Array ( [0] => 14662278 [id] => 14662278 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Pozitivismus [uri] => Pozitivismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Pozitivismus''' je [[Filozofie|filozofický]] směr, založený v třicátých letech 19. století francouzským filozofem [[Auguste Comte|Augustem Comtem]].{{sfn|Narskij|s=63}} V dějinách pozitivismu se vydělují tři hlavní etapy:{{sfn|Narskij|s=64}} [1] => # první, počáteční (Comte, [[Emile Littré]], [[Ernest Renan]], E. de Roberty ve [[Francie|Francii]]; [[John Stuart Mill]], [[Herbert Spencer]], [[Karl Pearson]] v [[Anglie|Anglii]]; [[Giuseppe Ferrari]], [[Carlo Cattaneo]], [[Roberto Ardigò]] v Itálii aj.; [2] => # druhá ([[machismus]] nebo [[empiriokriticismus]]); [3] => # třetí ([[novopositivismus]]). [4] => [5] => Chce se vyhnout spekulaci a vycházet jen z „daného“, tj. z jednotlivých ověřitelných [[fakt]]ů. Je [[Kritika|kriticky]] zaměřen proti [[Metafyzika|metafyzice]], [[Ontologie|ontologii]] a všem spekulativně orientovaným filosofiím. Pojem „pozitivní filosofie“, neboli zkráceně pozitivismus byl poprvé použit v roce 1824 [[Auguste Comte|Augustem Comtem]]. [6] => [7] => Pozitivistické [[paradigma]] je jedno z paradigmat, která určují základ teorií a hypotéz pro [[Sociologie|sociologii]] a další společenské vědy, které pracují s více různými paradigmaty. [8] => [9] => == Kořeny a předchůdci == [10] => Pozitivismus mohl navázat na starověkou [[skepticismus|skeptickou]] tradici, na kritickou filosofii [[David Hume|Davida Huma]], na francouzské [[osvícenství]] i na britský [[utilitarismus]] ([[Jeremy Bentham]]). Druhou důležitou složkou byla evoluční [[filosofie dějin]], jak ji v navázání na [[eschatologie|eschatologické]] proudy v [[křesťanství]] a [[gnóze|gnózi]] vypracoval [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel]]. Optimistická verze eschatologie byla založena na víře v neomezené možnosti lidského pokroku a racionálního řízení lidských i společenských záležitostí. [11] => [12] => == Pozitivismus A. Comta == [13] => Název pozitivismus vychází z „pozitivní filosofie“ [[Auguste Comte|Augusta Comta]] (1798–1857) a z jeho [[filosofie dějin]]. Podle Comta prochází lidstvo ve svých dějinách zákonitě třemi stádii, totiž teologickou, metafyzickou a pozitivní epochou (tzv. [[zákon tří stádií]]). V první do roku 1300 se lidstvo řídilo náboženstvím (a to nejdříve [[Animismus|animistickým]], poté [[Polyteismus|polyteistickým]] a pak [[Monoteismus|monoteistickým]]), ve druhé mezi lety 1300 a 1800 filosofickou spekulací, kdežto ve třetí od roku 1800 se bude řídit jen racionální a pozitivní vědou. Vědecké řízení lidských společností musí převzít Comtem založená nová věda, kterou nazval [[sociologie|sociologií]] a pokládal za královnu všech věd. Podle Comtova pozitivismu by se měly zkoumat pouze skutečnosti, které je možné si reálně ověřit, a nepotvrzené spekulace by měly být zamítnuty. Své myšlenky poprvé zveřejnil ve svých spisech ''Kurz pozitivní filozofie'' vydaných mezi lety 1830 a 1842, ve kterých se termín „sociologie“ objevuje poprvé. [14] => [15] => Vědecká organizace společnosti pro největší možný prospěch lidstva musí ovšem umět nahradit i další funkce, které dříve plnilo náboženství – zejména zajišťovat soudržnost a solidaritu společnosti. Comte se proto snažil ustavit i „pozitivistické náboženství“ se vším, co k němu patří. Navrhl nový kalendář o 13 stejných měsících, kde byly jednotlivé dny zasvěceny velikánům, kteří se o pokrok lidstva nejvíce zasloužili (byl mezi nimi například [[Mojžíš]], [[Archimédés]] nebo [[Fridrich II. Veliký]]), zakládal pozitivistické kongregace s nedělními obřady a dokonce vypracoval „Pozitivistický katechismus“. Comte viděl i význam mariánské úcty v katolicismu a pro svůj projekt chtěl získat především ženy; stal se tak jedním z prvních myslitelů, kteří se věnovali otázkám ženství a pozdějšího [[gender]]u. [16] => [17] => Comte sám byl ovšem pod vlivem francouzského [[Katolictví|katolicismu]] a katolickou církev s její systematicky propracovanou organizací, zákonodárstvím i liturgií sice odmítal jako zpátečnickou, ale zároveň velmi obdivoval a napodoboval. Proto se tato „náboženská“ stránka jeho pozitivismu v Evropě neprosadila, zapustila však kořeny v [[Brazílie|Brazílii]]: na brazilské vlajce je dodnes pozitivistické heslo „Řád a pokrok“ (''Ordem e progresso'') a pozitivistická sdružení tam hrají značnou roli. Jádrem jejich poselství je láska a uznání vůči „všemu pozitivnímu“, zejména vůči životu, vůči předkům, společenským institucím, vlasti a lidstvu. [18] => [19] => == Comtův vliv v Evropě == [20] => Zato druhá stránka Comtova poselství, totiž víra v neomezené možnosti [[pokrok]]u, řízeného racionalitou a vědou, měla i v Evropě nesmírný vliv. Comtovy myšlenky silně ovlivnily například [[Karl Marx|Karla Marxe]], ale také liberální myslitele, jako byl [[Herbert Spencer]] a později i [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]]. Masaryk viděl v pozitivismu a jeho zdůrazňování lidské společnosti a solidarity účinnou protiváhu k individualismu, který mu vadil na liberalismu 19. století. Také americký [[pragmatismus]] se svým důrazem na užitečnost a prospěch jako jediné kritérium lidského jednání byl Comtovu záměru blízký. [21] => [22] => Pozitivistické vidění společnosti a dějin přitahovalo zprvu hlavně společenské vědce. Historici jako [[Hippolyte Taine]] nebo evolucionisté v jiných vědách zde viděli možnost, rozvrhovat dějinné události do velkých souvislostí, vytvářet vývojová schémata a podobně. Masarykův koncept smyslu českých dějin také patří do této souvislosti. Na druhé straně však stáli historikové a právníci, kteří v pozitivismu viděli především teorii poznání (epistemologii), jež se omezuje na daná fakta a vyhýbá se každé spekulaci o tom, co přímo ověřitelné není. To platilo pro přírodovědce jako [[Heinrich Helmholtz]] nebo [[Heinrich Hertz]] stejně jako pro historiky, kteří se chtěli omezit na archivně daná fakta, nebo pro „pozitivní“ právníky, kteří právo chápou jen jako soubor daných norem („čistá právní nauka“ [[Hans Kelsen|Hanse Kelsena]] (1881–1973)) . [23] => [24] => Koncem 19. století se tento pozitivismus jako teorie poznání prosadil v přírodních vědách. Významný německý fyzik a filosof [[Ernst Mach]] (který dlouho přednášel v Praze) formuloval pozitivistické zásady takto: [25] => # Zdrojem všeho lidského poznání je to, co je dáno (das Gegebene). [26] => # Daná je jen množina smyslových vjemů. [27] => # Všechno, co navíc ke smyslovým vjemům tvoří „svět“, není dané. [28] => # Rozlišení mezi mnou a světem není udržitelné. [29] => # Není žádné metafyzické poznání mimosmyslové skutečnosti. [30] => [31] => Výpovědi o tom, co není dané, nemají smysl, a do vědy nepatří. Věda se musí řídit zásadou „ekonomie myšlení“ a všechno, co nelze dokázat a využít k předpovídání budoucího, ze svých úvah vyloučit. V této souvislosti také teprve vzniklo označení [[Ockhamova břitva|Ockhamovy břitvy]] pro zásadu dříve používanou jen v logice. Na těchto zásadách postavil Mach svůj [[empiriokriticismus]], z něhož se pak odvozuje [[novopozitivismus]], jak jej představoval například [[Vídeňský kruh]], [[Bertrand Russell]], [[Rudolf Carnap]] nebo raný [[Ludwig Wittgenstein]]. [32] => [33] => Úspěchy pozitivistické vědy vyvolaly dojem, že i Comtova vize společnosti řízené vědou a vědeckými metodami je přece jen uskutečnitelná. Vyžaduje ovšem, aby se ze společnosti a z lidského myšlení vůbec vymýtilo všechno, co vědecké v tomto smyslu není; to je jádro [[scientismus|scientismu]]. [34] => [35] => == Émile Durkheim == [36] => [[Émile Durkheim]] byl přesvědčen, že pro všechny oblasti vědění, které se stávají vědou, platí společný model zkoumání, a to pro vědy přírodní, stejně tak jako pro vědy společenské, sociologii nevyjímaje. Durkheim vnímá sociální fakty jako kolektivní jevy, tudíž jako něco, co existuje uvnitř společnosti, nicméně vně jednotlivců. Sociální fakty se tedy dají zkoumat jako věci, neboť jsou objektivní a pro všechny společné. Durkheim samozřejmě uznává, že bez lidí by společenské fakty zanikly, ale společenské jevy, které jsou pozorovatelné v současnosti byly vytvořeny před mnoha generacemi, jsou ve společnosti ustálené a současný člověk se jim po narození přizpůsobuje stejně jako přírodním podmínkám. Člověk tedy nezná motivace svých předků pro zavedení těchto společenských faktů a nedokáže je vysvětlit. Proto také sociální fakty mohou být předmětem objektivního zkoumání, neboť společenská realita je stejně objektivní jako realita přírodní. Émile Durkheim také tvrdí, že nezáleží na tom, kdo pozorování provádí, neboť do průzkumu se nepromítá subjektivní vidění světa toho, kdo průzkum provádí, a tedy provede-li stejné pozorování více sociologů, dostanou stejný výstup. Tomu také odpovídá metodologie, kterou Durkheim popisuje, a to že sociální fakty je třeba pozorovat objektivně, přímo a nezprostředkovaně. Cílem sociologie tedy není poznat důvody sociálních faktů, nebo jim porozumět jak je tomu například u interpretativní sociologie, ale popsat vztahy mezi nimi. [37] => [38] => == Kritika pozitivismu == [39] => Proti positivismu hned zpočátku ostře vystupovali katoličtí myslitelé.[[Eugen Kadeřávek|KADEŘÁVEK, Eugen]] Jan N. ''Filosofie křesťanská, porovnána s některými filosofiemi nového věku.'' V Olomouci: F. Slavík, 1884. 107 s. [Viz str. 40–45.] [[Katolická církev]] dekretem ze dne 12. prosince 1864 zařadila Comtův ''Kurz pozitivní filozofie'' („Cours de philosophie positive") na [[Index librorum prohibitorum|Index zakázaných knih]].''Index librorum prohibitorum'' / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 60.] Katoličtí filozofové [[Tomismus|tomistické]] orientace upozorňovali na to, že pozitivismus má četné styčné body s [[Materialismus|materialismem]]. „''Hlavní omyl, jenž jest positivismu s materialismem společný, jest jeho princip noëtický, že zdrojem a měrou všeho našeho poznání jest toliko skutečnost, empirie''."[[Josef Kachník|KACHNÍK, Josef]]. ''Dějiny filosofie.'' Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1904. 380 s. [Citovaný text je na str. 249.] Tvrdí-li positivismus, že o věcech nadsmyslných nemůžeme nic vědět, že jsou nepoznatelné, a materialismus hlásá, že neexistují, liší se prakticky jen ve slovech. „''Positivismus není než materialismus, jenž se za své jméno stydí a proto se raději positivismem nazývá. Materialismus zavinil, jak známo [[Velká francouzská revoluce|francouzskou revoluci]] ... a všechny další revoluce, které po francouzské revoluci následovaly, a jest proto nyní pro své hrůzyplné konsekvence, které z něho pro praktický život nutně plynou, před veřejností diskreditován. Aby však mohl beze vší překážky své podvratné nauky dále hlásati a tak cestu raziti k dalším revolucím, odívá se nyní raději v roucho positivismu.''"POSPÍŠIL, Josef. ''Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského. 2.díl. Kosmologie se zvláštním zřetelem k moderním vědám přírodním. Oddíl 2.'' Vydání 1. Brno: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1897. 594-1192 s. [Citovaný text je na str. 1137.] [40] => [41] => K prvním kritikům pozitivismu patřil také K. Marx. Ačkoli sám od Comta mnoho převzal, neviděl vyústění dějin lidstva ve vědeckém poznání, nýbrž v praktickém osvobození vykořisťovaných. Ostrou – i když ne zcela věcnou – kritiku Machova empiriokriticismu napsal také [[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]]. Spíše reakcí než filosofickou kritikou byl také [[vitalismus]] [[Hans Driesch|H. Driesche]], [[holismus]] a další proudy, které zdůrazňovaly celistvost například živých organismů, které nelze zkoumat jen analytickou metodou dělení na elementární měřitelná „fakta“. [42] => [43] => Důkladnějšímu rozboru toho, jak lidské poznávání a vnímání ve skutečnosti probíhá, se věnoval [[Edmund Husserl]] a jím založená [[fenomenologie]], která ukázala, že člověk není pouhým [[receptor]]em objektivního světa, nýbrž je vždy veden [[intence]]mi, případně i potřebami a účely. Na tak základní otázky jako „''proč''“ nedovede důsledný pozitivismus, pokud se omezuje jen na fakta, dát žádnou odpověď. I vědecké poznání začíná hypotézou a výběrem relevantních fakt ještě dřív, než vůbec může něco konstatovat. [44] => [45] => == Současné směry == [46] => V různých modifikacích je pozitivistické dědictví i dnes určující především ve vědě a v její metodologii. Důležitým pokračováním této metody je [[logický pozitivismus]] a v širším smyslu převážná část zejména [[filosofie vědy]] a anglosaské filosofie vůbec. Také právní pozitivismus je prakticky nejvlivnější základ právního myšlení, protože velmi zjednodušuje právní praxi a poskytuje jí jednoduchý model. Ve společenských vědách se tento vliv projevuje představou hodnotově neutrální vědy ([[Max Weber]]), která pouze popisuje skutečnost. [47] => [48] => == Odkazy == [49] => [50] => === Reference === [51] => {{Překlad| jazyk = de| článek = Positivismus| revize = 40431126}} [52] => [53] => [54] => === Literatura === [55] => * A. Comte, ''Rozumová anarchie a sociální zla''. Brno 1946 [56] => * A. Comte, ''Sociologie''. Praha 1927 [57] => * DUBSKÁ, Irena. ''Auguste Comte a vytvoření sociologie.'' Praha: ČSAV, 1963. 86, [2] s. Rozpravy ČSAV. Roč. 73/1963, Ř. společ. věd; seš. 2. [58] => * F. Fajfr, ''Masaryk a Comte''. Praha 1925 [59] => * [[Josef Ludvík Fischer|FISCHER, Josef Ludvík]]. ''Saint-Simon a August Comte: příspěvek k dějinám sociologického racionalismu.'' Praha: Orbis, 1925. 175 s. Sociologická knihovna. Menší řada; II. [60] => * [[Josef Kachník|KACHNÍK, Josef]]. ''Dějiny filosofie''. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1904. 380 s. [Kapitola „Positivismus" je na str. 245–261.] [61] => * J. Keller, ''Dějiny klasické sociologie''. Praha 2005 [62] => * Kubátová, Helena - Znebejánek:, František ''Základy sociologie''. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008 [63] => * LOUŽEK, Marek et al. ''Auguste Comte: 150 let od smrti: sborník textů.'' Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008. 131 s. Ekonomika, právo, politika; č. 64/2008. {{ISBN|978-80-86547-87-9}}. [64] => * {{Citace sborníku [65] => | příjmení1 = Narskij [66] => | jméno1 = I. S. [67] => | odkaz na autora = Igor Narskij [68] => | příjmení_sestavitele1 = Bogomolov [69] => | jméno_sestavitele1 = A. S. [70] => | odkaz na sestavitele = Alexej Sergejevič Bogomolov [71] => | příjmení sestavitele2 = Melvil [72] => | jméno sestavitele2 = J. K. [73] => | sestavitel2 = [74] => | odkaz na sestavitele2 = Jurij Melvil [75] => | příjmení sestavitele3 = Narskij [76] => | jméno sestavitele3 = I. S. [77] => | sestavitel3 = [78] => | odkaz na sestavitele3 = Igor Narskij [79] => | titul = Obecná charakteristika pozitivismu a etapy jeho evoluce [80] => | sborník = Současná buržoazní filozofie [81] => | vydavatel = Svoboda [82] => | odkaz na vydavatele = Svoboda (nakladatelství) [83] => | místo = [[Praha]] [84] => | rok_vydání = 1978 [85] => | vydání = 1 [86] => | strany = 63–71 [87] => | počet_stran = 588 [88] => | jazyk = cs [89] => | ref = Narskij [90] => }} [91] => * Petrusek, Milan a kolektiv: ''Dějiny sociologie''. Praha: Grada Publishing a.s., 2011 [92] => * [[Jiřina Popelová|POPELOVÁ, Jiřina]]. ''Rozpad klasické filosofie: (vznik soudobého filosofického schizmatu).'' Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1968. 284 s. [Kapitola „Vývojové etapy pozitivismu (Comte, Taine, Renan, J. St. Mill, Spencer)" je na str. 61–134.] [93] => * POSPÍŠIL, Josef. ''Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského. Díl prvý. Formální a materiální logika, noëtika a všeobecná metafysika či ontologie.'' 2. rozmn. vyd. Brno: Papež. knihtisk. benedikt. rajhradských, 1913. 729 s. [Viz § 115 „Positivismus (Comte)" na str. 401–406).] [94] => * STÖRIG, Hans Joachim. ''Malé dějiny filosofie.'' 7., přeprac. a rozš. vyd., V Karmelitánském nakl. 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. 630 s. {{ISBN|80-7192-500-4}}. [Kapitoly „Pozitivismus ve Francii: Comte" a „Anglický pozitivismus" jsou na str. 356–370.] [95] => * ''Velký sociologický slovník'', hesla Naturalismus pozitivistický, Sociologie pozitivistická. [96] => * ŽIŽKA, Antonín. ''Auguste Comte a jeho vliv na českou filosofii.'' Praha: [s.n., 1949]. 222 s. [97] => [98] => === Související články === [99] => * [[Auguste Comte]] [100] => * [[Empirismus]] [101] => * [[Gnoseologie]] [102] => * [[Novopozitivismus]] [103] => * [[Pozitivní právo]] [104] => * [[Počátky české pozitivistické historiografie]] [105] => [106] => === Externí odkazy === [107] => * {{Commonscat}} [108] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20071224001851/http://www.web-books.com/Classics/Nonfiction/Philosophy/Mill_Comte/home.htm] J. S. Mill: ''Auguste Comte and positivism''. [109] => * {{en}} [http://www.newadvent.org/cathen/12312c.htm] Heslo Positivism, ''Catholic Encyclopedia'' [110] => * {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/legal-positivism/] Heslo Legal positivism, ''Stanford Encyclopedia of Philosophy'' [111] => * {{en}} [http://www.philosophypages.com/hy/6q.htm] Heslo Logical positivism, ''Philosophypages'' [112] => * {{de}} [http://www.textlog.de/1943.html] Heslo Positivismus, Kirchner: ''Wörterbuch philosophischer Begriffe'' [113] => [114] => {{Autoritní data}} [115] => {{Portály|Filozofie}} [116] => [117] => [[Kategorie:Pozitivismus| ]] [118] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [119] => [[Kategorie:Sociologické školy a směry]] [] => )
good wiki

Pozitivismus

Pozitivismus je filozofický směr, založený v třicátých letech 19. století francouzským filozofem Augustem Comtem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Auguste Comte','empiriokriticismus','filosofie dějin','Herbert Spencer','pragmatismus','Vladimir Iljič Lenin','Ludwig Wittgenstein','Materialismus','novopozitivismus','Carlo Cattaneo','Filozofie','Index librorum prohibitorum'

Empiriokriticismus

Filozofie

Materialismus

Materialismus (anglicky Materialism) je filozofický termín označující teorii vysvětlující existenci světa pomocí materiálních a fyzikálních procesů.

Novopozitivismus

Pragmatismus

Pragmatismus je filozofický směr, který vznikl ve Spojených státech v 19.