Array ( [0] => 14673284 [id] => 14673284 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Pragmatismus [uri] => Pragmatismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Pragmatismus je filozofický směr, který vznikl ve Spojených státech v 19. století a má silný vliv na americkou filozofii. Tento směr se zaměřuje na praktické a užitečné aspekty myšlení a přístupu k problémům. Pragmatici se soustředí na to, co funguje a je účinné, namísto toho, co je pravdivé nebo filozoficky správné. Hlavní myšlenky pragmatismu zahrnují důraz na zkušenost a experimentování, spolupráci mezi teorií a praxí, a důležitost relativnosti a situace. Pragmatismus se také zabývá otázkami vědy, náboženství, etiky a politiky, a snaží se najít praktická řešení pro tyto oblasti. Představiteli pragmatismu byli američtí filozofové Charles Sanders Peirce, William James a John Dewey. Tito filozofové přinesli nový pohled na filozofii a měli vliv na další generace filozofů. Pragmatismus je dodnes živým směrem ve filozofii a jeho myšlenky mají vliv na mnoho oblastí lidské činnosti. [oai] => Pragmatismus je filozofický směr, který vznikl ve Spojených státech v 19. století a má silný vliv na americkou filozofii. Tento směr se zaměřuje na praktické a užitečné aspekty myšlení a přístupu k problémům. Pragmatici se soustředí na to, co funguje a je účinné, namísto toho, co je pravdivé nebo filozoficky správné. Hlavní myšlenky pragmatismu zahrnují důraz na zkušenost a experimentování, spolupráci mezi teorií a praxí, a důležitost relativnosti a situace. Pragmatismus se také zabývá otázkami vědy, náboženství, etiky a politiky, a snaží se najít praktická řešení pro tyto oblasti. Představiteli pragmatismu byli američtí filozofové Charles Sanders Peirce, William James a John Dewey. Tito filozofové přinesli nový pohled na filozofii a měli vliv na další generace filozofů. Pragmatismus je dodnes živým směrem ve filozofii a jeho myšlenky mají vliv na mnoho oblastí lidské činnosti. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Pragmatists-Peirce,James,Dewey,Mead.JPG|náhled|Zleva doprava: [[Charles Sanders Peirce]], [[William James]], [[John Dewey]], [[George Herbert Mead]]]] [1] => '''Pragmatismus''' (z [[řečtina|řec.]] πρᾶγμα – ''pragma'', věc, čin) je filosofický (myšlenkový) směr, který staví do popředí konkrétní lidské jednání, tj. [[Praxe|praxi]]. Z ní každé myšlení vychází a k ní zase směřuje. Myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné, a pravdivá tvrzení jsou ta, která se osvědčila. [2] => [3] => V běžné řeči znamená ''pragmatismus'' zaměření na praktický užitek (např. [[Užitek (ekonomie)|ekonomický]]) a [[úspěch]], někdy až zaměření nevybíravé. „Jednal čistě pragmaticky“ může znamenat až bezohledně, bez skrupulí. Odtud také ''pragmatický'', tj. zaměřený k praktickému užitku, prospěchu. „Pravdivé je to, co je užitečné.“ [4] => [5] => Významnými představiteli pragmatismu byli [[Charles Peirce]] (1839–1914), [[William James]] (1842–1910), [[John Dewey]] (1859–1952), [[Josiah Royce]] (1855–1916) nebo [[George Herbert Mead]] (1863–1931). Z české umělecké scény pak umělci [[Karel Čapek]], [[Josef Čapek]], [[Ferdinand Peroutka]], [[František Langer]] atd. [6] => [7] => == Původ == [8] => Slovo pragmatismus poprvé použil [[William James]] v přednášce z roku [[1898]], kde ovšem za autora tohoto původního amerického myšlenkového směru označil [[Charles Sanders Peirce|Charlese Sanderse Peirce]]. Když však pragmatismus začal později znamenat jednoznačné zaměření pouze na prospěch a úspěch, Peirce se od něho výslovně distancoval a pro své myšlenky používal název pragmaticismus. V obou podobách, filosofické i populární, byl pragmatismus v anglosaském světě velmi vlivný, protože navazoval na některé starší myslitele ([[Jeremy Bentham]], [[John Stuart Mill]], [[Herbert Spencer]] a další) a dobře odpovídal své době. Už v průběhu 20. století začal pronikat i do Evropy a v poslední době opět oživuje. [9] => [10] => Některé americké prameny uvádějí „datum narození“ pragmatismu mnohem dříve. Tak například první náznaky se objevily v diskuzích klubu „Metaphysical club“ na Harvardově univerzitě, někdy kolem roku 1870. Takových debatních klubů bylo v té době ve Státech mnoho, ale v tomto klubu hlavními diskutéry byli Peirce a James, a je zajímavé, že do debat se zapojovali nejen filozofové, ale i právníci. Oficiálně se za vznik pragmatismu považuje rok 1903. K. Vorovka k tomu píše: „Jest tedy rok 1903 mezníkem, od něhož počínaje pragmatismus po nějakou dobu se valí jako mohutný myšlenkový proud jediným řečištěm.“ [11] => [12] => == Obsah == [13] => Filozofický pragmatismus chápe člověka nikoli jako myslící, teoretickou bytost, nýbrž především jako bytost jednající. Představy, pojmy a soudy vycházejí z potřeb jednajících lidí a mají jim sloužit především jako pravidla jednání. Jejich pravdivost se neověřuje porovnáním se skutečností (což často není možné), nýbrž jejich důsledky: užitkem pro člověka a prospěšností pro společnost. [14] => [15] => Peirce odmítá jak [[racionalismus|racionalistické]] představy o bezprostřední jistotě a evidenci poznávaného, tak také [[empirismus]], který soudí, že zdrojem všeho poznání jsou smyslové vjemy. Podle Peirce žádné „smyslové vjemy“ nejsou, protože cokoli vnímáme, je už vždy symbolicky zpracováno jazykem a může být také zdrojem omylu a chybné interpretace. Otázky mají význam jen tehdy, pokud se různé odpovědi na ně liší ve svých důsledcích. Zdrojem skutečného poznání jsou [[hypotéza|hypotézy]], které však musí být formulovány včetně návodu, jakým způsobem se dají ověřit. Pokusy a omyly při pečlivém zkoumání důsledků mohou vědeckou komunitu přibližovat k pravdivému poznání. Pravda je nám dostupná nikoli jako shoda se skutečností, nýbrž jen jako kvalifikovaný souhlas vědecké komunity. [16] => [17] => William James posunul toto chápání pragmatismu směrem k [[utilitarismus|utilitarismu]], který vědění poměřuje praktickým užitkem, který toto vědění přináší. V této zploštěné podobě přišel pragmatismus do Evropy a byl zde zprvu odmítnut. V Americe na něj navázal [[John Dewey]], který jej uplatnil jak na [[politická filosofie|politickou filosofii]], tak zejména na filosofii výchovy, a to s velkým úspěchem. Na Jamesův pragmatismus navázal také [[behaviorismus]] a další směry, zejména ve filosofii vědy. [18] => [19] => James zdůrazňoval, že pragmatismus není nový filosofický směr, ale metoda dovolující řešit spory, které by jinak byly nekonečné. A současně dodává: není konečné řešení, ale jen metoda vedoucí k němu. Pro W. Jamese nebyla filozofie věcí čistě odbornou. Nalézal v ní způsob pochopení smyslu života i vlastní způsob vidění a cítění každého z nás a světa kolem nás. Významnou funkci filozofie spatřoval James v tom, jak vnímáme, pociťujeme a zachytáváme sami na sobě tlaky okolního světa a také jak na ně reagujeme a jak jim odoláváme. V Jamesově pojetí se filozofie stává doslova a do písmene filozofií všedního dne pro každého člověka, pro každého z nás. [20] => [21] => Nejvýznamnější je jeho kniha ''Druhy náboženské zkušenosti'', které vyšla v českém překladu již v roce 1930. Zmíněná kniha není jedinou Jamesovou prací na téma náboženství, i v knize „Pragmatismus“ je jedna kapitola o náboženství. Má výstižný název „Pragmatismus a náboženství“. James striktně odděluje pojmy „víra – náboženství – církev“. James dochází k závěru, že „Víra je čistě věcí osobní, vnitřním přesvědčením nebo alespoň pocitem každého z nás“ a náboženství je „každodenní východisko z tísnivých nálad mysli“. Práce je pozoruhodná ze dvou důvodů. Jednak podává nevšední pohled na dané téma a hlavně předvádí Jamesův postup v duchu pragmatického myšlení. Názorně ukazuje, jak nalézt východisko ze slepé názorové uličky, do které často náboženské přesvědčení zavádí, právě uplatněním „pragmatické metody“. [22] => [23] => == Neopragmatismus == [24] => Nový impulz dostal pragmatismus v díle amerického filosofa a logika [[Willard Van Orman Quine|Willarda Van Orman Quine]], který jej rozšířil o holismus francouzského fyzika a historika vědy [[Pierre Duhem]]a. Podle Duhema mají jednotlivé výpovědi smysl jen v rámci určité teorie jako celku a i každý experiment je tudíž závislý na této teorii. I výsledky pokusu se musí interpretovat, a to právě v rámci dané teorie. Podle Quina je tak kritériem vědecké pravdivosti kvalifikovaný souhlas vědecké komunity. K novému pragmatismu patří kromě Quina [[Hilary Putnam]] (1926–2016) a [[Richard Rorty]] (1931–2007). R. Rorty se účastnil v roce 2000 konference v Praze, nazvané „Pragmatism and semantics“. V současnosti se soustavně věnuje pragmatismu v USA např. Russell B. Goodman. [25] => [26] => == Odezvy v Evropě == [27] => Pragmatismus byl v mnoha ohledech paralelní k některým filosofickým snahám v Evropě. Některé myšlenky Ch. Peirce měly velmi blízko k myšlenkám [[Edmund Husserl|Edmunda Husserla]] a v jednom eseji navrhuje postup obdobný fenomenologii. William James si dopisoval s [[Henri Bergson]]em a pragmatismus silně ovlivnil také [[Max Scheler|Maxe Schelera]]. [28] => [29] => Praktické myšlení Američanů udělalo velký dojem na [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], který praktické ohledy často a rád zdůrazňoval, i když pragmatistou ve filosofickém slova smyslu nebyl. Masarykův pragmatismus pak rozvíjeli [[Ferdinand Peroutka]], [[František Langer]] a zejména [[Karel Čapek]] jako jistou skepsi vůči metafyzickým postojům a otázkám, v důrazu na každodenní život a jeho potřeby a na užitek, který jednání přináší. Také ideje a projekty se mají legitimovat tím, co přinesou. ''„Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitější je, aby byla zlepšována ve skutcích a v životě.“'' (Karel Čapek). [30] => [31] => K. Čapek napsal svůj „Pragmatismus“ jako seminární práci, někdy před rokem 1915, když navštěvoval seminář prof. Krejčího na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Knižně práci vydal o tři roky později pod názvem Pragmatismus čili filosofie praktického života. Když práci psal, byl ještě studentem filosofie, nikoli mezinárodně proslulým spisovatelem. Přesto má kniha nedozírný význam. Je jednou z mála původních pojednání o pragmatismu v češtině. A je nesporné, že přispěla nejvíce k popularizaci pragmatismu. [32] => [33] => Z odborného hlediska se pragmatismu věnoval K. Vorovka – významná osobnost své doby. Byl profesorem matematiky a filosofie, společensky velmi činný. Pragmatismu se věnoval ve své knize Americká filosofie, která vyšla až po Vorovkově smrti v roce 1929. Stojí za zmínku, že Vorovka byl členem delegace na Šestém kongresu filosofů, který se konal v roce 1928 v americkém Cambridge, poblíž Bostonu. Na kongresu vystoupil i J. Dewey s přednáškou na téma Logika soudů politických, zejména hodnotících. [34] => [35] => V Česku se věnuje pragmatismu v práci Soudobá anglo-americká a kanadská filosofie J. Hroch. Na Slovensku se soustavně pragmatismem zabývá [[Emil Višňovský|E. Višňovský]]. [36] => [37] => == Odkazy == [38] => [39] => === Reference === [40] => {{překlad|de|Pragmatismus|52592961}} [41] => [42] => === Literatura === [43] => * W. James, ''Pragmatismus: nové jméno pro staré způsoby myšlení''. Brno: CDK 2003 - 150 s. {{ISBN|80-7325-022-5}}. [http://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:7a729740-31a2-11e3-8d9d-005056827e51 Starší vydání, Praha: Jan Laichter 1918, je dostupné online] [44] => * W. James, Druhy náboženské zkušenosti, Melantrich a. s. v Praze, Praha 1930 [45] => * K. Čapek, ''Pragmatismus čili filosofie praktického života''. Praha: Topič 1918; nově K. Čapek, Universitní studie, Čs. Spisovatel, Praha 1987 nebo též www.mlp.cz/karelcapek/{{Nedostupný zdroj}} [46] => * K. Vorovka, ''Americká filosofie'', Sfinx Bohumil Janda v Praze, 1929 [47] => * J. Hroch, ''Soudobá anglo-americká a kanadská filosofie'', Filosofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, Brno 2003 [48] => * E. Višňovský, ''Štúdie o pragmatizme & neopragmatizme'', VEDA, vydavateístvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava 2009 [49] => * R. B. Goodman (ed.), ''Pragmatism'', Routledge New York/London 1995 [50] => * V. Štědronský - V. Urbanec, ''Dvě eseje o pragmatismu'', Montanex a.s., Ostrava 2013 [51] => [52] => === Související články === [53] => * [[Pragmatická pedagogika]] [54] => [55] => === Externí odkazy === [56] => * {{Commonscat}} [57] => * {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/pragmatism/ Ch. Hookway, heslo Pragmatism ve Stanford encyclopedia of philosophy], plato.stanford.edu [58] => * {{en}} [http://www.iep.utm.edu/p/pragmati.htm D. McDermid, heslo Pragmatism v Internet encyclopedia of philosophy], iep.utm.edu [59] => * {{en}} [http://www.pragmatism.org/ Pragamatism Cybrary], pragmatism.org [60] => ** [https://web.archive.org/web/20080925153533/http://www.pragmatism.org/archive/index.htm Pragmatism-Archive] [61] => * {{en}} [https://web.archive.org/web/20081015034811/http://www.siu.edu/~deweyctr/ Dewey-Center], siu.edu [62] => [63] => {{Autoritní data}} [64] => {{Portály|Filozofie}} [65] => [66] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [] => )
good wiki

Pragmatismus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'William James','Ferdinand Peroutka','Karel Čapek','František Langer','John Dewey','Pragmatická pedagogika','Tomáš Garrigue Masaryk','Max Scheler','Edmund Husserl','empirismus','úspěch','politická filosofie'

Empirismus

Úspěch