideologie mu ale chybí určitý celkový pohled na společnost. Proto je populismus lépe představován pojmem thin ideology (thin-centered ideology) = „úzká“ ideologie, která představuje jen soubor idejí a soustředí se jen na určité prvky politiky i společnosti (nezabývá se například nejlepším politickým systémem nebo ekonomickým modelem).MUDDE, Cas, KALTWASSER, Cristóbal Rovira. Populism. In: FREEDEN, Michael, Lyman Tower SARGENT a Marc STEARS, eds. ''The Oxford handbook of political ideologies''. Oxford: Oxford University Press, 2013, s. 498. {{ISBN|978-0-19-958597-7}}. Díky této neujasněnosti tak může populismus ve smyslu ideologie nabývat mnoha podob. Využívá k tomu i konceptů klasických „plných“ ideologií a vytváří tak několik typů populismu. Dále může být na populismus nahlíženo také jako na politický styl či strategii a jako na způsob [[Politická komunikace|politické komunikace]]. [19] => [20] => Populistické strany jsou dnes definovány tak, že svým programem a projevy svých politiků využívají populistické prvky. Tyto prvky blíže určil [[Politologie|politolog]] [[Francisco Panizza]]. Ten určil tzv. analytické jádro populismu, které bylo přijato odbornou obcí.{{zdroj?}} Toto populistické jádro má tři charakteristiky: [21] => [22] => # populisté staví lid a elity jako stejnorodé entity, [23] => # zdůraznění konfliktu mezi lidem a elitou, [24] => # lid je chápán jako morálně čistý aktér.Vlastimil Havlík, Aneta Pinková: [http://www.rexter.cz/populiste-protestni-strany-outsideri-nekolik-poznamek-ke-konceptualizaci-populistickych-politickych-stran/2012/11/11/ Populisté, protestní strany, outsideři? Několik poznámek ke konceptualizaci populistických politických stran] {{Wayback|url=http://www.rexter.cz/populiste-protestni-strany-outsideri-nekolik-poznamek-ke-konceptualizaci-populistickych-politickych-stran/2012/11/11/|date=20131202232247}}, rexter.cz, 11. 11. 2012 [25] => [26] => Populisté tedy chápou lid jako jeden celek, který odmítají dále štěpit (např. podle náboženství). Častými jsou výrazy jako „lid“, „občané“ nebo „obyčejní lidé“. Zároveň je základní myšlenkou populismus anti-establishment. Lid staví do opozice k elitám, které jsou prezentovány jako nepřítel lidu. S establishmentem propojené elity tak nereprezentují lid – místo toho sledují především své vlastní zájmy schované za rétoriku a propagandu mající účel zakrýt tento hlavní smysl politických rozhodnutí, která jim vyhovují. Populistické strany poté samy sebe stylizují do role nestranické, téměř nepolitické a neelitní organizace, která má za cíl odstranit vládnoucí elity a začít reprezentovat zájmy lidu. Populisté tak nekritizují [[Demokracie|demokracii]] jako takovou, ale pouze stávající vládnoucí elitu a [[stranický systém]]. I proto populistické strany často zdůrazňují a prosazují prvky [[Přímá demokracie|přímé demokracie]]. Politická polarizace na populismus, [[pluralismus]] a [[Elitářství|elitismus]] se v posledních letech rozvíjí podobně.[https://books.google.com/ngrams/graph?content=populism%2Cpluralism%2Celitism&year_start=1800&year_end=2008&corpus=15&smoothing=0&share=&direct_url=t1%3B%2Cpopulism%3B%2Cc0%3B.t1%3B%2Cpluralism%3B%2Cc0%3B.t1%3B%2Celitism%3B%2Cc0] Mezi populismem a [[Elitářství|elitismem]], jako u protikladů, panuje antagonie.http://www.ccu.edu/centennial/2017/01/western-civilizations-civil-war-elitism-vs-populism/ {{Wayback|url=http://www.ccu.edu/centennial/2017/01/western-civilizations-civil-war-elitism-vs-populism/ |date=20170804025800 }} - Western civilization’s civil war: Elitism vs. populism Populismus také bývá nazýván anti-pluralismem.https://booksandideas.net/Populism-is-a-Form-of-Anti-Pluralism.html - Populism is a Form of Anti-Pluralism [27] => [28] => == Populistická politická komunikace == [29] => Politickou komunikaci populismu lze rozdělit na dva hlavní proudy: ''thin'' a ''thick''{{Citace periodika [30] => | příjmení = Jagers [31] => | jméno = Jan [32] => | příjmení2 = Walgrave [33] => | jméno2 = Stefaan [34] => | titul = Populism as political communication style: An empirical study of political parties’ discourse in Belgium [35] => | periodikum = European Journal of Political Research [36] => | datum vydání = [37] => | ročník = 2007 [38] => | číslo = [39] => | strany = 322 [40] => | url = [41] => }}. Toto rozdělení především závisí na použitých prvcích v rétorice řečníka. Jedná se o referenci k lidu, anti-elitářství a vylučování specifické sociální skupiny z celku. Jedním z dalších, ale ne nezbytných ukazatelů, může být charismatický vůdce či neustálý narativ o blížící se krizi.{{Citace monografie [42] => | příjmení = Reinemann [43] => | jméno = Carsten [44] => | spoluautoři = James Stanyer, Toril Aalberg, Frank Esser, Claes H. de Vreese [45] => | titul = Communicating Populism: Comparing Actor Perceptions, Media Coverage, and Effects on Citizens in Europe [46] => | vydání = [47] => | vydavatel = Routledge [48] => | místo = [49] => | rok vydání = 2019 [50] => | počet stran = 280 [51] => | strany = 3 [52] => | isbn = [53] => }} [54] => [55] => * Thin populismus: [56] => ** prázdný populismus [57] => * Thick populismus: [58] => ** anti-elitářský populismus [59] => ** populismus vyloučení [60] => ** kompletní populismus [61] => [62] => === Thin populismus === [63] => Řečník či politická strana využívá pouze oslovování lidu. Apeluje přímo na svrchovanost lidu. Často využívá slova jako: lid, veřejnost, občané, voliči, plátci daní, obyvatelé, populace{{Citace periodika [64] => | příjmení = Jagers [65] => | jméno = Jan [66] => | příjmení2 = Walgrave [67] => | jméno2 = Stefaan [68] => | titul = Populism as political communication style: An empirical study of political parties’ discourse in Belgium [69] => | periodikum = European Journal of Political Research [70] => | datum vydání = [71] => | ročník = 2007 [72] => | číslo = [73] => | strany = 323 [74] => | url = [75] => }}. Populista může využívat národnostní, etnické nebo náboženské příslušnosti při oslovování lidu.{{Citace monografie [76] => | příjmení = Reinemann [77] => | jméno = Carsten [78] => | spoluautoři = James Stanyer, Toril Aalberg, Frank Esser, Claes H. de Vreese [79] => | titul = Communicating Populism: Comparing Actor Perceptions, Media Coverage, and Effects on Citizens in Europe [80] => | vydání = 1 [81] => | vydavatel = Routledge [82] => | místo = [83] => | rok vydání = 2019 [84] => | počet stran = 280 [85] => | strany = 4 [86] => | isbn = [87] => }} Díky promlouvání k lidu, řečník ukazuje lidem, že se o ně zajímá, že je jedním z nich a ví, co si přejí. Populista tedy víceméně říká svým voličům: „Naslouchám vám, protože o vás mluvím.“ ''Thin'' populismus je tedy velmi široký pojem, který ztrácí pejorativní i autoritářské označení. Je normálním a téměř nezbytným prostředkem politika, jež se snaží mobilizovat voličskou základnu. Někdy také označovaný za tzv. prázdný populismus (empty populism){{Citace periodika [88] => | příjmení = Jagers [89] => | jméno = Jan [90] => | příjmení2 = Walgrave [91] => | jméno2 = Stefaan [92] => | titul = Populism as political communication style: An empirical study of political parties’ discourse in Belgium [93] => | periodikum = European Journal of Political Research [94] => | datum vydání = 2007 [95] => | ročník = [96] => | číslo = [97] => | strany = 324 [98] => | url = [99] => }} nebo populismus mainstreamový.{{Citace monografie [100] => | příjmení = Reinemann [101] => | jméno = Carsten [102] => | spoluautoři = James Stanyer, Toril Aalberg, Frank Esser, Claes H. de Vreese [103] => | titul = Communicating Populism: Comparing Actor Perceptions, Media Coverage, and Effects on Citizens in Europe [104] => | vydání = 1 [105] => | vydavatel = Routledge [106] => | místo = [107] => | rok vydání = 2007 [108] => | počet stran = 280 [109] => | strany = 3 [110] => | isbn = [111] => }} [112] => [113] => === Thick populismus === [114] => V populistických projevech se objevují i další prvky, nejen promlouvání k Lidu, ale i to je zde chápáno jako základní ukazatel. Anti-elitářství či obdobný pojem antisystémovost využívá tzv. vertikální diferenciace společnosti. Řečníkovi jde především o prohloubení pocitu odcizení mezi lidem a elitami. Pro „Lid“ jsou elity zobrazeny jako vnější nepřítel, který se vyskytuje kdesi vysoko nad normálním občanem.{{Citace periodika [115] => | příjmení = Jagers [116] => | jméno = Jan [117] => | příjmení2 = Walgrave [118] => | jméno2 = Stefaan [119] => | titul = Populism as political communication style: An empirical study of political parties’ discourse in Belgium [120] => | periodikum = European Journal of Political Research [121] => | datum vydání = [122] => | ročník = 2007 [123] => | číslo = [124] => | strany = 324 [125] => | url = [126] => }} Dochází tak ke vzniku anti-elitářského populismu. [127] => [128] => Dalším prostředkem je tzv. ''horizontální'' rozdělení společnosti. Jedná se o politiku vylučování. Populista se snaží o vyobrazení lidu jako homogenní skupiny, ale současně poukazuje na oddělené společnosti, které nesdílí „dobré“ vlastnosti lidu. Na rozdíl od anti-elitářství se tedy jedná o vnitřního nepřítele. Tím pádem dochází k vyloučení určitého segmentu populace z Lidu. Stávají se hrozbou pro vnitřní integritu „Lidu“. Takto klasifikujeme populismus vyloučení. [129] => [130] => Posledním typem populismu je tzv. kompletní, ten propojuje rétoriku populismu vyloučení i anti-elitářského populismu. [131] => [132] => === Efektivita populistické komunikace a její srovnání === [133] => Z nedávných studií, které se zabývají tematikou populistické politické komunikace, lze zmínit studii „Start Spreading the News: A Comparative Experiment on the Effects of Populist Communication on Political Engagement in Sixteen European Countries“ (Experiment porovnávající efekty populistické komunikace na politickou angažovanost v šestnácti evropských zemích){{Citace periodika [134] => | příjmení = Hamelees [135] => | jméno = Michael [136] => | spoluautoři = Linda Bos, Nayla Fawzi, Carsten Reinemann, Ioannis Andreadis, Nicoleta Corbu, Christian Schemer, Anne Schulz, Tamir Shaefer, Toril Aalberg, Sofia Axelsson, Rosa Berganza, Cristina Cremonesi, Stefan Dahlberg, Claes H. de Vreese, Agnieszka Hess, Evangelia Kartsounidou, Dominika Kasprowicz, Joerg Matthes, Elena Negrea-Busuioc, Signe Ringdal, Susana Salgado, Karen Sanders, Desirée Schmuck, Jesper Stromback, Jane Suiter, Hajo Boomgaarden, Keren Tenenboim-Weinblatt, Naama Weiss-Yaniv [137] => | titul = tart Spreading the News: A Comparative Experiment on the Effects of Populist Communication on Political Engagement in Sixteen European Countries [138] => | periodikum = The international journal of press/politics [139] => | datum vydání = [140] => | ročník = 2018 [141] => | číslo = [142] => | strany = 517–538 [143] => | url = [144] => }}, která zkoumá efekty různých typů populismu na ochotu občanů se politicky angažovat. [145] => [146] => Studie naznačuje, že „thick populism“ má větší efekt na politickou angažovanost než „thin populism“, resp. pouhý apel k „Lidu“ nemá výrazný mobilizační potenciál, zatímco anti-elitářský a populismus vyloučení zvyšují ochotu občanů se politicky angažovat. [147] => [148] => Dále tvrdí, že ani pravicový, ani levicový populismus (pravicový zaměřený proti migrantům, levicový zaměřený proti bohatším vrstvám společnosti) nemají větší mobilizační efekt než anti-elitářský populismus. [149] => [150] => Studie zároveň zkoumá, zda hraje roli v politické angažovanosti úroveň nezaměstnanosti a aktuální politická situace (úspěšnost pravicových a levicových politických stran). Úroveň nezaměstnanosti zvyšuje efekt pouze anti-elitářského populismu a naopak snižuje efekt anti-imigrantského populismu. Anti-imigrantský populismu má větší úspěch v zemích se silnou pravicovou populistickou stranou, anti-elitářský naopak v zemích se silnou levicovou populistickou stranou. [151] => [152] => == Typologie == [153] => Kvůli nevymezenosti definice populismu existuje řada typologií. [154] => [155] => Politologové [[Kevin Deegan-Krause]] a [[Tim Haughton]] popsali, že všechny politické strany využívají populistické prvky a jde jen o to v jaké míře. Politolog [[Cas Mudde]] popsaný přístup rozšiřuje, když tvrdí, že populismus je thin-centered ideologie, která se v praxi smíchává s ostatními klasickými ideologiemi. Populismus poté danou ideologii radikalizuje. Dále zjistil, že v praxi se populismus nabaluje na [[Levice|levicové]] ideologie v [[Rozvojová země|rozvojových zemích]] a naopak na [[Pravice|pravicové]] ideologie v [[Industrializace|industriálně]] rozvinutých zemích. [156] => [157] => Politolog [[Grigor Pop-Eleches]] v roce 2009 rozdělil strany na mainstreamové a neortodoxní. Mainstreamové jsou tradiční strany s umírněnou ideologií, neortodoxní strany buď upozadí klasickou ideologii ve prospěch svého lídra, nebo využívají [[Extremismus|extremistické]] rétoriky či prosazují radikální politiku. Mezi neortodoxní strany zařadil i strany populistické. O dalším dělení rozhodují ekonomické názory a etnonacionalistický apel strany. Populistické strany poté rozdělil na dva typy: '''nacionalistické populistické strany''' a '''nové/centristické populistické strany'''. První typ zdůrazňuje nacionální akcent, ale ten nemá extrémní charakter a tyto strany nabízí i další nenacionální témata. Druhý typ stran o sobě prohlašuje, že jsou neideologickými a antipolitickými formacemi. Typičtí jsou pro ně medializovaní lídři, kteří řídí stranu ve svůj prospěch. Tyto strany klasicky kritizují tradiční politické strany, které viní z korupce. [158] => [159] => === Základní typy === [160] => ; Identitárně populistické politické strany [161] => : Populismus jako hlavní program strany. Mezi tyto strany se řadí tzv. protestní strany, které protestují proti stávajícím parlamentním stranám. Tyto strany se stylizují jako praví reprezentanti zájmů lidu. Nekritizují systém jako takový, ale pouze zvolené elity. Do této kategorie patří i výše popsané nové/centristické populistické strany. Tento termín je ale problematický v tom, že tyto strany odmítají ustálené pravo/levé rozdělení. [162] => [163] => ; Parciálně populistické politické strany [164] => : Populismus je jen doplňkem jiné hlavní ideologie strany. Mezi ně se řadí [[Krajní pravice#Radikální pravice|radikálně pravicové]] politické strany. Tyto strany mají jasně vyhraněný program, kterým hájí zájmy „obyčejného pracujícího lidu“.http://m.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/evropou-obchazi-strasidlo-populismu--1337091 {{Wayback|url=http://m.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/evropou-obchazi-strasidlo-populismu--1337091 |date=20141129084726 }} - Evropou obchází strašidlo populismu [165] => [166] => === Technokratický populismus === [167] => [[Technokracie|Technokratický]] populismus spojuje ideu odbornosti s populistickým politickým přístupem. V jeho středu stojí experti, s jejichž pomocí se snaží zapůsobit na lid vědeckostí a odborností a nabízí mu vedení státu jako firmy. To znamená, že nevrací lidu moc, ale naopak se lid již nemusí o politiku nijak zajímat, zabývat se jí a účastnit se občanského života, neboť nyní se jí věnují experti, kteří se o vše postarají za ně. Cílem technokratických populistů je vyvolat v lidu otupělost a netečnost vůči politice. [168] => [169] => Politika je tak v podstatě odmítnuta a technokratický populismus se staví i proti stranickému systému a reprezentativní demokracii. Technokratický populismus se vymyká označení pravicový nebo levicový a místo toho nabízí určité apolitické řešení a zároveň nabízí východisko i pro střet mezi dobrem a zlem, který je vyřešen příchodem třetí strany – technokratického populismu.BUŠTÍKOVÁ, Lenka a Petra GUASTI. The State as a Firm: Understanding the Autocratic Roots of Technocratic Populism. ''East European Politics and Societies and Cultures'' [online]. 2019, '''33'''(2) [cit. 2019-12-01]. Dostupné z: http://bustikova.faculty.asu.edu/lbs/papers/lbpg19.pdf {{Wayback|url=http://bustikova.faculty.asu.edu/lbs/papers/lbpg19.pdf |date=20210217160046 }} [170] => [171] => === Pravicový a levicový populismus === [172] => [[Michael Hauser]] dává vzestup populistických tendencí do souvislostí s krizí [[Neoliberalismus|neoliberálního]] socioekonomického systému. Stejný názor sdílí i teoretička [[Chantal Mouffeová]], která popisuje dvě nejčastější reakce na dopady neoliberalismu (či přesněji hledání jejich viníků) – [[Pravicový populismus|pravicový]] a [[levicový populismus]]. Pravicový populismus svádí vinu za současné problémy na menšiny, uprchlíky, vyloučené skupiny nebo různá spiknutí, kdežto levicový populismus se obrací proti [[Oligarchie|oligarchii]] a finančním elitám.{{Citace elektronického periodika [173] => | příjmení = Hauser [174] => | jméno = Michael [175] => | titul = Populismus jako návrat demokracie [176] => | periodikum = Novinky.cz [177] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [178] => | vydavatel = Borgis [179] => | url = https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/michael-hauser-populismus-jako-navrat-demokracie-40287105 [180] => | datum vydání = 2019-06-19 [181] => | datum přístupu = 2021-10-06 [182] => }}{{Citace elektronického periodika [183] => | příjmení = Kolář [184] => | jméno = Pavel [185] => | titul = Rozumět populismu [186] => | periodikum = Novinky.cz [187] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [188] => | vydavatel = Borgis [189] => | url = https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/pavel-kolar-rozumet-populismu-40057062 [190] => | datum vydání = 2018-01-10 [191] => | datum přístupu = 2021-10-06 [192] => }} [193] => [194] => Hauser v tomto smyslu upozorňuje na lehce zavádějící pravo-levé dělení, které může vyvolávat falešné představy o politice pravicově populistických stran, které mnohdy usilují o posílení sociální role státu a zkrocení [[Tržní fundamentalismus|tržního fundamentalistu]], který se v obecné rovině stal synonymem pro pravicovou ekonomickou politiku. Z pohledu pravice tak vlastně pravicoví populisté prosazují ekonomickou politiku, která je tradičně spíše levicová (omezení role trhů, posílení role státu a sociální politiky). Označení ''pravicový'' tak je nutno chápat ne v rovině ekonomické, ale zkrátka jako jednu ze dvou nejčastějších reakcí na krizi neoliberalismu, pro které se vžilo pravo-levé dělení. [195] => [196] => == Silné a slabé stránky populismu == [197] => Většina politologů má tendenci neklasifikovat populismus jakožto čistě negativní či pozitivní projev politické komunikace. Sám o sobě může populismus sloužit jednak jako hrozba pro demokracii i jako korektivní prostředek pro demokratickou politiku. [198] => [199] => K jeho pozitivním vlastnostem řadíme následující:{{Citace periodika [200] => | příjmení = H. de Vreese [201] => | jméno = Claes [202] => | spoluautoři = Frank Esser, Toril Aalberg, Carsten Reinemann, James Stanyer [203] => | titul = Populism as an Expression of Political Communication Content and Style: A New Perspective [204] => | periodikum = The International Journal of Press/Politics [205] => | datum vydání = [206] => | ročník = 2018 [207] => | číslo = [208] => | strany = 2 [209] => | url = [210] => }} [211] => * Populismus může vyslyšet občany, kteří se cítí být opomíjeni současnou vládnoucí garniturou. [212] => * Populismus může rozšířit pozornost na záležitosti, které nejsou v běžném povědomí. [213] => * Populismus může zmobilizovat skupiny lidí, kteří se cítí být na kraji politického systému. [214] => * Populismus může zlepšit schopnost politického systému reagovat, tím že by jednotliví političtí aktéři a politické strany více sladili svoji politiku s vůlí lidu. [215] => * Populismus podněcuje u úvahy o vlastním chování a elitářství, u těch co drží moc. [216] => [217] => Mezi jeho negativní vlastnosti řadíme:{{Citace periodika [218] => | příjmení = Mudde [219] => | jméno = Cas [220] => | příjmení2 = R. Kaltwasser [221] => | jméno2 = Cristóbal [222] => | titul = New York: Oxford University Press. [223] => | periodikum = New York: Oxford University Press [224] => | datum vydání = [225] => | ročník = 2017 [226] => | číslo = [227] => | strany = [228] => | url = Mudde, Cas, and Cristóbal R. Kaltwasser. 2017. Populism: A Very Short Introduction. New York: Oxford University Press. [229] => }} [230] => * Populismus může ohrožovat práva menšin. [231] => * Populisté občas využívají svůj získaný mandát k účelné erozi nezávislých institucí (např. soudy a nezávislá média), které jsou považovány za pilíře liberální demokracie. [232] => * Populismus může vést k tzv. politickému tribalismu, který brání občanskému diskurzu a odrazuje od politického kompromisu.Mudde, Cas, and Cristóbal R. Kaltwasser. 2017. Populism: A Very Short Introduction. New York: Oxford University Press. [233] => [234] => == Důvody a reakce populismu == [235] => Populismus nevychází z jasně stanovených politických myšlenek a nemá tak pevnou charakteristiku, jakou obvykle mívají politické směry. Jeho základ spočívá spíše v emocích než v ideji. Využívá společenské [[frustrace]] a podporuje odcizení politické elity a lidu. [236] => [237] => Fakt, že populismus je myšlenkově nevyhraněný, dokazuje ideová propast mezi předními světovými politiky, kteří jsou za populisty označováni. Za takové se považují{{Kým?}} jak ostře pravicoví [[Marine Le Penová]], Corneliu Vadim Tudor, tak spíše levicový [[Bernie Sanders]] nebo řecká [[Koalice radikální levice|SYRIZA]].{{Citace monografie [238] => | příjmení = Werner-Müller [239] => | jméno = Jan [240] => | příjmení2 = [241] => | jméno2 = [242] => | titul = Co je to populismus? [243] => | vydání = [244] => | vydavatel = Dybbuk [245] => | místo = Praha [246] => | rok vydání = 2017 [247] => | počet stran = [248] => | strany = 15–20 [249] => | isbn = [250] => }} Populismus vzniká, lépe řečeno nabývá vlivu v reakci na společenský rozkol, nejčastěji způsobený krizemi.{{Citace monografie [251] => | příjmení = Kubát [252] => | jméno = Michal [253] => | příjmení2 = Mejstřík [254] => | jméno2 = Martin [255] => | titul = Populismus v časech krize [256] => | vydání = [257] => | vydavatel = Karolinum [258] => | místo = Praha [259] => | rok vydání = 2016 [260] => | počet stran = [261] => | strany = [262] => | isbn = [263] => }} Na první pohled má tendenci k [[Přímá demokracie|přímé demokracii]] a většinou se vyvíjí v parlamentně demokratických systémech.{{Citace monografie [264] => | příjmení = Urbinati [265] => | jméno = Nadia [266] => | příjmení2 = [267] => | jméno2 = [268] => | titul = Znetvořená demokracie: mínění, pravda a lid [269] => | vydání = [270] => | vydavatel = Karolinum [271] => | místo = Praha [272] => | rok vydání = 2018 [273] => | počet stran = [274] => | strany = [275] => | isbn = [276] => }} [277] => [278] => Reakce populismu u moci se však mohou míjet s původní myšlenkou. Přímá demokracie a větší participace na moci v rámci [[Referendum|referend]] je podle odpůrců těchto idejí pouhou snahou populistických lídrů o potvrzení obecného souhlasu s jejich přesvědčením. V některých státech ovládaných populistickými stranami je možné vnímat masový [[klientelismus]], [[Korupce|korupci]] a snahu o útlak kritické občanské společnosti.{{Citace monografie [279] => | příjmení = Werner-Müller [280] => | jméno = Jan [281] => | příjmení2 = [282] => | jméno2 = [283] => | titul = Co je to populismus? [284] => | vydání = [285] => | vydavatel = Dybbuk [286] => | místo = Praha [287] => | rok vydání = 2017 [288] => | počet stran = [289] => | strany = 100–101 [290] => | isbn = [291] => }} [292] => [293] => === Řecko === [294] => [[Řecko]] bylo populismem silně ovlivněno již ve druhé polovině [[1990–1999|90. let 20. století]], kdy ve vládě působilo hnutí [[Panhelénské socialistické hnutí|PASOK]] (Panhelénské socialistické hnutí), které bylo u moci i v době [[Dluhová krize v Řecku|ekonomické krize v roce 2009]]. Z Řecka se postupně stala tzv. „populistická demokracie“, do té doby pravicová strana [[Nová demokracie|ND]] (Nová demokracie) totiž po úspěších populistických rétorik změnila své dosavadní směřování a začala se také vydávat podobným směrem. Tímto způsobem vznikla neobvyklá situace, a to přítomnost populisticky smýšlejících stran v [[Opozice (politika)|opozici]] i ve [[Vláda|vládě]]. [295] => [296] => Za značnou populistickou sílu v řecké politice lze považovat i antiimigrační hnutí [[Laïkós Orthódoxos Synagermós|LAOS]], které se do [[parlament]]u dostalo poprvé v roce 2007. Po volbách v roce 2012 se LAOS propadlo, především kvůli podpoře úsporných opatření v období krize a také z důvodu spolupráce s PASOK. Nová populistická uskupení [[Koalice radikální levice|SYRIZA]] (Koalice radikální levice – Sjednocená společenská fronta, levice) a [[Nezávislí Řekové|ANEL]] (Nezávislí Řekové, pravice), jejichž programy se v podstatě inspirovaly jinými ultralevicovými či ultrapravicovými stranami, ovšem ideologická stránka nebyla zcela „dotažena“, tak dostala prostor stát se dalšími tvářemi řeckého populismu.{{Citace monografie [297] => | příjmení = Kubát [298] => | jméno = Michal [299] => | příjmení2 = Mejstřík [300] => | jméno2 = Martin [301] => | titul = Populismus v časech krize [302] => | vydání = 2016 [303] => | vydavatel = Karolinum [304] => | místo = Praha [305] => | rok vydání = 2016 [306] => | počet stran = [307] => | strany = 24–38 [308] => | isbn = [309] => }} [310] => [311] => Právě na příkladu uskupení SYRIZA lze sledovat ukázkovou populistickou reakci, ke které došlo před novými volbami v červnu 2012, kdy SYRIZA vyostřila svou rétoriku proti vládnoucím stranám. Největším nepřítelem se stalo hnutí PASOK, které SYRIZA vinila z ekonomického úpadku Řecka. SYRIZA se následně začala nazývat pravým zástupcem řeckého lidu v boji proti machinacím domácích i národních elit.{{Citace periodika [312] => | příjmení = Palaiologos [313] => | jméno = Yannis [314] => | příjmení2 = Pelagidis [315] => | jméno2 = Theodore [316] => | titul = How to Damage an Already Fragile Economy: The Rise of Populism in Greece [317] => | periodikum = Georgetown Journal of International Affairs [318] => | datum vydání = léto/podzim 2017 [319] => | ročník = 18 [320] => | číslo = 2 [321] => | strany = 51–58 [322] => | url = [323] => }} [324] => [325] => === Francie === [326] => Ve [[Francie|Francii]] byla důvodem sílícího populismu taktéž [[Velká hospodářská krize]], která ve Francii naplno vypukla v roce 2007, a také následná migrační krize v pozdějších letech. Populistická [[Národní sdružení (Francie)|FN]] (Národní fronta) přinesla uspokojivé výsledky i v následujících volbách v roce 2012, kdy předsedkyně strany [[Marine Le Penová]] (dcera zakladatele strany [[Jean-Marie Le Pen|Jeana-Marieho Le Pena]]) získala v [[Volby prezidenta Francie 2012|prezidentských volbách]] 17,9 % hlasů, její strana obdržela 13,6 %. Volby sice nevyhrála, ale jednalo se o neočekávaně silný výsledek strany, která do té doby působila především na okraji politického spektra. FN se prezentovala jako vlastenecká euroskeptická strana, jejímž hlavním cílem je výstup Francie z [[Evropská unie|EU]], která dle FN ohrožuje Francii i ostatní členské státy svou migrační politikou.{{Citace monografie [327] => | příjmení = Kubát [328] => | jméno = Michal [329] => | příjmení2 = Mejstřík [330] => | jméno2 = Martin [331] => | titul = Populismus v časech krize [332] => | vydání = [333] => | vydavatel = Karolinum [334] => | místo = Praha [335] => | rok vydání = 2016 [336] => | počet stran = [337] => | strany = 58–75 [338] => | isbn = [339] => }} [340] => [341] => Dalším zajímavým populistickým subjektem na francouzské scéně je hnutí LMPT. Hnutí vzniklo v přímé reakci na povolení [[Stejnopohlavní manželství ve Francii|sňatků stejnopohlavních párů]] (rok 2013). LMPT své soustředění následně přesunula na školství, konkrétně na vládní program, který měl do škol přinést výuku „genderové teorie“. LMPT reagovala šířením [[Hoax|poplašných zpráv]] a stejně jako SYRIZA v Řecku se pasovala do role ochránce lidu před zkorumpovanou elitou. Kampaň proti zavedení výuky „genderové teorie“ cílila především na lidské [[emoce]].{{Citace periodika [342] => | příjmení = Harsin [343] => | jméno = Jayson [344] => | titul = ost-Truth Populism: The French Anti-Gender Theory Movement and Cross-Cultural Similarities [345] => | periodikum = Communication, Culture & Critique [346] => | datum vydání = březen 2018 [347] => | ročník = 11 [348] => | číslo = 1 [349] => | strany = 35–52 [350] => | url = [351] => }} Na LMPT lze vidět, že populistická uskupení reagují na společenské situace vždy velmi podobně. [352] => [353] => === Rumunsko === [354] => Rumunští populisté se začali profilovat již po pádu komunistické [[Diktatura|diktatury]] [[Nicolae Ceaușescu|Nicolae Ceaușesca]]. Stejně jako ve Francii jsou i rumunští populisté spíše z pravicové sféry. Ve většině politologických analýz se objevuje především strana [[Strana velkého Rumunska|PRM]] (Strana velkého Rumunska), jejímž předsedou je [[Corneli Vadim Tudor]]. Za populistu je také velmi často označován bývalý prezident [[Traian Băsescu]] (zároveň předseda strany [[PD-L]]).{{Citace monografie [355] => | příjmení = Kubát [356] => | jméno = Michal [357] => | příjmení2 = Mejstřík [358] => | jméno2 = Martin [359] => | titul = Populismus v časech krize [360] => | vydání = [361] => | vydavatel = Karolinum [362] => | místo = Praha [363] => | rok vydání = 2016 [364] => | počet stran = [365] => | strany = 157–176 [366] => | isbn = [367] => }} [368] => [369] => Populisté v [[Rumunsko|Rumunsku]] před volbami v roce 2000 využili opět společenské situace a v tomto případě i v té době neprofesionálních rumunských [[Média|médií]]. Tudor se před volbami stylizoval do role outsidera, který bojuje za lid proti elitám ve vládě i v opozici. [[Politická kampaň|Kampaň]] populistů byla posílena i Tudorovou vysokou přítomností v mediálním prostoru, ve srovnání s jinými kandidáty se v médiích objevoval nejčastěji.{{Citace periodika [370] => | příjmení = Mungiu-Pippidi [371] => | jméno = Alina [372] => | titul = The Return of Populism — The 2000 Romanian Elections [373] => | periodikum = Government and Opposition [374] => | datum vydání = jaro 2001 [375] => | ročník = 36 [376] => | číslo = 2 [377] => | strany = 230–252 [378] => | url = [379] => }} Na tomto příkladu je opět patrná jistá podobnost s předcházejícími zeměmi. [380] => [381] => == Příklady populistických stran == [382] => [[Soubor:Juan Peron con banda de presidente.jpg|náhled|[[Perónismus]] argentinského prezidenta [[Juan Perón|Juana Peróna]] byl považován za populistické hnutí.]] [383] => Politolog Cas Mudde v roce 2004 mezi populistické strany řadil: [384] => * [[Fronta obyčejného člověka]] ([[Itálie]], 1946–1972) [385] => * [[Forza Italia (1994)|Forza Italia]] (Itálie, 1994–2009) [386] => * [[Pierre Poujade|Poujadisté]] ([[Francie]], 1953–1969) [387] => * [[Národní sdružení (Francie)|Národní fronta]], (Francie, 1972–dodnes) [388] => * [[Strana pokroku]] ([[Dánsko]], 1972–dodnes) [389] => * [[Strana demokratického socialismu (Německo)|Strana demokratického socialismu]] ([[Německo]], 1989–2007) [390] => * Hnutí [[Nová levice|nové levice]] (různé země, v 60. letech [[20. století]]) [391] => * [[Zelená politika|Strany zelených]] (různé země, v 70. a 80. letech 20. století) [392] => [393] => Politologové [[Vlastimil Havlík (politolog)|Vlastimil Havlík]] a [[Aneta Pinková]] roku 2012 mezi populistické strany řadili: [394] => [395] => '''identitárně populistické politické strany:''' [396] => * [[ANO 2011]] ([[Česko]])Štěpán Drahokoupil: [http://www.cz.boell.org/web/19-1348.html ''Volby 2013: dekonsolidace stranického systému a vzestup anti-politiky''] {{Wayback|url=http://www.cz.boell.org/web/19-1348.html |date=20131203024118 }}, cz.boell.org, 21. 11. 2013[http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/zahranicni-media-vitezstvi-populismu-a-sobotkova-tezka-pozice-1032691 Zahraniční média: Vítězství populismu a Sobotkova těžká pozice], zpravy.e15.cz, 27. 10. 2013 [397] => * [[Věci veřejné]] ([[Česko]])Vlastimil Havlík, Aneta Pinková: [http://www.rexter.cz/populiste-protestni-strany-outsideri-nekolik-poznamek-ke-konceptualizaci-populistickych-politickych-stran/2012/11/11/ ''Populisté, protestní strany, outsideři? Několik poznámek ke konceptualizaci populistických politických stran''] {{Wayback|url=http://www.rexter.cz/populiste-protestni-strany-outsideri-nekolik-poznamek-ke-konceptualizaci-populistickych-politickych-stran/2012/11/11/ |date=20131202232247 }}, Rexter.cz, 11. 11. 2012 [398] => * [[Strana občianskeho porozumenia]] ([[Slovensko]]) [399] => * [[SMER – sociálna demokracia]] (Slovensko, v prvních letech své existence) [400] => * [[Národní hnutí pro stabilitu a pokrok]] ([[Bulharsko]]) [401] => * [[Res publica (Estonsko)|Res publica]] ([[Estonsko]]) [402] => [403] => '''parciálně populistické politické strany:''' [404] => * [[Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa]] (Česko) [405] => * [[Združenie robotníkov Slovenska]] (Slovensko) [406] => * [[Slovenska nacionalna stranka]] ([[Slovinsko]]) [407] => * [[Liga severu|Lega Nord]] (Itálie) [408] => * Strana pokroku (Dánsko) [409] => * Národní fronta, (Francie) [410] => [411] => Politolog [[Štěpán Drahokoupil]] řadí mezi populistické strany i nové české strany vzniklé po roce 2012 – [[ANO 2011|ANO]] a [[Úsvit – Národní Koalice|Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury]].Štěpán Drahokoupil: [http://www.cz.boell.org/web/19-1348.html Volby 2013: dekonsolidace stranického systému a vzestup anti-politiky] {{Wayback|url=http://www.cz.boell.org/web/19-1348.html |date=20131203024118 }}, cz.boell.org, 21. 11. 2013 K tomuto názoru se kloní i agentura [[Reuters]] či německý deník [[Die Welt]]. [412] => [413] => Další příklady: [414] => * [[Svoboda a přímá demokracie]] (Česko) [415] => * [[List Jaromíra Soukupa]] (Česko){{Citace elektronického periodika [416] => | titul = List Jaromíra Soukupa: Začíná žravá mezi populisty. Boxer ale Zemana nevystřídá [417] => | periodikum = Aktuálně.cz [418] => | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz [419] => | vydavatel = Economia [420] => | odkaz na vydavatele = Economia [421] => | url = https://nazory.aktualne.cz/komentare/list-jaromira-soukupa-zacina-zrava-mezi-populisty/r~db6ac1ec1b1411e995210cc47ab5f122/ [422] => | datum vydání = 2019-01-18 [423] => | jazyk = cs [424] => | datum přístupu = 2023-09-13 [425] => }} [426] => * [[Trikolora (politická strana)|Trikolóra hnutí občanů]]{{Citace elektronického periodika [427] => | titul = Klausova Trikolóra představuje moderní populismus v té jeho lepší podobě [428] => | periodikum = Reflex.cz [429] => | url = https://www.reflex.cz/clanek/komentare/97702/klausova-trikolora-predstavuje-moderni-populismus-v-te-jeho-lepsi-podobe.html [430] => | jazyk = cs [431] => | datum přístupu = 2023-09-13 [432] => }} [433] => [434] => == Odkazy == [435] => [436] => === Reference === [437] => [438] => [439] => === Literatura === [440] => * Dočkal, V. 2002. Aliance nového občana – populistická či protestní strana? Středoevropské politické studie IV. Dostupný z WWW: [http://www.cepsr.com/seps/clanek.php?ID=30 ZDE] {{Wayback|url=http://www.cepsr.com/seps/clanek.php?ID=30 |date=20131202232001 }}, ověřeno ke dni 15. srpna 2012. [441] => * Fiala, P. (ed.) 1998. Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Mezinárodní politologický ústav. [442] => * Fiala, P. a Strmiska, M. 1998. Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal. [443] => * Havlík, V. 2011. Život a smrt pravicově-populistických politických stran v severní Evropě. Rexter 9: s. 36–78. [444] => * Kubát, M. 2007. Teorie antisystémové strany. Politologický časopis č. 14, s. 110–123. [445] => * Laryš, M. 2012. Recenze: Bastl, M. – Mareš, M. – Smolík, J. – Vejvodová, P. (2011): Krajní pravice a krajní levice v ČR, Grada: Praha. Rexter – časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu 01/2012: 140–143. [446] => * Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal. [447] => * Smolík, J. 2018. Populismus je… In Jazyk a politika: Na pomedzí lingvistiky a politológie III. Bratislava: EKONÓM, s. 101-116. [448] => * Učeň, P. Nedat. Centrist populism as a new competitive and mobilization strategy in Slovak politics Dostupný z WWW: [http://independent.academia.edu/PeterUcen/Papers/452724/Centrist_Populism_as_a_New_Competitive_and_Mobilization_Strategy_in_Slovak_Politics ZDE], ověřeno ke dni 15. srpna 2012. {{en}} [449] => * Kubát, M., Mejstřík, M., Kocian, J., eds. 2016. Populismus v časech krize. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum. [450] => * Akel, Alexander: ''Strukturmerkmale extremistischer und populistischer Ideologien. Gemeinsamkeiten und Unterschiede.'' Nomos, Baden-Baden 2021, {{ISBN|978-3-8487-8012-9}}. [451] => * Philippe Bernier Arcand: ''La dérive populiste''. Poètes de brousse, 2013. {{ISBN|978-2-923-33862-0}}. [452] => * Roger Eatwell, Matthew Goodwin: ''National Populism. The Revolt Against Liberal Democracy.'' Pelican Books, London 2018, {{ISBN|978-0-241-31200-1}}. [453] => * David Goodhart: ''The Road to Somewhere: The Populist Revolt and the Future of Politics''. C. Hurst & Co, 2017, {{ISBN|978-1-84904-799-9}}. [454] => * Dirk Jörke, Veith Selk: ''Theorien des Populismus zur Einführung.'' Junius, Hamburg 2017, {{ISBN|978-3-88506-798-6}}. [455] => * Ernesto Laclau: ''On Populist Reason''. Verso, London 2007, {{ISBN|978-1-84467-186-1}} (englisch). [456] => * Jürgen P. Lang: ''Volk und Feind – Der neue deutsche Populismus. Analyse einer Ideologisierung.'' Lit-Verlag, Münster 2022, {{ISBN|978-3-643-14998-5}} [457] => * Sergiu Mișcoiu: ''Au pouvoir par le Peuple! Le populisme saisi par la théorie du discours.'' L’Harmattan, 2012. [458] => * Cas Mudde, Cristóbal Rovira Kaltwasser: ''Populism. A Very Short Introduction.'' Oxford University Press, Oxford u. a. 2017. [459] => * Cas Mudde, Cristóbal Rovira Kaltwasser: ''Populism in Europe and the Americas. Threat or Corrective for Democracy?'' Cambridge University Press, New York 2012. [460] => * Jan-Werner Müller: ''Was ist Populismus? Ein Essay'', Suhrkamp, Berlin 2016, {{ISBN|978-3-518-12697-4}}. [461] => * Kolja Möller: ''Volksaufstand & Katzenjammer. Zur Geschichte des Populismus.'' Wagenbach, Berlin 2020, {{ISBN|978-3-8031-3696-1}}. [462] => * Karin Priester: ''Populismus. Historische und aktuelle Erscheinungsformen.'' Campus, Frankfurt am Main/ New York, NY 2007, {{ISBN|978-3-593-38342-2}}. [463] => * Karin Priester: ''Rechter und linker Populismus. Annäherung an ein Chamäleon.'' Campus, Frankfurt am Main 2012, {{ISBN|978-3-593-39793-1}}. [464] => * Armin Schäfer. Michael Zürn: ''Die demokratische Regression. Die politischen Ursachen des autoritären Populismus.'' Suhrkamp, Berlin 2021, {{ISBN|978-3-518-12749-0}}. [465] => * Bernd Stegemann: ''Das Gespenst des Populismus: Ein Essay zur politischen Dramaturgie.'' Theater der Zeit, Berlin 2017. (Kurzfassung: Bernd Stegemann: ''Der liberale Populismus und seine Feinde.'' In: ''Blätter für deutsche und internationale Politik.'' 2017/4, S. 81–94.) [466] => * Paul Taggart: ''Populism.'' Buckingham, Philadelphia 2000. [467] => [468] => === Související články === [469] => * [[Autokracie]] [470] => * [[Argumentum ad populum]] [471] => * [[Demagogie]] [472] => * [[Elitářství]] [473] => * [[Kult osobnosti]] [474] => * [[Lumpenproletariát]] [475] => * [[Ochlokracie]] [476] => * [[Oportunismus]] [477] => * [[Paternalismus]] [478] => * [[Podobenství o jeskyni]] [479] => * [[Politická polarizace]] [480] => * [[Populárové]] [481] => * [[Postpravda]] [482] => * [[Pragmatismus]] [483] => * [[Sociální stát]] [484] => [485] => === Externí odkazy === [486] => * {{Commonscat}} [487] => [488] => {{Autoritní data}} [489] => [490] => [[Kategorie:Populismus| ]] [491] => [[Kategorie:Politika]] [] => )
good wiki

Populismus

Nolanovým grafem, v levém dolním rohu se nachází populismus (a totalitarismus). Karikatura z roku 1896, ve které William Jennings Bryan, spolehlivý stoupenec populismu, spolknul symbol Demokratické strany Ameriky.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Koalice radikální levice','Marine Le Penová','ANO 2011','Věci veřejné','Česko','Národní sdružení (Francie)','Populárové','levicový populismus','Elitářství','Korupce','Francie','Přímá demokracie'

Česko

Elitářství

Francie

Korupce

Populárové