Array ( [0] => 15487253 [id] => 15487253 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Proton-K [uri] => Proton-K [3] => Early Proton-K rocket versions.jpg [img] => Early Proton-K rocket versions.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Proton-K je raketový nosič tvořený prvním a druhým stupněm rakety Zenit. Byla vyvinuta Sovětským svazem a používána jak pro vojenské, tak pro civilní mise. Proton-K byl široce využíván pro dopravu satelitů na geostacionární dráhu Země či na nízkou oběžnou dráhu. Byla schopna dopravit náklad o hmotnosti až 20 tun. První start rakety Proton-K se uskutečnil v roce 1967. Od té doby byla Proton-K mnohokrát modifikována a vylepšována. Mezi nejznámější modifikace patří verze Proton-K, Proton-K/D a Proton-K/DM. Poslední start této rakety se uskutečnil v roce 2014. Následně byla nahrazena modernější verzí Proton-M. Raketa Proton-K byla rychle a efektivnější než její předchůdci a hrála klíčovou roli ve vesmírných programech Sovětského svazu a později i Ruska. Byla používána pro vynášení komunikačních satelitů, vojenských průzkumných satelitů a mezinárodních kosmických stanic. Přestože byla raketa Proton-K úspěšná, několik závažných nehod a selhání při startu vedlo k jejímu postupnému odstavení. Proton-K je považována za jeden z nejdůležitějších nosičů vesmírných lodí v sovětském a ruském vesmírném programu. Své místo si vybojovala mezi dalšími slavnými rakety, jako jsou Vostok, Sojuz a Energija. [oai] => Proton-K je raketový nosič tvořený prvním a druhým stupněm rakety Zenit. Byla vyvinuta Sovětským svazem a používána jak pro vojenské, tak pro civilní mise. Proton-K byl široce využíván pro dopravu satelitů na geostacionární dráhu Země či na nízkou oběžnou dráhu. Byla schopna dopravit náklad o hmotnosti až 20 tun. První start rakety Proton-K se uskutečnil v roce 1967. Od té doby byla Proton-K mnohokrát modifikována a vylepšována. Mezi nejznámější modifikace patří verze Proton-K, Proton-K/D a Proton-K/DM. Poslední start této rakety se uskutečnil v roce 2014. Následně byla nahrazena modernější verzí Proton-M. Raketa Proton-K byla rychle a efektivnější než její předchůdci a hrála klíčovou roli ve vesmírných programech Sovětského svazu a později i Ruska. Byla používána pro vynášení komunikačních satelitů, vojenských průzkumných satelitů a mezinárodních kosmických stanic. Přestože byla raketa Proton-K úspěšná, několik závažných nehod a selhání při startu vedlo k jejímu postupnému odstavení. Proton-K je považována za jeden z nejdůležitějších nosičů vesmírných lodí v sovětském a ruském vesmírném programu. Své místo si vybojovala mezi dalšími slavnými rakety, jako jsou Vostok, Sojuz a Energija. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - nosná raketa [1] => | název = Proton-K [2] => | obrázek = Proton-K-Zarya.jpg [3] => | popisek = Proton-K vynáší modul [[Zarja]] [4] => | země původu = {{Vlajka a název|SSSR}}
{{Vlajka a název|Rusko}} [5] => | rodina raket = [[Proton (nosná raketa)|Proton]] [6] => | výrobce = [[GKNPC Chruničeva]] [7] => | účel = těžká nosná raketa k vynášení družic a modulů [8] => [9] => | výška = 50 m [10] => | průměr = 7,4 m [11] => | hmotnost = vzletová: 595 500 kg
prázdná: 47 000 - 58 000 kg [12] => [13] => | na nízkou orbitu Země = 19 760 kg
rekord: 22 776 kg (s modulem [[Zvezda]]) [14] => [15] => | status = vyřazena [16] => | kosmodrom = [[kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] [17] => | celkem startů = 311 [18] => | úspěchy = 275 (88%) [19] => | selhání = 24 [20] => | částečná selhání = 12 [21] => | první start = 10. března 1967 [22] => | poslední start = 30. března 2012 [23] => [24] => | stupně = {{Infobox - nosná raketa/stupeň [25] => | pořadí stupně = první [26] => | stupeň = 8S810K [27] => | motor = 6× RD-253 (11D48) [28] => (u novějších verzí RD-259) [29] => | tah = 6× 1 750 kN [30] => | specifický impuls = 316 s [31] => | doba zážehu = 124 s [32] => | palivo = [[oxid dusičitý]] / [[asymetrický dimethylhydrazin]] [33] => }} [34] => {{Infobox - nosná raketa/stupeň [35] => | pořadí stupně = druhý [36] => | stupeň = 8S811K [37] => | motor = 3× RD-0210 (8D411K)
[38] => 1× RD-0211 (8D412K) [39] => | tah = 4× 600 kN [40] => | specifický impuls = 327 s [41] => | doba zážehu = 206 s [42] => | palivo = [[oxid dusičitý]] / [[asymetrický dimethylhydrazin]] [43] => }} [44] => {{Infobox - nosná raketa/stupeň [45] => | pořadí stupně = třetí [46] => | stupeň = 8S812 [47] => | motor = 1× RD-0213 (8D48)
1× RD-0214 (8D811) [48] => (komplet: RD-0212, 8D49) [49] => | tah = 1× 582 kN + 1× 31 kN [50] => | specifický impuls = 325 s [51] => | doba zážehu = 238 s [52] => | palivo = [[oxid dusičitý]] / [[asymetrický dimethylhydrazin]] [53] => }} [54] => }} [55] => '''Proton-K''' ([[ruština|rusky]] ''Протон-К'') je označení základní třístupňové verze [[sovětský svaz|sovětské]] respektive [[Rusko|ruské]] [[nosná raketa|nosné rakety]] rodiny [[Proton (nosná raketa)|Proton]], dříve používané k vynášení těžkých [[umělá družice|družic]], zejména [[Vesmírná stanice|kosmických stanic]] a jejich modulů na nízké [[oběžná dráha|oběžné dráhy]] kolem Země. Vyvinula ji konstrukční kancelář OKB-52 (Опытное конструкторское  52, ОКБ-52), později přejmenovaná na Ústřední strojírenskou konstrukční kancelář CKBM (Centralnoje konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija, ЦКБМ), pod vedením hlavního konstruktéra [[Vladimír Nikolajevič Čeloměj|V. N. Čeloměje]] v rámci projektu ''UR-500'' (universalnaja raketa, универсальная ракета УР-500) jako modifikace ''UR-200K''. Sériovou výrobu zajišťuje [[GKNPC Chruničeva|Státní kosmické vědeckovýrobní středisko M. V. Chruničeva]]. Vojenské typové označení je ''8K82K''. Kódové označení používané ministerstvem obrany [[Spojené státy americké|USA]] pro tento kosmický nosič je ''SL-13'', označení používané studijní službou amerického Kongresu (Sheldonovo označení) je ''D-1''. [56] => [57] => Motory pro první stupeň vyvinula konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením [[Valentin Pavlovič Gluško|V. P. Gluška]] (nyní [[NPO Energomaš]], НПО Энергомаш им. академика В. П. Глушко) v městě Chimki na okraji Moskvy. Motory pro druhý a třetí stupeň jsou dílem konstruktéra [[Semjon Andrijevič Kosberg|S. A. Kosberga]] z konstrukční kanceláře OKB-154 (nyní Konstrukční kancelář chemické automatizace KBChA, Конструкторское бюро химической автоматики, КБХА) ve Voroněži. Inerciální řídicí systém vyvinul v Moskvě vědecko-výzkumný ústav NII-885 (НИИ-885 Научно-исследовательский институт № 885), řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Všechny tři stupně používají skladovatelné kapalné pohonné látky, které jsou silně jedovaté. Proto se doposud nikdy nepoužila pro vynášení pilotovaných [[kosmická loď|kosmických lodí]], ale především pro vynášení [[Vesmírná stanice|kosmických stanic]] bez lidské posádky na palubě. [58] => [59] => Nosné rakety tohoto typu jsou vypouštěny z [[kosmodrom]]u [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]], kde mají k dispozici celkem čtyři rampy, a to rampy č. 23 a 24 na komplexu 81 a rampy č. 39 a 40 na komplexu 200. Přípravy raket ke startu probíhají v montážní budově MIK (montažno-ispytatělnyj korpus, монтажно-испытательный корпус МИК) na komplexu 92. [60] => [61] => == Konstrukce == [62] => První stupeň této nosné rakety je tvořen centrální válcovou nádrží na okysličovadlo o průměru 4,1 m, kolem níž je symetricky rozmístěno šest užších válcových nádrží o průměru 1,6 m, nahoře kose kuželovitě zakončených. Ke dnu každé z šesti palivových nádrží jsou připevněny výkyvně uložené jednokomorové [[Raketový motor|raketové motory]] typu [[RD-253]] s uzavřeným cyklem. [63] => [64] => Druhý stupeň je válcový o průměru 4,1 m, s integrálními válcovými nádržemi: Horní nádrž s vypuklými polokulovitými dny obsahuje palivo, dolní, oddělená společnou stěnou od horní nádrže, obsahuje okysličovadlo. K jejímu vypuklému dnu jsou připojeny tři jednokomorové motory typu RD-0210 a jeden typu [[RD-211]]; ten se liší od tří ostatních tím, že jeho součásti je plynový generátor, poskytující stlačený plyn pro tlakování nádrží s pohonnými látkami. První a druhý stupeň je spojen válcovou příhradovou mezistupňovou konstrukcí z ocelových prutů, umožňující volný odvod spalných plynů při zážehu motorů druhého stupně. [65] => [66] => Mezi druhým a třetím stupněm je válcová plná přechodová konstrukce, která současně slouží jako kryt motorového prostoru třetího stupně a na jejímž obvodu jsou výkyvně uloženy čtyři spalovací komory čtyřkomorového řídicího motoru RD-0214 třetího stupně. Hlavní motor třetího stupně, RD-0213, je nepohyblivě umístěn v podélné ose stupně. Kompletní pohonný systém tvořený těmito dvěma motory je označen jako RD-0212. Nad třetím stupněm je umístěn inerciální řídicí systém, sloužící k navedení rakety na oběžnou dráhu. Ke konstrukci řídicího bloku se připojuje tzv. ''hlavice užitečného zatížení'', kterou tvoří aerodynamický kryt, v němž může být umístěno vlastní užitečné zatížení, případně doplněné ještě čtvrtým ''urychlovacím stupněm'' (čtyřstupňové varianty jsou popsány v samostatných heslech). [67] => [68] => == Historie == [69] => První start třístupňové verze Proton-K z Bajkonuru se uskutečnil [[18. srpen|18. srpna]] [[1970]] pouze po balistické dráze; při tomto startu na oběžnou dráhu nebylo plánováno vynést žádné užitečné zatížení. První orbitálním startem [[2. prosinec|2. prosince]] 1970 bylo vynesení prototypu vzletového stupně měsíčního modulu ''T2K'', utajeného pod názvem družice ''Kosmos 382''. Na velmi vysokou eliptickou dráhu kolem Země ve výšce 2464 až 5189 km se tehdy dostalo těleso o hmotnosti 10 380 kg. Při dalším startu [[19. duben|19. dubna]] [[1971]] se na oběžnou dráhu dostala první sovětská [[vesmírná stanice]] [[Saljut 1|Saljut 1]] a v dalších letech (1973 až 1982) ještě dalších šest stanic řady Saljut, kromě několika těžkých transportních modulů. V letech 1986 až 1990 byly rakety Proton-K použity k vynesení [[Mir (modul)|základního bloku]] stanice [[Mir]] a pěti dalších jeho stavebních modulů. [70] => [71] => Posledním využitím tohoto typu nosiče bylo vypuštění dvou modulů [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanice]]; modul [[Zarja]] byl vypuštěn [[20. listopad|20. listopadu]] [[1998]] a modul [[Zvezda]] [[12. červenec|12. července]] [[2000]]. [72] => [73] => Rakety Proton-K byly také používány k vypouštění těžkých družic pro [[dálkový průzkum Země]]. [74] => [75] => == Odkazy == [76] => === Související články === [77] => * [[Proton (nosná raketa)]] [78] => * [[Proton-M]] [79] => * [[Seznam nosných raket]] [80] => [81] => === Externí odkazy === [82] => * [http://www.russianspaceweb.com/proton.html Launchers: Proton family / A. Zak] (anglicky) [83] => [84] => * [https://web.archive.org/web/20160303030631/http://www.mvdv.ru/expo/110/data/2_r.doc Proton-K] (rusky) [85] => [86] => [87] => {{Orbitální nosné systémy}} [88] => [89] => {{Portály|Kosmonautika}} [90] => [[Kategorie:Nosné rakety SSSR a Ruska]] [] => )
good wiki

Proton-K

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Proton (nosná raketa)','Zarja','Vesmírná stanice','GKNPC Chruničeva','Zvezda','18. srpen','Mir','RD-253','kosmická loď','Semjon Andrijevič Kosberg','1971','Nikolaj Alexejevič Piljugin'

1971

Mir

Zarja

Zvezda