Array ( [0] => 14719875 [id] => 14719875 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Rekatolizace [uri] => Rekatolizace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Misionáři obracejí na katolickou víru.jpg|náhled|[[Bedřich Bridel]] rozmlouvá se sedláky – obraz Jana Jiřího Heinsche]] [1] => '''Rekatolizace''' je proces obracení [[Protestantismus|protestantů]] ([[Hereze|kacířů]]) na [[římskokatolická církev|římskokatolickou víru]]. V českých zemích probíhala od [[Bitva na Bílé hoře|bitvy na Bílé hoře]] a zprvu byla uplatňována [[Český král|českým králem]] a [[Svatá říše římská|římským císařem]] [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinandem II.]] Rekatolizace byla řízena [[Papežská kurie|papežskou kurií]] a „Svatou kongregací pro šíření víry“ ([[Latina|lat]]. ''Sacra Congregatio de [[Propaganda]]'').{{Citace elektronického periodika [2] => | příjmení = Balcárek [3] => | jméno = Pavel [4] => | odkaz na autora = Pavel Balcárek [5] => | titul = Kongregace pro šíření víry v době třicetileté války (její působnost, organizace, chod kanceláře a archiv) [6] => | periodikum = [7] => | vydavatel = Brno, 2003 [8] => | url = https://digilib.phil.muni.cz/_flysystem/fedora/pdf/102545.pdf [9] => | strany = [10] => | datum přístupu = 2023-03-12 [11] => }} V širším kontextu zapadá rekatolizace do rámce principu ''[[cuius regio, eius religio]]'', který se v této etapě [[Dějiny Evropy|evropských dějin]] začal utvářet a jenž byl definitivně potvrzen [[Vestfálský mír|vestfálským mírem]]. Samotná zásada ''cuius regio, eius religio'' ovšem původně pochází z protestantského prostředí. [12] => [13] => V Českých zemích se k její násilné formě přistoupilo po roce 1622, kdy české země rekatolizovali mj. k tomuto účelu zvlášť přizvaní [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]]. Doba pobělohorské rekatolizace v Českých zemích bývá označována i jako [[doba temna]] – podle názvu románu Aloise [[Alois Jirásek|Jiráska]], který ve svém románu takto označuje 1. polovinu [[18. století]]. Jsou známy i případy, kdy lidé bývali mučeni tak dlouho, dokud nepřešli na katolickou víru nebo nezemřeli.{{Citace elektronického periodika [14] => | příjmení = Štěříková [15] => | jméno = Edita [16] => | odkaz na autora = Edita Štěříková [17] => | titul = Hodnocení pobělohorské rekatolizace zůstává kontroverzní / Christnet.eu [18] => | vydavatel = [19] => | url = http://www.christnet.eu/clanky/5639/hodnoceni_pobelohorske_rekatolizace_zustava_kontroverzni.url [20] => | datum vydání = [21] => | jazyk = cs [22] => | url archivu = [23] => | datum přístupu = 2020-05-01 [24] => }} Podrobný (ovšem nikoli jednostranně nezaujatý) popis některých případů lze nalézt například v knize ''Historie o těžkých protivenstvích církve české''. Tato kniha je kolektivním dílem, příspěvky jednotlivých autorů-[[Exulanti|exulantů]] zpracoval [[Adam Hartman]],{{Citace elektronického periodika [25] => | příjmení = Hartman [26] => | jméno = Adam [27] => | titul = HYSTORYA O těžkých Protiwenstwjch Cýrkwe České ... / [28] => | periodikum = knihoveda.lib.cas.cz [29] => | url = https://knihoveda.lib.cas.cz/Record/K02911 [30] => | datum vydání = 1663 [31] => | jazyk = Czech [32] => | datum přístupu = 2023-03-12 [33] => }} předmluvu ke knize napsal [[Jan Amos Komenský]]. [34] => [35] => Většina dokumentů té doby se nachází především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v zahraniční – např. v Německu, Švýcarsku, Polsku i jinde. Část zpřístupnila české veřejnosti historička [[Edita Štěříková]], ale masa dokumentů týkající se např. činnosti ''Svaté kongregace pro šíření víry'' na zpracování čeká. [36] => [37] => == Rekatolizace v Čechách == [38] => {{Viz též|Doba pobělohorská}} [39] => Rekatolizace byla prováděna ve spolupráci církevní a světské moci. Světská moc se starala především o výkonnou a organizační část, církevní se měla postarat o náležité duchovní pozadí a hlavně o navržení postupu rekatolizační akce. [40] => [41] => První praktický návod, jak postupovat při rekatolizaci, byl sepsán už roku 1620 [[Arcibiskup pražský|pražským arcibiskupem]] [[Jan Lohelius|Janem Loheliem]]. Své záměry shrnul do tří bodů, které byly jen s drobnými obměnami převzaty do všech dalších rekatolizačních plánů: [42] => [43] => * právo obsazovat fary převést výhradně na arcibiskupa [44] => * obsadit výhradně katolickými duchovními fary na královských statcích [45] => * předat pražskou univerzitu a nekatolická gymnázia jezuitům [46] => [47] => Hlavním záměrem arcibiskupa bylo, aby ze země co nejrychleji vymizeli nekatoličtí duchovní, stejně nepřijatelné pro něj byly nekatolické školy. Touto strategií se v Čechách podařilo rozvrátit nekatolickou církevní strukturu, což rekatolizaci výrazně usnadnilo, protože protestanti, kteří neměli oporu duchovních, snáze podléhali tlaku katolíků a [[Náboženská konverze|konvertovali]]. [48] => [49] => Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]] a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle – rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]], byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře. [50] => [51] => Další opatření následovala v dubnu roku 1624, kdy byl vydán císařský patent, kterým se v Čechách povolovalo pouze katolické náboženství a o pár dní později další, který zakazoval královským městům přijímat nekatolické měšťany a také zakazoval nekatolíkům ve městě vykonávat živnost. V roce 1624 byla také zřízena první rekatolizační komise, která zjišťovala informace o obsazení far a zkoumala, jak probíhá vyhošťování nekatolických kněží, později tyto misionářské komise aktivně vyhledávaly a „obracely kacíře.“[[František Martin Pelcl]]: ''Paměti''. Praha 1956{{Citace elektronického periodika [52] => | titul = Poměry předtoleranční. [53] => | periodikum = texty.citanka.cz [54] => | url = http://texty.citanka.cz/hrejsa/tp1-1.html [55] => | datum přístupu = 2021-06-26 [56] => }} Jejich činnost zrušil až [[Josef II.]] dne 31. 12. 1780.{{Citace monografie [57] => | příjmení = Melmuková-Šašecí, Eva. [58] => | jméno = [59] => | odkaz na autora = Eva Melmuková [60] => | příjmení2 = [61] => | jméno2 = [62] => | titul = Patent zvaný toleranční [63] => | url = [64] => | vydání = Vyd. 1 [65] => | vydavatel = Mladá fronta [66] => | místo = Praha [67] => | rok vydání = [68] => | počet stran = 238 [69] => | strany = 61–70 a jiné [70] => | isbn = 80-204-0741-3 [71] => | isbn2 = [72] => | oclc = [73] => }} [74] => [75] => Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627–1628, kdy bylo vydáno [[Obnovené zřízení zemské]]. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství). [76] => [77] => Od roku 1725 až do vydání [[Toleranční patent|tolerančního patentu]] byla [[Habsburská monarchie|habsburskou monarchií]] v rámci rekatolizace uzákoněna a masově podporována [[Udavačství|denunciace]]. Tato praktika, zavedená v době rekatolizace, byla později použita mnohokrát. [78] => [79] => == Násilná rekatolizace == [80] => Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru [[Jan Lohelius|Jana Lohelia]] a [[Valerian Magni|Valeriána Magni]] se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků – násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu [[Matěj Burnatius|Matěje Burnatia]] vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem. Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624–1625. Rovněž byly zavedeny a praktikovány [[Oslí pohřeb|oslí pohřby]]. [81] => [82] => == Kláštery == [83] => Počet na pomoc přizvaných církevních řádů vzrostl tak, že jejich vzájemné sváry o moc, privilegia a majetek řešil [[Svatý stolec]]. Císař [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]] přikázal, aby spory o [[Kolatura|kolatury]] a [[Desátek|desátky]] řešily světské soudy. V Čechách bylo víc než 200 klášterů, v Praze 40, další kláštery byly na Moravě a ve Slezsku. Jednalo se o tyto katolické řády: [84] => [85] => [[Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova|Jezuitský]], [[Řád bratří kazatelů|domikánský]], [[Řád zbožných škol|piaristický]], [[Seznam kapucínských klášterů|kapucínský]], [[České kláštery benediktinů|benediktinský]], [[Cisterciácký řád|cisterciácký]], [[Kartuziánský řád v českých zemích|kartuziánský]], [[Hyberni|hybernů]], [[Barnabité|barnabitů]], [[Řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly|paulánů]], [[Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou|křižovníků]], [[Seznam premonstrátských klášterů|premonstrátů]], [[České kláštery menších bratří|menších bratří]], [[České kláštery servitů|servitů]], [[Řád augustiniánů|augustiniánů]], [[Řád trinitářů|trinitářů]], [[Oratoriáni|oratoriánů]],{{Citace elektronického periodika [86] => | titul = Oratoriáni v českých zemích [87] => | periodikum = www.farnostimikulovska.cz [88] => | url = http://www.farnostimikulovska.cz/view.php?nazevclanku=oratoriani-v-ceskych-zemich&cisloclanku=2014040007 [89] => | datum přístupu = 2020-12-16 [90] => }} [[Theatini|theatinů]], [[Seznam klášterů alžbětinek|alžbětinek]], [[Anglické panny|anglických pannen]], [[Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského|Božího hrobu]] a jiné. Podporování byli [[Eremita|eremité.]] Nepůsobili zde jen [[kamaldulové]]. Teprve císař [[Karel VI.]] svými [[Amortizace|amortizačními]] zákony zakázal ''mrtvé ruce'' (tj. katolické církvi) získávat další nemovitosti a v roce 1723 zakázal sbírky na církevní účely cizincům. Dále zostřil zákaz z roku 1661 o [[Vizitace|vizitacích]] českých klášterů cizinci. [91] => [92] => Rekatolizovaní čeští [[Nevolnictví|nevolníci]] (včetně členů tajné, zakázané víry) uctívali kromě [[Seznam českých světců|českých patronů]], [[Mariánská úcta|mariánských svátků]], [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] i Španěly uctívané světce např. [[Svatý Jakub|sv. Jakuba]], [[Ignác z Loyoly|Ignáce]], [[František Xaverský|Františka Xaverského]], [[František Borgia|Františka Borgiáše]], [[Terezie od Ježíše|Terezii z Avily]], [[Jan od Kříže|Jana z Kříže]], [[Isidor ze Sevilly|Isidora ze Sevilly]], [[Svatá Rozálie|Rozálii]], [[Vincenc Ferrerský|Vincence Ferrerského]], [[Petr z Alkantary|Petra z Alcantary]], [[Jan z Boha|Jana z Boha]] i jiné. Vítali aktivity [[Mariánská družina|Mariánských družin]], různých [[Bratrstvo|bratrstev]], rádi se účastnili několikadenních [[Pouť|poutí]] a [[Liturgický průvod|procesí]] – dokud [[Marie Terezie]] oslavy početných svátků neomezila. Marie Terezie zavedla pro kláštery [[numerus clausus]] a, aby se nehromadilo jmění ''mrtvé ruky'', postavila hospodaření klášterů pod státní kontrolu. Zapověděla řeholím i vývoz zisků do ciziny. (Kláštery zcela poněmčená města byla: Žatec, Bílina, Lovosice, Úštěk, České Budějovice, Horšovský Týn, Český Krumlov, Prachatice, Litoměřice, Stříbro...){{Citace monografie [93] => | příjmení = Kadlec [94] => | jméno = Jaroslav [95] => | odkaz na autora = Jaroslav Kadlec [96] => | příjmení2 = [97] => | jméno2 = [98] => | titul = Přehled českých církevních dějin 2 [99] => | url = [100] => | vydání = Křesťanská akademie, Řím 1987 [101] => | vydavatel = ZVON, katolické nakl. [102] => | místo = Praha [103] => | rok vydání = 1991 [104] => | počet stran = 281 [105] => | strany = 99–160 [106] => | isbn = 80-7113-004-4 [107] => | isbn2 = [108] => | oclc = [109] => }} [110] => [111] => == Podíl jezuitů na rekatolizaci == [112] => Po vyhnání nekatolických kněží se objevil velký problém způsobený tím, že v českých zemích byl nedostatek katolických kněží. Běžně se stávalo, že i když byl nekatolický kněz z fary vypuzen, jeho místo zůstalo neobsazeno – neobsazených far bylo několikanásobně víc než těch řádně spravovaných. Ferdinand II. se situaci pokusil řešit přizváním polských kněží, ale to se neosvědčilo, protože si čeští věřící stěžovali, že jim nerozumí. Jediným řešením se nakonec ukázalo zřizování kněžských seminářů. Ze skutečnosti, že se nedostávalo českých duchovních, profitovaly u nás působící katolické církevní řády, především jezuité, kteří se v této době rozšířili téměř do všech českých a moravských krajů. Roku 1622 získali od Ferdinanda [[Univerzita Karlova|Univerzitu Karlovu]] a do konce třicetileté války roku 1648 už byla založena většina jejich kolejí v Čechách a na Moravě. [113] => [114] => Kromě problémů s obsazováním farností kněžími vznikl totiž, ze stejného důvodu, tedy exodu nekatolíků, další problém: Nedostávalo se lidí s vyšším, případně univerzitním, vzděláním. Habsburkové si byli tohoto problému vědomi. Nešlo totiž o ryze náboženský, ale i čistě praktický problém. A samozřejmě hrála roli i určitá prestiž, kdy bylo potřebné poukázat na úspěchy rekatolizace i v oblasti vzdělanosti. Jesuitské koleje a gymnasia měly tedy za úkol, samozřejmě kromě výchovy kněží, produkovat i vzdělané lidi, kteří dále nepostupovali v kněžské kariéře. Pokud tedy mluvíme o vzdělaných lidech z této éry, nemůže nám neuniknout, že často nějakou jesuitskou školu absolvovali, nebo s ní byli spjati. [115] => [116] => [[Soubor:Lesne koscioly 08.jpg|náhled|Místo tajných setkávání protestantů na [[Godula (Moravskoslezské Beskydy)|Goduli]] ve Slezsku]] [117] => [118] => == Rekatolizace na Moravě == [119] => Postup moravské rekatolizace se v mnohém podobal té v Čechách, pouze s tím rozdílem, že na Moravě byla výchozí pozice příznivější, protože tu ještě před Bílou horou byla skoro polovina far osazena katolickými kněžími a existovaly tu klášterní komunity, které již na počátku 17. století prosperovaly mnohem lépe než v Čechách. Nad nekatolickými kněžími držel nejdéle ochrannou ruku [[Karel starší ze Žerotína]], u kterého také do roku 1625 našel útočiště [[Jan Amos Komenský]]. [120] => [121] => == Rekatolizace ve Slezsku == [122] => Náboženská situace ve [[Slezsko|Slezsku]] byla spletitá, byl tu velký podíl luteránů a [[Hohenzollernové|hohenzollerská]] šlechta hlásící se ke kalvinismu. Rekatolizace probíhala tak, že jednotlivá knížata byla získávána pomocí odměn v podobě územních zisků, katolíci byli upřednostňování a byly jimi obsazovány všechny důležité úřady, čímž byli nekatolíci postupně vytlačeni. [123] => [124] => == Odkazy == [125] => [126] => === Reference === [127] => [128] => [129] => === Literatura === [130] => * [[Tomáš Václav Bílek|BÍLEK, Tomáš Václav]]. ''Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské.'' V Praze: Frant. Bačkovský, 1892. 336 s. [https://archive.org/details/reformacekatolic00bl Dostupné online] [131] => * {{Citace monografie | příjmení = Catalano | jméno = Alessandro | odkaz na autora = Alessandro Catalano | titul = Zápas o svědomí : kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace v Čechách | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 637 | isbn = 978-80-7106-942-3}} [132] => * {{Citace monografie | příjmení = Čornejová | jméno = Ivana | odkaz na autora = Ivana Čornejová | příjmení2 = Mikulec | jméno2 = Jiří | odkaz na autora2 = Jiří Mikulec | příjmení3 = Vlnas | jméno3 = Vít | odkaz na autora3 = Vít Vlnas | spoluautoři = a kol. | titul = Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618–1683 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 800 | isbn = 978-80-7185-947-5}} [133] => * {{Citace monografie | příjmení = Francek | jméno = Jindřich | odkaz na autora = Jindřich Francek | titul = Zločin a trest v českých dějinách | vydavatel = Rybka | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 543 | isbn = 978-80-86182-91-9}} [134] => * [[František Kameníček|KAMENÍČEK, František]]. ''Náboženské následky bitvy bělohorské na Moravě.'' In: Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze. Praha : J. Otto, 1883. s. 15–27. [[s:Náboženské následky bitvy bělohorské na Moravě|Online na Wikizdrojích]]. [135] => * {{Citace monografie | příjmení = Louthan | jméno = Howard | odkaz na autora = | titul = Obracení Čech na víru aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém | vydavatel = Rybka | místo = Praha | rok = 2011 | počet stran = 384 | isbn = 978-80-87067-07-9}} [136] => * {{Citace monografie | příjmení = Mikulec | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Mikulec | titul = 31. 7. 1627. Rekatolizace šlechty v Čechách. Čí je země, toho je i náboženství | vydavatel = Havran | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 193 | isbn = 80-86515-54-0}} [137] => * {{Citace monografie [138] => | příjmení = Nekvapil [139] => | jméno = Ladislav [140] => | titul = Východočeští nekatolíci v době baroka a osvícenství: Chrudimský kraj v letech 1621 – 1781 [141] => | vydání = 1 [142] => | vydavatel = Univerzita Pardubice. Filozofická fakulta [143] => | rok vydání = 2015 [144] => | isbn = 978-80-7395-936-4 [145] => }} [146] => [147] => === Související články === [148] => * [[Exulanti]] [149] => * [[Reformace a protireformace (1550–1648)]] [150] => * [[Reformace]] [151] => * [[Soupis poddaných podle víry z roku 1651]] [152] => * [[Transmigrace (Habsburská monarchie)]] [153] => [154] => === Externí odkazy === [155] => * {{Wikislovník|heslo=rekatolizace}} [156] => * [http://katolicka-kultura.sweb.cz/reformace_a_rekatolizace/reformace_a_rekatolizace.html Reformace a rekatolizace na stránkách Katolická kultura] {{Wayback|url=http://katolicka-kultura.sweb.cz/reformace_a_rekatolizace/reformace_a_rekatolizace.html |date=20100204072722 }} [157] => * [http://www.rozhlas.cz/plus/historie/_zprava/jak-temne-bylo-temno-bila-hora-je-drama-ale-nikoli-narodni-tragedie--1417987 Pořad Českého rozhlasu Plus Jak temné bylo temno?], obsahuje názory předních českých historiků na období po bitvě na Bílé hoře. [158] => * {{Wikizdroje|dílo=Píseň zpívaná u hranice, na níž páleny kacířské knihy}} [159] => [160] => {{Pahýl}} [161] => {{Autoritní data}} [162] => [163] => [[Kategorie:Dějiny Evropy]] [164] => [[Kategorie:Dějiny křesťanství v novověku]] [165] => [[Kategorie:Protireformace]] [] => )
good wiki

Rekatolizace

Bedřich Bridel rozmlouvá se sedláky - obraz Jana Jiřího Heinsche Rekatolizace je proces obracení protestantů (kacířů) na římskokatolickou víru. V českých zemích probíhala od bitvy na Bílé hoře a zprvu byla uplatňována českým králem a římským císařem Ferdinandem II.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Bitva na Bílé hoře','Jan Lohelius','Exulanti','Jan Amos Komenský','Arcibiskup pražský','Isidor ze Sevilly','Oratoriáni','Habsburská monarchie','Svatý stolec','římskokatolická církev','Český král','kamaldulové'

Exulanti

Kamaldulové

Kamaldulové jsou katolickým mužským mnichovským řádem, který vznikl ve 17.

Oratoriáni