Array ( [0] => 15486830 [id] => 15486830 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Román [uri] => Román [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Einbände_Joseph_und_seine_Brüder.jpg|vpravo|náhled|''[[Josef a bratří jeho]]'', čtyřdílný román [[Thomas Mann|Thomase Manna]]]] [1] => [2] => '''Román''' je rozsáhlý [[epika|epický]] (vyprávěcí) [[literární žánr]], řazený mezi [[literární fikce|fikci]] a ve své moderní podobě téměř vždy [[próza|prozaický]], jen málokdy veršovaný.{{Citace sborníku [3] => | příjmení = Janáčková [4] => | jméno = Jaroslava [5] => | titul = Román [6] => | příjmení sestavitele = Mocná [7] => | jméno sestavitele = Dagmar [8] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [9] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [10] => | vydavatel = Paseka [11] => | místo = Praha [12] => | rok vydání = 2004 [13] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [14] => | strany = 576 [15] => | počet stran = 699 [16] => }} Jedná se o velmi mnohotvárný, vnitřně rozporný a neobyčejně proměnlivý žánr s otevřenou strukturou.{{Citace monografie [17] => | příjmení = Hodrová [18] => | jméno = Daniela [19] => | titul = Hledání románu [20] => | vydavatel = Československý spisovatel [21] => | místo = Praha [22] => | rok = 1989 [23] => | počet stran = 275 [24] => | strany = 5 [25] => }} Román může mít téměř jakékoliv téma a používat různorodé literární postupy, badatelé proto často tvrdí, že není možné určit žádný typicky románový rys nebo podat stálou a vyčerpávající definici tohoto žánru.Hodrová (1989), s. 11. [[Michail Michajlovič Bachtin]], významný ruský teoretik románu, označil ve 40. letech 20. století román za „jediný žánr, který se dosud vyvíjí a utváří“.{{Citace monografie [26] => | příjmení = Bachtin [27] => | jméno = Michail Michajlovič [28] => | titul = Román jako dialog [29] => | vydavatel = Odeon [30] => | místo = Praha [31] => | rok = 1980 [32] => | počet stran = 479 [33] => | strany = 7 [34] => }} Kromě estetické funkce může plnit i různé další: [[didaktická literatura|didaktickou]], [[publicistika|publicistickou]], [[Filozofie|filosofickou]] a jiné.{{Citace periodika [35] => | příjmení = Pospíšil [36] => | jméno = Ivo [37] => | titul = Hrabákovo Čtení o románu a souvislosti románové teorie [38] => | periodikum = Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. X, Řada literárněvědné slavistiky [39] => | rok = 2003 [40] => | ročník = 6 [41] => | strany = 111 [42] => | url = https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/103315/X_SlavicaLitteraria_06-2003-1_12.pdf [43] => | issn = 1212-1509 [44] => }} [45] => [46] => Na rozdíl od ostatních důležitých epických žánrů moderní literatury, [[povídka|povídky]] a [[novela (literatura)|novely]], bývá román velmi dlouhý, uvádí se běžný rozsah od 50 000 slov (200 stran) až po vícesvazková díla (například [[trilogie]]). Jednotlivé jeho subžánry většinou bývají v rámci žánru buď tradičně kratší ([[Detektivka|detektivní román]], [[literatura pro mládež|román pro mládež]]), nebo naopak enormně dlouhé ([[románová kronika]], [[román-řeka]]).Janáčková (2004), s. 577. Typický je důraz na hrdinovu psychologii a jeho proměnu v průběhu děje. Román také bývá dějově komplikovanější než kratší žánry, obsahuje četné odbočky a větší množství postav, jevů a událostí. [47] => [48] => Počátky románu je vzhledem k rozdílným vymezením žánru možné hledat v různých dobách, přičemž existují dva základní názory na věc. První z nich říká, že román vznikl ve starověku, s prapůvodem ve [[staroegyptské písemnictví|staroegyptském písemnictví]] a prvním větším rozkvětem v řeckém [[helénismus|helénismu]], podle druhého vymezení je román původně [[raný novověk|raněnovověký]] [[měšťanstvo|měšťanský]] žánr. Ve [[Literatura starověkého Řecka|starověké řecké literatuře]] vznikala díla románového charakteru od 4. století př. Kr., z většiny z nich však do moderní doby přežily pouze názvy. Nejstarším z dochovaných textů je [[Charitón]]ův román ''O věrné lásce Chairea a Kallirhoy'' z 1. století.{{Citace monografie [49] => | příjmení = Pavel [50] => | jméno = Thomas G [51] => | titul = The Lives of the Novel [52] => | vydavatel = Princeton University Press [53] => | místo = Princeton [54] => | rok = 2015 [55] => | počet stran = 360 [56] => | strany = 23 [57] => | isbn = 978-0-691-16578-3 [58] => }} Z románů [[Starověká římská literatura|starověké římské literatury]] zůstaly zachovány fragmenty [[Petronius|Petroniova]] románu ''[[Satirikon]]'' z 1. století a [[Lucius Apuleius|Apuleiův]] román ''[[Zlatý osel]]'' z 2. století. Koncem středověku získal v evropské kultuře vliv [[rytířský román]], nejprve veršovaný, později prozaický. V reakci na něj se rozvíjel [[burleskní román]] a [[#Pikareskní román|pikareskní román]].Janáčková (2004), s. 581. Užší chápání uznává jako román pouze moderní román a v takovém případě se k tvůrcům žánru řadí až raněnovověcí romanopisci jako [[Miguel de Cervantes y Saavedra]], [[Marie-Madeleine de La Fayette]], [[Daniel Defoe]] nebo [[Samuel Richardson]].Pavel (2015), s. 1. [59] => [60] => Útvary připomínající román byly v historii psány i mimo evropskou kulturu, v Japonsku, Číně nebo Indii.Pospíšil (2003), s. 111–112. Jako první román v historii (popřípadě první [[realismus (literatura)|realistický]] román) bývá někdy uváděn ''[[Příběh prince Gendžiho]]'' napsaný japonskou dvorní dámou [[Murasaki Šikibu]] v roce [[1007]] a vypravující příběh císařova levobočka a jeho hledání životní lásky.{{Citace sborníku [61] => | příjmení = Suzuki [62] => | jméno = Tomi [63] => | titul = The Tale of Genji, National Literature, Language, and Modernism [64] => | příjmení sestavitele = Shirane [65] => | jméno sestavitele = Haruo [66] => | sborník = Envisioning the Tale of Genji: Media, Gender, and Cultural Production [67] => | vydavatel = Columbia University Press [68] => | místo = New York [69] => | rok vydání = 2008 [70] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [71] => | strany = 262 [72] => | počet stran = 400 [73] => }} [74] => [75] => == Vznik pojmu == [76] => V [[raný středověk|raném středověku]] došlo k postupnému rozlišení jazyka používaného v jihozápadní Evropě na ''lingua latina'' ([[latina]]) a ''lingua romana'' ([[románské jazyky]], například [[francouzština]], [[italština]], [[španělština]] nebo [[Okcitánština|provensálština]]). V těchto [[vernakulární jazyk|vernakulárních]] (lidových) jazycích začala později vznikat také literatura: ve francouzštině od 11. století, ve španělštině koncem 12. století, v italštině počátkem 13. století. Knihy napsané v národních jazycích začaly být označovány pojmem odvozených od slova „romanice“: romanz, romant, roman, romance, romanzo. Původním smyslem těchto slov byla tedy „kniha v národní řeči“, brzy však začal být pojem chápán i úžeji, jako [[rytířský román|dvorský veršovaný román]]. Označení žánru román se takto vyvinulo ve francouzštině a italštině; ve španělštině vzniklo označení básnického žánru [[romance]].{{Citace monografie [77] => | příjmení = Curtius [78] => | jméno = Ernst Robert [79] => | titul = Evropská literatura a latinský středověk [80] => | vydavatel = Triáda [81] => | místo = Praha [82] => | rok = 1998 [83] => | počet stran = 738 [84] => | strany = 41–42 [85] => | isbn = 978-80-86138-07-7 [86] => }} Prvním románem, v jehož názvu se označení román objevilo, je ''Roman de brut'' z roku 1155.Pospíšil (2003), s. 112. [87] => [88] => == Vymezení románu == [89] => [[Soubor:EMForster1917.jpg|vpravo|náhled|[[Edward Morgan Forster]], romanopisec a autor knihy ''Aspekty románu'' (1927)]] [90] => Velice různorodá vymezení románu vedou k tomu, že mnoho děl bývá některými literárními vědci za román označeno a jinými nikoliv. Někdy je vymezení spojeno s přesnou délkou: romanopisec a esejista [[Edward Morgan Forster]] pro účely své knihy ''Aspekty románu'' (1927) vymezil jako jakékoliv fikční prozaické dílo obsahující alespoň 50 000 slov. Exaktní vymezení založené na délce je užitečné zejména tehdy, je-li nutné jednoduše odlišit románové texty od děl kratších žánrů: například [[cena Hugo]] a [[cena Nebula]], významná ocenění pro [[fantasy]] a [[Science fiction|sci-fi]] tvorbu, přijímají v kategorii román fikční prozaické texty o délce alespoň 40 000 slov.{{Citace monografie [91] => | příjmení = James [92] => | jméno = Edward [93] => | titul = Science Fiction in the Twentieth Century [94] => | vydavatel = Oxford University Press [95] => | místo = Oxford [96] => | rok = 1994 [97] => | počet stran = 250 [98] => | strany = 145 [99] => | isbn = 978-0-19-289244-7 [100] => | url-access = registration [101] => | url = https://archive.org/details/sciencefictionin00jame [102] => }} Nevýhodou tohoto pojetí je, že za román pak může být označeno velké množství textů, včetně archaických. Kanadská badatelka Margaret Doodyová ve své studii o dějinách románu také užívá tuto otevřenou definici, a proto posléze prohlašuje, že žánr románu je stejně starý jako západní civilizace sama.{{Citace monografie [103] => | příjmení = MacKay [104] => | jméno = Marina [105] => | titul = The Cambridge Introduction to the Novel [106] => | vydavatel = Cambridge University Press [107] => | místo = Cambridge [108] => | rok = 2010 [109] => | počet stran = 275 [110] => | strany = 21 [111] => | isbn = 978-1-139-49357-4 [112] => }} [113] => [114] => Už od 19. století bývá zmiňována ambice románu obsáhnout vše. [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel]] označil román za buržoazní [[Epos|epopej]], čímž mu přiznal stejnou centrální pozici, jakou měl v archaických kulturách [[epos]]. S podobnou úvahou pracoval také maďarský [[marxismus|marxistický]] literární teoretik [[György Lukács]]. Ve své ''Teorii románu'' (1915–1920) tvrdí, že román je skutečně moderní obdobou eposu, ale nemůže již předvádět totalitu života, proto k ní alespoň směřuje.Pospíšil (2003), s. 114. [[Daniela Hodrová]] také uvádí epos jako základní žánr protikladný románu, s tím, že základní rozdíl spočívá v protagonistovi. Zatímco hrdina eposu má polobožský status a vykonává historický nebo polomytický čin (geste), hrdinou raného románu je obyčejný smrtelník zažívající dobrodružství (aventure).Hodrová (1989), s. 25. Některé pokusy definovat román jsou založeny spíše na úvaze nad tématem románu. Český literární kritik [[František Xaver Šalda]] uvádí, že román má ambici postihnout život v celé jeho komplexnosti a uspořádat jeho chaos do určité soustavy.{{Citace monografie [115] => | příjmení = Šalda [116] => | jméno = František Xaver [117] => | titul = Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F. X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894-1908 [118] => | vydavatel = Československý spisovatel [119] => | místo = Praha [120] => | rok = 1986 [121] => | počet stran = 353 [122] => | strany = 83–84 [123] => }} [124] => [125] => [[Soubor:Mikhail_bakhtin.jpg|vlevo|náhled|[[Michail Michajlovič Bachtin]], teoretik románu, chápal román primárně jako dialogický žánr]] [126] => J. Paul Hunter vychází ve svém vymezení převážně z románů 18. století a za distinktivní rysy žánru, který se v jeho pojetí v té době rodil, považuje současnost (romány se obvykle neodehrávají v prostředí vzdáleném prostorově a časově od doby napsání), uvěřitelnost, důvěrnou známost, odmítnutí tradičních zápletek, použití běžného jazyka, důraz na jedince, zprostředkování vnitřního života postav, koherenci (soudržnost), všeobsažnost, rozbíhavost, fragmentárnost a vědomí jeho tvůrců, že vytvářejí něco nového. Nevýhodou tohoto seznamu rysů je však skutečnost, že pro romány 20. století jsou jen obtížně použitelné a rovněž v 18. století se najde mnoho románových děl, která se tomuto vymezení vymykají.MacKay (2010), s. 22. [127] => [128] => [[Michail Michajlovič Bachtin]] k nemožnosti nalézt určitý a stabilní znak románu poznamenává, že u mnohých potenciálních základních rysů románu se nakonec objeví výjimky. Typický román má sice mnoho rovin, ale existují také romány s jedinou rovinou. Román je obvykle silně [[syžet]]ový a uspořádává své složky a informace o ději neobvyklým způsobem, zároveň se ale vyskytují romány jednoduše seřazené a deskriptivní. Umělecké romány problematizují svět, ale masová populární produkce románů o problémech mlčí, je harmonizující a zábavná. Obecně časté románové téma lásky se v některých slavných románech vůbec neobjevuje. Tezi, že moderní román je psán prózou, narušuje existence veršovaných románů. Bachtin se nicméně domnívá, že některé charakteristické rysy románu nalézt lze: jmenuje zejména vnitřní rozrůzněnost jazyka (pro což zavádí pojem [[heteroglosie]], střetávání různých způsobů řeči) a zpracování tématu jako něčeho blízkého a případně i směšného, se vztahem k soudobému člověku, tedy nikoliv jako vznešenou a vzdálenou minulost, což bývalo rysem eposů.Bachtin, s. 12–14. Uvádí také, že román velmi silně vstupuje do vztahů s jinými žánry a často je vytlačuje, [[parodie|paroduje]], činí svou součástí nebo alespoň ovlivňuje do té míry, že ony samy pak také pracují se zmíněnými románovými prvky: živým jazykem, dialogičností, humorem a významovou nezavršeností.Bachtin (1980), s. 10. [129] => [130] => == Třídění románu == [131] => Vzhledem ke složitosti románu jsou možné rozličné způsoby jeho třídění. Typologizace může být například tematická (detektivní román, sportovní román, dobrodružný román a další), metodická (historický román, [[psychologický román]] a jiné), konzumentská (román pro ženy, román pro děti, rodinný román) nebo [[kompozice literárního díla|kompoziční]] (charakterový román, kronikový román, časový román a prostorový román a různá další binární dělení). Existuje rovněž třídění na román vysoký, střední a nízký, román světský a mimosvětský, román iluzívní a deziluzívní, román sebereflexivní a nesebereflexivní.Hodrová (1989), s. 9–10. Podle tematické dominanty je možné také dělení románu na romány zaměřené na děj (akční subžánry, [[Detektivka|detektivní]] a [[western|westernové romány]]), romány zaměřené na postavu (psychologický román, ať už s jedinou perspektivou nebo s více perspektivami) a romány zaměřené na časoprostor (krajinu, společenské prostředí, dějinné období).Janáčková (2004), s. 579–580. [132] => [133] => V angloamerické literární vědě existuje tradiční základní rozdělení románu na „romance“ a „novel“, přičemž oba pojmy se do češtiny překládají jako román. „Romance“ vznikla ze středověké rytířské epiky a popisuje vznešeným jazykem nepravděpodobné události, zatímco „novel“ se vyvinula z nefikčních textů (dopisy, deníky) a má běžným jazykem ukazovat obraz skutečného života.{{Citace monografie [134] => | příjmení = Wellek [135] => | jméno = René [136] => | příjmení2 = Warren [137] => | jméno2 = Austin [138] => | titul = Teorie literatury [139] => | vydavatel = Votobia [140] => | místo = Olomouc [141] => | rok = 1996 [142] => | počet stran = 555 [143] => | strany = 307 [144] => | isbn = 978-80-7198-150-3 [145] => }} Daniela Hodrová vnímá tuto dichotomii románových forem jako kontrast románu-smyšlenky a románu-skutečnosti. Uvádí, že román-smyšlenka (rytířský román, dobrodružný román, gotický román, román s tajemstvím) vychází z [[pohádka|pohádky]], [[epos]]u, [[hagiografie]] a podobných žánrů; naproti tomu román-skutečnost (realistický román, nový román) vychází z [[biografie]], [[autobiografie]], [[Deník (literatura)|deníku]], [[kronika|kroniky]], [[črta|fyziologické črty]] a podobně.Hodrová (1989), s. 9. Hodrová však zároveň poznamenává, že v literárních dějinách nelze hovořit o jednoduchém přechodu od tvůrci v různých dobách romány předchozí epochy považovali za smyšlenku, zatímco nově vznikající romány za texty odrážející skutečnost. Román 17. a 18. století byl vnímán jako smyšlenka realistickým románem 19. století, ten byl pak opět za smyšlenku pokládán [[avantgarda|avantgardními]] tvůrci [[nový román|nového románu]] a tak dále.Hodrová (1989), s. 6–8. [146] => [147] => Jinou možností, jak třídit romány, je použít pojem [[modus (literární věda)|modus]]. Modus pojmenovává jednu z vlastností, tendencí nebo aspektů díla, nikoliv dílo jako celek. Může být kupříkladu satirický, parodický, alegorický, fantastický, realistický a podobně.{{Citace monografie [148] => | příjmení = Šidák [149] => | jméno = Pavel [150] => | titul = Úvod do studia genologie: teorie literárního žánru a žánrová krajina [151] => | vydavatel = Akropolis [152] => | místo = Praha [153] => | rok = 2013 [154] => | počet stran = 325 [155] => | strany = 90–91 [156] => | isbn = 978-80-7470-040-8 [157] => }} [158] => [159] => Následující výčet žánrových typů románu není závazný ani vyčerpávající. [160] => [161] => === Bukolický román === [162] => {{Viz též|Bukolický román}} [163] => Bukolický neboli pastýřský román patří k nejstarším typům románu. Vznikl ve starověkém Řecku spojením tradice epické prózy a žánru [[bukolická poezie|bukolické poezie]]. Popisuje harmonický život pastýřů na venkově (většinou v horách [[Arkádie]] nebo [[Sicílie]]) a jejich milostné příběhy, někdy s dobrodružnými prvky. Příkladem je [[Longos|Longův]] román ''[[Dafnis a Chloe]]'' z 2. století. Prostá láska mladých pastýřů je ohrožena útoky zhýralců z města a pirátů, rychle se však podaří dosáhnout obnovení idyly a šťastného konce.{{Citace sborníku [164] => | příjmení = Reardon [165] => | jméno = Bryan P [166] => | titul = Longus, Daphnis and Chloe: Introduction [167] => | příjmení sestavitele = Reardon [168] => | jméno sestavitele = Bryan P [169] => | sborník = Collected Ancient Greek Novels [170] => | vydavatel = University of California Press [171] => | místo = Berkeley [172] => | rok vydání = 2008 [173] => | isbn = 978-0-520-25655-2 [174] => | strany = 245–246 [175] => | počet stran = 827 [176] => }} Z moderních děl bývá k pastýřským románům zařazováno jen málokteré, k výjimkám patří harmonický vzpomínkový román ''Jablečné víno s Rozárkou'' (1959, autor [[Laurie Lee]]).{{Citace monografie [177] => | příjmení = Marinelli [178] => | jméno = Peter V [179] => | titul = Pastoral [180] => | url = https://archive.org/details/pastoral0000mari [181] => | vydavatel = Methuen [182] => | místo = London [183] => | rok = 1971 [184] => | počet stran = 90 [185] => | strany = [https://archive.org/details/pastoral0000mari/page/7 7] [186] => }} [187] => [188] => === Rytířský román === [189] => {{Viz též|Rytířský román}} [190] => Rytířský román, někdy také dvorský román nebo romance, se vyvinul v západní Evropě v období [[vrcholný středověk|vrcholného středověku]]. Kořeny má v žánrech světských (kronika, epos) i duchovních ([[hagiografie]]). Zpočátku byl veršovaný, již ve 13. století však začala převládala prozaická podoba. Je neodmyslitelně spojen s [[dvorská kultura|dvorskou kulturou]] a jeho podobu ovládá dobová [[etiketa]]: soubor norem, schémat a ideálů rytířského chování.Hodrová (1989), s. 15–16. Od středověkých hrdinských eposů (jako například [[chansons de geste]]) se liší zvýšeným důrazem na milostnou tematiku. K nejznámějším příkladům patří rytířské romány [[artušovský cyklus|artušovského cyklu]], například francouzský ''[[Lancelot aneb rytíř s károu]]'' (asi 1170) [[Chrétien de Troyes|Chrétiena de Troyes]] nebo anglická ''[[Artušova smrt]]'' (1485) [[Thomas Malory|Thomase Maloryho]].{{Citace monografie [191] => | příjmení = Baldick [192] => | jméno = Chris [193] => | titul = The Oxford Dictionary of Literary Terms [194] => | vydavatel = Oxford University Press [195] => | místo = Oxford [196] => | rok = 2015 [197] => | počet stran = 392 [198] => | strany = 58 [199] => | isbn = 978-0-19-871544-3 [200] => }} [201] => [202] => === Pikareskní román === [203] => {{Viz též|Pikareskní román}} [204] => Označení pikareskní román je odvozeno ze [[španělština|španělského]] výrazu „pícaro“, tj. šibal, taškář, šejdíř, pobuda, což je pojem užívaný pro hlavního hrdinu takového románu. Tento pochybný hrdina, intrikán a [[podvod]]ník, je někdy zároveň vypravěčem (pak je román prezentován jako jeho [[autobiografie]]) a pochází většinou z nižších sociálních vrstev či přímo ze spodiny společnosti. Často je zaměstnán jako sluha a cestuje po světě. Žánr navazuje na antická vyprávění a arabské veršované prózy [[maqáma]]. Vznikl v období [[renesance]] ve Španělsku, kde byl také nejvýrazněji pěstován. Příkladem může být španělský [[Anonym (umění)|anonymní]] román ''[[Lazarillo z Tormesu]]'' (1554), z pozdějších děl [[Daniel Defoe|Defoeova]] ''[[Moll Flandersová]]'' (1722) a mnohé další. Pikareskní prvky však bývají nacházeny v nejrůznějších dílech jiných žánrů.{{Citace sborníku [205] => | příjmení = Garrido Ardila [206] => | jméno = Juan Antonio [207] => | titul = Origins and definition of the picaresque genre [208] => | příjmení sestavitele = Garrido Ardila [209] => | jméno sestavitele = Juan Antonio [210] => | sborník = The Picaresque Novel in Western Literature [211] => | vydavatel = Cambridge University Press [212] => | místo = Cambridge [213] => | rok vydání = 2015 [214] => | isbn = 978-1-107-03165-4 [215] => | strany = 1–3 [216] => | počet stran = 27 [217] => }} Z moderní české literatury bývají za pikareskní označovány [[Jaroslav Hašek|Haškovy]] ''[[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války]]'' (1921–1923).{{Citace periodika [218] => | příjmení = Mikulášek [219] => | jméno = Miroslav [220] => | titul = K problematice novodobé žánrové modifikace pikareskního románu [221] => | periodikum = Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. D, Řada literárněvědná [222] => | rok = 1985 [223] => | ročník = 32 [224] => | strany = 193 [225] => | url = https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/108317/D_ScientiaeLitterarum_32-1985-1_27.pdf [226] => | issn = 0231-7818 [227] => }} [228] => [229] => === Historický román === [230] => {{Viz též|Historický román}} [231] => Historický román je zasazen do konkrétní dějové epochy, většinou přelomové a pokouší se ji vystihnout v její celistvosti. Většinou je psán jazykem a slohem autorovy přítomnosti a lze ho rozdělit na typ mimetický, snažící se o věrohodnost (typickým příkladem jsou díla [[Walter Scott|Waltera Scotta]]), typ projekční, projektující do minulosti problémy a otázky současnosti (jak to činí [[Umberto Eco]] ve ''[[Jméno růže|Jménu růže]]'' (1980) a dalších románech), a typ atraktivizační neboli kostýmní (dobrodružné a milostné příběhy, bez snahy o historickou přesnost, jako například romány [[Alexandre Dumas starší|Dumasovy]]).{{Citace sborníku [232] => | příjmení = Mocná [233] => | jméno = Dagmar [234] => | příjmení2 = Janáčková [235] => | jméno2 = Jaroslava [236] => | titul = Historický román [237] => | příjmení sestavitele = Mocná [238] => | jméno sestavitele = Dagmar [239] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [240] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [241] => | vydavatel = Paseka [242] => | místo = Praha [243] => | rok vydání = 2004 [244] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [245] => | strany = 239–240 [246] => | počet stran = 699 [247] => }} [248] => [249] => === Biografický román === [250] => {{Viz též|Biografický román}} [251] => Biografický román stojí na pomezí [[beletrie]] a [[literatura faktu|literatury faktu]]. Vypráví osudy historické nebo známé osobnosti, nejčastěji umělce, vědce, politika nebo filosofa. Svým popisem životní pouti má blízko k [[Bildungsroman|vývojovému románu]], obvyklá je romantická stylizace. Je možné rozlišit dva základní typy: výrazně fabulující románovou biografii (například romány [[František Kožík|Františka Kožíka]]), v krajním případě i zcela fiktivní, a životopisný román-dokument, blížící se životopisné monografii a reportáži (například [[Stefan Zweig|Zweigovy]] nebo [[André Maurois|Mauroisovy]] romány).{{Citace sborníku [252] => | příjmení = Kupcová [253] => | jméno = Helena [254] => | příjmení2 = Mocná [255] => | jméno2 = Dagmar [256] => | titul = Biografický román [257] => | příjmení sestavitele = Mocná [258] => | jméno sestavitele = Dagmar [259] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [260] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [261] => | vydavatel = Paseka [262] => | místo = Praha [263] => | rok vydání = 2004 [264] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [265] => | strany = 62–63 [266] => | počet stran = 699 [267] => }} [268] => [269] => === Autobiografický román === [270] => {{Viz též|Autobiografický román}} [271] => Autobiografický román je románovým zpracováním událostí autorova života, životní události však mohou být dotvořeny či přetvořeny a doplněny smyšlenými skutečnostmi, jako například v [[Lev Nikolajevič Tolstoj|Tolstého]] trilogii ''Dětství'' (1852), ''Chlapectví'' (1854) a ''Jinošství'' (1856). Existuje však také čistě fiktivní autobiografický román, vyvolávající svou formou představu autentického životopisného textu, události v něm popsané jsou však smyšlené. Příkladem takového románu je [[Karel Čapek|Čapkův]] ''[[Obyčejný život]]'' (1934).{{Citace sborníku [272] => | příjmení = Kupcová [273] => | jméno = Helena [274] => | titul = Autobiografie [275] => | příjmení sestavitele = Mocná [276] => | jméno sestavitele = Dagmar [277] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [278] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [279] => | vydavatel = Paseka [280] => | místo = Praha [281] => | rok vydání = 2004 [282] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [283] => | strany = 29 [284] => | počet stran = 699 [285] => }} [286] => [287] => === Profesní román === [288] => {{Viz též|Profesní román}} [289] => Profesní román je založen na pečlivém studiu a detailním vylíčení prostředí určité profese, včetně záporných stránek daného povolání, vztahů (i milostných) a politikaření na daném pracovišti. Zakladatelem a hlavním představitelem je [[Arthur Hailey]], autor románů jako ''Konečná diagnóza'' (1959), ''Hotel'' (1965) nebo ''Letiště'' (1968). Tento typ románu značně ovlivnil českou literaturu 70. a 80. let 20. století a byl čtenářsky nesmírně populární,{{Citace kvalifikační práce [290] => | příjmení = Klíčová [291] => | jméno = Eva [292] => | instituce = Masarykova univerzita [293] => | odkaz na instituci = [294] => | titul = Lopaty, inženýři, inkousti a ostatní. Transformace hodnot v normalizační pracovní próze [295] => | url = https://is.muni.cz/th/rmjc4/Disertace_eklicova_lopaty-inzenyri-inkousti-ostatni.pdf [296] => | typ práce = Disertační práce [297] => | vedoucí = Jiří Trávníček [298] => | odkaz na vedoucího = Jiří Trávníček [299] => | místo = Brno [300] => | rok = 2018 [301] => | počet stran = 349 [302] => | strany = 167 [303] => }} přestože jej [[normalizace|normalizační kritika]] považovala za psychologicky neprokreslený a plné klišé.{{Citace sborníku [304] => | příjmení = Oliveriusová [305] => | jméno = Eva [306] => | titul = Doslov [307] => | příjmení sestavitele = Hailey [308] => | jméno sestavitele = Arthur [309] => | sborník = Konečná diagnóza [310] => | vydavatel = Československý spisovatel [311] => | místo = Praha [312] => | rok vydání = 1976 [313] => | strany = 323 [314] => | počet stran = 325 [315] => }} [316] => [317] => === Klíčový román === [318] => {{Viz též|Klíčový román}} [319] => Klíčový román je subžánr postavený na efektu rozeznávání známých osobností pod maskou smyšlených postav, přičemž se předpokládá znalost dobového politického či uměleckého světa, aby bylo možné původní jména postav dešifrovat. Tento princip se nejčastěji spojuje s biografickým nebo politickým románem a má blízko k satirické a [[alegorie|alegorické]] literatuře. Zlatým věkem klíčového románu bylo 17. století, francouzská šlechta se mohla poznávat například v románu ''[[Kněžna de Cléves]]'' (1678) od [[Marie-Madeleine de La Fayette]]. Později se subžánr uplatňoval především v dobách silné [[cenzura|cenzury]]. Z českého prostředí lze ke klíčovým románům zařadit kupříkladu ''[[Český román]]'' (1946) [[Olga Scheinpflugová|Olgy Scheinpflugové]], v němž část postav vystupuje pod vlastním jménem a část pod krycím.{{Citace sborníku [320] => | příjmení = Kupcová [321] => | jméno = Helena [322] => | titul = Klíčový román [323] => | příjmení sestavitele = Mocná [324] => | jméno sestavitele = Dagmar [325] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [326] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [327] => | vydavatel = Paseka [328] => | místo = Praha [329] => | rok vydání = 2004 [330] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [331] => | strany = 301–303 [332] => | počet stran = 699 [333] => }} [334] => [335] => === Detektivní román === [336] => {{Viz též|Detektivní román}} [337] => Detektivní román, někdy označovaný pouze jako detektivka, je jedním z nejoblíbenějších žánrů [[populární literatura|populární literatury]]. Protagonistou je [[detektiv]] nebo jeho pomocník a v centru pozornosti stojí spáchaný zločin, většinou [[vražda]]. Napětí je budováno nejistotou, která z postav je pachatelem, případně jak ke zločinu došlo a zda bude pachatel dopaden. Vyprávění je komponováno tak, aby čtenář mohl na základě poskytnutých indicií, relevantních i falešných, konstruovat hypotetická podezření. Mezi nejvýznamnější autory patří [[Arthur Conan Doyle]], [[Agatha Christie]] nebo [[Raymond Chandler]], tvůrce detektivních románů [[drsná škola|drsné školy]]. Vedle detektivních románů existují rovněž detektivní povídky.{{Citace sborníku [338] => | příjmení = Mocná [339] => | jméno = Dagmar [340] => | titul = Detektivka [341] => | příjmení sestavitele = Mocná [342] => | jméno sestavitele = Dagmar [343] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [344] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [345] => | vydavatel = Paseka [346] => | místo = Praha [347] => | rok vydání = 2004 [348] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [349] => | strany = 106–109 [350] => | počet stran = 699 [351] => }} [352] => [353] => === Sci-fi román === [354] => {{Viz též|Science fiction}} [355] => Román je společně se povídkou hlavním žánrem, v němž se realizuje [[Science fiction|science-fiction]] neboli vědeckofantastická literatura. Romány tohoto typu jsou zasazeny do hypotetického světa nebo hypotetické podoby reálného světa, přičemž jejich výstavba vychází z vědeckého a technického pohledu na svět. Mezi zakladatele moderní podoby žánru a významné pisatele sci-fi románů se řadí [[Jules Verne]] a [[Herbert George Wells]]. Zlatý věk americké science-fiction začal v období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a k nejdůležitějším romanopiscům patřili [[Arthur Charles Clarke|Arthur C. Clarke]] a [[Isaac Asimov]].{{Citace sborníku [356] => | příjmení = Mocná [357] => | jméno = Dagmar [358] => | titul = Science fiction [359] => | příjmení sestavitele = Mocná [360] => | jméno sestavitele = Dagmar [361] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [362] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [363] => | vydavatel = Paseka [364] => | místo = Praha [365] => | rok vydání = 2004 [366] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [367] => | strany = 621–624 [368] => | počet stran = 699 [369] => }} [370] => [371] => === Utopický román === [372] => {{Viz též|Utopický román}} [373] => Utopický román je jednou z možných podob žánru [[utopie]], tedy představování alternativního a lepšího společenského uspořádání ve smyšlené zemi, zasazené do odlehlého místa nebo do vzdálené budoucnosti. Románový prvek naznačuje přítomnost protagonisty či protagonistů, kteří utopický prostor navštíví. Vzhledem ke konkurenci dystopických textů a nízký dramatický potenciál nejde o příliš rozšířený žánr. Za utopický román je však možné do jisté míry považovat například [[Jules Verne|Vernův]] ''[[Tajuplný ostrov]]'' (1875), vyprávějící o ideálně uspořádané ostrovní kolonii trosečníků.{{Citace sborníku [374] => | příjmení = Mocná [375] => | jméno = Dagmar [376] => | titul = Utopie [377] => | příjmení sestavitele = Mocná [378] => | jméno sestavitele = Dagmar [379] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [380] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [381] => | vydavatel = Paseka [382] => | místo = Praha [383] => | rok vydání = 2004 [384] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [385] => | strany = 666–670 [386] => | počet stran = 699 [387] => }} [388] => [389] => === Dystopický román === [390] => {{Viz též|Dystopický román}} [391] => Dystopický či antiutopický román je podobou žánru [[Antiutopie|dystopie]], výstražně laděného představení sociálně výrazně negativního místa, obvykle s odlidštěnými a totalitními rysy, někdy však také v podobě primitivního, pudy řízeného úpadkového společenství. Dystopický román obvykle vypráví buď o návštěvě takového prostoru zvenčí, nebo o střetu jednotlivce či jednotlivců s dystopickým aparátem, nejčastěji státním. Patrně nejslavnějším dystopickým románem je [[George Orwell|Orwellovo]] ''[[1984 (román)|1984]]'' (1948), v českém prostředí je znám ''[[Dům o tisíci patrech]]'' (1929) [[Jan Weiss|Jana Weisse]]. [392] => [393] => === Fantasy román === [394] => {{Viz též|Fantasy}} [395] => Román je vedle povídky hlavním žánrem fantasy. Čerpá především z mýtu a středověkého rytířského románu a odehrává se v prostředí imaginárního světa, ať už jde o zcela smyšlený svět, paralelní či pozměněný reálný svět (například užíváním [[magie]]) nebo alternativní historii. Může nabývat různých podob ([[meč a magie]], [[epická fantasy]], [[historická fantasy]]) a zejména ve své populární podobě má tendenci k vytváření vícedílných románů, či dokonce dlouhých románových sérií. Mezi nejslavnější autory fantasy románů patří [[John Ronald Reuel Tolkien|J. R. R. Tolkien]], autor románu ''[[Pán prstenů]]'' (1954–1955), nebo [[George R. R. Martin]], tvůrce románového cyklu ''[[Píseň ledu a ohně]]'' (od roku 1996).{{Citace sborníku [396] => | příjmení = Peterka [397] => | jméno = Josef [398] => | titul = Fantasy [399] => | příjmení sestavitele = Mocná [400] => | jméno sestavitele = Dagmar [401] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [402] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [403] => | vydavatel = Paseka [404] => | místo = Praha [405] => | rok vydání = 2004 [406] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [407] => | strany = 187–189 [408] => | počet stran = 699 [409] => }} [410] => [411] => === Román rodinného života === [412] => {{Viz též|Román rodinného života}} [413] => Román rodinného života je typem románu, který se rozvíjel zejména v anglické a americké literatuře na počátku 19. století, původ však má již v 18. století u [[Samuel Richardson|Samuela Richardsona]]. V centru pozornosti u něj stojí soukromí postav, ponejvíce středostavovských, a jejich rodinné vztahy a konflikty. Často zcela ignoruje velké dějinné události. Mezi nejvýraznější tvůrce tohoto subžánru se řadí zejména ženské autorky jako [[Jane Austenová]] nebo [[Louisa May Alcottová]]. Romány rodinného života však publikovali také mužští spisovatelé, kupříkladu [[Nathaniel Hawthorne]].{{Citace sborníku [414] => | příjmení = Merish [415] => | jméno = Lori [416] => | titul = Domestic Novel [417] => | příjmení sestavitele = Logan [418] => | jméno sestavitele = Peter Melville [419] => | sborník = The Encyclopedia of the Novel [420] => | vydavatel = Wiley-Blackwell [421] => | místo = Malden [422] => | rok vydání = 2014 [423] => | isbn = 978-1-118-77907-1 [424] => | strany = 261–262 [425] => | počet stran = 1024 [426] => }} [427] => [428] => === Venkovský román === [429] => {{Viz též|Venkovský román}} [430] => Venkovský román, také nazývaný vesnický román, je žánrový typ románu, který ve vesnici a v návratu k zemědělským kořenům nalézá zdroje lidské autenticity. Lze ho chápat jako poddruh sociálního románu. V příběhu zachycuje lokální či regionální kolorit, který spojuje s představou ztraceného ráje, stability a kontinuity. Staví na konzervativních idejích o přirozenosti venkovského života a jeho cyklů. Jeho konflikty mnohdy vycházejí z mezilidských vztahů v prostředí vesnice, zejména vztahů partnerských a mezigeneračních. Dramatické osudy ve venkovských románech zpracovávali v české literatuře například [[Karolina Světlá]] nebo [[Karel Klostermann]].{{Citace sborníku [431] => | příjmení = Mocná [432] => | jméno = Dagmar [433] => | titul = Venkovský román [434] => | příjmení sestavitele = Mocná [435] => | jméno sestavitele = Dagmar [436] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [437] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [438] => | vydavatel = Paseka [439] => | místo = Praha [440] => | rok vydání = 2004 [441] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [442] => | strany = 673–675 [443] => | počet stran = 699 [444] => }} [445] => [446] => === Román s tajemstvím === [447] => {{Viz též|Román s tajemstvím}} [448] => Román s tajemstvím je pojem, který do literárních úvah zavedl [[Viktor Šklovskij]]. Označuje typ románu se zastřeným syžetem: určité události, motivace nebo identity postavy jsou v části textu zatajeny a později odhaleny. Často je tajemství uvedeno přímo v názvu, jako například v ''[[Tajnosti pařížské|Tajnostech pařížských]]'' (1842–1843) nebo v ''[[Tajemný hrad v Karpatech|Tajemném hradu v Karpatech]]'' (1892). Svébytným a standardizovaným podtypem románu s tajemstvím je detektivka. Prvky románu s tajemstvím se však nacházejí v bezpočtu románových děl.{{Citace monografie [449] => | příjmení = Šklovskij [450] => | jméno = Viktor [451] => | titul = Teorie prózy [452] => | vydavatel = Akropolis [453] => | místo = Praha [454] => | rok = 2003 [455] => | počet stran = 287 [456] => | strany = 118–136 [457] => | isbn = 978-80-7304-026-0 [458] => }}Hodrová (1989), s. 148–151. [459] => [460] => === Gotický román === [461] => {{Viz též|Gotický román}} [462] => Gotický román je anglickým žánrem konce 18. století a počátku 19. století. Ve francouzském prostředí má obdobu v černým románu (roman noir), v německé literatuře v románu hrůzy (Schauerroman). Mezi oblíbená témata patří zločin, vina a pomsta a děj je zasazen do zlověstných prostorů: do starého domu či hradu, jeskyně, kláštera, opatství a podobně. Časté jsou tajné chodby, ukryté poklady, šílenství, sexualita a tajemství minulosti. Za zakladatele subžánru je považován [[Horace Walpole]] s románem ''[[Otrantský zámek]]'' (1764), největšího věhlasu však dosáhla [[Ann Radcliffová]] a její ''[[Záhady Udolfa]]'' (1794).{{Citace sborníku [463] => | příjmení = Kupcová [464] => | jméno = Helena [465] => | titul = Gotický román [466] => | příjmení sestavitele = Mocná [467] => | jméno sestavitele = Dagmar [468] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [469] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [470] => | vydavatel = Paseka [471] => | místo = Praha [472] => | rok vydání = 2004 [473] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [474] => | strany = 219–220 [475] => | počet stran = 699 [476] => }} [477] => [478] => === Hororový román === [479] => {{Viz též|Horor}} [480] => Hororový román je silně emotivní příběh, vyvolávající popis strachu, hrůzy, napětí či úzkosti. Většinou se řadí k populární literatuře, čerpá z tradice gotického románu a pracuje s postavami jako monstrum, [[upír (nemrtvý)|upír]], [[psychopatologie|psychopat]] nebo [[zombie]]. Na rozdíl od hororové povídky se hororový román nesoustředí pouze na jedinou postavu a hutnou příběhovou linii, zaměřuje se obvykle na celou lidskou komunitu a před prvkem překvapení či náhlého zvratu dává přednost postupného budování neklidu. Od 70. let 20. století hororový román nad povídkou převládá. Mezi typické zástupce patří [[Bram Stoker|Stokerův]] ''[[Drákula (kniha)|Drákula]]'' (1897) nebo [[Stephen King|Kingovy]] romány jako ''[[Řbitov zviřátek]]'' (1983) a ''[[To (kniha)|To]]'' (1986).{{Citace sborníku [481] => | příjmení = Mázlová [482] => | jméno = Helena [483] => | příjmení2 = Kudláč [484] => | jméno2 = Antonín K. K [485] => | titul = Horor [486] => | příjmení sestavitele = Mocná [487] => | jméno sestavitele = Dagmar [488] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [489] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [490] => | vydavatel = Paseka [491] => | místo = Praha [492] => | rok vydání = 2004 [493] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [494] => | strany = 253–255 [495] => | počet stran = 699 [496] => }} [497] => [498] => === Humoristický román === [499] => {{Viz též|Humoristický román}} [500] => Humoristický román líčí komické události a humorné stránky života. Jeho vývoj je těsně spojen s rozvojem [[žurnalistika|žurnalistiky]], [[humoreska|humoresky]] a [[humoristická kresba|humoristické kresby]]. Na rozdíl od většiny ostatních románových typů využívá humoristický román obvykle epizodickou kompozici. Staví na situační i jazykové komice a může využívat kuriózní příměry, [[Hyperbola (literatura)|nadsázku]] a prvky [[parodie]]. K základním dílům subžánru patří [[Charles Dickens|Dickensova]] ''[[Kronika Pickwickova klubu]]'' (1837), v české literatuře pak [[Zdeněk Jirotka|Jirotkův]] ''[[Saturnin (román)|Saturnin]]'' (1942).{{Citace sborníku [501] => | příjmení = Mocná [502] => | jméno = Dagmar [503] => | titul = Humoristický román [504] => | příjmení sestavitele = Mocná [505] => | jméno sestavitele = Dagmar [506] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [507] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [508] => | vydavatel = Paseka [509] => | místo = Praha [510] => | rok vydání = 2004 [511] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [512] => | strany = 261–266 [513] => | počet stran = 699 [514] => }} [515] => [516] => === Dobrodružný román === [517] => {{Viz též|Dobrodružná literatura}} [518] => Dobrodružný román je jedním z klíčových a oblíbených žánrů [[populární literatura|populární literatury]]. Jeho původ lze vysledovat již ve [[literatura starověkého Řecka|starověké řecké literatuře]]. Vyznačuje se výrazným hlavním hrdinou a vzrušujícím a napínavým lineárním dějem, v němž se řetězí napínavé epizody. Akční scény bývají někdy doplňovány erotickými motivy. Mezi varianty dobrodružného románu patří [[Robinzonáda|robinsonáda]], [[western]], [[námořnický román]] nebo historicko-dobrodružný román.{{Citace sborníku [519] => | příjmení = Janáček [520] => | jméno = Pavel [521] => | titul = Dobrodružný román [522] => | příjmení sestavitele = Mocná [523] => | jméno sestavitele = Dagmar [524] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [525] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [526] => | vydavatel = Paseka [527] => | místo = Praha [528] => | rok vydání = 2004 [529] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [530] => | strany = 118–119 [531] => | počet stran = 699 [532] => }} [533] => [534] => === Sentimentální román === [535] => {{Viz též|Preromantismus}} [536] => Sentimentální romány jsou žánrovým typem spojeným s obdobím [[preromantismus|preromantismu]] (sentimentalismu) ve druhé polovině 18. století. Postavy v těchto knihách obvykle ukazují své čestné a spořádané založení a projevují city, se kterými se čtenář může ztotožnit a nechat se dojmout. Často se opakují obrazy pociťovaných útrap, pláče a vyjadřování něžných citů. K raným tvůrcům patřil [[Samuel Richardson]], k pozdějším [[Henry Mackenzie]] nebo [[Laurence Sterne]].{{Citace sborníku [537] => | příjmení = Rowland [538] => | jméno = Ann Wierda [539] => | titul = Sentimental fiction [540] => | příjmení sestavitele = Maxwell [541] => | jméno sestavitele = Richard [542] => | příjmení sestavitele2 = Trumpener [543] => | jméno sestavitele2 = Kate [544] => | sborník = The Cambridge Companion to Fiction in the Romantic Period [545] => | vydavatel = Cambridge University Press [546] => | místo = Cambridge [547] => | rok vydání = 2008 [548] => | isbn = 978-1-139-82791-1 [549] => | strany = 191–197 [550] => | počet stran = 308 [551] => }} Sentimentální romány či romány se sentimentálními prvky je však možné hledat v celých dějinách literatury. V širším smyslu jde o jakékoliv romány, v nichž je kladen zvýšený důraz na cit (v tomto smyslu je sentimentálním autorem také například [[Charles Dickens]]), v užším smyslu pak sentimentální román hraničí s milostným. Jako příklad z 20. století lze uvést [[Erich Segal|Ericha Segala]].{{Citace monografie [552] => | příjmení = Pelzer [553] => | jméno = Linda Claycomb [554] => | titul = Erich Segal: A Critical Companion [555] => | url = https://archive.org/details/erichsegalcritic0000pelz [556] => | vydavatel = Greenwood Press [557] => | místo = Westport, Connecticut [558] => | rok = 1997 [559] => | počet stran = 133 [560] => | strany = [https://archive.org/details/erichsegalcritic0000pelz/page/10 10]–11 [561] => | isbn = 978-0-313-29930-8 [562] => }} [563] => [564] => === Realistický román === [565] => {{Viz též|Realismus (literatura)}} [566] => Realistický román je pojem, který lze vztáhnout na všechny romány s ambicí popisovat skutečné nebo alespoň pravděpodobné jevy a události, a v tomto smyslu byly realistické romány psány vždy.{{Citace monografie [567] => | příjmení = Wellek [568] => | jméno = René [569] => | titul = Koncepty literární vědy [570] => | vydavatel = H&H [571] => | místo = Jinočany [572] => | rok = 2005 [573] => | počet stran = 229 [574] => | strany = 107–108 [575] => | isbn = 978-80-7319-037-8 [576] => }} Realistický román bývá ovšem někdy ztotožňován pouze s moderním románem, počínaje 17. a 18. století.{{Citace monografie [577] => | příjmení = Watt [578] => | jméno = Ian [579] => | titul = The Rise of the Novel: Studies in Defoe, Richardson, and Fielding [580] => | vydavatel = University of California Press [581] => | místo = Berkeley [582] => | rok = 2001 [583] => | počet stran = 339 [584] => | strany = 24–30 [585] => | isbn = 978-0-520-23069-9 [586] => }} V nejužším smyslu bývají za realistické považovány romány autorů, kteří se hlásili k realistickému programu ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století, vymezovali se proti idealizujícímu romantickému pojetí a na příbězích obyčejných lidí, převážně středních a nižších vrstev, zachycovali přechod od tradičního zemědělského uspořádání k moderní průmyslové a kapitalistické společnosti.{{Citace monografie [587] => | příjmení = Lehan [588] => | jméno = Richard Daniel [589] => | titul = Realism and Naturalism: The Novel in an Age of Transition [590] => | url = https://archive.org/details/realismnaturalis0000leha [591] => | vydavatel = University of Wisconsin Press [592] => | místo = Madison [593] => | rok = 2005 [594] => | počet stran = 312 [595] => | strany = [https://archive.org/details/realismnaturalis0000leha/page/3 3]–4 [596] => | isbn = 978-0-299-20874-5 [597] => }} [598] => [599] => === Naturalistický román === [600] => {{Viz též|Naturalismus (literatura)}} [601] => Naturalistický román je označení vycházející z úvah [[Émile Zola|Émila Zoly]] o uplatňování vědeckých poznatků ohledně vlivu [[dědičnost]]i a prostředí na život jednotlivce. Staví na [[determinismus|deterministické]] představě, že každý jev a každý čin má svůj nutný důsledek, a vidí člověka jako biologický mechanismus. Vzhledem k tomu, že naturalisté ve svých románech, pokud se zabývaly otázkami zla a patologických jevů, otevřeně vykreslovali odpudivé scény, byli obviňováni z laciné touhy po senzaci. Samotný naturalismus jako směr fungoval jen krátce, od 70. let 19. století přibližně do [[První světová válka|první světové války]].{{Citace monografie [602] => | příjmení = Madden [603] => | jméno = David [604] => | příjmení2 = Bane [605] => | jméno2 = Charles [606] => | příjmení3 = Flory [607] => | jméno3 = Sean M [608] => | titul = A Primer of the Novel: For Readers and Writers [609] => | url = https://archive.org/details/primerofnovelfor0000madd [610] => | vydavatel = Scarecrow Press [611] => | místo = Oxford [612] => | rok = 2006 [613] => | počet stran = 300 [614] => | strany = [https://archive.org/details/primerofnovelfor0000madd/page/52 52]–53 [615] => | isbn = 978-1-4616-5597-8 [616] => }} Také pozdější romány však bývají označovány za naturalistické, pokud vycházejí ze Zolových deterministických tezí nebo, přeneseně, pokud se neštítí zobrazovat věci vnímané jako odporné nebo [[tabu]]izované. [617] => [618] => === Společenský román === [619] => {{Viz též|Společenský román}} [620] => Společenský nebo také sociální román se pokouší o reflexi lidské společnosti a jejího vývoje. K estetické funkci přidává funkce poznávací, dokumentární, kritickou a společensky nápravnou, může být také tendenční nebo [[Politická kampaň|agitační]]. Zachycuje interakci většího množství postav v jejich přirozeném prostředí (například vyšší společnost ve městě, venkovská společnost nebo prostředí průmyslové výroby) a jejich každodennost. Mnohdy se v něm propojuje dokumentární věcnost s emocionálním zaujetím a sentimentalitou.{{Citace sborníku [621] => | příjmení = Mocná [622] => | jméno = Dagmar [623] => | titul = Sociální román [624] => | příjmení sestavitele = Mocná [625] => | jméno sestavitele = Dagmar [626] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [627] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [628] => | vydavatel = Paseka [629] => | místo = Praha [630] => | rok vydání = 2004 [631] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [632] => | strany = 630–636 [633] => | počet stran = 699 [634] => }} [635] => [636] => === Budovatelský román === [637] => {{Viz též|Budovatelský román}} [638] => Budovatelský román je klíčovým žánrem [[socialistický realismus|socialistického realismu]]. Je většinou situován do prostředí průmyslového závodu, stavby nebo zemědělského hospodářství a popisuje revoluční přechod od starého typu uspořádání k novému, socialistickému. Spojuje prvky ideologické (reportáž o pracovním úkolu fungující jako [[Politická kampaň|agitace]]), erotické (milostný vztah protagonisty) a kriminální (přítomnost [[sabotáž|sabotéra]] nebo [[Špionáž|špiona]]. Zápletky jsou většinou schematické a postavy černobílé, román vrcholí šťastným koncem. Vznikl v sovětské literatuře 20. a 30. let 20. století. Ze sovětských budovatelských románů lze jako příklad jmenovat [[Boris Andrejevič Pilňak|Pilňakovo]] ''Stavíme přehradu'' (1930), z české literatury [[Jan Řezáč|Řezáčův]] ''Nástup'' (1951).{{Citace sborníku [639] => | příjmení = Janáček [640] => | jméno = Pavel [641] => | titul = Autobiografie [642] => | příjmení sestavitele = Mocná [643] => | jméno sestavitele = Dagmar [644] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [645] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [646] => | vydavatel = Paseka [647] => | místo = Praha [648] => | rok vydání = 2004 [649] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [650] => | strany = 68–71 [651] => | počet stran = 699 [652] => }} [653] => [654] => === Politický román === [655] => {{Viz též|Politický román}} [656] => Politický román bývá uváděn též jako román ideologický nebo román časový (z německého Zeitroman) a jeho doménou je zobrazování politiky a jejího vlivu na společnost. Mívá blízko k [[publicistika|publicistickým]] žánrům a často se vyznačuje [[aktivismus|politickým aktivismem]]. Lze jej rozdělit na [[Politická kampaň|agitační typ]], pokoušející se o přesvědčení potenciálních voličů a podporovatelů politické myšlenky ([[Maxim Gorkij|Gorkého]] ''[[Matka (próza)|Matka]]'' (1906)), [[satira|satirický typ]] (výsměch politikům), politický thriller a reflexivně filosofický typ (například [[Graham Greene|Greenův]] ''[[Tichý Američan]]'' (1955)).{{Citace sborníku [657] => | příjmení = Mocná [658] => | jméno = Dagmar [659] => | titul = Politický román [660] => | příjmení sestavitele = Mocná [661] => | jméno sestavitele = Dagmar [662] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [663] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [664] => | vydavatel = Paseka [665] => | místo = Praha [666] => | rok vydání = 2004 [667] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [668] => | strany = 494–495 [669] => | počet stran = 699 [670] => }} [671] => [672] => === Psychologický román === [673] => {{Viz též|Psychologický román}} [674] => Psychologický román se zaměřuje na zkoumání různých složitých stavů a proměn lidského nitra. Jedná se o prestižní analytický žánr, snažící se držet krok s vývojem [[psychologie]], někdy ji dokonce předbíhá. Typická je koncentrace na individuální a nutně limitované či zkreslené vidění postav, zkoumání hranic dobra a zla a lidské [[morálka|morálky]], případně tematizace různých [[psychopatologie|patologických]] stavů, komplexů a poruch. K nejvýznamnějším psychologickým románům patří díla [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Fjodora Michajloviče Dostojevského]], například ''[[Zločin a trest]]'' (1866), zabývající se psychikou vraha. Výraznými postupy jsou užívání vnitřního monologu postav a takzvaného [[proud vědomí|proudu vědomí]], například v románech [[Virginia Woolfová|Virginie Woolfové]].{{Citace sborníku [675] => | příjmení = Mocná [676] => | jméno = Dagmar [677] => | titul = Psychologický román [678] => | příjmení sestavitele = Mocná [679] => | jméno sestavitele = Dagmar [680] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [681] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [682] => | vydavatel = Paseka [683] => | místo = Praha [684] => | rok vydání = 2004 [685] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [686] => | strany = 554–555 [687] => | počet stran = 699 [688] => }} [689] => [690] => === Reportážní román === [691] => {{Viz též|Reportážní román}} [692] => Reportážní román je román upřednostňující autentický materiál a zpracovávající ho reportážním způsobem na rozhraní [[publicistika|publicistiky]], [[literatura faktu|literatury faktu]] a [[beletrie]]. Zažil značný rozkvět v průběhu 20. století. V americkém prostředí se prosadili [[Upton Sinclair]], [[John Dos Passos]], v Sovětském svazu [[Ilja Grigorjevič Erenburg]]. Z českých reportážních románů je možné jmenovat [[Ivan Olbracht|Olbrachtovo]] ''[[Zamřížované zrcadlo]]'' (1926), podávající výpověď o vězeňském prostředí, nebo dílo ''[[Moskva-hranice]]'' (1937) [[Jiří Weil|Jiřího Weila]]. Blízce příbuzným žánrovým typem je dokumentární román, za reportážní román je možné označit také některé cestopisné romány. [693] => [694] => === Nový román === [695] => {{Viz též|Nový román}} [696] => Nový román, také označovaný termínem antiromán, abstraktní román a četnými dalšími názvy, je souhrnné označení pro francouzské experimentální romány psané od 50. let 20. století. Byly reakcí na krizi klasického realistického románu s koherentním dějem a postavami a vyznačují se odmítáním snahy o vytvoření „iluzi skutečnosti“. Místo toho se soustředí na jednotlivé detaily, bez snahy o jejich ukotvení v celku. Zpochybněny jsou nejzákladnější románové kategorie: lineární čas, identita postavy a souvislý děj. Text také mnohdy sám autoreferenčně upozorňuje na to, že je textem. Tyto postupy vzbudily větší pozornost u kritiků než u běžných čtenářů. K nejdůležitějším tvůrcům první generace nového románu patří [[Alain Robbe-Grillet]] a [[Nathalie Sarrautová]].{{Citace monografie [697] => | příjmení = Šrámek [698] => | jméno = Jiří [699] => | titul = Dějiny francouzské literatury v kostce [700] => | vydavatel = Votobia [701] => | místo = Olomouc [702] => | rok = 1997 [703] => | počet stran = 469 [704] => | strany = 406–407 [705] => | isbn = 978-80-7198-240-1 [706] => }} [707] => [708] => === Erotický a pornografický román === [709] => {{Viz též|Erotická literatura}} [710] => Erotický román se zaměřuje na lidskou [[sexualita|sexualitu]], někdy spojenou s milostným příběhem, avšak nikoliv nutně. Obsahuje četné popisy intimních situací, jejichž funkcí často bývá smyslná stimulace čtenáře. Jazyk díla může být jak zastřený a [[metafora|metaforický]], tak explicitní či stroze popisný. Ve své triviálnější podobě, bez uměleckých ambicí, bývají tyto romány označovány za [[pornografie|pornografické]]. Jako typický příklad lze jmenovat [[John Cleland|Clelandův]] román ''[[Fanny Hill]]'' (1748–1749).{{Citace sborníku [711] => | příjmení = Mocná [712] => | jméno = Dagmar [713] => | titul = Erotická literatura [714] => | příjmení sestavitele = Mocná [715] => | jméno sestavitele = Dagmar [716] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [717] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [718] => | vydavatel = Paseka [719] => | místo = Praha [720] => | rok vydání = 2004 [721] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [722] => | strany = 168–169 [723] => | počet stran = 699 [724] => }} [725] => [726] => === Vývojový román === [727] => {{Viz též|Vývojový román}} [728] => Vývojový román je pojem vzniklý přeložením německého Erziehungsroman. Označuje románový popis procesu utváření osobnosti a dospívání jedince, většinou chronologicky pojatý a někdy s autobiografickými prvky. Užším pojmem je román formování ([[Bildungsroman]]), v němž dochází k záměrné a cílevědomé proměně hrdiny. Častým využíváním postavy zasvětitele má blízko k iniciačnímu románu, který je nakonec také možné považovat za jeden z podtypů. Příbuzným žánrovým typem je rovněž [[výchovný román]] (Erziehungsroman), ten však obsahuje explicitně formulovaný výchovný a didaktický program. [729] => {{Citace sborníku [730] => | příjmení = Kupcová [731] => | jméno = Helena [732] => | titul = Vývojový román [733] => | příjmení sestavitele = Mocná [734] => | jméno sestavitele = Dagmar [735] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [736] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [737] => | vydavatel = Paseka [738] => | místo = Praha [739] => | rok vydání = 2004 [740] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [741] => | strany = 681–682 [742] => | počet stran = 699 [743] => }} [744] => [745] => === Iniciační román === [746] => {{Viz též|Iniciační román}} [747] => Iniciační román, také popisovaný jako román zasvěcení, vypráví příběh proměny adepta v zasvěceného. Iniciace obvykle znamená vnitřní očistu a vzkříšení, prožitek symbolické smrti (sestupu do podsvětí), často také spojení s Bohem a objevení vlastní identity. Podle pojetí [[Daniela Hodrová|Daniely Hodrové]] probíhá ve třech základních fázích: bloudění světem, sestup do podsvětí (symbolická smrt) a [[katarze]] (očista), spojená se symbolickým znovuzrozením. Kromě samotného adepta a božské bytosti jsou klíčovými postavami také Zasvětitel a Panna, vnášející do románu milostné prvky. Jedná se o velmi starý románový typ, je možné k němu zařadit již [[Lucius Apuleius|Apuleiova]] ''[[Zlatý osel|Zlatého osla]]'' (2. století) a středověké romány o hledání [[svatý grál|svatého grálu]].Hodrová (1989), s. 176–180. [748] => [749] => === Román ztracených iluzí === [750] => {{Viz též|Román ztracených iluzí}} [751] => Román ztracených iluzí je možné označit za světský protiklad iniciačního románu. Protagonista v tomto románovém typu přechází ze stavu iluzí a snů o světě, doplněných uměleckými a milostnými ambicemi, do stavu deziluze – většinou poté, co se pokusí prorazit ve velkoměstě a narazí na prozaičnost tamních poměrů. Svou vyhraněnou podobu nalezl román ztracených iluzí u [[Honoré de Balzac|Balzaca]]. Od jeho románu ''[[Ztracené iluze]]'' (1837–1843) je název pro tuto žánrovou variantu odvozen.Hodrová (1989), s. 198–201. Kromě něj je možné jmenovat například [[Stendhal]]ova ''[[Červený a černý|Červeného a černého]]'' (1830) nebo [[Francis Scott Fitzgerald|Fitzgeraldova]] ''[[Velký Gatsby|Velkého Gatsbyho]]'' (1925). [752] => [753] => === Román o bloudovi === [754] => {{Viz též|Román o bloudovi}} [755] => Román o bloudovi vychází ze situace, kdy bloud (naivní, čistý, neinformovaný člověk) neprojde iniciací ani ztrátou iluzí, místo toho bloumá světem ve stavu nevinnosti. Přitom se stává svědkem událostí a důvěrníkem ostatních postav. Většinou přichází do společnosti z jiného času (jako Don Quijote v románu ''[[Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha]]'' (1605–1615), přicházející z doby rytířských románů) nebo ze vzdáleného místa (jako kníže Myškin z románu ''[[Idiot (román)|Idiot]]'' (1868–1869), přijíždějící do petrohradské společnosti ze švýcarského sanatoria). Je-li na konci ze svého bloudství vyléčen, má to pro něj tragické důsledky.Hodrová (1989), s. 215–223. [756] => [757] => === Filosofický román === [758] => {{Viz též|Filosofický román}} [759] => Filosofický román v sobě spojuje epickou a výraznou úvahovou složku a prezentuje autorovy ideje [[Epistemologie|noetické]], [[etika|etické]], [[ontologie|ontologické]] a jiné. Příběh postav bývá spíše upozaděn ve prospěch příběhu myšlení a esejistických prvků. Tato žánrová variace se rozvinula především v průběhu francouzského [[osvícenství]], známý je [[Voltaire|Voltairův]] ''[[Candide]]'' (1759) nebo [[Denis Diderot|Diderotův]] ''[[Jakub Fatalista]]'' (posmrtně 1796). Filosofický román byl však hojně psán také ve 20. století, například [[existencialismus|existencialisty]] ([[Albert Camus]], [[Jean-Paul Sartre]]).{{Citace sborníku [760] => | příjmení = Mocná [761] => | jméno = Dagmar [762] => | titul = Filosofický román [763] => | příjmení sestavitele = Mocná [764] => | jméno sestavitele = Dagmar [765] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [766] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [767] => | vydavatel = Paseka [768] => | místo = Praha [769] => | rok vydání = 2004 [770] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [771] => | strany = 203–204 [772] => | počet stran = 699 [773] => }} [774] => [775] => === Románová kronika === [776] => {{Viz též|Románová kronika}} [777] => Románová kronika je typ románu zachycující život v určené lokalitě a jeho proměny v rámci cyklického i lineárního času. Po způsobu žánru [[kronika|kroniky]] jsou události vyprávěny chronologicky, přítomno je mnoho postav a paralelních dějových pásem. Vypravěčem je obvykle zaujatý, ale nestranný pozorovatel, který klade velký důraz i na drobné detaily, reálie, zvyky, pracovní úkony a podobně. Příbuzným žánrovým typem je [[generační román]], který podobným způsobem zachycuje více po sobě jdoucích pokolení v jedné lokalitě. Románová kronika se vyprofilovala na konci 19. století, k výrazným tvůrcům tohoto subžánru patří v českém prostředí například [[Alois Jirásek]] (''[[U nás]]'', 1896–1903) a [[Jan Herben]] (''[[Do třetího a čtvrtého pokolení]]'', 1889–1892).{{Citace sborníku [778] => | příjmení = Mocná [779] => | jméno = Dagmar [780] => | titul = Románová kronika [781] => | příjmení sestavitele = Mocná [782] => | jméno sestavitele = Dagmar [783] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [784] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [785] => | vydavatel = Paseka [786] => | místo = Praha [787] => | rok vydání = 2004 [788] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [789] => | strany = 593–594 [790] => | počet stran = 699 [791] => }} [792] => [793] => === Román-řeka === [794] => {{Viz též|Román-řeka}} [795] => Román-řeka je neobyčejně rozsáhlá románová varianta, zachycující dlouhé časové úseky či historické epochy. Vyprávění bývá rozčleněno do většího množství svazků. Typickým příkladem je ''[[Hledání ztraceného času]]'' (1913–1927) [[Marcel Proust|Marcela Prousta]].{{Citace monografie [796] => | příjmení = Petrů [797] => | jméno = Eduard [798] => | odkaz na autora = Eduard Petrů [799] => | titul = Úvod do studia literární vědy [800] => | vydavatel = Rubico [801] => | místo = Olomouc [802] => | rok = 2000 [803] => | počet stran = 187 [804] => | strany = 77 [805] => | isbn = 978-80-85839-44-9 [806] => }} Samotný pojem román-řeka zavedl [[Romain Rolland]], když popisoval své rozsáhlé dílo ''[[Jan Kryštof]]'' (1904–1912) jako řeku o mnoha přítocích.{{Citace monografie [807] => | příjmení = Šalda [808] => | jméno = František Xaver [809] => | odkaz na autora = František Xaver Šalda [810] => | titul = O umění [811] => | vydavatel = Československý spisovatel [812] => | místo = Praha [813] => | rok = 1955 [814] => | počet stran = 161 [815] => | strany = 761 [816] => }} [817] => [818] => === Epistolární román === [819] => {{Viz též|Román v dopisech}} [820] => Za epistolární román, také nazývaný román v listech (dopisech), může být označen jakýkoliv román napsaný ve formě smyšlených dopisů. Svůj zlatý věk prožíval v 17. a 18. století a stal se předchůdcem moderní psychologické prózy a individualizovanějšího pohledu na svět, přetrvával však i v 19. a 20. století. Z francouzských epistolárních románů se proslavila [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseauova]] ''[[Julie aneb Nová Heloisa]]'' (1761) a [[Choderlos de Laclos|Laclosovy]] ''[[Nebezpečné známosti]]'' (1782). Románem zčásti napsaným v dopisech je také významné [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovo]] dílo ''[[Utrpení mladého Werthera]]'' (1774).{{Citace sborníku [821] => | příjmení = Mocná [822] => | jméno = Dagmar [823] => | příjmení2 = Čornej [824] => | jméno2 = Petr [825] => | titul = List [826] => | příjmení sestavitele = Mocná [827] => | jméno sestavitele = Dagmar [828] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [829] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [830] => | vydavatel = Paseka [831] => | místo = Praha [832] => | rok vydání = 2004 [833] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [834] => | strany = 353 [835] => | počet stran = 699 [836] => }} [837] => [838] => === Román-fejeton === [839] => {{Viz též|Román-fejeton}} [840] => Román-fejeton nebo také fejetonový román či obecněji román na pokračování je dílo vydávané po částech v [[noviny|novinách]] a [[časopis]]ech. V nich je jeho text umístěn pod vyznačovací čarou na místě obvyklém pro [[fejeton]]y.{{Citace sborníku [841] => | příjmení = Peterka [842] => | jméno = Josef [843] => | titul = Fejeton [844] => | příjmení sestavitele = Mocná [845] => | jméno sestavitele = Dagmar [846] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [847] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [848] => | vydavatel = Paseka [849] => | místo = Praha [850] => | rok vydání = 2004 [851] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [852] => | strany = 192 [853] => | počet stran = 699 [854] => }} Rozvinul se ve Francii a Anglii na přelomu 20. a 30. let 19. století; před tímto přelomem sice seriálové romány existovaly, byly však spíše nepopulární a považované za nepraktické. Jako první velmi úspěšný román-fejeton byl roku 1836 otiskován anonymní pikareskní román ''[[Lazarillo z Tormesu|Život Lazarilla z Tormesu]]'', krátce po něm [[Honoré de Balzac|Balzacova]] ''Stará panna'' (1837). Na vzniklou tradici rychle navázali další autoři. Nejúspěšnějším představitelem románu-fejetonu je [[Eugène Sue]], známý pro své ''Tajnosti pařížské'' (1842–1843), v nichž se zvýraznění sociálního aspektu pojí s dobrodružnou tematikou. V návaznosti pak vzniklo celé nové industrializované odvětví literatury. Na pokračování v novinách však vycházely i uznávané romány [[Charles Dickens|Charlese Dickense]], [[Gustave Flaubert|Gustava Flauberta]] nebo [[Fjodor Michajlovič Dostojevskij|Fjodora Michajloviče Dostojevského]], které se však za román-fejeton běžně neoznačují.{{Citace sborníku [855] => | příjmení = Janáček [856] => | jméno = Pavel [857] => | titul = Beletrie v periodickém tisku: k specifické situaci zveřejnění [858] => | příjmení sestavitele = Jareš [859] => | jméno sestavitele = Michal [860] => | příjmení sestavitele2 = Janáček [861] => | jméno sestavitele2 = Pavel [862] => | příjmení sestavitele3 = Šámal [863] => | jméno sestavitele3 = Petr [864] => | sborník = Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století [865] => | vydavatel = Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky [866] => | místo = Praha [867] => | rok vydání = 2005 [868] => | isbn = 978-80-85778-47-2 [869] => | strany = 17–18 [870] => | počet stran = 276 [871] => }} Ve 20. století se k žánru přihlásili například [[Karel Čapek]] románem ''[[Továrna na absolutno]]'' (1922) a [[Jiří Haussmann (spisovatel)|Jiří Haussmann]] románem ''[[Velkovýroba ctnosti]]'' (1922). Přestože však tato díla skutečně mají některé rysy románů-fejetonů, například rozvolněnou kompozici a epizodičnost, je dané označení dáno spíše novinářskou praxí autorů a dobovou módou spojování publicistiky a beletrie.{{Citace sborníku [872] => | příjmení = Gilk [873] => | jméno = Erik [874] => | titul = Na prahu neznáma (Poláčkovo satirické romaneto v kontextu soudobých románů fejetonního typu) [875] => | příjmení sestavitele = Jareš [876] => | jméno sestavitele = Michal [877] => | příjmení sestavitele2 = Janáček [878] => | jméno sestavitele2 = Pavel [879] => | příjmení sestavitele3 = Šámal [880] => | jméno sestavitele3 = Petr [881] => | sborník = Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století [882] => | vydavatel = Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky [883] => | místo = Praha [884] => | rok vydání = 2005 [885] => | isbn = 978-80-85778-47-2 [886] => | strany = 191 [887] => | počet stran = 276 [888] => }} [889] => [890] => === Kolportážní román === [891] => {{Viz též|Kolportážní román}} [892] => Kolportážní román je dílo vydávané v sešitech na pokračování. Obvykle je spojen s žánrem lidového románu a má podobu jednoduše psaných příběhů s barvitým, dobrodružným dějem, mnohdy také obsahuje nemravné milostné a kriminální scény. Jeho hrdiny bývají milenci, hrdinní vojáci, strašliví zločinci, exotičtí cizinci a krásné panny. Přestože jednotlivé sešity jsou krátké a obsahují pouze několik kapitol, bývalo celé dílo v konečném součtu značně rozsáhlé, s délkou sahající až ke dvěma tisícům stran. Kolportážní román je charakteristický zejména pro německé prostředí, kde se vyvinul v průběhu 19. století, ke skutečnému rozkvětu však došlo až v 70. letech 19. století. K nejznámějším autorům kolportážních románů patří [[Karel May]].{{Citace kvalifikační práce [893] => | příjmení = Plummer [894] => | jméno = Jessica Ellen [895] => | instituce = The University of Texas [896] => | titul = Selling Fiction: the German Colportage Novel 1871–1914 [897] => | url = https://repositories.lib.utexas.edu/bitstream/handle/2152/46155/PLUMMER-DISSERTATION-2016.pdf [898] => | typ práce = Disertační práce [899] => | vedoucí = Kirsten Belgum [900] => | místo = Austin [901] => | rok = 2016 [902] => | počet stran = 232 [903] => | strany = 1–4 [904] => }} [905] => [906] => === Román ve verších === [907] => {{Viz též|Veršovaný román}} [908] => Pojem román ve verších nebo veršovaný román je používán pro každý román, jenž není napsán prózou, nýbrž ve verších, čímž připomíná epos. Někdy bývá jako typ eposu skutečně označován. Ve verších byly psány rané rytířské romány ve středověku, moderní veršovaný román pak reprezentuje především [[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškinův]] ''[[Evžen Oněgin]]'' (1825–1832). Ve 20. století již byla tato forma spíše kuriozitou. V českém prostředí ji použil kupříkladu [[Jan Křesadlo]] v románu ''[[Hvězdoplavba, aneb Malá kosmická odysea|Hvězdoplavba-Astronautilía]]'' (1995).{{Citace sborníku [909] => | příjmení = Kupcová [910] => | jméno = Helena [911] => | titul = Román ve verších [912] => | příjmení sestavitele = Mocná [913] => | jméno sestavitele = Dagmar [914] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [915] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [916] => | vydavatel = Paseka [917] => | místo = Praha [918] => | rok vydání = 2004 [919] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [920] => | strany = 598–601 [921] => | počet stran = 699 [922] => }} [923] => [924] => === Grafický román === [925] => {{Viz též|Grafický román}} [926] => Grafický román, také někdy nazývaný kreslený román, je jedním z žánrů [[komiks]]u, tedy žánru spojujícího grafiku a text. Vychází z literárního románu s jeho charakteristickými rysy, tvoří strukturovaný celek, nikoliv pouhý řetěz příhod nebo [[strip]]ů. K nejvýznamnějším scenáristům grafických románů patří [[Alan Moore]], známý například komiksovým románem ''[[Z pekla]]'' (1989). Variantou grafického románu je [[fotoromán]], v němž je kresba nahrazena aranžovanými [[fotografie]]mi.{{Citace sborníku [927] => | příjmení = Mocná [928] => | jméno = Dagmar [929] => | příjmení2 = Čeňková [930] => | jméno2 = Jana [931] => | titul = Komiks [932] => | příjmení sestavitele = Mocná [933] => | jméno sestavitele = Dagmar [934] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [935] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [936] => | vydavatel = Paseka [937] => | místo = Praha [938] => | rok vydání = 2004 [939] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [940] => | strany = 316–318 [941] => | počet stran = 699 [942] => }} [943] => [944] => The National Museum of Women in the Arts v New Yorku označilo dílo české grafičky [[Helena Bochořáková-Dittrichová|Heleny Bochořákové-Dittrichové]] (1894–1980) z ''Z mého dětství'' za první grafický román vytvořený ženou.{{Citace periodika|url=http://cached.newslookup.com/cached.php?ref_id=82&siteid=2070&id=6259001&t=1401087541|periodikum=Huffington Post|datum=28. 5. 2014|strany=|titul=Katherine Brooks: Meet The World’s First Woman Graphic Novelist, Helena Bochořáková-Dittrichová (anglicky)|datum přístupu=2019-07-29|url archivu=https://web.archive.org/web/20200810042622/http://cached.newslookup.com/cached.php?ref_id=82&siteid=2070&id=6259001&t=1401087541|datum archivace=2020-08-10|nedostupné=ano}} {{Wayback|url=http://cached.newslookup.com/cached.php?ref_id=82&siteid=2070&id=6259001&t=1401087541 |date=20200810042622 }} [945] => [946] => === Dívčí román === [947] => {{Viz též|Dívčí román}} [948] => Za dívčí romány jsou označovány románové texty určené dospívajícím dívkám. Protagonistkou těchto děl je většinou dívka stejně stará jako zamýšlené čtenářky a úkolem je napomoci jejich osobnostnímu zrání. Rozeznáván je kultivační typ, v němž se z nezdárného děvčete stane vyrovnaná, kultivovaná žena, a emancipační typ, v němž podceňovaná dívka odhalí své utajené nadání a stane se úspěšnou. Charakteristickými pro děj těchto románů jsou konfliktní situace a často také milostné obtíže. Z moderních českých spisovatelů patří k nejdůležitějším autorkám [[Lenka Lanczová]].{{Citace sborníku [949] => | příjmení = Mocná [950] => | jméno = Dagmar [951] => | titul = Dívčí román [952] => | příjmení sestavitele = Mocná [953] => | jméno sestavitele = Dagmar [954] => | odkaz na sestavitele = Dagmar Mocná [955] => | sborník = Encyklopedie literárních žánrů [956] => | vydavatel = Paseka [957] => | místo = Praha [958] => | rok vydání = 2004 [959] => | isbn = 978-80-7185-669-6 [960] => | strany = 114–117 [961] => | počet stran = 699 [962] => }} [963] => [964] => == Odkazy == [965] => [966] => === Reference === [967] => [968] => [969] => === Externí odkazy === [970] => * {{Commonscat}} [971] => * {{Wikizdroje|kategorie=Romány}} [972] => * {{Wikislovník|heslo=román}} [973] => * {{Wikicitáty|téma=Román}} [974] => [975] => {{Autoritní data}} [976] => {{Portály|Literatura}} [977] => [978] => [[Kategorie:Literární žánry]] [979] => [[Kategorie:Romány]] [] => )
good wiki

Román

Thomase Manna Román je rozsáhlý epický (vyprávěcí) literární žánr, řazený mezi fikci a ve své moderní podobě téměř vždy prozaický, jen málokdy veršovaný. Jedná se o velmi mnohotvárný, vnitřně rozporný a neobyčejně proměnlivý žánr s otevřenou strukturou.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Samuel Richardson','publicistika','Politická kampaň','Charles Dickens','beletrie','hagiografie','Michail Michajlovič Bachtin','Lucius Apuleius','Daniel Defoe','Marie-Madeleine de La Fayette','autobiografie','Karel Čapek'

Autobiografie

Beletrie

Hagiografie

Publicistika