Array ( [0] => 15049117 [id] => 15049117 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Propuštěnec [uri] => Propuštěnec [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Propuštěnec''' byl [[otrokářství|otrok]], kterého ve [[starověký Řím|starověkém Římě]] jeho pán propustil na svobodu a tím mu daroval nejen svobodu, ale i [[právní osobnost]]. Právní osobnost propuštěnce byla ale na rozdíl od člověka, který se už jako svobodný narodil (''ingenuus''), ve veřejné sféře částečně omezená a kromě toho měl i nadále k bývalému pánovi určité povinnosti. Propuštěnec tak z právního hlediska přestal být [[věc (právo)|věcí]], jako ''libertinus'' (ve vztahu k bývalému pánovi se označoval termínem ''libertus'') ale patřil ke zvláštní kategorii obyvatel. Přesto šlo o [[římské občanství|římské občany]], kteří pouze např. nemohli nabýt [[magistratus|magistratury]] nebo se stát členem [[římský senát|senátu]].{{Citace monografie [1] => | příjmení = Kincl [2] => | jméno = Jaromír [3] => | odkaz na autora = Jaromír Kincl [4] => | příjmení2 = Urfus [5] => | jméno2 = Valentin [6] => | odkaz na autora2 = Valentin Urfus [7] => | příjmení3 = Skřejpek [8] => | jméno3 = Michal [9] => | odkaz na autora3 = Michal Skřejpek [10] => | titul = Římské právo [11] => | vydavatel = C. H. Beck [12] => | místo = Praha [13] => | rok = 1995 [14] => | strany = 64–67 [15] => | isbn = 80-7179-031-1 [16] => }} [17] => [18] => == Manumisse == [19] => Propuštění na svobodu se provádělo formálním způsobem, manumissí (''manumissio'' od „manus“, ruka, a „mittere“, pustit). Ta mohla proběhnout několikerým způsobem: [20] => * pomocí hůlky (''per vindictam'') – manumisse spočívala ve fiktivním soudním procesu, kdy se některý svobodný římský občan zvláštní hůlkou dotkl otroka a prohlásil jej za svobodného, otrokův pán nic nenamítl a [[praetor]] následně toto právní jednání slavnostně potvrdil; za císařství tato forma začala vycházet z užívání [21] => * zápisem do seznamu svobodných občanů (''per censum'') – týkalo se pouze mužských otroků, zápis prováděl [[římský cenzor|censor]] a počátkem císařství se také přestalo používat [22] => * [[závěť|závětí]] (''testamento'') – oblíbený způsob, kdy svobodu dával [[zůstavitel]] pro případ své smrti, přičemž k jejímu skutečnému nabytí mohl danému otroku stanovit i nějakou další podmínku; protože tím ale byli zkracováni dědici, došlo v roce 2 [[př. n. l.]] zákonem ''[[lex Fufia Caninia]]'' k omezení počtu otroků, kteří mohli být takto svým pánem propuštěni [23] => * před shromážděnou obcí věřících (''in ecclesia'') – začala se používat až od [[Konstantin I. Veliký|Konstantina I.]], prováděla se obvykle v [[kostel]]e [24] => Kromě těchto způsobů mohl být otrok propuštěn na svobodu i tzv. před přáteli (''inter amicos''), kteří následně mohli propuštění dosvědčit, nebo dopisem (''per epistolam''), jímž se propuštěnec mohl prokázat. Podle přísného ''[[ius civile]]'' šlo ale o neplatné způsoby manumisse, otrok zůstával otrokem. Praetor ve své praxi nicméně začal takové propuštěnce chránit, až roku 19 př. n. l. došlo zákonem ''[[lex Iunia Norbana]]'' k jejich uznání, byť jejich postavení bylo slabší než u klasických propuštěnců, rovnalo se postavení [[Latinové|Latinů]] (podle nich byli také pojmenováni ''Latini Iuniani''). Ke zrovnoprávnění všech propuštěnců došlo až [[Corpus iuris civilis|justiniánskou kodifikací]]. [25] => [26] => == Patron == [27] => Bývalý pán otroka se manumissí stal jeho [[patron]]em, měl vůči němu zvláštní moc (''ius patronatus''). Propuštěnec mu musel zachovávat věrnost a úctu, nemohl jej bez souhlasu praetora žalovat a obvykle mu přislíbil i určité pracovní povinnosti (''operae''), které byly soudně vynutitelné. Patron měl po propuštěnci i intestátní dědické právo. Nevěrnost nebo neúcta dávala patronovi právo propuštěnce opětovně zotročit (''revocare in servitutem''). Stejná práva jako patron měli i jeho potomci, naopak potomci propuštěnce již byli těchto povinností zproštěni a jejich potomci měli i plná politická práva, ve třetí generaci už tedy šlo o zcela svobodné občany. [28] => [29] => == Reference == [30] => [31] => [32] => == Externí odkazy == [33] => * {{Commonscat}} [34] => {{Autoritní data}} [35] => {{Portály|Právo}} [36] => [37] => [[Kategorie:Římské právo]] [38] => [[Kategorie:Starověký Řím]] [] => )
good wiki

Propuštěnec

Propuštěnec byl otrok, kterého ve starověkém Římě jeho pán propustil na svobodu a tím mu daroval nejen svobodu, ale i právní osobnost. Právní osobnost propuštěnce byla ale na rozdíl od člověka, který se už jako svobodný narodil (ingenuus), ve veřejné sféře částečně omezená a kromě toho měl i nadále k bývalému pánovi určité povinnosti.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'otrokářství','praetor','Kategorie:Římské právo','Corpus iuris civilis','lex Iunia Norbana','právní osobnost','věc (právo)','římské občanství','magistratus','římský senát','starověký Řím','závěť'

Magistratus

Otrokářství

Praetor

Závěť